Jak vzniklo jméno Šumava?

Jak vzniklo jméno Šumava? Jméno Šumava se používá mezi lidmi již od nepaměti. Podle některých informací se název objevuje až od 2. poloviny 16. století. Roku 1679 informuje Bohuslav Balbín, že Silva Gabreta se česky jmenuje Šumava. Gabreta je původní keltské jméno pro Šumavu. Z jiných zdrojů se však dočteme, že jméno Šumava se muselo používat již dávno před rokem 1300. Kdy a z jakého slovního základu jméno Šumava vůbec vzniklo a jaké názvy se dříve používaly? Původ jména Šumava Podle jedněch názorů bylo jméno Šumava odvozeno od šumění lesů a vod. Jiná a podle mě daleko pravděpodobnější je varianta, která tvrdí, že název pohoří vznikl ze základu staroslovanského slova šuma, což znamenalo les. Dříve uváděné a používané názvy Šumavy Keltové pojmenovali Šumavu Gabreta. V písemných dokladech z 1.století našeho letopočtu se Šumava nazývá Sylva Hercinia, - Hercinský tedy Černý les. Římané nazývali Šumavu jako Saltus Hircanus či Sylva Lunae. Na Ptolemaiově mapě ze 2.století je Šumava pojmenován jako Gabreta Hylé. Z Codexu diplomatic regni Bohemiae z let 903 4 je celé hraniční pásmo zahrnující Šumavu a Český les nazýváno Silva Bohemia. Stejný název používá v roce 1040 i Kosmas ve své kronice. V průběhu dalších let se používají latinská jména jako Sinibus Bohemicus (1108), Nemus (1212), Nemus Poemorum (1226), Wald, Hwozd, Silva Media, a další. Němci používají názvy jako Nordwald (1010), Boheime Walt (12.století), či Bohemerwald (1592). Latinský název horstva v uherských dějinách z roku 1568, je Sumaudam sylvam (Sumaua sylua - podle jiného zdroje), což napovídá, že název Šumava se používal již dávno předtím. Ještě před rozdělením Evropy na východní a západní se i na německém území nazývalo toto pohoří Böhmerwald. Teprve v době studené války došlo v Německu k politickému rozhodnutí že se celé toto území bude jmenovat stejně jako jeho dosavadní jižní část - Bayerwald Jak nazývali Šumavu původně Slované? S Zdejší oblast byla původně takřka neprostupným pralesem, který neměl s dnešním převážně smrkovým lesem téměř nic společného. Většinu porostu této oblasti tvořily v době příchodu slovanů javorové lesy. Šumava se proto v té době nazývala Javorica. Ještě dnes najdete na Šumavě mnoho míst, jejichž názvy mají podobné kořeny, například Javorník, Javoří, Javoří pila, Javorské pohoří, Javoří potok, Javoří slať a především nejvyšší hora Šumavy - Velký Javor. Hranice Šumavy V dávné minulosti se za toto území považovala oblast dnešní Šumavy, včetně Českého lesa a Novohradských hor. Někdy se za oblast, která se původně nazývala Gabreta považovalo území dokonce až od Chebu po rakouský Linz a od Dunaje po Plzeň. Dnes je za území Šumavy považován prostor od Vyšebrodského po Všerubský průsmyk a to jak na území ČR, tak i Německa a Rakouska. Pokud vezmeme v úvahu dnešní definici "turistického regionu Šumava" pak je to území původních okresů Domažlice, Klatovy, Prachatice a Český Krumlov. Ať už Šumava podle některých končí tam a začíná tady, a podle jiných je o kousek jinde, nic to nemění na její kráse a kouzlu. zdroj : Internet 2

Úvod : Obec Stodůlecký podíl leží mezi 700 až 1050 m.n.m. Proto se zde chová většinou dobytek. Obyvatelstvo je německé národnosti. Jsou to lidé zdraví a silní, náboženství římsko katolického. Abych mohl tuto kroniku psát co nejpravdivěji, hledal jsem různé prameny, ze kterých bych mohl čerpat znalosti o založení a dalších osudech obce. V této práci mi ve značné míře pomáhal farář pan Ivan Soukup a vrchní učitel Hans Prunel, pamětníci pan Josef Hofmann a Karel Hofmann ze Sedla. Co jsem sehnal a sestavil, chci sdělit budoucím. Ludwig Harant. L.P. MCMXXIX (1929) 3

Vznik obce, kostela a školy. Od vysoko položených luk a pastvin až do okolí průsmyku Nová Bystřice leží podél česko bavorských hranic Královský hvozd, oblast Krakováků tj. svobodných sedláků. Královský hvozd byl majetkem králů, kteří jej pokládali za liduprázdné území, třebaže ostatní části Šumavy byly již osídlovány německým obyvatelstvem, lesy byly káceny a vypalovány. Osídlení samotného Královského hvozdu je zahaleno tajemstvím. Když král Karel IV ve 14 století stavěl hrad Kašperk u nynějších Kašperských Hor a počal těžit zlato v okolí nynějšího Rejštejna, začali se v okolí pravděpodobně usídlovat němečtí sedláci, aby králi chránili hranice. Králováci byli bohatě vybaveni různými právy a povinnostmi a dlouhý čas byli podřízení pouze královské komoře. Počátkem novověku byl však Královský hvozd dáván do zástavy různým šlechticům. Tito však brzy považovali tento obrovský, pralesem porostlý prostor se dvory Králováků za své vlastnictví a zřídili zde několik dědičných statků a panství. Nakonec přešli Králováci proti své vůli z bezprostřední podřízenosti královské komory do podřízenosti dvou nově zřízených panství, a to panství Bystřice a Prášily. Po třicetileté válce se začalo jako jinde na Šumavě, i v Královském hvozdě opět s mýcením stromů. Králováci se rozšiřovali stále více v prostoru Královského hvozdu, šlechta dosazovala na své statky další obyvatele nebo předávala lesy a louky Královákům. Dříve si museli Králováci v tvrdých sporech vybojovat svá psaná práva. Nyní docházelo k častým sporům o pozemky se šlechtickými sousedy. Lidé byly jako ostatně všude v Čechách dědičně podřízení šlechtě a statkářům, kdežto Králováci byli pod ochranou šesti rychtářství a to : Zhůří, Kochánov, Seewieswan, Eisenstrass, Hamry, Sv. Kateřina patřící k panství Bystřice a dalších dvou rychtářství Stodůlky a Stachy, které patřily statku Prášily. Králováci byli podřízeni šlechtickým rychtářům a odváděli daň jen z pozemků, lesa, z lovu zvěře a ryb, jakož i daň ze mlýnů královské komoře. Měli však právo volného používání svých pozemků, volný lov zvěře a ryb, právo k vaření piva a pálení kořalky, byli osvobozeni od roboty, směli nosit kord. Dále měli právo volit si vlastní rychtáře, který vedl písemnou i daňovou agendu. Původně bylo osm svobodných rychtářství. Během 18. století přibyla však devátá rychta, nazývaná Novostodůlecké rychtářství, jinak Stodůlecká rychta druhý díl, nebo také Stodůlecký podíl díl 1. Tato rychta vděčí za svůj vznik tomu, že pokročilým osidlováním zdejších lesů kolem Spáleného vrchu, Poledníku, Křemelné a Antýglu se tak rozrostla, že stodůlecký rychtář Wilibald Hofmann, který trpěl tuberkulózou, nemohl svou funkci dobře zastávat. Poprosil proto knížecí vrchnost Mannsfeldskou o to, aby mu byl dán k ruce další rychtář. Jeho prosbě bylo vyhověno a dosazen další, nemocný rychtář jménem Adam Joachim Staler. Byl však podřízen stodůleckému rychtáři a tak vznikl název rychtář stodůleckého podílu. Prvním držitelem stávajícího panství měl být španělský důstojník Don Fuerta. Tento prodal panství Prášily roku 1710 hraběti Kolowratovi. V tomto roce vznikla osada Sedlo. O založení jejím se vypráví toto : Hrabě Kolowrat měl trubače jménem Johan Hofmann. Tomuto trubači hrabě dovolil, aby se usídlil na jeho panství. Hofmann však nevěděl, kde si na tak rozlehlém panství postavit domek. Jednou šel trubač přes osadu Paště, kde už tenkrát byly sklářské hutě. Vyprávěl sklářům svoji záležitost, že nemůže najíti vhodné místo. Jeden ze sklářů ukázal do okolí, do míst, kde nyní osada stojí, že tam je nejvhodnější místo. Hofmann poslechl jeho rady a postavil si tam dům. Po Hofmannově zprostředkování bylo povoleno ještě třem sklářům z Pašti usídlit se na Sedle. První obyvatelé této obce byli Hofmann, Hnüsl, Joachim Staler, Hass těmto osídlencům byl přislíben pozemek, ohraničený těmito potoky a říčkami : Sekerský potok, Křemelná, Vydra a nynější Luční potok / Hamerský potok /. Ještě dnes představují tyto potoky hranice obce Sedlo. Později se hospodářství rozdělila. Mimo jiné dal Joachim Staler svému synovi pozemek, ležící východně od hory nazvané Geigeberg ( Houslařský vrch). 4

