LISTY UNIVERZITY OBRANY V BRNĚ

Transkript

1 ÚNOR 2018 LISTY UNIVERZITY OBRANY V BRNĚ Příprava v poli Ples Univerzity obrany Winter Survival Nový děkan FVL Imperial War Museum ÚTOK NA SVĚTOVÝ TITUL

2 PŘÍLEŽITOST PRO STŘEDOŠKOLÁKY Studuj na Univerzitě obrany Výzva, která se vyplatí! Nabízíme Ti perspektivní vzdělání v manažérských a technických oborech a jistotu budoucího zaměstnání Využij možnosti souvislého pětiletého magisterského studia a staň se důstojníkem Armády České republiky! Podávání přihlášek na Fakultu vojenských technologií a Fakultu vojenského leadershipu jen do

3 LISTY UNIVERZITY OBRANY OBSAH 1 EDITORIAL OBSAH Příprava v poli Ples Univerzity obrany Nový děkan FVL Discussion Club Angličtina Aktuality Prezentace UO na veřejnosti Nový Občanský zákoník Podzim v Louisianě Jak bývá zvykem, naše redakce Vás informuje o zajímavých a důležitých událostech, které se na Univerzitě obrany v Brně odehrávají. Přinášíme Vám zdokumentované stěžejní okamžiky v životě univerzity i reportáže z běžnějších činností a událostí. Ale mimo to se vás alespoň v tomto krátkém úvodníku snažíme čas od času přimět k zamyšlení, že nejdůležitějšími bývají činnosti, které jsou rutinní a na první pohled nezajímavé až nudné, nebo činnosti, které nejsou navenek vidět vůbec. I tentokrát bychom Vás chtěli upozornit na jednu důležitou aktivitu, která v tichosti probíhá již od podzimu loňského roku. Zatímco studenti skládali zkoušky a následně se odebrali na zimní výcvik do Vyškova, zatímco probíhal každoroční zimní závod vojenských soutěžních týmů Winter Survival, zatímco se univerzita prezentovala na Dni otevřených dveřích a na veletrhu Gaudeamus, probíhala tiše a nepozorovaně příprava žádostí o akreditace nových studijních programů. Jistě jste postřehli, že se změnou zákona o vysokých školách v roce 201 se také mění struktura studijních programů a stávajícím studijním programům děleným do oborů a modulů tak nelze prodloužit akreditaci ve stávající podobě. K přípravě nových žádostí bylo nutné vytvořit novou aplikaci, kterou podle nedávno zavedených akreditačních standardů naprogramoval Odbor komunikačních a informačních systémů, a sestavit přípravné studie všech nově připravovaných studijních programů, které byly schváleny kolegiem rektora. Další kroky zahrnují schvalování na úrovni rezortu obrany a přípravu nezbytné dokumentace. Doufejme, že Univerzita obrany v Brně s novými žádostmi o akreditace studijních programů uspěje a příští přijímací řízení již bude otevřené pro tyto nové studijní programy. Ing. Hana Vlachová, Ph.D. Čtvrtletník Univerzity obrany Útok na světový titul Winter Survival Úspěch futsalistů UO Imperial War Museum Kultura v Brně Ročník 1 / číslo 2 akademický rok 2017/2018 Vydavatel Univerzita obrany Kounicova 5, 2 10 Brno IČ: Redakce Oddělení marketingu UO Kounicova 5, 2 10 Brno Telefon: 7 20 Fax: listy@unob.cz Vedoucí redaktor Mgr. Viktor Sliva viktor.sliva@unob.cz Redakční rada předsedkyně Ing. Hana Vlachová, Ph.D. místopředseda Dr. Miloš Dyčka, CSc. Grafická úprava a zlom Marek Sobola Vydavatelské oddělení UO Tisková příprava a tisk Odbor prezentační a produkční Vojenský historický ústav Rooseveltova Praha V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje OPP VHÚ a UO Evidenční číslo MK ČR E 150 Uzávěrka čísla: Číslo 2 vyšlo:

4 2 UDÁLOSTI Dosud nejúčinnější ruční zbraň vyzkoušeli během letošní zimní přípravy v poli studenti třetího ročníku. Součástí střeleckého výcviku bylo i odpálení reaktivního protitankového granátu RPG-7, které je doprovázeno mohutným výstřelem s velkým výronem plynu.

5 UDÁLOSTI

6 VÝCVIK Zimní výcvik v poli Viktor Sliva Je únorový podvečer a nad střelnicí ve výcvikovém prostoru Březina se pomalu smráká. Ze tří stanovišť se ozývají výstřely různé intenzity. Jedna ze skupin cvičí střelbu z pistole, další z pušky Bren. Podmínky výcviku ztěžuje protivítr, který přináší sněhové vločky. Největší rány, provázené mohutným zášlehem, však přicházejí ze stanoviště, kde studenti poprvé odpalují reaktivní protitankové granáty. Naprostá většina studentů bude zařazena na velitelské funkce a tito velitelé musí ovládat všechny ruční zbraně, které mají u jednotky, zdůvodňuje zařazení výcviku s RPG-7 a podvěsným granátometem kapitán Miroslav Polach, jenž řídí třetí ročník v rámci letošní zimní přípravy v poli, kterou studenti absolvují v průběhu února. Náplň praktického výcviku tvoří základní taktické činnosti na stupni četa u pěších jednotek při obraně a útoku. Je to super zážitek, asi nejlepší z celých střeleb. Je to mnohem hlučnější, větší rána a zajímavá zkušenost, popisuje své čerstvé dojmy četař Milan Vábek při odchodu z palebného stanoviště, kde malou chvíli předtím odpálil své první RPG. Imaginárním cílem byl čelně postavený tank. Střelnici již zcela pohltila tma a může tedy začít další část výcviku noční střelby. Mráz a vítr, které výrazně ztěžují manipulaci se zbraní, tak doplňuje další nepříznivý faktor tma. Ta výrazně snižuje možnost pozorování a opravování paleb vůči terčům. Studenti tak získávají další praktickou zkušenost. Přípravy v poli se letos účastní také několik studentů, kteří byli vysláni k mechanizovanému praporu do Hranic, kde je centrum pro výcvik zdravotníků Combat Life Saver (CLS). Všichni kurz úspěšně absolvovali a nyní jsou tito vyškolení studenti a studentky zařazeni do praktického výcviku, aby měli možnost získané znalosti a dovednosti procvičit a také se naučili používat batoh CLS, jeho vybavení a jednotlivé prvky. Náplň letošní zimní přípravy se v dobrém projevuje na zájmu studentů, který na základě poznatků instruktorů a pracovníků UO označuje za výrazný rys probíhajícího výcviku velitel školního pluku plukovník gšt. Jaroslav Král. Přitom sněhová pokrývka a studený vítr důkladně prověřují odolnost účastníků výcviku. V průběhu roku 2018 mají dostat všichni studenti Univerzity obrany goretexové oblečení a vložky do něj, což zlepší podmínky pro výcvik v zimním období, uvádí plukovník Král jednu z podstatných změn, které nastanou před příštím únorovým výcvikem v poli.

7

8 1. reprezentační ples Tradiční reprezentační ples UO tentokrát proběhl v sobotu 17. února opět v prostorách hotelu Voroněž. Za přítomnosti moderátorské dvojice sourozenců Gondíkových ples zahájil rektor-velitel UO brigádní generál Bohuslav Přikryl. Předtančení obstarala brněnská taneční škola Danza a poté tanečním párům na parketu hrála skupina Panorama band. Vrcholem večera se postupně stalo vystoupení zpěvačky Moniky Absolonové a losování cen v tombole.

9

10 8 ROZHOVOR Chci, aby všichni cítili sounáležitost a zodpovědnost za budoucnost fakulty Viktor Sliva Prvního února letošního roku se stal děkanem Fakulty vojenského leadershipu Univerzity obrany plukovník gšt. doc. Ing. Ivo Pikner, Ph.D. U této příležitosti jsme mu položili následující otázky. Proč jste se rozhodl usilovat o funkci děkana Fakulty vojenského leadershipu? Otázka na tělo hned v úvodu. Budoucnost instituce, na které jsem strávil velkou část svého vojenského života, mi není lhostejná. Na škole jsem od roku 15 a mám zkušenosti z působení na různých součástech školy. Po absolvování praporního a brigádního kurzu vojenského zpravodajství a elektronického boje na tehdejší Fakultě velitelské a štábní jsem dostal nabídku působit na Ústavu strategických studií. Toto období považuji za rozhodující pro mé další profesní působení. Byla to především orientace na vědeckou činnost v oblasti vojenského umění se zaměřením na použití ozbrojených sil v operacích a zpětné vyhodnocení získaných poznatků s průniky do koncepčních dokumentů. Od roku 2010 jsem příslušníkem fakulty a znám silné, ale i slabé stránky fakulty dle mého docela dobře především zevnitř. Abych řekl pravdu, rozhodoval jsem se poměrně dlouho. Uvědomoval jsem si možnost ovlivnit budoucnost fakulty a nést za toto i odpovědnost. Nejen mí blízcí kolegové, ale i přesvědčivé vítězství ve volbách mne utvrdilo v tom, že jsem se rozhodl dobře. Své rozhodnutí stát se děkanem beru jako výzvu a možnost zúročit své celoživotní znalosti a dovednosti ve prospěch fakulty a potažmo univerzity. Při vašem uvedení do funkce vyjádřil rektor-velitel přání, abyste fakultu posunul dále kupředu. Jakým směrem by to mělo být? Pod smyslem posunutí dále kupředu si představuji především rozvoj schopností k naplnění základního poslání fakulty, tedy vysokoškolskou přípravu budoucích důstojníků Ozbrojených sil České republiky. A jakým směrem vidím rozvoj schopností fakulty? Jako první a rozhodující je to v naplnění požadavku hlavního zadavatele a zároveň i odběratele, tedy resortu obrany a jmenovitě Armády České republiky. Zde mohu konstatovat, že v únoru tohoto roku proběhly jednání mezi top managementem Univerzity obrany a velením AČR s cílem představit naplnění požadavků AČR na obsahovou náplň vzdělávání v rámci nově připravovaných studijních programů od roku 201. Kvalitní příprava a vlastní realizace nově připravovaného studijního programu FVL s názvem Řízení a použití ozbrojených sil je tedy první oblastí. A jako druhý směr pro posun kupředu vidím zkvalitnění vědeckých aktivit. Je to jedna z rozhodujících podmínek pro získání dalších akreditací a v této oblasti je co rozvíjet a zkvalitňovat. Jako děkan mohu fakultu nasměrovat a vytýčit její rozvoj. Praktické naplnění mé vize je ale plně v kompetenci všech příslušníků fakulty. Bez nich to sám nedokážu. Co podle vás je příčinou tak rozdílného zájmu uchazečů o studium na FVL a FVT? Z mého pohledu je to především odlišné zaměření studijních programů obou fakult. Řada uchazečů o studium má mnohdy zkreslené představy o výkonu služby profesionálního vojáka. Uchazeči si mnohdy neumí představit rozdíl v postavení a práci důstojníka velitele a důstojníka zastávající technické funkce. Z civilu znají profesi manažera či ředitele a toto u nich zřejmě vítězí při volbě velitelského směru a zajímají se o naši fakultu.

