GALAXIE. 22. základní škola Plzeň, příspěvková organizace. Na Dlouhých 49, Plzeň. Absolventská práce. Alžběta Ježková 9.B

Transkript

1 22. základní škola Plzeň, příspěvková organizace Na Dlouhých 49, Plzeň Absolventská práce GALAXIE Alžběta Ježková 9.B Vedoucí absolventské práce: Mgr. Zdeňka Kolářová Školní rok 2009/2010

2 Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval (a) samostatně s použitím uvedené literatury a zdrojů informací. V Plzni dne 28. května 2010 Alžběta Ježková.

3 Obsah Obsah... 3 Anotace v českém jazyce... 5 Anotace v cizím jazyce... 6 Úvod: Kapitola Galaxie Kapitola Typy galaxií Hubbleova klasifikace galaxií Eliptické galaxie Spirální galaxie Spirální galaxie s příčkou Čočkové galaxie Nepravidelné galaxie Kapitola Mlhoviny Difúzní mlhoviny Emisní mlhoviny Reflexní mlhoviny Temné mlhoviny Kapitola Hvězdokupy Otevřené hvězdokupy Kulové hvězdokupy Kapitola Mléčná dráha Jádro galaxie Ramena galaxie Galaktické halo Galaktická koróna Kapitola Černá díra Kapitola - Sluneční soustava Merkur Venuše Země Mars Jupiter

4 6.6 Saturn Uran Neptun Kapitola Souhvězdí Rodiny souhvězdí Závěr Seznam použité literatury a zdrojů informací Knihy a publikace Elektronické zdroje

5 Anotace v českém jazyce Téma této práce jsou galaxie. Práce je rozdělena do osmi kapitol. První kapitola se zabývá otázkou, co to je galaxie a z jakých částí se skládá. V druhé kapitole je popisováno co je to Hubbelova klasifikace galaxií, a že galaxie se dělí podle tvaru na eliptické galaxie, spirální a spirální galaxie s příčkou, čočkové galaxie a nepravidelné galaxie. V další, třetí, kapitola se zabývá mlhovinami. Vysvětluje, co jsou to Difúzní mlhoviny, Emisní, Reflexní a Temné. Ve čtvrté kapitole jsou popisovány otevřené a kulové hvězdokupy. V páté kapitola se zabývá s Mléčnou dráhou, popisuje co to je jádro galaxie, ramena galaxie, galaktické halo a k čemu slouží galaktická koróna. Práce popisuje v šesté kapitole průzkum Černé díry a co způsobuje zpomalování času. Sedmá kapitola popisuje Sluneční soustavu a zahrnuje základní údaje o planetách sluneční soustavy. V poslední, osmé, kapitole se práce zabývá různými souhvězdími. 5

6 Anotace v cizím jazyce Das Thema dieser Arbeit sind Galaxie. Arbeit ist in acht Kapitel unterteilt. Im erste Kapitel Wird beschrieben, was ist eine Galaxie und worin besteht sie? Im zweiten Kapitel, um herauszufinden, was es Hubbelova Klassifizierung von Galaxien ist. Sie werden lernen, dass Galaxien sind nach der Form der elliptischen Galaxien, Spiral-und Balken- Spiralgalaxie, Linse Galaxien und irreguläre Galaxien aufgeteilt. In einem weiteren, dem dritten Kapitel erfahren Sie, was sind Nebel. Was ist mit den verschiedenen Arten von Nebeln, und diffusen Nebel, Emission, Reflexion und dunkel. Das vierte Kapitel beschreiben die offene und Kugelsternhaufen. Das fünfte Kapitel stellt die Milchstraße zu finden. Was ist der Kern der Galaxie, Galaxien, galaktischen Halo und was ist der galaktischen Korona. Die Arbeit im sechsten Kapitel beschreibt Forschung schwarzen Löchern und welche Ursachen der Verlangsamung der Zeit. Das siebte Kapitel beschreibt die Solaranlage und enthält grundlegende Informationen über die Planeten des Sonnensystems. Die letzte, achte Kapitel der Arbeit befasst sich mit verschiedenen Konstellationen. 6

