UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA HISTORIE Udělování vědeckých a vědecko-pedagogických titulů od roku 1918 do roku 1990 Bakalářská diplomová práce Vypracovala: Kristýna Štosová Vedoucí práce: PhDr. Pavel Urbášek Olomouc 2011
Anotace Jméno a příjmení: Kristýna Štosová Název katedry: Katedra historie Obor: Archivnictví Téma práce: Udělování vědeckých a vědecko-pedagogických titulů od roku 1918 do roku 1990 Vedoucí práce: PhDr. Pavel Urbášek Rok obhajoby: 2011 Počet stran: 50 Klíčová slova: titul, hodnost, vědecký, vědecko-pedagogický, akademický, habilitace, vysoká škola Klíčová slova anglicky: degrese, title, scientific, scientific-pedagogical, academical, habilitation, university Text anotace: Práce si klade za cíl vytvořit přehled změn v udělování vědeckých a vědecko-pedagogických titulů a hodností mezi lety 1918 1990. Seznam pramenů a literatury obsahuje přehled nejdůležitějších právních norem a literatury zabývajících se vysokým školstvím v uvedeném období. Přílohy náležející k práci, dobře ilustrují situaci vysokého školství. Velmi podnětné je srovnání jednotlivých období (první republiku okupaci v březnu 1939, uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939, ukončení druhé světové války, únorového převratu 1948 a listopadové revoluce 1989). Jde o první ucelené zpracování tohoto tématu. Text annotation: The work aims to create an overview of changes in the granting of scientific and scientific-pedagogical degrees and titles between 1918 1990. The list of sources and literature provides an overview of key legislation and literature dealing with higher education in that period. Very suggestive is the comparison of each period (the first republic, occupation of the Czech Republic in March 1939, the closing of Czech universities in November 1939, ending of World War II, the February coup in 1948 and November Revolution in 1989. It is the first comprehensive treatment of this topic. 2
Prohlašuji, že bakalářskou diplomovou práci na téma Udělování vědeckých a vědecko-pedagogických titulů od roku 1918 do roku 1990 jsem zpracovala samostatně za použití literatury a pramenů, které jsou uvedeny v seznamu. Souhlasím, aby práce byla využívána ke studijním účelům a byla citována dle platných norem. V Olomouci dne 14. 8. 2011 podpis 3
Mé vřelé díky za cenné rady, povzbuzování, trpělivost a pomoc při psaní bakalářské práce náleží PhDr. Pavlu Urbáškovi, řediteli archivu UP a mému vedoucímu práce. Velkou pomocí mi byly také rady JUDr. Ivana Elischera. 4
Obsah Anotace... 2 Úvod... 7 I. Tituly a hodnosti... 8 II. První republika... 9 II. 1. Situace ve školství mezi lety 1918-1930... 9 II. 2. Situace ve školství v letech 1930-1938... 10 II. 3. Existující vysoké školy... 11 II. 4. Zakládání vysokých škol... 12 II. 5. Akademické tituly prvorepublikové... 13 II. 5. 1. Akademický titul doktorský... 13 II. 5. 2. Akademické tituly vědecko-pedagogické... 14 III. Vysoké školy v letech 1938-1945... 16 III. 1. Situace ve školství... 16 III. 2. Udělování titulů... 17 IV. Léta poválečná 1945-1947... 18 IV. 1. Situace ve školství... 18 IV. 2. Zakládání nových vysokých škol... 19 IV. 3. Rušení vysokých škol... 20 IV. 4. Udělování titulů... 20 V. Reformy v letech 1948-1980... 22 V. 1. Situace ve školství... 22 V. 1. 1. Komplexní školský zákon z roku 1950... 22 V. 1. 2. Novelizace zákona z roku 1956 a pozdější... 24 V. 1. 3. Nový vyškolský zákon z roku 1966... 24 V. 2. Zakládání a rušení vysokých škol... 25 V. 3. Československá akademie věd... 28 V. 4. Ústav marxismu-leninismu... 28 V. 5. Udělování titulů podle zákona z roku 1950... 29 V. 5. Udělování titulů podle zákona z roku 1950... 29 V. 5. 1. Tituly a hodnosti... 29 5
