Střední škola umělecká a řemeslná

Transkript

1 Střední škola umělecká a řemeslná DĚJINY UMĚNÍ 1 pro maturitní umělecké obory pracovní sešit vytvořený v rámci aktivit projektu PROFES, financovaného Operačním programem Praha - Adaptabilita Žák:... Mgr. Monika Boušková Bc. Zdeněk Klán, DiS. SŠUAŘ

2 PRAVĚK HISTORICKÝ KONTEXT Prehistorická doba, období, z kterého se nezachovaly žádné písemné doklady. O tehdejším způsobu života nás informují první výtvarné projevy a archeologické nálezy. Období se člení do následujících datovaných etap: DOBA KAMENNÁ: 1. Paleolit ( př. n. l.) 2. Mezolit ( př. n. l.) 3. Neolit ( př. n. l.) DOBA KOVOVÁ: 1. Doba bronzová ( př. n. l.) 2. Doba železná (1 000 počátek našeho letopočtu) PALEOLIT První výtvarné projevy, nejstarší jsou sošky nahých žen (Venuše). Ženu zpodobňují jako plodnou matku rodu. Vyřezané jsou z úlomku kosti, nebo mamutího klu, velké v průměru 5 10 cm. Věstonická Venuše je vymodelovaná ze směsi drcené mamutoviny, hlíny a tuku. Lze je považovat za jeden z prvních výtvoru pravěké keramiky. Zachovaly se i sošky zvířat (Hlavica nosorožce, Dolní Věstonice). Bizon Venuše věstonická Venuše willendorfská Bizon La Madelaine Bizon s otisky rukou, Kastilská jeskyně, p. n. l. La Madelaine, Mamut z Bruniquel. Nejrozšířenějším výtvarným projevem jsou jeskynní malby. Realisticky zachycena zvířata (koně, zubři, mamuti, jeleni ). Malbě chybí kompozice, motivy jsou vršeny nahodile vedle sebe a přes sebe. Mají výraznou černou linku a jsou kolorovány okrem, hnědou a červenou. Malba byla prováděna jednoduchými štětci ze srsti, chomáči rostlin, nebo prsty. Někde se objevují obrysy lidských rukou. Hlavní naleziště Španělsko (Altamira), Francia (Lascaux, Niaux), dále na Ukrajině, v Itálii, severní Africe. Kůň, Lascaux, p. n. l. MEZOLIT Nově se objevují hliněné nádoby a první stavby. Jde o obydlí ze dřeva, hlíny a větví kruhového, čtvercového, nebo obdélníkového půdorysu. Uprostřed bylo ohniště a kouř odcházel otvorem ve střeše. Ve Švýcarsku a severní Itálii se dochovaly zbytky "nákolních" staveb, budovaných na kůlech, zapuštěných do vody a na ochranu před dravou zvěří. Vzniká i architektura kamenná MEGALITICKÁ (mega-velký, lithos-kámen). Kromlech Stonehenge 2

3 Dělíme ji na tři základní typy: 1. MENHIRY m vysoké kameny, zapuštěné do země. Často tvoří řady. Mohou symbolizovat vztyčenou postavu. Největší byl vysoký 21 m, vážil 348 ton byl zničen bleskem (Bretagne ve Francii). 2. DOLMENY - dva i více balvanů, překrytých větším plochým kamenem. Poprvé se objevuje architrávový princip (podpěra a břemeno) a symbolický vnitřní prostor, který jakoby chrání mrtvé. Nacházejí se u pohřebišť (Francie, východní Evropa). Menhiry 3. KROMLECH vztyčené kameny, seskupené do kruhu, na nichž leží kamenné překlady. Nejznámější megalitická stavba tohoto druhu Stonehenge v Anglii je situována ta, že osa prochází bodem, v němž vychází slunce v nejdelším dni v roce. Obrovské bloky (až 40 t) sem byly dopraveny ve vzdálenosti 30 km, některé dokonce až z 220 km. Potřeba uchovávat potraviny vedla ke vzniku KERAMIKY. Hrnčířský kruh zatím neexistoval. První nádoby vznikaly modelováním z volné ruky. Tvary a výzdoba se liší podle jednotlivých nalezišť. Velké naleziště keramiky je v Bylanech u Kutné Hory. Souhrn nálezů v jedné oblasti nazýváme kulturou určitého lidu a podle toho dělíme keramiku do několika skupin: Kultura lidu s keramikou: A) Volutovou (lineární) zdobená hlavně spirálami Volutovou Kanelovanou B) Vypichovanou C) Šňůrovou (dekor tvořen kroucenou šňůrou) D) Kanelovanou (lábkovanou) Vypichovanou Malovanou E) Malovanou F) Zvoncových pohárů Sňůrovou Dolmen Zvoncových pohárů NEOLIT Objevují se stylizované kresby lidských postav (volutová nádoba s rytinou Nová Ves u Kolína), hlava býčka (vypichovaná keramiky z Černého Vola u Prahy). Neolitický výtvarný projev je abstraktnější ve srovnání s paleolitem. DOBA BRONZOVÁ HISTORICKÝ KONTEXT Druhé tisíciletí př. n. l. přineslo změnu v materiálech. Nejprve se začala používat měď a pak její slitina s cínem bronz. Využíval se nejen na nástroje a zbraně, ale i na výrobu šperku. Rozvoj kovotepectví, odlévání do pískových forem a později do ztracených forem. Nejdůležitější oblasti té doby: 1. lid s kulturou únětickou 2. jihočeský lid mohylový 3. lužický lid popelnicových polí typický náramek z mladší doby bronzov é DOBA ŽELEZNÁ Objev železa měl větší význam pro užitkové předměty, než pro tvorbu šperků. Na ty se nadále používal bronz (vedle zlata a stříbra). Podle způsobu dekoru rozlišujeme dobu železnou do dvou období: stříbrná spona 1. Doba halštatská ( př. n. l.) - výzdoba má geometrický charakter doby haštalské 2. Doba laténská (500 počátek n. l.) - velmi realistický, převážně rostlinný a figurální dekor OTÁZKY 1) Kde a v jaké podobě se objevuje lidská postava? 2) Které druhy a typy neolitické architektury znáte? 3

4 3) Která nová řemesla vyvolala doba bronzová? POZNÁMKY 4

5 STAROVĚK EGYPT HISTORICKÝ KONTEXT Dějiny Egypta můžeme pro naši potřebu rozdělit na tři základní období: 1. STARÁ ŘÍŠE ( př. n. l.) - (III. X. dynastie) 2. STŘEDNÍ ŘÍŠE ( př. n. l.) - (XI. XVII. dynastie) 3. NOVÁ ŘÍŠE ( př. n. l.) - (XVIII. XXV. dynastie) ARCHITEKTURA mastaba Egyptské umění směřovalo převážně k monumentálnímu projevu. Je to patrné zejména u architektury, která sloužila zároveň oslavě panovníka i kultu mrtvých. Staří Egypťané věřili, že posmrtný život závisí na bezpečném zachování tělesných pozůstatků. To vedlo nejen k balzamování zesnulých, ale i ke stavbě masivních hrobek. V období Staré říše byly stavěny mastaby a pyramidy, v období Střední říše vznikají skalní chrámy. Do doby Nové říše spadají vynikající chrámové stavby v Karnaku a Luxoru. Prvním typem náhrobní stavby byla MASTABA měla obdélníkový půdorys, čelné stěny tvořily lichoběžník a vchod byl poměrně malý. Zachovány jsou mastaby v Gíze a Dendeře. Faraonům byla stavěna stupňovitá mastaba, která se tvarem začíná podobat pyramidě (Sakkara). pyramidy Z tohoto typu se postupně vyvinula královská PYRAMIDA. Pyramidy jsou největší a také nejdokonalejší stavby Staré říše. Jsou to jednoduché čtyřboké jehlany na čtvercové základně, stavěné z kamenných kvádrů. Uvnitř je několik komor, kde byly ukládány nejen sarkofágy panovníka a členů jeho rodiny, ale i množství předmětů denní potřeby. Nejvýznamnější je skupina pyramid v Gíze (Cheopsova, Chefrénova, Mykerinova největší z nich, Cheopsova má 146m a délka strany 230m). Skalní hrobky Vedle mastab a pyramid byly ve Straré i Střední říši oblíbeným pohřebištěm SKALNÍ HROBKY. Byly vyhloubeny ve skále a měly sochařsky zdobené průčelí. Za vchodem byla obdélníková, nebo čtvercová síň, po jejichž stranách byly dvě řady sloupů, nebo zde stály sochy. Malovaný strop byl většinou plochý. Za slavnostní síní byla štola, která vedla ke komoře se sarkofágem. (Beni Hasan v Thébách). V Nové říši je vyzrálým typem egyptské architektury CHRÁM, který už není hrobkou a slouží čistě k náboženským účelům. Tento chrám je masivní stavba bez oken, stavěná do lichoběžníku. Hlavním výtvarným prvkem je řada sloupů, které nesou kamenné desky (již z pravěku známý architrávový systém což je podpěra + rovný překlad. Neúměrně malý vchod je ve středu mohutné zdi pylonu. Čtvercové nádvoří za ním vroubily sloupy. Dál byla sloupová síň a temná místnost, zvaná síň tajemství. Sloupy mají mohutnou patku, dřík je buď jednoduchý, nebo Lotosová hlavice Kompozitní hlavice Hathořina hlavice Palmetová Sloupy 5