7 Úvod: Tématem mé absolventské práce jsou galaxie, což je soustava složená z hvězd, mlhovin, hvězdokup, mezihvězdné hmoty a tmavé hmoty. Toto téma jsem si vybrala, protože mě zkoumání galaxií bavilo z fyziky nejvíce. Díky této práci se o galaxiích dozvím něco nového a zajímavého. Práci jsem rozdělila do osmi kapitol. Seznámila jsem se s naší galaxií Mléčnou dráhou. Dozvěděla jsem se něco o planetě, na které žijeme, Zemi. Seznámila jsem se s některými významnými hvězdami i souhvězdími. S touto prací mi pomáhala paní učitelka Zdeňka Kolářová, která mi pomohla sestavit osnovu a zkontrolovala mou práci, také mi poradila co bych měla upravit nebo připsat. Informace bych vám chtěla předat zajímavou a přijatelnou formou. Tato práce se bude moci využívat jak výuce fyziky, tak i zeměpisu nebo přírodopisu. 7

8 1 Kapitola Galaxie Galaxie je soustava hvězd a je složená z hvězd, mlhovin, hvězdokup, mezihvězdné hmoty a tmavé hmoty. Galaxie drží pospolu působení gravitačních sil a jednotlivé komponenty obíhají kolem společného středu. Existují důkazy, že se ve středu některých nebo dokonce většiny galaxií nacházejí černé díry. 1.1 Kapitola Typy galaxií Hubbleova klasifikace galaxií Galaxie rozdělujeme podle jejich tvaru. Tuto klasifikaci galaxií zavedl v roce 1925 americký astronom Edwin Hubble. Graficky je tato klasifikace znázorněna jako Hubbleova ladička. Každý z typů je dále členěn na další podtypy podle tvarů. Hlavními typy galaxií jsou eliptické, spirální, spirální s příčkou, čočkové a nepravidelné. Hubbelova klasifikace galaxií Eliptické galaxie Galaxie patřící do této skupiny jsou hvězdné systémy, kde hvězdy jsou symetricky rozloženy a jejich hustota rovnoměrně ubývá od středu k okraji. 8

9 Hvězdy v eliptických galaxiích patří do skupiny starších hvězd, které již pohltily veškerý okolní mezihvězdný prach a plyn a právě proto již v eliptických galaxiích nemohou vznikat nové hvězdy. Díky tomu se okrajové části eliptických galaxií stávají částečně průhledné a v některých případech lze pozorovat objekty v jejich pozadí. Obří eliptické galaxie patří mezi největší galaxie, které známe. Skupina těchto galaxií není příliš početná. Obří eliptické galaxie obsahují několik biliónů hvězd a jejich průměr může být až světelných let. Příkladem obří eliptické galaxie je galaxie M87 v souhvězdí Panny. Naproti obřím eliptickým galaxiím existují i trpasličí eliptické galaxie. Jejich průměr je jen něco málo přes světelných let a počet hvězd je pouze několik miliónů. Trpasličí eliptické galaxie patří mezi nejčastěji se vyskytující typ galaxií a typickým příkladem jsou oba průvodci Velké galaxie M31 v Andromedě. galaxie M31 galaxie M Spirální galaxie Takové galaxie mohou dosahovat velikosti od až do světelných let. Množství jejich členů se pak pohybuje řádově kolem miliard až stamiliard. Pro tyto galaxie je typická středová oblast kulového tvaru, z které vycházejí jednotlivá ramena. Středová oblast obsahuje hvězdy starší, především červené obry a veleobry, podobně jako u galaxií eliptických. Spirální ramena naopak obsahují hvězdy 9

10 mladé, vznikající množstvím mezihvězdného prachu, plynu, otevřených hvězdokup a mlhovin. Spirální galaxie rozdělujeme na typy: Sa, Sb a Sc. Spirální galaxie typu Sa má mohutnou středovou oblast a ramena jsou k ní těsně přivinuta. Galaxie typu Sc mají středovou oblast poměrně malou a ramena jsou široce rozevřená. Galaxie typu Sb jsou jakýmsi přechodovým typem mezi Sa a Sc Spirální galaxie s příčkou Tyto galaxie mají jen dvě ramena a jsou podobné spirálním galaxiím bez příčky. Jejich spirální ramena se ale nenapojují na jádro přímo, ale přes příčku, která se otáčí stejnoměrně spolu s jádrem. Označujeme je písmeny SB a doplňujícím písmenem, které udává stupeň zavinutí ramen: SBa hodně zavinuté spirální ramena kolem jádra SBb průměrně zavinutá ramena SBc hodně rozvinutá ramena. Mezi spirální galaxie s příčkou patří i Mléčná dráha (typ SBc) Mléčná dráha Čočkové galaxie Tyto galaxie tvoří přechodný tip mezi eliptickou a spirální galaxií. Podobají nespirálním galaxiím s výrazným jádrem a diskem, který postrádá spirální strukturu. Označují se SO. Čočková galaxie je např.: M86 v Panně M86 M82 10