11 ROZHOVOR Podstatnou roli při výběru fakulty hrají také znalosti středoškolské matematiky. Velká část uchazečů není připravena zvládnout studium na vysoké škole v technických oborech a tak neriskují a nehlásí se na technické směry. Na druhé straně ale netuší, že právě zvládnutí vysokoškolské matematiky je základem vzdělání i pro důstojníky velitelských směrů všech specializací. Jako děkan fakulty jsem ale samozřejmě potěšen zvýšeným zájmem uchazečů o studium na Fakultě vojenského leadershipu. Jak hodnotíte současný pětiletý magisterský studijní program a co očekáváte od nového, který se fakulta chystá letos akreditovat? Studijní program 201 představuje návrat k souvislému studiu, které probíhalo dříve. Zadání SP 201 respektovalo potřeby zadavatele resortu obrany a zároveň odráželo schopnosti fakulty, která se v tom období transformovala. Program klade důraz na vojenskou přípravu a komplexní připravenost na výkon důstojníka a první takto připravení absolventi budou vyřazeni v roce 201. Od nově připravovaného studijního programu SP 201 očekávám ještě vyšší prohloubení vojensko-odborné přípravy a připravenost absolventů na výkon jejich služby v ozbrojených silách. Výrazný bude odklon od ekonomických oborů k bezpečnostním, který se projeví ve spektru a zaměření předmětů. Jak se díváte na problémy jazykového vzdělávání a na povinné splnění zkoušky STANAG 001 z anglického jazyka na úrovni 2 a druhého cizího jazyka na úrovni 1? Jazyk je dnes klíčem k úspěchu každého současného vysokoškolsky vzdělaného člověka. Na většině škol je znalost jazyka nedílnou výbavou každého studenta. Je to komunikační nástroj pro získávání potřebných zkušeností, dovedností, znalostí. Dřívější znalost pouze jednoho cizího jazyka, a to angličtiny je dnes překonána. Do popředí jde ruský a německý jazyk, francouzština, ale například i španělština. Rozumím tedy požadavku rezortu na zvýšení jazykové připravenosti našich budoucích absolventů z anglického jazyka na SLP 22 a u druhého jazyka na SLP Zvládnutí tohoto požadavku činí řadě studentů problémy, ale vím, že Centrum jazykového vzdělávání vychází studentům vstříc s různými aktivitami. V této oblasti počítám i s budoucí užší spoluprací s novým ředitelem centra plk. gšt. doc. Ing. Vladanem Holcnerem, Ph.D. Máte nějaký plán nebo představu jak snížit odchodovost studentů? Na snížení odchodovosti studentů se na fakultě pracuje dlouhodobě. Jedná se o aktivity, které na základě systémového přístupu pomáhají dlouhodobě snižovat odchodovost. Zde je důležité uvést, že odchodovost zejména v prvních ročnících je zásadní problém všech vysokých škol. Hlavní pozornost je věnována studentům prvního ročníku, protože pro ně je přechod na akademickou a vojenskou půdu nejsložitější. Pro studenty prvního ročníku byly realizovány v zimním semestru a ve zkouškovém období konzultační soustředění z problémových předmětů. Pro studenty vyšších ročníků je to v současnosti výše zmiňovaná pomoc ve spolupráci s Centrem jazykového vzdělávání pro splnění podmínek zkoušky STANAG. Nezastupitelná je i spolupráce se Školním plukem. Přes realizaci různých opatření bych ale chtěl zdůraznit, že nejúčinnější je motivace studentů ke splnění všech studijních povinností přímo pedagogy a v podstatě všemi příslušníky fakulty. Nehraje v otázce odchodovosti studentů roli také nastavené nízké bodové hodnocení pro splnění podmínek přijímacích zkoušek? Když dnešní mladý člověk narazí na problém, má mnohdy snahu problém obejít. Najít jinou cestu, jako voda. Ale je to mnohdy jenom lenost a neschopnost podívat se pravdě do očí, že je potřeba zabrat, věřit si, cvičit, makat na sobě, překonávat překážky a nezdary. Nízké bodové hodnocení dává studentům šanci porvat se se svojí přirozenou lenivostí a dohnat rozdíly ve znalostech potřebné k naplnění studijních povinností. Řada studentů udává jako důvod odchodu, že studium nenaplnilo jejich původní předpoklady. Přitom řada z nich nemá splněno více požadavků najednou. Málo se mluví o prokrastinaci, se kterou řada studentů bojuje. Toto je způsobeno především rozdílem mezi středoškolskou výukou a vysokoškolským systémem vzdělávání. Bodové nastavení přijímacích zkoušek je dle mne odpovídající. Jak vidíte budoucnost studia civilních studentů na FVL? Akreditace většiny civilních studijních programů zaměřených do ekonomických nebo bezpečnostních oborů končí v srpnu 201. Po získání akreditace SP 201 bude fakulta usilovat o získání komplementární akreditace, která bude prioritně určena pro vzdělávání příslušníků resortu obrany, a to jak vojáků z povolání, tak i civilních zaměstnanců resortu v navazujícím magisterském studijním programu. Civilní studium může být uskutečněno pouze tehdy, pokud bude fakulta disponovat odpovídajícím garančním potenciálem a volnou kapacitou na jeho zabezpečení. A samozřejmě pokud bude toto vzdělávání odborníků pro bezpečnost a obranu v souladu s potřebami resortu. Jakou hlavní změnu chcete z pozice děkana dosáhnout? Rád pracuji v příjemném pracovním prostředí a určitě v tom nejsem sám. V prostředí, kde panuje vstřícnost, ochota a vzájemný respekt. Nejsou to prázdná slova. Budu prosazovat změny vnitřního prostředí fakulty tak, aby všichni cítili nejen sounáležitost, ale především zodpovědnost za budoucnost fakulty. Ve volbě děkana jsem získal od příslušníků fakulty podporu a nyní očekávám, že mi pomohou naplnit její poslání.

12 10 VÝUKA Discussion Club PhDr. Ivana Čechová, Ph.D. Foto: Karolína Lavrinčíková Z iniciativy desátníka Radka Olejníka vznikl v listopadu 2017 tzv. Discussion Club, který se stal další z možností, jak se soustavně věnovat anglickému jazyku a připravovat se na složení zkoušky podle STANAG SLP 2. Činnost v tomto klubu je zaměřena na procvičování dovednosti mluvení a v roli lektorů působí studenti, kteří složili zkoušku podle Stanag 001 SLP ve všech čtyřech dovednostech, jsou to desátníci Radek Olejník, Alexandr-Tomáš Lewko, Lukáš Deml, desátnice Karolína Lavrinčíková a četař Viktor Kratochvíl. Všichni studenti tuto činnost realizují v rámci STČ ve spolupráci s PhDr. Ivanou Čechovou, Ph.D. Za mě dobrý. Alexandr Lewko je kvalitní mluvič a nebyl problém domluvit DC na 0min+. Rozhodně mi to pomohlo k úspěšnému splnění dovednosti z mluvení. Radek Olejník mi moc pomohl rozmluvit se a nebát se mluvit. Líbí se mi to, můžu si vybrat, bylo by dobré to nějak víc rozšířit. Výborná flexibilita, pomoc kdykoli, přivítání s úsměvem, podrobná zpětná vazba, pomoc s gramatikou, vysvětlení nejasných slovíček, gramatiky atd., hodně velké přiblížení jako u samotné zkoušky, velký výběr, kdy přijít na pokec. Za mě to určitě má smysl, pomohlo mi to se rozmluvit, iniciativa a kvalita všech speakerů je na vysoké úrovni, určitě bych ale přidal více času na každého studenta, protože těch 15 minut pro mě bylo málo. Za mě nejlepší Karolina Lavrinčiková, díky ní jsem taky získala dvojku z mluvení. Jinak je to podle mě dobře postavené, je super jak mluvit, tak poslouchat ostatní. Určitě mi to pomohlo, a to dost. Lukáš Deml a Alexandr Lewko mi pomohli k dosažení úrovně 2 z mluvení. Prioritně jsme se zaměřili především na studenty. ročníku, ale vítáni jsou zájemci i z ostatních ročníků. Činnost klubu probíhá každé úterý a čtvrtek v prostorách studentských klubů v kasárnách Jana Babáka. Náplň činnosti je pestrá. Od původního záměru, kterým bylo procvičování dovednosti mluvení (IGT a roleplays na SLP2), jsme se posunuli i k dalším dovednostem, především se jedná o psaní. Poslechu a čtení s porozuměním se studenti mohou věnovat v rámci samostudia a využít e-kurz APA - Angličtina pro Armádu. Kurz je dostupný v režimu 7x2 na serveru apa.unob.cz a mají k němu přístup všichni studenti Univerzity obrany. Ohlasy studentů nás utvrzují v tom, že Discussion Club je správnou iniciativou a má svůj velký smysl, protože napomáhají studentům získat potřebné sebevědomí při komunikaci a jsou přidanou hodnotou k dalším iniciativám, jako například nepovinné hodiny Přípravy na Stanag a již zmiňovaný e-kurz APA. Disscussion Club probíhá ve zkouškovém období, studenti se domlouvají s lektory jednotlivě a výuka probíhá často i na pokojích. V nejbližší budoucnosti máme v plánu pravidelná setkávání se zahraničními studenty, kteří na UO v současnosti působí v rámci programu ERASMUS, a prostřednictvím Skype chceme realizovat i diskuze se studenty učitelství angličtiny z Univezidad Andres Bello ze Santiaga de Chile pod dohledem kanadské lektorky.

13 ANGLIČTINA THE INVICTUS GAMES STORY This article explains the origin and purpose of the Invictus Games, founded by Prince Harry in order to help war veterans to recover from their physical and psychological injuries. Task 1 Use the words from the list below to complete the gaps in the text. defeated, fighting, made, persevere, recovery, sacrifice, suffer, wounded Most of us will never know the full horrors of combat. Many Servicemen and women (1) life-changing injuries, visible or otherwise, whilst serving their country. How do these men and women find the motivation to move on and not be defined by their injuries? How can they be recognized for their achievements and not given sympathy? Prince Harry asked these questions. On a trip to the Warrior Games in the USA in 201 he saw how the power of sport could help physically, psychologically and socially. His mind was (2) up. London would host the inaugural Invictus Games, an international sporting event for.. (), injured and sick Service personnel. The word Invictus means unconquered. It embodies the.. () spirit of the wounded, injured and sick service personnel and what these tenacious men and women can achieve, post injury. The Games harness the power of sport to inspire (5), support rehabilitation, and generate a wider understanding and respect for those who serve their country. Invictus Games competitors are the men and women who have come face-to-face with the reality of making a () for their country. They are the mothers, fathers, husbands and wives who have put their lives on the line and have suffered life-changing injuries. These people are the embodiment of everything the Invictus Games stands for. They have been tested and challenged but they have not been overcome. They have proven they cannot be.. (7). They have the willpower to (8) and conquer new heights. Task 2 Match the underlined words with their definitions. 1. combat a) rivals, opponents 2. sympathy b) self-control, control of one s impulses. event c) sharing feelings of another. personnel d) presented with difficulties 5. achieve e) a social occasion or activity. competitors f) fighting with enemy forces 7. challenged g) get something by effort 8. willpower h) people employed in an organization KEY Task 1 1. suffer; 2. made;. wounded;. fighting; 5. recovery;. sacrifice; 7. defeated; 8. persevere Task 2 1. f; 2. c;. e;. h; 5. g;. a; 7. d; 8. b Source: Připravilo oddělení AJ, CJV

