EVROPSKÁ KOMISE ZPRÁVA Brusel 17. července 2013 Každé euro se počítá často kladené otázky o evropském veřejném žalobci Co je Úřad evropského veřejného žalobce? Úřad evropského veřejného žalobce bude decentralizovaným úřadem veřejné žaloby Evropské unie s výlučnou pravomocí vyšetřovat, stíhat a předvádět před soud pachatele trestných činů proti rozpočtu EU. V celé Unii bude mít jednotnou vyšetřovací pravomoc vycházející z právních řádů jednotlivých členských států, která bude do těchto řádů začleněna. Úřad evropského veřejného žalobce bude využívat kapacit a odborných znalostí členských států. Budou mu přidělováni zkušení žalobci z vnitrostátních systémů a obecným pravidlem bude, že tito evropští pověření žalobci budou pracovat pro Úřad evropského veřejného žalobce ze svého sídla v členském státě a podle práva daného členského státu. Začlenění Úřadu evropského veřejného žalobce do vnitrostátních soudních systémů přináší četné výhody. Pověření žalobci přinesou důkladnou znalost právních řádů, místního jazyka, začlenění úřadu do struktury místních státních zastupitelství a postupů řešení soudních případů v daném státě. Sdílení zdrojů pro vyšetřování a veřejnou žalobu v členských státech navíc zaručí rychlé přijímání rozhodnutí. Jaký je právní základ Úřadu evropského veřejného žalobce? Lisabonská smlouva klade velký důraz na boj proti závažné finanční a hospodářské trestné činnosti s přeshraničním rozměrem. Právní základ a pravidla pro zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce jsou stanoveny v článku 86 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který uvádí: Pro boj proti trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie může Rada zvláštním legislativním postupem formou nařízení vytvořit z Eurojustu Úřad evropského veřejného žalobce. Ve svém projevu o stavu Unie za rok 2012 (SPEECH/12/596) předseda Komise Barroso ohlásil záměr Komise zřídit Úřad evropského veřejného žalobce, jak stanoví Smlouvy, v rámci závazku Komise chránit rozpočet EU. MEMO/13/693
Evropská komise chce chránit rozpočet Evropské unie proti trestné činnosti stejně účinně, jako jsou chráněny finance členských států. V červenci 2012 proto navrhla, aby všechny členské státy ve svých trestních zákonících sjednotily definici podvodu ohrožujícího finanční zájmy Evropské unie a stanovily stejné odrazující trestní sankce (IP/12/767, MEMO/12/544). Díky Úřadu evropského veřejného žalobce bude stíhání v členských státech konzistentnější, účinnější a efektivnější. Zapojí se do činnosti Úřadu evropského veřejného žalobce všechny členské státy? Ne. Podle Smluv EU se na Spojené království a Irsko vztahuje výjimka z uplatňování politiky v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (opt-out), takže se do činnosti úřadu nezapojí, ledaže by se k tomu dobrovolně a výslovně rozhodly (opt in). Dánsko se na činnosti Úřadu evropského veřejného žalobce také nepodílí, avšak nemá ani možnost se do ní zapojit. Proč potřebujeme Úřad evropského veřejného žalobce? Finanční zájmy Unie nejsou dnes dostatečně chráněny. Důvodů je několik: Za prvé, stávající instituce EU OLAF (Evropský úřad pro boj proti podvodům), Eurojust (Evropská agentura pro justiční spolupráci v trestních věcech) a Europol (Evropský policejní úřad) nemají pravomoc k trestnímu vyšetřování a stíhání případů podvodu ani k jejich stíhání. OLAF může pouze předávat výsledky svého správního šetření příslušným vnitrostátním orgánům, které pak samy rozhodnou o zahájení trestního řízení na základě závěrů úřadu OLAF. Za druhé, jednotlivé členské státy postupují při vymáhání práva s různou intenzitou a ne vždy přijímají opatření nutná pro řešení trestné činnosti proti rozpočtu EU. Pouze pětina případů předaných úřadem OLAF vnitrostátním státním zastupitelstvím dnes končí odsuzujícím rozsudkem. V jednotlivých členských státech se výrazně liší i počty odsouzených. Za třetí, v důsledku nízkého počtu úspěšných trestních stíhání se od pachatelů získá zpět jen velmi malé procento všech finančních prostředků