JEŠTĚ K DOMESTIKACI KOČEK

Transkript

1 J E Š T Ě K DOME S T I K ACI KOČEK V květnovém vydání české verze časopisu Scientific American vyšel článek s názvem Zkrocení koček s bombastickým podtitulem Genetická a archeologická zjištění naznačují, že divoké kočky byly domestikovány dříve a někde jinde, než jsme se domnívali. Z tohoto článku vzešla celá řada teorií a hypotéz, které mají všelijak vyvrátit dosavadní běžně uznávaný názor na to, že k domestikaci koček došlo v Egyptě. A o co že v tomto článku šlo? Jeden ze spoluautorů článku, Carlos A. Driscoll, v roce 2000 provedl výzkum DNA 979 divokých koček z Jižní Afriky, Azerbajdžánu, Kazachstánu, Mongolska a Středního východu ve snaze zjistit, zda dnešní domácí kočky mají skutečně jednoho stejného předka, anebo je těchto předků několik. Hlavním cílem výzkumu bylo zodpovědět otázku, zda kočky byly domestikovány na jednom místě, či hned v několika různých oblastech světa. Výsledky výzkumu ukázaly, že divoké kočky celého světa lze rozdělit na pět velkých skupin. V Evropě odpovídala analýza DNA poddruhu kočky divoké Felis silvestris silvestris, v Číně, respektive na západě Asie byl jednoznačně nejhojnějším poddruhem kočky divoké poddruh Felis silvestris bieti (Kočka šedá, jinak zvaná Čínskou horskou kočkou, kterou nelze zaměňovat s Kočkou horskou, obývající západní pobřeží Jižní Ameriky), ve střední Asii dominovala Felis silvestris ornata (Kočka stepní) a v Jižní Africe Felis silvesitis cafra. Území severní Afriky a Blízkého východu pak patří poddruhu Felis silvestris lybica (Kočka plavá). Důležité bylo následné porovnávání genetické výbavy nejrůznějších domácích koček s těmi divokými. Testy Vikulka, CZ ~ 1 ~

2 0-1 Rozšíření druhů divokých koče, z provedeného výzkumu vyplývá, že v genech současných koček domácích se po celém světě rozšířily geny kočky plavé. Všechny domácí kočky v ní tedy mají svého prvního předka. (Zdroj: The Near Eastern Origin of Cat Domestication; Autor: Carlos A. Driscoll a kolektiv) prokázaly poměrně jednoznačně, že předkem všech domácích koček, ať už jde o nejrůznější plemena z nejrůznějších konců světa, byla právě Kočka plavá. Tím se jen potvrdila už dávno uznávaná teorie o původu domácích koček ze severní Afriky a Blízkého východu. Jak sami autoři článku uvedli, je výsledek výzkumu celkem logický. Oblast severní, přesněji severozápadní Afriky a některých území Blízkého východu je totiž oblastí Úrodného půlměsíce. Právě tady začali lidé poprvé obhospodařovávat půdu, právě tady bylo pěstováno první obilí. Když bylo obilí Vikulka, CZ ~ 2 ~

3 dost, bylo potřeba ho skladovat. Skladované obilí bylo snadným zdrojem obživy nejrůznějších hlodavců v čele s myší domácí. Velká koncentrace lehce ulovitelných hlodavců logicky přitáhla i predátory, včetně kočky. Z této úvahy nicméně nijak nevyplývá, že by první domestikované kočky nutně musely pocházet právě z oblasti dnešního Izraele, či z Kypru, jak se domnívají autoři článku. Svůj závěr samozřejmě pánové Driscoll, Kitchener a O Brien a paní Clutton-Brocková neopírají pouze o genetické výzkumy. Závěr o možném pravděpodobném původu domácích koček z ostrova Kypru, či z oblasti Izraele vyvodili i z archeologického nálezu kostry kočky z naleziště Shillourokambos. Shillourokambos byla poměrně velká neolitická osídlená oblast na středomořském ostrově Kypru. Podle hojných nálezů nástrojů, či kostí zvířat i lidí, bylo jich několik deset tisíc, byl Shillourokambos obydlen v období kolem devátého až osmého tisíciletí před naším letopočtem. Archeologové J. D. Vigne, J. Guilaine, K. Debue, L. Haye a P. Gérard tu našli mezi mnoha dalšími hroby, i hrob kočičí. Kočičí kostřička se nacházela 40 centimetrů od hrobu lidského. V onom lidském hrobě se kromě lidské kostry našla i celá řada dalších předmětů, jako leštěné kameny, sekera, okrové barvivo a 24 mušliček. Archeologové zjistili, že kočičí kostra je orientována stejně jako kostra lidská, nešlo tedy nejspíš o náhodný úhyn zvířete. Jejich domněnky se potvrdily, když následně rozbor půdy ukázal, že kočičí kostra byla pokryta hlínou, která byla navršena najednou. Kočka byla prokazatelně někým pohřbena. Další osteologické výzkumy (výzkumy prováděné rozborem kostí) ukázaly, že šlo o kočku či kocoura starého zhruba 8 měsíců, příbuzného podle rozboru DNA k poddruhu divoké kočky Felis silvestris lybica. Rozborem kostí se rovněž zjistilo, že kočka byla s největší pravděpodobností pohřbena někdy mezi roky 8300 až 8200 před naším letopočtem. Kočičí kostřička nevykazovala žádné Vikulka, CZ ~ 3 ~

