INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ HAVÍŘOV o.p.s. VYSOKÁ ŠKOLA SOCIÁLNĚ - SPRÁVNÍ MAKROEKONOMIE. pro bakalářské studium

INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ HAVÍŘOV o.p.s. VYSOKÁ ŠKOLA SOCIÁLNĚ - SPRÁVNÍ MAKROEKONOMIE pro bakalářské studium Tibor Paulík, Pavlína Pellešová HAVÍŘOV 2006

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 2 OBSAH MODULU MAKROEKONOMIE A 1 ÚVOD DO MAKROEKONOMIE...8 1.1 Předmět ekonomické teorie...10 1.2 Makroekonomický koloběh...12 1.3 Makroekonomické veličiny...16 2 ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V DVOUSEKTOROVÉ EKONOMICE...26 2.1 Spotřební funkce...31 2.2 Úsporová funkce...33 2.3 Rovnovážná úroveň produktu...36 3 ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V TŘÍ A ČTYŘ SEKTOROVÉ EKONOMICE...46 3.1 Třísektorová ekonomika...48 3.2 Čtyřsektorový model...61 4 MODEL AGREGÁTNÍ NABÍDKY A AGREGÁTNÍ POPTÁVKY...68 4.1 Agregátní poptávka...70 4.2 Agregátní nabídka...75 4.3 Makroekonomická rovnováha...79 5 EKONOMICKÝ RŮST A HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS...89 5.1 Ekonomický růst...91 5.2 Hospodářský cyklus...106

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 3 6 PENÍZE A TRH PENĚZ...116 6.1 Peníze a bankovní systém...118 6.2 Trh peněz...127 7 OTEVŘENÁ EKONOMIKA A VNĚJŠÍ EKONOMICKÁ ROVNOVÁHA...136 7.1 Mezinárodní obchod...139 7.2 Vnější ekonomická rovnováha...144 7.3 Devizový trh...151 8 NEZAMĚSTNANOST...162 8.1 Pojetí nezaměstnanosti a její měření...164 8.2 Trh práce...169 9 INFLACE A PHILLIPSOVA KŘIVKA...177 9.1 Inflace, její formy a měření...179 9.2 Příčiny inflace...183 9.3 Phillipsova křivka...188 10 MONETÁRNÍ POLITIKA...195 10.1 Cíle a nástroje monetární politiky...197 10.2 Typy a účinky monetární politiky...203 11 FISKÁLNÍ POLITIKA...218 11.1 Pojetí fiskální politiky, státní rozpočet...220

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 4 11.2 Cíle a nástroje fiskální politiky...227 11.3 Typy fiskální politiky...228 12 VNĚJŠÍ OBCHODNÍ A MĚNOVÁ POLITIKA...235 12.1 Pojetí vnější obchodní a měnové politiky, její cíle a nástroje...237 12.2 Kooperace a integrace...245 13 HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA A JEJÍ ÚČINNOST...251 13.1 Cíle hospodářské politiky...255 13.2 Nástroje hospodářské politiky...256 13.3 Typy hospodářské politiky...256 13.4 Účinnost hospodářské politiky...258 SEZNAM POUŽITÝCH ZNAČEK, SYMBOLŮ A ZKRATEK...267 Informativní, navigační, orientační...267 Ke splnění, kontrolní, pracovní...268 Vlastní značky, symboly, zkratky...268

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 5 ÚVODEM MODULU MAKROEKONOMIE A Předmět Makroekonomie pro je závazným předmětem bakalářského studijního programu Hospodářská politika a správa, studijního oboru Sociální management a studijního oboru Veřejná ekonomika a správa na Vysoké škole sociálně správní v Havířově. Závaznost Makroekonomie je určena pro studenty prvního ročníku kombinované formy vzdělávání na Vysoké škole sociálně správní, navazující na předmět Mikroekonomii. Cílová skupina Předmět Makroekonomie je možno zapsat pouze v případě úspěšného absolvování předmětu Mikroekonomie. Předmět je ukončen ústní zkouškou. Cílem předmětu je seznámit posluchače se základními teoretickými poznatky makroekonomických vztahů. Těžiště spočívá ve výuce podstaty teorie tvorby a rozdělování produktu, fiskální a monetární politiky i zahraničně ekonomické politiky. Předmět objasňuje problémy spojené s inflací a nezaměstnaností a vytváří tak teoretický základ všech dalších ekonomických kurzů a základ profilace posluchače VŠSS. Předmět studia Distanční studijní opora je zpracována tak, aby v maximální míře usnadnila samostatné studium posluchačů kombinované formy studia. Lze ji však úspěšně využít i pro studium v prezenční formě studia. Práce z textem

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 6 CÍL MODULU MAKROEKONOMIE A Po úspěšném a aktivním absolvování tohoto MODULU Budete umět: Budete umět Pojmy jako ekonomická teorie, model důchod výdaje, model AS-AD, ekonomický růst, hospodářský cyklus, peníze, trh peněz, otevřená ekonomika, devizový trh, nezaměstnanost, inflace, Phillipsova křivka, monetární politika, fiskální politika, vnější obchodní a měnová politika, hospodářská politika. Získáte: Získáte Znalosti o jednotlivých makroekonomických agregátech, fázích hospodářského cyklu a o průběhu ekonomického růstu. Schopnost vysvětlit cíle jednotlivých politik a adekvátnost použití nástrojů k dosažení sledovaných cílů. Budete schopni: Budete schopni Vybrat metodu pro měření výkonnosti ekonomiky. Vypočítat základní makroekonomické agregáty. Rozlišit a graficky ilustrovat expanzivní a restriktivní politiku, včetně rozdílu jejich krátkodobých a dlouhodobých dopadů. Vysvětlit a aplikovat nástroje fiskální, monetární a vnější obchodní politiky. Analyzovat účinnost použití nástrojů jednotlivých politik. Vysvětlit účinnost hospodářské politiky.

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 7 ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celý text je rozdělen do 13 kapitol a každá kapitola vyžaduje určitý čas k jejímu prostudování. Tento čas je vždy uveden na začátku každé kapitoly. Komplexně by jste měli tuto studijní oporu zvládnout včetně splnění všech úkolů za 50-60 hodin. PRŮVODCE STUDIEM 1 Věříme, že studium makroekonomie Vám umožní se lépe orientovat a pochopit její praktickou aplikaci. V průběhu studia této distanční studijní opory můžete aktivně využívat možnosti psát vlastní poznámky i v elektronické podobě do okraje, což Vám bezesporu usnadní práci s předloženým materiálem.

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 8 1 ÚVOD DO MAKROEKONOMIE RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ÚVOD DO MAKROEKONOMIE Předmět ekonomické teorie mikroekonomie a makroekonomie, mikroekonomické základy makroekonomie. Makroekonomický koloběh statků, služeb výrobních faktorů a důchodů, makroekonomické subjekty, vztahy mezi subjekty v ekonomice, tok výrobních faktorů a tok statků. Rychlý náhled Základní makroekonomické veličiny makroekonomický produkt a jeho měření, alternativní pojetí makroekonomické výkonnosti (čistý ekonomický blahobyt), zaměstnanost, cenová hladina, zahraničně ekonomické postavení národního hospodářství, platební bilance.