11 1.1.6 Nepravidelné galaxie Tato galaxie nepatří do Hubbleovy klasifikace galaxií. Její vzhled je chaotický, bez náznaku spirálních ramen nebo eliptického vzhledu. Předpokládá se, že čtvrtina z celkového počtu galaxií jsou galaxie nepravidelné. Většina nepravidelných galaxií jsou původem spirální nebo eliptické, deformované působením gravitace do nepravidelného tvaru. Nepravidelné galaxie se dělí na tři typy. Typ Irr-I - má určitou strukturu, ale ne dostatečnou pro zařazení do Hubbleovy 1. posloupnosti. 2. Typ Irr-II - galaxie bez jakékoli struktury příbuzné Hubbleovy posloupnosti 3. dl nebo dlrrs (také trpasličí galaxie) - obsahují nižší množství těžších prvků a vyšší množství plynů. Některé z nepravidelných galaxií jsou spirální galaxie, které byly zdeformované gravitací svého většího souseda. 11

12 2 Kapitola Mlhoviny Mlhovina je mezihvězdný oblak prachových částic a plynů. Původně bylo slovo mlhovina obecným označením pro jakýkoliv rozměrný astronomický objekt včetně galaxií mimo Mléčnou dráhu. Některá užívání staršího významu stále přežívají, například galaxie Andromeda je občas označována jako mlhovina Andromeda nebo mlhovina v Andromedě. Dělíme je podle způsobu jejich osvětlení. 2.1 Difúzní mlhoviny - osvětlené mlhoviny Mlhovina Rozeta 2.2 Emisní mlhoviny - vnitřně osvětlené mraky ionizovaného prachu. 2.3 Reflexní mlhoviny - osvětleny odrazy světla blízkých hvězd mlhovina Tarantule 2.4 Temné mlhoviny nejsou osvětleny Mlhovina Plejády Mlhovina Koňská hlava 12

13 3 Kapitola Hvězdokupy Hvězdokupy jsou soustavy hvězd, které spolu fyzikálně souvisejí. Mají společný původ a řadu vlastností, např. původní chemické složení, společný pohyb prostorem atd.. Existují otevřené a kulové hvězdokupy. 3.1 Otevřené hvězdokupy Neobsahují takové množství hvězd jako kulové. Jedná se o skupinu mladých hvězd ve spirálních ramenech naší Galaxie, která může obsahovat několik desítek až několik tisíc hvězd. Otevřené hvězdokupy jsou známy také pod starším názvem galaktické hvězdokupy. Nachází se v centrální rovině naší Galaxie nebo v její blízkosti. Mají sklon k rozpadu nejen pouze v důsledku vypařování, ale také v důsledku srážek s mezihvězdnými mračny. Jen ty nejbohatší otevřené hvězdokupy dosahují věku staršího než miliardu let, zatímco menší a nejmenší, těsně k sobě vázané, nepřežívají déle než několik milionů let. Otevřená hvězdokupa 3.2 Kulové hvězdokupy Obsahují statisíce až miliony hvězd, které jsou ve větší blízkosti a zabírají přibližně kulový prostor. Průměr tohoto prostoru je obvykle 50 až 150 světelných let. Hvězdy jsou silně nahuštěny poblíž středu. Kulové hvězdokupy obsahují velmi staré hvězdy. Díky kompaktnosti a velké celkové hmotnosti kulových hvězdokup trvají kuloví hvězdokupy až miliardy let. Přesto existuje určitý pomalý a ustálený úbytek hvězd, z pravidla těch s menšími hmotnostmi. Jev úbytku hvězd se nazývá vypařování hvězdokupy. 13

14 4 Kapitola Mléčná dráha Naše galaxie Mléčná dráha, nazývaná také jako Galaxie, je galaxie, ve které se nachází Slunce spolu se sluneční soustavou. Naše Galaxie je velká spirální galaxie s příčkou typu SBc podle Hubbleovy klasifikace. Je rozměrem druhou největší v Místní skupině galaxií. Větší galaxií v této skupině je jen galaxie M31 v Andromedě. Průměr disku je přibližně 8, km. Naše Mléčná dráha je neobvykle plochá a v místě, kde se nachází Slunce je tloušťka galaktického disku pouze 920 pc. Poměrem průměru a tloušťky by se tvar Galaxie dal přirovnat k hudebnímu CD. Z disku pouze vystupuje galaktické jádro. Mléčná dráha je stříbřitý pás který se táhne přes celou oblohu od souhvězdí Štíra, přes Orla, Labuť a Kassiopeu do Jednorožce. Galaxie Mléčná drána Mléční dráha na obloze 4.1 Jádro galaxie Jádro galaxie neboli galaktické jádro naší Galaxie se nachází ve vzdálenosti přibližně 7,6 kiloparseků od Země ve směru k souhvězdí Střelce. V centru Mléčné dráhy se nachází supermasivní černá díra. 14

