DARUVARSKI NOP ODRED ČEHOSLOVAČKA BRIGADA NOVJ»JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA«DARUVAR, SLAVONSKI BROD, RUJAN 1983.

Transkript

1 DARUVARSKI NOP ODRED ČEHOSLOVAČKA BRIGADA NOVJ»JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA«DARUVAR, SLAVONSKI BROD, RUJAN 1983.

2 Daruvarski NOP odred godine Nakon kapitulacije Kraljevine Jugoslavije 17. IV godine i uspostavljanjem Nezavisne Države Hrvatske, vlast u novostvorenoj kvislinškoj državi preuzimaju ustaše. U daruvarskom kotaru, kao i u drugim krajevima Hrvatske, ustaše poduzimaju mjere da za svoj pokret pridobiju što veći broj Hrvata, a Srbe, Židove, komuniste i osobe antifašistički raspoložene, prikažu kao najveće neprijatelje hrvatskog naroda. U takvoj situaciji srpsko i židovsko stanovništvo daruvarskog područja bilo je izloženo psihičkom i fizičkom ustaškom teroru, ali i od strane Njemačke narodne skupine koja je svoje ustanove osnivala uporedo s organizacijom ustaške vlasti. U nešto povoljnijem položaju našli su se Cesi od kojih su mnogi pokušavali izbjeći teroru ulaženjem u Njemačku narodnu skupinu. Obzirom na status Mađarske i Slovačke unutar sila Osovine, Mađare i Slovake ustaše su tretirali kao pripadnike prijateljskih naroda. U prvim mjesecima okupacije u posebno teškom položaju su bili komunisti daruvarskog područja koji su svoju aktivnost morali skoro u potpunosti obustaviti. Međutim, dolaskom dra Pavla Gregorića u Slavoniju u svibnju 1941, stanje u partijskoj organizaciji se postupno sređuje, a prvi značajniji korak u tom pravcu učinjen je održavanjem Okružne konferencije KPH Nova Gradiška u kojoj je sudjelovao Alojz Pintar-Zlatni, predstavnik daruvarskog kotara. Na konferenciji, koja je održana u Banovoj Jarugi 18. VI godine, dr Gregorić je komunistima, predstavnicima kotareva novogradiškog okruga, objasnio vojno- ^političku situaciju u svijetu i u zemlji i dao upute za rad u pripremama za oružani ustanak. Nakon poziva CK KPJ narodima Jugoslavije na ustanak protiv okupatora i kvislinga, na daruvarskom području tokom ljeta i jeseni, Partija formira grupe suradnika, a u istočnom dijelu kotara operira partizanska grupa Paje Orozovića -Brke koju su formirali pakrački komunisti. Na zapadnom dijelu kotara u šumi zvanoj»jama«u mlinu Bohumila Vojačeka formiran je 4. X godine Partizanski odred»matija Gubec«. Odred je formirao dr Pavle Gregorić-Brzi. Na teritoriju Daruvara djeluje tada i partizanska grupa Nikole Miljanovića-Karaule. Uz grupe suradnika osnivaju se u selima i inicijativni odbori iz kojih će se kasnije, kao organa nove narodne vlasti razviti narodnooslobodilački odbori. Tako je NOP u daruvarskom kotaru do kraja postupno izgrađivao svoje političke i organizacijske oblike. Tokom NOP na daruvarskom kotaru je u daljnjem usponu: NOO-i su formirani skoro u svim selima kotara, u proljeće iste godine nastaju prvi antifašistički odbori žena, a pred kraj osnovan je i Kotarski komitet SKOJ-a s oko 20 skojevskih grupa. Koncem godine bilo je u svakom selu kotara suradnika NOP-a, a formiraju se i organizacije Saveza mlade generacije. Tokom godine u partizane je s daruvarskog kotara otišlo nekoliko stotina boraca koji su raspoređivani u slavonske operativne jedinice. Stalnom oružanom aktivnošću daruvarskih partizanskih grupa (tzv. Ružičkina, Jove Kuzmanovića-Hodže, B. Bosanca i drugih) i ostalih slavonskih jedinica stvorena je na području kotara velika slobodna i poluslobodna teritorija. Prilivom novih boraca početkom i razvojem NOP-a na daruvarskom području, stvoreni su, prema ocjeni Štaba III operativne zone uvjeti za formiranje veće vojne jedinice, koja bi se stalno nalazila u daruvarskom rajonu i izvršavala važne vojne i političke zadatke: napadala neprijateljska uporišta, onesposobljavala komunikacije, vršila mobilizaciju, organizirala prikupljanje hrane, štitila i jačala ustanove NOP-a. Iz tih razloga rukovodstvo III operativne zone odlučilo je formirati daruvarski bataljon (III bataljon prvog slavonskog

3 partizanskog odreda) do čega je i došlo polovicom travnja godine. Za komandanta bataljona, koji je prilikom osnivanja imao oko 90 boraca, postavljen je Pajo Orozović-Brko, a za političkog komesara Branko Došen. Novoformirani bataljon svojom vojnom i političkom aktivnošću obuhvatio je sva sela daruvarskog kotara šireći i učvršćujući NOP među stanovništvom ovoga kraja. Da bi se zaštitili oni dijelovi slobodne teritorije koji su bili izloženiji napadu neprijateljskih jedinica, Stab II (kasnije VI) korpusa NOV i PO Hrvatske odlučio je formirati partizanske odrede vojne jedinice koje će moći braniti slobodna područja, napadati neprijateljska uporišta i stalno politički djelovati u narodu na sektoru koji mu je određen. Već 29. VI, Stab korpusa izdao je naredbu kojom su u Slavoniji formirani ovi NO partizanski odredi: Diljski, Požeški, Bilogorski i Daruvarski partizanski odred. Za komandanta Štaba Daruvarskog NOP odreda imenovan je Jovan Milaković, a za političkog komesara Marko Nikolić. Nekoliko dana nakon formiranja, Daruvarski odred je izveo i svoju prvu borbenu akciju, a tokom srpnja još nekoliko manjih koje su prvenstveno imale ekonomski i politički značaj. Prvu veću akciju jedinice Odreda izvršile su 19. VII iste godine, kod sela Podborski Vrbovac, štiteći položaje XII divizije u napadu na neprijateljsko uporište Mali Bastaji. Daruvarski odred sudjelovao je i u borbi za uporište Đulovac koji je 19. IX napala XII brigada s ciljem da se ovo uporište likvidira i omogući povezivanje slobodne teritorije u Slavoniji i Bilogori. Doprinos Daruvarskog odreda u ovoj vrlo značajnoj akciji je u tome što su njegovi borci uporno i hrabro odbijali neprijateljske jedinice koje su s leđa napadale XII brigadu. Jednu od svojih najtežih borbi Odred je vodio protiv ustaša u Kukunjevcu 7. X godine. U toj borbi, u kojoj su borci Odreda iskazali primjernu hrabrost i vojničku spremnost, ubijeno je 57 ustaša, ali je i Odred pretrpio velike gubitke jer je imao 5 mrtvih i 10 ranjenih. Tada je poginuo i Pajo Orozović, zamjenik komandanta Odreda. Koncem godine Daruvarski NOP odred brojčano je ojačao i u svojoj vojnoj i političkoj aktivnosti postiže sve bolje rezultate. To je vrijeme kada za komandanta Odreda dolazi Gojković Bogdan»Obilić«i političkog komesara Prodanović Stevo. Do kraja godine, jedinice Daruvarskog odreda izvršile su još niz borbenih akcija, a jedna od najvećih bila je rušenje pruge Daruvar Koreničani (24. XI) u dužini od 5 kilometara. Prilikom formiranja Daruvarski odred je imao oko 180 boraca, a pred kraj godine 490 boraca raspoređenih u dva bataljona: prvi sa 166 i drugi sa 175, bolničku četu sa 36, omladinsku četu sa 28 i radni bataljon sa 66 partizana. U njemu je bilo 197 članova KPJ i skojevaca koji su prednjačili u borbenim akcijama, a u svim ostalim aktivnostima svojim primjerom pridonosili širenju bratstva i jedinstva i ugledu NOP-a u cjelini. U periodima između borbi, u Odredu se radilo na vojnoj i političkoj obuci, organizirali analfabetski tečajevi, usmene novine i priređivali kulturno-umjetnički i zabavni programi. Po selima su jedinice Odreda održavale mitinge objašnjavajući narodu najvažnije vojne i političke događaje i ciljeve NOP-a uspostavljajući vezu s NO-ima i drugim antifašističkim organizacijama. Na taj način je Odred u potpunosti ostvario ciljeve zbog kojih je i osnovan: štititi i učvršćivati NOB i osobito bratstvo i jedinstvo na području daruvarskog kotara. Početkom Daruvarski odred se našao u teškoj situaciji: broj boraca se smanjio (dio boraca se uslijed ranjavanja ili iscrpljenosti nalazio u bolnici ili na oporavku), a protiv sebe je imao oko dobro naoružanih ne-