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 9 CÍLE KAPITOLY ÚVOD DO MAKROEKONOMIE Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: Budete umět Základní pojmy jako ekonomická teorie, mikroekonomie, makroekonomie, pozitivní a normativní funkci makroekonomie, makroekonomické subjekty, makroekonomický koloběh, tok výrobních faktorů a tok statků, základní makroekonomické veličiny, GDP, GNP, národní důchod, osobní důchod, disponibilní důchod. Získáte: Získáte Znalosti o základních makroekonomických veličinách a způsobech jejich měření. Schopnost vysvětlit makroekonomický koloběh a objasnit nutnost realizace stabilizační politiky v ekonomice. Budete schopni: Budete schopni Definovat ekonomickou teorii, mikroekonomii, makroekonomii a rozlišit pozitivní a normativní funkci makroekonomie. Pojmenovat a charakterizovat jednotlivé makroekonomické subjekty. Objasnit makroekonomický koloběh obsahující tok výrobních faktorů a tok statků. Klasifikovat základní makroekonomické veličiny a vyjádřit způsoby jejich výpočtu.

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 10 ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 3 hodiny. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ÚVOD DO MAKROEKONOMIE Ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie, makroekonomické subjekty, tok výrobních faktorů, tok statků, hrubý domácí produkt, hrubý národní produkt, národní důchod, osobní důchod, disponibilní důchod, zaměstnanost, cenová hladina. Klíčová slova PRŮVODCE STUDIEM 2 V této části se seznámíte ze základními pojmy makroekonomie, které budeme používat ve všech dalších částech této studijní opory. 1.1 Předmět ekonomické teorie Obecná ekonomická teorie (ekonomie) je odvozena z řeckých slov oikos = dům, nomos = pravidlo, zákon. Zahrnuje studium vybraných oblastí hospodářské aktivity. Předmětem poznání současné standardní ekonomie je popis problémů, které zkoumáme nebo zobecnění těchto problémů, tj. definice. Ekonomie

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 11 Chceme-li definovat pojem ekonomie, najdeme řadu různorodých definic, například: Ekonomie je vědou, která studuje způsob, jakým lidé používají vzácné, omezené zdroje k výrobě užitečných statků a služeb a jak si tyto statky a služby rozdělují a vzájemně směňují; Ekonomie je vědou o penězích, bankovnictví, kapitálu a bohatství; Ekonomie je věda o činnostech, které se týkají výroby a směny statků; Ekonomie je věda, která pojednává o pořádku, ve kterém jednotliví lidé a celé národy pečují o udržení a zlepšení svého života. Standardní ekonomie bývá zpravidla členěna na mikroekonomii a makroekonomii. Mikroekonomie se zabývá chováním dílčích ekonomických subjektů (domácností, firem, státu, zahraničí) na dílčím trhu, tedy trhu určitého statku nebo trhu určitého výrobního faktoru. Mikroekonomie Makroekonomie se zabývá chováním ekonomiky jako celku. Zkoumá souhrnné, tedy agregátní ekonomické jevy a vzájemné vztahy mezi nimi. Zkoumá souhrnné ekonomické veličiny jako například nezaměstnanost, inflaci, národní produkt. Makroekonomie Mikroekonomie a makroekonomie se liší přístupem ke zkoumání hospodářství. Společné je pro ně poznání hospodářských procesů. Mikroekonomické základy makroekonomie (mikroekonomická fundace makroekonomie) znamenají využití mikroekonomických přístupů při charakterizování makroekonomických veličin. Zatímco makroekonomický rámec fungování mikroekonomických procesů znamená, že rozhodování mikroekonomických subjektů je ovlivněno makroekonomickými okolnostmi.

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 12 Makroekonomie plní praktickou funkci: pozitivními sděleními, tedy teoretickou analýzou a interpretací skutečnosti, kterou nazýváme pozitivní funkce makroekonomie, normativními soudy, tedy stanovením určité normy nebo směru praktického jednání interpretovaného jako politický závazek vlády nebo zákon, kterou nazýváme normativní funkce makroekonomie. Funkce makroekonomie 1.2 Makroekonomický koloběh Makroekonomie zkoumá rozhodování ekonomických subjektů na úrovni národního hospodářství. Rozlišujeme čtyři subjekty, které jsou součástí makroekonomického koloběhu statků, služeb výrobních faktorů, důchodů a výdajů. Patří mezi ně: domácnosti, firmy, vláda, zahraničí. Domácí subjekty, které mají sídlo v dané zemi, označujeme jako tuzemce, resp. rezidenty. Jako zahraničí označujeme zahraniční subjekty, tj. domácnosti, firmy a vlády nebo-li cizozemce, resp. nerezidenty. Rezidenti a nerezidenti Domácnosti jsou vlastníky zdrojů, nebo-li výrobních faktorů, které známe z mikroekonomie (půdy, práce a kapitálu). Zdroje používají firmy k výrobě statků. Domácnostem z vlastnictví zdrojů plynou od firem důchody ve formě renty, mzdy, dividendy, nájemného apod. Vlivem přerozdělování důchodů obdrží domácnosti také transferové platby v podobě sociálních dávek, podpor a příspěvků. Domácnosti Domácnosti využívají důchody: na zaplacení daní, ve formě spotřebních výdajů, za které domácnosti nakupují od firem statky a označujeme je C, k tvorbě osobních úspor a označujíc se S. C S

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 13 Firmy jsou označováni výrobci jak z materiální výrobní sféry, tak i ze sféry služeb, firmy ve veřejném i soukromém vlastnictví, v tržní i netržní sféře, které používají zdroje k výrobě statků a služeb, které prodávají všem zbývajícím subjektům. Část statků zůstává firmě jako meziprodukt. Mezi firmy řadíme i jednotlivce - soukromé vlastníky nemovitostí, které pronajímají nebo užívají pro vlastní potřebu, i když přitom nejsou statisticky vykazováni jako firmy. Firmy Firmy získávají své důchody z prodeje svých statků a poskytování služeb a získávají také transferové důchody, které mají například podobu subvencí ze státního rozpočtu. Investiční výdaje jsou financovány úsporami všech sektorů a označujeme je I. I Firmy využívají důchody na: úhradu nákladů za zdroje a meziprodukty, zaplacení daní, firmě zůstávají hrubé úspory, které mají podobu důchodů ve výši opotřebení fixního kapitálu a podobu nevyplacených zisků. Vláda jako makroekonomický subjekt je vymezena soustavou veřejných rozpočtů, tvořenou státním rozpočtem, místními rozpočty, rozpočty fondů hospodařících s povinnými odvody jako jsou státní fondy, fondy zdravotního pojištění apod. Vláda Příjmy vlády tvoří především daně a povinné platby na sociální a zdravotní zabezpečení. Celkové výdaje vlády jsou tvořeny: vládními nákupy zboží a služeb G, které představují výdaje veřejných rozpočtů, za které vláda získá odpovídající ekvivalent. Vládní nákupy zahrnují G C vládní spotřebu (např. výdaje na zdravotnictví, školství) a vládní investice G I (nákupy investičních statků); vládními transferovými platbami TR, za které vláda nezíská odpovídající ekvivalent. Transfery zahrnují transfery domácnostem (sociální dávky, příspěvky a podpory), subvence firmám ve veřejném i soukromém sektoru a úroky z vládního dluhu. G TR