zpronevěřených v členských státech. Podvodníci, kteří se zaměřují na rozpočet EU, si jsou dobře vědomi své vysoké šance podržet si zisky z trestné činnosti a spoléhají na nekonsistentní vymáhání práva v EU. Kolik peněz z rozpočtu EU se zpronevěří? V každém z posledních tří let bylo v členských státech vysloveno podezření na podvody ve výši průměrně 500 milionů EUR. Předpokládá se však, že skutečná částka podvodů bude podstatně vyšší, neboť údaje o hlášených problémech nezahrnují neodhalené podvody. Proč členské státy nemohou s podvody účinně bojovat? V současnosti mohou vyšetřovat a stíhat trestné činny proti finančním zájmům Unie pouze vnitrostátní orgány. Jejich pravomoc ale končí na státních hranicích. Trestné činy proti finančním zájmům EU jsou často komplikované, jelikož se jich účastní řada pachatelů, kteří v různých zemích a národních jurisdikcích vytvářejí složitá a rafinovaná podvodná schémata. Úspěšné vyšetřování podvodů navíc vyžaduje důkladnou znalost příslušných správních a právních předpisů. Účinnou spolupráci mezi členskými státy ztěžuje odlišnost trestněprávních systémů, nejasná soudní příslušnost, administrativně náročné a zdlouhavé postupy právní pomoci, jazykové problémy, nedostatek zdrojů a různorodost priorit. 2
Z těchto důvodů mohou členské státy považovat stíhání podvodů proti rozpočtu Unie za náročné na čas i lidské zdroje. Někdy se proto takové podvody vůbec neřeší nebo je případ ukončen, jakmile se objeví první problémy. Mohou nastat i situace, kdy se vnitrostátní orgány rozhodnou vyšetřovat pouze svou část trestného činu, a ignorují tak možný dalekosáhlý dopad mezinárodního podvodného schématu. Jak může Úřad evropského veřejného žalobce zlepšit současný stav? V jednom případě úřad OLAF předal německým a bulharským orgánům informace o německých a bulharských státních příslušnících, kteří měli společně zpronevěřit prostředky z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Zatímco trestní řízení v Německu bylo ukončeno usvědčujícím rozsudkem, v bulharském řízení byli podezřelí osvobozeni. Současný systém tedy v jednom přeshraničním případě přinesl různé výsledky. Úřad evropského veřejného žalobce by tuto situaci změnil, protože by zajistil konzistentní vyšetřování a stíhání jak v Bulharsku, tak v Německu. Další případ se týká pašování cigaret z České republiky do Německa. Německý trestní soud použil jako důkazní materiál k usvědčení podezřelé osoby nahrávky telefonních hovorů získané českou policií. Přestože byl tento důkaz získán podle českého práva zákonným způsobem, obhájce argumentoval tím, že u německého soudu by byl bez vydání soudního příkazu povolujícího odposlech nepřípustný. Po zahájení činnosti Úřadu evropského veřejného žalobce se značně sníží pravděpodobnost výskytu takovýchto problémů plynoucích z odlišnosti procesněprávních předpisů členských států. Nová pravidla neumožňují provádět odposlech bez předchozího souhlasu soudu. Nařízení dále stanoví, že důkazy získané zákonným způsobem v jednom členském státě jsou přípustné u soudů všech členských států za předpokladu, že při jejich shromažďování byla dodržena procesní práva zakotvená v Listině základních práv EU v článku 47 (právo na účinnou právní ochranu) a článku 48 (presumpce neviny a právo na obhajobu). Jaké změny přinese Úřad evropského veřejného žalobce? Úřad evropského veřejného žalobce bude mít výlučnou pravomoc vyšetřovat, stíhat a předvádět před soud pachatele trestných činů proti rozpočtu EU. Bude tedy koordinovat a řešit složité případy s přeshraničním rozměrem. Tímto způsobem se překonají problémy plynoucí z omezených pravomocí vnitrostátních orgánů, které končí na hranici státu. Díky tomuto úřadu bude zaručeno bezproblémové vymáhání práva ve všech fázích, ať při vyšetřování, stíhání nebo u soudu. Prostřednictvím evropských pověřených žalobců získá pravomoc vyšetřovat přeshraniční případy ve všech členských státech. Navíce se nebude spoléhat na často administrativně náročné a zdlouhavé mezivládní nástroje právní pomoci mezi členskými státy (např. dohody o vzájemné právní pomoci a o vzájemném uznávání). Úřad evropského veřejného žalobce se bude při vyšetřování řídit jasnými pravidly. Důkazy, které shromáždí a předloží u soudu, budou přípustné ve všech členských státech bez ohledu na sídlo soudu. 3
