Zelené zbarvení je nejjednodušším nástrojem, pomocí kterého kudlanky splývají se svým okolím.

Transkript

1 Zelené zbarvení je nejjednodušším nástrojem, pomocí kterého kudlanky splývají se svým okolím.

2 TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT Jak neztratit hlavu Kudlanky jsou mistry převleku. Svým vzezřením a chováním dokázaly zmást nejen kořist a nepřátele, ale i celá pokolení lidí. Kvůli strašlivým loupeživým nohám sepnutým k falešné modlitbě je národy po celém světě považovaly za svatý hmyz. Jediné, co jim je však svaté, je představa šťavnatého oběda. Ačkoli se za kořistí plíží pomalu a s nekonečnou trpělivostí, ovládly i taktiku špičkových pilotů stíhacích letounů. KOKTEJL 10/2009 3

3 Malá kudlanka druhu Creobroter gemmatus z jihovýchodní Asie vyhledává květy, kde číhá na kořist. V okolí květu často probíhají i milostné hrátky těchto lovců. Setkání dvou kudlanek může snadno skončit dramatem. Silnější nymfa kudlanky druhu Taumantis sigiana právě ulovila svou slabší příbuznou. Ocelové pasti lovců kožešin byly postrachem zvěře od Aljašky po Velká jezera. Před mnohem dokonalejší verzí sklapovacích pastí se však musí mít na pozoru hmyz teplejších oblastí už více než sto milionů let. Od lidských vynálezů se lapací nohy kudlanek liší v jedné podstatné věci při práci je neustále řídí výkonný mozek spojený s očima, které dokážou perfektně odhadovat vzdálenost. Podle fosilních dokladů se kudlanky od druhé poloviny druhohor nijak podstatně nezměnily. Neměly to ani zapotřebí na jejich lovecké výbavě se toho už moc zdokonalit nedá. Jejich tajnou zbraní jsou právě ony sepjaté přední nohy, které jim propůjčují šálivě pokorný vzhled. Stehenní a holenní články loupeživých nohou do sebe díky žlábku na holeni zapadají s dokonalou přesností a pracují tak na principu zavíracího nože. Respekt budící trny navíc zaručují, že jednou chycená kořist nebude mít nejmenší naději na únik. Při konečném výpadu se lapací ústrojí vymrští vpřed a sevře nic netušící hmyz. Sledování bleskové práce lapacích nohou je však pro člověka bez použití moderních přístrojů nemožné. O to více se však můžeme pokochat mistrovstvím, s jakým se kudlanka k vyhlédnuté kořisti přibližuje. Většinou sedí bez hnutí na stéblu trávy a čeká, až se něco jedlého přiblíží na dosah. Pak zahájí manévr ve stylu krok-sun-krok, skoro jako při lekcích v tanečních. Pomalu manévruje svým tělem do útočné pozice a čas od času u toho zcela strne. Je to jednoduchý, ale spolehlivý trik. Hmyzí složené oči totiž vnímají jen pohyblivé předměty a kudlanka a je při tomto stylu plížení pro kořist vlastně neviditelná. Pouhé taktické manévry ale často nestačí. Navzdory úctyhodným loveckým zbraním jsou kudlanky proti větším dravcům bezbranné. Nemají totiž žádné jedy, zapáchající látky ani jinou obranu, které by se predátoři museli obávat. Ačkoli velké tropické druhy občas uloví i malé žáby, ještěry či dokonce ptáčata, většinou pro ně tito tvorové představují spíše obávané nepřátele. Za takového stavu věcí je nejlepší obranou splynout se svým okolím. Díky hnědavému či nazelenalému zbarvení jim maskování mezi rostlinami nedělá problém. Při jednotlivých svlékáních mohou kudlanky částečně měnit své zbarvení tak, aby co nejvíce odpovídalo okolnímu prostředí. Nám dobře známá kudlanka nábožná, se kterou se můžeme setkat i na jižní Moravě, proto existuje v zelené, hnědé a žlutavé formě. Některé