4 známky zápasu, nebyla ubita, upálena. Umístění kočičího hrobu i kočky v hrobě samotném ukazuje, že měla určitý vztah s pohřbeným člověkem. Na nalezišti totiž bylo objeveno mnoho lidských i zvířecích hrobů, žádné lidské hroby však už nebyly nijak spojeny s těmi zvířecími. Kočka pravděpodobně nezemřela přirozenou smrtí, ale zabita byla proto, aby doprovázela svého páníčka i po smrti. 0-2 Fotografie a plánek nálezu kočičího hrobu v Shillourokambos (Zdroj: Early Taming of the Cat in Cyprus; Autor: J. - D. Vigne a kolektiv) Vikulka, CZ ~ 4 ~

5 0-3 Fragment mapy západní oblasti Středozemního moře ze spisu Europa Recens z roku 1644 (Zdroj: Wikipedia Commons; volné dílo) Své výzkumy archeologové samozřejmě publikovali v nejrůznějších odborných časopisech (mezi jinými třeba pod názvem Early Taming of the Cat in Cyprus v časopise Science ze dne 9. dubna 2004). V žádném článku se však nepíše o domestikaci, vždy pouze o zkrocení divokého jedince a sami archeologové v žádném případě nedovozují, že by kočky na Kypr musely být dovezeny právě z Blízkého východu, i když by to vzhledem ke geografické poloze Kypru bylo pravděpodobnější, než dovoz z Egypta. Závěry pánů Driscolla, O Briena a dalších jsou sice podepřeny i dalšími nálezy kočičích pozůstatků z oblasti Mezopotámie, nicméně tady je nutné uvědomit si, že nálezy Vikulka, CZ ~ 5 ~

6 z inkriminované doby, tedy období mezi 9 až 7 tisíciletí před naším letopočtem, lze spočítat na prstech jedné ruky. Oblast Blízkého východu v sobě zahrnuje tisíce a tisíce kilometrů čtverečních a navíc, šlo o poměrně neúplné nálezy částí kočičí kostry, z nichž nebylo možné učinit prokazatelný závěr o tom, že šlo o domestikované kočky. Z výše uvedeného lze nabýt dojmu, že se vědci mýlili, že jejich závěry mají logické trhliny. Jak to tedy vlastně je? Skutečnost je taková, že nevíme. Za území přirozeného výskytu Kočky plavé se dnes považuje území celé severní Afriky, přes Arabský poloostrov, až po území kolem Kaspického moře. Toto území je po celé délce ohraničeno buď mořským pobřežím, pouštěmi, horami, nebo neprostupnou džunglí. Spadá sem tedy i dnešní Izrael, ale i Egypt. Tvrzení o tom, že první kočky byly domestikovány tam, kde se první objevily v hojném počtu myši jako snadná kořist, pohybující se u lidských obilných sýpek, a tedy v místě, kde se kočky logicky musely s člověkem stýkat, svou váhu má. Vlastně ani nikdo nezpochybňuje, že se tomu tak stalo. Otázka je pouze kdy a kde se to stalo. Mohlo to být skutečně na Blízkém východě u pobřeží Středozemního moře, ale zrovna tak to skutečně mohlo být i v Egyptě. O počátcích lidských civilizací toho mnoho nevíme. Předpokládá se, že obilí bylo poprvé pěstováno cíleně na jednom místě a pro obživu trvale se v jednom místě zdržujících lidí právě na Blízkém východě, v okolí řek Eufratu a Tigridu. Divoké kočky se tu s lidmi začaly určitě stýkat, vždyť kdo by odolal lehce ulovitelné myší kořisti? To ovšem neznamená, že tu muselo dojít k faktické domestikaci koček. Nejsou pro to žádné faktické doklady. Argumentem, který by mohl mluvit ve prospěch Egypta jako domova prvních domácích koček, je území. Arabský poloostrov nabízí poměrně dost místa pro to, aby kočky mohly ke člověku libovolně přicházet, ale i odcházet, a Vikulka, CZ ~ 6 ~

