Mluviti stříbro, mlčeti zlato? aneb Několik poznámek k evropeizaci volební programatiky Komunistické strany Čech a Moravy

Transkript

1 Mluviti stříbro, mlčeti zlato? aneb Několik poznámek k evropeizaci volební programatiky Komunistické strany Čech a Moravy Say silence is golden? or a few notes to Europeanisation election programatiky Communist Party of Bohemia and Moravia Autor: Vlastimil Havlík havlik@fss.muni.cz Abstract The europeanization of political parties has become an important part of recent debates in political science. The text analyzes the europeanization of election manifestos of Communist Party of Bohemia and Moravia (KSČM) using the two-dimensional europeanization concept in political parties manifestos. The results of the analysis which emphasizes the special features of communist election programmes are interpreted by using the salience theory useful explanatory tool in the research of europeanization of political parties. Keywords Communist Party of Bohemia and Moravia, europeanization, political parties, elections manifesto, euroscepticism, salience theory Poznámka k textu 1 Úvod Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) představuje mimořádně fascinující objekt 1 Článek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých demokraciích (kód MSM ). 34

2 výzkumu, což je primárně dáno rolí, resp. významem, který jí náleží v rámci systému politických stran v České republice a který nemá v komparativních pohledu na komunistické strany (nejen) v zemích středovýchodní Evropy obdoby. Není tak překvapujícím faktem, že studium různých aspektů podoby a činnosti KSČM se stalo součástí intenzivní debaty (nejen) na poli politické vědy. Kromě prací, které se zaměřily na samotný vývoj KSČM po roce 1989 (Fiala et al. 1999, Fiala et al. 2004), byla diskutována otázka absence transformace (ve smyslu sociáldemokratizace) strany (viz např. Mareš 2002), kdy byla KSČM studována jakožto unikátní případ navazující na svou bolševickou předchůdkyni KSČ nejen po stránce personální a organizační, ale i po stránce programové či ideologické. Jiným směrem se vydali badatelé zkoumající volební podporu komunistické strany pomocí metod volební geografie (Kyloušek, Pink 2007), politologové zabývající se její antisystémovostí (Kubát 2006) nebo autoři, kteří se zaměřili na voličskou základnu KSČM (Linek 2008). Zajímavou otázkou se stal i vztah KSČM k evropské integraci, byť je třeba říci, že dosavadní badatelské úsilí na poli politické vědy zasazovalo toto téma zejména do širšího kontextu stranického euroskepticismu či evropeizace v České republice (Mareš 2000, Havlík 2006, Kopecký 2004, Havlík, Valterová 2007, Hloušek, Pšeja 2008) či ve střední a východní Evropě (Taggart, Szczerbiak 2001). Studie zaměřené na samotnou komunistickou stranu tak doposud absentují. Cílem následujícího textu, který vzhledem ke svému omezenému rozsahu rezignuje na to být vyčerpávající studií, je přispět k širší diskusi týkající se role a pozice KSČM ve stranickém a politickém systému České republiky, a to bližším pohledem na evropeizaci volební programatiky komunistické strany a její analýzou za pomoci vybraných aspektů teorie význačnosti (salience theory). Předložený text je strukturován následujícím způsobem: obsahem první části je stručný vhled do problematiky evropeizace, přičemž primární pozornost je věnována představení možného přístupu k evropeizaci volebních programů, který je v další části textu aplikován právě na případ KSČM. Dosažené závěry jsou následně dány do kontextu tezí, se kterými pracuje již zmíněná teorie význačnosti a která umožňuje zasadit sledované téma do 35

3 širšího rámce stranického a politického systému České republiky. 1 Evropeizace programatiky politických stran v České republice Roustoucí význam procesu evropské integrace spojeného s budováním Evropských společenství (ES) a později Evropské unie (EU) ovlivlil i politologii, která začala pracovat s termínem evropeizace, byť ten byl doposud spojen spíše s výzkumem historickým a procesy vzdálenými evropské integraci. Jednou z cest základní systematizace dosavadního tématicky i metodologického výzkumu je rozlišení dvojího chápání evropeizace, vycházejícího z definice vztahu evropského (ve smyslu ES/EU) a národního politického systému, resp. roviny rozhodování. Jeho jádrem je identifikace (ne)závislé proměnné. První přístup (bývá nazýván jako bottom-up) se koncentruje na vytváření evropských institucionálních struktur zezdola. Evropská integrace je v tomto případě vnímána jako závislá proměnná, zatím co tou nezávislou proměnnou je iniciativa vycházející z roviny domácí politiky (členských států). Druhá skupina autorů (přístup topdown) naopak vnímá jako nezávislého činitele právě evropskou integraci (ES/EU), která ovlivňuje fungování domácí politiky. Kombinací obou přístupů a odmítnutím evropeizace jako jednosměrného procesu je potom existence tzv. bottom-up-down modelu. V tomto případě začíná výzkum evropeizace na domácí úrovni, kdy je sledován proces formování politik a institucí na evropské úrovni, resp. působení na podobu evropského integračního procesu, přičemž následně či spíše paralelně jsou analyzovány tlaky a efekty působení EU na domácí politiku. Zároveň vzniká reakce aktérů působících na národní úrovni politiky, kteří opětovně ovlivňují dění na evropské úrovni. Evropeizace v tomto pojetí, jež je schopno zřejmě nejlépe reflektovat realitu, představuje neustálý interaktivní proces mezi domácí a evropskou rovinou politiky (srov. Börzel, Risse 2000, Bulmer 2007, Nedelcheva 2009: , Vink, Graziano 2007). V souvislosti s výzkumem politických stran lze konstatovat, že nejviditelnější a také nejsnáze identifikovatelné změny, kterými politické strany v souvislosti s procesem evropeizace procházejí (nebo procházet mohou), se týkají jejich programatiky (Ladrech 36