V. 5. 2. Hodnosti vědecké... 29 V. 5. 3. Vědecko-pedagogické tituly... 32 V. 6. Udělování titulů podle zákona z roku 1956... 33 V. 6. 1. Hodnosti vědecké... 33 V. 6. 2. Hodnosti vědecko-pedagogické... 33 V. 7. Udělování titulů podle zákona z roku 1966... 36 V. 7. 1. Hodnosti vědecké... 36 V. 7. 2. Tituly vědecko-pedagogické... 36 VI. Vysoké školství mezi lety 1980-1989... 38 VI. 1. Situace ve školství... 38 VI. 2. Tituly a hodnosti... 38 VI. 2. 1. Tituly vědecko-pedagogické... 38 VI. 2. 2. Tituly vědecké... 39 VII. Vysoké školství po 17. listopadu 1989... 40 VII. 1. Situace ve školství... 40 VII. 2. Tituly a hodnosti... 41 VII. 2. 1. Tituly vědecko-pedagogické... 41 VII. 2. 2. Tituly vědecké... 41 Závěr... 42 Resumé... 43 Zkratky... 44 Prameny a literatura... 45 Prameny... 45 Literatura... 49 Elektronické zdroje... 49 Seznam příloh... 50 6
Úvod Téma bakalářské práce jsem si vybrala s ohledem na své předchozí studium na Veřejně správní akademii v Brně v oboru Administrativa justice a právo si zde svým způsobem zamilovala. Na výběr tématu měl ovšem hlavní podíl můj vedoucí práce doktor Pavel Urbášek. Od něj jsem se dozvěděla, že téma opravdu dosud komplexně zpracováno nebylo. Toto jsem si ověřila při hledání literatury i pramenů, resp. zákonů a nařízení. Práce je členěna logicky a chronologicky podle dob, kdy byly vydány zásadní právní normy týkající se udělování vysokoškolských titulů a podle historických období. Správě škol se budu věnovat jen velmi okrajově a pouze v nutných případech. Vnitřnímu členění českých vysokých škol, které se téměř neustále proměňovalo, se také věnovat nebudu. Spletité situaci ve slovenském školství se raději vyhnu, jednak kvůli složitosti a také proto, že již téměř dvacet let nesdílíme společný stát. 7
I. Tituly a hodnosti Titulem je myšleno označení osoby připojované ke jménu, vedle jména nebo místo jména užívaném v osobním či písemném kontaktu. Ve své práci titulem rozumím akademickou hodnost udělovanou přímo státem nebo pověřeným veřejnoprávním subjektem. Akademické tituly jsou tedy tituly udělovány za studijní zásluhy po prokázání své odbornosti (zkouška, sepsání spisu apod.). Právo udílet titul získala univerzita od svého zakladatele (ius promovendi). Ve středověku jím byl císař, král, případně papež. Nejstarším udíleným titulem byl doktor, později bakalář, licenciát a magistr. 1 Právní řád první republiky pak akademické hodnosti zachoval. V případě titulů šlechtických a řádů udělovaných jako vyznamenání už tak velkorysý nebyl zákonem č. 61/1918 Sb. z. a n. byly tyto zrušeny. Současný zákon č. 111/1998 Sb. umožňuje získávat tituly v bakalářských a magisterských studijních programech. Akademické vědecké a vědecko-pedagogické tituly je možné získat v doktorském studiu, dále jako jmenování docentem na základě habilitačního řízení a jmenování profesorem na základě řízení ke jmenování profesorem. Akademický titul je titul získaný rigorózní zkoušku po úspěšném ukončení vysokoškolského studia. Udělování tohoto titulu prošlo svým historickým vývojem, kdy se především lišily podmínky k jeho získání. Vědecko-pedagogický titul je možné získat až po prokázání určité vědecké i učitelské vzdělanosti prostřednictvím habilitačního řízení. Jeho udílení se vývojem změnilo jen nepatrně. Vědecké hodnosti doktora věd a kandidáta věd bylo možné získat mezi lety 1950 až 1990. V současné době, resp. od roku 2002 je možné získat hodnost doktora věd. 1 Poláček, B.: Právnické tituly v průřezu dějin. s. 6 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školy, str. 1575 8