15 4.2 Ramena galaxie Podle posledních dostupných údajů tvoří disk Galaxie několik galaktických ramen ve tvaru spirál. V nich se nacházejí především difuzní mlhoviny, kde se tvoří hvězdy, mladší hvězdy a otevřené hvězdokupy. Ramena Galaxie jsou pojmenována podle souhvězdí, kde se nachází jejich největší část. 4.3 Galaktické halo Galaktické halo obklopuje Střed a ramena Galaxie. Halo má pravděpodobně tvar elipsoidu. Jeho poloměr je asi pc a jeho hmotnost je přibližně 200 miliard M. Halo je tedy přibližně stejně hmotné jako vnitřní část Galaxie. Nacházejí se zde nejstarší objekty Galaxie staré hvězdy a kulové hvězdokupy. Všechny hvězdy v halu mají malou hmotnost. 4.4 Galaktická koróna Galaktická koróna je obrovský kulový oblak řídkého plynu, který obklopuje vnitřní část Galaxie a galaktické halo. Obsahuje pravděpodobně velké množství nezářící hmoty, jejíž gravitační vliv je pozorován v pohybu vzdálených hvězdokup a blízkých trpasličích galaxií. Poloměr galaktické koróny je přibližně pc. Schéma Galaxie a okolí: 15

16 5 Kapitola Černá díra Černá díra je hmotný objekt. Jeho gravitační pole je v jisté oblasti natolik silné, že žádný objekt včetně světla nemůže tuto oblast opustit. Jelikož černé díry roztrhají vše, co se najde v jejich blízkosti a pohltí dokonce i světlo, není možné určit z jaké hmoty se skládají, nebo co se děje uvnitř černých děr. Víme jen, že černé díry jsou vesmírná tělesa koncentrované hmoty, jejíž gravitace je tak silná, že jí nemůže uniknout ani světlo. Předpokládá se, že supermasivní černé díry sídlí v galaktických jádrech. Nově nalezená černá díra je podle všeho asi desetmilionkrát hmotnější než naše Slunce. Víme, že černé díry jsou nenasytná kosmická monstra, která klidně zhltnou všechno, co se objeví v jejich blízkosti. Přesto je s jejich existencí spojena spousta neznámých a řada záhad. Nedávno se ale podařilo americkým astronomům sledovat černou díru, jak požírá hvězdu, a tak vám to mohu blíže popsat. V jedné bezejmenné galaxii, vzdálené asi 4 miliardy světelných let v souhvězdí pastýře, objevili američtí astronomové dosud neznámou černou díru. Pozorovaná černá díra zřejmě po tisíce let v klidu podřimovala. Tato obluda se ale probudila k životu a osud hvězdy byl jasný. Ohromné slapové síly ji roztrhaly na kusy a poté ji černá díra začala s chutí požírat. Na obrázcích jsou různě vyobrazeny černé díry. Při nezadržitelném pádu 16

17 hvězdného materiálu do nitra černé díry došlo k ohřátí plynu a k následné emisi ultrafialového a rentgenového záření. A právě pomocí tohoto záření mohl být celý průběh této mimořádné události zaznamenán. Pro měření astronomové použili sondu. Měla hlavní úkol vyzkoumat vznik a vývoj galaxií. Na palubě je padesáticentimetrový teleskop, citlivý na ultrafialové záření, které vydávají mladé hvězdy. A tak bylo možno chronologicky sledovat pohlcování hvězdy černou dírou i na jiných vlnových délkách. Pozorování probíhala průběžně dva roky. K podobným událostem dochází velmi zřídka, v typické galaxii zhruba jednou za let. 17