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 14 Rozpočtové saldo je rozdíl mezi příjmy a výdaji vlády. Kladné saldo se nazývá rozpočtový přebytek a záporné saldo rozpočtový schodek. Čisté vládní úspory NGS získáme odečtením transferových plateb a spotřebních nákupů od příjmů vlády. NGS Zahraničí představuje domácnosti, firmy a vlády jako cizozemce, kteří jsou odběratelem domácích statků a od nichž domácí firmy dovážejí statky ze zahraničí. Rozdíl mezi vývozem (exportem EX=X) a dovozem (importem IM=M) se nazývá čistý export, NX. Převyšuje-li import nad exportem, může zahraničí svými úsporami doplňovat národní úspory. Oproti tomu, je-li export větší než import, je část národních úspor poskytována do zahraničí. Zahraničí NX=X-M Makroekonomický koloběh je uzavřený a znázorňuje vztahy mezi makroekonomickými subjekty (sektory) v podobě: Makroekonomický koloběh toku výrobních faktorů mezi domácnostmi a firmami, kdy firmy nakupují výrobní faktory od domácností; toku statků mezi firmami a ostatními subjekty, který navazuje na tok výrobních faktorů a ostatní subjekty nakupují statky od firem; toku důchodů domácnosti získávají důchody z prodeje výrobních faktorů firmám, toku výdajů na nákupy statků (zboží a služeb), který navazuje na tok důchodů a domácnosti zde za prodej výrobních faktorů získávají peníze, za které nakupují statky od firem. Výdaje na investiční statky pocházejí z kvazisektoru úspory. Ty jsou tvořeny všemi sektory. V koloběhu je také vyjádřen pohyb čistých daní (vypočtené jako daně mínus transferové platby) mezi domácnostmi a vládou a mezi firmami a vládou. První schéma znázorňuje makroekonomický koloběh pouze dvou sektorů, domácností a firem. Vnější koloběh představuje toky statků a služeb a výrobních faktorů, pohybující se proti směru hodinových ručiček. Vnitřní koloběh uskutečňují peněžní toky. Druhé schéma ukazuje makroekonomický

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 15 koloběh ve čtyřsektorové ekonomice. statky celkové výdaje Trh statků statky celkové výdaje Domácnosti Firmy platby za výrobní faktory výrobní faktory Trh výrobních faktorů platby za výrobní faktory výrobní faktory Obrázek 1-1: Makroekonomický koloběh (dvousektorová ekonomika obsahuje dva subjekty, domácnosti a firmy). Zahraničí vývoz dovoz spotřeba státní výdaje Trh statků výdaje na HDP výdaje na investice čisté daně Stát Domácnosti příliv kapitálu úspory státní půjčky Finanční trhy investiční fondy Firmy národní důchod Trh výrobních faktorů výdaje za výrobní faktory Obrázek 1-2: Makroekonomický koloběh (otevřená ekonomika zahrnuje čtyři subjekty: domácnosti, firmy, stát a zahraničí).

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 16 NEZAPOMEŇ NA ODMĚNU A ODPOČINEK Pomalu se vnořujete do problematiky makroekonomie. Myslíme si, že na posílení nervů a dodání elánu do dalšího studia si zasloužíte dát si nějakou dobrůtku. Odměna a odpočinek 1.3 Makroekonomické veličiny Produkt, zaměstnanost, cenová hladina a pozice vůči zahraničí jsou makroekonomické veličiny, které jsou považovány za základní. Makroekonomický koloběh vyjadřuje pohyb základní makroekonomické veličiny, tj. makroekonomického produktu. Produkt definujeme jako množství finální produkce dosažené za jeden rok. Představuje výkon národního hospodářství založený na využívání existujících výrobních faktorů. Produkt Základní veličinou pro měření výkonnosti ekonomiky je hrubý domácí produkt GDP a hrubý národní produkt GNP. Hrubý domácí produkt GDP vyjadřuje produkci finálních statků nově vytvořených za určité období (nejčastěji rok) výrobními faktory na území daného státu bez ohledu na to, kdo je vlastníkem výrobních faktorů. GDP Hrubý národní produkt GNP vyjadřuje produkci finálních statků nově vytvořených za určité období (nejčastěji rok) výrobními faktory, jejich vlastníky jsou příslušníci daného státu, bez ohledu na to, kde byl tento produkt vyroben. GNP

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 17 Je-li GDP vyjádřen v tržních cenách běžného roku, hovoříme o nominálním GDP. Z nominálního GDP získáme reálný GDP přepočtem na hladinu stálých cen, kdy ceny určitého roku zvolíme jako základ, ve kterém je produkt oceňován. Tím se odstraní zkreslení vyvolané pohybem cenové hladiny. Nominální a reálný GDP GDP = GDP P n r. Použití stálých cen umožňuje vyjádřit vývoj produktu v delším časovém období. Pokud produkt vyjádříme na jednoho obyvatele v zahraniční měně, například v dolarech, umožňuje nám to mezinárodní srovnání výkonnosti několika ekonomik. Výši vytvořeného hrubého domácího produktu můžeme měřit třemi metodami: výdajovou, důchodovou, odvětvovou, tj. součtem přidaných hodnot. GDP představuje souhrn výdajů všech subjektů v ekonomice, tj. domácností, firem, vlády a zahraničí. Můžeme jej vyjádřit v tržních cenách a v cenách výrobních faktorů, které nezahrnují nepřímé daně T N (například DPH) a mají tedy větší vypovídací schopnost. Hrubý domácí produkt v tržních cenách GDP MP vypočteme: Výdajová metoda GDP = C + I + G MP G + NX Hrubý domácí produkt v cenách výrobních faktorů GDP FC vypočteme: GDP FC = C + I G + G + NX T N

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 18 GDP představuje souhrn důchodů plynoucích z vlastnictví výrobních faktorů. Můžeme jej vyjádřit v tržních cenách GDP MP a v cenách výrobních faktorů GDP FC. Hrubý domácí produkt v tržních cenách GDP MP vypočteme: Důchodová metoda GDP = w + i + z + n + s + a + MP T N GDP = NI + a +, kde NI je národní důchod. MP T N kde, w jsou mzdy a platy, i čisté úroky vypočtené jako úroky přijaté mínus úroky placené, n renty z půdy a nemovitostí, z zisky firem zapsané v obchodním rejstříku, s příjmy firem nezapsaných v obchodním rejstříků a příjmy ze samozaměstnání, a amortizace = opotřebení, T N nepřímé daně. Hrubý domácí produkt v cenách výrobních faktorů GDP FC vypočteme: GDP FC = w + i + z + n + s + a Pro výpočet makroekonomického produktu vytvořeného za určité období budeme sčítat pouze přidané hodnoty vytvořené ve firmách tvořících dané odvětví, resp. ve všech odvětvích. Nemůžeme sčítat v daném odvětví hodnotu absolutně všech vyrobených statků, neboť celková produkce by potom za dané odvětví byla například 2,5 krát vyšší, než hodnota hledaného GDP. Proto je zapotřebí vyloučit hodnotu meziproduktů. Odvětvová metoda Meziprodukty představují vstupy firem, které mají podobu statků jednorázově spotřebovaných nebo dále zpracovaných a upravených ve výrobě. Například můžeme jmenovat suroviny, materiály, energii. Meziprodukt Přidaná hodnota je tvořena hodnotou výstupu firmy, která má podobu prodávaného statku sníženou o hodnotu spotřebovaných a zpracovaných meziproduktů. Přidaná hodnota