kudlanky z Afriky či Austrálie se umějí dokonce vyrovnat i s požárem, který sežehl okolní krajinu. Prostě během následujícího svlékání ztmavnou tak, aby se ve zuhelnatělé přírodě ztratily. VĚTVE, KVĚTY, KAMENY Ještě lepší strategií je vypadat jako něco nejedlého, čeho si dravci ani nevšimnou. Kudlanky rodu Popa proto napodobují suché větvičky. Při vyrušení strnou a dokonce přiloží lapavé nohy k podkladu tak, aby to vypadalo, že ze skutečné větvičky vyrůstají. Zvláštní madagaskarská kudlanka Phyllocrania paradoxa má na repertoáru uschlý list včetně žilnatiny a okousaných okrajů. Některé pozemní kudlanky napodobují dokonce i kameny a malé nymfy, které jsou v největším nebezpečí, na sebe berou převlek nejedlých mravenců. Snad nejznámějším a zároveň nejkrásnějším příkladem maskování kudlanek jsou kvetomilné druhy z jihovýchodní Asie, které napodobují květy orchidejí. Narůžovělé nohy s výrůstky se promění v okvětní plátky, zatímco hlava s tělem představují střed květu. Opylovačům, kteří se rozhodnou takový květ navštívit, 4 KOKTEJL 10/2009

4 TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT Pestře zbarvené vnitřní strany obávaných loupeživých nohou slouží k zastrašování nepřátel. Kudlanka je ukáže až ve chvíli ohrožení. Květinové kudlanky občas sedají přímo na větvičkách či na stoncích rostlin a předstírají celé květy. Díky výrůstkům na končetinách vypadají velmi věrohodně. Kudlanka Phyllovates chlorophaea vyhlíží kořist. Loupeživé nohy přitom má složené ve falešné modlitbě. se dostane více než nadšeného přijetí. Některé květinové kudlanky dokonce během života převlékají kostýmy. Jako nejmenší nymfy napodobují svým černo-červeným zbarvením nejedlé ploštice, pak přesedlají na růžovou květinovou módu, aby v dospělosti navlékly střízlivější bledě růžový šat. Ačkoli nejsou kudlanky příliš dobrými letci, občas se do vzdušného prostoru vydat musejí. Roztoužení nápadníci se například z poměrně velké vzdálenosti slétají ke svým nebezpečným partnerkám. Jakmile však vzlétnou, stanou se terčem vzdušných lovců netopýrů. Pod širou oblohou tropů se pak odehrávají letecké souboje dovedností i technologií, které jsme zvyklí vídat spíše v dobrodružných filmech z válečného prostředí. SONAR VERSUS TAMARA Netopýři hledají kořist pomocí ultrazvukových výkřiků. Jako živoucí sonary vnímají odražené zvukové vlny a vytvářejí si tak zvukovou mapu svého okolí. Vysíláním ultrazvuků se však rovněž prozradí živočichům, kteří disponují vhodným sledovacím zařízením. A kudlanky takový vynález mají. Pro nás neslyšitelné výkřiky netopýrů vnímá jediný sluchový orgán uprostřed jejich hrudi. Pracuje na obdobném principu jako pasivní lokátor Tamara, kterým čeští vědci ohromili konstruktéry amerických neviditelných letadel. Na rozdíl od netopýřích sonarů nebo lidských radarů nevysílá žádné vlastní impulzy, pouze sleduje signály vysílané protivníkem. Prchá-li letící kudlanka před netopýrem, změní v určitém okamžiku prudce směr letu a zamíří rovnou k zemi. V okamžiku tím zmizí z dosahu netopýrova sonaru. Počíná si při tom naprosto stejně jako letecká esa při vzdušných soubojích. Do laboratoře, kde vědci únikový manévr kudlanek objevili, údajně osobně volali američtí piloti a potvrzovali, že se takto skutečně snaží setřást nepřátelský stroj za ocasem. K provedení takové ukázky letecké akrobacie je však zapotřebí dokonalého načasování. Odborníky proto velmi zajímala