18 6 Kapitola - Sluneční soustava Součástí naší galaxie je i Sluneční soustava. Vědci se domnívají, že sluneční soustava vznikla před pěti miliardami let, když v blízkosti explodovala hvězda a zhroutila se do obrovského mračna plynů a prachu. Z horkého středu se stalo Slunce a z okolních úlomků vznikly planety, které obíhají kolem Slunce. Původní sluneční soustava byla vířící směsí plynů a kamenných úlomků, které naráželi do planet a jejich měsíců a vytvářeli na nich krátery, které můžeme vidět například na Měsíci dodnes. Naše sluneční soustava se skládá z osmi planet, pásu planetek mezi drahami Marsu a Jupitera, komet a mezihvězdného prachu. Komety můžeme pozorovat celé dny i měsíce a stejně jako se vynořili z nekonečného vesmíru zase zmizí na svých odlehlých oběžných drahách na roky nebo dokonce i na celá staletí. Kolem Slunce putují i tisíce asteroidů. Ještě menšími tělesy jsou meteoroidy tvořené úlomky skal a kovů. Je jich bezpočetně mnoho a jejich zábleskům na noční obloze se lidově říká padající hvězdy. Planety obíhají kolem Slunce po elipsovitých drahách. Některé z planet mají vlastní oběžnice - měsíce. 6.1 Merkur Merkur je planeta nejbližší Slunci a nejmenší ve sluneční soustavě. Je to skalnatá planeta, posetá krátery podobně jako náš Měsíc. Má velmi řídkou atmosféru, tvořenou hlavně sodíkem, se stopami vodíku a helia. Merkur 18

19 Hmotnost [kg] 3,302 * Rovníkový poloměr [km] 3,302 * Průměrná povrchová teplota [ C] 179 Doba oběhu kolem Slunce [dny] 87, Venuše Venuše je druhou planetou od Slunce a její dráha leží nejblíže Země. Hustá oblaka kyseliny sírové zabraňují přímému pozorování povrchu. Venuše krouží kolem Slunce po dráze ve vzdálenosti 108 milionů km s periodou 225 dní. Oblaka Venuše dobře odrážejí sluneční svit a proto je tato planeta po Slunci a Měsíci nejjasnějším tělesem na obloze. Venuše Hmotnost [kg] 4, Rovníkový obvod [km] 6,051 8 Průměrná rovníková teplota [ C] 482 Doba oběhu kolem Slunce [dny] 224, Země Země je největší z planet zemského typu. Má nejvyšší hustotu, ze všech planet ve Sluneční soustavě. Je jediným vesmírným tělesem, na kterém je prokázán život. Má přirozenou družici, Měsíc. Ten vznikl "krátce" po vzniku Země. 19

20 Atmosféra Země je složená ze 78% z dusíku 21% kyslíku a zbytek tvoří jiné plyny, z nichž nejdůležitější je oxid uhličitý, který vyváří skleníkový efekt a ozón, díky němu se zachycuje UV záření. Hmotnost [kg] 5, kg Rovníkový průměr [km] ,6 Vzdálenost od Slunce [km] Doba oběhu kolem Slunce [dny] 365, Mars Mars, také zvaný Rudá planeta, je čtvrtá planeta sluneční soustavy a druhá nejmenší po Merkuru. Je pojmenována po římském bohu války Martovi. Mars má pevný horninový povrch pokrytý krátery, vysokými sopkami, hlubokými kaňony a dalšími útvary. Má dva měsíce, které se jmenují Phobos a Deimos. Mars Měsíce Phobos (nalevo) a Deimos (napravo) Hmotnost [kg] 6, Rovníkový průměr [km] 6792,4 ± 0,2 Obvod oběžné dráhy [km] 1, Doba oběhu kolem Slunce [dny] 686,

21 6.5 Jupiter Jupiter je největší planeta sluneční soustavy, v pořadí pátá od Slunce. Má hmotnost přibližně jedné tisíciny Slunce, což je dva a půl krát více než všechny ostatní planety sluneční soustavy dohromady. Planeta je pojmenována po římském bohu Jovovi. Jupiter má čtyři velké měsíce Io, Europu, Ganymed a Callisto (nyní známé jako Galileovy měsíce). Jupiter a Jupiterův měsíc Europa Hmotnost[kg] 1, Rovníkový průměr [km] Obvod oběžné dráhy [km] 4, Doba oběhu kolem slunce [dny] 4335, Saturn Saturn je šestá, po Jupiteru druhá největší planeta sluneční soustavy. Planeta byla pojmenována po římském bohu Saturnovi, který byl obdobou řeckého boha Krona. Saturn patří mezi velké plynné obry, pro které je typické, že nemají pevný povrch, ale pouze hustou atmosféru, která postupně přechází do pláště. Atmosféra je tvořena převážně lehkými plyny, a to hlavně vodíkem. 21