II. První republika Pojmem první republika uvažuji časové období ohraničené vznikem samostatného československého státu a Mnichovskou dohodou. Celková situace ve státě nevypadala po rozpadu monarchie příznivě. Bylo potřeba mnoho věcí změnit, doplnit i vytvořit a to nejen ve školství, ale především v celé společnosti, právních normách atd. Co se týče zákonů, mezi prvními byla vyhlášena tzv. recepční norma, tedy zákon č. 11/1918 Sb. z. a n. o zřízení samostatného československého státu, kterou bylo mimo jiné v zájmu společenské stability dáno, že právní normy platné za Habsburské monarchie platí až do jejich úpravy či zrušení. Tyto mnohdy platily až do dob okupace a tím de facto i v pozdější době (některé až do roku 1950). 2 II. 1. Situace ve školství mezi lety 1918-1930 Situace ve školství byla v celku neutěšená. Školy v období první republiky v sobě nesly zřízení z dob monarchie, tedy zřízení mnohdy nevyhovující novým a vyšším nárokům. Prakticky všechny školy se potýkaly se zastaralými zákony, jejichž změna byla poměrně složitá a hlavně pomalá. Dalším tíživým problémem byl nedostatek financí (zajímavé, že toto dědictví nesou vysoké školy prakticky dodnes). Recepční normou, jak bylo řečeno výše, byly převzaty všechny zákony z dob monarchie i se všemi svými nedostatky. 3 Nové zákony byly přijímany především pro zřizování nových škol. Dříve založeným vysokým školám či učením zůstaly všechny předchozí schválené zákony. Po úpravách se sice volalo, psaly se žádosti, slibovaly se sliby, ale žádné další kroky učiněny nebyly, případně pouze zanedbatelné a jen v nezbytně nutné míře. 4 Ministerstvo školství se již v této době snažilo ovlivňovat činnost vysokých škol tzv. systemizací provedenou zákonem č. 286/1924 Sb. z. a n. 2 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 7 Malý, Karel a kol.: Dějiny českého a československého práva do roku 1945, str. 328 3 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 7 16 4 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 7-16 9
o úsporných opatřeních. Ministerstvo určilo na tři roky dopředu přesný počet pracovních sil na škole (prakticky ve všech oblastech, jak počet absolventů, doktorátů, docentur i profesur, tak později též počty pomocného personálu), který nesměl být překročen. Vláda rozhodovala na základě dodaných podkladů, ale v mnoha ohledech nebrala ohled na požadavky škol. 5 V této době existovaly, resp. do prosince 1918, pouze tyto vysoké školy(viz. níže): česká a německá univerzita, vysoké školy technické české a německé v Praze a Brně, vysoká škola báňská v Příbrami, akademie výtvarných umění v Praze. V Olomouci pak existovala teologická fakulta po zrušené univerzitě. 6 II. 2. Situace ve školství v letech 1930-1938 Toto období je poznamenáno bojem o zachování autonomie vysokých škol. Již v předchozím období můžeme vidět snahu státu regulovat život vysokých škol. V těchto letech se tyto tendence ještě vystupňovaly a nastal v podstatě boj o udržení autonomie vysokých škol. Rozpoutala se debata, nakolik autonomii škol zachovat a nakolik do ní zasáhnout. Kritici autonomie podotýkali, že z vysokých škol se staly cechy, které mezi sebe odmítají přijímat nové lidi. Dalším trnem v oku jejích odpůrců bylo pronikání politiky do školství. Zastánci naopak poukazovali na to, že právě autonomie umožňuje nezávislost bádání a nezávislost škol vůbec. 7 Tyto boje byly, i když na úrovni diskuzí, velmi tvrdé a skončily obhájením autonomie škol. Co se týče vnitřní organizace školství, bylo stále podřízeno ministerstvu školství a osvěty. V tomto období prošlo ministerstvo nemalými reorganizacemi, nicméně vysokým školám toto neprospělo, neboť se ministerstvo nesnažilo řešit praktické problémy škol. Stížnosti padaly především stran byrokracie a politických vlivů. Do řízení českých vysokých 5 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 21 Urbášek, Pavel. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 12 6 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 7 Urbášek, Pavel. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 13-14 7 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 25-30 10