6 ve tvaru svazku stvolů. Hlavici tvoří stylizovaný květ papyru, lotosu, nebo palmy. Sloupy byly polychromovány. Sfinga Kolosy v průčelí chrámu Abú Simbel Vstupní cestu ke chrámu lemovaly sfingy, přímo před chrámem stávaly obelisky, nebo kolosy (mohutné sedící nebo stojící sochy faraonů). Nejznámější chrámy jsou v Karnaku, Luxoru a chrám bohyně Isis na ostrově Philae. Philae, svatyně bohyně Eset Několikapatrová budova Obelisk Světské stavby se nezachovaly, protože nebyly stavěny z kamene. Podle vyobrazení v nástěnných malbách to byly i několikapatrové budovy s velkými místnostmi. SOCHAŘSTVÍ Egyptské sochařství ve své oficiální, dvorské a chrámové podobě se vyvíjelo v těsné souvislosti s architekturou. Byly to sochy obrovských rozměrů, tesané z tvrdých materiálů (čedič, žula, porfyr, sienit). Pro kompozici soch byl charakteristický zákon frontality (průčelnosti). Postava sedí nebo stojí bez pohybu (i při malém nakročení váha spočívá na obou nahou zároveň - socha působí strnule. Neznamená to, že tehdejší sochaři neměli znalost anatomie, ale jde o záměrnou stylizaci. Ta se projevuje i ve zpracování oděvu, který má spíš ornamentální charakter. Celkově měla socha vyjadřovat majestátnost a nedotknutelnost. V pozdějším období se objevuje i portrét Královna Nefertiti. Reliéf Lidové sochařství působí zcela jinak jsou to drobnější sošky z hlíny nebo ze dřeva, Sedící písař velmi realistické a pohybově uvolněné. Zobrazuje do detailu běžný život a práci. Sedící písař, oráč, hudebníci a jiní. Někdy tvoří rozsáhlé skupiny lodníci i s lodí při své běžné činnosti, celé vojenské oddíly, hrnčířská dílna Kromě soch lidí byly vytvářeny i sochy zvířat. Většinou představovaly posvátná zvířata, o nichž se věřilo, že se do nich vtělují duše zemřelých (kočky, psi). Dvorská i lidová plastika byla polychromována. Na povrch byla nanesena tenká vrstva omítky a ta byla pestře pomalována. Bývaly se vkládány i drahé kameny hlavně do očí pomocí inkrustace. RELIÉF Egyptský reliéf je na pomezí malby a plastiky. Je zvláštní tím, že není preferována plastičnost objemu, ale vnější obrys lidského těla. Velkou roli zde hraje světlo a stín. Při obrytí tvaru vypadá postava jako obkreslená silnou černou čárou. Aby obry těla působil zajímavěji, jsou postavy tvořeny jako ze dvou pohledů současně hlava, ruce a nohy z profilu, tělo a oko zepředu. Strnulá stylizace se projevuje mnohem výrazněji než u volně stojících soch. Neznalost perspektivy vedla k tomu, že jednotlivé plány byly řazeny pod sebou v pruzích. Také zde byla uplatňována hieratická kompozice, kdy důležitější postavy jsou větší, než méně důležité. Totéž platí i u malby. Reliéf byl hlavní součástí výzdoby architektury. Byl uplatňován na zdi, sloupy i pylony. Stejně jako sochy byl kolorován jasnými barvami. Plošší reliéfy si proto snadno můžeme splést s malbou. Zajímavou součástí egyptské plastiky jsou pohřební masky. Byly pokládány přímo na mumii, aby ji magicky chránily. Nejznámější Tutanchamonova maska je vyrobena ze zlata a váží 10 kg. Je ozdobena skleněnými perlami a polodrahokamy. Pohřební maska MALÍŘSTVÍ Egyptské malířství je zcela plošné a lineární. Pro způsob kresby a kompozici platí stejná pravidla jako u reliéfu. Anatomické členění postavy je nahrazeno dekorativním zpracováním oděvu, vlasů i ozdob. Barevnost působí velmi pestře, barevná škála je však omezena na různé odstíny červené (až po rezavě hnědou), žluté (až okrové) a modré. v Dívka s kachnou, Théby, 19. Dynastie (výřez) 6 Královna Nefertiti a bohyně Eset Vesnický rychtář Král Steh I. A sluneční bůh, Abydos, 19. Dynastie

7 Barva nemodeluje tvar, jen vyplňuje plochu, vymezenou černou linku. Námětově je to velmi bohaté. Podrobně ilustruje události z každodenního života. Nejedná se o malování v pozdější podobě závěsného obrazu. Jde především o nástěnnou malbu. Další malba je pak knižní tzv. knihy mrtvých. Nejvíce maleb se zachovalo v thébských hrobech (zahrada s rybníkem, lev v bažině, obraz kočky, husy). Lov na kachny v zátočině Nilu, Théby, detail s kachnami OTÁZKY 1) Vysvětlete pojem hieratické perspektivy: 2) Popište vývoj egyptského sochařství: 3) Které druhy a typy egyptské architektury znáte? POZNÁMKY 7

8 MEZOPOTÁMIE HISTORICKÝ KONTEXT Souběžně s vývojem v Egyptě se rozvíjela v poříčí řek Eufratu a Tygridu další kultura. Stejně jako v Egyptě zde umění sloužilo kultu mrtvých a bohů, jejichž zástupcem byl kněz = král. Před 5000 lety zde žily dva odlišné národy. Jih perského zálivu obývali Sumerové, zakladatelé mezopotámské kultury, kteří později podlehli Akkadům, ale jejich kultura výrazně ovlivnila všechny pozdější období. Sever perského zálivu obývali Akkadové. Země byla rozdělena do městských států. V polovině 3. tisíciletí byla sjednocena v říši Starobabylonskou. V této době bylo dosaženo největšího rozkvětu ve 2. tis. př. n. l. V 1. tis. př. n. l. okupovali toto území Asyřané a jejich hlavním městem bylo Ninive zde vznikla 1. knihovna. V roce 612 př. n. l. byla asyrská říše zničena, později vznikla Novobabylonská říše s hlavním městem Babylónem. V 8. Stol ovládli zemi Peršané. ARCHITEKTURA Nedostatek kamene v Mezopotámské rovině vedl k používání cihel, které byly vyrobené z nepálené hlíny a spojovány asfaltem. K zastropení byly používány trámové stropy nebo klenby (nepravé). Stavby byly tvořeny hmotnými bloky a měly jen malé a vnitřní prostory. Chrámy byly stavěny v podobě stupňovité věže, po níž vedla rampová cesta k malé svatyni na vrcholu. Této věži se říkalo ZIKKURAT. Nejznámějším zikkuratem byla babylonská věž. Měla podezdívku vysokou 33m a na šířku dlouhou 50m. Stála zřejmě ještě v roce 458 př. n. l. Městský objekt v Mezopotámii Královské paláce byly blokové stavby na vysokých terasách, to souviselo s nebezpečím záplav. Zachován zůstal Sargonův palác v Chorsabádu - 8. stol. př. n. l. Palác měl okolo 200 komnat, rozmístěných okolo 26 dvorů. Sály byly dlouhé, ale úzké, protože Asyřané nepoužívali střední podpory a místnosti uzavírali cihelnou klenbou o malém rozpětí (do 6m). Nestavěli okna. Na plochých střechách byly zahrady. Průčelí paláce je členěno věžemi, mezi nimiž jsou tři brány. Střední je zdobena postavami Gilgameše, rdousícího lva a sochami strážných geniů v podobě okřídlených býků s lidskými hlavami. Okřídlení býci mívali pět nohou namísto čtyř, což z pohledu kolemjdoucího působilo dojmem, že socha udělala krok. Býk, palác babylonských králů Po rozpadu asyrské říše a pádu jejího hlavního města Ninive dospěla Babylonie k novému vzestupu pod chaldejskými králi př. n. l. Znovuvybudovaný Babylon se stal kulturní metropolí celé přední Asie. Obrovské reliéfy Býka a Draka, kolorované mnohobarevnou sklovitou glazurou jsou i dnes považovány za div uměleckého řemesla. Zikkurat UR, rekonstrukce a současný stav Sargonův palác v Chorsabádu 8

9 Města byla budována uvnitř mohutných hradeb s obrannými věžemi. Nedostatek místa vedl záhy ke stavbě vícepatrových domů. SOCHAŘSTVÍ Socha boha Kur-lila, 3200 př. n. l. Nutnost dovážet kámen zdaleka vedla sochařství k tomu, že sochy byly většinou menších rozměrů. Stylizace byla podobná jako u soch v Egyptě a platil zde také zákon frontality. U bronzových soch měli Sumerové ve zvyku zpevňovat hlavu tím, že ji vyplnili hlínou. Raněná lvice Ninive Nejobvyklejším způsobem sochařského zobrazování byl reliéf. Velký rozvoj zaznamenal reliéf v oboru glyptiky = pečetních válečků, kde reliéf, vyrytý do kamenných válečků sloužil k otiskování do hlíny MALÍŘSTVÍ Dochovalo se pouze v náznakově v mozaice a v malbě na nádobách. OTÁZKY 1) Jaký architektonický útvar je charakteristický pro mezopotamské umění? POZNÁMKY 9