Srní - / Rehberg / Roku 1727 byl držitelem panství Stodůlky baron Schmiedel. Za něho byla založena obec Srní. Její jméno vzniklo po značném množství srnčí zvěře, která se zde zdržovala. Původně měla obec Srní sedm domků : Weber, Schreiner, Edenhofmener, Gruber, Schötz, Weber a Gruber. Po baronu Schmiedlovi převzala panství Prášily kněžna Eleonora Mannsfeldová. Roku 1733 předala dědičně toto panství svému synu Heinrichovi Mannsfeldovi. Za tohoto držitele vznikla osada Zelená Hora (jméno vzniklo podle toho, že se v okolí objevuje na jaře první vegetace) a Hrádky (Schlösselwald), obklopené skalami vypadající jako hrady. Jejím prvním držitelem byl jistý Harant, pocházející z rodu Krištofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Dále vznikly osady Nová Studnice, Antýgl a Modrava. V roce 1749 koupil panství Prášily bavorský sklářský mistr Lorenc Gattermeier. Roku 1775 přešlo panství na knížete Josefa Kinského, který později panství odkázal svému bratranci F. Kinskému. Za tohoto vznikla osada Vchýnice, která měla původně čtyři domky. Později spojením vznikla osada Vchýnice Tetov. Kníže Josef Schwarzenberg odkoupil celé panství roku 1798. Povolal sedmdesát dřevorubců a ihned započal se stavbou plavebního kanálu. Srní a Sedlo patřilo jako farnost k Rejštejnu. Hrádky, Zelená Hora, Antýgl a Modrava k Dobré Vodě. Přibývající obyvatelstvo vyžadovalo školu. Jelikož se obyvatelé Sedla a Srní nemohli dohodnout o umístění školy, určila krajská komise, že škola pro osady Sedlo, Srní, Hrádky a Zelenou Horu má být na náklad těchto osad vystavěna v Sedle. Byla vystavěna v roce 1787. V budově se nacházela jedna třída pro žáky a byt pro učitele. V této škole, která byla později zbořena (stála přibližně nedaleko kašny v Srní) se vyučovalo až do roku 1836. V tomto roce byla dána do užívání nová škola, stojící v místě dnešní. Byla dřevěná, jednopatrová. V budově byla veliká stáj, jelikož zdejší učitel míval propachtováno značné množství zemědělské půdy. Mohl držet až 12 kusů hovězího dobytka, takže nebyl jenom učitel, ale i zemědělec. Jelikož tehdy nebyl u kostela hostinec, čepovalo se v bytě učitele pivo a lihoviny, pořádaly se křtiny a pohřební hostiny. Brzy se ukázalo, že i tato škola je malá a proto v roce 1865 bylo přikročeno ke stavbě nové školy. Byla dokončena o rok později. V době stavby se vyučovalo v obecním hostinci. Vznik kostela Roku 1788 byla císařem Josefem II. povolena stavba kostela. Obec Srní a Sedlo chtěly mít kostel na svých pozemcích. Po třech krajských komisích byla pro umístění kostela určena obec Sedlo, která věnovala pro stavbu kostela pozemky na věčné časy. Roku 1788 byl na náklady obcí postaven dřevěný kostel. Stál mezi školou a hostincem. 10. srpna 1789 byl kostel vysvěcen děkanem Prokopem Haurem ze Sušice. Vysvěcení se zúčastnilo 700 až 800 lidí. Roku 1803 byla přifařena obec Vchýnice Tetov a 70 dřevorubeckých rodin. Počet obyvatel stoupl na 1600 a byla zřízena fara. Dřevěný kostel byl natolik zchátralý, že byla císařem Františkem I. povolena částka 5443 zlatých a 39 krejcarů na stavbu nového kamenného kostela. Příštího roku bylo pro vnitřní zařízení povoleno 701 zlatých jako dodatek. 1. května 1804 byl položen základní kámen. Stavbu řídil zednický mistr Ferdinand Gruber ze Srní. 15. srpna 1806 vysvětil kostel biskup Johan Prokop von Schaftgottsche baron k Kynast a Greifensheimu. Kaple na hřbitově byla postavena roku 1801. Pod její podlahou jsou pohřbeni farář Heinrich z Pleinerů rytíř von Drossau, Wenzel Prinz a Wenzel Pawlik. 5

Lesní kaple - / Hauswaldkapelle / Lesní kaple byla zasvěcena Nejsvětější Panně Marii. Každoročně se kaple stala místem mnoha poutníků a procesí, zvláště ve svátek Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna). O této kapli se vypráví : Dvě ženy ze Srní jedna z nich byla prababičkou kovářského mistra Johana Merzingera šly na trávu. Musely procházet části pralesa, kde jim přes cestu ležely spousty vyvrácených kmenů. Při přelézání jednoho takového kmene s hrůzou spatřily velkého hnědého medvěda, který divoce bručel a cenil zuby a přibližoval se k oběma vyděšeným ženám. V hrůze volaly obě ženy Matku Boží a utíkaly pryč. Medvěd je pronásledoval, ale obě ženy se zachránily. Z vděčnosti pověsily na kmen stromu skleněný obrázek Sedmibolestné Matky Boží. U tohoto tzv. obrázkového stromu se udály různé příhody, zázračná uzdravení apod. Jedna z příhod : Jednou šel nějaký chromý muž o berlích do lesa k obrázkovému stromu, aby vzdal čest Panně Marii. Cestou však zabloudil a ke stromu přišel až pozdě večer. Při modlitbě se natolik setmělo, že nebožák nemohl na zpáteční cestu ani pomyslet. Rozhodl se proto, že u stromu se svatým obrázkem přenocuje. Postavil berle ke stromu, pomodlil se a uložil ke spánku. Když se příštího rána probudil a sáhl po berlích, zjistil, že berle nepotřebuje. Náhle mohl stát a chodit bez pomoci berlí. Spěchal zpět do vesnice, aby vyprávěl lidem svoji příhodu. Lidé, kteří jej znali z dřívějška, poznali, že se mohl uzdravit jen díky zázraku. Skutečnosti je, že se mnoho lidí po motlitbách k Matce Boží uzdravilo, neboť u obrázkového stromu se našlo mnoho odložených berlí, které tam ležely až do počátku stavby lesní kaple, která byla postavena roku 1820. Pověsti o zázračných uzdraveních se rozšířily do okolí a přicházelo stále více zbožných lidí, aby motlitbou prosili o požehnání. Později přicházela z okolních vesnic celá procesí, zvláště v Den Nanebevzetí Panny Marie. Tak vznikla slavná "srnská pouť". Z darů, které věnovali věřící, mohla být v roce 1860 postavena větší kaple. Stavba byla provedena, ale tak špatně, že kapli po 7 letech hrozilo zřícení a byla zavřena. Poutníci však navštěvovali tato místa tajně i nadále a opět docházelo k zázrakům. Z vděčnosti přinášeli obrázky, berle, voskové figurky, růžence, svíce a jiné věci. Byly konány peněžité sbírky na stavbu nové kaple, k níž došlo roku 1901, kdy sbírka dosáhla výše 600 zlatých. Stavební místo daroval Josef Gruber ze Srní, stavební dříví daroval kníže Schwarzenberg, ostatní materiál různí občané ze Srní. 5. června zahájil stavbu zednický mistr Martin Marek z Prášil. Stavba byla dokončena roku 1902. Za přítomnosti asi 2000 věřících byla kaple vysvěcena vikářem Hirnschrotem z Rejštejna 8. srpna 1902. Na místě staré zbořené kaple byl postaven železný kříž. V kamenném podstavci byl vytesán prostor pro původní skleněný obrázek, který byl později neznámým pachatelem rozbit. 6

