ODBORNÁ STUDIE - Koncentrace peroxihydrátu močoviny zřejmě nemá vliv na účinnost bělení. - Zuby bělené in vitro nejsou více náchylné k erozi kyselinami. - Zuby bělené in vitro nejsou více náchylné ke vzniku zubního kazu. - Tyto výsledky jsou povzbudivé, jak pro poskytovatele, tak pro příjemce služeb v oblasti bělení zubů. Vliv bělení na citlivost skloviny vůči erozi kyselinami a demineralizaci I. A. Pretty, 1 W. M. Edgar 2 a S. M. Higham 3 Úvod. Účelem této studie in vitro bylo určit, zda sklovina, která byla podrobena bělení pomocí gelu peroxihydrátu močoviny (CPG), vykazuje vyšší riziko eroze kyselinami nebo demineralizace (vznik zubního kazu) v porovnání se sklovinou, která bělena nebyla. Metoda: Byly použity lidské řezáky. Vzorky byly náhodně rozděleny do jedné ze 4 skupin, které byly běleny následujícími přípravky: a) 10% CPG, b) 16% CPG, c) 22% CPG a d) 10% CPG s xylitolem, fluoridem a draslíkem. Každý vzorek byl zvlhčen slinami a příslušným přípravkem na dobu 2 hodin, přičemž celková expozice činila 40 hodin. Aby bylo zajištěno, že bělení skutečně proběhlo, byly sledovány odstíny zubů s použitím zařízení k určování barvy zubů (Shade-Eye). Po provedeném bělení byla jedna polovina vzorku vystavena erozivnímu působení a druhá polovina působení demineralizačního systému, přičemž polovina každého vzorku byla ponechána pro kontrolu bez bělení. Vzorky byly postupně vyhodnocovány pomocí kvantitativní světlem indukované fluorescence (QLF) a v závěru studie také pomocí transverzní mikroradiografie (TMR) Výsledky: Eroze byla zjištěna na všech vzorcích ( Q 126±23,4), jak na bělených tak na nebělených plochách. Statisticky nebyl žádný rozdíl mezi bělenými a nebělenými plochami, a to ani v rámci skupin bělených stejným postupem ani mezi nimi. Na všech vzorcích byly nalezeny poškození podobné zubnímu kazu; metoda TMR odhalila podpovrchová poškození na všech zubech a údaje z QLF tato zjištění podpořily ( Q 89±18,9). Na základě statistické analýzy nebyly zjištěny žádné rozdíly mezi bělenými a nebělenými plochami, ani mezi různými koncentracemi bělících roztoků. Závěr. Tyto výsledky naznačují, že bělení zubů peroxihydrátem močoviny (s využitím komerčně dostupných koncentrací) nezvyšuje citlivost skloviny vůči erozi kyselinami a zubnímu kazu. 1*Přednášející v oboru rekonstrukční stomatologie, University of Manchester, 2Emeritní profesor stomatologie, University of Liverpool, katedra klinického zubního lékařství, 3Profesor orální biologie, University of Liverpool, katedra klinického zubního lékařství *Korespondenční adresa: I. A. Pretty, Unit of Prosthodontics, Department of Restorative Dentistry, Turner Dental School, The University of Manchester, Higher Cambridge Street, Manchester M15 6FH Email: iain.pretty@man.ac.uk Recenzovaná přednáška doi: 10.1038/sj.bdj.4812126 British Dental Journal 2005; 198: 285 290
ÚVOD S poklesem výskytu zubních kazů u populace v západních zemích stoupl zájem o poskytování služeb v oblasti estetické stomatologie. Jednou z často požadovaných procedur, které provádějí nespecializovaní zubní lékaři, je bělení zubů, ke kterému se obvykle používají gely peroxidu vodíku. 1 Zatímco ve Velké Británii probíhá debata o zákonnosti tohoto postupu, zběžný pohled do odborného a obecného tisku ukazuje, že nabídka těchto služeb je široká a velmi využívaná. Obecně je přijímána představa, že proces bělení živých zubů probíhá ve dvou hlavních stupních; v prvním stupni se odstraní vnější skvrny způsobené například čajem, kávou a tabákem, zatímco ve druhém se redukují vnitřní skvrny uvnitř dentinu. 2 Výzkum v této oblasti se soustřeďuje především na účinnost různých roztoků peroxidu vodíku, např. ve formě peroxihydrátu močoviny, gelů, na vlivy koncentrace a působení takových systémů na různé rekonstrukční materiály. 1,3-5 Řada studií se zabývala vlivem bělení zubů na mikrotvrdost skloviny a vstřebávání fluoridů a ukázalo se, že přes určité rozdíly v číselných údajích mezi bělenými a nebělenými vzorky neexistuje žádný statistický rozdíl. 