10 OBLAST EGEJSKÉHO MOŘE HISTORICKÝ KONTEXT Oblast Egejského moře byla dějištěm známých řeckých bájí Ilias a Odyssea. Archeologické průzkumy z přelomu 19. a 20. století dokázaly, že některé jejich děje je možno umístit na přesná místa určení Troja a Mykény. Střediskem této oblasti byl ostrov Kréta. Obyvatelé ostrovů a pobřeží egejského moře využívali ke své ochraně loďstvo a nemuseli svá sídla opevňovat hradbami. To ovlivnilo od počátku charakter zdejší architektury. Města byla budována na pravidelném půdoryse. Stavělo se z lámaného kamene i ze sušených cihel, které byly spojované maltou a zdi byly omítnuté. V konstrukci se užíval architrávový systém, ale sloupy i kládí byly dřevěné. sloupy řecká architektura. Sloupy měly tvar sbíhající směrem dolů a talířovou hlavici. Ploché střechy byly tvořeny trámovým roštem, pokrytým udusanou hlínou. Základním schématem domů je megaron, obdélníkový prostor s otevřenou sloupovou předsíní na úzké straně. Tento základní typ obytného domu převzala a dále rozvíjela Megaron Podélné stěny vybíhaly dopředu = anty a tvořily krytou předsíň, před vchodem byly dva sloupy. Uprostřed hlavního prostoru = naos bylo kruhové ohniště, obložené kameny, a kolem něho čtyři sloupy. Za hlavním prostorem mohla být ještě zadní místnost. Krétská architektura výrazně světský charakter. Nezná obrovské chrámy, pouze drobné svatyně uvnitř palácových staveb. Zato tu nacházíme důmyslný vodovodní systém a kanalizaci, tedy i koupelny s tekoucí vodou a záchody se splachovacím zařízením Megaron Palác v Knossu, Půdorys a rekonstrukce V této oblasti se neobjevuje monumentální sochařství, pouze drobné sošky a reliéfy tvořené v kovu, kosti, keramice a dalších materiálech Bohyně s hady. Nádvorní průčelí Bohyně s hady, 16. Stol. p. n. l. Váza s chobotnicí, 16. Stol. p. n. l. Na rozdíl od sochařství mělo krétské malířství i monumentální podobu. Slučováním realistických prvků s ornamentem vznikla ornamentální dekorace zcela nového druhu. Zachovaly se některé nástěnné malby, např. Krétskou kulturu dělíme na tři období, která označujeme podle jména krále Minoa na: 1) STAROU DOBU MINOJSKOU / př. n. l. 2) STŘEDNÍ DOBU MINOJSKOU / př. n. l. 3) NOVOU DOBU MINOJSKOU / př. n. l. Princ s liliemi z paláce v Knossu. Umění mykénské Konec 16. Stol př. n. l. 10

11 zahrnuje oblast Peloponesu, severního Řecka a část Malé Asie. Je velmi blízké umění krétskému, nemá však jeho živost a bezprostřednost. Z mykénských měst byly objeveny Mykény, Tyrins a Troja. Sídla mykénských králů: Sídla mykénských králů byly opevněné hrady, stavěné na vyvýšených místech. Pevná kamenná brána otevírala vstup do prostoru mezi vnější a vnitřní hradbou. Odtud se další branou vcházelo do zvýšeného hradního prostoru, kde stál palác v podobě megaronu. Hradby byly stavěny z přitesaných kamenů nebo pravidelných kvádrů, často obrovských rozměrů (hradby byly tlusté až 7m). Menší prostory byly zaklenuty nepravou klenbou kvádry byly skládány ze vzestupných přesahování a šikmo přitesány. Okrouhlé podzemní hrobky byly dokonce tímto postupem kryty nepravou kopulí Pokladnice Atreovců v Mykénách. Sloupy byly ze dřeva nebo z kamene a měly tvar, který byl převzatý z krétských sloupů. Byly pobíjeny plechem a vytepanou výzdobou. Kupolový hrob, tzv. Pokladnice Artreovců, 1500 př. n. l. Nepravá klenba Plastika i malířství pokračovaly v krétské tradici, ale se sklonem k abstrahujícímu idealismu. Reliéf má jen málo kdy monumentální rozměry Zajímavou ukázkou uměleckého řemesla jsou zlaté masky, které zakrývaly obličeje mrtvých členů panovnické rodiny a měly zřejmě portrétní rysy. Lví brána v Mykénách Zlatá maska OTÁZKY 1) Které prvky krétské kultury působily na moderní umění? 2) Proč se v oblasti Egejského moře nenacházela pevnostní architektura? 3) Popiš typ stavby megaron: 4) Napiš několik rozdílů mezi kulturou Mykén a kulturou egejskou: POZNÁMKY 11

12 ŘECKO HISTORICKÝ KONTEXT Příval Řeků v čele způsobil úplný zánik krétsko-egejské kultury. Přinášeli na balkánský poloostrov civilizaci na úrovni doby železné. Kolonizaci se však brzy dostávali do blízkých kontaktů s vyspělými kulturami, od nichž přejímali vše, co odpovídalo jejich mentalitě a potřebě. Umění vycházelo sice z kultu mrtvých a oslavy bohů, ale tvorba se stávala svébytná, nesloužila pouze náboženským potřebám, spíše hledala zdroj inspirace ve vezdejším životě. Smyslový vztah ke světu byl podporován kultem nahého těla, který byl pěstován při zápasech a závodech. Ideál dokonalého člověka spočíval v rozvinutí a rovnováze fyzických a duševních schopností. Bohové tedy byli zpodobňováni jako ideální lidské postavy. Chrám byl chápán jako zvětšený a zkrášlený příbytek boha a navazoval tedy na typ lidského obydlí (megaron). ARCHITEKTURA Základním stavebním materiálem byl mramor. Bylo používáno i dřevo, hlavně na konstrukci krovu a stropu. Obytné domy byly často stavěny z pálených cihel. Stavby byly propočítány a esteticky vyváženy ze všech pohledů. Základními principy byl architráv a sloupová soustava. Chrámy se stavěly na stupňovité podezdívce (2 10 stupňů) se schodištěm na vstupní straně. Zdobené články byly kolorovány. V řeckém stavitelství se vyvinuly tři slohové řády a rozdíly jsou především v typech sloupů a kládí: DÓRSKÝ, IÓNSKÝ a KORINTSKÝ DÓRSKÝ slohový řád: Chrámy mají obdélníkový půdorys. Dórský sloh dosáhl svého vrcholu ve stavbě Parthenonu na Akropoli v Athenách. 12

13 Charakteristické jsou dórské sloupy: Nemají patku, tělo sloupu dřík je podélné rýhováno kanelurami, mělkými výžlabky, které se stýkají v ostrých hranách. Hlavice je jednoduchá, složená z krčku echinu a abaku. Na sloupech spočívá kládí, složené z architrávu, vlysu a ukončené římsou. Na kládí leží štít s trojúhelníkovým vnitřním polem tympanonem. Parthenon, p. n. l. IONSKÝ slohový řád: Vyvíjel se souběžně s dórským. Iónský sloup je štíhlejší, vyšší a dekorativnější. Patka je členěna vodorovnými výžlabky, dřík má kanelury oddělené úzkými pásky. Hlavice je zdobena volutou a sloupy nesou dvou až třídílný architráv, vlys a římsu se zubořezem. Nejzachovalejší stavby iónského stylu jsou na Akropoli Erechteion a chrám bohyně Niké. Při stavbě Erechteionu byly v jedné ze síní nahrazeny ionské sloupy ženskými postavami karyatidami. Kyriatida Poseidonův chrám v Paestu, 5. Stol, p. n. l. Ionská hlavice KORINTSKÝ slohový řád: Korintský slohový řád slučuje jak dórské, tak iónské slohové prvky. K dórskému a iónskému řádu přibyl okolo roku 400 př. n. l. Zatímco předešlé dva řády jsou odvozeny z dřevěné konstrukce, předpokládá se, že korintský řád byl vytvořen uměleckým tvůrčím postupem. Nová je korintská hlavice, která má kalichovitý tvar a je zdobena jednou, nebo i více řadami akantových listů s převislými špičkami. Z nich vyrůstá 8 párů úponkových volut. Korintský sloh dosáhl svého vrcholu až v poslední vývojové fázi řeckého umění. Jednou z klasických korintských staveb je Olympeion v Athénách. Akropole, Athény, pohled Korintská hlavice Lysikratův pomník, Athény Mnohotvárný společenský, kulturní i sportovní život ve starém Řecku si vyžádal celou řadu nových typů staveb: Dionýsovo divadlo na úpatí Akropole 1) Divadlo: bylo otevřeno scénou v přírodě, kde sklon terénu byl využíván jako hlediště. Mívalo podkovitý půdorys. 2) stadiony a hipodromy: Sloužily pro sport a měly podélný půdorys a na obou kratších stranách byly brány. 3) Gymnaseion Sloužila k výchově mládeže. Gymnaseion Půdorys závodní dráhy a půdorys hlediště Charakteristické uspořádání města nacházíme dodnes v Priene nebo v Efezu. Město mělo pravidelné řady ulic, uprostřed bylo tržiště agora, poblíž něhož stála radnice buleuterion a vládní budova pritaneion. Řecká náměstí i ulice obklopovaly sloupové prostory stoa. Centrem domu býval ústřední sloupový dvůr, kolem něhož byly seskupeny místnosti. Větší domy měly i několik dvorů. Vnitřní prostory byly zdobeny mozaikou a nástěnnou malbou. Gymnaseion Schéma jednoduchého řeckého obytného domu Půdorys domu obytného 13