Různé události Roku 1806 byla velká drahota. Jeden korec žita stál 28 zlatých. Následkem toho se ze zdejšího okolí vystěhovalo 130 osob do Polska. V tomto roce byly na kostelní věž vyzdviženy dva veliké zvony, koupené v Bavorsku. Martin Schwarz z Nové Studnice koupil pro kostel Křížovou cestu. Od března do poloviny srpna 1809 ležela v Srní divize domobrany. Roku 1811 byla veliká nouze. Sud piva stál 100 zlatých, 1 kotec žita 50 zlatých, 1 korec ječmene 54 zlatých, 1 korec pšenice 80 zlatých, 1 žejdlík omastku 5 zlatých a 30 krejcarů. Dělovou kouli, která je dodnes zazděna v bráně bývalé fary, přivezl farář Wenzel Prinz z Teplic. Tato koule (francouzský granát) pochází z Napoleonského bojiště u Chlumce mezi Teplicemi a Ústím nad Labem. Varhany, které byly zakoupeny v Pasově, nebylo možno pro jejich velikost umístit v kostele. Byly proto vyměněny za varhany ze Sušice. Roku 1816 byl velmi špatný rok. Farář Wenzel Prinz prodal příbory a nějaké stříbro. Za to koupil 10 q rýže a fůru žita a přenechával mouku po žejdlících a rýži po librách obyvatelům hor. Roku 1817 bylo vzhledem k velikému množství sněhu zrušeno procesí do Prášil. Sněhu leželo na 2 sáhy, místy na 4 až 5 sáhů. Byla veliká bída. V květnu, červnu a červenci se ve všech domech vařilo jídlo ze šťovíků, kopřiv, bílého a červeného jetele, někdy se dokonce vařily různé druhy trav. V roce 1820 byla postavena fara. Stavba stála 7265 zlatých a 81 krejcarů. 3. listopadu 1833 srazila obrovská bouře z kostelní věže orla, poškodila báň na věži. V srpnu 1835 byla věž opravena a místo orla byl na věži umístěn železný kříž. 21. října 1839 se po dvanáctileté vojenské službě u 1. bataliónu polních myslivců vracel domů Franz Brughart z Filipovy Huti. Šel přes Bavorsko. Hranice překročil mezi Březníkem a Modravou s jistou Elenou Katunovou na černo. Při pokusu o útěk byl hraničním myslivcem postřelen a smrtelně zraněn. Téže noci po přijetí poslední svátosti zemřel. Do roku 1848 se konaly odvody, třebaže Králováci měli povinnost dát menší počet rekrutů k dispozici. Hlavní rychtář určil pro jednotlivé rychty 1 až 3 muže. Rychtáři nechali podle volných ustanovení těm, kteří k tomu byli ochotni (říkalo se jim náhončí nebo honící psi) rekruty chytat. Jednalo se o lidi, kteří nic neměli, nebo kteří vandrovali. Tito lidé byli chyceni, zavřeni a předáni krajskému rychtáři. Za toto obdrželi náhončí prémie. V těchto dobách sloužili vojáci 14 let na frontě a 6 let jako domobrana. Po revolučním roce 1848 byl vydán zákon s odvodem na vojnu. Roku 1850 byly královské rychty zrušeny. Posledním rychtářem Stodůleckého podílu byl Kašpar Hofmann ze Srní. V témže roce byla zřízena obec Stodůlecký podíl č. 1. do které byly zahrnuty osady Velká Mýť a Vchýnice Tetov. Prvním starostou této obce byl Wenzel Klostermann z Hrádků, na kterého přešla veškerá práva a povinnosti posledních rychtářů. V roce 1853 byla opravena kostelní věž a na vrcholu byl opět vztyčen orel. Do těchto časů platil starý volební zákon. Zdejší obce byly podle výše daní rozděleny do tří skupin : 1. volební skupina nejmenší poplatníci a řemeslníci mohli volit 4 osoby do obecního zastupitelstva. 2. volební skupina střední poplatníci rovněž 4 osoby. 3. volební skupina největší poplatníci (kterých však bylo nejméně) rovněž 4 osoby. Volit směli pouze muži. Roku 1911 byl vydán všeobecný a rovný zákon, pro plnoleté osoby obojího pohlaví. Ve volbách byl zvolen starostou Johan Uhlík ze Srní. Byl jím od roku 1911 do roku 1919, kdy byl opět zvolen. Svůj úřad složil roku 1921, po něm převzal úřad Franz Scheinost z Údolí. Úřadoval jen 6 měsíců. Po něm převzal úřad starostenský úředník Emanuel Müller z Vchýnice Tetov. Ten jej předal za 9 měsíců Josefu Winkelbauerovi z Hrádků. Ten starostoval do roku 1924. Dalším starostou byl Wolf Paukner ze Srní v době 1924 až 1928, kdy musel úřad složit pro zanedbávání některých povinností. Úřad opět převzal Josef Winkelbauer pod vedením poštmistra Webingera. Úřadoval krátce. Poté byl k převzetí funkce určen Wenzel Gruber, který však po 3 létech úřad složil. Úřad přešel na Christiana Tremla ze Sedla. Vedení úřadu obstarával poštmistr Webinger, zpracovával dva roky nevyřízená akta a přivedl úřad opět na výši. 7

Roku 1929, v březnu 24. se konaly volby s tímto výsledkem : listina č.1 státní a soukromí zaměstnanci 63 hlasů, 2 mandáty listina č.2 národní socialisté 148 hlasů, 4 mandáty listina č.3 svaz zemědělců 188 hlasů, 6 mandátů listina č.4 bezpartijní 65 hlasů, 2 mandáty listina č.5 sociální demokraté 363 hlasů, 10 mandátů Dne 24. dubna 1929 byly volby funkcionářů. Starostou byl zvolen učitel Josef Heidl ze skupiny bezpartijních a převzal úřad. Jeho zástupcem byl zvolen poštmistr Webinger. 25. června 1930 byl zvolen starostou poštmistr Webinger. 30. září 1933 utekl z Čech. Vedením SDP byl určen starostou Josef Häusler ze Sedla. V roce 1866 vedlo Rakousko Uhersko na severu válku s Německem, na jihu s Itálií. Jeden z účastníků této války byl Karel Hofmann z Údolí. Franz Beer z Mossau zemřel roku 1929. Roku 1870 byl v Srní zřízen poštovní úřad. Dříve byly dopisy donášeny obecním poslem z Kašperských Hor jednou týdně. Prvním poštmistrem byl zdejší hostinský a obchodník Franz Pavel Weber. Silnice z Rejštejna do Srní byla postavena v roce 1871. Ve stavbě se pokračovalo na Modravu v roce 1907. Četnická stanice byla roku 1883 přeložena z Modravy na Srní, tato stanice byla obsazena pouze jedním mužem. Roku 1918 byl stav zvýšen na 3 muže. V létech 1700 až 1799 bylo ve zdejším okolí několik sklářských hutí, mimo jiné v Glasserwaldě, Zeleném Dvoře, na Zelené Hoře a na Filipově Huti. Zde byly vyráběny skleněné korále, které byly většinou vyváženy do zámoří, hlavně pro Indiány. Také zdejší ženy chodily bohatě ozdobeny těmito korálky. Později byly sklářské hutě zrušeny a kníže Schwarzenberg obsadil tato místa dřevorubci. V létech 1800 až 1890 se značně rozmohla domácká výroba tzv. dřevěného drátu, rezonančních prkének, leštěných dřevěných krabiček pro švédské zápalky, dále se vyrábělo velké množství dřevěných soustružených dóz. Tyto nejvíce vyráběl Alois Hofmann v Srní. Roku 1890 byl z kostelní věže snesen orel a po jeho opravě dne 23. 9. 1890 opět umístěn na vrcholu. Vážil 77,5 kg a byl 2,20 m vysoký. V roce 1899 byl kostel vymalován malířským mistrem Merglem ze Sušice. Roku 1906 byla v Srní založena pobočka peněžního ústavu Reifensenka. Zakladatelé byli Ignaz a Franz Scheinost, Franz Paukner, Ferdinand Oldřich, Karel Hofmann, všichni zemědělci ze Sedla, Reimund Weblitský, truhlář ze Srní a Karel Kainz, sedlák z Hrádků. Prvním přednostou byl Franz Paukner, účetním byl Franz Scheinost ze Sedla, druhým Ludvik Harant, listonoš ze Srní, třetím Johan Edenhoffner, vrchní dozorce finanční správy ze Sušice. Roku 1908 bylo přikročeno ke zřízení prvního dobrovolného požárního sboru v Srní a Vchýnici Tetově. Roku 1910 bylo podle sčítání lidu v obci Srní 1734 osob. Roku 1912 byla v Srní zřízena úřadovna finanční stráže se dvěma muži. Stav mužstva byl v roce 1921 zvýšen na 5 mužů. 1. dubna 1914 byla v Srní otevřena konzumní prodejna. 8