4 2002: 396). Za tímto tvrzením stojí předpoklad, že s rostoucím významem evropského integračního procesu můžeme vysledovat relevantní změny v programové bázi jednotlivých politických stran, přičemž tyto změny jsou reakcí na vývoj evropské integrace. Zároveň je možné identifikovat nechajíce se inspirovat Ladrechových přístupem dvě úrovně evropeizace programů, které se vzájemně prolínají. Jednu z nich můžeme nazvat pracovně jako kvantitativní a druhou jako kvalitativní. Kvantitativní stránka programatických změn vyvolaná evropským integračním procesem spočívá, jednoduše řečeno, v rostoucím počtu odkazů na jednotlivé oblasti evropské integrace v programech politických stran. Zároveň lze vysledovat rostoucí počet oblastí evropské integrace, na něž je odkazováno. Na druhou stranu nelze opomenout ani kvalitativní stránku proměny programatické báze. Tu lze jednoduše popsat jakožto konkretizaci a precizaci odkazů na evropskou integraci. Evropeizace programů politických stran se může také projevit rostoucím počtem analýz evropské integrace z dílny stranických specialistů, případně narůstajícím počtem odkazů na mezinárodní spolupráci na bázi evropských politických stran nebo dokonce publikací speciálních monotématických programových dokumentů. Není vyloučena ani inkorporace části programu některé z evropských stranických federací do programových dokumentů dané politické strany. Ladrech (2002: 396) každopádně předpokládá, že s pokračující (resp. prohlubující se) evropskou integrací, resp. v prostředí zemí střední a východní Evropy s blížícím se vstupem do EU budou politické strany usilovat o podrobnější zpracování evropské tématiky v programových dokumentech. Pokud shrneme řečené, evropeizaci (nejen) volebních programů lze chápat jako evropským integračním procesem inspirované či podnícené kvantitativní a kvalitativní proměny v programatice národních politických stran. Podstatou těchto změn je reakce politických stran na existenci evropské integrace a jejího významu pro domácí politický (úžeji stranický) systém. Konkrétním výsledkem pak může být formulace názoru politické strany na jednotlivé aspekty evropské integrace (potažmo názoru na integrační proces jako celek) a jeho zapracování do programových dokumentů. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že evropeizaci programů politických stran nechápeme v této práci jako 37

5 jednostranný proces, jak by možná mohlo z předestřené definice vyplývat. Ba naopak, evropeizaci programatiky politických stran je nutno pojímat jako proces obousměrný, tedy jako vzájemnou interakci roviny evropské a roviny národní politiky, tedy v tomto konkrétním případě politických stran (v kontextu dosavadního výzkumu evropeizace tedy můžeme hovořit o top-bottom-up perspektivě). Počáteční impuls lze sice identifikovat právě na úrovni nadnárodní (i když i vlastně její podoba byla určena politiky představiteli politických stran), a to díky samotné existenci ES/EU a rostoucího významu evropského integračního procesu (podstatou je tzv. prohloubení evropské integrace). Samotnou existenci evropské integrace je ovšem potřeba vnímat sice jako nutnou, nikoli ovšem postačující podmínku kvalitativně zcela odlišného procesu evropeizace. Tím druhým krokem je jednání aktérů politických stran na národní úrovni, kteří (více či méně dobrovolně) akceptují význam evropské integrace a rozhodnou se své postoje k evropskému integračnímu procesu inkorporovat do stranické programatiky. Posledním krokem procesu, který má fakticky charakter spirály či cyklu, je prosazování evropské policy představiteli jednotlivých politických stran vedoucí (pravděpodobně) k proměně podoby samotné evropské integrace, která se opětovně stává potenciálním impulsem pro reformulaci programové báze stranických aktérů. Předchozí odstavce měly představit základní východiska pojetí evropeizace programatiky politických stran v kontextu předkládaného textu. Před realizací samotného výzkumu evropeizace programatiky KSČM je ovšem nutné vymezit jeho rámec. Tedy: (1.) na které programy se výzkum zaměří a v rámci jakého časového rámce; (2.) co se stane kritériem evropeizace, resp. jaká konkrétní metoda bude při výzkumu použita. Při klasifikaci stranických programů se zpravidla rozlišují programy dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé (srov. Fiala, Strmiska 1998). Mezi krátkodobé programy přitom bývají řazeny i různé druhy volebních programů. Jednotlivé typy volebních programů se přitom liší mimo jiné tím, jak často je politické strany vydávají. První dva typy programů vyjadřují dlouhodobější preference a k jejich obměně dochází relativně méně často. Z tohoto důvodu se nejeví na rozdíl od volebních programů jako vhodný materiál pro 38

6 analýzu vývoje evropeizace programatiky, resp. změn, kterými programatika strany prochází. Otázkou zůstává, který druh volebních programů ve výzkumu použít. V prostředí politického systému České republiky se pravidelně koná pět druhů voleb: do EP, Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR a do krajských a obecních zastupitelstev. Při výběru druhu volebních programů bylo třeba opětovně vyjít primárně z charakteru, resp. preferovaného pojetí evropeizace tedy interakce evropské roviny a roviny národní politiky. Národní politiku je přitom třeba v tomto kontextu chápat jako rovinu celostátní, čímž mimo pozornosti zůstávají programové dokumenty určené pro substátní úrovně volební soutěže (tedy volby krajské a komunální). Použitelnost programů z krajské a obecní úrovně je navíc výrazně limitováno tou skutečností, že politické strany zpravidla nevydávají jednotný celostátní program, ale paralelně existuje více (do jisté míry odlišných) programů určených pro tu kterou oblast územní samosprávy. Programy pro volby do EP nebudou do analýzy rovněž zahrnuty z důvodu již zmíněného pojetí evropeizace, kdy sleduji proměny, ke kterým dochází na národní rovině politiky. Zůstávají tedy programy pro volby do obou komor Parlamentu, přičemž analýzu programových dokumentů určených pro volební soutěž do horní komory nelze považovat za vhodnou, a to ze tří vzájemně provázaných důvodů. První důvod vyplývá z nastavení ústavněpolitického systému České republiky, které přisuzuje Senátu ve srovnání s Poslaneckou sněmovnou pouze druhořadou roli. Za druhé, politické strany zpravidla nevytvářejí celorepublikový program pro volby do horní komory. Za třetí, přestože většina kandidátů ucházejících se o post senátora reprezentuje určitou politickou stranu, volební soutěž je výrazně personalizovaná (osobnostní kvality kandidátů sehrávají větší roli). Za nejvhodnější materiál pro analýzu evropeizace programatiky KSČM je proto možné považovat volební programy pro volby do Poslanecké sněmovny jako rozhodujícího zákonodárného sboru působícího na národní úrovni politického systému. Další otázku, na kterou je třeba odpovědět, je vymezení časového rámce analýzy. Jak bylo zmíněno, aby bylo možno sledovat dynamiku evropeizace programatiky politických stran, je třeba provést diachronní komparativní analýzu, tedy jednoduše řečeno, sledovat podobu 39