Jak bude evropský veřejný žalobce spolupracovat s evropskými pověřenými žalobci? Evropští pověření žalobci budou součástí Úřadu evropského veřejného žalobce. Obecně platí, že evropští pověření žalobci budou vést vyšetřování a stíhání ve svém členském státě za pomoci místních zaměstnanců a podle vnitrostátního práva. Jejich činnost bude koordinovat ústřední úřad pod vedením evropského veřejného žalobce, který zajistí soudržnost a efektivitu ve všech členských státech (viz grafika v PŘÍLOZE). Díky této decentralizované struktuře bude Úřad evropského veřejného žalobce disponovat odbornými znalostmi o jednotlivých státech, například důkladnou znalostí systému, místního jazyka, začlenění úřadu do struktury místních státních zastupitelství a postupů řešení soudních případů v daném státě atd. Evropští pověření žalobci mohou stále působit ve funkci státního zástupce ve svém státě. Jedná-li však pověřený žalobce v rámci mandátu Úřadu evropského veřejného žalobce, je plně nezávislý na orgánech veřejné žaloby svého státu. Desetičlenné kolegium složené z evropského veřejného žalobce, jeho zástupců a vnitrostátních státních zástupců zajistí hladkou spolupráci mezi evropským subjektem a vnitrostátními subjekty, zejména tím, že vypracuje jednací řád včetně obecných pravidel pro přidělování případů. Toto řešení, které je založeno na výsledku konzultací s členskými státy a na nedávné francouzsko-německé výzvě k vytvoření Úřadu evropského veřejného žalobce, zajistí také koordinaci trestního stíhání nutnou pro zamezení riziku dvojího stíhání (zásada ne bis in idem), které by mohlo vzniknout v případě zanedbání souvisejících případů či jejich nevyšetření jako celku. Budou vnitrostátní soudy oprávněny přezkoumávat činnost Úřadu evropského veřejného žalobce? Ano, budou. Činnost Úřadu evropského veřejného žalobce lze napadnout u příslušného vnitrostátního soudu. Příslušné vnitrostátní justiční orgány budou také vydávat Úřadu evropského veřejného žalobce předběžné povolení k vyšetřovacím úkonům, pokud to požadují vnitrostátní a evropské právní předpisy. Vnitrostátní soudy jsou navíc soudy příslušnými k vydávání rozhodnutí. Úřad evropského veřejného žalobce bude u příslušných soudů členských států vykonávat funkci žalobce. Soudní dvůr Evropské unie se může jako vždy zapojit prostřednictvím řízení o předběžné otázce. Jaké pravomoci uděluje Úřadu evropského veřejného žalobce příslušné nařízení? Úřad evropského veřejného žalobce bude mít pravomoc požadovat či nařizovat provedení vyšetřovacích úkonů. Nařízení jasně definuje nástroje, jež má žalobce k dispozici, v podobě invazivních i měkčích vyšetřovacích úkonů. Úřad může provádět například tyto invazivní úkony: prohlídka prostor, kontrola majetku a počítačových systémů, zajištění věci, odposlech telekomunikačního provozu a zmrazení finančních transakcí. Příkladem měkčích opatření jsou výslech podezřelého a svědků, přibrání soudního znalce vzhledem k potřebě odborných znalostí či úkony za účelem sledování osoby s cílem stanovit místo jejího pobytu. 4
Výkon vyšetřovacích úkonů se řídí vnitrostátním právem. Jednotlivé úkony musí zejména schválit příslušný vnitrostátní soud či jiný orgán, pokud to vyžaduje vnitrostátní právo či příslušné nařízení. V zájmu efektivity Úřadu evropského veřejného žalobce budou důkazy shromážděné zákonným způsobem v jednom členském státě přípustné u soudů všech členských států. Jak bude zajištěna nezávislost Úřadu evropského veřejného žalobce? Za prvé, nařízení stanoví, že tento úřad nesmí vyžadovat ani přijímat pokyny od nikoho zvnější. To znamená, že orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie či členských států respektují nezávislost Úřadu evropského veřejného žalobce a nesnaží se ovlivnit plnění jeho