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 19 PRŮVODCE STUDIEM 3 Pro vysvětlení metody odvětvové výpočtu uvádíme příklad: pro zjednodušení předpokládejme, že meziprodukty jsou výrobky předchozí firmy. meziprodukty přidaná hodnota tržní cena Těžba rudy 0 60 60 Železárny 60 40 100 Automobilka 100 210 310 Obchodník 310 50 360 Celkem 470 360 830 Z GNP odvodíme disponibilní důchod (využijeme výdajovou metodu): GDP = GNP ± NPI NPI čistý příjem majetku ze zahraničí GDPMP = C + I G + G + NX NDP MP = C + I + G + NX a nebo: G NDP = C + I + G NX I N čisté investice MP N + NDP = C + I + G + NX T NI NI národní důchod FC N N = PI = NI nerozdělené zisky firem - příspěvky na sociální a penzijní připojištění - daně z firemních zisků + transferové platby + čisté úroky kde: PI osobní důchod DI = PI kde: T D přímé daně T D

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 20 Disponibilní důchod DI je tvořen spotřebou C a úsporami S: DI = C + S Národním bohatstvím je obecně vše, co má tržní hodnotu a může být směněno za peníze a nebo jiné komodity. Zahrnuje finanční a fyzická aktiva a také osobní zkušenosti umožňující vytvářet důchod. Rozlišujeme formu bohatství jako hmotné substance, tj. kapitál a nehmotnou substanci, tj. lidský kapitál. Národní bohatství Národní důchod NI je součet plateb za užití výrobních faktorů bez ohledu na to, jestli je skutečně domácnosti obdrží. NI Osobní důchod PI představuje celkové příjmy, které skutečně domácnosti získají a který podléhá zdanění. PI Disponibilní důchod DI získáme když od osobního důchodu odečteme osobní daně (přímé daně), které platí domácnosti, jako např. daň z příjmů a daně majetkové. Součástí disponibilního důchodu jsou transferové platby TR. Disponibilní důchod je tvořen spotřebními výdaji domácností C a úsporami S. DI Úroveň ekonomického blahobytu, který je měřen výkonem ekonomiky pomocí GDP je ovlivněn i dalšími aspekty kvality života. Proto byl vytvořen ukazatel čistý ekonomický blahobyt NEW, který upravuje GDP o: NEW hodnotu volného času jako jednu z forem široce pojímaného bohatství, netržní statky to je statky vytvářené v domácnosti, například úklid, kvalitu statků mnohdy cenový vývoj ukazuje opačný směr než kvalita statků, stínovou (šedou) ekonomiku - zahrnuje legální aktivity, které ale neprocházejí oficiálním trhem, je utajená a není evidovaná, souvisí s daňovými úniky,

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 21 škody na životním prostředí - tzv. negativní externality, které ve skutečnosti hodnotu GDP snižují. Zaměstnanost je další základní makroekonomickou veličinou, kterou se budeme podrobněji zabývat v kapitole nezaměstnanost. Pro tvorbu produktu je nezbytné určité množství zdrojů, tedy i práce. Proto tvorba produktu souvisí s určitou úrovní zaměstnanosti a bezesporu i nezaměstnanosti, která se může stát ekonomickým, sociálním, ale i politickým problémem. Zaměstnanost Nezaměstnanost vyjadřujeme v absolutní výši nebo jako míru nezaměstnanosti (jako podíl nezaměstnaných U na celkové pracovní síle L, kterou vypočteme jako součet zaměstnaných E a nezaměstnaných osob). Pod pojmem nezaměstnaný budeme chápat člověka, který je nezaměstnaný a hledá práci. u = U.100 L nebo U u =. E + U 100 Třetí makroekonomickou veličinou je cenová hladina. Vytvořený produkt má hodnotu, která je vyjádřená cenami (ty se však mění). Všeobecná cenová hladina se vyjadřuje pomocí cenových indexů, podrobněji se s ní seznámíme v kapitole inflace. Například ji můžeme vyjádřit pomocí implicitního cenového deflátoru nebo indexu spotřebitelských cen, které vyjadřují všeobecný vývoj cen statků. Cenová hladina Implicitní cenový deflátor IPD, vypočte se jako poměr nominálního produktu a reálného produktu v daném roce. Koš tvoří všechny statky, obsažené v GDP a vahami je podíl daného statku v produktu, váhy jsou každý rok odlišné. GDPn IPD =.100 GDP r

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 22 Index spotřebitelských cen CPI vyjadřuje průměrnou úroveň cen koše spotřebních statků, spotřebovávaných průměrnou domácností, vypočte se: CPI = n i= 1 n i= 1 i p. q t i 0 i 0 p. q i 0 100 kde 0 - základní období, t - běžné období, p i - ceny i-tého statku, q i - množství i-tého statku, p i q i 0 0 - náklady na pořízení spotřebního koše v základním období, p i q i t 0 - náklady na pořízení téhož spotřebního koše v roce t. Vnější ekonomická pozice je makroekonomickou veličinou vyjadřující pozici dané národní ekonomiky vůči zbytku světa. Může být vyjádřena různými způsoby, například vývojem platební bilance dané země (ta vyjadřuje mezinárodní obchod se statky a mezinárodní pohyb kapitálu). Podrobněji se budeme věnovat vnější ekonomické pozici v kapitole vnější obchodní a měnová politika. Vnější ekonomická pozice SHRNUTÍ KAPITOLY ÚVOD DO EKONOMIE Ekonomie je vědou, která studuje způsob, jakým lidé používají vzácné, omezené zdroje k výrobě užitečných statků a služeb a jak si tyto statky a služby rozdělují a vzájemně směňují. Člení se na mikroekonomii a makroekonomii. Makroekonomie se zabývá chováním ekonomiky jako celku. Zkoumá souhrnné, tedy agregátní ekonomické jevy a vzájemné vztahy mezi nimi. Makroekonomie zkoumá rozhodování ekonomických subjektů: domácností, firem, státu a zahraniční, které jsou součástí makroekonomického koloběhu. Makroekonomický koloběh Shrnutí

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 23 znázorňuje vztahy mezi makroekonomickými subjekty v podobě toku výrobních faktorů, toku statků, toku důchodů a toku výdajů na nákupy statků. Čtyři makroekonomické veličiny jsou považovány za základní, patří mezi ně produkt, zaměstnanost, cenová hladina a pozice vůči zahraničí. Hodnotu produktu - hrubého domácího produktu můžeme měřit třemi metodami: výdajovou, důchodovou a odvětvovou, tj. součtem přidaných hodnot. Pomocí výdajové metody vypočteme GDP jako součet výdajů všech subjektů v ekonomice, tj. domácností, firem, vlády a zahraničí. Pomocí důchodové metody vypočteme GDP jako součet důchodů plynoucích z vlastnictví výrobních faktorů (půdy, práce a kapitálu). Pomocí odvětvové metody vypočteme GDP součtem přidaných hodnot vytvořených ve firmách tvořících dané odvětví, resp. všech odvětví. NEZAPOMEŇ NA ODMĚNU A ODPOČINEK Zcela jistě jste zvládli první kapitolu z této opory. Je nasnadě, aby jste si po dobře vykonané práci trochu oddechli, udělali dostatečně dlouhou přestávku a vstřebali první informace. K tomu určitě přispěje meduňkový čaj s medem. Odměna a odpočinek SAMOSTATNÝ ÚKOL 1 a) V roce 1981 činil nominální GDP 3 055 Kč, deflátor 94%. Vypočtěte reálný GDP. b) Vypočtěte velikost GDP v tržních cenách a v cenách výrobních