4 prijateljskih vojnika stacioniranih u uporištima daruvarskog i pakračkog područja. U takvoj situaciji bilo je vrlo teško izvoditi borbene akcije ali one ipak nisu izostale. U siječnju Odred vodi bitke kod Subocke, u Dežanovcu i na području Bijele, a kasnije u ožujku, kod Doljana i između Ivanovog Polja i Gornjeg Daruvara, a krajem mjeseca kod sela Vukovije. U ovim borbama Odred je pretrpio i osjetne gubitke; tokom siječnja imao je 14 mrtvih i 22 ranjenika, skoro isključivo u borbi u Dežanovcu. Iako znatno oslabljen, Odred je pokazao da može voditi ravnopravnu borbu protiv mnogostruko jačeg protivnika. Naime, osim stalno prisutnih brojnih neprijateljskih jedinica, kroz daruvarsko područje prolazile su i veće njemačke snage terorizirajući narod kojem je Odred pružao zaštitu u granicama svojih mogućnosti. Povoljnija situacija za Odred nastala je dolaskom čehoslovačke brigade na daruvarsko područje (početkom ožujka 1944), koja sudjeluje u akcijama sa Odredom i rasterećuje ga napora kojima je bio u to vrijeme izložen. Realno procjenjujući situaciju, da obzirom na snagu neprijatelja, odred nije mogao stalno poduzimati veće akcije, njegovo rukovodstvo je tokom prvih mjeseci veću pažnju posvetilo vojnoj obuci boraca i političkim aktivnostima, kako među borcima tako i u narodu. O političkoj djelatnosti brinuo se Agitprop Odreda koji je nabavljao odgovarajuću literaturu, a također je pripremao kulturno-prosvjetno-zabavne programe za borce i narod onih sela u kojima se Odred nalazio, koje su izvodili bataljonski pjevački zborovi, diletantske grupe i tamburaški sastavi. U proljeće (od 26. IV), Nijemci su u Slavoniji protiv VI korpusa poduzeli ofanzivu poznatu pod imenom»oluja«(»ungewitter«) u prostoru Nova Gradiška Slavonska Požega Pleternica Slavonski Brod Našice Podravska Slatina Virovitica - Daruvar. Cilj ove velike neprijateljske operacije, u kojoj je sudjelovalo oko vojnika sa 100 tenkova, artiljerijom i avijacijom, bio je da se na spomenutom području osigura puna kontrola, osobito nad glavnom komunikacijom, prugom Beograd Zagreb, zbog jačanja fronta prema snagama Crvene armije što se moglo postići uništenjem jedinica VI korpusa. Ofanziva»Oluja«trajala je od 26. IV do 10. V ali glavni cilj nije ostvaren: jedinice VI korpusa su uspjele izbjeći zaokruženje i neprijatelju nanijeti čak znatne gubitke. U borbama za vrijeme ofanzive sudjelovao je i Daruvarski odred: 3. IV vodio je u selu Kip tešku bitku protiv I bojne IV gorskog zdruga, a 3. i 4. V je u Omanovou postavio zasjedu neprijateljskoj motoriziranoj koloni nanijevši joj teže gubitke. Tada je zarobljen potpukovnik Ivan Krištofić, vršilac dužnosti zapovjednika IV gorskog zdruga i satnik Silvije Vlajić. U ruke boraca Odreda tom prilikom pao je i plan operacije»oluja«. Nakon ofanzive»oluja«na daruvarskom kotaru je ostao Daruvarski odred protiv snažnog neprijatelja smještenog u gradu. Njegove jedinice su i dalje upadale na oslobođenu teritoriju da narod zastraši i ekonomski iscrpi. U tome je imao uspjeha, ali je i Odred uspijevao suzbijati njegove akcije. Svakako je potrebno istaći da je Odred tada bio slabiji nego početkom godine. U razdoblju od završetka ofanzive»oluja«10. V do konca kolovoza borbena aktivnost Odreda svodila se na postavljanje zasjeda na cestama Daruvar Pakrac, Daruvar Veliki Zdenci i Daruvar Banova Jaruga i rušenje pruge Daruvar Pakrac. Bilo je, međutim, i teških borbi za neprijateljska uporišta: 12. VII jedinice Odreda vrše napad na Badljevinu, a 2. VIII zajedno s jedinicama XII i XL divizije, te Posavskim i Bilogorskim odredom sudjeluje u likvidiranju uporišta Badljevina i Doljani. Kako je nekoliko dana