14 SOCHAŘSTVÍ V průběhu vývoje se oslava krásného, nahého lidského těla stala základem celého řeckého sochařství. Úcta k zemřelým, kult hrdinů a oslava vítězů v boji i ve sportu se kromě zobrazení božstev stala hlavním námětem plastické tvorby. V řeckém sochařství rozlišujeme několik vývojových etap. Na počátku pouze zpodobňuje boha v symbolické podobě člověka, vrcholí oslavou ideálně krásného těla, kde případný náboženský námět je spíše záminkou. V závěru dospívá k naturalistickému výrazu a subjektivnímu přístupu k tématu, vyjadřuje duševní stav autora nebo modelu, zcela bez ohledu na krásu. Časově dělíme tento vývoj do tří období: 1. ARCHAICKÁ PLASTIKA / století 2. KLASICKÉ SOCHAŘSTVÍ / století 3. HELENISTICKÁ PLASTIKA / století Jezdec zv. Rampianův / 550 př. n. l. 1. ARCHAICKÁ PLASTIKA Prvními pracemi jsou hliněné a dřevěné sošky žen. Postupně se začíná užívat kámen, ale postava je tvořena pouze v základních proporcích, bez znalosti anatomie. Později se figura uvolňuje a mívá nakročenou nohu, ale stále zůstává strnulá, se schematickým obličejem. Tvář má neurčitý, tzv. archaický úsměv, který se na ní objevuje i v dramatických situacích Apollo z Piombina, Kúros z Anavysu. Kúros z Anavysu / 500 př. n. l. Podobný charakter má i reliéf - metopy chrámu v Selinuntu. V 6. stol. př. n. l. se plastiky začínají postupně měnit. Jsou realističtější, mají lépe vystižený pohyb, ale tvář zůstává neměnná výzdoba chrámu bohyně Afaiy v Aigině. 2. KLASICKÉ SOCHAŘSTVÍ Lidské tělo je zkoumáno, oproštěno od podružných detailů a je vytvořen ideál krásného těla. Zákon frontality je nahrazen kontrapostem váha těla je přenesena na jednu nohu a tělo dostává pohyb a živost. Také obličej není sice stylizovaný, ale je ideálním, abstraktním typem. Nejznámějšími sochaři v tom to období jsou Feidias, Polykleitos a Myron. Perseus usmrcuje Medusu Selilunt, kolem 525 př. n. l. Feidias Vytvořil především sochařskou výzdobu Parthenonu a propstranství na Akropoli. Athena Parthenons, štítové kompozice a reliéfy na tympanonech chrámu Panathenaiský průvod. Část vlysu Parthenonu s námětem Panathénajských slavností, před 438 př. n. l. Polykleitos Byl největším teoretikem své doby. Shrnul poznatky o lidském těle a vypracoval kánon číselné vyjádření tělesných proporcí = hlava se má vejít do těla sedmkrát. Stanovil zákon kontrapostu. S oblibou vytvářel sochy atletů Diadumenos, Doryforos. Doryforos Diadumenos 14

15 Myron Dokázal, že lze zachytit tělo v pohybu. Jeho nejznámější sochou je Diskobolos. Diskobolos, okolo 450. Př. n. l. V průběhu 4. století se plastika pomalu mění, ztrácí neosobní výraz a celkově se zjemňuje. Z té doby jsou známa především tři jména Praxiteles, Skopas a Lysippos. Oblíbeným motivem byla socha Afrodity, která umožňovala zobrazovat krásnou ženu. Typickým představitelem tohoto stylu byl Praxiteles Afrodité Knidská, Afrodité Miloská s malým Dionýsem. Skopas Proti klidným Praxitelovým plastikám jsou Skopasovy vzrušené, plné pohybu a napětí Boj s Amazonkami, Apollón s kytarou, dionýské scény. Lysippos Usiloval o realistický pohyb a iluzi skutečnosti. Většinu soch odléval do bronzu Apoxyomenos, podobizna Alexandra Velikého Afrodité Knidská Mainada Apoxyomenos 3. HELENISTICKÁ PLASTIKA 3. a 2. století př. n. l. bylo závěrečným obdobím řecké plastiky. Opouští ideální lidské tělo a začíná tvořit individuální portrét bez ohledu na krásu. Ve tváři se objevuje výraz stupňovaný do krajnosti bolet, zoufalství, tělo je v pohybu, gesta patetická. Vzhled působí až barokně je podporován rozevlátým šatem a výrazným povrchem dramatický kontrast světla a stínu. Scény jsou plné bojů a změtí těl, jak v soše, tak i v reliéfu. KERAMIKA Řecká malba se prakticky nezachovala. Představu o ní si můžeme udělat podle římských kopií, nebo výzdobě hliněných nádob. Keramiku dělíme do tří slohových období: 1. SLOH GEOMETRICKÝ souběžně s archaickou plastikou 2. SLOH ČERNÝCH FIGUR odpovídá období klasického sochařství 3. SLOH ČERVENÝCH FIGUR - odpovídá období klasického sochařství spodní Francoisova váza 1. SLOH GEOMETRICKÝ pokrývá v pásech celé tělo nádoby klikatá čára, kosočtverce, svastiky, hvězdice a typický řecký ornament. Dále schematické postavy. Výzdoba je provedena černou fermežovou barvou na červený, nebo žlutavý povrch. 2. SLOH ČERNÝCH FIGUR černou barvou jsou malovány siluety figur, nebo předmětů a jejich vnitřní kresba je vyškrábána rydly. Pozadí zůstává v přirozené barvě střepu. Motivem jsou mytologické a žánrové scény závody, lov. Výjev už není dělen do pásů. Novinkou je i paprskovitý ornament ve 3. SLOH ČERVENÝCH FIGUR pozadí je malováno černou barvou a figury, ponechané v barvě střepu, jsou domalovány štětcem černou barvou, někdy je použita i bílá. Motivy jsou rozšířeny o dramatické divadelní scény. Pohár z Vulci, 5 stol. př. n. l., detail Laokoon, 1. stol. př. n. l. 15

16 U řecké keramiky rozlišujeme celou řadu tvarů, které logicky vycházejí z účelu, kterému měly nádoby sloužit. 1. Nejvšestrannější využití měla AMFORA. Používala se k přepravě a skladování vína, oleje, zrní a podobně. 2. STAMNOS byl dalším typem amfory, měl ale jinak posazená ucha, stejné jako peliké (Spodní část vázy) se širší nožkou. 3. K přelévání vína sloužila konévka LAKYNÉ. 4. Na pití sloužily číše KYLIX, pohár KANTHAROS, hrneček SKYFOS a RHYTON často vyráběn z drahých kovů. 5. KRÁTERY sloužily k míchání vína s vodou OBYČEJNÝ KRÁTER, KALYX a VOLUTOVÝ KRÁTER. 6. HYDRIE se třemi uchy sloužila na vodu. 7. Miska FIALÉ se užívala jak na pití, tak i k úlitbám bohům. OTÁZKY 1) Jak vypadalo řecké divadlo? 2) Kdo sochařsky vyzdobil Parthenon? 3) Jaké znáte typy řeckého vázového malířství? 4) Jaké znáte sochaře řeckého umění? POZNÁMKY 16

17 17

18 ETRUSKÉ UMĚNÍ HISTORICKÝ KONTEXT Spojovacím článkem mezi řeckým a římským uměním je kultura národa neznámého původu, který se usídlil před 8 stol. př. n. l. ve střední Itálii (Toskánsko). Jeho umění bylo sice ovlivněno těsnou blízkostí Řecka, nicméně si dokázalo uchovat značnou dávku svébytnosti. Etruská výtvarná kultura vyrostla, podobně jako jiné, na kultu mrtvých, ale setrvala u něj déle a důsledněji než ostatní. SOCHAŘSTVÍ Zachovaly se hliněné sarkofágy s postavami zemřelých, u nichž je patrný sklon k osobnímu portrétu. Tím se odlišuje od řecké plastiky a předjímá už styl plastiky římské. Nejvýraznější ukázkou je alabastrová figura tzv. Tlustého Etruska, nalezená v Chiusi. Sargofág Tlustý Etrusk Po roce 100 př. n. l. dospělo etruské sochařství k prostotě a realistické pravdivosti, jakou vidíme např. u bronzové sochy Řečníka. Dokonalost v odlévání do bronzu dokazuji také sochy Chiméry z Arezza a Vlčice. U sochy Vlčice je původní pouze sama socha zvířete, dětské postavy k ní byly přidány v době renesance. Vlčice a Chiméra z Arezza Řečník, 300 př. n. l. MALÍŘSTVÍ Freska Lov na divočáka Etruské malířství sledovalo poměrně věrně vývoj v Řecku. Nejcennější, co se z něj dochovalo, je značné množství nástěnných maleb z hrobů. Jsou zde zobrazeny jak výjevy záhrobní, tak i scény z běžného života, podávané velmi realisticky. Výřezy z nástěnné malby Hodovníci, hrobka Leopardů v Tarquiniích, 5. Stol. př. n. l. ARCHITEKTURA Se vyvíjí od 8. stol. př. n. l. a vrcholu dosahuje ve 4. stol. př. n. l. Zachovaly se hlavně užitkové stavby, hradby s branami, také mohutná stoka cloaca maxima, odvoďňující centrum Říma. Ta pochází z doby, kdy v 6. stol. Etruskové ovládali Řím. Jako stavební materiál používali dřevo, pálené cihly a kámen, jednak neopracovaný na mohutné kyklopské zdivo, jednak dokonale opracovány na klenby. Půdorys obytného domu OBYTNÉ DOMY měly bohatší dispozice než řecké, města byla rozvržena pravoúhle, se dvěma hlavními osami, tvořící kříž. To bylo pozdějij inspirací pro základ římských měst. NÁHROBNÍ STAVBY byly rozmanitě utvářené. Kamenné skalní hrobky jako by znázorňovaly obytný dům včetně motivu zdánlivých dveří. Jiné měly podobu kuželových mohyl tumulové hroby, nebo kamenné 18