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 24 faktorů a odvoďte disponibilní důchod z následujících údajů: Položka mld.kč Výdaje domácností na spotřebu 800 Vládní nákupy statků 150 Nákupy krajských úřadů 50 Přímé daně 500 Hrubé investice 250 Amortizace 70 Export 420 Import 460 Nepřímé daně 290 c) Vypočtěte velikost hrubého a čistého domácího produktu v tržních cenách a v cenách výrobních faktorů. V ekonomice jsou dány tyto údaje v mld. peněžních jednotek: hrubé mzdy a platy 950, renty 45, amortizace 80, čisté úroky 120, zisky firem zapsaných v obchodním rejstříku 75, příjmy firem zapsaných v živnostenském rejstříku a příjmy ze samozaměstnání 55, nepřímé daně 115. TEST A OTÁZKA 1. Rozdíl mezi potenciálním a skutečným GDP se označuje jako a) reálný produkt b) produkční mezera c) nominální produkt 2. Makroekonomie se zabývá studiem a) chování jednotlivých ekonomických subjektů b) rovnováhou na dílčích trzích c) ekonomiky jako celku 3. Hrubý národní produkt představuje a) hodnota všech statků a služeb vyprodukovaná výrobními faktory ve vlastnictví obyvatel dané země během daného roku b) hodnota všech statků a služeb vyrobená v ekonomice během daného roku

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 25 c) peněžní míra hodnoty statků a služeb, které národ získává ekonomickou činností Určete správný výrok: 4. Mikroekonomie analyzuje procesy hospodářské politiky odstraňující poruchy ekonomiky. 5. Produkční (odvětvová) metoda měření produktu se vypočítá jako součet přidaných hodnot. 6. Čisté úroky jsou do výpočtu GDP zahrnuty, pokud k jeho měření využíváme důchodovou metodu výpočtu. 7. Osobní důchod je celkový důchod po odečtení daní a přičtení transferových plateb. 8. Makroekonomický koloběh znázorňuje vztahy mezi makroekonomickými subjekty. ŘEŠENÍ A ODPOVĚDI, NÁVODY 1a, 2b, 3a, 4 NE, 5 ANO, 6 ANO, 7 NE, 8 ANO PRŮVODCE STUDIEM 4 Pokud jste bedlivě studovali první kapitolu, určitě se budete snadno orientovat v základních pojmech, se kterými budeme v následující kapitole pracovat. Seznámíme s v ní s fungováním dvousektorového modelu ekonomiky a ustanovením rovnováhy v tomto modelu.

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 26 2 ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V DVOUSEKTOROVÉ EKONOMICE RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V DVOUSEKTOROVÉ EKONOMICE Dvousektorový model ekonomiky spotřební a úsporová funkce, jejich změny, investiční výdaje, určení rovnovážného produktu, investiční multiplikátor, paradox spořivosti. Rychlý náhled

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 27 CÍLE KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V DVOUSEKTOROVÉ EKONOMICE Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: Budete umět Základní pojmy - složky agregátních výdajů, spotřební funkce, úsporová funkce, funkce agregátních výdajů, rovnovážný produkt, jednoduchý výdajový multiplikátor. Získáte: Získáte Schopnost popsat mechanizmus fungování modelu s multiplikátorem v dvousektorové ekonomice a určení rovnovážného produktu. Budete schopni: Budete schopni Definovat jednotlivé složky agregátních výdajů. Vyjádřit spotřební funkci, úsporovou funkci, funkci agregátních výdajů v dvousektorové ekonomice. Určit velikost rovnovážného produktu v dvousektorové ekonomice a ilustrovat změny rovnovážného produktu způsobené například změnou investičních výdajů pomocí modelu s linií 45. Vypočítat velikost rovnovážného produktu a jeho změnu v dvousektorové ekonomice. Stanovit velikost multiplikátoru a interpretovat jeho dopad na úroveň rovnovážného produktu. ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 6 hodin.

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 28 KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V DVOUSEKTOROVÉ EKONOMICE Celkové plánované výdaje, spotřební funkce, mezní sklon ke spotřebě, úsporová funkce, mezní sklon k úsporám, investiční výdaje, investiční multiplikátor, paradox spořivosti, rovnovážný produkt. Klíčová slova PRŮVODCE STUDIEM 5 Jednou z možností jak určit rovnovážnou úroveň produktu v ekonomice je model důchod výdaje, na který se zaměříme ve dvou následujících kapitolách. Východiskem pro určení rovnovážného produktu je odvození jednoduchého keynesovského modelu určení rovnovážné produkce agregátními výdaji, který vychází z předpokladu, že agregátní výdaje jsou stimulem růstu produktu a naopak růst produktu výrazně ovlivňuje růst agregátních výdajů. Tento model je také nazýván model s linií 45 nebo model s multiplikátorem. Východiska Dvousektorovým modelem ekonomiky rozumíme model zahrnující pouze domácnosti a firmy a jejich ekonomické aktivity. Prvním krokem postupu pro určení rovnovážného produktu ve dvousektorové ekonomice je stanovení skutečných agregátních výdajů na produkt. Předpoklady pro stanovení rovnovážného produktu ve dvousektorové Předpoklady

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 29 ekonomice jsou následující: cenová hladina je stálá, neovlivňuje agregátní poptávku, zásoba kapitálu je dostatečná, může být vyrobena produkce, která je poptávaná, nabídka práce je dostatečná, může být vyrobena produkce, která je poptávaná při dané stálé nominální mzdě, všechny nominální veličiny jsou reálnými veličinami, ekonomika je uzavřená. Z předpokladu dostatečné zásoby kapitálu a dostatečné nabídky práce lze usuzovat, že v ekonomice existuje produkční mezera, tj. skutečný produkt Y je pod úrovní potenciálního produktu Y*. V těchto předpokladech se také projevuje keynesovský charakter ekonomiky, tj. skutečnost, že se tržní ekonomika v keynesovském chápání projevuje nedostatečnou agregátní poptávkou, poptávkově omezenou ekonomikou. Skutečné agregátní výdaje na produkt AE jsou souhrnem spotřebních výdajů C a investičních výdajů I, a platí pro ně tedy vztah: AE = C + I Skutečné výdaje se mohou od plánovaných (zamýšlených) výdajů lišit. Východiskem pro určení rovnovážného produktu je předpoklad, že skutečné spotřební výdaje budou rovny plánovaným spotřebním výdajům., liší se pouze plánované a skutečné investiční výdaje. Rozdělíme proto skutečné celkové investiční výdaje na investiční výdaje plánované Ip a na investiční výdaje neplánované In, které mají charakter zásob. Vyrobí-li firmy více produktu než je poptáváno, hromadí se vyrobená produkce v zásobách, dochází k neplánovanému hromadění zásob a neplánované investice jsou kladné, platí In > 0. Naopak, vyrobí-li firmy méně produkce, dochází k neplánovanému čerpání zásob, neplánované investice jsou záporné, platí In < 0. Pro další postup určování rovnovážné produkce pro zjednodušení abstrahujeme od:

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 30 rozdílu mezi hrubým národním produktem a národním důchodem, opotřebení kapitálu, tj. od rozdílu mezi hrubým a čistým národním produktem, rozdílu mezi hrubými a čistými investicemi a budeme hovořit o investičních výdajích, nepřímých daní a transferových plateb firem. Celkový objem plánovaných výdajů zahrnuje výdaje, které tvoří agregátní poptávku AD. Jsou rozdílné od skutečných agregátních výdajů AE, proto budeme-li mít na mysli tyto výdaje, jednoznačně to uvedeme. Agregátní poptávka je tedy celkovým plánovaným objemem statků poptávaným při dané cenové úrovni. Ve dvousektorové ekonomice tvoří tak AD spotřební výdaje C a plánované investice I. Agregátní poptávka AD = C + I Rovnovážnou úrovní produktu Y je ta úroveň skutečného produktu, která se rovná agregátní poptávce AD: Y = AD V dvousektorové ekonomice platí, že vyrobený produkt se rovná produktu realizovanému, který můžeme vyjádřit jako souhrn spotřebních a investičních výdajů: Y = C + I Tento vztah platí následně (ex post) vždy, protože vyrobí-li firmy větší objem produktu než mohou prodat, hromadí se neprodaná produkce v neprodejných

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 31 zásobách. Neplánovaný nárůst zásob je však součástí skutečných investic. Proto platí, že produkce je spotřebovaná nebo investovaná. 2.1 Spotřební funkce Nejprve odvodíme první součást agregátní poptávky, spotřební výdaje C. Důchod domácností Y se rozděluje na spotřební výdaje C a na úspory S. Firmy jsou součástí celkového soukromého sektoru a jejich zisk je rozdělen vlastníkům, potom důchod soukromého sektoru tvoří hodnota vyrobených statků za určité období (rok). Disponibilní důchod soukromého sektoru je celý důchod a část tohoto důchodu je užita na spotřebu a část je uspořena: Důchod Y = C + S Spotřební funkci můžeme zapsat: Spotřební funkce C = f (Y ) C - celkové spotřební výdaje, jsou funkcí důchodu. Spotřební výdaje se zvyšují proporcionálně s úrovní důchodu, spotřeba je rostoucí funkcí důchodu. Za předpokladu, že vztah mezi důchodem Y a spotřebou je lineární, můžeme spotřební funkci psát jako: C = C A + C I C C + Δ C = A c.y kde c = = MPC Δ Y

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 32 C A - autonomní spotřební výdaje, které nezávisí na velikosti důchodu, autonomní spotřeba vyjadřuje spotřební výdaje, když je důchod roven nule. C I - indukovanou spotřebu (spotřební výdaje), která je funkcí důchodu a je násobkem mezního sklonu ke spotřebě c a důchodu Y. c (MPC) - mezní sklon ve spotřebě, vyjadřuje velikost, o kterou se zvýší spotřební výdaje při zvýšení důchodu o každou dodatečnou jednotku. Mezní sklon vyjadřuje poměr přírůstku spotřeby ΔC a přírůstku důchodu ΔY a ukazuje jaká část přírůstku důchodu je spotřebovaná. Spotřební funkce je funkcí lineární, tzn., že mezní c je stálý. Jakékoliv změny Y budou rozděleny na C a S ve stejných proporcích. Mezní sklon ke spotřebě je tedy vždy kladný (je větší než nula a menší než jedna) a stálý. O podílu dané úrovně důchodu užitého na spotřebu vypovídá průměrný sklon ke spotřebě APC, který lze vyjádřit: C APC = Y

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 33 C 45 0 S 1 C = CA + cy F CI = cy CA Y0 Y1 Y Graf 2-1: Spotřební funkce. Sklon funkce spotřeby je c, tj. mezní sklon ke spotřebě, je všude stejný. Funkce spotřeby je posunuta nahoru o hodnotu (velikost) autonomní spotřeby C A. Přímka 45 0 je souhrnem bodů, ve kterých je spotřeba rovna důchodu. Při úrovni důchodu Y 0 je celý důchod spotřebován v průsečíku funkce spotřeby a přímky 45 0, označeném F. Nalevo od bodu F při nižší úrovni důchodu než Y 0 převyšuje spotřeba důchod. Napravo od bodu F při vyšší úrovni důchodu než Y 0 jsou spotřební výdaje nižší než důchod. Rozdíl mezi spotřební funkcí a přímkou 45 0 vyjadřuje rozsah celkových úspor, pro úroveň důchodu Y 1 v rozsahu S 1. Nalevo od úrovně důchodu Y 0 dochází k záporným úsporám, napravo od této úrovně důchodu dochází k tvorbě celkových úspor. 2.2 Úsporová funkce Úspory jsou rostoucí funkcí důchodu a protože jsme předpokládali, že spotřební funkce je funkcí lineární, je lineární i funkce úspor. Funkci úspor můžeme zapsat: Funkce úspor

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 34 S = f (Y ) Předpokládáme, že skutečné úspory se rovnají plánovaným úsporám. Funkci úspor pak můžeme psát: S = S A + S I S = S + A s.y nebo-li S C + s. Y Δ S = A kde s = = MPS Δ Y - S A jsou záporné úspory, když důchod je roven nule, tj. autonomní úspory. Velikost záporných úspor je rovna autonomní spotřebě, - S A = C A. S I - indukované úspory, které jsou násobkem důchodu a mezního sklonu k úsporám z důchodu, s (MPS) - mezní sklon k úsporám, vyjadřuje poměr přírůstku úspor k přírůstku důchodu. To znamená, že část přírůstku důchodu ΔY je vynaložena na přírůstek spotřeby a nespotřebovaná část přírůstku důchodu tvoří přírůstek úspor ΔS. MPS má kladnou hodnotu, je větší než nula a menší než jedna. Mezní sklon ke spotřebě a mezní sklon k úsporám jsou rovny jedné, tj. 100% důchodu, kterou domácnost rozdělí na spotřebu a úspory. Platí: c + s = 1, tedy: 0,8 + 0,2 = 1, proto 0,8 znamená 80% důchodu, kterou domácnost spotřebuje a 0,2 znamená 20% důchodu, která je uspořena.

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 35 Průměrný sklon k úsporám APS, tj. poměr celkových úspor k důchodu získáme vydělením funkce úspor důchodem. Platí vztah: S S APS = = A + s Y Y S + S = - SA + sy SA Y0 Y - Graf 2-2: Funkce úspor. Funkce celkových úspor je od začátku posunuta dolů co je způsobeno prvkem - S A, tj. autonomními úsporami. Nalevo od bodu Y 0 jsou záporné úspory, napravo od tohoto bodu pak dochází k tvorbě úspor. Sklon funkce úspor je s, tj. mezní sklon k úsporám je všude stejný. Vzájemný vztah funkce spotřeby a funkce úspor je patrný ze vztahu Y=C+S, tzn. odečteme-li od důchodu (přímka 45 0 ) celkovou spotřebu, dostaneme celkové úspory. Odečtením indukované spotřeby C I od důchodu (opět přímka 45 0 ) dostaneme indukované úspory. Při úrovni důchodu Y 0 se úspory S=0 a celý důchod je spotřebován, je tedy shodný se spotřební funkcí.