7 volebních programů v delším časovém rámci. Jak přesně tento časový rámec vymezit, resp. kterými volbami? V prvé řadě je třeba vyjít z cíle předkládané práce, tedy analýzy dlouhodobých proměn programatiky politických stran. Byť teprve počínaje volbami do Poslanecké sněmovny v roce 1996 se dá hovořit o stabilizaci systému charakteristickou mimo jiné redukcí počtu relevantních aktérů (srov. např. Pšeja 2005: ), z hlediska snahy o zachycení dlouhodobých proměn volební programatiky není tento argument rozhodující a jako vhodný počáteční bod analýzy se jeví první volby v demokratizujícím se Československu. Z tohoto důvodu byl zvolen časový rámec výzkumu ohraničený volbami do České národní rady v roce 1990 a volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2006, tedy období zahrnující šest volebních soutěží a nabízející tak dostatečné množství materiálu pro provedení komparativní analýzy a zachycení trendů a podstaty evropeizace volebních programů KSČM. Poslední otázkou, na kterou je třeba před provedením samotného výzkumu odpovědět, je samotná metoda identifikace evropeizace volebních programů. 2 Tedy jakým způsobem zjišťovat, případně měřit míru evropeizace programových dokumentů. Pokud vyjdeme z výše uvedené definice evropeizace jako z evropským integračním procesem inspirovaných či podnícených kvantitativních a kvalitativních proměn v programatice národních politických stran, je třeba v prvé řadě určit, co je míněno kvantitativní a kvalitativní proměnou programů. Termínem kvantitativní proměna rozumíme, kolik prostoru je v daném programu věnováno tématu evropské integrace. S tím souvisí druhá kvalitativní stránka evropeizace, a sice jak podrobně je evropské téma v daném programu zpracováno. Pokud shrnu řečené, evropeizaci volebních programů lze tedy identifikovat na základě dvou do jisté míry propojených dimenzí: I. Kvantitativní dimenze sleduje se prostor věnovaný tématu evropské integrace a II. Kvalitativní dimenze analýza se soustředí na hloubku zpracování evropského 2 Následně nastíněná metoda včetně rozlišení kvantitativní a kvalitativní dimenze evropeizace volebních programů byla původně představena v Havlík, Vykoupilová 2007, 2008 a následně modifikována v Havlík

8 tématu. V rámci každé z obou dimenzí lze rozlišit různé stupně či úrovně evropeizace, přičemž takto stanovený teoretický rámec má posloužit primárně pro zachycení trendů vývoje volební programatiky ve vztahu k evropskému integračnímu procesu. Důležité přitom je, že za projev evropeizace lze chápat pouze takovou formulaci textu, která se týká postoje politické strany k evropské integraci nebo názoru politické strany na vztah její země k ES/EU. Za evropeizaci proto nepovažuji např. použití některého aspektu činnost Společenství jakožto referenčního rámce nebo inspirační zdroje pro na domácí úrovni prosazovanou politiku. V rámci kvantitativní dimenze evropeizace, v níž lze rozlišit čtyři 3 stupně: 0. Absence tématu politická strana ve svém programu zcela opomíjí téma evropské integrace, v programu úplně absentuje názor politické strany na evropský integrační proces. 1. Rozptýlený výskyt evropská integrace je zmiňována napříč volebním programem, tj. není jí věnována kompaktní část textu; 2. Obecně koncentrovaný výskyt problematika evropské integrace je součástí širší kapitoly zabývající se zahraniční politikou, tj. tvoří její významnou část; 3. Specificky koncentrovaný výskyt evropské integraci je věnována samostatná kapitola volebního programu. Zde je na místě, zejména v souvislosti s definicí druhého stupně kvantitativní dimenze evropeizace programů, učinit poznámku týkající se pojímání termínu kapitola, a tím 3 V původní podobě konceptu chyběla u obou dimenzí první kategorie (srov. Havlík, Vykoupilová 2007, 2008). 41

9 předejít případným nedorozuměním metodologického rázu. V praxi totiž není neobvyklý výskyt dokumentů, které jsou formálně strukturovány do více úrovní (tj. program je např. rozdělen primárně do několika částí, které jsou dále vnitřně členěny, byť nikoli nutně číslovány). Je potom otázkou, zda za kapitolu považovat větší části textu, nebo další dílčí členění. V kontextu analýzy evropeizace volebních programů budeme proto považovat za kapitolu nadpisem označenou a formálně oddělenou část volebního programu, která se nachází z hlediska případné víceúrovňové strukturace zkoumaného dokumentu i na té nejnižší úrovni. Pro zhodnocení kvantitativní (prostorové) dimenze volebního programu je přitom rozhodující identifikace vyššího stupně evropeizace. Pokud je v rámci daného volebního programu identifikován druhý stupeň prostorové dimenze evropeizace (tj. problematika evropské integrace je zpracována v širším rámci zahraniční politiky) a zároveň je zmiňována napříč programovým dokumentem, při klasifikaci dokumentu hraje rozhodující roli vyšší identifikovaný stupeň evropeizace. V případě kvalitativní (hloubkové) dimenze evropeizace rozlišujeme čtyři způsoby zapracování evropského tématu do volebních programů: 0. Absence tématu evropské téma není v programu zpracováno. 1. Obecná zmínka o evropské integraci zpravidla normativní hodnocení celého integračního procesu (evropská integrace je dobrá/špatná), případně obecně formulovaný cíl v podobě vstupu země do EU, obecné vyjádření preferovaného modelu uspořádání ES/EU (supranacionální, mezivládní atp.); 2. Reakce na dílčí (dlouhodobě existující) aspekty evropské integrace zpravidla se jedná o názory strany na jednotlivé politiky EU, institucionální strukturu; 3. Reflexe aktuálních problémů evropského integračního procesu v tomto případě se jedná o doposud neschválené či diskutované aspekty evropské integrace jako Smlouvu o Ústavě pro Evropu, později Lisabonskou smlouvu, reformu některé z politik, podmínky vstupu vlastní země do EU apod. Na tomto místě je důležité podotknout, že při analýze konkrétního volebního programu je 42

10 třeba reflektovat dobovou podobu, resp. vývoj evropského integračního procesu. Jinými slovy řečeno, např. v roce 1992 budou aktuální jiné otázky vývoje evropské integrace než v roce K analýze kvalitativní dimenze evropeizace volebních programů je třeba přistupovat jiným způsobem než v případě dimenze prostorové. Přístup, který se jeví jako vhodný, není na rozdíl od první dimenze stupňovitý, nýbrž kumulativní. Navržené způsoby zapracování problematiky evropské integrace do volebních programu totiž nelze odlišit na kvantitativní bázi. To znamená, že žádný ze způsobů zpracování tématu neznačí sám o sobě vyšší míru evropeizace daného volebního programu (např. jen stěží můžeme konstatovat, že vyjádření názoru na tzv. evropskou ústavu je projevem vyšší míry evropeizace než pohled na pravomoce EP). Místo toho je třeba použít kritérium kumulativní, to znamená, že čím více způsobů zapracování evropského tématu lze ve volebním programu vedle sebe identifikovat, tím více je daný dokument evropeizován. Jak bylo zmíněno, obě dimenze evropeizace volebních programů jsou do jisté míry propojené, což se projevuje i v časové posloupnosti aplikace metody a s tím související existencí prvního stupně kvantitativní evropeizace. Nejdříve je totiž třeba analyzovat program z hlediska kvantitativní dimenze. V případě, že je identifikován nultý stupeň kvantitativní evropeizace, tedy absence tématu, automaticky je program rovněž v kvalitativní dimenzi klasifikován nulou. Zkrátka pokud se v programu evropské téma vůbec nevyskytuje, jen těžko lze hledat např. obecnou zmínku o evropské integraci či reflexi některého z aktuálních problémů evropského integračního procesu. Z hlediska zmíněného kumulativního kritéria analýzy je potom výsledkem neexistence žádného ze způsobu zapracování evropského tématu do programatiky politické strany. 2 Komunistická strana Čech a Moravy První polistopadový volební program tehdy ještě Komunistické strany Československa (KSČ) nesl podtitul Za spokojený život všech, kteří chtějí poctivě pracovat a tvořit. 43