škol začal navíc zasahovat Slovenský stát, resp. slovenské MŠANO. České ministerstvo se snažilo zachovat kontinuitu, která byla dána v předchozích letech, s různou úspěšností. Školství dále trpělo také nedostatkem financí a dá se říci, že i nedostatkem vyučijících, díky systemizaci. Zhoršilo se i postavení a finanční situace vysokoškolských asistentů. 8 II. 3. Existující vysoké školy Česká univerzita, původně Univerzita Karlo-Ferdinandova, rozdělená roku 1882 na Českou univerzitu Karlo-Ferdinandovu a Německou univerzitu Karlo-Ferdinandovu, byla zákonem ze dne 19. února 1920 přejmenována, resp. jí jméno bylo vráceno, na Univerzitu Karlovu. O jménu německé univerzity se mělo rozhodnout zvláštním zákonem. 9 Česká vysoká škola polytechnická, fungující od roku 1815 jako samostatný ústav, byla zákonem z 1. září 1920 reorganizována na České vysoké učení technické v Praze, které obsahovalo vysokou školu (dále jen VŠ) stavebního inženýrství, VŠ kulturního inženýrství (tyto dvě byly roku 1921 sloučeny ve VŠ inženýrského stavitelství), VŠ architektury a pozemního stavitelství, VŠ strojního a elektrotechnického inženýrství, VŠ chemickotechnologického inženýrství, VŠ zemědělského a lesního inženýrství a VŠ speciálních nauk. 10 Německá technická škola pak roku 1918 změnila svůj název na Deutsche Technische Hochschule Prag. 11 Česká Vysoká škola technická v Brně, zřízená roku 1869 císařským výnosem, byla až do zniku Masarykovy univerzity jediným a důležitým centrem českého studentského života v Brně. 12 Německé vysoké škole technické v Brně v zákonech první republiky 8 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 35-40 9 Zákon č. 135/1920 Sb. z. a n. Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školy, str. 59-61 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 14-15 http://www.cuni.cz/uk-374.html 10 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školy, str. 73-74 http://www.cvut.cz/cs/historie 11 http://www.cvut.cz/cs/historie 12 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školy, str. 103 https://www.vutbr.cz/edit/zivot-na-vut/fakta-o-vut/historie-vut/?aid_redir=1 11
nebyla věnována pozornost, kromě nového habilitačního řádu určeného všem školám technického zaměření. 13 Vysoká škola báňská v Příbrami byla, s obory hutním a hornickým, svým zaměřením v Československu jediná. 14 Akademie umění v Praze, byla postátněna již roku 1896, a její název byl roku 1919 změněn na Akademii výtvarných umění v Praze. 15 II. 4. Zakládání vysokých škol První vysokou školou založenou po rozpadu Rakousko Uherské monarchie byla Vysoká škola zvěrolékařská v Brně. Tato škola byla zřízena 12. prosince 1918 zákonem č. 76/1918 Sb. z. a n. První a druhý ročník měl být ovšem otevřen až v říjnu následujícího roku. Druhý ročník měl sloužit posluchačům Vídeňské, příp. Lvovské univerzity, kteří chtěli ve vzdělávání pokračovat v Čechách. 16 Masarykova univerzita, tzv. druhá česká univerzita, byla založena dne 28. ledna 1919 zákonem č. 50/1919 Sb. z a n. Škola působila v Brně a měla mít čtyři fakulty: právnickou, lékařskou, přírodovědeckou a filozofickou. 17 Další školy následovaly prakticky dva dny po sobě. Šlo o Vysokou školu obchodní v Praze, která byla zřízena zákonem č. 461/1919 Sb. z. a n. ze dne 23. července 1919, vyučovacím jazykem pak měla být samozřejmě čeština. V době vzniku však měla škola patřit pod českou vysokou školu technickou v Praze jako samostatný odbor, až v roce 1921 pak měla být samostatnou vysokou školou obchodní. 