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 36 C B 45 0 S I,1 = sy1 C = CA + cy CI = cy A CI,1 = cy1 S I,0 = sy0 CA CI,0 = cy0 Y0 Y1 Y S S = -CA + sy S I,1 = sy1 S A Y0 Y1 Y Graf 2-3: Vztah funkce spotřeby a funkce úspor. 2.3 Rovnovážná úroveň produktu Agregátní poptávka je množství statků, které subjekty skutečně koupí, tedy je souhrnem spotřebních výdajů a investic. V souladu s touto úvahou je produkt v rovnovážné úrovni, je-li roven agregátní poptávce. Platí vztah Y=AD. Rovnovážný produkt

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 37 Při rovnovážné úrovni produktu se neplánované investice do zásob rovnají nule, tj. In = 0. Když se agregátní poptávka nerovná produktu (AD<Y), vznikají neplánované investice do zásob I U. Můžeme tedy psát: I U = Y AD a následně z toho platí: Y = AD + In Rovnají-li se plánované spotřební výdaje domácností a plánované investice firem skutečné produkci (skutečnému produktu), je tato úroveň produktu jeho rovnovážnou úrovní. AD výrazně determinuje rovnovážnou úroveň produktu. Y = AD Analyzujme druhou součást agregátní poptávky AD, tj. plánované investiční výdaje, plánované investice. Budeme předpokládat, že tyto výdaje jsou dány autonomně, tj. nezávislé na úrovni důchodu a na úrokové míře. Plánované investice označíme I A a nazveme je autonomními investicemi. AD je souhrn spotřebních výdajů a investiční výdajů, platí: Autonomní investice AD = C + a vyjádříme-li celkovou spotřebu C = C + A c. Y, je: I A AD = C + c.y + A I A Z uvedeného vztahu je patrné, že agregátní poptávka je: tím větší, čím větší je úroveň autonomní spotřeby, autonomních investic a mezního sklonu ke spotřebě, tím menší, čím menší je úroveň autonomní spotřeby, autonomních investic a mezního sklonu ke spotřebě. Označíme-li souhrn autonomní spotřeby a autonomních investic jako autonomní výdaje, či plánované autonomní výdaje, tj. C A + I A = A A, potom můžeme AD ve dvousektorovém modelu zapsat: AD = A + A c.y kdy víme, že: c.y = C I

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 38 Část AD tvoří autonomní výdaje nezávislé na důchodu a indukovaná spotřeba závislá na výši důchodu. AD se při růstu důchodu zvyšuje, protože se indukovaná spotřeba s růstem důchodu zvyšuje. Rovnováha potom nastává v případě, když platí Y=AD, respektive: Y = A + A c.y Řešením tohoto vztahu pro úroveň rovnovážného produktu, resp. důchodu, kterou označíme jako Y 0, dostáváme: Rovnovážný produkt, nebo-li důchod Y 1 = 1 c 0 A A Podmínku rovnováhy, tj. rovnovážný produkt lze však vyjádřit také: Y 1 = s ( C + I ) 0 A A = A s A Rovnovážná úroveň produktu je tím: větší, čím větší je mezní sklon ke spotřebě a čím větší jsou autonomní výdaje, menší, čím menší je mezní sklon ke spotřebě a čím menší jsou autonomní výdaje. Určení rovnovážného produktu znázorňuje následující obrázek.

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 39 AD J 45 0 (AD = Y) In >0 K AD = AA + cy E0 AA In <0 L M S = I C C = CI = cy Y2 Y0 Y1 Y Graf 2-4: Určení rovnovážného produktu. Křivka AD je křivkou agregátní poptávky a její sklon je určen mezním sklonem ke spotřebě c z důchodu. Platí: čím větší je mezní sklon ke spotřebě, tím strmější je křivka AD, čím menší je mezní sklon ke spotřebě, tím plošší je křivka AD. Křivka agregátní poptávky protíná přímku 45 0 (v bodech na této přímce se agregátní poptávka rovná produktu) v bodě E 0, který je bodem rovnováhy v ekonomice. Produkce odpovídající tomuto bodu je rovnovážnou produkcí Y 0 a křivka AD jednoznačně determinuje rovnovážnou úroveň produktu. Je-li skutečný produkt Y 1 větší než rovnovážný produkt Y 0, vznikají neplánované investice In do zásob, tj. In > 0. Naopak, je-li skutečný produkt Y 2 nižší než rovnovážný produkt Y 0, dochází k neplánovanému čerpání zásob, tj. In < 0. Neplánované zvyšování zásob a neplánované čerpání zásob jsou pro výrobce signálem, aby v případě vzniku neplánovaných zásob produkci snížily nebo v případě neplánovaného čerpání zásob ji zvýšily. Tímto přizpůsobovacím mechanizmem je ekonomika naváděna k rovnováze. Rovnováha je takový stav ekonomiky, kdy neexistují žádné tlaky na změnu. Domácnosti a firmy plánují vynaložit právě takový objem výdajů (důchodu) jaká je úroveň produktu.

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 40 Ve všech ostatních bodech přímky 45 0, kromě bodu E 0, je ekonomika v nerovnováze. V bodě J je produkce větší než agregátní poptávka a vznikají neplánované zásoby. Produktu Y 1 odpovídá agregátní poptávka v bodě K. Obdobně produktu Y 2 odpovídá agregátní poptávka v bodě M. Firmy však nechtějí vytvářet neplánované zásoby, jinak by je zahrnuly do svých plánovaných investic. Na výchozí úroveň sníží firmy své zásoby tím, že začnou omezovat výrobu. Ekonomika se začne pohybovat z bodu J směrem k bodu rovnováhy, bodu E 0. Svislá vzdálenost mezi body J a K na obrázku označuje přebytek produktu Y 1 nad agregátní poptávkou, tedy vznik neplánovaných investic In, tj. In > 0. Snahou výrobců proto bude, dostat produkt na úroveň E 0, tj. do bodu rovnováhy, kde In = 0. Naopak, v bodě L je agregátní poptávka vyšší než je úroveň produktu. Převis agregátní poptávky nad úrovní produktu Y 2 označuje svislá vzdálenost mezi body L a M. Dochází k neplánovanému čerpání zásob, tj. In < 0. Na výchozí úroveň doplní firmy zásoby zvýšením výroby, ekonomika se začne pohybovat směrem k bodu rovnováhy E 0. Svislá vzdálenost mezi body E 0 a Y 0 představuje agregátní poptávku a její dvě složky, spotřební výdaje a investiční výdaje. Plocha nad spotřební funkcí C = c.y, C A = 0, označuje nespotřebovaný produkt (důchod), tj. celkové úspory S. Pouze v bodě E 0 se celkové úspory rovnají investicím, tj. S = I. Právě rovnost mezi plánovanými úsporami a plánovanými investicemi je podstatnou charakteristikou rovnovážné úrovně produktu. Je pouze jiným vyjádřením vztahu, který vyjadřuje rovnovážný produkt, tj. vztahu Y = AD. Toto tvrzení lze doložit tak, že od obou stran tohoto vztahu odečteme spotřební výdaje, tj. Y C = AD C a dostáváme S = I. S=I Úspory ve své podstatě jsou únikem z důchodu (agregátní poptávky). To proto, že je nelze použít na nákup spotřebních předmětů. Jedná se však o úspory, které zde chápeme jako ekonomické veličiny, které mají tokový charakter. Tím odlišujeme od úspor zásoby aktiv domácností. Nastolení rovnováhy vyžaduje kompenzaci těchto úniků nespotřebními výdaji, což ve dvousektorové ekonomice představují autonomní investice. Závažnou úlohu při určování rovnovážného produktu má multiplikátor. Obecně lze multiplikátor vyjádřit jako výslednou změnu endogenní, závislé proměnné v důsledku jednotkové změny nezávislé, exogenní veličiny. Jednoduchý výdajový multiplikátor (investiční multiplikátor) Jednoduchý výdajový multiplikátor nebo-li investiční multiplikátor je dán