11 Program byl rozdělen do šesti kapitol, ovšem ani v jedné z nich se neobjevil odkaz na evropskou integraci. V celém programu lze najít pouze dvě obecně formulované zmínku směřující k Evropě, ovšem pojaté velmi široce. V první z nich KSČ formulovala cíl v podobě důstojného postavení ( ) České a Slovenské Federativní Republiky v Evropě a ve světě a ve druhé z nich vyjádřila přesvědčení o nezbytnosti silné československé levice pro postavení Československa v Evropě (KSČ 1990). Jakékoli zpracování tématu evropské integrace v programu úplně absentuje. Pro volby v roce 1992 připravila Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) volební program s názvem Co chtějí komunisté?, který byl rozdělen do Dvanácti bodů pro budoucnost, které představovaly relativně stručné zpracování tématicky orientovaných oblastí politiky. Pouze ve dvanáctém bodu ( Zůstat i v Evropě sami sebou ) KSČM naznačila vlastní postoj k zahraniční politice Československa. V programu se uvádí: Budeme usilovat o to, aby se naše vlast zařadila do sjednocující se Evropy po boku ostatních hospodářsky, politicky a kulturně vyspělých zemí jako jejich rovnoprávný partner. Nesouhlasíme se vstupem ČSFR do kteréhokoliv vojenského bloku ani do jednostranné hospodářské nebo politické závislosti (KSČM 1992). Takto pojatá formulace opětovně představuje spíše obecně artikulované přání návratu do civilizačně a kulturně definované Evropy. Ani z vyjádřené obavy ze zapojení se Československa do jednostranné hospodářské závislosti nelze jednoznačně identifikovat, zda měla KSČM na mysli ES. Podobně jako v předchozím analyzovaném volebním programu ani tentokráte nelze identifikovat zmínku, která by se vztahovala přímo k evropskému integračnímu procesu, ztělesněnému v ES (téma tedy absentuje). Volební program strany KSČM pro parlamentní volby 1996 Socialismus šance pro budoucnost byl tvořen deseti krátkými kapitolami, přičemž evropské integraci se věnovala pouze část kapitoly Mír a spolupráce. V ní komunisté velmi obecně vyjádřili vlastní názor na podobu evropské integrace a EU, když konstatovali, že požadují: rovnoprávnou a demokratickou evropskou integraci a naopak odmítají integraci, která by znamenala podřízení zájmům nadnárodního kapitálu a velmocí, ztrátu národní suverenity a sociální 44

12 oběti občanů (KSČM 1996). Jedná se tedy o specificky koncentrovaný výskyt tématu. Ve srovnání s předchozími dvěma volebními programy je rovněž pozorovatelný zřetelný posun od obecného uchopení Evropy jakožto historického či civilizačního rámce ke konkrétnímu (ve Featherstonově chápání minimalistickému) pojetí Evropy jakožto EU. Na druhou stranu postoj k evropské integraci vyjádřila KSČM pouze v rovině obecné zmínky. Volební program z roku 1998 nesl název Jiní o lidech, my s lidmi. Dokument se skládal ze tří částí. Vedle částí Podstata změny: zájmy lidí především a Rozvoj národního hospodářství práce prosperita podnikání tu byla část Pevné místo v České republiky v Evropě a ve světě bezpečný domov otevřený svět, která se v dílčí kapitole s názvem Vstup do Evropy ano, ale na demokratickém základě věnovala prostor i otázkám evropské integrace. KSČM obsahově navázala na předchozí volební program a dále jej rozvedla: Podporujeme integraci Evropy na rovnoprávných základech. Nechceme však vstupovat do Evropské unie za podmínek, které by naši republiku stavěly do situace kolonie vnímané silnějšími zeměmi jen jako trh otevřený pro jejich přebytky a zdroj laciné pracovní síly. Požadujeme Evropu sociálních jistot, kultury a vzdělanosti, jednoty i národní suverenity, demokracie a lidských práv, míru, bezpečnosti a spolupráce. (KSČM 1998). KSČM se postavila proti politice bezpodmínečného a unáhleného vstupu do EU bez diskuse o podmínkách integrace (KSČM 1998). V otázce rozhodování o členství komunisté požadovali, aby se o něm rozhodovalo v referendu (nevylučovali ani vztah České republiky k EU na bázi přidruženého členství) a aby veřejnost byla informována objektivně o výhodách i nevýhodách členství. Byť byla součástí programu samostatná kapitola, která se týkala evropské integrace (specificky koncentrovaný výskyt), resp. začlenění České republiky do EU, z hlediska kvalitativní evropeizace byly její součástí pouze obecné zmínky, týkající se podmínek vstupu bez snahy o bližší specifikaci jednotlivých požadavků a (převážně kritických) komentářů směřovaných k evropské integraci. Volební program KSČM pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2002 s titulem S lidmi 45