5 kasnije pala i Končanica, na daruvarskom kotaru jedino neprijateljsko uporište je ostalo samo u Daruvaru. Obzirom na vojnu situaciju bilo je samo pitanje dana kada će pasti i ovo snažno uporište. To se i desilo 16. IX 1944, kada su i posljednje ustaške jedinice bježeći napustile grad, a jedinice NOV i POJ oslobodile grad Daruvar. Prije nego što je Daruvar oslobođen, Štab VI korpusa je ocijenio da više nema potrebe za postojanjem Daruvarskog odreda pa ga je naredbom od 28. VIII rasformirao (U Ivanovom selu), a njegove borce rasporedio u jedinice KNOJ-a, XVII, IV brodske i osječke brigade. Daruvarski odred je djelovao od 29. VI do 28. VIII godine izvršivši zadatke zbog kojih je osnovan i koje je pred njega postavljalo više rukovodstvo NOP-a. Vojnom i političkom aktivnošću, hrabrim i discipliniranim držanjem svojih boraca, Daruvarski odred je širio NOP i učvršćivao bratstvo i jedinstvo u daruvarskom kotaru u kojem su se tokom cijelog rata nalazile brojne dobro naoružane neprijateljske formacije. Svojim stalnim angažiranjem borci Daruvarskog NOP odreda dali su veliki doprinos konačnoj pobjedi NOP-a u daruvarskom kotaru. Za izvanredan uspjeh u borbi kod Duhova, Odred je pohvaljen i nagrađen sa teškim mitraljezom i komada metaka. Daruvarski NOP odred dao je narodnog heroja Paju Orozovića-Brku. Cehoslovačka brigada NOVJ»Jan Žižka z Trocnova« godine Nakon sloma Kraljevine Jugoslavije u travanjskom ratu godine, najveći dio češke i dio slovačke narodnosti našao se unutar granica ustaške Nezavisne Države Hrvatske. Uspostavljanjem NDH položaj Čeha se znatno pogoršao obzirom da su ih ustaše smatrale pripadnicima neprijateljskog naroda. Sva prava koja je Česima priznavala Kraljevina Jugoslavija bila su ukinuta. Ustaše i Nijemci raznim metodama su prisiljavali Čehe da se izjasne kao Hrvati ili Nijemci, a najmanji otpor denacionalizaciji oštro je kažnjavan. Izloženi teroru i asimilaciji, Česi su na različite načine nastojali sačuvati svoj nacionalni individualitet, ali u prvom redu opredjeljivanjem za narodnooslobodilački pokret uviđajući da KPJ kao rukovodeća snaga NOB-a vodi pravilnu klasnu i nacionalnu politiku. Za razliku od Čeha, položaj Slovaka bio je nešto bolji jer su ih ustaše i Nijemci tretirali kao pripadnike savezničkog naroda. Takav tretman, međutim, nije spriječio Slovake da se opredjeljuju za NOB. Narodnooslobodilačkom pokretu Česi i Slovaci pojedinačno pristupaju, uglavnom su to bili članovi KPJ, već godine, neposredno nakon poziva Partije na ustanak. U partizanskom odredu koji je 4. X godine formirao dr Pavle Gregorić, osim Hrvata i Srba, nalazili su se i Česi i Slovaci. Masovniji odlazak Čeha i Slovaka u NOB uslijedio je što ustaše i Nijemci nisu mogli spriječiti unatoč prijetnjama i obećanjima. Na partijskom savjetovanju koje je održano na Zvečevu od 25. do 27. XII godine zaključeno je da treba»učiniti sve da Česi, Slovaci, Mađari i Nijemci, aktivno učestvuju u današnjoj borbi koja i njima donosi oslobođenje.«u skladu s ovim zaključkom i pristupanjem sve većeg broja boraca češke i slovačke narodnosti NOP-u početkom godine, rukovodstvo III operativne zone NOV i PO Hrvatske je ocijenilo da je moguće formirati čehoslovačku jedi-

6 nicu. O tome u odluci od 16. III godine, motiviranoj prvenstveno političkim razlozima, između ostalog stoji:»na teritoriju III Operativne zone ima priličan broj Čeha i Slovaka kako po srpskim, tako i po hrvatskim selima. Neprijatelj se prema njima odnosio isto tako kao i Hrvatima. Tjerao ih u vojsku, na rad, itd... Mislimo da ćemo u prvo vreme moći formirati jednu četu od 70 $0 boraca koju ćemo posle uputiti u krajeve nastanjene Česima i Slovacima, da mobilišu sve sposobne za borbu... Formiranje jedne takve jedinice bit će od velikog političkog značaja po nas«. Mjesec i pol dana kasnije, 3. V 1943, Štab III operativne zone izdao je naredbu o formiranju čehoslovačke operativne jedinice - čehoslovačkog bataljona. Prilikom osnivanja, u selu Cikotama, bataljon je brojao 146 boraca kojima je glavni zadatak bio da politički djeluje među Česima i Slovacima. Do 17. VI bataljon se nalazio pod rukovodstvom Štaba III operativne zone, a od tada, kao 4. bataljon, u sastavu XVII NO brigade. Osim političkog djelovanja, čehoslovački bataljon je u razdoblju od osnivanja do pred kraj listopada kao jedinica XVII brigade sudjelovao i u brojnim borbenim akcijama. Među njima posebno mjesto zauzima marš na Baniju koji je poduzela XVII brigada u vremenu VII godine. Na dugom i opasnom putu na oslobođenu teritoriju Banije i u povratku Brigada je vodila više teških borbi protiv ustaško-njemačkih snaga. U jednoj od njih posebno se istakao čehoslovački bataljon kada su 17. VII u šumi Ilijina Greda njegovi borci u proboju obruča natjerali neprijatelja u bijeg. Za postignute uspjehe u borbama u maršu za Baniju Glavni štab NOV i PO- Hrvatske je u svojoj pohvali istakao:»pohvaljujemo borce, komandire, komandante i političke komesare XVII Narodnooslobodilačke Udarne brigade, a naročito njenog Češkog Bataljona, za junačko držanje u borbama u Slavoniji od 9. do 17. VII 1943., za vrijeme njemačko-legionarske ofanzive, kao i za borbe prilikom prelaza rijeke Save i probijanja obruča u šumi Ilijina Greda.«Nakon povratka iz Banije tokom kolovoza i rujna 1943, Bataljon je zajedno s ostalim slavonskim jedinicama izvršio još nekoliko borbenih zadataka i istovremeno obavljao pripreme za formiranje brigade. Iz sela Grahovljani, koje se nalazilo na slobodnoj teritoriji, jedinice Bataljona su odlazile u češka i slovačka sela, kojih je najviše bilo u daruvarskom kotaru, vršeći mobilizaciju češkog i slovačkog stanovništva. Uzimajući u obzir političko raspoloženje Čeha i Slovaka i svakodnevno povećanje broja boraca, Štab VI korpusa NOV i POJ, ocijenio je da se može pristupiti formiranju čehoslovačke brigade. U naredbi o formiranju ove brigade stoji:»1. Formira se Čehoslovačka brigada Narodnooslobodilačke vojske Jugoslavije»Jan Zižka«. 2. U sastav Brigade ulazi I čehoslovački udarni bataljon, Posavski Udarni bataljon i delovi XII Udarne brigade, te Zapadne grupe Odreda i Istočne Grupe Odreda. 3. Postavlja se Štab Čehoslovačke Brigade»Jan Zižka z Trocnova«. Komandant: Milan Joka, dosadašnji komandant I Posavskog udarnog bataljona. Zamjenik komandanta: Arnošt Jasmin, dosadašnji zamjenik komandanta 1. čehoslovačkog udarnog bataljona. Polit, komesar Josip Vojaček. Zam. polit, komesara Aleksandar Jovanović, dosadašnji zam. političkog komesara XVIII Brigade.