14 12 AKTUALITY Fakulta vojenského zdravotnictví opět na nejvyšší příčce Také letos, celkově již potřetí za sebou, zvítězila FVZ v kategorii škol a fakult zabývajících se lékařstvím a zdravotnictvím v žebříčku sestaveném časopisem Týden. Jeho redakce rozdělila vysoké školy celkem do sedmi skupin podle jejich zaměření a posuzovala je na základě čtyř kritérií: zájmu uchazečů o školu, pedagogického zabezpečení, vědních výstupů a vnějšího hodnocení. Úspěch FVZ ocenila i ministryně obrany v demisi Karla Šlechtová: Jsem na ně skutečně hrdá, obzvlášť když jde o opakovaný úspěch. Ukazuje to vysokou kompetenci, kterou má armáda při přípravě profesionálů ve všech oborech své činnosti. Přední příčky v žebříčku obsadily i další dvě fakulty Univerzity obrany. Fakulta vojenských technologií si ve skupině technické vědy polepšila a z loňského pátého místa se letos posunula na bronzový stupínek. Sesterská brněnská Fakulta vojenského leadershipu zůstala jen těsně pod bednou a umístila se na čtvrtém místě ve skupině právo a bezpečnost. Studenti Univerzity obrany opět společně darovali krev Fyzicky zdatní vojenští studenti, jejichž kondici spolehlivě prověřuje pravidelný polní výcvik jak v horkých letních dnech, tak v zimních podmínkách, jsou pro darování krve ideálními adepty. Únorový výcvik v poli tuto prospěšnou aktivitu studentů na několik týdnů přerušil, na transfúzní oddělení se však další dobrovolníci vydají pravděpodobně v polovině dubna. Na prvotní výzvu studentů prvního ročníku magisterského studia na Fakultě vojenských technologií Univerzity obrany kladně reagovali nejen letošní nováčci, ale také desítky jejich kolegů z vyšších ročníků. Společně tak pomáhají nemocnicím v Jihomoravském kraji, které trápí nedostatek dárců krve. Jsem prvodárce, rozhodl jsem se připojit k výzvě bezplatného darování krve. V budoucnu chci pravidelně, každé tři měsíce darovat krev, uvedl svobodník Adam Slabý. Zemřel Hugo Marom V izraelském Tel Avivu zemřel 7. ledna brněnský rodák a pozdější příslušník izraelských vzdušných sil Hugo Marom. Pocházel ze starobylého rodu Meislů. Jako jedno z Wintonových dětí odcestoval v červenci 1 do Anglie. Po válce se vrátil do Československa, kde odmaturoval. V roce 18 se přihlásil jako dobrovolník do izraelské armády a v Olomouci absolvoval výcvik izraelského letectva. V roce 1 odešel do své nové vlasti, kde se jako stíhací pilot účastnil izraelsko-arabských válek. V šedesátých letech odešel do civilu a později založil firmu na stavbu a projektování letišť. Kontakty se svou rodnou zemí Marom nepřerušil. Poslední návštěvu svého rodiště uskutečnil loni v létě u příležitosti konání výstavy Rytíři nebes. Je to choroba, která mě chytla, když mi ještě nebylo ani 11 let, drží mě dodneška a to je mi skoro devadesát. Stále ještě pracuji full time v oboru a to jen díky tomu, že kromě choroby je to i můj koníček, popsal Hugo Marom svůj celoživotní vztah k letectví během besedy se studenty na půdě Univerzity obrany.

15 JUBILEUM 1 Oslava životního jubilea nejstaršího výsadkového veterána Pavel Pazdera Foto: Jaroslav Kovář Prvního února se v brněnském Komunitním centru pro válečné veterány sešli velitelé speciálních výsadkových jednotek české armády, představitelé veteránských organizací a několika klubů výsadkových veteránů v ČR, aby popřáli k významnému životnímu jubileu nejstaršímu veteránovi čs. výsadkových vojsk. Devadesáté páté narozeniny zde slavil čestný předseda Klubu výsadkových veteránů Jana Kubiše Brno plukovník ve výslužbě Ing. Ivan Kutín, který během svojí vojenské kariéry také deset let vyučoval taktiku vzdušných výsadků na Vojenské akademii v Brně, předchůdkyni Univerzity obrany. Přítomní profesionální vojáci upřímně poděkovali plukovníku Ivanu Kutínovi za vše, co vykonal pro výsadkové vojsko a popřáli mu stále takový životní elán a energii, kterou dnes vyzařuje. Kolegovi Kutínovi jsme spolu s Komunitním centrem pro válečné veterány zorganizovali oslavu jeho nádherného jubilea, kde jsme pozvali vojáky z výsadkových jednotek AČR, výsadkové veterány z klubů, které mají spojitost s čs. výsadkovými jednotkami, představitele samosprávy města Brna a další hosty. Pan plukovník je ve velmi dobré formě. Vypráví historky ze svých vojenských zážitků, předává zkušenosti a je strašně inspirující, řekl štábní praporčík ve výslužbě Jaroslav Foršt, předseda Klubu výsadkových veteránů Jana Kubiše Brno. Ivan Kutín se narodil. února 12 a svoji vojenskou kariéru zahájil v září 15 v Jaroměři. Po studiu na Vojenské akademii v Hranicích nastoupil k 20. pěšímu pluku v Prešově. V roce 17 absolvoval kurz spojovacích náčelníků a vrátil se k pluku na funkci spojovacího náčelníka pluku. Poté byl na vlastní žádost přijat k výsadkovému vojsku a v dubnu 18 byl určen k 71. pěšímu praporu československých parašutistů v Zákupech, jako spojovací důstojník. Prošel zde výsadkovou přípravou pod vedením instruktorů Krzáka, Černoty a dalších a absolvoval první seskoky padákem. V letech absolvoval vojenskou vysokou škol v Praze a po skončení nastoupil na Ministerstvo národní obrany - Velitelství výsadkového vojska. Na podzim 152 byl zařazen do funkce náčelníka štábu nově vytvářené 22. výsadkové brigády, která byla formovaná na východním Slovensku v posádkách Prešov, Košice a Sabinov. Jako náčelník štábu přímo zodpovídal za organizaci brigády, doplňování osob, techniky a dalšího materiálu, byl tím hlavním mozkem výstavby novodobé jednotky výsadkového vojska tehdejší československé armády. Ve své funkci, kterou vykonával osm let za působení tří velitelů brigády podplukovníka Štěpána Bunzáka, majora Lubomíra Fallady, plukovníka Františka Mansfelda zdokonaloval brigádní systém, vychoval desítky profesionálních vojáků výsadkového vojska a nakonec přestěhoval 22. výsadkovou brigádu do Prostějova. V roce 11 se stal učitelem taktiky vzdušných výsadků na Vojenské akademii v Brně, kde se nadále podílel na přípravě velitelů výsadkového vojska. V roce 171 byl za svoje postoje proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy vyhozen z armády a zbaven hodnosti. Až do odchodu do důchodu v roce 188 pracoval jako kontrolor a posléze provozní jedné prodejny Potravin Brno. V roce 11 byl Ivan Kutín rehabilitován a byla mu vrácena hodnost. Plukovník ve výslužbě Ivan Kutín je neuvěřitelně vitální a vždy dobře naladěný. Já si neodpustím malou poznámku. Chtěl bych se dožít nejen takového věku, ale hlavně k tomu té fyzické a duševní svěžesti a skromnosti, kterou Ivan Kutín má, dodal Jaroslav Foršt.

16 1 DOD Univerzita obrany uspořádala Dny otevřených dveří Viktor Sliva Prostřední ze tří Dnů otevřených dveří v období před přijímacím řízením pro akademický rok 2018/1 připravila ve čtvrtek 11. ledna dopoledne v areálu Kasáren Šumavská jediná vojenská vysoká škola v České republice. Desítkám uchazečů o studium na svých brněnských fakultách nabídla Univerzita obrany bohatý program. Ústředním bodem, který tradičně přitahuje velkou pozornost návštěvníků, jsou ukázky taktického výcviku a bojového systému MUSADO. Tyto specifické součásti přípravy studentů jsou nezbytným, avšak jen malým dílem studia budoucích důstojníků. Jeho podstatnou část tvoří teoretická příprava, jíž slouží i řada moderně vybavených učeben a laboratoří. Některé z nich byly během Dne otevřených dveří zpřístupněny. Zájem o studium na UO má i bučovický gymnazista Jakub Tauwing, který v armádě chce uplatnit svůj vlastenecký vztah ke své zemi. Prezentaci Fakulty vojenského leadershipu navštívil, aby získal informace o studiu v oboru vševojskový velitel. Mezi vojenskou vysokou školou a policejní akademií se rozhoduje další návštěvnice Dne otevřených dveří Tereza Buršíková z Prahy, která uvažuje o civilním studiu oboru Technologie pro ochranu majetku a osob na Fakultě vojenských technologií. Vanda Boštíková Foto: Dita Zetochová Hradec Králové se 1. ledna probouzel tak jako obvykle o sobotním ránu pomalu, ale okna Fakulty vojenského zdravotnictví zářila do tmy již velmi brzy. Pro část zaměstnanců a studentů byl tento víkend kratší, pracovní. Ostatně tak, jako každý rok touto dobou, protože v lednu se obvykle koná Den otevřených dveří (DOD). Scénář je předem dobře známý, protože vstupní podmínky se příliš nemění. Letošní rok byl v rámci exkurze po fakultě obohacen o návštěvu zrenovované knihovny. Uchazeči o studium měli možnost vidět i nově vybavené studovny, podmínky ubytování. Velký kus práce při této akci pravidelně odvádějí naši studenti, v rámci prohlídky fakulty jsou ideálním zdrojem informací o studiu, škole, či životě na ní. Celou akci zajišťovaly skoro čtyři de-

17 sítky našich zaměstnanců a studentů fakulty. Měli jsme tu milou povinnost zde přivítat představitele spřátelených škol, na kterých kromě naší fakulty probíhají jednotlivé studijní programy hovořili paní docentka MUDr. Alena Stoklasová, CSc. z Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Hradec Králové, paní PhDr. Zdeňka Kudláčková, Ph.D. z Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy Hradec Králové, pan Mgr. Jan Pospíchal z Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Dále jsme měli možnost hovořit s plukovníkem MUDr. Romanem Jantošem, ředitelem odboru RVZ zástupcem hlavního lékaře ozbrojených sil Slovenské republiky. Jeho přítomnost reflektovala velmi dobře zájem GAUDEAMUS 15 slovenské strany o studium slovenských studentů na naší fakultě, kterému se naše fakulta postupně otevírá. Velmi nápomocni byli také kolegové z rekrutačního střediska a na dotazy zájemců o studium odpovídal nadrotmistr Robert Ševčík. Od předchozího prosincového Dne otevřených dveří, kdy bylo ke studiu na naší fakultě podáno okolo šesti desítek přihlášek, se počet přihlášených zvedl na více než sto zájemců, a to ještě před vlastní sobotní akcí. Obdobně i návštěvnost druhého dne otevřených dveří byla vysoká, a to jak v rámci ranního, tak i odpoledního setkání. V sobotu nás tedy navštívilo celkem 28 lidí a jen během DOD bylo elektronicky podáno přihlášek, z toho na vojenské zubní lékařství, jedna na vojenskou farmacii, 17 na obor zdravotnický záchranář. Celkem 11 zájemců si podalo přihlášky na dva studijní obory. Dalších několik desítek přihlášek bylo pak podáno z domovů během sobotního večera a neděle. Přejme tedy, aby se zájemcům o studium u nás přijímací zkoušky vydařily a aby se jim u nás posléze při studiu dařilo a líbilo. Stejně tak poděkujme všem kolegům a kolegyním, ať už z řad zaměstnanců nebo studentů za jejich práci na DOD a těšme se na další akce v podobně přátelském duchu. a představila nabídku studijních programů na veletrhu Gaudeamus Tisíce letošních i budoucích maturantů zamířily na konci ledna na pražské výstaviště v Letňanech, kde ve dnech 2. až 25. ledna probíhal 11. ročník Evropského veletrhu pomaturitního a celoživotního vzdělávání Gaudeamus Praha Svou expozici v rámci veletrhu vybudovala již tradičně i Univerzita obrany. Spolu s uspořádáním tří dnů otevřených dveří patří účast na veletrzích k hlavním cestám, jak se jediná vojenská vysoká škola v České republice představuje mladým lidem, kteří se rozhodují, jakým směrem se vydají při budování své profesní kariéry. V rámci vojenského studia Univerzita obrany pro akademický rok 2018/201 nabízí studium v souvislých pětiletých a šestiletých magisterských studijních programech zaměřených na přípravu velitelského a zabezpečujícího personálu Armády ČR. Ve srovnání s dalšími vysokými školami, které se na veletrhu prezentují, nabízí Univerzita obrany potenciálním studentům řadu výhod, ať už se jedná o ekonomické osamostatnění díky platu během studia či výhodné podmínky stravování a ubytování, nebo o zajištěnou práci po skončení studia. Významnou roli při rozhodování zájemců však hrají i jiné faktory. Gymnazista Vojtěch Šamárek uvažuje o zapojení do aktivních záloh a svůj vztah k armádě by chtěl spojit se studiem některého vojenského oboru. Proto přišel do expozice Univerzity obrany získat informace o Fakultě vojenského leadershipu, podobně řada dalších zájemců. Nejčastěji se ptají na přijímací zkoušky, na jejich obtížnost, shrnuje svou zkušenost z prvního dne konání veletrhu četařka Erika Francová, která v expozici spolu s dalšími studenty poskytuje informace. Mezi nimi také o možnosti zúčastnit se přípravných kurzů, které umožní vytvořit si konkrétní představu o náplni přijímacích zkoušek a ověřit si úroveň požadovaných znalostí.