19 kruhové stavby se vstupy do pohřebních komor, na níž je kuželovitě navršena hlína tumulus v Tarqinii. vý hrob a jeho půdorys tumulový náhrobek, Tarquinie Chrám, 1. st. př. n. l. CHRÁMY se stavěly na vysoké podnoži pódiový chrám a byly přístupné širokým schodištěm, které vedlo ke sloupovému portiku. Střecha byla sedlová. Konstrukce byla většinou ze dřeva, kdytá deskami z pálené hlíny. Přední polovinu zabíralo sloupoví. Trojdílná cela uvnitř odpovídala trojici bohů. Tento typ chrámu přešel do římské architektury. Etruské stavby (např. městské brány) bývaly zaklenuty PRAVOU KLENBOU z dokonale opracovaných kamenů. Tuto techniku převzala římská architektura. Městská brána Čelní pohled a půdorys TOSKÁNSKÝ SLOUP: Sloup z Marciovy brány v Perguii Toskánský sloup má prstenec pod dórskou hlavicí, hladký dřík (bez kanelur), patku, (inspiroval renesanci). OTÁZKY 1) V kterých oborech umělecké činnosti vynikli Etruskové? 2) Jaké stavební prvky se uplatňovaly v etruské Architektuře? 3) Vyjmenuj náměty etruského malířství? POZNÁMKY 19

20 ŘÍM HISTORICKÝ KONTEXT Počátky Říma líčí mýtus, který vypráví o založení Říma prapotomky trojského uprchlíka Aenease, který se usadil na pobřeží Latia a jeho syn Iulus zde založil město Albu Longu. Iulovými potomky byly dvojčata Romulus a Remus, kteří založili město Řím roku 753. př. n. l. Romulus se stal prvním králem a sjednotil území v obec sabinskou. Poté vládlo 7 králů a posledním králem se stal Tarquinius Superbus. V období bylo v Římě období republiky a v jeho čele konzulové. Od 5. Stol. naplňovaly politické dějiny Říma především války, kdy Římané ovládli celý Apeninský poloostrov. Římský otrokářský stát musel v 2. A 1. Století p. n. l. potlačovat vzpoury otroků (největší pod vedením Spartaka). Ve 2. stol. př. n. l. se Řím stal střediskem obchodu i umění. Římská říše zaujímala velice rozsáhlé území téměř polovinu dnešní Evropy a severní a východní část maloasijského území. Umění bylo mocným prostředkem propagace moci. Od podrobených Řeků přebírali Římané vyspělou kulturu, zbavoval ji však původního obsahu a vlastní římské umění pak vznikalo prolnutím dokonalé řecké formy s etruskou věčností a římským pojetím. Cílem byla oslava moci a lesku římského státu. V 1. Stol. se republikánské zřízení ocitlo v krizi a z občanských válek (patricijové x plebejové) vyšel vítězně Gaius Iulius Caesar jako diktátor a po jeho zavraždění vládl první císař Octavius Augustus. Od poloviny 1. Stol. začíná císařské období až do rozpadu západořímské říše 476. N. l. Císařské období dělíme na principát (první občan a první senátor) a dominát (neomezený vládce). Od 3. Stol. nastal rozklad říše římské, ve 4. Stol. došlo k hospodářské krizi, rozhodující silou ve státě se stala armáda, přičemž do vojska byli přijímání barbaři. Nakonec ovládli západní říši Germáni a tím došlo k jejímu rozpadu. Východořímská říše = Byzantská, trvala až do roku 1453, kdy podlehla Turkům. ARCHITEKTURA Pro římskou architekturu je charakteristická její dekorativnost, větší měřítko a vytvoření vnitřního prostoru. Řecká architektura byla založena na důsledném použití architrávového systému. Naopak římské stavby využívaly stále více jako nosné prvky zeď + klenba + spojení pilíře s obloukem = ARCHIVOLTA = archivoltový systém. Kromě válené klenby, která spočívá plnou vahou na silných zdech, se používaly i klenby křížové (průnik dvou půlválců), které sváděly tlaky do čtyř podpor v rozích. Největším technickým pokrokem byla znalost zaklenutí rozlehlých prostorů mnohdy i sestavou několika křížových kleneb. Často se objevuje ARKÁDA, která nahrazuje architráv nad podporami klenebným pasem Koloseum. Rozdílné sloupové řády bývají řazeny nad sebou v jedné stavbě se vyskytuje více řádů nejoblíbenější byl ozdobný korintský. Ke stavbě se používaly pálené cihly, kámen a beton. Půdorys staveb byl obvykle podélný nebo centrální. KOMPOZITNÍ HLAVICE spojení řádu iónského a korintského Kompozitní hlavice Civilní stavby převažují nad chrámovými. 20

21 Válečná vítězství oslavovaly VÍTĚZNÉ OBLOUKY a VÍTĚZNÉ SLOUPY oblouk o jednom nebo třech průchodech byl slavnostní branou, postavenou na počest vítězných vojevůdců oblouk Konstantinův, Titův, sloup Trajanův, Marka Aurelia Trajánův sloup, Řím, r. 113 n. l. Konstantinův oblouk, Řím, okolo r. 315 K zábavě sloužily ARÉNY, CIRKY, DIVADLA a LÁZNĚ. 1. ARÉNY a CIRKY byly závodiště a zápasiště. Měly elipsovitý půdorys, nezastřešené hlediště a byly téměř v každém větším městě. Římské Koloseum diváků. pojalo Koloseum 2. Divadlo bývalo menší než řecké, stoupající hlediště bylo vztyčeno na podpůrných stěnách na rovném terénu a jeviště členily sloupy a sochy. Marcelovo divadlo v Římě Významnými stavbami byly lázně. Byl to složitý komplex budov, vytápěný ústředním topením, kde byly nejen bazény a parní lázně, ale i knihovny, obrazárny, tělocvičny, hudební sály, obchody a jídelny. Caracellovy lázně podélný řez hlavní budovou Caracellovy lázně, půdoprys Obytný dům měl složitější půdorys než řecký. Centrem byl dvůr se sloupovým ochozem PERISTYL, kolem něj byly uspořádány obytné místnosti a hospodářské prostory. Nejlépe se zachovaly domy v Pompejích a Herkuláneu. Paláce a vily měly komplikovanější půdorys. Prostší domy byly zdobeny nástěnnou malbou, v bohatších byly i štuky a mozaiky. Některé domy měly několik poschodí, v přízemí bývalo podloubí nebo krámy. Obytný dům, řez a půdorys Technicky i výtvarně dokonalé byly také čistě účelové stavby, AKVADUKTY, KANÁLY a MOSTY využití oblouku Akvadukt Nimes - Francie Obdélná BAZILIKA, která sloužila jako soudní dvůr, nebo tržiště, měla jednu hlavní a dvě až čtyři vedlejší lodi. Vnitřek osvětlovala okna, umístěná těsné pod střechou. Maxentilova bazilika v Římě Půdorys baziliky Pro římský chrám je charakteristická vysoká podezdívka a sloupy na užších stranách, zatímco na dalších stranách polosloupy. Půdorys býval 21 Vestin chrám v Římě