7 Načelnik Štaba: Antun Doležal, dosadašnji zam. polit, komesara I Čehoslovačkog udarnog bataljona. Informativni oficir Jozef Hanzl, dosadašnji polit, komesar I Čehoslovačkog Udarnog bataljona. 4. Cehoslovačka Brigada»Jan Zižka«ulazi u sastav XII divizije VI Korpusa.«Formiranje Brigade izvršeno je 26. X u selu Bučje u prisustvu članova Štaba VI korpusa i Štaba XII divizije. Brigada je bila trojna formacija u čijem sastavu su se nalazila tri bataljona (svaki sa po tri čete), prateća, bolnička i četa za veze, a također i pionirski vod. Osim vojnog, formiranje čehoslovačke brigade imalo je i veliki politički značaj, posebno na daruvarskom području gdje je živio najveći broj češkog i slovačkog stanovništva. Ono se, doduše, i ranije opredjeljivalo za NOP materijalno ga pomažući, ali od tada Česi i Slovaci masovnije odlaze u partizane, a cjelokupan NOP u njihovim selima se još brže razvija. Neposredno nakon formiranja, Brigada je krenula na izvršenje borbenih zadataka: od 7. do 25. XI vrši diverzije na području Virovitica Podravska Slatina - Đakovo. Na sektoru Podravska Slatina - Mikleuš za duže vrijeme onesposobila prugu u dužini od m. Na komunikaciji Feričanci Orahovica III bataljon Brigade je 28. XI uspješno prvi puta vodio borbe protiv njemačkih tenkova. U razdoblju XII jedinice Brigade sudjeluju u borbama u Đakovštini i za uporište Đakovo, a 23/24. XII prvi i treći bataljon su napali uporište Sibinj, zapalivši 98 kamiona, 20 motorkotača i zarobivši veću količinu oružja i municije. Početkom čehoslovačka brigada poduzima marš na Baniju (»Banijski put«) koji je trajao od 8. I do 8. II. Glavni zadatak je bio sprovesti 40 kola natovarenih novinskim papirom za GŠ NOV i PO Hrvatske, a u povratku dopremiti u Slavoniju 60 kola ratne opreme. I ovaj odgovoran i težak zadatak Brigada je uspješno obavila. Tokom godine Brigada je u stalnom pokretu vodeći borbe po Slavoniji samostalno ili s drugim slavonskim jedinicama. Ovdje ćemo spomenuti samo neke: 9. VIII po naređenju Štaba XII divizije 1. i 2. bataljon Brigade su likvidirali njemačko-domobransko uporište Končanica. Desetak dana kasnije (18. VIII) jedinice Brigade sudjeluju u oslobađanju Grubišnog Polja i Velikih Zdenaca čime je stvorena veća slobodna teritorija na lijevoj i desnoj obali Ilove X čehoslovačka brigada zajedno s brodskom brigadom i XL divizijom vrši osiguranje prilikom oslobađanja Virovitice. U studenom Brigada se nalazi u okolici Đakova i s jedinicama XII divizije sudjeluje u likvidaciji uporišta Piškorevci (14. XI), a od 21. XI u tzv.»našičkoj operaciji«jednoj od najtežih koju su slavonske jedinice vodile tokom NOB-a. Pred kraj čehoslovačka brigada je brojala oko 1000 boraca raspoređenih u tri bataljona i prateće jedinice. Tada je Brigada postigla i svoje najveće borbene uspjehe. Kako smo vidjeli, borci čehoslovačke brigade bili su u stalnom pokretu, ali to nije bila prepreka za idejno-politički i kulturno-prosvjetni rad koji se u jedinicama provodio takorekući svakodnevno, u prekidima dugih i napornih marševa. Ovom radu se posvećivala velika pažnja jer je borce trebalo osposobiti za djelovanje među češkim i slovačkim stanovništvom. Brigadni agitprop i kulturno-prosvjetni odbori koji su bili organizirani u svim jedinicama Brigade, brinuli su se za praktično provođenje idejno-političke i kulturno-prosvjetne djelatnosti.

8 Među različitim formama političkog djelovanja najvažniji su bili brojni mitinzi na kojima su narodu objašnjavani aktualni vojno-politički događaji. Mitinzi su bili popraćeni kulturno-umjetničkim programom u izvedbi boraca Brigade. Naime, Brigada je imala limenu glazbu, a svaki bataljon pjevački kor i diletantsku sekciju. Ako se uzme u obzir i činjenica da su jedinice Brigade izdale i tridesetak novina u različitom obliku, najčešće džepnog formata, slobodno se može ustvrditi da je Čehoslovačka brigada»jan Zižka z Trocnova«tokom NOB-e bila skoro jedini nosilac idejno-političkog i kulturno-prosvjetnog života češkog i slovačkog stanovništva na području Slavonije. Zadnju ratnu, godinu Brigada je dočekala u sastavu u kojem je i formirana jer je pred kraj studenog u selu Vukojevcima ponovno osnovan 3. bataljon (ovaj bataljon je, naime, početkom izdvojen iz sastava Brigade i činio je jezgru za formiranje Osječke brigade). Tako ojačana brigada je ušla u posljednju fazu NOB-e, spremna za teške borbe koje su je još čekale do oslobođenja zemlje. U periodu od početka do 15. IV borci Brigade vode vrlo teške bitke (možda i najteže koje su vodili tokom NOR-a), osobito 6. i 7. veljače u borbi za virovitički mostobran. Tada je (7. II) poginuo i komandant Brigade Josip Růžička, samo nekoliko dana nakon pogibije komandanta Doležala. Poslije borbi za virovitički mostobran, Brigada desetak dana djeluje na Papuku, a potom, od 3. III do 5. IV godine na osiguranju slobodne teritorije u području Daruvar Garešnica. Po naređenju Štaba XII divizije Brigada 5. IV napušta ovaj sektor da bi u slijedećih 10 dana u maršu od preko 200 km stigla do Dilja. 15. IV godine Brigada je kod Drenjskog Slatnika stupila u vezu s jedinicama I proleterske i XXXVI vojvođanske divizije (kao jedinicama Srijemskog fronta) što je istodobno za borce značilo da će uskoro završiti borba protiv okupatora i kvislinga. Desetak dana kasnije, nakon što se vratila u daruvarski kotar i smjestila u selo Dežanovac, Čehoslovačka brigada je, 24. IV godine rasformirana, a njeni borci i starješinski kadar s naoružanjem i drugom opremom ulaze u jedinice KNOJ-a i u sastav IV brigade XII divizije vodeći zadnje bitke za oslobođenje domovine. Čehoslovačka brigada NOVJ, koja je nosila ime češke nacionalne veličine iz 15. stoljeća, Jana Zižke, od osnutka 26. X do rasformiranja 24. IV godine, a bila je u stalnom pokretu po Slavoniji, i šire, vodeći bitke protiv njemačkog okupatora i njegovih domaćih pomagača. Kroz njene redove prošlo je više od boraca od kojih je oko 700 poginulo i oko 800 ranjeno. Sastav Brigade se, uglavnom, popunjavao borcima iz krajeva gdje živi najveći broj Čeha i Slovaka iz bivših kotareva Daruvar, Grubišno Polje, Pakrac, Slavonska Požega, Našice i Garešnica. Borbeni put čehoslovačke brigade je bio težak i dug, ali zajednički na putu ostalih naroda i narodnosti Jugoslavije koji su u razdoblju godine pod vodstvom Komunističke partije Jugoslavije i Josipa Broza Tita vlastitim snagama izborili klasnu i nacionalnu slobodu. Čehoslovačka brigada»jan Zižka z Trocnova«imala je za komandante dva narodna heroja i to Milana Joku prvog komandanta brigade (kasnije komandant Osječke brigade) i Josipa Ružičku, koji je 7. februara godine poginuo u selu Krajna, kao komandant brigade. Za ratne zasluge Brigada je odlikovana Ordenom zasluge za narod sa zlatnom zvijezdom i Ordenom bratstva i jedinstva sa zlatnim vijencem.