18 1 NOZ Pojmy z nového občanského zákoníku XVII Mgr. Miloslav Havlín, Ph.D. Zejména v souvislosti s úpravou náhrady škody došlo v novém občanském zákoníku k tomu, že se do našeho právního řádu opět dostal pojem cena zvláštní obliby a s ním i dva bezprostředně související pojmy - svévole a škodolibost. Zavedení možnosti domáhat se při poškození věci v určitých případech vyšší náhrady než je její cena obvyklá v době poškození, jistě přivítali všichni, kterým taková škoda vznikla. Aby však poškozený mohl požadovat náhradu ceny zvláštní obliby, musí být naplněna stanovená kritéria. Cena zvláštní obliby představuje mimořádnou cenu, jež zohledňuje osobní vztah k určité věci. Na rozdíl od ceny obvyklé jsou tedy pro její stanovení rozhodující kritéria nemajetková a subjektivní. Může jít například o starou památeční fotografii, dárek od blízké osoby či suvenýr z daleké cesty. I když daná věc má materiální hodnotu prakticky zanedbatelnou, může být její hodnota pro konkrétní osobu zcela odlišná od ceny nominální (obvyklé). Požadovat náhradu ceny zvláštní obliby přichází v úvahu zřejmě i u domácích zvířat; třeba v případě ublížení oblíbenému pejskovi. V zákoně sice nenajdeme definici ceny zvláštní obliby, ale pro její vymezení lze využít prvorepublikovou judikaturu Nejvyššího správního soudu, ve které se uvádí, že cena zvláštní obliby předpokládá čistě osobní vztah k určité věci, čímž nabude tato věc určitých nahodilých subjektivních vlastností, takže ji nelze nahraditi věcí jinou a že věc ta má vyšší cenu jen pro určitou osobu nebo pouze pro určitý okruh osob. Proto cena zvláštní obliby nemůže býti diktována ryze hospodářským nebo hmotným zájmem nabyvatele, nýbrž že předpokladem, aby mohlo býti uznáno na cenu zvláštní obliby, je zjištění nabyvatelovy touhy míti věc proto, že má k věci té určitý osobní, morální vztah. Pokud tedy dojde k tomu, že bude poškozena či zničena věc, k níž vlastníka váže jisté citové pouto nebo je pro něj velice důležitá, tak se tento může vůči škůdci domáhat nejenom náhrady škody odpovídající její obvyklé hodnotě v době poškození, ale rovněž náhrady ceny zvláštní obliby. Podmínkou k tomu, aby náhrada ceny zvláštní obliby mohla být požadovaná, je skutečnost, že škůdce způsobil škodu kvalifikovaným druhem úmyslu, a to buď ze svévole či škodolibosti. Jestliže v konkrétním případě ani jedna z těchto kategorií nebyla v právním jednání obsažena, nelze požadovat náhradu škody ve výši ceny zvláštní obliby, nýbrž jen ve výši obvyklé ceny. Zatímco v případě svévole směřuje jednání ke způsobení škody, přičemž škůdci je zcela jedno, komu škodu páchá, neboť je pro něho důležitá radost z toho, že může škodit, v případě škodolibosti jde o situaci, kdy škůdci vzniká potěšení z toho, že škodí právě konkrétní osobě. Svévole tedy směřuje k samotnému způsobení škody, kdežto škodolibost rovnou k osobě poškozeného. Vše lze pro názornost velice pěkně přiblížit na následujících situacích. Když někdo čistě z rozmaru poláme v zahrádkářské kolonii několik stromů, jedná se o svévoli. Jestliže ale zlomí strom, o kterém ví, že jej soused vysadil při narození svého prvního syna, tak půjde o škodolibost. Na náhradu ceny zvláštní obliby však poškozenému vznikne nárok pouze tehdy, pokud prokáže osobní citový vztah ke zničenému stromu. Cena zvláštní obliby se tedy uplatní v případech, kdy bude poškozena či zničena věc, kterou nelze nahradit věcí stejnou, a bude v sobě zahrnovat nejen majetkovou, ale hlavně nemajetkovou újmu, kterou poškozením či zničením dané věci poškozený utrpí. A nemajetková újma může mnohonásobně převýšit mnohdy mizivou cenu obvyklou. Náhrada škody v případě ceny zvláštní obliby tak plní nejenom reparační funkci (navrácení v předešlý stav), ale i funkci satisfakční (uspokojující). Určení ceny zvláštní obliby je vzhledem k charakteru tohoto institutu v dispozici poškozeného. Ten vždy bude muset navrženou výši ceny zvláštní obliby také náležitě zdůvodnit a prokázat, že poškozená věc pro něj měla naprosto jedinečnou, nenahraditelnou hodnotu. Otázkou ale je, co by se mělo při určování ceny zvláštní obliby brát v úvahu. V každém případě by se mělo vycházet z pravidel slušnosti a přiměřenosti k tomu, co se stalo. Určitým vodítkem se jistě brzy stane i rozhodovací praxe soudů, ale do té doby budou muset poškození za pomoci právníků pečlivě zvažovat případné podání žaloby, aby se vyhnuli neúspěchu ve věci.

19 KURZ TŘETÍHO VĚKU 17 Univerzita obrany předává vědomosti i nejstarší generaci Viktor Sliva Na stará kolena chci nějakým způsobem využít kapacitu svého mozku, uvádí s nadsázkou důvod své přítomnosti v sále Klubu Univerzity obrany v brněnské Šumavské ulici Jan Chyťa. Spolu s dalšími téměř osmi desítkami seniorů je pravidelným účastníkem přednášek, které jediná vojenská vysoká škola v ČR pořádá v rámci Kurzu třetího věku. Přednášky zařazené do kurzu probíhají dvakrát do měsíce vždy v pondělí odpoledne. Osmého ledna vystoupil před posluchači bakalář Jan Plachý z Vojenského historického ústavu s tématem médií a komunikace v AČR. Čerpal přitom z bohatých zkušeností, které získal při práci na různých pozicích ve zpravodajství České televize. Budeme se bavit o klasických elektronických médiích, on- -line prostoru, webech a dalších prostředcích, které souvisejí s přenosem informací, shrnul bakalář Plachý obsah svého vystoupení. Nevyhnul se ani problematice dezinformačních kampaní a účelově zkreslených informací, jež právě senioři bez znalosti mediální scény nemusí vždy správně identifikovat. Je na to jednoduché pravidlo, které já sám používám, a to je ověřování informací z více zdrojů, doporučil posluchačům Jan Plachý. Kromě získání samotných poznatků z přednášek je druhým přínosným efektem pro účastníky Kurzu třetího věku i motivace k větší společenské aktivitě. Univerzitu obrany právě k této formě vzdělávání přivedlo mimo jiné i větší zastoupení bývalých vojenských i civilních pracovníků armády v Brně, vyplývající z přítomnosti vojenské vysoké školy v tomto městě. Kurz třetího věku mohou zájemci navštěvovat zdarma a při splnění sedmdesátiprocentní účasti obdrží certifikát o jeho absolvování. Všechny přednášky jsou přínosné, zejména ty, které se týkají lidského zdraví, což je v našem věku pochopitelné, a potom jsou to přednášky, které představují moderní technologie a techniku, jež se využívají ve vojenství. Taková byla i zatím ta poslední na téma nanotechnologií v protichemické obraně, kterou přednesl docent podplukovník Pavel Otřísal z Ústavu ochrany proti zbraním hromadného ničení, popisuje náplň Kurzu třetího věku jeho třídní, docent Jaroslav Kalous. Specificky vojenskou tématiku budou mít i zbývající dvě přednášky zimního semestru. Prostředky CISTAR a jejich využití v operacích představí Josef Říha a o poznatky z vedení boje v zastavěných prostorech na základě zkušeností z konfliktů v Sýrii a Iráku se podělí kapitán Miroslav Polách. Volba zajímavých témat se nepochybně projevuje i na rostoucím zájmu o kurz ze strany veřejnosti, především pak těch posluchačů, kteří nejsou spjati s resortem obrany. Jsem rád, že se počet účastníků ve srovnání s předchozím rokem téměř zdvojnásobil, uvedl v září při zahájení zimního semestru prorektor pro vzdělávání a záležitosti studentů UO docent Marek Sedlačík, jehož velké podpoře se kurz těší.

20 18 OCENĚNÍ Absolvent UO zvítězil v soutěži České nukleární společnosti Lucie Fišerová Ve dnech. až 8. prosince se na půdě Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně uskutečnilo 17. Mikulášské setkání Mladé generace České nukleární společnosti (ČNS). V rámci této akce se každý rok pořádá soutěž diplomových a bakalářských prací a zástupci Univerzity obrany se jí účastnili podruhé. Poručík Ing. Mgr. Lukáš Kaňka, absolvent oboru vojenská chemie na Fakultě vojenských technologií, získal první místo v kategorii diplomových prací. Odborná komise ocenila diplomovou práci, kterou poručík Lukáš Kaňka vypracoval pod vedením kapitána Ing. Jiřího Jandy, Ph.D., na Ústavu ochrany proti zbraním hromadného ničení UO na téma Charakteristika extrakčně separačních vlastností sorbentu DIPHONIX v závislosti na fyzikálních podmínkách. Práce se zabývá určením separačních a extrakčních vlastností pevného iontoměniče DIPHONIX v závislosti na ph mobilní fáze a na použitých elučních činidlech metodou ionexové chromatografie jako prostředku extrakce vojensky významných radionuklidů, konkrétně alfa zářičů ze skupiny transuranů, za účelem jejich detekce a identifikace v mobilních laboratořích, které v současné době takové postupy postrádají. Výsledky práce byly rovněž publikovány v časopise Nuclear Technology and Radiation Protection. Skutečnost, že práce poručíka Kaňky byla oceněna prvním místem v konkurenci škol jako je VUT v Brně nebo ČVUT v Praze, dokládá kvalitu studentů Univerzity obrany v Brně, relevantnost získávaných poznatků a jejich využití v praxi, ale zároveň také vyspělou instrumentální techniku používanou na Ústavu OPZHN při zpracování závěrečných prací, která je co do úrovně srovnatelná s dalšími vysokými školami. Mladá generace České nukleární společnosti (Czech Young Generation) byla založena v roce 17 a snaží se o získávání a vzdělávání mladých inženýrů, techniků a ostatního kvalifikovaného personálu pro práci v oblastech využívání jaderné technologie, ať už se jedná o školy a univerzity nebo o jaderný průmysl samotný. Mikulášská setkání slouží od roku 2001 k prezentaci nejlepších diplomových prací v jaderných oborech a k prezentaci výsledků výzkumu mladých vědců a hostů. Od roku 2011 se na oceňování studentských prací podílí společně s ČNS i Ústav jaderného výzkumu Řež, a.s. a soutěž se rozrostla o další dvě kategorie, o práce bakalářské a doktorské.