13 pro lidi se jak se uvádí v jeho úvodu zaměřil na tři hlavní oblasti, z nichž ani jedna velmi obecně vyjádřená priorita se výslovně netýkala zahraniční politiky ani vztahu k EU. Zmínky o EU v kapitolách, jež se přímo nedotýkaly zahraniční politiky, je možno označit za spíše výjimečné (např. nutnost valorizace důchodů v případě vstupu České republiky do EU, ochrana životního prostředí i díky normám evropského práva a prostředkům z fondů EU, regionální politika). Otázce vstupu a budoucí role České republiky v EU se věnovalo pět odstavců v kapitole nazvané Národní zájem prosadíme jen v bezpečném světě, která byla součástí části programu s titulem Není svobody, spravedlnosti a bezpečí bez prohlubování demokracie a samosprávy. KSČM podrobněji vymezila vlastní požadavky pro případný vstup včetně odmítání přechodných období (KSČM 2002). Zpracování evropského tématu ve volebním programu z roku 2002 lze tak z hlediska kvantitativního označit za obecně koncentrovaný výskyt, z hlediska kvalitativní dimenze lze identifikovat jednak obecné zmínky o evropské integraci, jednak reakci na aktuální problémy integračního procesu (podmínky rozšíření). Volební program Komunistické strany Čech a Moravy na období , který byl rozdělen do sedmi kapitol, navázal v mnohém na dokument z roku V prvé řadě je třeba zmínit, že evropská dimenze programu opět netvoří podstatnou součást programu (odkaz na nutnost efektivnější realizace čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů či harmonizace českých právních předpisů s evropskými, jen v případě, že změna povede ke zlepšení stavu životního prostředí KSČM 2006). Znovu se opakuje stručnost a obecnost odkazů na EU dokonce lze konstatovat, že četnost zmínek o EU je nižší než v roce 2002, a to i přesto, že program reaguje na skutečnost členství České republiky v Evropské unii (KSČM s kritickými výhradami respektuje členství České republiky v Evropské unii KSČM 2006). Nejrozsáhlejší pasáž o EU je součástí sedmé, poslední kapitoly ( Svět míru a bezpečí ) volebního programu, věnované obecně zahraniční a bezpečnostní politice. I zde se čtenář mohl setkat s obecnou (spíše kritickou) představou komunistů o podobě evropské integrace, resp. EU (požadavek rovnoprávného členství či omezení byrokracie). 46

14 Volební program KSČM z roku 2006 zapracoval evropské téma do šířeji koncipované kapitoly (proto obecně koncentrovaný výskyt), zároveň je možno nalézt z hlediska kvalitativní dimenze evropeizace volebních programů jak obecné zmínky o evropské integraci, tak reakci na dílčí aspekty evropské integrace (postoj k přijetí eura a představa o evropské zahraniční a bezpečnostní politice). Součástí programu byl i názor strany na způsob čerpání prostředků z regionální politiky. Ten však není možno považovat za reakci na dílčí aspekty evropské integrace, ani za aktuální problémy evropského integračního procesu, protože jsou vztaženy primárně k podobě domácí politiky. Při hodnocení evropeizace volebních programů KSČM je patrná po celé sledované období nízká míra evropeizace programů projevující se především v kvalitativní dimenzi převahou velmi obecných konstatování dotýkajících se evropské integrace. Komunisté v rámci volebních programů s jistou výjimkou roku 2002 (zřejmě v souvislosti s blížícím se vstupem České republiky do EU) nezapracovali rozsáhlejším a podrobnějším způsobem vlastní názor na podobu evropského integračního procesu, resp. nepovažovali prezentaci vlastního názoru na dané téma za důležitou. V programu pro rok 2006 se dotkly jen některých aspektů evropské integrace. Relativně nízká míra evropeizace volebních programů KSČM v první polovině 90. let koresponduje s evropeizací volebních programů ostatních relevantních stran (k tomu podrobněji viz Havlík, Vykoupilová 2008, Havlík 2009). Ve srovnání s ostatními politickými stranami však se míra evropeizace komunistických volebních programů od roku 1998 výrazně nezvýšila, a to ani po vstupu České republiky do EU. Evropeizace volební programatiky KSČM zůstává v rámci českého stranického systému výraznou výjimkou, když provedená analýza ukazuje, že se KSČM evropskému tématu ve svých volebních programech vyhýbá, resp. se mu věnuje jen velmi stručně a obecně. 3 Místo závěru evropeizace volební programatiky KSČM v kontextu teorie význačnosti Výjimečnou pozici programatiky KSČM z hlediska nízké míry evropeizace i v období 47

15 počínající rokem 1998 je možno interpretovat pomocí teorie význačnosti (salience theory), která se mimo jiné zabývá motivy politických stran pro zdůrazňování, nebo naopak pro snižování významu určitých témat (nejen) během volební kampaně. Jedním dechem je třeba dodat, že následující interpretaci je třeba brát ne jako definitivní či jedinou možnou, ale spíše jako podnět k případné další a obsáhlejší diskusi týkající se prezentace evropského tématu (nejen) komunistickou stranou, a to ve vztahu k podobě a fungování stranického systému jako celku. Zakomponování stranického systému do úvah týkajících se evropeizace volebních programů nám umožňuje odhlédnout od do jisté míry limitujícího pojímání politických stran jako izolovaných aktérů a naopak zasadit zkoumanou problematiku do širšího interpretačního rámce. Základním východiskem teorie význačnosti v souvislosti s volbou (nejen) předvolební strategie polických stran je předpoklad, že politické strany usilují o nastolování témat, která jim mohou přinést (volební) prospěch a tato témata se pokoušejí vlastnit (issue ownership ke konceptu tématického vlastnictví v češtině viz např. Eibl 2007). Zároveň je jejich cílem, aby klesl ve stranické soutěži význam témat, jež vnímají z nějakého důvodu jako nežádoucí. Marco R. Steenbergen a David J. Scott (2004: ) uvádějí v kontextu teorie význačnosti tři obecně formulované cíle či zdroje motivace politických stran, potenciálně působící při zvýrazňování/oslabování důrazu kladeného na určité téma: 1. Zisk hlasů ve volbách (vote-seeking) cílem politické strany je získat co největší počet hlasů ve volbách. Pokud názor politické strany na určitou problematiku koresponduje s názory středového voliče (median voter), má strana tendenci klást důraz právě na toto téma. A naopak, pokud je postoj strany v určité otázce odlišný od názoru elektorátu, bude usilovat o potlačení (downplay) tématu. K Steenbergenově a Scottově tvrzení je třeba dodat, že strana vedle snahy o získání nových voličů musí zároveň dbát na to, aby neztratila své staré či tradiční voliče. Měly by tak brát do úvahy jednak postoje tradičních voličů. jednak postoje 48