9 Kuća obitelji Lončar u Gornjem Daruvaru u kojoj je radila partijska organizacija godine. Stavení rodiny Lončarovy v Horním Daruvaru, v němž pracovala stranická organizace v roce 1941 Kuća Bohumila Vojačeka na tromeđi kotareva Daruvar, Garešnica i Pakrac poznat pod imenom»jama«, u kojoj je Pavle Gregorić formirao prvi partizanski odred»matija Gubec« Stavení Bohumila Vojáčka na trojmezí okresů Daruvar, Garešnica a Pakrac, známé pod jménem»jáma«, kde Pavle Gregorić formoval první partyzánský oddíl»matija Gubec«

10 Akcija odreda -Matija Gubec- u kamenolomu Sirač Akce oddílu -Matija Gubec- v kamenolomu Sirač Prvi zarobljen top u Slavoniji na Vranom. Kamenu 1942., První ukořistěné dělo ve Slavonii na Vraném kamenu, 1942

11

12 Komanda Daruvarskog područja Velitelství Daruvarske oblasti, 1944 II klasa protuoklopnog odjeljenja pješadijskog kursa II oficirske škole NOV Hrvatske u Daruvaru II. třída protipancéřového oddělení pěchotního kursu II. důstojnické školy NOV Chorvatska v Daruvaru, 1944

13

14 Borci Daruvarskog Bojovníci odreda Daruvarského Borci Čehos' Bojovníci Českt s oddílu : narodom na na táboru zboru lidu u v Bijeloj Bijele, '. ú> NOV.J u borbi oko Našica gády NOVJ v boji u Našic. 1944

15 Defile Cehoslovačke brigade NOVJ u Daruvaru Přehlídka Československé brigády NOVJ v Daruvaru, Rukovodioci daruvarskog područja Vedení daruvarske oblasti v roce godine 1944

16 Čehoslovačka brigada NOV J»Jan Žižka z Trocnova < za vrijeme obilaska zamjenika komandanta VI korpusa Bogdana Crnobrnje, Československá brigáda NOV J»Jan Žižka z Trocnova<» před zástupcem velitele VI. korpusu Bogdanem Crnobrnjou, 1944 Invalidski dom VI korpusa na Ljutoču Invalidovna VI. korpusu na Ljutoči, 1944

17 Borci Daruvarskog odreda u Uljaniku Bojovníci Daruvarského oddílu v Uljaniku, 1944 Folklorna grupa čehoslovačke omladine iz kotara Daruvar s pripadnicima Čehoslovačke brigade NOVJ izvodi plesove pred tribinom na zboru u Orahovici Folklórní skupina české a slovenské mládeže z okresu Daruvar s příslušníky Československé brigády NOVJ tančí před tribunou na sboru v Orahovici, 1944

18 Defile jedinica Přehlídka 12. jednotek divizije 12. u Daruvaru divize Okružni komitet SKOJ-a Okružní komitét SKOJ v rujna Daruvaru, září Daruvar, Daruvar,

19 Borci Daruvarskog odreda Mane Tatalović, Stevo Majić i Mladen Gatalica, Bojovníci Daruvarského oddílu Mane Tatalović, Stevo Majić a Mladen Gatalica, 1944

20 Borci Čehoslovačke brigade NOVJ u požeškoj kotlini srpnja Bojovníci Československé brigády NOVJ v Požežské kotlině, srpen 1944 Čehoslovačka nuara Československá lednu 1945 brigada NOVJ»Jan Žižka z Trocnova«brigáda NOVJ»Jan Žižka z Trocnova«u v posljednjoj ofanzivi ja- poslední ofenzívě v

21 DARUVARSKY NOP ODDÍL ČESKOSLOVENSKÁ BRIGÁDA NOVJ»JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA DARUVAR, SLAVONSKI BROD, ZÁŘÍ 1983

22 Daruvarský NOP oddíl Po kapitulaci Království Jugoslávie 17. IV a po ustavení Nezávislého státu Chorvatska přejímají vládu v nově vzniklém quislingovském státě ustašovci. V daruvarském okrese a v dalších oblastech Chorvatska se ustašovci snaží zapojit do svého hnutí co největší počet Chorvatů, a Srby, Židy, komunisty a ostatní antifašisticky naladěné obyvatelstvo označují jako největší nepřátele chorvatského národa. Srbské a židovské obyvatelstvo bylo podrobeno psychickému a fyzickému teroru ustašovců a také Německé národní skupiny, která své organizace zakládala paralelně s organizováním ustašovské vlády. V o něco lepší situaci byli Češi, z nichž někteří se snažili chránit se před pronásledováním vstupem do Německé národní skupiny. Vzhledem na pozici Maďarů a Slováků uvnitř Osy byli obyvatelé obou těchto národností považováni za příslušníky přátelských národů. Během prvních měsíců okupace byli na Daruvarsku ve zvláště těžké situaci komunisté, kteří museli svou činnost takřka zastavit. Po příchodu dr. Pavla Gregorice do Slavonie v květnu 1941 se však situace ve stranické organizaci postupně normalizuje: první významnější krok v tomto směru byla krajanská konference KSCH Nová Hradiska, které se zúčastnil Alojz Pintar-Zlatni, představitel daruvarského okresu. Na konferenci v Banově Jaruze 18. VI vysvětlil dr. Gregorio komunistům, představitelům okresů spadajících pod Novou Hradisku, vojenskou a politickou situaci ve světě a v zemi a přednesl návody na další přípravy k ozbrojenému povstání. Po výzvě ÜV KSJ národům Jugoslávie k ozbrojenému povstání proti okupantům a quislingům formuje strana v létě a na podzim skupiny spolupracovníků. Ve východní části okresu působí partyzánská skupina Paji Orozoviče-Brky, kterou založili pakračtí komunisté. V západní části okresu byl v lese zvaném»jáma«ve mlýně Bohumila Vojáčka 4. X založen partyzánský oddíl»matija Gubec«. Oddíl formoval dr. Pavle Gregorič-Brzi. Na Daruvarsku působila v tu dobu i partyzánská skupina Nikoly Miljanoviče-Karauly. Ze skupin spolupracovníků NOB se na vesnicích zakládají akční výbory, z kterých se později vyvinou národně osvobozenecké výbory jako orgány národní vlády. Tak NOP na Daruvarsku ustavoval postupně do konce roku 1941 své politické a organizační formy. Během roku 1942 probíhá na Daruvarsku další rozvoj NOP: NOO jsou formovány takřka ve všech osadách okresu, na jaře vznikají první antifašistické výbory žen a koncem roku byl založen i okresní komitét SKOJ, v němž bylo asi 20 skupin. Koncem roku 1942 bylo v každé osadě okresu několik spolupracovníků NOP a zakládají se i organizace Svazu mladé generace. V průběhu roku odešlo do partyzánských oddílů z Daruvarska několik stovek bojovníků, kteří byli rozmisťováni do slavonských operativních jednotek. Výsledkem stálé ozbrojené činnosti daruvarských partyzánských skupin (tzv. Růžičkova, Jovy Kuzmanoviće-Hodži, B. Bosance a dalších) a jiných slavonských jednotek bylo rozsáhlé svobodné a poloosvobozené území v obci. Neustálým přílivem nových bojovníků a rozvojem NOP na Daruvarsku byly vytvořeny začátkem roku 1943, jak zhodnotil štáb III. operativního pásma, podmínky pro formování větší vojenské jednotky, která by působila v daruvarské oblasti a prováděla důležité vojenské a politické úkoly: přepadala nepřátelské základny, poškozovala komunikace, prováděla mobilizaci, organizovala sběr potravin, chránila a posilovala NOH. Vedení III. operativního pásma se proto rozhodlo pro formování daruvarského praporu (III. prapor 1. slavonského