Světová válka 1914 1918 Arcivévoda Franz Ferdinand navštívil se svou manželkou, jako generální inspektor veškeré ozbrojené moci, manévry v Bosně. V pondělí 26. června 1914 dopoledne se vysoký manželský pár zúčastnil prohlídky města Sarajeva a byl zastřelen několika výstřely z browningu. Při vyšetřování atentátu bylo zjištěno, že v pozadí stojí síly v Bělehradu a Srbsku. Rakousko Uhersko žádalo od Srbska zadostiučinění a potrestání viníků. Srbsko se však zdráhalo a spoléhalo na pomoc Ruska a Francie, a tak byly přerušeny diplomatické vztahy. Jeho veličenstvo, náš císař, nařídil ihned částečnou mobilizaci. 27. července narukovali ihned všichni povolaní ke svým útvarům. V rychlém sledu docházelo k vyhlášení války. Přišly trudné a těžké časy, hlavně pro obyvatele a starostu. Byl nedostatek potravin a pracovních sil, v hospodářstvích zůstala ve většině případů veškerá starost a práce na ženách. Vláda nařídila odvádění veškerých potravin, dobytka, obilí a produktů z mouky, brambor. Denní dávka potravin činila na osobu 200 g mouky, pro těžce pracující 300 g. Pšeničná mouka nebyla skoro vůbec k dostání, žitné mouky bylo velice málo. Většinou byla přidělována mouka z kukuřice nebo ječmene na zavedené potravinové lístky. Byly zavedeny nejvyšší ceny. Mnoho chudých lidí jedlo jetel. Kvetl černý obchod, peníze ztrácely hodnotu. Z nejbližších českých vesnic se nakupovala mouka za nesmírně vysoké ceny, nakonec se vyměňovala za dříví, plátno, prádlo, máslo apod. Byla nouze o prádlo, šaty, za peníze nebylo skoro nic k mání. 21. listopadu 1916 zemřel náš císař Franz Josef I. na Schönbrunnském zámku. Téhož dne převzal moc synovec zemřelého císaře velkovévoda Karel Josef jako císař Karel Rakouský. 7. prosince 1916 byly po hodinovém vyzvánění na rozloučenou vojenskými osobami sňaty z věže dva velké zvony a odtransportovány pro válečné účely. 28. října 1918 přišel dlouho očekávaný převrat, došlo k zhroucení front v důsledku nedostatku peněz, munice a hlavně nedostatku potravin. Válka skončila a vznikla samostatná Československá republika. Všechny hraniční obce byly obsazeny českým vojskem a větší německá města se dožadovala slíbeného sebeurčení Němců. Zdejší obyvatelstvo bylo vcelku velmi klidné. Rozumní lidé vítali vznik republiky a věřili na všechno dobré ze strany Čechů. Zdejší obyvatelstvo žilo po staletí ve spojení s Čechy bez postraních úmyslů. A jiné řešení nebylo skoro možné. Někteří by raději viděli spojení s Rakouskem. Ale brzy se uklidnili dík našemu presidentu Masarykovi, který byl mužem plným dobroty, smyslu pro spravedlnost, mužem, který měl pochopení pro každou národnost. V době převratu nesměli někteří čeští nacionalisté použít svévole nebo násilí vůči Němcům, takže dodnes si žádný správný Němec nemohl stěžovat na to, že by s ním bylo špatně zacházeno. < Nechť dá Bůh našemu presidentovi T. G. Masarykovi ještě dlouhá léta, aby se nám, Němcům i nadále žilo dobře >. Ve světové válce padlo celkem 31 mužů z naší obce. V březnu 1919 vznikla čs. měna, veškeré papírové rakousko uherské peníze se musely předložit k orazítkování v Kašperských Horách. Každá bankovka byla opatřena českým razítkem. Po vydání nových peněz byly staré staženy z oběhu. V únoru 1920 zastřelil v hostinci Adolfa Hofmanna zdejší vrchní dozorčí finanční stráže svou manželku ze služební pušky. Bylo to pravděpodobně ze žertu nebo v podnapilosti. Byl odsouzen ke dvěma měsíců těžkého žaláře. Toto rodinné drama vyvolalo mezi obyvatelstvem velký rozruch. 21. října 1921 přistálo v Oldenburgu v Maďarsku letadlo s excísařem Karlem a jeho manželkou ve snaze obsadit maďarský trůn. Československo, Rumunsko Jugoslávie podniklo proti dosazení Habsburka na maďarský trůn energické kroky u maďarské vlády a president T. G. Masaryk vyhlásil dne 21. 10. 1921 mobilizaci ročníků 1895 1900. Excísař Karel byl maďarskou vládou zatčen, nebezpečí války pominulo, mobilizace byla zrušena. Excísař s manželkou byl vypovězen na ostrov Madeiru, podle rozhodnutí velmocí. 10. dubna 1922 byly do Srní dovezeny dva nové kostelní zvony od firmy Rudolf Perner z Českých Budějovic. Velký zvon vážil 211 kg, na zvonu je vyobrazena Panna Marie s nápisem Panno Marie pros za nás, pořízeno od farníků ze Srní. Malý zvon vážil 96 kg. Je na něm vyobrazen svatý Martin a svatý Vendelín a nápis, Pros za nás. Cena zvonů činila 21 000 Kčs. 29. května 1922 se přehnala okolím Srní veliká bouře s průtrží mračen. Způsobila veliké škody na polnostech, odplavila mnoho orné půdy. Vodní masy odplavily z plavebního kanálu cca 5000 plm 9

polen a brusného dříví a roznesly je po okolních lukách. Dno plavebního kanálu bylo v některých místech vymeteno tak, že do takto vzniklých jam se vešel malý domek. 16. června zemřel náš dlouholetý kostelník Johann Oberhofner. Odpoledne byl na poště a na cestě domů se zastavil u stavby tanečního sálu Weberova hostince, kde po delší dobu hovořil se zedníky. Když se chystal k odchodu, zřítila se náhle stará zeď a Oberhofnera zasypala. Zlomenými žebry mu byly probodeny plíce a srdce, následkem čehož byl okamžitě mrtev. 13. května 1923 zemřela po dlouhém utrpení choť pana presidenta Charlotta Masaryková. Byla pohřbena v Lánech. 1. září 1925 byla v Srní otevřena česká škola. Do školy chodily většinou děti německé národnosti, aby se naučily česky. 5. června 1925 byl z kostelní věže odstraněn rakouský orel a nahrazen železným křížem. 11. srpna 1925 vypukla večer veliká bouře. Vodní spousty velmi poškodily silnici a cesty. Nejhůř bylo v Rejštejně, kde voda strhla most. 29. října 1925 vypukl dopoledne v usedlosti Franze Grubera na Sedle č. 27 požár. Dobrovolný požární sbor mohl jen chránit okolní stavení. Gruber byl jen z části pojištěn. 20. ledna 1926 se v pokoji Hofmanova hostince pokusil o sebevraždu oběšením obchodní zástupce V. Hofmann z Rejštejna. Důvodem byla nemoc, která se nadá vyléčit. 2. března 1926 se konalo cvičení dvou oddílů praporu hraničářů z Vimperka. Cvičení trvalo do 10. března. Vojáci byli ubytování ve Weberově a Hofmannově hostinci. 19. června 1926 se zde konalo cvičení cyklistického oddílu praporu hraničářů z Kaplic. Byli zde až do 7. července ubytování ve škole. 5. září 1926 bylo započato se stavbou školního záchodu. 3. srpna 1926 uhodil blesk do hospodářské usedlosti Anny Schafhauserové. Dům byl ihned v plamenech přes okamžitý zásah dobrovolného hasičského sboru. Zachráněn byl pouze dobytek a obývací část domku. Škoda byla nahrazena jen částečnou pojistkou. Spolek vysloužilých vojáků v Srní slavil v červenci 1928 padesáté výročí založení spojené s vysvěcením praporu. Od ukončení války byly žně vcelku dobré. Silná zima byla v roce 1928 až 1929. Často celé týdny klesala teplota pod 30 stupňů Celsia. 13. května byl ve věku 48 let zasažen padajícím stromem a okamžitě usmrcen Heinrich Hofmann. Hofmann nebyl úplně normální, obecný chudý, ale jako snaživý dělník byl oblíben. Podle očitých svědků běžel přímo pod padající strom. 1929 byla dokončena stavba silnice na Prášily, která započala v roce 1916. 25. června 1929 vedl obcí závod uspořádaný plzeňským autoklubem. V krátké době projelo obcí 80 až 90 aut a motocyklů. Přírodní katastrofy Rok 1870 přírodní katastrofa z noci 26. na 27. října V těchto dnech se rozpoutaly nad Šumavou opět silné vichřice. Ty postihly celou střední Evropu. V Klatovech stržena střecha Černé věže, v Praze věž kostela sv. Štěpána. V šumavských lesích škody nesmírné, ve vimperských lesích vyvráceno a polámáno mnoho vzrostlých stromů: na ploše 1 675 jiter na 264 000 sáhů lesa. Přestože byli volání dřevaři z Dalmácie, Kranska, Korutan a Tyrol, nebylo možno tyto spousty zdolati. Dělníci z jihu si donesli i nový nástroj sekyru na dlouhé násadě, kterou zvali capina. Po jejich příkladu si i domácí dělníci pořizovali tyto sekyry. Horlivě se pracovalo v panských lesích. V selských lesích se ale nedostávalo sil a tak se do chorých a vyvrácených stromů nasadily roje kůrovců. To dovršilo zkázu šumavských lesů. O vichřice těchto dnů vypráví kašperskohorský současník Panni: V noci z 26. na 27. října 1870 přišel takový strašlivý orkán. Vše, co nebylo přibito nebo jinak připevněno, bylo této noci smeteno. Obyvatelé našeho města nezavřeli oka. Mezi devátou a půl jednou zuřila vichřice za neustálého blýskání nejvíce. Každým okamžikem bylo se obávati, že vítr vytrhne a rozbije okna. Bylo neustálé bouchání, mlácení a též zvonění. Procházka městem po rozednění skýtala obraz zpustošení, všude ležely trosky střech a cihel. Jednotlivé ulice se třpytily množstvím skleněných střepů. Ani zdejší lesy nezůstaly ušetřeny, nejsilnější zdravé stromy byly vyvráceny a zlámany. Bylo toho na 150 000 sáhů. 10