16 potenciálních voličů nových (což může být problematické v okamžiku, kde se názory obou skupin voličů liší). 2. Podíl na vládě (office-seeking) východiskem je pojetí politické strany jako organizace usilující o zisk politické moci a prosazení vlastního programu prostřednictvím účasti ve vládě. Odlišnost mezi prvním a druhým zdrojem motivace je patrná zejména při rozlišení dvoustranických systémů typických existencí jednobarevných většinových vlád a vícestranických systémů, pro které je typické vytváření koalic na exekutivní úrovni. Jinými slovy řečeno ve vícestranických systémech nemusí nutně volební úspěch znamenat jistotu vládní účasti. Ba naopak vládní participace a vznik exekutivní koalice bývá zpravidla důsledkem jednání vícera politických stran. V logice salience theory tak politická strana ve snaze předejít případným rozporům, které by mohly zabránit její účasti ve vládě, usiluje o snížení významu tématu (před volbami i po nich v průběhu jednání o podobě vládní koalice), v němž se její názor výrazně odlišuje od preferencí jejích potenciálních vládních partnerů Udržení vnitřní jednoty (cohesion-seeking) samotná volební účast, ani vládní participace nezaručuje dlouhodobou stabilní existenci politické strany, pokud nedokáže zabránit existenci vnitřních názorových neshod vedoucích k rozpadu strany. Vedení politických stran tak optikou teorie význačnosti usiluje o potlačení témat, nad kterými panují uvnitř organizace názorové neshody. Ač jsou představené možné důvody snižování významu témat stranické soutěže vedeny různými motivy, je nutno si uvědomit, že v praxi může dojít (a také často dochází) k jejich vzájemné kombinaci (názor představitelů politické strany např. na evropskou integraci se podstatně liší od postojů voličů a zároveň od postoje potenciálního vládního partnera). 4 Cílem politické strany není pochopitelně absolutní programové splynutí s ostatními stranami, byť se jedná o potenciální koaliční partnery. V takovém případě by zpochybnila vlastní existenci. Záměrem politické strany je pouze předejít konfliktům s ostatními aktéry, které by jí znemožnily podílet se na sestavování vlády. 49

17 Naproti tomu si lze představit situaci, kdy je postoj politické strany velmi blízký postojům voličů, ale existuje výrazná odlišnost od názorů potenciálních koaličních partnerů. V obráceném gardu totéž platí v případě snahy o zvýraznění tématu, které může sblížit politické strany potenciální vládní partnery, pokud v ostatních otázkách jsou patrné vzájemné názorové rozdíly (což byl mimochodem příklad proevropské vládní koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU po volbách v roce 2002). V následujících odstavcích bude provedena aplikace nastíněných předpokladů teorie význačnosti v kontextu provedené analýzy evropeizace volebních programů KSČM. Tedy pokusíme se nalézt možné vysvětlení relativně nižší míry evropeizace volebních programů KSČM v období let První faktor, který může ovlivit rozhodování politické strany, jak velký důraz bude klást na určité téma, spočívá ve snaze o oslovení co největšího počtu voličů. Politická strana by tedy měla zdůrazňovat témata, u kterých předpokládá postoj voličů podobný svému vlastnímu a vice versa. Z tohoto důvodu porovnáme data z výzkumů veřejného mínění, prováděných Centrem pro výzkum veřejného mínění a týkající se otázky členství České republiky v EU s daty z námi realizovaného expertního šetření týkajícího se postojů politických stran k členství České republiky v EU (k detailům šetření viz Havlík 2009: 53-56). 5 Z výzkumů veřejného mínění vyplývá, že dlouhodobě jen o něco více než 10 % populace považuje členství České republiky v EU za špatnou věc oproti přibližně 40 %, kteří považují členství v EU za dobrou věc (Dimitrová 2008). Data z výzkumů veřejného mínění nyní srovnejme s daty z expertního šetření (v Tabulce 1 jsou zařazeny pouze politické strany, které měly po celé sledované období zastoupení v Poslanecké sněmovně). 5 Ve výběru expertů jsme postupovali podobně tak, že jsme sestavili seznam zaměstnanců vybraných politologických (v širším slova smyslu) pracovišť v České republice a vybrali ty, kteří se zabývají problematikou politických stran a stranického systému v České republice a/nebo evropskou integrací (publikovali na dané téma, případně se pedagogicky daným tématům věnují). Expertní šetření proběhlo v závěru roku 2008, přičemž osloveno bylo v souladu s výše stanovenými kritérii celkem 48 expertů (vyplněný dotazní poslalo 29 z nich). 50

18 Tabulka 1: Postoje politických stran ke členství České republiky v Evropské unii (1 = jednoznačně proti členství ČR v EU a 7 = jednoznačně pro členství ČR v EU). Volební období Referendu m 2003 Období po volbách v roce ODS 5,23 5 5,36 SD 0,97 0,96 0,97 ČSSD 6,58 6,71 6,71 SD 0,57 0,45 0,45 KSČM 2,12 2,43 3,25 SD 1,05 1,37 1,30 KDU-ČSL 6,69 6,68 6,61 SD 0,61 0,60 0,62 SD Směrodatná odchylka. N = 29 Zdroj: Autor Převážně pozitivní postoj veřejnosti ke členství České republiky v EU kontrastuje především právě s negativním postojem komunistické strany, postoj ostatních sledovaných stran se více či méně přikláněl k podpoře členství. Zároveň je postupem doby vysledovatelný pozvolný příklon KSČM k akceptaci členství, resp. opouštění striktně negativních pozic, což koresponduje s pozvolna rostoucí mírou evropeizace volebních programů. Omezené množství přístupných dat vztahující se k postojům veřejnosti k evropské integraci bohužel neumožňuje realizaci rozsáhlejší analýzy, nicméně do jisté naznačuje i z hlediska zaměření v budoucnu prováděných výzkumů možnou interpretační linii vysvětlující relativně nízkou míru evropeizace volebních programů KSČM. Jinými slovy řečeno KSČM ve snaze o oslovení většího množství voličů a s vědomím většinově proevropsky (z hlediska členství České republiky v EU) orientované veřejnosti se vyhýbá v rovině programů pro volby do Poslanecké sněmovny podrobnější deklaraci vlastního postoje k evropské integraci. 51