úkolů. Za druhé, Úřad evropského veřejného žalobce bude strukturálně nezávislý, neboť nebude začleněn do jiného orgánu či služby EU. Za třetí, na jmenování evropského veřejného žalobce se budou podílet orgány Unie (žalobce jmenuje Rada se souhlasem Evropského parlamentu), bývalí členové Soudního dvora, členové národních nejvyšších soudů, národní veřejné žaloby anebo uznávaní právní odborníci, kteří pomohou vypracovat seznam kandidátů. Funkční období evropského veřejného žalobce činí nejvýše osm let a nelze jej prodloužit, což zaručí, že žalobce nebude veden myšlenkami na opětovné jmenování. Evropského veřejného žalobce může odvolat Soudní dvůr na žádost Evropského parlamentu, Rady nebo Komise. Co se týče vnitrostátních evropských pověřených žalobců, podle nařízení má jejich práce na případech pro evropského veřejného žalobce vždy přednost před vnitrostátními případy. Nařízení také výslovně uvádí, že pověření žalobci jsou naprosto nezávislí na vnitrostátních orgánech veřejné žaloby. Konflikt zájmů řeší evropský veřejný žalobce. Evropský pověřený žalobce nemůže být odvolán příslušným vnitrostátním orgánem z funkce státního žalobce bez souhlasu evropského veřejného žalobce, pracuje-li z jeho pověření. A co procesní práva podezřelých? Je důležité posílit právní záruky na ochranu osob a společností dotčených vyšetřováním či stíháním v Evropské unii. Návrh nařízení obsahuje důkladný a komplexní soubor procesních záruk, které podezřelým a jiným osobám vyšetřovaným evropským veřejným žalobcem zaručí ochranu jak ze strany stávajících předpisů EU, tak díky právu na obhajobu v členských státech. Podle návrhu požívá podezřelý všech práv zaručených právními předpisy EU a Listinou základních práv Evropské unie. Tato práva jsou vymezena taxativně a jde například o: právo na tlumočení a překlad, právo na informace a právo nahlížet do spisu, právo na obhájce a právo na styk s třetími osobami a na jejich informování o zadržení podezřelého, právo nevypovídat a presumpci neviny, právo na právní pomoc, právo předkládat důkazy, jmenovat znalce a vyslýchat svědky. Podezřelý má také práva na obhajobu zaručená vnitrostátními procesněprávními předpisy. 5
Proč se návrh na zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce předkládá společně s reformou Eurojustu? Podle čl. 86 odst. 1 SFEU se Úřad evropského veřejného žalobce vytvoří z Eurojustu. Dnešní soubor legislativních návrhů má mezi těmito dvěma organizacemi vytvořit silnou vazbu a součinnost prostřednictvím účinné spolupráce a sdílení informací, znalostí a zdrojů. Úřad evropského veřejného žalobce i Eurojust se mají zabývat zejména případy osob podezřelých ze spáchání trestného činu poškozujícího finanční zájmy Evropské unie a dalších forem trestné činnosti. Z tohoto důvodu bude nutné nepřetržitě úzce spolupracovat. Příslušná ustanovení byla začleněna jak do nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, tak do nařízení o Eurojustu. Vedle toho může Eurojust v případě překrývajících se pravomocí v nejasných případech pomáhat s vyřešením otázky soudní příslušnosti. Eurojust poskytne Úřadu evropského veřejného žalobce podpůrné administrativní služby, jako jsou zaměstnanci, finanční služby a informační technologie. Úřad evropského veřejného žalobce bude moci využívat ve svých případech například informační infrastrukturu Eurojustu, včetně jeho systému řízení případů, dočasných pracovních souborů a rejstříku. Podrobnosti tohoto ujednání budou stanoveny dohodou mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a Eurojustem. Jaká bude úloha Eurojustu po zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce? Eurojust usnadňuje spolupráci a koordinaci vnitrostátních orgánů veřejné žaloby v přibližně 1 500 přeshraničních případech ročně. Přispívá tím k budování vzájemné důvěry a k překlenutí rozdílů mezi různými právními řády a tradicemi v Evropě. Eurojust však není oprávněn vést trestní vyšetřování ani stíhat případy podvodu. Úřad evropského veřejného žalobce bude mít výlučnou pravomoc pro