Dle suchých služebních zpráv, které docházely koncem října na prášilský lesní úřad, bylo vichřicí vyvráceno a zlámáno na panství přes 50 000 plm dřevní hmoty. Lesní Říha z Březníku odhadoval přípisem, datovaným 31. října, rozsah polomů na 2 000 sáhů / 4 300 m 3 / a hlásí: 26. října v noci řádící orkán v nahoře uvedeném polesí způsobil dle přibližného odhadu následující škody na lesních porostech / vyjmenováno 26 lesních oddělení se škodami od 25 do 240 sáhů /. Upozorňuji, že pro vysoký stav sněhu nedovolující chůzi, bude skutečné množství dřevní hmoty spíše vyšší. V listopadu byla nad zdejším krajem další hrozná bouře s vichřicí, která úplně zničila Pamferwald. Přírodní katastrofa ze dne 4. července 1929 Byl krásný horký den s bezoblačnou oblohou, pole plná bohaté úrody a louky s vysokou trávou, slibovaly dobrou sklizeň. Ale odpoledne bylo stále dusivější, vlaštovky byly neklidné. Na obloze se objevily tmavé mraky. Bylo vidět velké hejno ptáků, které jako by prchalo směrem k Srní. Vzrůstající neklid se přenášel i na lidi, ohromující neklid jakoby vyzařoval ze stále se blížících hrozivých mračen. V dálce duněl hrom a objevovaly se blesky. Náhle se nad obzorem objevilo něco neobvyklého. Černošedá masa mraků se na nás valila hrozivě rychle, docela neočekávaně se setmělo a tma jako v noci zahalila celé okolí. V tomto okamžiku se ozval strašlivý rachot. Kroupy velikosti ořechu hnané vichřicí dopadaly na střechy, bily do stěn domů ohromující čtvrthodina. Ohlušující rachot velkých krup, ostré zvonění rozbitých okenních tabulek a vytí vichřice, která lomcovala domy, jako by je chtěla odnést do vzduchu. Stáli jsme ve vchodech domů a vydechli jsme ulehčeně, když se noční temnota proměnila ve světlou šeď, vnikající rozbitými okny. Tu jsme spatřili doslova zimní krajinu. Kroupy ležely v 5 cm vysoké vrstvě, místy byly kroupy vichřicí nahnány do vysokých hromad. Trvalo přes půl hodiny, než jsme se odvážili ven, abychom přehlédli zpustošení. Veškeré ovoce a listí stromů bylo zurážené, stromy napůl bez větví, tráva na loukách byla doslova zadupána do země, seno rozbito kroupami a odváto vichřicí, bujné porosty obilí se změnily na neobdělaná pole, lesy byly rozbity, na zemi leželo obrovské množství zurážených větviček a šišek jako hustý koberec, stromová kůra byla zedrána, kolem dokola obrovské zpustošení. Porosty brusinek, jediný příjem drobného obyvatelstva, byly totálně zničeny. Celá příroda působila dojmem, jako by se právě probudila ze zimního spánku. Jak přežijí ubohé lesy tuto katastrofu? Loňské žně byly skromné, málo krmení pro dobytek, málo zrní na černý chléb. Teď rozbitá okna, proděravěné střechy. Příštího dne se zase slunce usmívalo na spousty kolem. Z roztroušených samot se sešli sedláci a domkaři poradit se, co počít, mnozí s vlhkýma očima, mnozí, kteří byli bouři překvapeni venku, s obličeji do krvava rozbitýma a oteklýma rukama. Byly odeslány telegramy, poslanci obhlédli škody, byla zajištěna podpora pro nejchudší, ale to vše nestačilo k vyjasnění smutných tváří. Obilí a brusinky zničeny, lesy poškozeny. Čtvrthodinka stačila k tomu, aby zničila všechno. Navzdory této přírodní katastrofě se tráva dosti rychle zvedla, brambory se napůl vzpamatovaly, takže přece bude něco pro dobytek a nejnutnější množství brambor na sadbu. Rovněž pracovních příležitostí bylo dost, jak ve schwarzenberských lesích, tak i bavorských lesích, kde bouře vyvrátila přes 1000 plm dřeva. K dopravě dřeva se poprvé použil tank, který přibližoval z Javoří pily na Modravu. Turistický a cizinecký ruch se od konce války, rok od roku rozjel tak, že letos, roku 1929 prošlo okolím mnoho tisíc turistů, z nichž někteří zde byli ubytování jako letní hosté. 7. března 1930 jsme slavili 80. narozeniny našeho presidenta T. G. Masaryka. V 8. hodin ráno se v kostele na mši shromáždili všichni úředníci, zaměstnanci a penzisté, dobrovolný hasičský sbor. V 10. hodin se v sále pana E. Hofmanna sešlo obecní zastupitelstvo se státními veřejnými zaměstnanci. Zde starosta a obecní zastupitelstvo schválilo mimořádné dary obce : 450 Kčs pro obecní knihovnu na nákup skříně pro knihovnu 200 Kčs pro obecní chudobinec v Sušici 200 Kčs pro německou okresní péči o mládež v Kašperských Horách. 11

Sál byl vyzdoben bíle prostřeným stolem s obrazem presidenta, po stranách stály dvě větší jedle, v pozadí státní vlajka. Pan starosta J. Heidl měl krásnou slavnostní řeč, ve které vylíčil život a práci našeho pana presidenta a proslov uzavřel slovy Nechť Bůh dá, presidentu T. G. Masarykovi dlouhé žití. Potom byla provolána třikrát sláva. Ve 14 hodin se shromáždila česká menšina s některými Němci v hostinci pana Webera. Řídící učitel české školy měl rovněž krásnou řeč o životě a díle našeho presidenta. Řeč ukončil hlasitým Zdar. Pan farář Ivan Soukup poděkoval přítomným Čechům a Němcům za účast. Ku zmírnění nouze způsobené přírodní katastrofou obdržela obec podporu ze státních příspěvků : 105 000 Kčs pro zemědělce, 6 500 Kčs pro ostatní. Od 23. května do 17. 1 června byl proveden součet budov, pozemků, dobytka, apod.: zemědělské usedlosti 230 zemědělská půda 388,99 ha louka 459,05 ha pastviny 1030,01 ha lesní půda 696,82 ha zastavěná plocha 0,88 ha ostatní 22,74 ha stav dobytka: koně telata býci jalovice dojnice dojnice a chovné kusy voli ovce kozy prasata selata slepice husy kachny 29 kusů 222 kusů 20 kusů 131 kusů 216 kusů 343 kusů 103 kusů 216 kusů 96 kusů 75 kusů 226 kusů 2522 kusů 254 kusů 27 kusů 12

Sčítání lidu dne 2. prosince 1930 : Sedlo 88 domů, 138 rodin a 572 osob; Srní 48 domů, 65 rodin a 336 osob; Nová Studnice 4 domy, 5 rodin a 23 obyvatel; Hrádky 36 domů, 47 rodin a 208 obyvatel; Zelená Hory 19 domů, 27 rodin a 113 obyvatel; Rybárna 1 dům, 2 rodiny a 8 obyvatel; Rokyta 21 domů, 28 rodin a 117 obyvatel; Schätzova Mýť 10 domů, 16 rodin a 74 obyvatel; Modrava 6 domů, 10 rodin a 37 obyvatel; Antýgl 2 domy, 2 rodiny a 16 obyvatel; Vchýnice - Tetov 49 domů se 124 rodinami a 291 obyvatel; celkem čítáno na 284 domů se 464 rodinami a 1795 obyvateli. První auto si koupil roku 1930 pan F. Beer ze Sedla. Rok 1931 byl až do června suchý, předpoklad žní dobrý. Bohužel v srpnu a září pršelo téměř nepřetržitě, takže úroda byla většinou zničena. Krize v zemědělství se stále stupňuje. Plný metr dřeva stojí 50 až 60 Kčs. Za tuto cenu je možné kácet. Cena dobytka klesla proti minulému roku o polovinu. Krávu je možno dostat za 300 až 1000 Kčs, telata jsou ještě levnější, hovězí maso je kg za 6 Kčs. Následkem toho je mezi obyvatelstvem nedostatek peněz. Na svatodušní pondělí se konala veliká sociálně demokratická slavnost spojená s odhalením praporu : shromáždilo se mnoho lidí z blízka i z daleka se spoustou kapel. V září byla silnice Srní Čeňkova pila válcována parním válcem, který je majetkem okresu. Výnosem okresního úřadu byla zdejší škola uznána za nevyhovující. Je bezpodmínečně nutné postavit novou školu. V obecní radě se často uvažuje, jak stavbu obecné i měšťanské školy při nedostatku finančních prostředků uskutečnit. Přípravy jsou veliké a pan starosta Heidl má těžké problémy k řešení. Pan poštmistr Webinger si postavil krásný dům do kterého byla přemístěna pošta z Weberova hostince. V létě 1930 bylo velmi sucho. Obilí a travinám se dařilo, ale brambory zaostaly ve vzrůstu. Bramborová nať předčasně uschla, výnosy byly špatné, na některých polích se objevila rakovina brambor. Krize a nezaměstnanost se stále stupňuje, nikdo nemá výdělky, je nedostatek peněz. Zemědělci nemohou platit daně a nájemné, jelikož nemají odbyt na své výrobky. Obec zřídila na návrh starosta Heida koupaliště, na Hamerském potoce, dále vodní nádrž pro hasiče na náměstí, podle nových nařízení byl dán do pořádku hřbitov, dále na náměstí zasadila přes 50 kusů různých stromů. Na dvoře fary byla zřízena garáž pro poštovní autobus, který poprvé zahájil provoz. To všechno proto, aby někteří nejchudší dělníci našli alespoň trochu výdělku. Rok 1933 byl vcelku dobrým rokem. Byl dostatek obilí, brambor i sena. Zima byla mírná, málo sněhu, léto suché, bez bouřek a krásný podzim. Krize trvá i nadále, nezaměstnanost stoupá, nezaměstnaní dostávají žebračenky. Byla uspořádaná sbírka, která vynesla na potraviny obnos 1028 Kčs a 400 Kčs od okresu. Za tuto sumu nakoupila obec brambory, které rozdělila mezi chudé. 13