22 buď podélný, nebo centrální Vestin chrám v Římě, Baalbek v Syrii. Nejvýznamnější centrální stavba je PANTHEON, uzavřený mohutnou kupolí průměr kupole je přes 43 opule SOCHAŘSTVÍ Počátky římského sochařství spadají do 3. stol. př. n. l. Zpočátku napodobovali i kopírovali řecké plastiky a v Římě také často pracovali řečtí sochaři. Převážně náboženský obsah děl a formální idealizace však nevyhovovaly římského přístupu. Umění Římanům sloužilo nejen ke zkrášlení prostředí, ale hlavně k oslavě moci císaře, vojenských vítězství a úspěchů. Díky etruské tradici portrétních náhrobků a římského zvyku odlévat do vosku posmrtné masky vzniká skutečný PORTRÉT. Sochaři studují lidskou tvář a vytváří skutečnou podobu konkrétního člověka. César 1. Stol. př. n. l. Římský hoch Občanské portréty jsou realistické a civilní zejména v republikánském období, portréty panovníků v době císařství jsou většinou pojaty reprezentativně a idealizovaně. Zájem o postavu je často druhořadý a tělo bývá provedeno schematicky. Nově se objevuje i DĚTSKÁ PODOBIZNA. Marcus Aurelius, Řím, bronz, před r. 180 RELIÉF Reliéf na Konstantinova oblouku, r. 180 V průběhu vývoje římského sochařství se značně změnil. Hlavním námětem se stává příběh především vítězstvím římských vojsk. Reliéf už není plochý, někdy připomíná téměř trojrozměrnou plastiku. Pozadí bývá rozvinuto v několika prostorových plánech, zachycujících krajinu a architektur. Uplatňuje se hlavně na triumfálních obloucích a sloupech. MALÍŘSTVÍ Římské malířství se uchovalo v daleko větší míře než řecké, zejména díky Pompejím a Herkuláneu pohřbeným oři výbuchu Vesuvu. Zůstaly zde fresky, mozaiky, enkaustika (malba voskem), desková i knižní malba. Již při stavbě domů počítali Římané s dekorativní malbou, která dotvářela jejich interiér a byla mnohem intimnější, než oficiální plastika. Malba bývala provedena temperou na vápenné omítce v bohaté barevnosti, s užitím měkkých přechodů mezi světlem a stínem = sfumato svítivost barev zvyšovala vosková vrstva. Další metodou byla malba na dřevěné závěsné desky, které se vkládaly i do hrobů Fajumské portréty. Vývojově můžeme malbu rozdělit do čtyř stylů: 1. STYL TEKTONICKÝ / Stol. př. n. l. 2. STYL ARCHITEKTONICKÝ / 1. Stol. př. n. l. 3. STYL CÍSAŘSKÝ / 1. Stol. n. l. 4. STYL DOBY NERONOVY / 1. Stol. n. l. Část reliéfu z Trajánova sloupu, r STYL TEKTONICKÝ Plošná ornamentální výzdoba stěn geometrickými obrazci, které připomínají obkládání zdi kamennými prvky. Výzdoba domů se více soustřeďovala na podlahovou mozaiku 2. STYL ARCHITEKTONICKÝ Malbou architektonických prvků na zdi je vytvářena iluze dalších prostor, ať už ulice, nebo krajiny s drobnými žánrovými motivy. Výzdoba Lyvii domu na Palatinu = počátky iluzivní malby. 3. STYL CÍSAŘSKÝ Navazuje na předešlý styl a rozvíjí ho do bohatě dekorativní výzdoby volných ploch mezi stavebními články. Jsou zde motivy figurální, zvířecí i rostlinné. 22

23 Z této doby pochází i řada realistických portrétů na dřevěných závěsných deskách. 4. STYL DOBY NERONOVY V malbě dochází k naprostému uvolnění. Na zeď je s lehkostí komponována vymyšlená architektura, odporující stavebním zákonům, objevují se nekonečné prostory, osídlené postavami, s využitím všech světlených a barevných efektů. Postavy mají dokonalou anatomii, plastičnost je vyjádřena barvou. Koncem 3. Století se malba proměňuje v symbolickou alegorii. Do této doby spadají i ilustrace k rukopisným svitkům a listovým knihám kodexům. Aldobrandská svatba, detail nástěnné malby UMĚNÍ KŘESŤANSKÉ ANTIKY HISTORICKÝ KONTEXT V období stol. př. n. l. dochází postupně k rozpadu římské říše v říši Západořímskou s hlavním městem Ravennou a Východořímskou s hlavním městem Konstantinopolis (Cařihrad). Tato východní část si po dlouhou dobu udržela kulturní samostatnost. Mezi různými kulty se dostává do popředí křesťanství, které hlásá novou morálku, rovnost před Bohem a spravedlnost po smrti na onom světě. Křesťanská víra byla zpočátku potlačována, přesto se však lavinovitě šířila a konečně roku 313. N. l. císař Konstantin milánským ediktem toto náboženství zrovnoprávnil. Pro vývoj umění má křesťanství základní význam. Snaha oprostit se od obsahu a formy římského umění nadlouho změnila kulturu velké části Evropy. První shromaždiště křesťanů byla v KATAKOMBÁCH. Jsou to vícepatrové podzemní chodby s výklenky, do nichž své mrtvé pohřbívali křesťané, stejně jako Židé a jiní. Souviselo to s vírou v poslední soud, pro který bylo nutné tělo uchovat a ne spalovat, jako to dělali Římané. Na stěnách katakomb se zachovaly NÁSTĚNNÉ MALBY se symbolickým významem postavy pastýře nebo ryváře jsou symbolem Krista, loď představuje církev, rybolov křest, páv nesmrtelnost, holubice duši Často se objevuje postava s rozpjatou náručí ORANT katakomby sv. Kalixta. Katakomby v Římě, okolo 300, muž a žena v pozici oranta Daniel, malba v katakombách, 4. Stol. n. l. Výtvarná forma se zpočátku odvíjí od římského realismu, ale snazší se oprostit nejen od obsahu, ale i od formy, takže se postupně spíše ve schemtický náznak. Ježíšův křest, Katakomby Pontiana u Říma, okolo r. 400 Ryba a chléb, Domitilliny katakomby, r. 200 ARCHITEKTURA Po roce 313 vzniká naléhavá potřeba kostelů pro shromažďování věřících. Římský chrám byl pro tyto účely nevhodný nejen svým pohanstvím, ale i malým vnitřním prostorem. Nejvhodnější předlohou se jevil typ baziliky (tržnice) a centrální lázeňské místnosti (hlavně pro potřeby křtu). STAROKŘESŤANSKÁ BAZILIKA Bazilika je troj až pětilodní, má vyšší hlavní loď a dvě nebo čtyři vedlejší lodi, oddělené sloupořadím. Na jeho kládí nebo archivoltách spočívá zdivo. Někdy je nad postranní lodí ještě otevřená galerie EMPORA. Na východě je umístěna půlkruhová APSIDA, kde bývala vyvýšená lavice pro biskupa KATEDRA, po stranách lavice pro nižší kněží kostely v sídelním městě biskupů se proto později nazývaly katedrály. Apsida je oddělena triumfálním 23

24 obloukem, před ní je oltář, mnohdy umístěný nad ostatky mučedníka. Hlavní loď osvětlují okna v horní části zdi. Strop bývá plochý, někdy zaklenutý. Prostor nádvoří se označuje jako RAJSKÝ DVŮR ATRIUM. Na nádvoří bývala kašna studna a po jeho obvodu arkádové ochozy. Trojlodí starokřesťanská bazilika pohled do vnitřního prostoru Apsida katedrály v Aquileji, Itálie Bazilika byla zdobena hlavně mozaikou, figurální i ornamentální. Také podlahu často tvořila mozaiková dlažba. Od Stol. se bazilice přidržuje samostatná věž ZVONICE = KAMPANILA. Typ baziliky se stal nadlouho základním typem křesťanských chrámů. Kromě podélných chrámů byly stavěný i chrámy s centrální dispozicí. Jejich určení bylo různé: CHRÁMY, BABTISTERIA = křtící kupole, nebo MAUZOLEA = hrobky. Půdorys trojlodní baziliky Půdorys těchto staveb byl kruhový, nebo také mnohoúhelníkový, strop býval plochý, nebo zaklenutý. Světlo vzniká okny v horní části. Pozoruhodná je skupina staveb z 5. A 6. Století v Ravenně. Zatímco římské baziliky setrvávají ještě u architrávového systému je to dáno i materiálem mramor, ravennské stavby využívají cihlové konstrukce k dokonalému spojení oblouku a sloupu v arkádu. Kromě apsidy, ukončující hlavní loď, jsou u vedlejších lodí také menší apsidy. Mauzoleum Cially Placidie, Ravenna, střed 5. Stol. Také obvykle málo zdobný exteriér staveb je u některých zkrášlen slepými arkádami. Tvary starokřesťanských sloupových hlavic 24

25 Dobrý pastýř, mauzoleum Nástěnná výzdoba je u ravennských staveb provedena MOZAIKOVOU TECHNIKOU. Je zde vidět naprosté odpoutání od antické tradice, naopak je patrný vliv byzantského umění. Postavy jsou plošné a schematické, stojí průčelně vedle sebe. Motivy jsou řazeny v pásech Na rozdíl od antických mozaik, vytvářených z barevných kamínků, jsou starokřesťanské ze skleněných kostiček, některé mají zatavenou zlatou nebo stříbrnou vrstvu. To způsobuje zářivý dojem z této výzdoby. Císař Justinián s družinou, kostel Sv. Vitale, Ravenna, před pol. 6. Stol SOCHAŘSTVÍ První díla starokřesťanské plastiky mají nový obsah, ale forma je ještě pozdně římská. Oblíbeným motivem je pastýř, nesoucí ovečku. RELIÉF také začíná od antické formy, témata jsou většinou starozákonní. Postupem času mizí tvarová dokonalost a podstatný se stává symbolický obsah. Studium anatomie nadlouho upadá. Reliéf ze sargofágu, vyprávění o životě Ježíše, 4. Stol. Dobrý pastýř, 3. stol. MALBA Nejvíce památek se zachovalo v KNIŽNÍ MALBĚ. Od 4. Stol. jde hlavně o KODEX, tedy knihu se svázanými listy. Nejvýznamnější jsou dva kodexy na pergamenu, Vídeňská Genesis 6. Stol. a Rossanský kodex 5. Stol. I v knižní malbě je patrný přechod od realismu ke stylizaci, typické pro středověk. OTÁZKY 1) Vyjmenuj symboly raně křesťanské víry? 2) Jakou podobu měly první křesťanské chrámy? 25