6-8 Studie pomocí SEM ukázaly, že bělení zubů způsobuje přehnané periferie skloviny obsahující prizmata (hranolky) a určitou ztrátu jádra hranolků (která byla popsána jako mírná až střední). 9 Jen málo studií se zabývalo dopadem bělení zubů na citlivost skloviny k zubnímu kazu nebo k erozi, přičemž se většinou soustředily na specifické značkové výrobky, ke kterým byla přidávána činidla působící proti zubnímu kazu. 9 Účelem této studie bylo zjistit vliv různých koncentrací gelu peroxihydrátu močoviny na citlivost skloviny vůči erozi a demineralizaci a zjistit vliv přídavku xylitolu, fluoridu a draslíku k tomuto gelu a jeho bělící účinky. Studie se zaměřila na maximálně autentický postup odpovídající situaci in vivo. METODY A MATERIÁLY Celkem bylo vybráno 24 lidských řezáků na základě minimálního výskytu kazu, eroze, rekonstrukce, prasklin a dalších anomálií v zubní sklovině. Každý zub byl jemně obroušen pemzou a vyleštěn vlhkým a následně suchým brusným papírem. Odstín zubu byl určen pomocí kolorimetru Shade-Eye (od japonské firmy Shofu) a byl zaznamenán jeho Vita odstín. Následně byl na povrch zubu nanesen průsvitný, nefluorescenční lak odolný proti kyselině (MaxFactor, Procter & Gamble, Velká Británie), a to buď na to polovinu gingivální nebo incisální. Aplikace byla provedena náhodně tak, aby v každé skupině šesti zubů mělo 50% pokrytu lakem gingivální polovinu. Zuby byly uspořádány do skupin po šesti a byly následně náhodně rozděleny do jedné z následujících skupin podle bělícího činidla: A 10% gel peroxihydrátu močoviny (Southern Dental Industrie GmbH) B 16% gel peroxihydrátu močoviny (Southern Dental Industrie GmbH) C 22% gel peroxihydrátu močoviny (Southern Dental Industrie GmbH) D 10% gel peroxihydrátu močoviny s Xylitolem, fluoridem a draslíkem (Biocosmetics Laboratories, Španělsko) Pro každou skupinu ošetření byl gel nanesen na příslušnou plochu zubu zvlhčenou slinami, a to na dobu 2 hodin, a následně pečlivě odstraněn opláchnutím vodou. Gel byl nanesen po celé ploše zubu v rovnoměrné vrstvě asi 5 mm. Zvlhčení slinami je nutné proto, aby se zajistila aktivace gelu a aby se umožnila rekonverze peroxihydrátu močoviny na peroxid vodíku. Sliny k tomuto účelu byly získány od jedné osoby po žvýkání bloku parafinového vosku a do okamžiku použití
byly ponechány zmrazené. Každý zub byl potom upevněn do zařízení na automatické čištění zubů a jemně vyčištěn (na hlavu kartáčku působila síla 105 g) po dobu dvou minut (kartáček Aquafresh, SmithKline Beecham, Velká Británie). Potom byly zuby vyjmuty, byla provedena kontrola poškození laku, pomocí přístroje Shade-Eye byl stanoven Vita odstín a proces se opakoval. Celková doba expozice bělícímu činidlu byla 40 hodin ve 20 cyklech. Hodnoty odstínů Vita byly pro účely této studie uspořádány v následujícím pořadí, přičemž každé tabulce byla přidělena číselná hodnota od 1 do 16. B1, A1, B2, D2, A2, C1, C2, D4, A3, D3, B3, A3.5, B4, C3, A4, C4 Byly rovněž vyhodnoceny hodnoty ph jednotlivých bělících produktů pomocí kalibrovaného (pufr, ph 4) digitálního ph metru (Orion Instruments, Velká Británie). Po ukončení bělícího cyklu byl lak na nehty odstraněn pomocí acetonu a zuby byly jemně očištěny pemzou. Zuby byly následně ve středu rozříznuty na mesiální a distální poloviny. Každý z těchto nových vzorků byl opatřen kódem tak, aby tyto dvojice bylo možné později porovnat. Opět byl nanesen lak a na povrchu bylo vždy ponecháno malé okénko vybělené a nevybělené skloviny. Na bukání povrch byla provedena malá značka, která označovala hranici mezi dvěma povrchy. Jedna polovina zubu byla použita ke studii eroze a druhá ke studii demineralizace, přičemž přidělení vzorků k testům bylo náhodné tak, aby se zajistilo, že v každé skupině bude stejný počet mesiálních a distálních půlek (stratifikovaná randomizace). Na obrázku 1 jsou metody bělení, na obrázku 2 je příklad výstupu z kolorimetru ShadeEye. Na obrázku 3 je příklad preparace zubu před testem eroze a demineralizace.