19 Prezentovaná data nerozlišovala voliče podle jejich stranických preferencí, pročež možnosti provedené analýzy je třeba považovat za poněkud limitované. Je totiž otázkou, zda mohla/může KSČM aspirovat na oslovení nových voličů zcela bez ohledu na jejich stranické preference (třeba voličů ODS), nebo zda je pro komunistickou stranu reálné pouze přesvědčení bývalých voličů z hlediska pravo-levé osy blízkých politických stran (tedy prakticky jen ČSSD). Výsledky výzkumu provedeného např. v souvislosti s volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2006 hovoří spíše (ovšem ne absolutně) pro druhou variantu (viz Bradová, Lebeda 2007). Na doposud učiněné závěry ovšem nemá toto konstatování zásadnější vliv, neboť i voliči sociální demokracie (tedy nejpravděpodobnější subjekt volatility směřované ke KSČM) jsou ve výrazné většině proevropští. Z výzkumů prováděných CVVM v dubnu 2008 vyplývá mimo jiné to, že 68 % z voličů ČSSD, kteří se účastnili referenda, se vyslovilo pro vstup České republiky do EU a 18 % voličů sociální demokracie je spíše nespokojeno nebo nespokojeno s členstvím v EU (Tabery 2009). Byť představují voliči sociální demokracie dle stranických preferencí druhou nejvíce nespokojenou skupinu respondentů při hodnocení EU, je třeba dát tuto skutečnost (na první pohled možná podporující předpoklad zdůrazňování negativního postoje KSČM k evropské integraci, a tudíž vyšší míry evropeizace) do souvislosti s evropskými postoji voličů KSČM (64 % hlasujících v referendu se vyslovilo proti vstupu a 39 % respondentů hlásících se ke KSČM je spíše nespokojeno nebo nespokojeno s členstvím v EU). Nelze totiž vyloučit, že případná snaha KSČM přetáhnout část voličů sociální demokracie pomocí proevropského apelu by zároveň znamenala ztrátu části vlastního skalního, protievropsky naladěného elektorátu. Výsledkem nastíněného dilematu (proevropský apel by ohrozil přízeň tradičních protievropských voličů KSČM a naopak jasný protievropský apel by odradil případné nové voliče z řad bývalých, převážně proevropských příznivců ČSSD) je proto potlačení evropského tématu ve volebních programech. Nalákání protievropské části voličstva sociální demokracie pomocí antiunijního apelu zase naráží na snahu KSČM o zvýšení koaličního potenciálu směrem k proevropské sociální demokracii (podrobněji viz níže). 52

20 Druhý základní zdroj motivace politických stran při výběru témat stranické soutěže spočívá v budoucí (možné) participaci na vládě po boku dalších politických stran. V souvislosti s výzkumem pozice a způsobu zpracování evropského tématu ve volebních programech jakožto určitého obrazu významu, jež mu politická strana připisuje, vycházíme ze skutečnosti konfliktu (ve smyslu cleavage) socioekonomicky pojímané pravice a levice jakožto primárního faktoru spolupůsobícího při formování exekutivních koalic v prostředí českého politického systému. 6 Výchozím předpokladem je tedy snaha o oslabení tématu, které může potenciálně způsobit ohrožení existence, v případě volebních programů spíše vznik vlády nebo apriorní oslabení konkrétní politické strany při jednání o sestavení vlády. Politická strana by se tak měla vyhýbat evropskému tématu, pokud je její postoj k EU výrazně odlišný od postojů politických stran, které jí jsou blízké z hlediska osy pravice a levice, a tedy z hlediska budoucího formování vládní koalice. Tato skutečnost je zesílena v tom případě, že koaliční potenciál dané strany je dále omezen (tj. reálně je možná její spolupráce např. pouze s jednou politickou stranou), což je právě případ KSČM. Základem pro další úvahy nám budou získaná data z expertního šetření ohledně pozice relevantních politických stran na ose pravice-levice (Tabulka 2) a data zachycující obecný postoj politických stran ke směřování evropské integrace v letech (Tabulka 3). Tabulka 2: Pozice politických stran z hlediska ekonomicky definované osy pravicelevice (1 = jednoznačná levice, 7 = jednoznačná pravice) KSČM ČSSD SZ KDU-ČSL US(-DEU) ODS Pozice na ose 1,14 2,43 4,00 4,29 5,56 5,86 SD 0,35 0,73 0,85 0,70 0,79 0,52 SD Směrodatná odchylka. N = 29 Zdroj: Autor 6 Tím pochopitelně netvrdíme, že rozdíly mezi politickými stranami v podobě jejich pozice na ose pravice a levice jsou jedinou determinantou složení vlády. Významnou roli sehrávají i případné osobní konflikty mezi představiteli politických stran, z nichž může vyplývat (dočasné) omezení koaličního potenciálu daných aktérů. Pominout rovněž nelze trvalé omezení koaličního potenciálu v podobě (nepsané) dohody o vyloučení (k tématu v kontextu stability vlád v České republice viz Havlík, Kopeček 2008). 53

21 Tabulka 3: Postoje politických stran ke směřování evropské integrace v letech (1 = jednoznačné odmítnutí směřování evropské integrace, 7 = jednoznačná podpora evropské integrace) Po volbách 2006 ODS 3,25 3,24 3,79 SD 0,99 0,90 0,89 ČSSD 6,04 6,24 6,31 SD 0,82 0,73 0,65 KSČM 1,93 2,1 2,07 SD 0,72 0,76 0,74 KDU-ČSL 6,04 5,93 5,86 SD 0,74 0,74 0,73 US(-DEU) 6,48 6,59 X SD 0,70 0,5 X SZ X X 6,66 SD X X 0,54 SD Směrodatná odchylka. N = 29 Zdroj: Autor Než učiníme závěry, které budou vycházet z teorie význačnosti, je třeba si uvědomit situaci před jednotlivými volbami ve sledovaném období, resp. krátce po konání těchto voleb. Přehled volebních výsledků přináší Tabulka 4. 7 Tabulka 4: Výsledek voleb do Poslanecké sněmovny PČR v letech % hlasů mandáty % hlasů mandáty % hlasů mandáty ODS 27, , ,4 81 ČSSD 32, , ,3 74 KSČM 11, , ,8 26 KDU-ČSL ,2 13 US DEU 8, ,3* 31* 0,3 - SZ 1,1-2,4-6,3 6 7 Části následujícího textu, které se týkají vzniku vlád v období let volně vycházejí z Havlík, Kopeček (2008). 54

22 Zdroj: Volby.cz * Výsledek Koalice. Po volbách v roce 1998 vznikla nakonec menšinová vláda sociální demokracie podporovaná či tolerovaná poslanci ODS, a to přesto že volební výsledek umožňoval vznik pravostředové, ideologicky poměrně koherentní vlády ODS, US a KDU-ČSL (102 mandátů). V praxi to ale vyloučily krizí a pádem první Klausovy vlády poznamenané (i personální) vztahy mezi na straně jedné ODS a na straně druhé US a KDU-ČSL. Volby v roce 2002 a sestavování vlády po nich bylo ovlivněno výrazně omezeným koaličním potenciálem KSČM. Komunisté získali 41 mandátů a v případě ochoty ČSSD s nimi spolupracovat by toto spojenectví poprvé disponovalo pohodlnou nadpoloviční většinou 111 mandátů. Avšak neochota lídra sociálních demokratů Vladimíra Špidly na podobnou spolupráci přistoupit tuto variantu vyloučila. Vzhledem k rozvržení poslaneckých mandátů se ukázala jako jediná přijatelná většinová varianta koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU. Na tomto místě je třeba zdůraznit relativní ideovou nekoherenci vlády, zejména pokud vezmeme do úvahy vzdálenost ČSSD a US-DEU na ose pravice-levice (viz Tabulku 2). Rozdělení nekomunistických politických stran na zjednodušeně řečeno pro- a protievropské (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU vs. ODS) našlo nový životní prostor v povolebním vyjednávání o sestavení vládní koalice. Konečné stranické složení vládní koalice (ČSSD a strany Koalice) našlo své kořeny i v podobném názoru na evropskou integraci. Cíl přivést Českou republiku úspěšně do EU se v předvečer vstupu stal jedním z motorů povolebního vyjednávání, což se projevilo i v podobě Koaliční smlouvy. V první části dokumentu, který upravoval směřování exekutivní spolupráce tří stran, byl mezi společnými cíly na prvním místě uveden rychlý vstup České republiky do Evropské unie při vyjednání optimálních podmínek pro ČR (Koaliční smlouva 2002). Přiblížení na jedné straně sociálních demokratů a na straně druhé lidovců a unionistů urychlené evropským zájmem lze dokumentovat výrokem předsedy lidovců Cyrila Svobody, podle kterého byla proevropská ČSSD přijatelnější jako koaliční partner než ODS s Václavem Klausem, který jasně říká, že se mu do EU nechce (Právo, ), a kauzou Marvanová. Tehdejší předsedkyně US-DEU Hana Marvanová se rozhodla odstoupit ze své stranické funkce 55