18 Dne 24. července 1919 byla zřízena Vysoká škola zemědělská v Brně zákonem č. 460/1919 Sb. z a n. Škola byla specifická svými nároky 13 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školy, str. 122 14 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 7 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školy, str. 150, 2000 http://www.vsb.cz/cs/okruhy/prezentace-univerzity/historie/ 15 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školy, str. 151 16 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 9 Zákon č. 76/1918 Sb. z. a n 17 Zákon č. 50/1919 Sb. z. a n. 18 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 11 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školy, str. 90-92 Zákon č. 461/1919 Sb. z. a n. 12
na hospodářské a lesnické pozemky. Působit začala již od školního roku 1919/1920. 19 II. 5. Akademické tituly prvorepublikové Právní řád první republiky akademické hodnosti zachoval podle dřívějšího zákona č. 63/1873 ř. z. a dále dle nařízení ministerstva k. a v. V případě titulů šlechtických a řádů udělovaných jako vyznamenání už tak velkorysý nebyl zákonem č. 61./1918 Sb. z. a n. byly tyto zrušeny. Tento zákon vyvolal bouřlivou diskuzi ohledně jmenování profesorů a hlavně o to, zda jde o titul čestný či akademický. Diskuzi vyřešil zákon č. 79/1919 Sb. z. a n. o jmenování profesorů (více viz. níže). 20 II. 5. 1. Akademický titul doktorský Udělení doktorského titulu se řídilo rigorózním řádem. Každá fakulta pak měla svůj rigorózní řád. Prakticky každý kandidát však musel splňovat určité podmínky, které byly téměř totožné. Uchazeč o rigorózum musel doložit vysvědčení o svých dosavadních studiích a pracích a také déložit, že po určitou dobu navštěvoval danou fakultu jako řádný posluchač. Samozřejmě předkládal též životopis. Součástí zkoušky bylo i předložení vědecké práce, tedy dizertace, a následná rozprava nad ní. Další částí bylo vykonání několika (tří, případně dvou, v závislosti na požadavcích fakulty) přísných, veřejně přístupných zkoušek, resp. rigoróz, z nařízením ministerstva daných předmětů před komisí. Ta byla složena z profesorského sboru a děkana (nebo, v případě jeho nepřítomnosti, proděkana). Za každé rigorózum žadatel složil určený poplatek, který byl rozdělen mezi zkoušející a fakultu. 19 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 10 Zákon č. 460/1919 Sb. z. a n 20 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školy, str. 1063 Zákon č. 61/1918 Sb. z. a n. 13
Po úspěšném zdolání všech nástrah bylo nutné vykonat promoci, za níž se taktéž platilo. Mezi akademické tituly patřily: ThDr JUDr PhDr RNDr medik veterinární MVDr MUDr MrPH doktor farmacie Kandidát theologie bakalář bohosloví Dr techn. Dr mont. Pro přechodnou dobu: Dr juris Dr politices Dipl. Ing. Čestné doktoráty, Dr h.c., byly udělovány se schválením ministerstva školství a národní osvěty za zvláštní zásluhy (o vědu, umění, národ ) bez splnění povinností daných rigorózním řádem, ale v souvislosti s oborem příslušné vysoké školy. 21 II. 5. 2. Akademické tituly vědecko-pedagogické Habilitační řad, resp. nařízení ministra věcí duchovních a vyučování č. 19/1888 ř. z.. nebyl od dob monarchie změněn a stal se obecným habilitačním řádem. Soukromým docentem se mohl stát ten, kdo chěl přednášet na vysoké škole, resp. získat oprávnění (venia docendi) k přednášení. 22 K udělení tohoto titulu musel být žadatel doktorem dané fakulty a mohl tak učinit nejdříve po dvou letech ukončení studia na fakultě. Dále musel předložit samostatnou vědeckou práci vydanou tiskem, nebo delší spis uveřejněný tiskem, tedy habilitační spis, týkající se vědy, z které chce habilitovat. Žádost se předkládala profesorskému sboru dané fakulty. Tento posoudil žádost a spis a dále doporučil žadatele k dalšímu postupu nebo jej 21 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školy, str. 1575-1576 22 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školy, str. 1099 14