26 3) K jakému účelu sloužila římská a křesťanská bazilika? POZNÁMKY 26

27 BYZANC Umění pozdní antiky se rozpadá na dva vývojové směry: 1. Umění západní Evropy ohnisko se zde přesunuje z Itálie do severnější Gallie a Germánie, kde se postupně vyvíjí románský sloh, gotika 2. Umění východní Evropy a sousedící asijské části tuto oblast nazýváme Byzantská Knižní a vývoj malba zde probíhá bez velkých slohových změn Bezprostřední příčinou bylo rozdělení římské říše 395 n. l. na dvě části a založení nového hlavního města na místě staré osady Byzantionu císařem Konstantinem Velikým - Nový Řím - Konstantinopolis Cařihrad Istanbul. Duchovní život byl v byzantském státě sešněrován předem danými, konzervativními pravidly, kam jakákoli změna pronikla jen velmi obtížně. To je zřejmě příčinou pomalého vývoje zdejší kultury. Zároveň se zde projevuje i ovlivnění blízkosti orientálního umění. Byzantská kultura se zcela odvrací od skutečnosti, vytváří si vlastní svět v temných chrámových interiérech, zdobených zlatem a mozaikami, ozářených svíčkami. Zobrazení světci se většinou nezabývají vnějším světem, jsou jakoby ponořeni do vlastního nitra. Postupný rozklad vyvrcholil pádem Konstantinopole v roce 1453 a dobytím zbývajících byzantských území osmanskými Turky. ARCHITEKTURA V církevní architektuře hrál hlavní úlohu CENTRÁLNÍ CHRÁM. Byl budován na PŮDORYSU KŘÍŽE, vepsaného čtverce, v jehož středu na čtyřech silných pilířích spočívala KUPOLE. Mezi ní a tělem chrámu byl válec zdiva = tambur s kruhem oken, takže chrám byl osvětlen shora. Na západní straně přiléhala předsíň = NARTEX. APSID bývalo několik a i vedlejší prostory chrámu byly zaklenuty valenými a kopulovými KLENBAMI. Stavba tak působila dojmem složitého krystalického útvaru. Půdorys centrálního chrámu Konstrukce stavby měla svou SYMBOLIKU. Kopule vyjadřovala princip Boha, z něhož vycházejí paprsky světla do temného světa (okny do vnitřku chrámu). Opakující se motiv tří oken symbolizoval Trojici. Zároveň byl chrám symbolem církve (obrazy apoštolů, proroků a mučedníků), světa (čtyři světové strany) a nebes (kupole). Nejvýznamnější stavební památkou je chrám Boží moudrosti Hagia Sofia, o jehož kopuli se říkalo, že vypadá jako zavěšená na zlatém řetězu, který vychází z nebes. Je to dáno tím, že na ni navazují ještě dvě polokupole a je prosvětlena řadou oken, takže působí jako by se vznášela. 27

28 Chrám Boží moudrosti (Hagia Sofia), v Istanbulu, 537 Důležitý byl také pětikupolový chrám sv. Apoštolů již zaniklý, který se stal vzorem pro celou řadu kostelů: Chrám sv. Marka v Benátkách, francouzské románské kostely v oblasti Angouleme Nejvíce se rozšířil u východních a jižních Slovanů Kyjev, Novgorod. Byl vzorem pro ruskou chrámovou architekturu po několik století. Sv. Sergios a Bakchos, Kyjevská ikona Půdorys MALÍŘSTVÍ Objevuje se hlavně mozaika, kde se uplatňuje princip tzv. RESPIRAČNÍ LINNIE = linie, kontrastující odstínem s plochou, do které je vložena světlá kresba v tmavé ploše, nebo tmavá ve světlé. Linie jsou ornamentálně vrstveny. Totéž se opakuje i u nástěnné a knižní malby. Vznikají první IKONY = postava boha, světců, Krista = jsou strnulé a slavnostní. Malíř se snaží co nejvíce přiblížit k absolutnímu pravzoru, čímž je dán neměnný charakter byzantské formy. Nejstarší ikony jsou malovány enkaustikou sv. Sergios a Bakchos, Stol., později temperou. PLASTIKA Omezuje se na plochou výzdobu architektonických článků a drobnou řezbu do slonoviny zdobení desek knih. Kirstus a Blahorodička, diptych ze slonoviny, 6. Stol. OTÁZKY 1) Co víš o Konstantinu Velikém? 2) Proč Byzantská říše přežila o tisíc let pád Západořímské říše? 3) Co je charakteristické pro byzantskou architekturu? 28

29 POZNÁMKY UMĚNÍ ČASNÉHO STŘEDOVĚKU HISTORICKÝ KONTEXT: Jednou z příčin pádu západořímské říše 476 n. l. byly kromě hospodářské a politické krize nájezdy barbarů germánských kmenů, které od 4. století útočili na římské hranice. Roku 373 napadli středoasijští Hunové germánské Ostrogóty a Vizigóty, usazené v severním Černomoří, donutili je překročit Dunaj a bojovat proti říši východořímské. Tím začalo stěhování národů, pět století trvající nápor barbarských kmenů, během nichž se změnila mapa Evropy a poměry v ní. Po pádu západořímské říše v 5. Století vznikly na území světové říše tři kulturní oblasti: a) Románsko germánská západní, jižní a částečně střední Evropa převaha latiny b) Byzantsko slovanská jihovýchodní, východní a částečně střední Evropa a Malá Asie převaha řečtiny c) Islámská Přední Asie, severní Afrika a část Pyrenejského ostrova Stranou zůstala Indie a Čína Středověké umění rozdělujeme na dvě základní etapy: 1) VÝTVARNÉ UMĚNÍ ČASNÉHO STŘEDOVĚKU Stol. 2) VÝTVARNÉ UMĚNÍ VRCHOLNÉHO STŘEDOVĚKU Stol. = zahrnuje románské i gotické umění V tomto období se zcela mění výtvarné cítění. Oproti antice, která hledala současně harmonii a realistickou skutečnost, středověké pojetí v sobě nese expresi, srážku skutečnosti s vnitřním světem člověka. Určujícím základem je křesťanství, které si více cení hodnoty duchovní než hmotné a tedy i výtvarná forma se odvrací od nápodoby přírody k citovému vyjádření vyšších ideálů. Malířství se vzdává plastické modelace tvaru i iluzivní hloubky prostoru. Základní je plošnost, prostor je naznačen pouze symbolicky a hlavní motivy jsou expresivně zdůrazněny. Plastika zpočátku téměř zaniká a volná socha se více objevuje až ve vrcholném středověku. Architektura se vrací k prvotním tvarům, nesnaží se potlačovat hmotnost zdiva a plochu stěny naopak zdůrazňuje. Světské umění v počátcích středověku téměř mizí, zato církevní umění se určitým způsobem demokratizuje. V chrámu, který je jeho hlavním stánkem, se účastní bohoslužeb společně vzdělanci i prostý lid a ten, kdo neumí číst, se seznamuje se základními událostmi a legendami prostřednictvím maleb na stěnách. Hlavními středisky kultury a vzdělání jsou kláštery, kde vznikají rukopisy knih, často zdobené iluminacemi - malovanými miniaturami i celostránkovými ilustracemi. Velká péče je věnována iniciálám, bohatě zdobeným ornamentem i drobnými figurálními výjevy. Výpravnější rukopisy bývají provedeny krycími barvami (tempera, zlacení), v prostších jde spíše o lavírovanou perokresbu. 29

30 Kláštery okolo sebe sdružují i stavební, malířskou a sochařskou činnost, kde v dílnách nepracují jen mniši, ale i laikové, kteří vstoupili do volnějšího svazku s klášterem jako tzv. fratres oblati. Ti nejsou vázáni na jedno místo, ale jsou propůjčováni dalším klášterům podle potřeby. ARCHITEKTURA Vrací se k základním tvarům - hranolům, válcům, jehlanům a jednodušším prostorům Stěny jsou hladké, nečleněné, působící pouze strukturou materiálu V proporcích jednotlivých prvků je napětí, mizí ideální harmonická rovnováha antiky Hlavice sloupů jsou mnohdy přehnaně mohutné proti úzkým sloupům nebo naopak dřík mohutní v silný pilíř. Hranaté pilíře se střídají s kulatými sloupky. Vznikají mystické prostory, osvětlené jen malými okénky. Klenba se objevuje výjimečně (kaple Cáchy) Měřítko těchto staveb je daleko drobnější, než u římské architektury STAVEBNÍ TYPY: 1. Jednolodní podélný kostel s okrouhlou apsidou (vyskytuje se nejčastěji), nebo s pravoúhlým kněžištěm 2. Bazilika - užíval se motiv příčné lodi, vložené do tvaru kříže = transept tím se zvětšil prostor presbyteria vzhledem k většímu počtu kněží a mnichů 3. Centrální stavby: a) Baptisterium centrální kruhová, křížová nebo osmiúhelníková stavba uprostřed s křticí nádrží Baptisterium sv. Jana v Poitiers, konec 7. stol. Centrální chrám (byzantský typ) půdorys může být kříž vepsaný do čtverce kostel v Germigny des Prés půdorys a apsida před r. 806 nebo mnohoúhelník kaple v Cáchách - osmiúhelník obestavěný šestnáctiúhelníkovým pláštěm kaple Karla Velikého v Cáchách, půdorys a řez 30