26. března 1933 byly volby do obecního zastupitelstva : 1. čsl. státní zaměstnanci 1 mandát 2. živnostníci 2 mandáty 3. strana práce 2 mandáty 4. německá nar. social. strana dělnická 5 mandátů 5. agrárníci 3 mandáty 6. sociálnědemokratická strana 11 mandátů Volby starosty byly uskutečněny 25. června Starostou, byl za sociálnědemokratickou stranu zvolen poštmistr F. Webinger, zástupcem za stranu práce L. Harant, druhým zástupcem za agrárníky W. Peukner. V tomto roce byl postaven pomník představující umírajícího vojáka. Byl ze žuly a stál 10 161 Kčs. Pomník zhotovil zdejší sochař E. Železný ze Zelené Hory. Náklad byl uhrazen z darů obyvatelstva: zemský soudní rada A. Ederhofner věnoval 400 Kčs paní Marie Luisa Prinzová 400 Kčs obecní myslivecké sdružení 800 Kčs dobrovolný hasičský sbor 300 Kčs dobrovolný hasičský sbor Vchýnice -Tetov 200 Kčs spolek zasloužilých vojáků 300 Kčs Pomník byl slavnostně odhalen 11. července 1933. V říjnu byla úředně rozpuštěna německá nacionálněsocialistická dělnická strana i její organizace. Veškeré mandáty byly anulovány, na místa zástupců této strany byli dosazeni jiní, kteří byli dosazeni okresním úřadem. Na podzim roku 1933 bylo započato se stavbou chudobince. Rok 1934 byl pěkný, většinou suchý, málo dešťů. V důsledku toho bylo málo sena, o to víc obilí a mnoho brambor, takže nouze v nastávající zimě byla zmírněna. Nikdo nepamatuje takovou úrodu hub, jako byla letos. Proto byly také velmi levné, 1 kg sušených, kvalitních hub stál 10 15 Kčs. Podzim byl překrásný, až do nového roku nebyl sníh. 12. února okolo půlnoci vypukl požár v usedlosti sourozenců Tremlových, Rokyta č. 24. Usedlost shořela do základů se 7 kusy dobytka. Obyvatelé zachránili holé životy, nezbyly jim ani šaty. Pojištění bylo malé, škoda vysoká. 26. února vyhořel Pauknerův hostinec v Srní do základů. V hostinci byly dvě třídy obecné školy. Po požáru byly přemístěny do soukromých domů. Ministerstvo vnitra výnosem ze dne 20. března 1934, č. 66200, změnilo stávající název politické obce Stodůlecký podíl, 1. díl na jméno Srní. Obecní pečeť rychtářské právo bylo předáno do muzea v Kašperských Horách s vlastnickým právem. Tímto výnosem zmizelo ze světa staré historické jméno obce. Rozhodnutím zemského úřadu v Praze ze dne 3. dubna 1934 č. 3609/34 na základě 106 obecního pořádku byla zrušena obec Sedlo. S velkou námahou, za účasti všeho obyvatelstva obce, pomocí darů atd. byla dokončena stavba obecního chudobince. Za výstavbu, bez obecních příspěvků, je nutno poděkovat v první řadě panu starostovi Webingerovi a panu tajnému radovi W. Kübelbeckovi, kteří nelitovali žádnou námahu na dokončení stavby. Jelikož je zdejší škola malá a nedostačující, byly po dobu několika let umístěny tři třídy v soukromých domech, kde bylo nutno platit nájemné. Aby byl odstraněn tento nedostatek, byly tři třídy prozatímně přemístěny do chudobince do té doby, než bude nová škola. 14

V tomto roce v důsledku zadlužení obce byly zavedeny k vyrovnání obecního hospodaření daně z turistického ruchu, masa, bytů, úředních výkonů apod. Letošní rok dosáhl turistický ruch vůbec největší frekvence. Rok 1935 byl většinou suchý, pro zdejší krajinu velmi dobrý rok. Obilí bylo pěkné, byl dostatek brambor, úroda brusinek byla velmi dobrá. Náves v Srní (Kirchenhäuser) vlevo původní německá škola, vpravo fara. Krize a nezaměstnanost nedoznala změn. Státní lístky na potraviny jsou nedostačující. Vzhledem k některým rozporům má starosta těžkou pozici. 1. června nastoupil starosta Webinger šestiměsíční zdravotní dovolenou, úřad převzal zástupce L. Harant. Jako nouzová práce byla zahájena stavba silnice z Modravy na Weitfellerské slatě, dále bylo pěkně upravené náměstí v Srní, dokončena stavba koupaliště, kolem silnice vysázeno 120 stromů v ceně 900 Kčs. Bývalý starosta A. Paukner žádal od obce 10 000 Kčs přeplatek, který vznikl jako důsledek špatného knihování při předávání úřadu. Při úřední revizi bylo zjištěno, že tato částka náleží obci. Peukner byl nyní po 8. létech odsouzen k vrácení částky 16 000 Kčs. Paukner se odvolal. K smutné příhodě došlo dne 6. července 1935, kdy obecní rada, pan Adolf Six, přišel o život. V důsledku nedostatku bytů se chtěl pan Six ubytovat v bytě pana E. Stadlera na Vchýnici-Tetově. Stadlerovi nesouhlasili a poslali panu Sixovi naproti švagra. Pan rada Six hovořil s Fürchem v dobrém. Došlo však ke rvačce, při které vytáhl Fürch dlouhý nůž a zasadil panu radovi několik ran, z nichž jedna byla zasazena do břicha. Tato rána byla smrtelná. Six byl zdatný obecní rada a dobrý člověk. Fürch dostal za svůj nelidský čin 18 měsíců těžkého žaláře a obec jednu chudou vdovu, jelikož Six byl nemajetný. Pan páter Johan Grill založil Svaz německé katolické mládeže, který má nyní 60 členů. Mládež se naučila pěkně zpívat a hrát divadlo. Pan Grill je zdatný duchovní a snad se mu podaří přivést mládež na lepší cestu. Rok 1936 byl velmi mokrý, zima byla mírná, jaro krásné a teplé, polní práce byly dokončeny koncem dubna, tráva rostla bujně. V červnu však přišly veliké deště se sněžením, veliká chladna a mokré počasí trvalo i na podzim. Obilí nevykvetlo, většinou prorostlo travou. Obilí bylo málo, špatné a proto i málo chleba. Koncem září padal sníh, takže sklizeň byla ukončena s velkou bídou. 14. června byly vysvěceny nové kostelní hodiny, zakoupené za 8 000 Kčs u firmy Heinz v Praze. Tento obnos byl získán sbírkou a dary. 29. července přešla zdejším okolím veliká bouře a krupobitím. Padaly kroupy velikosti holubího vejce, naštěstí však nebyl vítr, takže obilí nebylo zničeno. Některá pole dopadla zle, obilí bylo zatlučeno do země. Přes podanou žádost nedostali však postižení ze státních prostředků nic. Obec obdržela státní subvenci 22 000 Kčs na obecní práce pro nezaměstnané. Tato částka byla použita na dokončení prací na náměstí, cesty na Hrádky a Sedlo. Pracovní krize je stále citelná. Byl prodloužen plavební kanál na Sedlo, takže dělníci měli práci na několik týdnů. Tím se jejich nouze zmírnila. Cena dřeva a dobytka stoupla, což je příznivé pro sedláky. 15

Rok 1937 byl většinou mokrý. Zima byla mírná, teprve v únoru padal hodně sníh, který zmizel teprve koncem dubna. Polní práce byly opožděny. Sena a obilí bylo dost a dobré jakosti, velmi mnoho brambor. V době žní bylo chladno a deštivo. Brusinek bylo hodně a veliké, ale velmi levné. Byla poptávka po dřevu, za které byly placeny dobré ceny. Ceny dobytka poklesly, krize v zemědělství ustupuje, sedláci a majitelé lesa se mohli zotavit. Z podnětu poštmistra a starosty Webingera byla zřízena v březnu 1937 tzv. obrana republiky (Republikanische Wehr), do které vstupovali většinou mladí. Jako uniformu nosili modrou košili s červenou vázankou a plochou čepicí (ruský vzor). V měsíci dubnu bylo započato se stavbou nádrže na Sedle a se stavbou elektrárny na Čeňkově pile. Bylo zaměstnáno dosti dělníků, týdenní výdělek byl malý, pracovalo se málo hodin. Práce byla velmi namáhavá. Po 27 létech věrné služby a duchovní péče o farníky odešel pro silný revmatismus do výslužby náš vážený pan farář Ivan Soukup. Slavnostní rozloučení odmítl. Úřad převzal kaplan Johann Grill jako administrátor. 8. května 1938 navštívil Sušici v rámci své cesty Šumavou státní president Dr. Eduard Beneš se svou choti. Ve městě se shromáždili zástupci obcí, veškeré spolky a korporace a mnoho lidí. Pan president pronesl řeč v německém jazyce. 14. září zemřel po delší nemoci náš velmi hodný první president T. G. Masaryk. Němečtí občané v Čechách se sklánějí naplnění smutkem v úctě před osobností presidenta, který odešel na věčnost. V obci byla v předvečer pohřbu uspořádána smuteční slavnost. Na náměstí bez výjimky se shromáždily všechny organizace a mnoho obyvatel. Potom za zvuku smutečního pochodu byl odchod na Kostelní vrch, kde byl zapálen velký oheň. Nejdříve promluvil český, potom německý učitel. Oba hovořili o životě a díle zesnulého presidenta. Na Štědrý večer se v 19:00 hodin v blízkosti Vysoké Mýtě u Svojší zřítilo francouzské dopravní letadlo. Příčinou neštěstí byla mlha a bouře. Posádka, pilot, radista a jeden cestující byli okamžitě mrtví. Stroj se roztříštil. Rok 1938 ( psáno budoucím generacím ) Zima 1937 1938 byla velmi mírná, skoro bez mrazů, v březnu bylo krásné letní počasí, zato duben byl velmi chladný se silnými mrazy, denně byla zamrzlá okna. Následkem chladna bylo velmi málo sena, ovoce také. Obilí bylo pěkné, jen v době žní bylo špatné počasí, takže mnoho obilí vyklíčilo na poli. Teprve v polovině září a říjnu bylo velmi hezké počasí. V důsledku velice napjaté politické situace bylo v létě velmi málo letních hostů. Výdělků bylo na stavbě vodního díla (nádrž, elektrárna) dost, mnoho lidí, členů SDP (Sudetendeutche Partei). vyřazených z práce pracovalo v Bavorsku, takže nouze nebyla tak zlá. Když Adolf Hitler založil v Německu národně socialistickou stranu, byla tato založena i u nás. Čechům však byla trnem v oku a roku 1933 zase úředně rozpuštěna. Stranické peníze byly zabaveny, obecní zastupitelé a členové této strany byli zbaveni funkcí. Konrád Henlein potom založil Sudetendeutsche Heimfromt. Tento název však nebyl povolen a proto byl změněn na Sudetendeutsche Partei (SDP). Když letos v březnu vůdce a říšský kancléř Adolf Hitler zachránil Rakousko před komunismem tím, že ho přičlenil k říši, vzbudily se i Sudety, protože i my jsme chtěli být osvobozeni od Čechů. Všechny aktivní strany vstoupily do SDP, jenom marxisté a komunisté byli velkými protivníky a držely s Čechy, celý ostatní národ (Němci) vstoupil do SDP. 16