odmítl pro nezpůsobilost jeho práce k danému oboru. Dalším krokem byla úspěšná účast na kolokviu za přítomnosti profesorského sboru. Po této části následovala přednáška na zkoušku taktéž před členy profesorského sboru. Téma přednášky bylo tímto sborem stanoveno na základě návrhu žadatele. Termíny kolokvia i přednášky vždy určoval děkan. Následně se profesorský sbor usnesl, zda žadateli udělí venia docendi či nikoliv. Pokud se rozhodl negativně, mohl se žadatel odvolat k ministru vyučování. V případě, že byl žadatel již uznávanou kapacitou ve vědě, mohl profesorský sbor kolokvium a přednášku prominout. Soukromý docent po získání titulu mohl přednášet pouze na fakultě, na které složil venia docendi, a pouze ten obor, z kterého byl habilitován. Docentura mohla pominout, pokud po 4 semestry dotyčný neohlásil žádnou přednášku, nebo pokud by se odstěhoval daleko tak od fakulty, že nebylo možné, aby přednášky uskutečnil. Dále pokud by soukromý docent přednášky po 4 semestry ohlásil, ale nerealizoval, mohl ministr vyučování po návrhu profesorského sboru prohlásit, že jeho venia docendi pominula. 23 Řízení o jmenování řádným nebo mimořádným profesorem se řídilo zákonem č. 79/1919 Sb. z. a n. o služebním poměru učitelů vysokoškolských. Dle tohoto zákona jsou profesoři vysokých škol jmenováni prezidentem republiky na základě návrhu většiny profesorského sboru dané fakulty, který se na návrhu shodl při hlasování. Tento titul je udílen definitivně a na doživotí. 24 23 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školy, str. 1099-1130 24 Placht, Otto; Havelka, Jiří. Předpisy pro vysoké školy, str. 908, 1019-1026 15
III. Vysoké školy v letech 1938-1945 Již tak špatná situace, kdy byl stát ohrožován zevnitř i zvenčí, se podpisem tzv. Mnichovské dohody dne 29. 9. 1938 ještě zhoršila. Nastala léta nesvobody a války, kdy řešení problémů ve školství bylo až na posledním místě (navíc byly vysoké školy pro jistotu uzavřeny). 25 III. 1. Situace ve školství Vládním nařízením č. 32 ze dne 2. března 1939, o mimořádných opatřeních personálních na vysokých školách, a k němu vydanému oběžníku ministerstva školství a národní osvěty (dále jen MŠANO), byli z činné služby buď přeloženi na trvalý odpočinek, nebo dáni na dovolenou profesoři a honorovaní docenti se židovským původem. Vláda přitom ujišťovala, že jde opravdu jen o mimořádné, krátkodobé opatření, které nebude mít dlouhého trvání. Ve skutečnosti tomu však bylo jinak. Platnost a účinnost tohoto nařízení byla prodloužena dalším vládním nařízením č. 374/1941 Sb. z. a n. Vysoké školy tak byly vyřazeny z procesu přemísťování či propouštění svých profesorů i soukromých docentů, kterým navíc mohl být odňat jejich titul. 26 MŠANO navíc omezila svou činnost pouze na české vysoké školy, neboť německé univerzity, a to německá universita v Praze, německá vysoká škola technická v Praze, německá vysoká škola technická v Berlíně, podléhaly přímé správě říše, resp. říšskému ministru školství. 27 Nakonec byly všechny české vysoké školy dne 17. listopadu 1939 uzavřeny a kontinuita jak vzdělávání, tak řízení VŠ byla přerušena. Majetek českých škol si rozdělily univerzity a techniky německé. Nacisté nikdy neuvažovali o znovuotevření českých vysokých škol. 28 25 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 41 26 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 43 Vládní nařízení č. 32/1939 Sb.II. 27 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 43-44 Nařízení RP25/39 ř. z. 28 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 44-45 Urbášek, Pavel. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 15 16
III. 2. Udělování titulů Udělování titulů jak akademických, tak vědecko-pedagogických se v této době nijak nezměnilo, řídilo se v zásadě prvorepublikovými zákony a nařízeními. 17