21 Podzim v Louisianě STÁŽ 1 Mgr. Radek Sleha, Ph.D. V loňském roce jsem měl jedinečnou příležitost absolvovat od 25. září do. listopadu 2017 pracovní stáž ve výzkumných laboratořích New Iberia Research Center, součásti Univerzity Lafayette v Louisianě. Bulvár v New Orleans New Iberia Research Center (NIRC), v němž jsem strávil celkem 5 dní, je jedním z největších výzkumných pracovišť ve Spojených státech (USA), zaměřených na výzkum a práci s nehumánními primáty. Areál NIRC je vzdálen přibližně 0 km jižně od města Lafayette v Louisianě a pod tamní univerzitu také organizačně spadá. Na ploše přesahující 0 hektarů je zde umístěno okolo 500 primátů různých druhů jako Cebus apella, Chlorocebus aethiops, Macaca fasicularis, Macaca nemestrina nebo Macaca mulatta. Zajímavostí je i lokace vědecky vysloužilých šimpanzů, kteří se v současné době již ve výzkumu nevyužívají a právě NIRC je jedním z míst, kde mohou poklidně dožít. Ředitelem NIRC a zároveň vedoucím Autor s profesorem Francois Villingerem zdejších výzkumných laboratoří je profesor Francois Villinger. Jeho výzkum je již desítky let orientován na charakterizaci imunitní odpovědi vůči viru opičí imunodeficience na nižších primátech. Neméně důležitou oblastí výzkumu je pak spoluúčast na vývoji vakcíny proti viru lidské imunodeficience a produkce nových rekombinantních proteinů, které na žádost amerického NIH poskytuje vědecké komunitě v USA. Tyto a jiné své poznatky publikuje profesor Villinger v prestižních časopisech skupiny Nature a Science. Nejdůležitějším posláním mé cesty do Louisiany bylo seznámení se s metodami přípravy a purifikace rekombinantních proteinů v eukaryotickém systému. Zaměřil jsem se zejména na lentivirový expresní systém, který se mi s pomocí kolegů z NIRC podařilo sestavit a převézt na naše pracoviště v Hradci Králové. Neméně důležitou oblastí, kde jsem si rozšířil obzory, byla molekulární biologie, zejména pak klonování. Osobně si velmi cením přátelského prostředí a kolektivu, v němž jsem měl možnost působit. Kontakt s kolegy se neomezoval pouze na samotné pracoviště. Spoustu času jsme společně trávili i mimo něj. Ať již přímo s profesorem Villingerem, v jehož domě jsem po celou dobu pobýval, nebo s ostatními kolegy, díky nimž jsem poznal i více z USA a prožil nezapomenutelné zážitky. Ve spojení spolu zůstáváme nadále i po mém návratu, ať již jako kolegové či přátelé. Chtěl bych tímto poděkovat všem na Univerzitě obrany, kteří mi s realizací této cesty pomohli.

22 20 ROZHOVOR Útok na světový titul Viktor Sliva Foto: autor a archiv M. Šonky Vůbec prvním českým sportovcem, který se zapojil do prestižní série Red Bull Air Race, se v roce 2010 stal Martin Šonka, absolvent Univerzity obrany a tehdejší vojenský pilot. V roce 201 se po obnovení seriálu na světovou scénu po odchodu z armády vrátil, tentokrát s novým letadlem Edge 50 V a loni až do posledního závodu v Indianapolis bojoval o titul světového šampiona. Nakonec obsadil celkové druhé místo. Martin Šonka prostřednictvím podplukovníka docenta Petra Františe, zástupce vedoucího Katedry komunikačních a informačních systémů úzce spolupracuje s Univerzitou obrany, která mu poskytuje podporu v oblasti analýzy letových dat, simulace trajektorie, optimalizace aerodynamiky a vývoje specializovaného softwaru a palubní elektroniky. Během návštěvy Martina Šonky na jeho alma mater vznikl následující rozhovor. Před jakou dobou jste opustil univerzitní učebny? Úplně jsem školu vlastně neopustil doposud. Protože s Univerzitou obrany úzce spolupracuji, pobývám zde celkem často. Ale nedávno jsem zašel do army na Šumavské a tam jsem nebyl tak dvacet let. Je něco, na co v souvislosti se studiem na univerzitě rád vzpomínáte? Těch zážitků, které mám spojené se zdejším studiem, je strašně moc a veskrze jsou to krásné zážitky, doba studia byla úžasná. Naše studijní skupina byla zapálená tím, co studujeme, čím chceme být a tím, že se nám jednou splní sen a budeme vojenští piloti. To se pak studuje úplně samo, čím víc byly předměty zaměřené na letectví, tím víc a víc nás bavily. A letecký výcvik, tedy to létání samotné, to už byl ten splněný sen. K největším zážitkům samozřejmě patří vyřazení a připnutí pilotního odznaku na uniformu. Změnily se nějak požadavky na přípravu pilotů s rozvojem letecké techniky? V podstatě je to podobné. Ve srovnání s tím, kdy jsem já začínal, jsou letadla mnohem víc o výpočetní technice. Třeba gripen, na kterém jsem létal, to je vlastně jeden velký počítač. Myslím si ale, že požadované schopnosti, dovednosti lidí, kteří chtějí nebo začínají létat, jsou stále téměř stejné. Jde o to, aby měl člověk určité motorické IQ, to znamená, aby uměl jinak hýbat rukama a jinak nohama, aby nad tím nemusel příliš přemýšlet, aby dokázal řešit víc věcí najednou. Ověřit tyto dovednosti je práce ústavu leteckého zdravotnictví, kde to testují. Další významný předpoklad, který ovšem platí i v ostatních oborech, je zájem a zapálení pro obor. Samozřejmě studium musí zájemce bavit, což je záležitost školy, jak připraví studijní program, co zařadí do osnov, aby studenti věděli, že to, co se učí, skutečně potřebují a že jim to dá něco potřebného do života. Vy máte ještě poměrně nedávnou zkušenost s pilotáží vojenského bojového letounu, můžete porovnat, v čem se pilotáži sportovního letadla podobá a v čem je jiná? V obou případech to je pilotáž za extrémních podmínek, což se týká rotací, přetížení, pod jehož vlivem musí člověk řešit další věci ve vztahu k systému ovládání letadla, přesnosti figur a tak dále. V tomto ohledu se obě varianty podobají je to náročná pilotáž za extrémních podmínek, které při manévrování letadla nastávají. Ohromný rozdíl však je v tom, že bojový letoun dosahuje dvojnásobku rychlosti zvuku, je to zbraň, s níž se člověk co nejlépe musí naučit nakládat a využít všech jejích schopností. U moderních bojových letadel samozřejmě pilotáž hraje významnou roli, ale mnoho taktických situací není ani tak o pilotáži, jako o využití systému, kterým je letadlo vybaveno. V okamžiku, kdy dojde na manévrový vzdušný boj, pilotáž je důležitá, ale při řešení některých taktických situací na větší vzdálenost je podstatné to, kdo dokáže líp ovládat systém, který letadlo má. V akrobatickém sportovním létaní je to zase o absolutně dokonalém přesném zvládnutí pilotáže samotné, o výborné

23

24 22 ROZHOVOR orientaci v prostoru, o znalost toho, co to letadlo dokáže, umí. I když děláte opakovaně stejný manévr, v každé poloze letadla se letí jinak, člověk musí umět vyhodnotit vstupní podmínky, za jakých do toho manévru vletí, rychlost, výšku, polohu a tak dále. Pokud to shrnu, u akrobatického létání jde o přesnou pilotáž, u vojenského navíc spojenou s využitím systému letadla. Byli jsme společně na obědě a mě překvapilo, když jste tam říkal, že akrobatičtí piloti musí podobně třeba jako boxeři hledět na svou váhu. Z jakého důvodu? Dnešní Red Bull Air Race je tak vyrovnaný díky tomu, že používáme standardní motory, to znamená, že pohonnou jednotku máme všichni stejnou a rozhodují opravdu drobné detaily. Je zavedeno pravidlo o minimální váze, nikdo nesmí pod ni. Když jde pilot na start, tak ho techničtí komisaři zváží, máme spodní limit a co je přes, tak to je handicap, to znamená nevýhoda podobně jako u žokejů. Navíc díky tomu obrovskému přetížení, kterému jsme vystaveni, se v zatáčce každý kilogram násobí díky odstředivé síle. Pokud tedy letím manévr 10 G a přitom budu o deset kilo těžší, tak je to vlastně 100 kilogramů, které mě táhnou ven. Navíc ta síla zatěžuje křídlo, celou aerodynamiku. Takže místo, abych zásobu vztlaku využil k rychlé obrátce, padne na to, abych uvezl tu nadváhu. Musím se tedy hlídat. Navíc jsem poměrně vysoký, což neplatí o mých soupeřích z Japonska, či Austrálie. Ti jsou mnohem menší než já, váží o 20 kilo míň, a mají tedy velikou výhodu, že jsou pod minimální váhou a musí ji dohánět zespoda. Nedávají si ale pod sedačku kus olova, nýbrž tu rezervu využijí k vybavení letadla tím, co ve skutečnosti pomáhá být rychlejší. To znamená, že si vybaví letoun chladičem na olej, různými systémy, které jim pomáhají vyhodnocovat trajektorii letu a podobně. To jim dává lepší podmínky na to, aby letadlo v konečném důsledku letělo rychleji, kdežto my si tam nic takového nemůžeme dovolit dát. Proto pak před závodem vybírám i lehčí ponožky či nejlehčí tričko, abych tam vezl co nejmíň váhy a byl co nejlehčí. Je s tím spojená i strava, musím si hlídat váhu. Pak se při posledním vážením před závody může stát, že mám nějaké kilo navíc. Samotný tým mě hlídá, kolik si toho dávám na obědě a jestli jsem si náhodou nedal zákusek. Takže i takové komplikace tento sport přináší. Jak začala a od čeho se odvíjí vaše spolupráce s podplukovníkem Petrem Františem? Spolupráce se odvíjí od toho, jak se můj tým stával více a více profesionálním. Abychom udělali dobrý výsledek, museli jsme myslet na každý detail, který by to mohl ovlivnit. S lidmi, kteří mě tady učili a jsou opravdovými odborníky v oboru, jsem konzultoval různé věci ohledně aerodynamiky. Petra jsem znal, protože on je také aktivní akrobat, letec. V tom to je jednodušší, protože všechno řeším s člověkem, který přesně ví, co se děje v kabině a o čem mluvím. V tomto ohledu se spolupráce přímo nabízela. Spojili jsme naše vzájemné know-how tak, aby to oběma stranám něco přineslo. Jsem strašně rád za to, že jsem do týmu získal odborníka, jako je on. Nesmírně nám to pomáhá, jeho přínos pro tým je veliký. Podobně jako v jiných motoristických sportech je významnou složkou výkonu technika. Jaký je váš názor na podíl techniky a umění pilota na konečném výsledku?