23 oddílu), což se uskutečnilo v polovině dubna Velitelem praporu, který se skládal asi z 90 bojovníků, byl jmenován Pajo Orozović-Brko a politickým komisařem se stal Branko Došen. Nově založený prapor pokrýval svou vojenskou a politickou aktivitou všechny osady daruvarské obce; rozšiřoval a upevňoval NOP mezi obyvateli této oblasti. Pro ochranu těch částí svobodného teritoria, které byly vystaveny útokům nepřátelských jednotek, rozhodl štáb II. (později VI.) korpusu NOV a POCH o zakládání partyzánských oddílů vojenských jednotek, které budou mít možnost bránit svobodné oblasti, přepadat nepřátelské základny a stále politicky působit mezi lidem. Už 29. VI. vydal štáb korpusu rozkaz, podle kterého byly ve Slavonii založeny tyto národně osvobozenecké partyzánské oddíly: Diljský, Požežský, Bilogorský a Daruvarský partyzánský oddíl. Velitelem štábu Daruvarského národně osvobozeneckého oddílu se stal Jovan Milaković a politickým komisařem Marko Nikolič. Několik dnů po založení provedl Daruvarský oddíl i svou první bojovou akci, během července ještě několik menších, které měly především hospodářský a politický význam. První větší akci provedly jednotky oddílu 19. VII u osady Podborski Vrbovac, kde chránily postavení XII. divize při útoku na nepřátelskou základnu v Malých Bastajích. Daruvarský oddíl se zúčastnil i bojů o základnu v Djulovci, kterou 19. IX. přepadla XII. brigáda s cílem likvidovat ji a umožnit sloučení svobodného území v Slavonii a Bílogoře. Význam Daruvarského oddílu v tomto velmi významném boji byl v tom, že jeho bojovníci hrdinně odráželi útoky nepřátelských jednotek, které na XII. brigádu útočily zezadu. Jeden z nejtěžších bojů měl oddíl s ustašovci u Kukunjevce 7. X Bojovníci tam projevili své hrdinství a vojenskou pohotovost: bylo zabito 57 ustašovců, ale i oddíl utrpěl velké ztráty. Zahynulo 5 a bylo zraněno 10 bojovníků. Padl i Pajo Orozović, zástupce velitele oddílu. Koncem roku 1943 Daruvarský NOP oddíl zesílil a ve své vojenské a politické aktivitě zaznamenává stále lepší a lepší výsledky. Je to období, kdy se velitelem oddílu stal Bogdan Gojković-Obilić a politickým komisařem Stevo Prodanovič. Do konce roku 1943 vykonaly jednotky Daruvarského partyzánského oddílu ještě řadu bojových akcí. Jednou z největších bylo poškození tratě Daruvar Koreničani (24. XI.) v délce pěti kilometrů. V době formování měl Daruvarský partyzánský oddíl asi 150 bojovníků a koncem roku 1943 už 490 bojovníků, zařazených do dvou praporů. V prvním bylo 166 bojovníků, v druhém 175, nemocniční rota měla 36, mládežnická rota 28 a pracovní prapor 66 partyzánů. V prvních řadách bylo 197 členů KSJ a členů SKOJ, kteří svým vzorem šířili bratrství a jednotu a vážnost národně osvobozeneckého hnutí vcelku. V přestávkách mezi boji probíhal v oddílech vojenský výcvik, organizovaly se kursy čtení a psaní,»ústní«noviny a nacvičovaly kulturní a zábavní programy. Ve vesnicích se organizovaly mítinky, na kterých byly obyvatelstvu vysvětlovány nejdůležitější vojenské a politické události a cíle NOP, byly navazovány kontakty s NO a ostatními protifašistickými organizacemi. Tak oddíl dodůsledku plnil cíle, pro které byl založen, tj. rozšiřovat a upevňovat NOP a bratrství a jednotu na území daruvarského okresu.

24 Začátkem roku 1944 se Daruvarský oddíl ocitl v těžké situaci: počet bojovníků klesl (část bojovníků zraněných nebo vyčerpaných byla přestěhována do partyzánských nemocnic) a proti sobě měl dobře ozbrojených nepřátelských vojáků rozložených na území Daruvaru a Pakrace. V takovéto situaci bylo velice obtížné provádět akce, k nimž však docházelo. V lednu roku 1944 vedl oddíl boje u Subocké, v Dežanovci a podle Bijelé, v březnu u Dolan a mezi Ivanovým Polem a Horním Daruvarem, koncem měsíce pak u osady Vukovije. V těchto bojích utrpěl i značné ztráty; v lednu bylo 14 mrtvých a 22 zraněných převážně z boje v Dežanovci. I když zesláblý, oddíl dokázal, že může vést rovnoprávný boj s mnohem silnějším nepřítelem. Kromě stálých nepřátelských jednotek, které sídlily na Daruvarsku, procházely tímto územím i větší německé jednotky, které terorizovaly obyvatelstvo; oddíl poskytoval v mnozích svých možností obyvatelstvu ochranu. Situace se zlepšila příchodem Československé brigády na Daruvarsko (začátkem března 1944); brigáda pak působí společně s oddílem a pomáhá mu v úkolech, které před něj byly postaveny. Po reálném odhadu situace a sil nepřátelských jednotek nemohl oddíl provádět žádné větší akce, a proto byla větší pozornost věnována vojenskému uzpůsobování a politické aktivitě bojovníků a obyvatelstva. O politickou činnost se staral agitprop oddílu, který zajišťoval literaturu a připravoval kulturně- -osvětové a zábavní programy pro bojovníky a obyvatelstvo těch osad, v nichž oddíl právě sídlil. Programu se zúčastnily pěvecké skupiny, divadelní a hudební skupiny. Na jaře 1944 (26. IV.) podnikli Němci proti VI. korpusu ve Slavonii ofenzívu pod názvem»oluja«(ungewitter), která probíhala na území Nová Hradiška Slav. Požega Pleternica Slav. Brod Našice Podravská Slatina Virovitica Daruvar. Cílem této obsáhlé nepřátelské operace, které se zúčastnilo asi vojáků, 100 tanků, dělostřelectvo a letectvo, bylo zajištění úplné kontroly na tomto území, obzvlášť na hlavní komunikaci, železniční trati Bělehrad Záhřeb. Akce měla zesílit frontu proti silám Rudé armády, a to bylo možné jen zničením jednotek VI. korpusu. Ofenzíva»Oluja«trvala od 26. IV. do 10. V. 1944, hlavní cíl však nesplnila. Jednotkám VI. korpusu se podařilo vymanit se z obklíčení a nepříteli způsobily veliké ztráty. Během ofenzívy se bojů zúčastnil i Daruvarský oddíl: 3. IV měl ve vsi Kipu těžkou srážku s I. praporem IV. horského zdrugu, a 3. a 4. V. přepadl ze zálohy v Omanovci motorizovanou nepřátelskou kolonu a způsobil jí veliké ztráty. Tehdy byl zajat podplukovník Ivan Krištofič, vykonavatel funkce velitele IV. horského zdrugu a setník Silvije Vlajič. Do rukou bojovníků oddílu padl při té příležitosti také plán operace»oluja«. Po ofenzívě»oluja«zůstal proti Daruvarskému oddílu silný nepřítel sídlící v samotném městě. Jeho jednotky i nadále vpadaly na osvobozené území; jejich cílem bylo zastrašit a ekonomicky ruinovat tamní obyvatelstvo. Částečně se jim to dařilo, ale i Daruvarský oddíl byl úspěšný při jejich potírání. Je ovšem nutno zdůraznit, že v té době byl Daruvarský oddíl slabší než začátkem roku V období ofenzívy»oluja«(10. V.) do konce srpna 1944 se bojová aktivita oddílu zaměřila na přepadání ze zálohy na silnicích Daruvar Pakrac, Daruvar Veliki Zdenci a Daruvar Banova Jaruga; další jeho významnou akcí bylo ničení trati Daruvar Pakrac. Svedl však také těžké boje o nepřátelské opevnění: 12. července 1944 útočí jednotky oddílu na Badljevinu, a 2. srpna společně