IV. Léta poválečná 1945-1947 Poválečná atmosféra byla naplněna uvolněním a euforií. Zahraniční politika se začala orientovat na SSSR. Roku 1945 byl podepsán a vyhlášen tzv. Košický vládní program, vypracovaný komunisty a ostatními stranami Národní fronty schválen, který upravoval obnovu ČSR ve všech aspektech. Proběhla vládní krize a na ni reagující únorová revoluce, kterou komunisté převzali moc ve státě. IV. 1. Situace ve školství České školství, a to nejen vysoké, bylo za 2. světové války témeř zničeno. Jeho obnova se stala i součástí vládního programu Národní fronty. Fungování vysokých škol se snažila oživit jak po stránce materiální, tak i personální. Vláda chtěla vysoké školy očistit od kolaborantů a fašistů, zavřít německé vysoké školy a celkově školství demokratizovat. 29 Snaha poválečné vlády vyústila dne 25. května 1945 ve vydání vládního nařízení č. 9/1945 Sb. o přechodných opatřeních na českých vysokých školách. Vysoké školy se měly řídit předpisy platnými před válkou, resp. před 29. září 1938. Ministr školství a osvěty měl v co nejkratší době učinit kroky potřebné k zahájení vyučování, zejména pro studenty, kterým bylo znemožněno studovat mezi lety 1939 a 1945. Proto již 30. května 1945 byla zahájena výuka na všech stávajících vysokých školách. 30 Již před válkou byl ze strany vysokých škol vznesen požadavek ohledně vzdělání pedagogů. V roce 1946 byl proto vydán zákon č. 100/1946 Sb., kterým měly být při všech univerzitách zřízeny pedagogické fakulty. 31 29 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 46 30 Vládní nařízení č. 9/1945 Sb. Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 47 31 Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 49 18
IV. 2. Zakládání nových vysokých škol V souladu s vládním programem (viz. výše) pak byly zakládány nové vysoké školy. V letech 1945 a 1947 jich bylo založeno celkem šest. Jedním z prvních nařízení, resp. dekretem prezidenta republiky č. 69/1945 Sb., byla přestěhována Vysoká škola báňská z Příbrami do Ostravy. Důvodem stěhování bylo těsnější sepjetí školy s místem vykonání praxe, která byla v Ostravě dostupnější než kde jinde. 32 Jako první nově založená poválečná vysoká škola byla zřízena Akademie múzických umění v Praze dekretem prezidenta republiky č. 127/1945 Sb. ze dne 27. října 1945. Škola měla začít vyučovat již od akademického roku 1945/1946. 33 Následovalo založení školou byla Vysoká škola politická a sociální. Vznikla dekretem prezidenta č. 140/1945 Sb. ze dne 21. prosince 1945 nejen jako škola politická a sociální, ale také novinářská. 34 Zákonem č. 35/1946 Sb. byla obnovena univerzita v Olomouci, pod novým jménem jako Univerzita Palackého. Národní shromáždění chtělo tímto zákonem odčinit nepřátelské akty rakouských vlád. Škola měla mít čtyři fakulty, a to právnickou, lékařskou, filosofickou a z dřívější doby ponechanou Cyrilo-Metodějskou bohosloveckou fakultu. 35 Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze byla zřízena místo dosavadní umělecko-průmyslové školy dne 5. března 1946, zákonem č. 53/1946 Sb. Další z nově založených škol byla Vysoká škola sociální v Brně, nařizoval to zákon č. 124/1947 Sb. Škola měla začít fungovat od zimního semestru školního roku 1947/1948. U této školy jako u jedné z mála bylo zmíněno, že může udílet akademické hodnosti. 36 32 Dekret prezidenta č. 69/1945 Sb. Mates, Pavel: Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 48 http://www.vsb.cz/cs/okruhy/prezentace-univerzity/historie/ 33 Dekret prezidenta republiky č. 127/1945 Sb. Urbášek, Pavel. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 15 34 Vládní nařízení č. 9/1945 Sb. Urbášek, Pavel. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 15 35 Zákon č. 35/1946 Sb. Urbášek, Pavel. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 15 http://www.upol.cz/o-univerzite/historie-a-soucasnost/ 36 zákon č. 124/1947 Sb. 19