otázka, jak kudlanky vypočítají správný okamžik k zahájení klesání. Napojili proto jejich sluchový nerv na elektrody a sledovali reakci hmyzího lovce při útoku netopýra. Jak se okřídlený savec blíží ke kořisti, zrychluje frekvenci svých výkřiků. Snaží se tím o co nejpřesnější lokalizaci budoucí večeře. Kudlančí sluchový orgán tuto změnu vnímá a právě podle ní pozná, kdy se netopýr chystá udeřit. Elektroda však zaznamenala ještě jednu zajímavou věc právě v nejnapínavějším okamžiku před útokem se sluchový nerv zcela vypíná! Kudlanka se pak při klesavém manévru neorientuje sluchem, ale pomocí zraku a možná i drobných chloupků na těle, které vnímají proudění vzduchu a tedy i rychlost letu. Sluchový Loupeživýma nohama vybavila evoluce hned několik skupin blízce nepříbuzných živočichů. Malého tvora na obrázku si kvůli nim většina lidí na první pohled s kudlankou splete. Teprve pohled na křídla, která jsou zcela jiná než u kudlanek, vyvede ty vnímavější z omylu. Pakudlanka jižní (Mantispa pagana) je ve skutečnosti příbuzná mravkolvům či neškodným zlatoočkám. Lapavé nohy však pomáhají i sladkovodním plošticím splešťulím či jehlankám a dokonce i mořskému korýši s přiléhavým jménem strašek kudlankový. nerv se pravděpodobně vyřadí z činnosti těsně poté, co vydá pokyn k zahájení střemhlavého letu. Odvážným manévrem si zachrání život plné čtyři pětiny pronásledovaných lovců. OŽIVLÉ ZAMĚŘOVAČE Přesný odhad potřebují kudlanky nejen při úniku před nebezpečím, ale i během lovu. Při zaměřování kořisti však u těchto denních lovců hraje nejdůle- KDYŽ DVA DĚLAJÍ TOTÉŽ KOKTEJL 10/2009 5

5 Malá nymfa kudlanky druhu Pseudocreobotra wahlbergi je zmenšenou kopií dospělého jedince. Během následujících svlékání se jí vyvinou křídla a pohlavní orgány. žitější úlohu zrak. Proto zabírají velké složené oči většinu jejich trojúhelníkové hlavy. Kudlanka také dokáže obhlédnout téměř celý prostor kolem sebe, aniž by musela natáčet celé tělo a riskovat tím, že se kořisti prozradí. Díky tomu, že mají kudlanky oči daleko od sebe, dokáží také přesně odhadnout vzdálenost ke šťavnaté housence či ploštici. VELMI NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI Milostné hrátky kudlanek jsou díky proslulé nenasytnosti některých samiček, které při aktu ukusují hlavy svých ctitelů, poměrně proslavené. Zároveň je však obestírá řada tajemství. Požírají samičky skutečně své milence? Jak často se to stává? Proč to vlastně dělají? Každopádně se zdá, že si kudlančí nápadníci nebezpečné sklony svých partnerek více než dobře uvědomují. K čekajícím samičkám se slétají podle pachových stop, které nevěsty vylučují do vzduchu. Vůně lásky zároveň slouží jako poznávací znamení toho, že je samička na páření připravená. Každé kudlance, která feromony nevylučuje, by se měl samec ve vlastním zájmu vyhnout. Větší a silnější samička by s ním bez okolků naložila jako s každou jinou kořistí. I v případě, že se všechno zdá být v pořádku, přistane sameček z bezpečnostních důvodů asi metr od své vyvolené. Pak začíná zdlouhavá, někdy i několikahodinová přibližovací hra. Samec k partnerce postupuje velmi pomalu a pokud možno ve chvílích, kdy se nedívá. Jakmile otočí hlavu, strne a zůstane bez pohybu. Když se mu podaří dostat se dost blízko, vyskočí samičce na záda. Něžným hlazením její hrudi tykadly či nohama se ji snaží uklidnit a naladit na erotickou notu. Samotné páření pak může trvat řadu