25 s jednotkami XII. a XL. divize a dále s Posavským a Bilogorským oddílem likvidují opevnění Badljevinu a Dolany. Protože o několik dní později padly i Končenice, jediné nepřátelské opevnění zůstalo už jen v Daruvaru. Vzhledem na válečnou situaci bylo pouze otázkou času, kdy padne i toto silné opevnění. Došlo k tomu 16. IX. 1944, kdy i poslední ustašovské jednotky prchly z města a jednotky NOV a POJ Daruvar osvobodily. Předtím, než byl Daruvar osvobozen, rozhodl štáb VI. korpusu, že již neexistuje potřeba Daruvarského oddílu jakožto samostatné jednotky, takže ho rozkazem ze dne 28. srpna 1944 rozformoval (v Ivanově Sele) a jeho bojovníky rozmístil do jednotek KNOJ, XVII., IV. brodské a osjecké brigády. Daruvarský oddíl tedy působil od 29. VI do 28. VIII Prováděl úkoly, pro něž byl založen a které před něj kladlo vyšší vedení NOP. Vzhledem k vojenské a politické aktivitě, statečnému a disciplinovanému chování svých bojovníků šířil Daruvarský oddíl NOP a posiloval bratrství a jednotu na území Daruvarského okresu, kde se během války nacházely četné dobře ozbrojené nepřátelské formace. Svojí neustálou angažovaností přispěli bojovníci Daruvarského oddílu významně ke konečnému vítězství NOP v daruvarském okrese. Za výjimečný úspěch v boji u Duhov byl oddíl pochválen a odměněn těžkým kulometem s 5000 náboji. Daruvarský národně osvobozenecký partyzánský oddíl dal národního hrdinu Paju Orozoviče-Brku. Československá brigáda NOVJ»Jan Žižka z Trocnova« Po kapitulaci Království Jugoslávie v dubnové válce 1941 se většina příslušníků české a menší počet příslušníku slovenské národnosti octly uvnitř hranic ustašovského tzv. Nezávislého státu Chorvatska. Tím se postavení Cechů značně zhoršilo, neboť je ustašovci považovali za příslušníky nepřátelského národa. Veškerá práva, která Čechům uznalo Království Jugoslávie, byla zrušena. Ustašovci a Němci se snažili různými způsoby přinutit Čechy, aby se deklarovali jako Chorvaté nebo Němci a sebemenší odpor proti odnárodňování byl ostře trestán. Vystaveni teroru a asimilaci Češi se snažili různými způsoby zachovat si svou národní svébytnost, a to v prvé řadě tím, že se rozhodovali pro účast v národně osvobozeneckém hnutí, neboť poznali, že KSJ jako vedoucí síla NOB vede správnou třídní a národnostní politiku. Na rozdíl od Čechů měli Slováci o něco lepší postavení, neboť se na ně Němci a ustašovci dívali jako na příslušníky spojeneckého národa. Avšak ani to nemohlo Slováky odradit od rozhodnutí zapojit se do NOB. Češi a Slováci jako jednotlivci vstupují do národně osvobozeneckého hnutí už r. 1941, hned po výzvě Strany k povstání. Byli to v prvé řadě členové KSJ. V partyzánském oddílu, který 4. X založil dr. Pavle Gregorić, se kromě Chorvatů a Srbů nacházeli také Cesi a Slováci. Ve větším počtu se Češi a Slováci zapojili do NOB r. 1942, což ustašovci a Němci nemohli znemožnit žádnými hrozbami nebo sliby. Na stranické poradě, která se od 25. do 27. XII konala na Zvečevu, bylo rozhodnuto, že se má»podniknout vše, aby Češi, Slováci, Maďaři a Němci

26 byli aktivně zapojeni do dnešního boje, který také jim přináší osvobozeni«. Na základě tohoto usnesení a také faktu, že se stále větší počet bojovníků české a slovenské národnosti zapojoval do národně osvobozeneckého hnutí, vedení III. operativního pásma NOV a PO Chorvatska došlo začátkem r k přesvědčení, že by bylo možno založit československou jednotku. Čteme o tom v rozhodnutí z 16. III které se řídilo hlavně politickými důvody, také toto:»na území III. operativního pásma žije spolu se Srby a Chorvaty také značný počet Čechů a Slováků. Nepřítel s nimi zacházel podobně jako s Chorvaty. Nutil je k vstupu do svého vojska, posílal na práci apod. Domníváme se, že bychom zprvu mohli založit jednu rotu (70 až 80 bojovníků), kterou později vyšleme do oblastí obydlených Čechy a Slováky, aby mobilizovali do boje všechny způsobilé... Formování takové jednotky bude mít pro nás velký politický význam.«o měsíc a půl později, 3. V. 1943, vydal štáb III. operativního pásma rozkaz k formování československé operativní jednotky Československého praporu. V době založení, k němuž došlo ve vsi Cikote, měl prapor 146 bojovníků, jejichž hlavním úkolem bylo politicky působit mezi Čechy a Slováky. Do 17. VI byl prapor podřízen štábu III. operativního pásma, a potom zařazen do XVII. NO brigády jako její 4. prapor. Kromě politického působení Československý prapor od svého založení až do konce října 1943 jako jednotka XVII. brigády prošel četnými bojovými akcemi. Mezi nimi si zvláštní pozornost zaslouží pochod do Banije, který podnikla XVII. brigáda ve dnech VII Na dlouhé a nebezpečné cestě na osvobozené území Banije a také při návratu brigáda prošla těžkými boji s ustašovskými a německými jednotkami. V jednom z nich, v lese Ilijina Greda, 17. VII. mimořádně vynikl Československý prapor, když jeho bojovníci při úniku z obklíčení zahnali nepřítele na útěk. Za dosažené úspěchy v bojích při pochodu do Banije Hlavní štáb NO a PO Chorvatska vydal následující pochvalu:»udělujeme pochvalu bojovníkům, velitelům a politickým komisařům XVII. národně osvobozenecké úderné brigády, a zejména jejího Českého praporu za hrdinství při bojích ve Slavonii od 9. do 17. VII v době německo-legionářské ofenzívy, jakož i za boje při přechodu řeky Sávy a prorážení obklíčení v lese Ilijina Greda.«Po návratu z Banije během srpna a září 1943 provedl prapor spolu s ostatními slavonskými jednotkami ještě několik bojových úkolů a současně konal přípravy k založení brigády. Ze vsi Grahovljani, která se nacházela na osvobozeném území, podnikaly jednotky praporu výpravy do českých a slovenských osad, kterých bylo nejvíce na daruvarském okrese, a prováděly tam mobilizaci českých a slovenských bojovníků. Vzhledem na politickou situaci mezi Čechy a Slováky a neustálé zvyšování počtu bojovníků štáb VI. korpusu NOV a POJ rozhodl, že se může přikročit k založení Československé brigády. V rozkazu o založení čteme: 1. Zakládá se Československá brigáda národně osvobozeneckého vojska Jugoslávie»Jan Zižka«. 2. Do brigády se začleňuje 1. československý úderný prapor, Posavský úderný prapor a části XII. úderné brigády a Západních a Východních oddílů. 3. Jmenuje se štáb Československé brigády»jan Zižka z Trocnova.«Velitel: Milan Joka, dříve velitel 1. posavského úderného praporu. Zástupce velitele: Arnošt Jasmín, dříve zástupce velitele 1. československého úderného praporu.