25 Díky tomu, že motory, tedy pohonná jednotka je standardní, zapečetěná, odbržděná a nastavená na výkon 00 koní u všech týmů, tak ten faktor vlivu kvality pilotáže je většinový. Odhadem asi 70 procent konečného úspěchu záleží na tom, jak je připravený pilot, a zbytek je o technice. A jakou roli s ohledem na výsledek hraje tým? To je specifikum těchto sportů, ať už je to Red Bull Air Race nebo akrobacie jako taková. Jedna věc je výkon v tréninku a druhý pak výkon v závodu. Jakmile přijde závodní stres, je to o něčem jiném. Mnoho sportovců v tréninku podává výborný výkon, ale jakmile přijdou na závod, tak se psychicky sesypou a nejsou schopni udělat výsledek. Když je člověk nervózní, má to vliv na veškeré to cítění, koordinaci ručního a nožního řízení a to samozřejmě strašně brzdí. Vezměte si například, že přechod z přetížení jedno G na těch maximálně povolených 12 G trvá tři desetiny vteřiny. Není možné nárůst přetížení sledovat na přístroji a říkat si: Jo, ještě můžu! Je to strašně rychlý manévr. Musíte letadlo dokonale znát, musíte mít nacvičený, nadrilovaný způsob zatažení za řídicí páku. A to funguje, když je člověk v klidu, soustředěný, pak letíte to, co máte naučené a jak to chcete letět. Ovšem pokud je člověk naopak nervózní, ve stresu, tak to všechno jde stranou, velice snadno překročíte géčka, nebo naopak taháte příliš málo. Rozdíl jednoho G může znamenat ztrátu půl vteřiny. Proto je strašně důležité, jak na mě tým působí, abych ve výsledku byl v pohodě, mohl se soustředit na samotný výkon a byl jsem co nejméně vyrušován okolními vlivy. Tým je opravdu stroj, v němž všechno musí do sebe zapadat. A nějaký neverbální zvuk? Ano, i takový existuje. Ozve se, když trefím pylon, s letadlem to nijak necukne, ten pylon je udělaný tak, aby se roztrhl okamžitě, jakmile se ho letadlo dotkne. Ovšem ten zvuk je vedený konstrukcí křídla a to mi končí prakticky vedle uší. Takže se při dotyku ozve dutá rána a tu tedy člověk opravdu slyšet nechce. Je s tím totiž spojena třívteřinová penalizace a při současné vyrovnanosti, kdy někdy všech 1 závodníků je naměstnáno v jedné vteřině, nemůžete už pomýšlet na žádné dobré umístění. V letošním roce jste zůstal těsně pod vrcholem. Víte, co je pro příští sezonu potřeba udělat, aby se vám na ten vrchol podařilo vystoupit? Samozřejmě zůstává naším cílem být mistrem světa, pokud možno několikrát za sebou. Jenže konkurence je obrovská. My dobře víme, kde jsme dělali chyby, kde jsem já chyboval, kde jsme ztráceli body. A to je potřeba v příští sezoně eliminovat. Navíc jde o celou sezonu, seriál závodů. Není problém, aby se povedl jeden závod, to se při současné vyrovnanosti může podařit. Nejdůležitější je být konzistentní, umístit se mezi nejlepšími v každém závodě a získat co nejvíc bodů, aby to pak dohromady dalo titul mistra světa. Máte nějaký zvuk, který nerad slyšíte během závodu? Úplně nejhorší je ten, když ve sluchátkách uslyšíte knock it off, knock it off, to znamená, že musíte okamžitě přerušit let a zvednout letadlo nosem do oblohy. Pak teprve se řeší, co se vlastně stalo. Rozhodčí k tomuto kroku sahají, když jste nějakým způsobem letěli nebezpečně a ředitel závodu to tak vyhodnotí, nebo také může něco být s letadlem.

26 2 WINTER SURVIVAL Winter Survival 2018 Pavel Pazdera Foto: Jiří Pařízek Zimní závod tříčlenných armádních týmů. Vojáky provází fyzická námaha, nedostatek spánku, zima, neustálé promýšlení postupu mezi kontrolami a plnění vložených disciplín. Pohybují se jak na sněhem pokrytých vrcholcích hor, tak po blátivých cestách v údolích. Přitom velmi důležitou roli hraje dobrá orientace v terénu, strategie rozložení sil a doplňování energie. Letošní závod Winter Survival byl opět extrémně náročný a v některých případech i dost bolel. Paradoxně k tomu přispěla skutečnost, že nižší polohy Hrubého Jeseníku byly úplně bez sněhu. Soutěžícím namísto překonávání terénu na lyžích ve většině případů nezbývalo nic jiného, než desítky kilometrů nést skialpové lyže na zádech. Winter Survival je synonymem extrému, vytrvalosti, bojových aktivit v horách, ale také přátelství a touhy společně dojít do cíle. Armádní závod napříč Jeseníky dokáže každý rok závodníky překvapit. Nikdy není stejný. Po třech dnech z něj odpadly dva soutěžní týmy. A zrádné úkoly na trati daly pořádně zabrat i těm, kteří pokračovali dál. Během třídenní vytrvalostní etapy vojenské a policejní týmy nejprve absolvovaly zrychlený přesun od Ovčárny pod Pradědem přes vrchol Malý Děd, Videlské sedlo do Šumné u Bělé pod Pradědem. Součástí přesunu byl také dvoukilometrový měřený terénní sjezd. Poté byla na programu disciplína navaž spojení. V rámci ní musel každý tým jednoho svého člena vytáhnout na laně do třicetimetrové výšky v korunách stromů, kde poté vyměnil baterii ve vysílačce a navázal spojení s pořadateli. Tento úkol se nám moc nepovedl. Kolegu jsme nahoru tahali přes kladkostroj pomocí džimarů, což nám dlouho trvalo, uvedl kapitán týmu Agentury logistiky kapitán Michal Pech. Akce jim trvala skoro minut. Přitom nejlepším časem bylo 1:1 minut, kterého dosáhli vojáci ze 72. mechanizovaného praporu Přáslavice. První mrazivou noc po vysilujícím více jak dva-

27 WINTER SURVIVAL 25 cetikilometrovém přesunu prožili vojáci na Šumné. Až do středy se pak vojáci s kompletní výbavou pro přežití pohybovali po hřebenech Hrubého Jeseníku a při tom zdolávali skalní stěny, překonávali říční rokle a vodní toky, absolvovali biatlonový závod, poskytovali první pomoc a transportovali zraněné, stříleli na terče z útočné pušky Bren a pistole Phantom či vedli boj s nepřítelem o bunkry bývalého pohraničního opevnění. Celkem urazili přes osmdesát kilometrů členitým terénem a v lese strávili i druhou noc. Dobře se rozhodnout při stresu Na start 2. ročníku mezinárodního Mistrovství Armády České republiky v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2018, který probíhal na přelomu ledna a února v Jeseníkách a který opět organizovala Univerzita obrany v Brně, se postavilo dvacet vojenských družstev ze sedmi evropských zemí. Nejpočetnější zastoupení měla česká armáda a v rámci ní pozemní síly, které vyslaly osm týmů. Univerzitu obrany reprezentovala dvě družstva. Ze zahraničí přijeli příslušníci speciálních jednotek a studenti vojenských vysokých škol z Belgie, Německa, Polska, Rakouska, Slovenska a Ukrajiny. Poprvé v historii se na start kromě armádních týmů postavila také dvě policejní družstva. Šlo o týmy elitních zásahových jednotek Moravskoslezského a Jihomoravského kraje. Policisté tak poměřili své síly a dovednosti s vojenskými profesionály. Účastníci závodu Winter Survival prošli těžkým testem odolnosti. Soutěž u vojáků prověřovala úroveň jejich dovedností z oblasti speciální tělesné přípravy, vojenského výcviku a také schopnost rychlého a správného rozhodování při plnění soutěžních úkolů, uvedl ředitel závodu plukovník gšt. Milan Marek, zástupce rektora UO. Obtížnost armádního vytrvalostního závodu v současné době spočívá v tom, že úkoly vyžadují po vojácích nejen fyzický výkon a určité vojenské dovednosti, ale i správné uvažování. Důležitá je tedy schopnost dokázat se ve stresu dobře rozhodnout. Prubířskými kameny druhého soutěžního dne na letošním Winter Survivalu byly hned dvě disciplíny, a to biatlonový závod a obsazení bunkrů. Biatlonový závod na střelnici v Adolfovicích u Bělé pod Pradědem měl původně probíhat na sněžnicích, vzhledem k chybějícímu sněhu vojáci běhali bez nich. Každý člen týmu běžel dvě kola a dvakrát střílel z armádní malorážky na pět biatlonových terčů. Aby závod neustrnul, pořadatelé z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany disciplíny rok od roku zčásti obměňují. Letos například přibyla survivalovina s názvem obsazení bunkrů. Při ní vojáci vybavení balistickou vestou, kevlarovou přilbou, vojenskou vzduchovkou a výbuškou obsazovali bunkry z bývalého československého pohraničního opevnění a ze střílen likvidovali cíle imitující nepřítele. Závod je velmi zajímavý, pestrý na různé disciplíny. Jen kdyby byl sníh i v nižších polohách. Běhat po kopcích se zátěží, kterou umocňují ještě skialpy a lyžařské boty připevněné na batozích, je velmi vysilující, zhodnotil průběh závodu nadrotmistr Jakub Havel ze 1. pluku logistické podpory Pardubice. Po dojezdu do cíle druhého dne vytrvalostní etapy pořadatelé zařadili do programu úkol překonej vodní tok. Šlo o překonání vodního toku s veškerou nesenou výbavou za pomoci klád zavěšených na vodicích lanech. Policejní zásahovce nedostatek sněhu vyhovoval Zatímco většina týmů žehrala na nedostatek sněhu, účastníci závodu z ostravské policejní zásahovky, kteří byli na Winter Survivalu poprvé, si z holého terénu dělali legraci. Sněhu je tady docela dost. To, co jsme jeli na lyžích, nám bohatě stačilo, řekl kapitán policejního týmu praporčík Michal Apolenář, který závod považuje za zajímavou konfrontaci. Pro nás je vlastně dobře, že není sníh, protože lyže při své práci nepoužíváme a nejsme ani bůhvíjací lyžaři. I disciplíny jsou vesměs jiné, než co cvičíme, popsal. Policistům zato sedělo obsazování bunkrů bývalého vojenského opevnění a likvidace záškodníků. V této disciplíně závodníci nafasovali ochranné prostředky a zbraň a každý vyrazil do přiděleného bunkru. Z terénu se pak ozývaly ohlušující rány, jak paralyzovali záškodníky ukryté uvnitř výbuškou. Potom museli zlikvidovat střelbou další tři cíle kolem bunkru v podobě malých balonků. Tohle nám přesně vyhovuje, pochvaloval si po splnění úkolu šéf policejního týmu. Fyzicky a psychicky nejnáročnější disciplínou závěrečné části třídenní etapy této armádní soutěže byla disciplína nazvaná nahoru a dolů po skalních překážkách. Úkolem hlídek bylo nejprve zdolat poměrně dlouhý úsek ve skalní stěně ferratovým způsobem, poté překonat lanové přemostění a slanit z čtyřicetimetrové skály. Ferrata mě překvapila. Její zdolání bylo obtížné, konstatoval poručík Martin Hejda z družstva vzdušných sil. Zatímco v pondělí či v úterý měli vojáci ke střelbě k dispozici jen vojenské vzduchovky a malorážky, ve středu už stříleli na cíle s nejmodernějšími zbraněmi útočnou puškou Bren a pistolí Phantom. Na jiné kontrole byli závodníci postaveni před úkol poskytnout první pomoc zraněným vojákům v bojové akci. Družstva obdržela následující situaci: Pěší patrola českých vojáků se dostala do kontaktu s protivníkem. Při ústupu byli dva z nich postřeleni. Po zásahu se oba zřítili