hodin a někdy ho úmyslně protahuje sameček, který se bojí akt ukončit. Pro uspokojeného nápadníka je totiž paradoxně ještě těžší se partnerky zbavit než ji získat. Právě při pokusu o ústup totiž končí v ostnitém náručí nejvíce nešťastných samců. Samci květinových kudlanek mají ke svému otálení ještě jeden pádný důvod chrání partnerku před dalšími nápadníky. Dobře ví, že by si dala ráda říct a on by neměl jistotu otcovství. BEZ HLAVY TO JDE LÉPE Někteří samci však ztrácejí hlavu i při samotném páření. Z jejich bezhlavých těl se pak stávají náruživé sexuální stroje. Kopulační pohyby samců tlumí podjícnová nervová zauzlina, díky které si zachovávají chladnou hlavu. Po jejím odstranění dostává zelenou uzlina posledního zadečkového článku, která začne bez tlumivých vlivů vydávat signály k usilovnému páření. Tím, že samička popraví samečka během páření, si zajistí náruživý akt s větší pravděpodobností oplození vajíček a zároveň cenné bílkoviny pro výživu zárodků. Pro samečka to však moc výhodný obchod není. Tím, že přijde o život, ztratí také šanci spářit se s dalšími partnerkami. Navíc si ani nemůže být jistý, že jeho tělo poslouží k výživě vlastních potomků. Samičky kudlanek se páří s více partnery, ti také mohou oplodnit většinu vajíček. K sexuálnímu kanibalismu dochází u kudlanek přibližně ve třetině případů a podle některých studií za to může překvapivý viník člověk. V nepřirozených podmínkách terarijního chovu jsou kudlanky častěji dotlačené do krajních situací, které řeší radikálním přístupem. Sameček se při pokusu o spáření ocitne v jednou teráriu se samičkou bez ohledu na to, jestli vylučuje feromony a je připravená k páření či nikoli. Z jeho hlediska to moc záviděníhodná situace není. Rušivé vlivy okolí navíc narušují průběh zásnubního chování a způsobují řadu tragických nedorozumění. U kudlanek druhu Tenodera sinensis se v klidných podmínkách místo častého kanibalismu překvapivě objevilo zklidňující zásnubní chování včetně zásnubních tanců. 6 KOKTEJL 10/2009

6 INZERCE Ze sevření kudlančiných loupeživých nohou, které pracují jako ďábelsky přesná kombinace sklapovací pasti a zavíracího nože, není pro lapený hmyz úniku. Snovačka Hasseltova Sameček snovačky Hasseltovy (Latrodectus hasselti) své partnerce e v hostině dokonce sám pomáhá. Při páření se obratně překulí tak, aby měla výrazně větší samička jeho zadeček přímo u kusadel. Ve dvou ze tří případů se samička do svého partnera skutečně pustí. Takové jednání má dvě výhody sameček kopuluje déle (a oplodní tedy více vajíček) a samička pak už většinou odmítá další nápadníky. Mrtvý sameček tak má větší šanci předat svou genetickou informaci dalším generacím. Černá vdova Samičky černých vdov navzdory legendám nepožírají své partnery vždy při páření. Dochází k tomu většinou v zajetí z nedostatku potravy či pokud nemá samička bezpečné útočiště. Pouze u jediného druhu, snovačky kalichové (Latrodectus mactans), byl pozorován sexuální kanibalismus ve volné přírodě. Samečci snovačky kalichové, kteří uniknou kusadlům své partnerky, vyrážejí oplodnit i další samičky, ovšem tím dále zvyšují riziko, že budou pozřeni. Štíři Sexuální kanibalismus je četnou příčinou smrti samců různých druhů štírů, není však pravidlem. Samci jsou však při tanci lásky, kdy kladou na zem spermatofor a navádějí k němu samičku, velmi obezřetní a po aktu raději rychle mizí. U mnoha druhů štírů se objevuje i kanibalistická infanticida, kdy matka z nedostatku potravy či stresu požírá svá mláďata. Například u pouštního druhu Hadrurus spadix dochází také k častým bojům a kanibalismu mezi dospělci. U některých jedinců tvoří ostatní štíři celou čtvrtinu jídelníčku. LÁSKA PROCHÁZÍ ŽALUDKEM KOKTEJL 10/2009 7