31 b) Rotunda Kruhová menší stavba s jednou nebo více apsidami typická stavba pro předrománské a románské stavitelství u nás c) Klášter Benediktinské kláštery řehole založena 529, mají ustálenou podobu klášterní bazilika, rajský dvůr s křížovou chodbou = AMBIT okolo, kapitulní síň, jídelna = REFEKTÁŘ, kuchyně, ložnice = DORMITÁŘE, klášterní cely, dílny a komplex hospodářských budov Brána kláštera Lorsch, 774, jedna z mála dochovaných staveb z karolinské doby Stará miniatura pohled na klášter v Saint Riquier (Somme) MALÍŘSTVÍ Raný středověk je obdobím hledání nové formy a probíhá ve 3 směrech: 1) ABSTRAKTNÍ Vývojový proud vychází z abstrakce neolitických kultur. V malbě se rozvíjejí a divoce proplétají nespoutané, dravě dekorativní šlahouny. Písmo iniciál se deformuje a ztrácí čitelnost. Abstrahují se i postavy zvířat a lidí. Nejvýrazněji se projevuje na území Irska, Skotska a Anglie. 2) IMAGINATIVNÍ vývojový proud spojuje realitu s abstrakcí. Napětí vyvolává zvířecí motiv zápasu, požírání a zrození. Tato ornamentika přichází do Evropy od Černého moře prostřednictvím Skytů a Gótů. Oba tyto proudy se spojují v umění Keltů. 3) REALISTICKÝ Proud je figurativní. Základem je (až kubistický) rozklad ploch a skládání tvarů bez iluzivních zkratek - je to vidět zejména u nakreslené architektury nebo nábytku. Roucha postav jsou malována zploštěle a řasení je jen ornamentální, (mozaiky v Ravenně). Všechny tři směry se vzájemně ovlivňují a propojují. Z tohoto vývoje vzniká v stol románský sloh. Bible Karla Holého, 9. Stol. PLASTIKA Přibližuje se silně malířství. Kromě reliéfu se využívá technika rytí do kamene. Po celé Evropě jsou roztroušeny kamenné kříže, někdy zdobené reliéfem. Svým způsobem tvoří poslední článek megalitické architektury. Památek kovolijeckých a zlatotepeckých se zachovalo málo (ostatkové skříňky). Objevuje se i volná soška menších rozměrů. Ve druhé polovině 8. stol. a hlavně za Karla Velikého dochází ke snaze o návrat k pozdní křesťanské antice. Karel Veliký je roku 800 v Římě korunován na císaře a do říše proniká italská kultura. Tím nastává prvé ovlivnění současné tvorby antickým uměním, nazývá se Karolinskou renesancí 31 Jezdecká socha Karla Velikého, 9. Stol. kůň je ze 16. stol.

32 (vzkříšením antiky). Významné stavby byly vybudovány v sídelním městě říše, v Cáchách (císařská kaple). Po smrti Karla Velikého se Francká říše rozděluje do tří celků. Ve východní říši byl nejvýznamnějším panovníkem Ota Veliký, císař německý a římský. Doba otonská (otonská renesance) byla druhým obrozením antického umění v relativně krátkém časovém úseku. Význam karolinské renesance je ve vyzdvižení realistického směru, z hlediska hledání středověké formy je to však krok zpět. OTÁZKY 1) Na jaké období dělíme raný středověk? 2) Jaké jsou hlavní znaky sakrálních a církevních staveb? 3) Charakterizujte dobu Karla Velikého z uměleckého hlediska: POZNÁMKY 32

33 ROMÁNSKÉ UMĚNÍ HISTORICKÝ KONTEXT Časové určení románské doby se různí. Někdy se za umění považuje vše do vzniku gotiky, jindy se dělí na předrománské a románské. Datovat románské umění můžeme zhruba mezi 11. až 13. století podle toho, o jaké evropské zemi hovoříme. V románském umění se necenila jeho originalita, ale pracovalo se podle předloh. V umění se využívá symbolů a celkové zobrazování tíhne k abstrahování. Tento sloh sloužil převážně církvi a k propagaci náboženské ideologie. Hlavním centrem uměleckého snažení zůstává církev, která je zároveň objednavatelem i tvůrcem umění ve svých klášterních korporacích. Ty sdružují především architekty a stavební mistry, sochaře i kameníky. Velká část těchto pracovníků jsou fratres oblati. Malířská činnost je volnější, jen knižní malba zůstává nadále v rukou klášterních dílen. ARCHITEKTURA Ve většině případů jsou románské stavby zděny z kamenného kvádříkového zdiva, teprve později se začínají používat větší kamenné kvádry. V menší míře se objevuje cihla. Zeď je silná s malými okny. Zevněji člení lisény (svislé pásy vystupující ze zdi) nebo slepé arkády (polosloupky, spojené oblouky). Pod římsou je obloučkový vlys a zubořez, nebo jiné ornamentální prvky (viz dále kostel sv. Jakuba). V Itálii jsou průčelí výrazně rytmizována arkádami (dóm a baptisterium v Pise). Obloučkový vlys lisény slepé arkády románské okno Sdružená okna Okna byla úzká nejen z konstrukčních důvodů, ale také proto, že zasklívání ještě zdaleka nebylo běžné. Často se objevují sdružená okna kupení architektonických článků je pro románskou dobu typické. Stropy se stavěly ploché nebo zaklenuté. Nejprve se zaklenovaly menší rozpony, boční lodě a apsidy hlavně 33 Valená klenba

34 klenbou valenou, která je konstrukčně jednodušší, ale její značný tlak vyžaduje masivní zdivo. Křížová klenba vycházela z římského vzoru. Tlak klenebních kápí se přenáší do podpor v rozích a umožňuje odlehčení stěny. Klenbu uvnitř chrámu nesou sloupy nebo pilíře (někdy střídavě), do stěny je zapojena pilastry (zdánlivé pilíře, vystupující ze zdiva) nebo do římsové konzoly. Tlak klenby je sem sveden pomocí Žeber a pasů. Pilíře bývaly někdy zpevňovány přidanými polosloupy. Pas, kápě klenby, římsová konzola, sloupy, pilíř Sloupy jsou masivní, jejich hlavice je buď kubická (polokoule, seříznutá na všech čtyřech stranách), nebo kalichovitá s ornamentální výzdobou. Dřík sloupu je většinou hladký, patku tvoří čtyřhranná deska. Čtyřboké pilíře a sloupy ve spojení s oblouky tvoří arkády, které oddělují hlavní loď od vedlejší. Klenba kopulová Typy hlavice a patek sloupů Vstup do chrámu zdobí portál s bohatou plastickou výzdobou. Jeho ostění tvoří štíhlé sloupky, spojené půlkruhovými archivoltami, nad vodorovným nadpražím je tympanon s reliéfem. Vinec, kostel sv. Mikuláše, kolem r Věžová tribuna Běžová tribuna kruchtová tribuna TYPY SAKRÁLNÍ ARCHITEKTURY 1) Podélný tribunový kostel Typ vlastnického kostela přežívají z dřívější doby. Vstupuje se postranním vchodem, uvnitř je vyvýšená tribuna pro panstvo a krypta, která je pod kněžištěm a zvyšuje jeho úroveň o řadu schodů. 2) Křížová bazilika Návrat k tradiční starokřesťanské bazilice, kde jsou si před Bohem všichni rovni. Hlavní podélná osa probíhá od západu k východu = kněžiště. Vložením příčné lodi vzniká půdorys kříže. Vnitřní chrámový prostor je většinou tvořen součtem čtvercových polí. Vedlejší loď bývá výškově členěna arkádou, emporou a pásem oken. 34

35 3) Katedrála= katedrální chrámový typ Vrcholně rozvinutá křížová bazilika velkých rozměrů, kde pokračování vedlejších lodí tvoří věnec kaplí. Pětilodní bazilika se objevuje pouze ve Francii, jinde se objevuje až v gotice. půdorys příčný řez průčelí Notre-dame-du-Port TYPY SVĚTSKÉ ARCHITEKTURY 1) Měšťanské domy mívaly obvykle smíšenou konstrukci sklepy a přízemí byly klenuté, stavěné z kamene, horní patro bylo dřevěné. Pokud měly výzdobu, byla podobná jako u kostelů. 2) Hrad míval nepravidelný půdorys, daný obrannou strategií vzhledem k místu. Základní schéma se však opakuje, palác, pevnostní věž, kaple, hospodářské budovy a opevnění. SOCHAŘSTVÍ Ukřižovaný - polychromované dřevo Základem je stále reliéf výzdoba kamenných architektonických článků, řezba do dřeva a slonoviny, kovotepectví. Zároveň se však znovu objevuje volná plastika. Oproti antice se sochař nesnaží potlačit hmotnost kamene a vytvořit z něj odlehčený tvar. Z bloku kamene odebírá co nejméně a tím zvětšuje monumentalitu sochy. I volné sochy jsou většinou vázány na architekturu. Některé byly kolorovány, objevuje se hieratická kompozice. Výzdoba chrámů se soustřeďuje především na západní portál postavy světců mezi sloupky, výzdoba tympanonu. Zde se objevuje hlavně motiv Krista v mandorle, evangelisté nebo poslední soud. Kristus v mandorle, kostel v Conques, stol. MALÍŘSTVÍ Románské malířství je plošné, není zde žádná snaha o modelaci tvaru, jen výrazná linie a zářivě barevná plocha. Kompozice je otevřená, divák jakoby se stával její součástí. Pozadí malby je abstraktní, kromě postav jsou zde nejnutnější rekvizity. Osoby jsou rozestaveny podle svého významu a děj je naznačen gesty rukou. Tváře jsou schematické, nesnaží se vyjádřit podobou. 35