7 zároveň si udržely svou nezávislost. I fauna je tu mnohem bohatší než v Egyptě a tak úspěšný predátor, jakým je kočka, si mohl opatřit obživu i jinde, než u lidských obydlí. Naproti tomu specifické obyvatelné území Egypta v šířce několika málo kilometrů na šířku od toku řeky Nilu vysloveně nutil kočky zdržovat se v blízkosti lidí. Není pochyb o tom, že od doby, kdy se lidé začali s kočkami stýkat, někteří si je oblíbili a ochočili. Zpočátku šlo však o jedince kočičího druhu, nikoliv o kočičí druh jako takový. Předpokladem pro to, aby byl některý zvířecí druh považován za domestikovaný, je, že převážná většina jedinců příslušného druhu je na člověku závislá. Z oblasti Blízkého východu však není žádných dokladů o soužití člověka s kočkou, vyjma právě těch několika málo vzácných výjimek, kdy byly v pozůstatcích lidských obydlí nalezeny fragmenty kočičích koster. Pokud by tu kočky byly skutečně domestikovány už v těch nejstarších dobách, bylo by takových nálezů nepochybně mnohem víc. První doklady o tom, že lidé s kočkami skutečně žili trvale, ve vzájemném soužití a vzájemně si pomáhajíc, pocházejí právě z Egypta. Obilné sýpky určitě byly chráněny. Jenomže stejně pravděpodobné, jako že těmi ochránci byli kočky, je, že ochránci obilí byly lasičky. Vždyť ještě na přelomu letopočtu se na jihu Evropy běžně fretky a lasičky využívaly právě pro činnosti, které později začala vykonávat kočka. I archeolog Jean Denis Vigne ve své práci Large Mammals of Early Aceramic Neolithic Cyprus: Preliminary Results from Parekklisha Shillourokambos výslovně uvádí, že na Kypru kočky původním zvířecím druhem nebyly. S tímto tvrzením, potvrzeným i celou řadou významných zoologů, nelze než souhlasit. Kdo by snad namítl, že existuje plemeno domácí kočky Kyperská horská kočka, pak toto plemeno má Vikulka, CZ ~ 7 ~

8 0-4 Krajina z Kypru, Alexander Kips, 1887, Düsseldorfer Auktionshaus (Zdroj: Wikipedia Commons; volné dílo) své kořeny prokazatelně v tureckých, a tedy dovezených, předcích. Kočka, nebo kocour, ze Shillourokambos byla pravděpodobně jednou z těch výjimek, kdy byl ochočen jedinec jinak divokého druhu. S největší pravděpodobností šlo o dar, mohl to být vzácný dar cizince, který se na Kypr vydal navazovat obchodní či jiné vztahy. Takový cizinec mohl být z blízkovýchodního pobřeží Středozemního moře stejně tak, jako z Egypta. Mohlo jít také o dar otce synu (nebo dceři) po návratu z dalekých cest. Ty cesty mohly opět vést stejně tak dobře na Blízký východ, jako do Egypta. Jak to skutečně bylo, to se už nikdy nedozvíme. A stejně tak se mohly první ochočené kočky dostat z Blízkého východu do Egypta, jako z Egypta na Blízký východ. Tak jako navždy zůstane zahalen skutečný domov prvních domestikovaných koček, zůstane v mlžném oparu dějin skryt i údaj o tom, kdy se tak stalo. Výsledky datování archeologických nálezů i těmi nejmodernějšími technikami se pohybují stále pouze v oblasti předpokladů a pravděpodobnosti s odchylkami i několika staletí. Proces Vikulka, CZ ~ 8 ~

9 domestikace zvířecího druhu vždycky vyžaduje čas. Žádné zvíře nelze ochočit ze dne na den. Lze ho zajmout. Lze jej učinit závislým na člověku. Než se však zvíře do tohoto podřízeného stavu dostane a setrvá v něm dobrovolně, trvá v lepším případě několik generací. Má-li do takového závislého stavu vstoupit celý živočišný druh, doba se geometricky prodlužuje. Není tedy vyloučené, že ochočování koček mohlo probíhat skutečně už od konce poslední doby ledové kolem roku 9500 před naším letopočtem. Stejně tak se tomu mohlo ale stát kdykoliv později a dokonce i kdykoliv dříve, i když to je dost nepravděpodobné. Co opět víme je, že nejstarší zmínky o ochočování koček, o jejich soužití s člověkem a doklady o jejich závislosti na člověku pocházejí z Egypta. Zdá se vám nepravděpodobné, že by domestikace jednoho druhu mohla trvat tisíce let? Pak si srovnejte dnešní psy a kočky. I dnešní domácí kočky si zachovávají určitou dávku nezávislosti na člověku. Žádná kočka nepřiběhne na zavolání svého páníčka, když se jí nechce. Zatím lze tedy s jistotou tvrdit pouze to, že nejstarší zmínky o domestikaci koček pocházejí z Egypta. Další archeologické bádání toto tvrzení může vyvrátit i potvrdit. Zatím však doklady o tom, že by kočky v Egyptě domestikovány jako první nebyly, nejsou. Vikulka, CZ ~ 9 ~