7 VELKÁ PĚTKA V KUNG-FU TEXT: MICHAL DVOŘÁK První ÚTOK je SMRTÍCÍ Preciznost, jednoduchost a výjimečná efektivita, takový je lovecký styl kudlanky nábožné. Ne náhodou se jím kdysi nechal inspirovat mistr bojových umění Wang Lang, a vytvořil tak velmi účinný a krásný styl boje Tang Lang kung-fu, styl kudlanky nábožné. Podle jedné z legend patřil Wang Lang mezi osmnáct největších mistrů, kteří ve 13. století přišli do shaolinského kláštera, aby pozvedli úroveň bojových umění. Tang Lang kung-fu pak vzniklo spojením a zdokonalením technik všech osmnácti mistrů. Mnohem zajímavější je však jiná legenda, podle níž žil Wang Lang v pozdním období dynastie Ming, kdy se Říše středu otřásala pod nájezdy Mandžuů. Wang Lang chtěl proto své umění zdokonalit v klášteře na hoře Laoshan. Jednoho dne spatřil v trávě boj cikády s kudlankou nábožnou. Obětí ale kupodivu byla třikrát větší cikáda, a tak se jí Wang Lang snažil pomoci. Stéblem odstrkával predátora, ale ten se své oběti nemínil vzdát a tvrdě zaútočil i na stéblo. Mistra urputnost kudlanky uchvátila. Následující měsíce pak kudlanky soustavně pozoroval a snažil se jejich způsob boje nejen pochopit, ale také jej převést Styl tygra Nejtvrdší ze základní pětky. Je založen na nízkém postoji a velmi tvrdých úderech rukou (pěstí i tygřími drápy) a nohou. ou. Styl bílého jeřába Mladá jeptiška Fong Wngch Wingcheun jednou chtěla tyčí odehnat jeřába z rýžového záhonu, ten ale útokům uhýbal krouživými pohyby a bránil se křídly, navíc sám hůl atakoval zobákem. Fong založila nový styl, který se později spojil se stylem tygra v účinnou Školu tygra a jeřába. Styl draka Využívá dokonalé koordinace pohybů. Bojovník je v přirozeném vysokém postoji a pohybuje se kruhovými pohyby, díky nimž nabírá švih pro výskok a finální úder. Styl y leoparda Není tak silový jako styl tygra, je však mnohem pružnější a rychlejší. Bojovník se pohybuje při zemi i ve vzduchu, často k soupeři přiskakuje. Styl hada Je zaměřený na obranu. Bojovník ladně pohybuje trupem jako had, měkkými bloky odvádí soupeřovy útoky mimo své tělo. V příhodný okamžik zaútočí silným úderem. do umění kung-fu. To se mu nakonec po třech letech podařilo a na světě bylo nové bojové umění Tang Lang. Jeho základ tvořilo 12 základních principů, 8 stálých a 12 flexibilních pohybů a 8 útočných bodů. Všechny prvky mistr odkoukal od kudlanek. Například si všiml, když kudlanku dráždil stéblem, že jednou nohou stéblo sevře a druhou okamžitě útočí na jeho ruku. Základní princip KUA je tedy obranou, při níž se využije soupeřova pohybu vpřed k okamžitému protiútoku. Dalším z principů je třeba TIAO, tedy zachycení. Kudlanky totiž útočící stéblo stále přidržovaly, aby se jim po něm lépe sekalo. Proto i bojovníci provádějí bleskový, ale pevný úchop (třemi prsty je tak rychlejší) a následně útočí. Jiné klíčové principy (CHIN, PENG) kopírují kudlančiny pohyby při boji, kdy v obraně o krok ustoupí, aby se pak rychlým přískokem dostala k soupeři co nejblíže a zaútočila. Takovému přískoku se také říká Osm kroků k dostihnutí cikády. Nejefektivnějším principem je však asi TA (udeřit