Poslední školou založenou v poválečném období se stala Janáčkova akademie musických umění v Brně. Akademie měla hudební a dramatický odbor, přičemž právě dramatický obor měl být otevřen později, na základě stanovení ministra školství. 37 IV. 3. Rušení vysokých škol Vláda Československé republiky však kromě zakládání nových škol slibovala také zrušení škol německých. Vše v duchu očištění od reakčních a protičeských živlů. Zrušení těchto škol provedla vláda dekrety prezidenta republiky č. 122/1945 Sb. o zrušení německé univerzity v Praze a č. 123/1945 Sb. o zrušení německých vysokých škol technických v Praze a v Brně. Přičemž majetek těchto škol měl přejít zpět do držení českých ekvivalentních vysokých škol. Oba dekrety nabývaly symbolicky účinnosti 17. listopadu 1938. 38 IV. 4. Udělování titulů V tomto období se udělování akademických titulů opět řídilo předpisy prvorepublikovými a to díky vládnímu nařízení č. 9/1945 Sb. o přechodných opatřeních na českých vysokých školách. Vysoké školy, se tak měly řídit předpisy platnými před válkou, přesněji před 29. září 1938. 39 Ovšem kromě fakult právních a státních, na ně se vztahovalo vládní nařízení č. 14/1947 Sb. vydané dne 14. února 1947. Nařízení se týkalo státních zkoušek a akademických titulů doktorských. 40 Kandidát doktorských zkoušek, podobně jako kandidát státních zkoušek musel složit několik dílčích zkoušek, než mu bylo vydáno osvědčení o přísné zkoušce doktorské. Dílčí zkoušky se konaly před zkušebním 37 Zákon č. 168/1947 Sb. 38 Dekret prezidenta č. 122 a 123/1945 Sb. 39 Vládní nařízení č. 9/1945 Sb. 40 Vládní nařízení č. 14/1947 Sb. 20
komisařem předmětu, kterého určila zkušební komise, při třetím opakování zkoušky byl kandidát zkoušen komisí. Pokud kandidát neobstál v první zkoušce, mohl ji opakovat, stejně jako druhou. Nesplnění třetí zkoušky však znamenalo konec nadějí na získání doktorského titulu či složení státních zkoušek. V takovém případě totiž kandidát již nemohl být připuštěn k opakování zkoušky na příslušné fakultě jiné VŠ. 21
V. Reformy v letech 1948-1980 Komunistická vláda převzala moc ve státě po únorové revoluci pracujícího lidu v březnu 1948 a v květnu již byla vyhlášena nová ústava Československé socialistické republiky. Vysoké školy se staly součástí procesu budování socialismu. Školství bylo v tomto období samozřejmě poznamenáno obdobím tzv. normalizace, která započala událostmi Pražského jara v roce 1968. Časové období této kapitoly je opět charakterizováno přijetím nových vysokoškolských zákonů. V. 1. Situace ve školství Systém vysokého školství v letech 1948 1966 postihla řada reforem. V některých případech jich bylo zapotřebí (např. nový zákon o vysokých školách z roku 1950), bez některých by se školy zcela jistě obešly (např. tzv. čistky). Právě očista jak profesorského sboru, tak studentstva od reakčních živlů zasáhla vysoké školy nejvíce. V prvních letech dokonce proběhla bez legislativy či nařízení stranických orgánů. 41 Jednou z novinek bylo též přijímací řízení na vysoké školy. Probíhalo před zápisovou a přijímací komisí, které mezi jinými také prováděly tzv. kádrovou prověrku. Toto vč. prověrky bylo zachováno až do roku 1989. V. 1. 1. Komplexní školský zákon z roku 1950 Zákon č. 58 z roku 1950 o vysokých školách ze dne 18. května znamenal zásadní obrat ve vývoji vysokého školství. Tato právní norma byla jednou z prvních komplexně postihující celý systém vysokého školství. 41 Urbášek, P. Vysokoškolský vzdělávací systém v letech tzv. normalizace, str. 18 Mates, P. Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol, str. 62 22