SDP byla silná, že na 1. máje šlo do Kašperských Hor na 400 lidí. Tento pochod byl Čechům trnem v oku. Finanční stráž byla zesílena na 14 mužů, četnictvo na 6 mužů. Koncem května bylo nasazeno vojsko. V důsledku komunistických útoků a pomluv byla situace SDP ještě dnes ohrožena. Mládeži, která nosila bílé punčochy a odznaky SDP, byly odznaky strhávány, rány jen pršely, bylo mnoho udání, schůze byly zakázány. Na členy SDP byly pořádány úplné hony, byly domovní prohlídky s bytím, takže někteří lidé museli utíkat okny a po mnoha potížích utíkali přes hranice, aby se vyhnuli trestům. Všechny spisy SDP byly odebrány, zbraně a rozhlasové přijímače se musely odevzdat, ve škole se nevyučovalo, při setmění se nikdo neodvažoval ven, aby nebyl vystaven špatnému zacházení. Komunisté a rudá domobrana, která byla vyzbrojena, obcházeli dnem i nocí jako špioni. Byla to smutná kapitola, kdy stál Němec proti Němci, kdy někteří tak zradili. Po vyhlášení české mobilizace, hon na nás teprve začal. Každý dobrý Němec se musel zachraňovat jak jen mohl. Mnozí bloudili celé dny po lesích a skalách, někteří jen málo oblečení a bez bot, až se konečně dostali přes hranice. SDP byla úředně rozpuštěna, předseda Henlein byl pronásledován, byl na něj vydán zatykač. Byl to smutný čas, doma zůstali jen staří s dobytkem, Došlo to tak daleko, že některé domy byly úplně opuštěny, zvláště v noci, protože komunisti a Češi chtěli všechno zapálit a vyhodit do vzduchu. Panu páteru byla vyražena okna a když chtěl zjistit pachatele, byl na cestě u starého Srní tak zbit, že si jen stěží zachránil život. Odešel zakrvácen a roztrhán přes hranice. Nebyl žádný duchovní. Dva mrtví z Hrádků (zemřeli přirozenou smrtí) byli pohřbeni bez zvonění. Bylo to zakázáno. Celé okolí bylo prázdné a opuštěné. Překračování hranic bylo usnadněno tím, že za hranicemi naši stateční uprchlíci vytvářeli ozbrojené uprchlické úderné oddíly, které se dnem i nocí pohybovaly podél hranic, takže Češi nemohli na hranicích hlídkovat. Vůdce a říšský kancléř položil Čechům ultimátum, aby 1. října Češi odstoupili německé území, jinak bude použito ozbrojené moci. Krátce před tímto termínem byl sehnán dobytek a připraven k odehnání přes hranice (část již byla za hranicemi). Úderné oddíly zažily hodně trmácení, námahy a hladu, ale všechno má svůj konec. 29. září museli Češi dle rozhodnutí čtyř mocností odstoupit hraniční území. V noci 30. září a 1. října útěkem opustili naše území Češi a komunisté. Když 1. října opustilo těch málo zbývajících své úkryty, jsou uvolněni, jakou radost nám připravil milý Bůh a milovaný vůdce Adolf Hitler, jaká oddechnutí být zase volní, vzduch byl čistý. Za velikého nadšení a volání dorazily 2. října první oddíly německé branné moci. V několika málo dnech se vrátili všichni uprchlíci domů, byl oslavován příchod armády, bylo vidět, kolik lidí bylo za hranicemi, kde byli radostně přijati, bylo o ně pečováno, byli obdarování oděvem i obuví. Byla sloužena slavnostní mše, potom byly všechny české obrazy a vlajky spáleny na náměstí. Jelikož bylo obyvatelstvo nedostatečně zásobeno potravinami, nastoupila NSV, opatřila mnoho potravin a chleba, vše ze staré Říše a potraviny rozdělovala. Jak bylo již naznačeno, uprchl s komunisty poštmistr a starosta Webinger, největší zrádce se svoji ženou, proklatou a několik lidí, které Webinger přemluvil do českého území. Češi jej však poslali zpět. Zrádci našli svůj trest. Přišli do Dachau, do výchovných zařízení, odkud byli po řádném vysvětlení propuštěni. 4. prosince byly doplňující volby pro Němce ze Sudet do říšského sněmu. V naší obci nebyl žádný hlas proti, náš vůdce byl zvolen 100 % ano, v Sudetech bylo 98,9% hlasů. Jako všude, tak i zde byly zřízeny oddíly SA, SS, NSKK, HJ a jiné. Nezaměstnaní našli okamžitě práci v Říši. Konečně po dvaceti létech zotročení jsme svobodnými německými občany, máme zajištěnou mateřskou řeč, jsme osvobozeni od českých škol, máme dostatek práce i výdělku, veškerá nouze skončila. Co svět světem stojí, nebylo ještě takového státníka a politika jako je náš vůdce Adolf Hitler, který historii německého národa přivedl na takovou výši, že celý svět může od něj se učit. Náš pozdrav zní Heil Hitler. 17

25. února byla večer od 19,30 do 22,30 hod. vidět silná načervenalá polární záře. Nejsilnější byla nad Spáleným vrchem. Bývalý starosta Webinger odnesl s sebou veškeré důležité listiny a doklady i s obecní pokladnou. Z nařízení Zemského úřadu musel doklady vrátit. Nevrátil však vše, jakož i částku 6 700 Kčs. Prvním starostou naši obce v nynější bavorské východní marce byl vedením SDP určen pan J. Harant ze Srní, prvním místním zemědělským vedoucím byl E. Bauman ze Zelené Hory. Listopadem pozbyly české peníze platnost, byly staženy a vyměněny za marky v poměru 1 Kčs = 12 Rpf. Kroniku obce Srní psal od 12. listopadu 1929 německy Ludvík Harant, poštovní zřízenec za spoluúčasti Václava Hackla. Zápisem z roku 1938 kronika končí. Doba okupace není v kronice popsána. Kronika pokračuje po roce 1945, kdy bylo Srní osídleno českým obyvatelstvem a většina Němců odsunuta. Z němčiny přeložil Alexandr Svoboda ze Srní 1977. Dodatek Z farní kroniky obce Srní ( Emil Keck ) Koncem 17. století byla celá široce se prostírající oblast farního kraje. (Srnský les nebo Kynské pohoří) česká. Tato oblast se táhla od sv. Kateřiny až po Stachy. Pozemky byly knížecí. Oblast zvaná Prášily byla údajně darována španělskému důstojníkovi jménem Don Fuerta. Kolem roku 1710 byla zbudována usedlost Sedlo, jejíž název pochází od dvou vrchů podobných sedlu. Původně zde bylo osm domů, později padesát domů. Budováním sklářských hutí se započalo s prosvětlováním zdejších lesů. Odkoupením se stal v té době majitelem Srní baron Schmiedel, který započal s přestavbou Srní. Z počátku zde bylo 7 domů, později pak 37 domů. Zdržovalo se zde velké množství srnčí zvěře odtud název obce. (Německy název Rehberg). Dalším prodejem přešlo Srní do vlastnictví paní kněžny Eleonory von Mannsfeld. V roce 1733 bylo vše převedeno dědičně na jejího syna Heinricha von Mannsfeld. V té době bylo započato s přestavbou Zelené Hory název od místa, kde se vyskytovalo nejvíce vegetace, dále Hrádků (Schlösselwald) název podle obklopení četnými skalami, pak Studnice, Antýglu a Modravy. Lesy byly stále více prosvětlovány a postupně došlo k přístavbě Chýnice Tetov. V roce 1798 počal kníže Schwarzenberg se stavbou plavebního kanálu, který byl v roce 1888 dokončen. Zároveň bylo dosídleno do Chýnice-Tetova a Zelenohorských chalup 70 dřevorubců. V roce 1788 byl na náklady obce vystavěn dřevěný kostel a založen hřbitov. Tento hřbitov byl v roce 1800 rozšířen a byla vystavěna hřbitovní kaple, která byla vysvěcena 11. října 1801. V tomto čase byl počet duší mezi 700 až 800. Po Rejštejnu, Zelené Hoře, Hrádkách, Antýglu a Modravě byly připojeny i Srní a Sedlo k farnosti Dobrá Voda. Když ale v roce 1803 byly do farnosti zahrnuty i Zelenohorské chalupy, Nová Studnice a Chýnice-Tetov, stoupl počet duší na 1600 a Srní bylo povýšeno na faru se správou. Místo, kde stojí kostel a fara, se nachází podle měření astronoma Davida 424 klaftrů nad mořem. Pohoří proti bavorské straně má výšku 550 až 600 klaftrů. Poznámka : V horním žulovém schodu u vchodu do kostela je zalita olověná koule s výškovou značkou Srní. 18