28 2 WINTER SURVIVAL asi z padesátimetrového strmého srázu v lesním porostu. Protivník byl umlčen, taktická situace je nyní pod kontrolou. Úkolem hlídky (koaliční patroly) bylo ošetřit raněné a transportovat je do bezpečí pomocí nosítek UT 2000, kde mohou být předáni MEDEVAC týmu. Zranění představovala u jednoho vojáka střelné poranění zad a zlomeninu stehenní kosti, u druhého vojáka střelné poranění břicha, otevřenou zlomeninu ruky a zapadlý jazyk. Hlídka měla pečovat o raněné podle postupu Tactical Combat Casualty Care pro bojovníky. Rakušané ovládli armádní mistrovství V posledních čtvrtečních soutěžních disciplínách šlo především o rychlost při slalomu a dobrou orientaci v terénu při hledání kontrol. Vyřazovací jízdy paralelního slalomu se uskutečnily na sjezdovce Ski arény Vrbno pod Pradědem. Paralelnímu slalomu suverénně kralovali příslušníci 2. praporu horské pěchoty z Rakouska, na které české týmy nestačily. Na slalom bezprostředně navazoval orientační běh pod sjezdovkou. Vítězem 2. ročníku mezinárodního Mistrovství AČR v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2018 se stalo družstvo 2. praporu horské pěchoty v Spittal an der Drau ve složení nadporučík Peter Lamprecht, rotmistři Daniel Buchacher a David Suntinger. Disciplíny závodu se nám zamlouvaly. Škoda jen, že je málo sněhu, uvedl nadporučík Lamprecht, který působí u horské pěchoty jako instruktor výcviku. Účast na českém Winter Survivalu je pro nás dobrou přípravou na závod ve Švýcarsku, který nás zanedlouho čeká. V Evropě není nic podobného, takže jsme rádi přijali vaše pozvání, prohlásil člen vítězného týmu. Stříbrné medaile vybojovali vojáci 7. mechanizované brigády v Hranicích kapitán Viktor Novotný (7. lehký motorizovaný prapor Bučovice), četař Ivo Vrba a desátník Milan Wurst (7. tankový prapor Přáslavice). Bronz zaslouženě získali kapitán Michal Pech, nadrotmistr Miroslav Šroler a četař Jan Rada z Agentury logistiky ve Staré Boleslavi. A jak si vedla družstva Univerzity obrany v Brně? Smíšený tým UO se umístil na pěkném 8. místě a družstvo Fakulty vojenského zdravotnictví UO skončilo na 1. místě. Vzhledem k tomu, jak kvalitní týmy se sjely na letošní mistrovství Winter Survival, celkové osmé místo je dobrým výsledkem, zhodnotil výkon smíšeného družstva UO jeho vedoucí rotmistr Jan Miroš. Nejúspěšnějším týmům poháry a ceny předali zástupce ředitele sekce rozvoje a plánování schopností MO brigádní generál Ivo Střecha, rektor-velitel Univerzity obrany brigádní generál Bohuslav Přikryl a ředitel Vojenských lázeňských a rekreačních zařízení Václav Studený. Slavnostní ceremoniál proběhl na vojenské zotavovně Ovčárna pod Pradědem, která se každoročně stává logistickou základnou celé soutěže. Chci vyslovit poděkování příslušníkům Centra tělesné výchovy a sportu, pracovníkům úseku zástupce rektora, pracovišť kvestury UO, oddělení marketingu a dalším zainteresovaným vojákům a občanským zaměstnancům UO za velmi dobrou přípravu a organizaci této významné celoarmádní akce, uvedl rektor-velitel UO brigádní generál Bohuslav Přikryl po skončení mistrovství Winter Survival 2018.

29

30 28 STÁŽ Robotická zkušenost nrtm. Bc. Martin Novotný Spolu se svými spolužáky nadrotmistrem Bc. Jakubem Marešem, rotmistrem Bc. Václavem Bášou a rotným Petrem Horkým jsem byl vybrán do kurzu s názvem Robotics: practical views na vojenské škole École spéciale militaire de Saint-Cyr poblíž města Rennes ve Francii. Do země galského kohouta jsme se dopravili letecky s jedním přestupem. Hned po příletu na letiště v Rennes se nás ujal francouzský řidič a odvezl nás do prostor školy, kde si nás už převzali francouzští studenti, se kterými jsme se velmi rychle spřátelili. Následující den jsme společně s dvěma domácími a několika zahraničními studenty vytvořili mezinárodní skupinu, určenou k výuce pokročilejších postupů v rozhraní programu MATLAB. I přes počáteční ostýchavost a několik technických problémů jsme se dokázali společně dobrat k prohloubení našich znalostí v programování a také v nezbytných technických vědomostech, nutných k pochopení souvislostí v programovacích jazycích. Probíraná témata zahrnovala robotické senzory, převody D náhledů do 2D a zpět, či jednoduché ovládání malých pohyblivých robotů Khepera, jež svým vzhledem připomínali moderní samohybné vysavače. Třešničkou na dortu pro nás byl pátek, který jsme strávili programováním šestinohého robota připomínajícího obřího pavouka. Každá noha musela být v synchronizaci s těmi zbylými a nesmělo docházet k jejich kolizím. Velkou inspirací pro nás byla příroda, konkrétně se jednalo o šváby. Sledovali jsme zpomalená videa jejich pohybu, poněvadž pro lidské oko je aktivita nohou příliš rychlá. Po nabytí zkušeností jsme přikročili k většímu kalibru. Humanoid NAO velikostí odpovídal dvouletému dítěti. Jeho pohyb působil také velmi rozpačitě, nicméně zvládal mluvit a naslouchat. Pokyny se vkládaly v grafickém UI podél časové osy, aby bylo jasné, kdy a jaký úkol má NAO vykonat. S posledním robotem bylo práce nejvíce, svou komplexností zdaleka překračoval cokoliv, na co jsme byli zvyklí, avšak radost, když správně vykonal zadané úkony, byla asi největší. Po skončení kurzu, kdy valná většina účastníků odjela, jsme na místě zůstali pouze my, čtyři Češi. Nijak jsme nezaháleli a s vervou jsme se vrhli na další projekt. Tím byl robot Eddie, o něco větší a inteligentnější kopie již zmiňovaného robota Khepera. Naším úkolem bylo vytvořit za pomocí MATLABu grafické rozhraní s osou x a osou y, do něhož je možné klikat myší pokyny, které má robot provádět. Zároveň bylo zapotřebí naprogramovat robota tak, aby byl schopen pochopit zadané koordináty a vykonat pohyb ve správném směru a vzdálenosti. K tomu ještě navíc byl na přední části namontovaný 2D laserový senzor. Tato součást snímala okolí v rozmezí 20. Součástí naší práce bylo naměřené hodnoty zanést do grafického prostředí vytvořeného programu. S touto částí jsme měli asi největší potíže. Naštěstí se nám vše s trochou pomoci od francouzských lektorů podařilo, a tak jsme svoji práci mohli v závěru druhého týdne směle odprezentovat před publikem. Kurz považuji za velmi přínosný jak ze strany navázání nových přátelství, tak díky získání nových akademických zkušeností. A jako bonus jsme si z Francie přivezli dva mezinárodně uznatelné kredity.

31 SPORT 2 Futsalisté z UO ovládli přebor resortu MO mjr. Ing. Mgr. Ladislav Gögh Foto: Miroslav Sedláček Ve dnech 17. a 18. ledna 2018 se v Praze konal Přebor resortu MO ve futsale za účasti 1 družstev. Univerzitu obrany reprezentovala dvě družstva. Již úvodní los si s námi pohrál a zařadil nás do jedné skupiny spolu se silnými družstvy Přáslavic a Hradní stráže, pátým do party bylo družstvo Jinců. Z pětičlenné skupiny postupovala tři družstva. V posledním utkání skupiny by v případě výhry A-týmu postupovala dál obě mužstva. I přes snahu a líbivou hru však přišla prohra, ke které dopomohly i více než sporné verdikty rozhodčích. Členy družstva byli desátníci Patrik Schwan, Jan Bulušek, Matěj Koudelka, Dominik Machura, Jan Bedry, Jakub Fic, Martin Žoček a rotný Aleš Móri. Do vyřazovacích bojů tak postoupil druhý tým UO, který postupně porazil Bechyni 2:0, Hradní stráž :0 a ve finále pak Strakonice :0. Vítězné družstvo hrálo ve složení v brance desátník Patrik Jedlička (nejlepší brankář přeboru), v poli pak major Ladislav Gőgh, četař Petr Čevela, desátník Jonáš Tesařík, četař Zdeněk Jonák, rotný Daniel Zavadil, který týmu pomohl v odpoledních zápasech, nadrotmistr Martin Čuba a nadrotmistr Jan Navrátil, kteří se se Spáčilem z Přáslavic dělili o titul nejlepšího střelce přeboru. Po několika druhých místech se tak opět přeborníkem resortu MO ve futsale stal tým Univerzity obrany v Brně.

32 0 HISTORIE Imperial War Museum v minulosti a dnes Dr. Vít Pospíšil Jedno z nejatraktivnějších vojenských muzeí světa sídlilo původně v nejslavnějším londýnském výstavním prostoru - v Crystal Palace. Původně navržená výstavní budova měla roku 1851 hostit první světovou výstavu. Organizátoři však až příliš pozdě zjistili, že cihelny ve městě a v okolí Londýna nestačí do otevření výstavy dodat na stavbu dostatek cihel. Vstupní hala Náhradním řešením proto byl obrovský demontovatelný skleník, navržený královským zahradníkem Paxtonem. A tak první z řady světových výstav, později nazvaných Expo, mohly navštívit nejen korunované hlavy - organizoval ji manžel královny Viktorie princ Albert - ale i osobnosti jako byl Charles Darwin či sestry Bronteovy. I pedagogové tehdejší brněnské německé reálky, budovy stojící vedle Baťova paláce, tam nakupovali exponáty pro fyzikální kabinet. V Crystal Palace sídlilo muzeum do požáru v roce 15. Přestěhovalo se pak na Lambeth Road do budovy bývalé nemocnice, připomínající zámek v palladiánském stylu. Zaměření muzea poznáte podle dvojice námořních děl ráže 0 mm, stojících před vchodem. Ty do výzbroje křižníků prosadil po roce 111 ministr námořnictví Winston Churchill. Stejně jako výrobu prvního tanku MK 1 - ve zdejší expozici je tento stroj zachycen při překonávání zákopu. Jako všechna muzea i toto londýnské mění pravidelně svou tvář a jeho současná expozice je založena na detailech. V minulosti 1. světovou válku představovaly rozměrné stoly s modely terénu a světélky dělostřelecké přípravy, přesunující se do hloubi zákopů. Dnes návštěvník zákopy přímo prochází a potkává dobovou výzbroj a výstroj přibližující neřešitelné obtíže poziční války - pro- Děla před vchodem