vyšetřování, stíhání a předvádění před soud trestných činů proti rozpočtu EU. Jeho zřízení rovněž zvyšuje demokratickou legitimitu Eurojustu, neboť Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty budou více zapojeny do hodnocení jeho činností. Reformovaný Eurojust bude pomáhat Úřadu evropského veřejného žalobce v boji proti podvodu s rozpočtovými prostředky EU. Eurojust poskytne tomuto úřadu podpůrné administrativní služby jako zaměstnance, finanční služby a informační technologie. Úřad evropského veřejného žalobce bude pro své případy například moci využívat informační infrastrukturu Eurojustu, včetně jeho systému řízení případů, dočasných pracovních souborů a rejstříku. Podrobnosti tohoto ujednání budou stanoveny dohodou mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a Eurojustem. 6
Jaké další změny přinese návrh reformy Eurojustu? Dnešní návrh má zlepšit celkové fungování Eurojustu. Proto se reforma zabývá vnitřním řízením Eurojustu. Stanoví jasnou hranici mezi provozními úkoly kolegia Eurojustu (kolegium je tvořeno národními členy jedním za každý členský stát EU) a úkoly administrativními. Kolegium a národní členové tak budou moci soustředit na provozní úkoly, tj. na koordinaci a podporu spolupráce mezi vnitrostátními justičními orgány v boji proti závažným trestným činům, jako je obchod s drogami, praní špinavých peněz, podvod, korupce, kyberkriminalita, terorismus a organizovaná trestná činnost. Nová výkonná rada, jejímž členem bude i Komise, bude kolegiu nápomocna při plnění administrativních úkolů. Návrh vytváří jednotný a aktualizovaný právní rámec nové Agentury pro justiční spolupráci v trestních věcech, která bude právním nástupcem Eurojustu zřízeného rozhodnutím Rady 2002/187/SVV. Při zachování prvků, které se při řízení a provozu Eurojustu ukázaly jako účinné, zjednodušuje toto nové nařízení fungování a strukturu Eurojustu podle Lisabonské smlouvy takto: zefektivňuje činnost Eurojustu vytvořením nové správní struktury, zlepšuje provozní účinnost Eurojustu tím, že jasně definuje postavení a pravomoci národních členů, Evropskému a vnitrostátním parlamentům dává možnost účastnit se hodnocení činnosti Eurojustu v souladu s Lisabonskou smlouvou, ale ponechává Eurojustu funkční nezávislost, slaďuje právní úpravu Eurojustu se společným přístupem k agenturám EU, přičemž plně respektuje jeho specifickou úlohu při koordinaci probíhajících trestních vyšetřování, zaručuje úzkou spolupráci Eurojustu s Úřadem evropského veřejného žalobce, jakmile bude zřízen. Jaká bude úloha úřadu OLAF po zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce? Podle sdělení o správě úřadu OLAF, které bylo dnes přijato, se jeho úloha po zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce změní. OLAF nadále ponese odpovědnost za správní šetření v oblastech mimo působnost evropského veřejného žalobce. Jedná se například o nesrovnalosti poškozující finanční zájmy EU a o závažná pochybení či trestné činy spáchané zaměstnanci EU bez finanční újmy. Naproti tomu OLAF již nepovede správní šetření podvodů na finančních prostředcích EU či dalších trestných činů poškozujících finanční zájmy EU. Důvodem je, že po jeho zřízení přejdou tyto činy do výhradní pravomoci Úřadu evropského veřejného žalobce. OLAF musí žalobci případné podezření na takového trestné činy neprodleně hlásit. Přestože OLAF tato vyšetřování již nepovede, bude stále Úřadu evropského veřejného žalobce na jeho žádost pomáhat (stejně jako dnes vnitrostátním státním zástupcům). Uvedená změna přinese zrychlení vyšetřování a omezí duplikaci správních šetření a trestních vyšetřování stejné věci, čímž se zvýší šance na úspěšné trestní stíhání. 7