27 Politický komisař: Josef Vojáček. Zástupce politického komisaře: Alexandar Jovanovič, dříve zástupce politického komisaře XVIII. brigády. Náčelník štábu: Antonín Doležal, dříve zástupce politického komisaře 1. československého úderného praporu. Informační důstojník: Josef Hanzl, dříve politický komisař 1. československého úderného praporu. 4. Československá brigáda»jan Žižka z Trocnova«se začleňuje do XII. divize VI. sboru.«brigáda byla formována 26. X ve vsi Bučje za přítomnosti štábu VI. korpusu a štábu XII. divize. Tvořily ji tři prapory (každý měl tři roty), doprovodní, zdravotní, a spojovací rota jakož i ženijní četa. Založení Československé brigády mělo kromě vojenského také velký politický význam, zejména na Daruvarsku, kde žila většina českého a slovenského obyvatelstva. To se sice již dříve rozhodlo pro národně osvobozenecké hnutí a hmotně mu pomáhalo, po založení brigády se však Ceši a Slováci hromadněji připojují k partyzánům a národně osvobozenecké hnutí se v jejich vesnicích rychleji rozvíjí. Ihned po založení se brigáda vydala k výkonu bojových úkolů: ve dnech 7. až 25. XI provádí diverze v oblasti Virovitica Podravská Slatina Djakovo. Na úseku Podravska Slatina Mikleuš zničila na delší dobu trať v délce m. Na silnici Feričanci Orahovica III. prapor brigády vedl 28. XI. úspěšně svůj první boj proti německým tankům. Od 3. do 13. XII se brigádní jednotky zúčastnily bojů v Djakovštině o nepřátelskou základnu Djakovo, a v noci z 23. na 24. XII. první a třetí prapor zaútočily na základnu Sibinj, přičemž zapálily 98 kamionů, 20 motocyklů a ukořistily velké množství zbraní a střeliva. Začátkem r se Československá brigáda vydává na pochod do Banije, který trval od 8. I. do 8. II. Jejím úkolem bylo doprovodit 40 vozů naložených novinovým papírem pro Hlavní štáb NOV a PO Chorvatska a při návratu přivézt do Slavonie 60 vozů válečné výzbroje a výstroje. Také tento těžký a zodpovědný úkol brigáda úspěšně splnila. Během r byla brigáda v neustálem pohybu a přitom bojovala ve Slavonii buď sama nebo spolu s jinými slavonskými jednotkami. Zde uvedeme některé z bojů. 9. VIII na rozkaz štábu XII. divize 1. a 2. prapor Československé brigády likvidovaly německo-domobraneckou základnu Končenice. Jen o deset dní později (18. VIII.) se brigádní jednotky spoluúčastní osvobozování Hrubečného Pole a Velkých Zdenců, čímž se vytvořilo větší osvobozené území po levé a prvé straně řeky Ilovy. 3. až 5. X. Československá brigáda spolu s Brodskou brigádou a XI. divizí zajišťuje týl bojujícím jednotkám při osvobození Virovitice. V listopadu 1944 brigáda bojuje v okolí Djakova a spolu s jednotkami XII. divize se podílí na likvidaci základny Piškorevci (14. XI.) a od 21. XI. se účastní tzv. Našické operace, jednoho z nejtěžších bojů, který slavonské jednotky vedly během NOB. Koncem r Československá brigáda měla asi 1000 bojovníků, rozdělených do tří praporů a doprovodných jednotek. V té době brigáda také dosáhla největších bojových úspěchů. Jak jsme již řekli, bojovníci Československé brigády byli v neustálém pohybu, to však nebylo překážkou pro ideově-politickou a kulturně-osvětovou činnost, která v jednotkách probíhala téměř nepřetržitě v přestávkách mezi

28 dlouhými a vyčerpávajícími pochody. Této činnosti se věnovala velká pozornost, neboť se bojovníci měli uzpůsobit pro činnost mezi českým a slovenským obyvatelstvem. Brigádní agitprop a kulturně-osvětové výbory měly na starosti praktické uskutečňování ideově-politické a kulturně-osvětové činnosti. K různým formám politického působení patří v prvé řadě četné tábory lidu (mítinky), na nichž se lidem vysvětlovaly aktuální vojensko-politické události. Každý mítink byl provázen kulturně-uměleckým programem, který připravili sami bojovníci. Brigáda totiž měla dechovou hudbu a každý prapor svůj pěvecký sbor a divadelní sekci. Vezmeme-li v úvahu, že brigádní jednotky vydávaly asi třicet různých novin, nejčastěji kapesních, můžeme směle říci, že Československá brigáda NOVJ»Jan Zižka z Trocnova«byla během NOB téměř jediným nositelem ideově-politického a kulturně-osvětového života českého a slovenského obyvatelstva na území Slavonie. Do posledního válečného roku 1945 vstoupila brigáda ve složení, jaké měla při svém založení, neboť koncem listopadu 1944 byl ve vsi Vukojevci znovu založen 3. prapor (ten prapor byl totiž začátkem r vyřazen z brigády a tvořil jádro Osjecké brigády). Takto posílena brigáda vstoupila do posledního období NOB, připravena na těžké boje, které na ni čekaly před osvobozením vlasti. Od začátku roku až po 15. IV byla brigáda velmi těžké boje (snad nejtěžší během NOV), hlavně na virovitickém předmostí. Tehdy (7. II.) padl také velitel brigády Josef Růžička, jen několik dní po smrti velitele Antonína Doležala. Po bojích o virovitické předmostí brigáda asi deset dní bojuje na Papuku a pak, od 3. III. do 5. IV. 1945, zajišťuje osvobozené území kolem Daruvaru a Garešnice. Na rozkaz štábu XII. divize brigáda 5. IV. opouští tento úsek a po desetidenním pochodu, při němž přešla 200 km, přichází na Dilj. Zde 15. IV navázala u Drenjskeho Slatniku spojení s jednotkami I. proletářské a XXXVI. vojvodinské divize (jednotkami Srijemské fronty), což pro bojovníky bylo znamením, že boj proti okupantům a jejich přisluhovačům brzy skončí. Jen o deset dní později, když se brigáda vrátila na Daruvarsko a umístila v Dežanovci, byla 24. IV rozformována a její bojovníci a stařešinové s výzbrojí a výstrojí zařazeni do jednotek KNOJ a do IV. brigády XII. divize, v nichž pak vedli poslední boje za osvobození vlasti. Československá brigáda NOVJ, která nesla jméno českého národního hrdiny z 15. století Jana Žižky, byla od svého založení 26. X až po své rozformování 24. IV v neustálem pohybu po Slavonii a mimo ni a přitom neustále bojovala proti německým okupantům a jejich domácím přisluhovačům. Jejími řadami prošlo více než 3000 bojovníků, z nichž asi 700 zahynulo a 800 bylo zraněno. Její řady doplňovali bojovníci hlavně z oblastí, kde žije největší počet Čechů a Slováků, tedy z bývalých okresů Daruvar, Hrubečné Pole, Pakrac, Slav. Požeha, Našice a Garešnice. Bojová cesta Československé brigády byla dlouhá a těžká, byla to však společná cesta všech národů a národností Jugoslávie, které si v letech pod vedením Komunistické strany Jugoslávie a Josipa Brože Tita vybojovaly vlastními silami třídní a nacionální svobodu. Československá brigáda NOVJ»Jan Zižka z Trocnova«měla ve svých řadách dva velitele, kteří byli jmenováni národními hrdiny. První z nich byl její první velitel Milan Joka, který se později stal velitelem Osjecké brigády, a druhým Josef Růžička, který padl 7. II ve vsi Krajna jako velitel brigády. Za válečné zásluhy byla brigáda vyznamenána Řádem zásluh o národ se zlatým věncem a Řádem bratrství a jednoty se zlatým věncem.