první), při níž predátor (nebo bojovník) neztrácí iniciativu a když soupeř před jeho ranami uhýbá, okamžitě útočí do míst, kam se přesunul. Protivník se ocitá ve stálé defenzivě. Naprostým základem všech technik jsou ale velmi silné údery, protože povede-li se první útok, není již třeba boje. Nové bojové umění Wangovy přátele ohromilo. Slavil s ním úspěchy v cvičných kláních a brzy už styl kudlanky vyučoval nové žáky. Každému poradil, aby si pořídil svou vlastní kudlanku, a tu pak pečlivě pozoroval. Legendy praví, že každá z těchto kudlanek bojovala trochu jiným způsobem a každá měla na hřbetě jinou kresbu. To je prý důvod, proč má dnes Tang Lang kung-fu několik variant, pojmenovaných podle kresby na kudlančiných zádech styl Sedmi hvězd, Švestkového květu nebo Šesti harmonií. 8 KOKTEJL 10/2009

8 Text Jiří Škoda, foto NASA VESMÍR Hvězdný urychlovač částic Rentgenová observatoř Chandra si připsala další úspěch na poli objevů v hlubinách vesmíru. Tentokrát pomohla poodhalit původ kosmického záření. Astronomové dlouho předpokládali, že kosmické záření pochází z explozí supernov. Dosud ale chyběl jasný a přesvědčivý důkaz, který by jejich teorii potvrzoval. Ten se možná našel nyní. Při ASTRONOMOVÉ DÁLNÉHO VÝCHODU Čínská astronomie má velmi dlouhou historii a její výsledky se považují za nejucelenější z celého období starověku. Například již v roce 2137 před naším letopočtem popsali čínští astronomové zatmění Slunce. V čínských záznamech je rovněž popsáno 149 meteorických dešťů. O 1000 let později již měli rozdělenou oblohu na 28 souhvězdí a dokázali definovat jarní rovnodennost. Na přelomu letopočtu zaznamenali také první skvrny na Slunci. Z přístrojů zmiňme armilární sféru, jejíž první typy se objevují již ve 4. století před n. l. Dokončil ji však astronom Zhang Heng až o necelých šest století později. První mapy hvězdné oblohy se v Říši středu objevily ve 3. století po Kristu. INZERCE analýze rentgenových snímků zbytků supernovy RCW 86, vzniklých sloučením dat z Chandry a dalekohledu XMM- Newton, zjistili vědci z Astronomického institutu univerzity v Utrechtu, že teplota plynů šířících se od místa exploze je kolem 30 milionů stupňů Celsia, což je mnohem nižší hodnota, než se očekávalo. Podle jejich závěrů energie z exploze, která nebyla vyzářena formou tepla, posloužila ke zvýšení rychlosti šokové vlny a k vytvoření kosmického záření. Supernova tedy zafungovala jako velmi výkonný urychlovač částic. Samotné záření si lze představit jako proud energetických částic pohybujících se velkou rychlostí vesmírem. Tvoří jej především protony a jádra helia, v menší míře také elektrony a další elementární částice. Pro život na Zemi by mohlo být i nebezpečné, může rovněž ohrozit elektronická zařízení. Před jeho neblahými účinky nás naštěstí chrání naše atmosféra. Záření je však stále jednou z největších překážek meziplanetárních vesmírných letů s lidskou posádkou. Supernova RCW 86 vešla ve známost již před několika lety. Tehdy se potvrdilo, že se jedná o tu samou supernovu, kterou popsali čínští astronomové již v roce 185 našeho letopočtu. Stala se tak nejstarší podrobně zaznamenanou supernovou v lidských dějinách. Její zbytky se nacházejí ve vzdálenosti 8200 světelných let od Země poblíž galaktické roviny Mléčné dráhy. Dal í zajímavá místa svûta nav tivte s magazínem zahraniãních zajímavostí Objektiv. KaÏdou nedûli v na ât1. KOKTEJL 10/2009 9