1. Cubbon T, Ore D. Tvrdá tkáň a prostředky pro domácí bělení. CDS Rev 1991: 84; 32-35. 2. Watts A, Addy M. Změna zbarvení a skvrny na zubech: rešerše z literatury. Br Dent J 2001: 190; 309-316. 3. Gerlach R W, Biesbrock A R. Srovnávací klinické zkoušky a změny na trhu ústní péče: inovace, důkazy a důsledky. Am J Dent 2002; 15: Spec No3A- 6A. 4. Haywood V B. Přehled a situace v oblasti ústních nosičů bělících prostředků. J Esthet Dent 1991; 3: 157-161. 5. Ho S, Goerig A C. In vitro srovnání různých bělící činidel na zubech se změnou zabarvení. J Endod 1989; 15: 106-111. 6. Burgmaier G M, Schulze I M, Attin T. Vstřebávání fluoridu a vznik umělé eroze v bělené a fluoridované sklovině in vitro. J Oral Rehabil 2002; 29: 799-804. 7. Turkun M, Sevgican F, Pehlivan Y, et al. Účinky 10% peroxihydrátu močoviny na morfologii povrchu skloviny: studie na skenovacím elektronovém mikroskopu. J Esthet Restor Dent 2002; 14: 238-244. 8. Lopes G C, Bonissoni L, Baratieri L N, et al. Účinky bělících prostředků na tvrdost a morfologii skloviny. J Esthet Restor Dent 2002; 14: 24-30. 9. Flaitz C M, Hicks M J. Účinky bělících činidel na bázi peroxihydrátu močoviny na povrch skloviny a tvorbu lézí typu zubního kazu: studie pomocí SEM a mikroskopu na polarizované světlo in vitro. ASDC J Dent Child 1996; 63: 249-256. 10. Sielski C, Berta R L, Petrone M E, et al. Studie k posouzení účinnosti bělení zubů u varianty prostředku pro zubní hygienu s obsahem speciálního typu oxidu křemičitého: šestitýdenní studie na dospělých. J Clin Dent 2002; 13: 77-81. 11. Sulieman M, Addy M Rees J S. Vývoj a vyhodnocení in vitro metody pro studium účinků bělení zubů. J Dent 2003; In Press. 12. Matis B A, Wang Y, Jiang T, et al. Rozšířené domácí bělení zubů zbarvených tetracyklínem pomocí různých koncentrací peroxihydrátu močoviny. Quintessence Int 2002; 33: 645-655. 13. Gerlach R W, Zhou X, McClanahan S F. Srovnání bělících proužků s nízkým obsahem peroxidu vodíku a bělících gelů s dusičnanem draselným. Am J Dent; 2002: 15 Spec No 19A- 23A. 14. Gerlach R W, Sagel P A, Jeffers M E, et al. Vliv koncentrace peroxidu a čištění zubů na klinický výsledek bělení. Compend Contin Educ Dent 2002; 23: 16-21; quiz 49. 15. Matis B A. Degradace gelu při bělení pomocí ústního nosiče. Compend Contin Educ Dent Suppl 2000; (28): S28, S31-5; quiz S49. 16. Matis B A, Yousef M, Cochran M A, et al. Degradace bělících gelů in vivo jako funkce konstrukce ústního nosiče a koncentrace peroxihydrátu močoviny. Oper Dent 2002; 27: 12-18. 17. Matis B A, Gaiao U, Blackman D, et al. In vivo degradace bělícího gelu používaného k bělení zubů. J Am Dent Assoc 1999; 130: 227-235. 18. Jorgensen M G, Carroll W B. Výskyt citlivosti zubů po domácím bělení zubů. J Am Dent Assoc 2002; 133: 1076-1082. 19. Shannon H, Spencer P, Gross K, et al. Charakterizace skloviny vystavené bělícímu činidlu s obsahem 10% peroxihydrátu močoviny. Quintessence Int 1993; 24: 39-44. 20. Potocnik I, Kosec L, Gaspersic D. Účinek bělícího gelu s 10% peroxihydrátu močoviny na mikrotvrdost, mikrostrukturu a obsah minerálů. J Endod 2000; 26: 203-206. 21. White D J, Kozak K M, Zoladz J R, et al. Interakce peroxidu s tvrdými tkáněmi: vlivy na povrchovou tvrdost a povrchové/podpovrchové ultra-strukturální vlastnosti. Compend
Contin Educ Dent 2002; 23: 42-48. 22. Amaecha B T, Higham S M, Edgar W M. Vliv sterilizačních metod na strukturální integritu uměle vytvořených kazů pro intraorální testy kariogenicity (schopnosti způsobovat zubní kaz). J Dent 1999; 27: 313-316.