Komise vypracuje návrhy na změnu nařízení o úřadu OLAF s cílem zohlednit změnu jeho úkolů a posílit jeho řízení při šetřeních, která vede, s ohledem na postupy stanovené pro Úřad evropského veřejného žalobce. Plánují se dva hlavní kroky. Za prvé, má být vytvořena funkce nezávislého inspektora procesních záruk za účelem zpřísnění právního přezkumu vyšetřovacích úkonů úřadu OLAF. Za druhé, uvažuje se o zpřísnění procesních požadavků v případě invazivnějších vyšetřovacích úkonů (prohlídky kanceláří, zajištění dokumentů atd.) prováděných úřadem OLAF v institucích EU. Kolika případy se bude Úřad evropského veřejného žalobce zabývat? Celkový počet případů se odhaduje na 2 500 ročně. Tento údaj vychází z průměrného počtu 1 500 případů podvodu, jež jsou ročně ohlášeny orgánům EU příslušnými správními vyšetřovacími subjekty z členských států. Průměrně jde o 300 případů podezření na podvod řešených úřadem OLAF, asi 500 případů podvodů s daní z přidané hodnoty, kterými se ročně zabývají členské státy, a asi 200 případů vyšetřování vedeného vnitrostátními orgány činnými v trestním řízení. Předpokládá se, že Úřad evropského veřejného žalobce bude získávat o možných podvodech více informací než členské státy nebo OLAF. Pracovní zátěž proto může převyšovat odhady. Začne Úřad evropského veřejného žalobce v Evropě zatýkat? Ne. Oprávnění zadržet někoho za trestný čin v kompetenci tohoto úřadu budou mít pouze vnitrostátní orgány. Úřad bude mít pravomoc požádat justiční orgány o zadržení podezřelého pouze v případě, že to v zájmu vyšetřování považuje za naprosto nezbytné a stejného cíle nelze dosáhnout méně invazivním způsobem. Takovouto žádost posoudí a schválí podle vnitrostátního práva příslušný justiční orgán členského státu. Další postup Aby mohl návrh Komise vstoupit v platnost, musí jej členské státy schválit v Radě (jednomyslně) se souhlasem Evropského parlamentu. Nedosáhne-li Rada jednomyslnosti, může podle smluv alespoň devět členských států navázat posílenou spolupráci (článek 86 Smlouvy o fungování EU). Hlavní kroky postupu posílené spolupráce podle článku 86 jsou následující: 1. Komise předloží legislativní návrh Radě ministrů. Členské státy se musí (v rámci závěrů předsednictví) shodnout na tom, že o daném návrhu nelze dosáhnout jednomyslnosti. 2. V tomto případě alespoň devět členských států, které si přejí navázat posílenou spolupráci, tuto skutečnost oznámí Evropské radě. 3. Evropská rada projedná žádost ve lhůtě čtyř měsíců. 4. Je-li dosaženo dohody, postoupí Evropská rada předlohu návrhu Radě k přijetí. Není-li dosaženo dohody, může se alespoň devět členských států rozhodnout účastnit se posílené spolupráce. Na základě oznámení těchto členských států o navázání posílené spolupráce se povolení Evropského parlamentu a Rady považuje za udělené. 5. Jednání o návrhu, o němž byla navázána posílená spolupráce, se vedou v Radě. Těchto jednání se mohou účastnit všechny členské státy, avšak hlasování se účastní pouze členské státy podílející se na posílené spolupráci. Členské státy se mohou k posílené spolupráci kdykoli připojit. 8
Další informace Tisková zpráva: IP/13/709 Tiskový materiál: http://ec.europa.eu/justice/newsroom/criminal/news/130717_en.htm Evropská komise politika v oblasti trestního práva: http://ec.europa.eu/justice/criminal/criminal-law-policy Internetová stránka místopředsedkyně Komise Viviane Redingové, komisařky EU pro spravedlnost, základní práva a občanství: http://ec.europa.eu/reding Místopředsedkyně Redingová na Twitteru: @VivianeRedingEU 9
PŘÍLOHA: Jak bude fungovat evropský veřejný žalobce Jak bude fungovat evropský veřejný žalobce HQ Evropský veřejný žalobce je jmenován Radou se souhlasem Evropského parlamentu ze seznamu kandidátů vypracovaného Komisí řídí činnost dohlíží na vyšetřování a stíhání Integrovaná a decentralizovaná struktura ČS 4 zástupci Evropští pověření zástupci (jeden či více za každý členský stát) jsou jmenováni Radou se souhlasem Evropského parlamentu pomáhají evropskému veřejnému žalobci se všemi jeho úkoly mají úlohu zástupců jsou jmenováni evropským veřejným žalobcem ze seznamu alespoň tří kandidátů předloženého členským státem mají stejnou pravomoc jako státní zástupci mohou zároveň působit jako státní zástupci, nedojdeli ke konfliktu zájmů vedou vyšetřování a vykonávají funkci veřejné žaloby u příslušných soudů v členských státech
11