23 v důsledku vlastního nesouhlasu s podobou koaličního programu v oblasti snižování rozpočtového schodku, nicméně vyjádřila podporu jediné možné variantě proevropské vlády. Efektivní působení proevropskosti jakožto svěracího špendlíku kompaktnosti ideologicky relativně nesourodé vládní koalice mělo ovšem časově omezené trvání ohraničené vstupem České republiky do EU. Po splnění velkého úkolu se stále častěji objevovaly rozpory mezi členy vládní koalice, které vyústily ve výměny premiérů a je možné konstatovat, byť s jistou mírou zjednodušení, že vládní koalice se v závěru své existence už nekryla s legislativní většinou. Relativně vysokou míru evropeizace volebního programu Koalice v roce 2002 je tak možno vidět i ve snaze pravostředových stran o zvýšení vlastního koaličního potenciálu ve vztahu k proevropské sociální demokracii (a vice versa). Rozpory mezi vládními partnery z let se do jisté míry promítly i do dosti polarizované volební kampaně před sněmovními volbami v roce 2006 (srov. Matušková 2006). Volby skončily naprosto vyrovnaným výsledkem mezi levicí, reprezentovanou ČSSD a KSČM, a pravicovou ODS, pravostředovou KDU-ČSL a SZ. 8 Oba tábory získaly přesně 100 mandátů. Po dlouhém jednání vznikla jednobarevná vláda ODS, která ovšem nezískala důvěru Poslanecké sněmovny. Důvěru sněmovny tak získala díky přeběhlíkům z řad ČSSD až druhá Topolánkova vláda ODS, KDU-ČSL a SZ. Z hlediska námi sledovaného zájmu je jistě zajímavý fakt, že došlo ke vzniku koalice stran, které měly a stále mají poměrně odlišné představy o směřování evropského integračního procesu. Na vzniku evropsky nekonzistentní vlády v roce 2006 se podílely minimálně dva aspekty. První z nich vychází z absence společného cíle koaličních stran souvisejícím s evropskou integrací (tedy např. vize realizace vstupu v roce 2002), a tedy relativně nižší význam, který politické strany přičítaly (resp. musely přičítat) evropskému tématu. Tato skutečnost souvisela i s podobou volební kampaně a (už) předvolebním zformováním z hlediska 8 Pojímání SZ v textu jakožto součást pravostředovému bloku je třeba chápat do jisté míry jako schématické a zjednodušující, navíc vyplývající primárně z ochoty strany spolupracovat s KDU-ČSL a pravicovou ODS. Obecně zařazení zelených stran z hlediska socioekonomicky definované osy pravice levice bývá problematické už jen díky tomu faktu, že zelené strany se tomuto nálepkování brání. 56

24 ekonomicky definované pravice a levice jasně vymezených bloků. Navíc nelze opomenout tu skutečnost, že volební výsledky neumožnily vznik levostředové vlády opírající se o většinu v Poslanecké sněmovně. Druhý aspekt spočívá s pozorovatelným posunem postoje ODS směrem k podpoře směřování evropské integrace, ke kterému došlo po volbách v roce 2006 (zůstává samozřejmě otázkou, zda k tomuto posunu došlo v důsledku snahy ODS přiblížit se v této otázce svým koaličním partnerům nebo v důsledku působení vládních představitelů ODS na evropské úrovni 9 ). Ve srovnání se vznikem vlády v roce 2002 tak lze konstatovat (spíše ve formě hypotézy pro další, např. z geografického hlediska šířeji pojatý komparativní výzkum), že názory politických stran na evropské téma mohou sehrávat klíčovou roli v historicky výjimečných situacích (členství země v EU), a to spíše jako faktor pomáhající překlenout rozdíly mezi postoji stran např. na ekonomiku, než jako faktor, který znemožní vznik koaliční vlády stran, které jsou jinak ideově spřízněny. Ostatně svědčí o tom i situace po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006, kdy předseda sociální demokracie (počítající před zveřejněním konečných volebních výsledků s levicovou většinou ve sněmovně) anticipoval spolupráci s KSČM, tedy s politickou stranou s výrazně odlišným postojem k evropské integraci. Pokud se vrátíme k předpokladům teorie význačnosti, tak interpretace nízké míry evropeizace volebních programů komunistické strany je do jisté míry omezena nízkým koaličním potenciálem KSČM. Nicméně faktem zůstává, že za prozatím jedinou potenciálně myslitelnou formou vládní spolupráce zahrnující komunistickou stranu je kooperace KSČM se sociální demokracií, poprvé oficiálně připuštěna předsedou ČSSD po volbách v roce 2006 (naznačilo to i formování rad po volbách do zastupitelstev krajů v roce 2008). Není proto vyloučeno, že stručná artikulace nebo spíše zatajování negativního 9 Politolog Robert Ladrech zahrnul mezi pět dimenzi evropeizace politických stran i vztahy mezi vládou a politickou stranou (Ladrech 2002: ). Základním předpokladem Ladrechova přístupu je tlak, který je na vládní představitele politické strany vyvíjen jednak vycházející z podílení se členů vlády na rozhodovacím procesu v EU a jednak od členské základny, resp. představitelů politické strany, kteří působí v rámci domácí politické soutěže. Základ potenciální střetu mezi vládními a nevládními reprezentanty strany spočívá v preferenci, resp. odmítání přenosu suverenity na evropskou úroveň, kdy posílení pravomocí EU (ke kterému vládní představitelé mohou inklinovat) znamená zároveň oslabení pozice národních politických stran. 57