33 HISTORIE 1 střílenou ocelovou pozorovatelnu, brnění s maskováním snipera i brnění pěšáka střelce. Z techniky je to stíhací letadlo Sopwith Camel a výše uvedený tank MK 1. Návaznost na české země má britská,2-palcová obléhací houfnice, vyvinutá podle houfnice ráže 20 mm, zakoupené v roce 110 v plzeňské Škodovce. Měla stejnou chybu jako první škodovácké dělo z přelomu 1. a 20. století, již však mezitím největší výrobce Rakouska-Uherska odstranil. Zbraň při výstřelu skákala. Kotvila se proto kontejnerem s devíti tunami zeminy. Z námořní války je tu prezentován korkový záchranný kruh z Lusitanie, jejíž potopení německou ponorkou v roce 117 bylo zdůvodněním vstupu USA do války. Tank Torpédo Záchranný kruh Druhou světovou válku v minulosti dokumentoval interiér ponorky s trenažérem, kde bylo možné vyzkoušet, jak je obtížné ponorku nejen ponořit, ale hlavně vyrovnat, aby prudce neklesala přídí nebo zádí do hlubiny. V námořnické spací kóji mohl návštěvník přičichnout ke kousku černé vaty, napuštěné intenzivním zápachem. Tak byli cítit námořníci při návratu z plavby. Neměli se totiž kde koupat. Dnes je v expozici model německé ponorky, v níž Britové našli šifrovací stroj Enigmu a torpédo G7e T s elektrickým pohonem, jež nezanechávalo stopu bublinek jako starší typ poháněný stlačeným vzduchem. Z letecké techniky najde divák část trupu bombardéru Lancaster, dobře známého československým letcům perutě č. 11, s kabinou pilotů, kopulí bombometčíka a předním kulometným střelištěm. Ve vstupní hale je zavěšena letecká technika. Vedle Spitfiru a Messerschmittu i bezpilotní raketa V1 a její nástupkyně V2. Civilní válečný život dokládá lepicí páska k zajištění oken vystavených tlaku explozí a pohovka zesílená železnými pruty, pod níž se měly během náletu ukrývat děti. V expozici věnované špionáži dříve probíhal hraný dokumentární film o výcviku dvojice Středoevropanů ve speciálních kurzech. Závěrem zaznělo, že výcvik měl vyústění v likvidaci jediného vysokého představitele Třetí říše Reinharda Heydricha. Dnes lze vidět vysílačky, lulku s kompasem a panely s fotografiemi žen, jež obdržely nejvyšší britské vyznamenání, udělované civilistům - George Cross. Je mezi nimi i Odette Sansom, matka tří dětí nasazená ve Francii, jež po zatčení nacisty a mučení, jemuž nepodlehla, skončila v Ravensbrücku. Ze zatčených žen nasazených do odboje, vyznamenaných řádem George Cross, jako jediná přežila. V expozici věnované válkám po roce 15 zaujme tank T /85, ukořistěný Izraelci během války Jom Kippur z roku 17. Tehdy boje probíhaly mimo jiné i o dodnes v médiích zmiňované Golanské výšiny. Sýrie a Egypt nasadily techniku dodanou východním blokem, včetně tanků československé výroby. Nebyl to jen vystavený T /85, vyrobený u nás v roce 15, ale i T 55 a T 2. Stovky těchto tanků československé výroby, zanechaných na bojišti, zařadil Izrael do výzbroje jako Tiran. Důvodem byl jejich úspěch proti izraelským Pattonům a Centurionům, vyzbrojeným 105 mm kanóny. V expozici londýnského muzea rovněž zaujme plastika nazvaná Bagdádské auto. Jde o zbytek vraku auta po sebevražedném útoku v Bagdádu v roce Na závěr můžeme dodat, že na rozdíl od některých názorů, prezentovaných u nás, Britové v Imperial War Museu vždy přesně označují agresora a oběť.

34 2 KULTURA Brněnská kulturní scéna Dr. Vít Pospíšil Městské divadlo Brno uvádí 10. března v premiéře muzikál Představ si. Přenese diváky do varšavského ghetta do doby před povstáním v roce 1. Jde o příběh herců, kteří si dodávají naději zkoušením hry o obléhání židovské pevnosti Masada Římany v roce 7 n. l. Dobývání Masady bylo epilogem židovského celonárodního povstání proti Římu roku n. l., známého pod jménem 1. židovská válka. Se značným úsilím bylo potlačeno obrovskou římskou převahou jednotkami vedenými nejlepšími veliteli - pozdějším císařem Vespasianem a jeho synem Titem. Po boku jim stály auxilie - pomocné jednotky. Jednalo se o občanskou válku a vítanou záminku pro obsazení Judeje Římany. Příběh Masady popsal současník, romanizovaný Žid Flavius Josephus a ve 20. století literárně zpracoval Lion Feuchtwanger. Dnes je 1. židovská válka součástí vojenské historie státu Izrael a v Masadě přísahají izraelští vojáci. Necelá tisícovka židovských povstalců proti římské okupaci Judeje odolávala na strmém skalním útesu přeměněném v pevnost římské 10. legii Fretensis, zesílené auxiliemi a několika tisíci zajatců z dobytého Jeruzaléma v celkovém počtu 10 až 15 tisíc. Po delším obléhání Římané očekávali poslední zoufalý výpad posádky. Nestalo se tak. Vůdce pevnosti Eleazar přesvědčil obránce - než se při výpadu vydat nebezpečí zajetí, raději zvolit smrt vlastní rukou. Inscenaci tohoto historického příběhu zasazuje scénárista muzikálu Představ si Glenn Berenbeim do doby před povstáním ve varšavském ghettu. To vypuklo 18. dubna 1 a zcela nedostatečně vyzbrojení Židé do 1. května odolávali nacistické přesile, jejíž hlavní zbraní byl napalm. Vůdce povstání Mordechaj Anielewicz volil stejně jako obránci Masady smrt vlastní rukou. Brechtovské pojetí divadla na divadle je zesíleno hudbou Shuki Levyho a písňovými texty Davida Goldsmitha. První uvedení v roce 2008 v New London Theatre se neobešlo bez rozhořčených reakcí. Po dvou měsících muselo být představení staženo po protestech, obviňujících tvůrce ze zlehčování holocaustu. Česká premiéra je v režii zkušeného Petra Gazdíka. Moravské zemské muzeum v Anthroposu vystavuje do 1. července mimořádně pojatou výstavu nazvanou Neandrtálci. Samo téma je atraktivní. Expozice představuje předchůdce současného člověka z doby před 250 až 10 tisíci let. My sami v sobě neseme % jeho genů a ty nám mimo jiné pomáhají vytvářet imunitu proti virům. Není se co divit. Neandertálci prožili mindelsko-elsterský glaciál, kdy čelo skandinávského ledovce sahalo až do českých pohraničních hor, následující oteplení dob meziledových a dvě další doby ledové. Za mimořádně tvrdých podmínek obhájili svou existenci a chovali se nesmírně vynalézavě, byť používali jen jednoduché nástroje a na rozdíl od homo sapiens nezanechali po sobě žádné obrazové galerie. Při každém lovu nesli kůži na trh, obzvlášť proti medvědům, velkým kočkovitým šelmám a srstnatým nosorožcům. Po celé 20. století se lovila velká zvěř velkorážními puškami. Neandrtálci měli jen dlouhý klacek zaostřený v ohni - oštěp. Starali se o invalidy, staré, nemocné a mrtvé pietně pochovávali pokryté květy. Na výstavě jsou poprvé vystaveny evropské unikáty - nedávno identifikované retušéry z mamutích klů nalezené pouze u nás. Sloužily k vylamování pilky na břitu kamenných nástrojů. Dalším vystaveným unikátem je travertinový výlitek mozkovny neandertálce ze slovenských Gánovců. Tam pravděpodobně náhodou spadl neadrtálec do horkého zřídla, ovšem možná se tam léčil a utopil, možná ho tam pietně pochovali, aby ani po smrti netrpěl revmatismem a dalšími chorobami, jež máme s neandrtálci společné. Před 0 tisíci lety tito pravěcí lidé zmizeli. Možná byli rodem homo sapiens vyhubeni fyzicky nebo loveckou konkurencí či chorobami, stejně jako Indiány hubily neštovice. Zůstaly po nich jen trojrozměrné rekonstrukce k vidění na výstavě a aktuální memento, byť staré jako člověk sám. Balet Národního divadla Brno v prostoru pavilonu P, připomínajícím spíše krytou sportovní halu, vytvořil díky dokonalé choreografii šéfa baletu Mária Radačovského zázrak nazvaný West Side Story. Invence choreografa inspirovala scénografa Marka Hollého k pojetí New Yorku s jezdícími auty ve stylu civilismu i kostýmní výtvarnici Alexandru Gruskovou, vracející se do 50. let 20. století, k vytvoření dokonalého celku. Choreografie představení umožnila rozlet celému souboru včetně sólistů, kteří z divadelního zázemí na scénu naběhají asi šest kilometrů, aniž by to mělo vliv na jejich skvělý výkon. Jde o mimořádný zážitek, realizovaný v podmínkách složitých pro inscenátory a v nelehkých podmínkách pro ansámbl v obsazení all stars. Je nutno vyjádřit obdiv celému tvůrčímu týmu.

35 Soutěžní křížovka o ceny! Vyluštěnou tajenku zašlete do 1. dubna em na adresu: listy@unob.cz Dva výherce odměníme uvedenými knihami, které do soutěže věnovalo nakladatelství HOST. Tajenka z č. 1:...hlavně těším, že odjedeš. Výherci: Jitka Kaiserová a Petr Mikel. Šance pro dva čtenáře V ZOO: Tati, proč má ten lev tak velkou hlavu? Aby ji SUDOKU sudoku na únorové dny luštěte V TEPLE U KAMEN NA CHaluPĚ, na lýžích či běžkách na horách NEBO JEN TAK V POHodlí DOMova

36 Řopíková historie štprap. Bc. Libor Pliešovský Dnešní povídání o lehkém opevnění vz. 7 začneme trochu netradičně. Po záboru pohraničí i s objekty opevnění se německá propaganda opravdu činila, existuje několik fotografií s Adolfem Hitlerem na osobní prohlídce opevnění, do pohraničních oblastí směřovaly davy návštěvníků, aby na vlastní oči viděly to, co bylo tak pečlivě utajováno. Šlo o velké německé vítězství. První objekty, na nichž byly prováděny německé zkoušky, získali Němci již v roce 18, nyní ale přistoupili k systematickému prověřování kvality čs. opevnění, a to betonáže i střílen a zařízení objektů. Zkouškám byly podrobeny všechny objekty včetně těch, které ještě nebyly dokončeny. S německou důkladností byly zaznamenávány výsledky střeleb zbraní snad všech ráží, jiné objekty byly podrobeny ničení pomocí trhavin. Objekt A-220 Z, ztvárněný modelem, byl po záboru zbytku ČSR, tedy po postřelován, byly vytrženy střílny pro kulomety. Na objektu je namalováno písmeno O znamenající Obsazen. A symbol trojúhelníku, ten je záměrnou značkou pro dělostřelectvo. Střelby byly vedeny z míst, kam by se v případě bojů dělostřelectvo nikdy nedostalo. Většina objektů LO na tzv. vnitrozemských příčkách, tedy podél řeky Vltavy, Ohře, Berounky a také v okolí Prahy, byla rozbita výbuchem, armatura a střílny odvezeny do hutí a beton rozbit a využit na opravy cest. Objektům v blízkosti budov a obcí byly zabetonovány vchody a střílny, vnitřek byl vyplněn sutí a prolit betonovou směsí. Svou ruku k dílu při znehodnocování objektů přidalo i místní obyvatelstvo, které přispělo nemalou měrou k jejich devastaci, zpravidla bylo vytrháno dřevěné obložení a odneseno vnitřní vybavení. O rozsahu a výsledcích zkoušek existuje dostatek literatury, můžeme tedy konstatovat, že pevnost a odolnost staveb byla na vynikající úrovni, umístění v terénu a výbava německé odborníky při představě jejich dobývání přinejmenším nepotěšila. Možná právě proto pak i ti nejméně sympatizující Němci přivítali Vůdcovu prozřetelnost jako fakt a ochotně se jeho vůli podvolovali. Další objekt A-10 Z je zachycen v roce 178 v tzv. poválečné reaktivaci opevnění na jižní Moravě a jižních i západních Čechách. Je opatřen tzv. protiatomovou úpravou, ta spočívala v zahrnutí týlové strany objektu a provedení vstupu induktanční šachtou. Úprava byla sporná, protože týlová stěna, kam ústily granátové skluzy, zůstala bez ochrany a také pomocná střílna na ochranu vchodu byla nenávratně ztracena. O využití staveb lehkého opevnění začala čs. armáda uvažovat již začátkem roku 150, prokazatelně dochází k vyzbrojování a reaktivaci opevnění na jižní a západní hranici ČSR v roce 15 (pro srovnání v tomto roce byla mimochodem do čs. armády zařazena první vozidla Praga VS). To, že opevnění neztratilo nic ze svého původního úkolu a že nebylo přežitkem, dokládá i fakt, že většina objektů byla udržována až do rozpadu ČSFR v roce 1 v dobrém technickém stavu, byla pro ně uložena i modernizovaná výzbroj a upravena lafetace pro novější typy zbraní. V prostoru Šumavy, došlo také k výstavbě dalších objektů již nekopírující vzory LO, ale byly postaveny jako levnější varianta, pomocí betonových prefabrikátů, často vyzbrojených tarasnicí T 21, tedy levnou, lehkou protitankovou zbraní, právě takovou, kterou původní LO nejvíce postrádalo.