Protože původní kostel ze dřeva, postavený na náklady obce, vyžadoval velkou přestavbu, bylo uvolněno císařem Franzem I. 20. října 1803 pro stavbu kamenného kostela 5443 guldenů a 39 krejcarů. Jako dodatek pro zařízení kostela bylo po roce milostivě uvolněno dalších 701 guldenů. 1. května 1804 byl vyhlouben základ kostela a 3. května byl položen základní kámen. Přestože životní náklady byly v té době veliké, (jeden díl zrní stál 14 guldenů, 1 libra hovězího masa stála 12 krejcarů) požehnal všemohoucí dílo našich rukou a mohly být mezi 5. až 7. zářím vztyčeny dřevěné krovy. Zednickým mistrem byl Ferdinand Gruber ze Srní. Během stavby kostela odejel pan farář s několika farními dětmi do Pasova a nakoupil tam v dražbě Františkánského kostela varhany, velkou monstranci a deset menších oděvů, oltářní svícny, lampy, menší knihy a obrazy. Farní děti přispěly 800 guldeny, které byly postupně spláceny z příjmu kostela. Tyto v Pasově zakoupené předměty včetně varhan byly požehnanými farními dětmi dopraveny na zádech a pěšky z Pasova na Srní. 7. března 1806 byly zavěšeny v Bavorsku zakoupené zvony, větší z nich měl váhu 510 liber, menší pak 442 liber. 15. srpna 1806 byl za přítomnosti velkého množství věřících kostel vysvěcen. 6. září 1846 v 9 hodin dopoledne zemřel velevážený pan farář Wenzel Prinz. Od té doby chybí několik listů kroniky. Poslední záznamy farní kroniky Srní Válečný rok 1944. Zima 1943 44 byla v celku mírná. V prosinci a lednu skoro žádný sníh. Od Marie do dubna bylo počasí velmi neklidné. Velké množství sněhových vichřic s velikými závějemi. Na Modravě a Březníku bylo v lese až 3 metry sněhu. Silnice i přes plužení nebylo možno udržet průjezdné. Provoz byl mnohdy na mnoho dní přerušen. Palmová neděle : Procesí se konalo jen v kostele. Před kostelem byly veliké závěje. V posledních dnech před velikonocemi tálo. Procesí znovuvzkříšení : Z kostela kolem pekaře Richarda Höfnera ke kovárně Henricha Marzingera a zpět. Cesta přes náměstí byla neschůdná. Dnes na velikonoční pondělí nemohla být poprvé sloužena bohoslužba v lesní kapli. Přes mnohé upozornění farníka během roku nebyli ochotni dát biskupovi obětní peníze. Biskup nepovolil prodlouženi licence, která skončila v květnu 1943. Bohoslužby v kapli se nekonaly. Svátek Fronleichnam 1944 : Počasí zprvu nepříznivé, mírný déšť. Během obřadu se počasí vyjasnilo. Silně byly zastoupeny ženy, méně mužů než v předchozích létech, opět armádní cvičení. Oltáře byly hezky upravené. Skupinky bíle oděných děvčat s květinovými koši a symbol palem zkrášlující celkový obraz. Kostelní slavnost 1944 : Hezké teplé počasí; jelikož byla kvůli povolaneckým dnům zakázaná procesí, přišlo v neděli mnoho jednotlivců a mladých skupin. O pouťových dnech samotných se konalo mnoho procesí. Před válkou chodilo více lidí na zábavy, kolotoče a houpačky. Nyní však bylo více lidí, kteří se chodili modlit než dříve. Pouťová atrakce a stánky letos zcela chyběly. Dokonce pivo brzy došlo, takže byla klidná noc. Vánoce 1944 : Přes velké potíže byla dokončena elektroinstalace kostela. Stále častěji přichází do rodin zprávy, že otec nebo syn či bratr padli na frontě. Důkazem toho jsou dvě tabule cti se jmény padlých mladých lidí naší obce, kteří se stali oběťmi této bezbožné války. Nechť je Bůh nechá v cizích zemích odpočívat v míru. Dodatek : Dvě tabule se jmény padlých farní obce Srní byly vystaveny v kostele. Dešťová voda, která zatékala do vnitřních prostorů kostela, je narušila tak, že většina jmen na druhé tabuli byla nečitelná. 19

Z historie kostela Nejsvětější Trojice v Srní. 1788 - byla císařem Josefem ll. povolena stavby dřevěného kostela. Pozemek věnovala na věčné časy obec Sedlo. 1789-10.srpna byl kostel vysvěcen děkanem Prokopem Haurem ze Sušice, přítomno na 800 lidí. 1803- císařem Františkem l. byla uvolněna částka 5443 zlatých a 39 krejcarů na stavbu nového kamenného kostela a částka 701 zlatých na vnitřní vybavení. 1804-1.května 1.května položen základní kámen pro stavbu nového kostela. Dozor nad stavbou měl tehdejší farář Wenzel Prinz, stavbu provedli zednický mistr František Gruber ze Srní, tesařsky mistr Johann Schaler z Gerlovy Huti a Wenzel Haslinger ze Zelené Hory. 5.-7. září vztyčeny dřevěné krovy. Zakoupeny varhany, velká monstrance a svícny. 1805-26. července vytažen na kostelní věž orel, znak rakouského mocnářství - zhotovený zámečnickým mistrem z Budějovic Matiasem Naimanem, narozen v Kašperských Horách. 1806-7. března ve věži kostela umístěny dva zvony, větší vážil 510 liber a menší pak 442 liber zakoupenév Bavorsku Martin Schwarz zakoupil pro kostel Křížovou cestu. 15.srpna byl kostel slavnostně vysvěcen biskupem Johanem Prokopem von Schaftgottsche baronem k Kynastu a Greifensheimu. 1811-v Passau koupené varhany, musely pro svou velikost být vyměněny za varhany ze Sušice. Na hřbitově postavena kaple a 11. října vysvěcena /dnes zrušena/. Pod její podlahou byli pohřbeni faráři : Henrich z Pleineru rytíř von Drossau, Wenzl Prinz a Wenzl Pawlik. 1820- postavení nové kamenné fary na místo dřevěné, která byla zřízena v r. 1803. Na stavbu fary bylo vydáno 7256 zlatých a 81 krejcarů. 1833-3. listopadu srazila obrovská bouře orla z kostelní věže a poškodila báň. 1835-v srpnu byla opravena báň, a na věž byl umístěn železný kříž. 1853-oprava věže a kříž nahrazen opět orlem. 1890-z kostelní věže snesen orel, a po jeho opravě 23. září opět umístěn na vrchol. Vážil 77,5 kg a byl vysoký 2,20m. 1899-vymalování kostela malířským mistrem Mergem ze Sušice. 1916-7. prosince po hodinovém vyzvánění byly vojenskými osobami sňaty oba zvony a odvezeny pro vojenské účely. 1922-10. 10. dubna byly do Srní dovezeny dva nové zvony, zakoupené za 21.000 kčs od firmy Rudolf Perner z Českých Budějovic. Velký zvon vážil 211 kg a malý zvon 96 kg s vyobrazením Panny Marie, sv.martina a sv.vendelína Vendelína. 1925-5.června byl z kostelní věže sňat rakouský orel a nahrazen opět křížem / dnešní podoba /. 1930-7. března se konala v kostele mše u příležitosti 80-tých narozenin T.G.Masaryka.V 8:00 hodin se shromáždili všichni úředníci, zaměstnanci, zemědělci, penzisté a místní dobrovolný sbor hasičstva. 1936-14. 14. června byly vysvěceny kostelní hodiny zakoupené za 8.000 kčs u firmy Hainz v Praze. 1937-po 27 létech věrné služby a duchovní péče o farníky, odešel pro nemoc do výslužby vážený pan farář Ivan Soukup. Úřad převzal kaplan Joh.Grill jako administrátor. 1944-Vánoce : přes veliké obtíže, byla dokončena elektroinstalace kostela. 1965- došlo ke zřícení šindelové střechy, krovu a dřevěného stropu. Pádem stropu došlo k poškození varhan, lavic a vnitřní výzdoby kostela. 1968-po předchozí úvaze o demolici kostela, padlo rozhodnutí o jeho generální opravě. ONV poskytl dotaci na opravu kostela ve výši 1.000.000 kčs. 1970-byla dokončena generální oprava kostela za nemalé pomoci místních občanů. 1988-elektrifikováno doposud ruční natahování kostelních hodin.práci provedli František Březina ml. a Josef Hynek ze Srní. 1991-došlo k částečné opravě interiéru kostela. Byly opraveny lavice, ošetřen oltář a obrazová výzdoba. Na těchto pracích se nejvíce podílela pí. Blanka Matějčková a několik místních věřících. Od tohoto roku dochází k znovuobnovení slavné Srnské pouti. Datum pouti určen na neděli po patnáctém dni měsíce srpna, /svátek Nanebevzetí Panny Marie/. 1995-kostel prodělal celkovou opravu střechy, okapů a omítky. Nejvíce práce odvedli dva místní občané František Jiřík st. a Josef Kubů, nemalý podíl na opravě kostela má místní starosta Stanislav Dolejší. Technické zabezpečení zajistila firma ze Sušice. Na opravu kostela přispěly: KOMES a.s. 20