22 Saturn má 62 měsíců. Saturn a Saturnovy měsíce Hmotnost [kg] 5, Rovníkový průměr [km] ±4 km Obvod oběžné dráhy [km] 8, Doba oběhu kolem slunce [dny] , Uran dalekohledy. Uran je sedmá planeta od Slunce, třetí největší a čtvrtá nejhmotnější planeta ve sluneční soustavě. Řadí se mezi plynné obry a mezi tzv. ledové obry. Jméno má po řeckém bohu Úranovi, bohu nebes. Objev Uranu ohlásil William Herschel 13. března 1781, čímž poprvé v moderní době posunul známé hranice sluneční soustavy. Uran má 27 známých měsíců. Největší jsou Titania a Oberon s průměry přes 1500 km. Všechny měsíce jsou bohužel málo jasné na to, aby je šlo pozorovat běžnými Uran a měsíce Uranu Hmotnost [kg] 8, Rovníkový průměr [km] Obvod oběžné dráhy [km] 18, Doba oběhu kolem slunce [dny] ,16 22

23 6.8 Neptun Neptun je osmá a od Slunce nejvzdálenější planeta sluneční soustavy. Řadí se mezi menší plynné obry. Podobně jako u ostatních plynných obrů je možno přímo pozorovat pouze svrchní vrstvy atmosféry, ve kterých je vidět několik velkých temných skvrn. Díky velkému množství metanu má charakteristicky modrou barvu. V současné době je známo 13 měsíců Neptunu. Největší z nich je Triton. Neptun a měsíc Triton Hmotnost [kg] 1, Rovníkový průměr [km] Obvod oběžné dráhy [km] 26, Doba oběhu kolem slunce [dny]

24 7 Kapitola Souhvězdí Souhvězdí je oblast na obloze a má přesně vymezené hranice. Často se souhvězdí říká i zdánlivému útvaru na obloze, který je tvořen spojnicemi několika nejjasnějších hvězd. Tyto hvězdy v dávných dobách lidem připomínaly různé bohy, zvířata apod., podle kterých je pak pojmenovali. V každé civilizaci byl systém souhvězdí jiný. Mezinárodní astronomickou unií bylo v roce 1925 ustanoveno 88 souhvězdí. Z nichž 48 má jméno ještě z antických dob. Tyto názvy se vztahují k řeckým mýtům. Pokrývají především severní nebeskou klenbu a jsou to např. Býk, Velká medvědice, Andromeda, Orion a jiné. Tradiční souhvězdí se nachází na části oblohy, která byla viditelná z 35 severní šířky v době kolem roku 5000 př. n. l. Jednotlivé tvary však mohly být známy už mnohem dříve. Souhvězdí jižní oblohy vznikla později. Autory jejich názvů i tvarů jsou mořeplavci a vědci, kteří se v době zámořských objevů dostali na jižní polokouli, kde mohli poprvé tato souhvězdí pozorovat. Mořeplavci se podle souhvězdí orientovali. Popis jižní oblohy dokončil v 18. století francouzský astronom Nicolas Louis de Lacaille. Ten zavedl například souhvězdí: Trojúhelník, Mikroskop, Vývěva. oblohy Nicolas Louis de Lacaille mapa jižní 24

25 7.1 Rodiny souhvězdí Souhvězdí se dělí do tzv. rodin. Rodina Velké medvědice Perseova rodina Herkulova rodina Zvířetníková souhvězdí Orionova rodina Nebeské vody Bayerova rodina La Caillova rodina Mapa noční oblohy 25

26 Závěr Tuto práci jsem zpracovávala od dubna do června Informace jsem vyhledávala na různých stránkách internetu a ve vědeckých časopisech. Díky této práci jsem se dozvěděla mnoho nových informací a poznatků. Zjistila jsem co všechno se nachází ve vesmíru a jak to funguje. Také jsem si vyzkoušela zpracovat takovou práci což se mi bude hodit do budoucna. Zpracovávání práce mě bavilo. Tato práce se bude moci využívat k výuce nižších ročníků. Díky této práci mohu využít nové poznatky i na střední škole. 26

27 Seznam použité literatury a zdrojů informací Knihy a publikace 1. časopis století: RFHOBBY s.r.o: vydání 3 březen časopis století: RFHOBBY s.r.o: vydání 6 červen časopis století: RFHOBBY s.r.o: vydání 7 červenec časopis století: RFHOBBY s.r.o: vydání 12 prosinec 2006 Elektronické zdroje