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 41 poměrem změny rovnovážného produktu vyvolané změnou investičních výdajů o jednotku. Proto dále budeme krátce hovořit jen o multiplikátoru. Výraz 1/(1 c) je označován jako jednoduchý výdajový multiplikátor nebo jako multiplikátor autonomních výdajů. Jednoduchý proto, že předpokládáme, že se změnou autonomních výdajů (investičních výdajů), tj. jejich zvýšením či snížením, nemění cenová hladina a úroková míra. Jednoduchý výdajový multiplikátor α potom můžeme zapsat: 1 α = kde: 1-c lze nahradit s 1 c c mezní sklon ke spotřebě, s mezní sklon k úsporám. AD AD1 E1 45 0 (AD = Y) AD1 = AA,1 + cy AD0 = AA,0 + cy E0 ΔAA AA,1 AA Y0 Y1 Y Graf 2-5: Působení multiplikátoru. Výchozí rovnováha je v bodě E 0 při výši autonomních výdajů A A, 0. Za tohoto stavu dojde ke zvýšení autonomních výdajů, tj. investičních výdajů o ΔA A = I A, takže celková úroveň autonomních výdajů je A A,1, tj. A A, 1 = A A,0 + ΔA A. Zvýšení investičních výdajů o ΔA A vede při výchozí rovnovážné úrovni produktu Y 0 k neplánovanému snížení zásob o ΔA A jako důsledek zvýšení AD. AD se zvýšila také o ΔA A. Neplánované snížení zásob je pro výrobce signálem ke zvýšení produkce o ΔA A, k doplnění zásob na výchozí úroveň.

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 42 Zvýšení investičních výdajů způsobí růst AD, následně vyvolává růst produktu z Y 0 na Y 1. Tento přírůstek investičních výdajů vyvolal přírůstek rovnovážného produktu o násobek přírůstku investičních výdajů, tj. ΔA A, nebo-li ΔI A. Velikost rovnovážného produktu lze vypočítat pomocí multiplikátoru. Vlivem zvýšení (snížení) investičních výdajů o jednotku se zvýší (sníží) produkt multiplikovaně, několikanásobně krát. Změnu produktu vypočteme: Rovnovážný produkt Δ Y = α. ΔI A Novou úroveň rovnovážného produktu pak vypočteme podle vzorce: Y = Y0 + 1 Δ Y Paradox spořivosti je jev, který je vyvolán zvýšením úspor domácností (tj. posun úsporové funkce rovnoběžně nahoru). Toto zvýšení úspor může být chápáno jako podmínka růstu investičních výdajů, a tím i budoucího růstu zaměstnanosti a produktu. Výsledkem růstu úspor je paradoxně ne zvýšení, ale pokles produktu a dalším paradoxním důsledkem je následný pokles úspor na jejich původní úroveň. Paradox spořivosti Důvodem je skutečnost, že růst úspor je doprovázen poklesem spotřebních výdajů, který není ničím kompenzován. Křivka AD se posune dolů o stejnou vzdálenost, jako činil posun křivky úsporové funkce nahoru. V důsledku toho produkt klesá, klesají i úspory, až se vyrovnají investicím. NEZAPOMEŇ NA ODMĚNU A ODPOČINEK Chvilka odpočinku, než se dáte do dalšího čtení a k tomu něco dobrého Vám určitě přijde vhod. Odměna a odpočinek

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 43 SHRNUTÍ KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V DVOUSEKTOROVÉ EKONOMICE Model důchod výdaje, který slouží k určení rovnovážného produktu porovnává celkové plánované výdaje se skutečně vytvořeným produktem. Předpokladem jeho fungování jsou nevyužité výrobní faktory, stabilní cenová hladina a další. Skutečné agregátní výdaje na produkt AE jsou souhrnem spotřebních a investičních výdajů. Agregátní poptávka je tedy celkovým plánovaným objemem statků poptávaný při dané cenové úrovni. Ve dvousektorové ekonomice tvoří AD spotřební výdaje a plánované investice. Důchod je tvořen spotřebou a úsporami. Spotřební výdaje se zvyšují proporcionálně s úrovní důchodu, spotřeba je rostoucí funkcí důchodu a je tvořena autonomní a indukovanou spotřebou. Úspory se zvyšují s růstem důchodu, tvoří je autonomní a indukované úspory. Rovnají-li se plánované spotřební výdaje domácností a plánované investice firem skutečné produkci (skutečnému produktu), je tato úroveň produktu jeho rovnovážnou úrovní. Jednoduchý výdajový multiplikátor vyjadřuje násobenou účinnost změny investičních výdajů na změnu rovnovážného produktu. Ke změně rovnovážného produktu dochází v důsledku změny autonomních výdajů. Shrnutí SAMOSTATNÝ ÚKOL 2 a) Domácnost v případě, že obdrží důchod 24 000 Kč, vydá na nákup spotřebních statků a služeb přesně 21 000 Kč. Pokud tato domácnosti disponuje důchodem 17 000, jsou její úspory nulové. Vypočtěte průměrný a mezní sklon ke spotřebě. b) Ekonomika je dána údaji: C = 300 + 0,8Y, investice jsou 200 mld. peněžních jednotek. Vypočtěte: - rovnovážný důchod a graficky jej znázorněte;

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie 44 - a ilustrujte rovnovážný důchod, klesne-li s na 0,1; - jak se změní rovnovážný důchod, zvýší-li se investice o 100 mld., tento výpočet ověřte pomocí multiplikátoru a graficky znázorněte. TEST A OTÁZKA 1. Autonomní úspory jsou takové, které a) s růstem důchodu rostou b) s růstem důchodu klesají c) nezávisí na velikosti důchodu 2. Investiční multiplikátor vyjadřuje, že vlivem a) změny investičních výdajů o jednotku se produkt nemění b) růstu investičních výdajů o jednotku se produkt zvýší multiplikovaně c) růstu investičních výdajů o jednotku se produkt sníží multiplikovaně 3. Důchod domácností Y se rozděluje na a) spotřební a investiční výdaje b) spotřební výdaje, investiční výdaje a úspory c) spotřební výdaje a úspory Určete správný výrok: 4. Dvousektorový model ekonomiky zahrnuje pouze domácnosti, firmy, jejich ekonomické aktivity a stát. 5. Spotřební výdaje se mění proporcionálně vlivem změny důchodu. 6. Mezní sklon ke spotřebě a mezní sklon k úsporám jsou rovny nule. 7. Model důchod výdaje slouží k determinaci rovnovážného produktu a porovnává celkové plánované výdaje s investičními výdaji. 8. Vlivem změny (růstu) investičních výdajů dochází k multiplikované změně (růstu) produktu.