Samostatně stojící socha sv. Jana Nepomuckého Unhošť, areálu farního kostela sv. Petra a Pavla (č.r. 17367/2-631). u ulice Lidické Předběžný restaurátorský záměr Vypracoval: Mgr.Art. Jan Kyncl Sluneční 1299, Unhošť Email: jakyncl@seznam.cz Povolení k restaurování Č.j.: MK 62907/2014 IČO:11216514
Restaurátorský záměr Samostatně stojící socha sv. Jana Nepomuckého na podstavci 1. Základní data o památce Lokace: Unhošť, u farního kostela sv. Petra a Pavla, Umístění: zahrada na severní straně kostela, mezi budovou kostela a budovou fary čp.7. (č.r. 17367/2-631). Název díla: socha sv. Jana Nepomuckého na vysokém podstavci Zapsaná v ÚSKP: 17367/2-631 Autor: nebyl zjištěn Materiál: podstavec pravděpodobně žehrovická arkóza, socha jemnozrnný pískovec ze středních Čech, (materiál nebyl petrograficky zkoumán) Datace: 1730 Rozměry: Výška celého podstavce je cca 218cm patka š. 86cm, h. 94 cm, v. 85 cm dřík 63x63 cm, V.103 cm hlavice 84x84, v. 30cm Výška sochy cca 210 cm Profilový podstavce s reliéfem pod sochou 56x56cm, v. 56cm Poslední restaurování: Socha byla restaurována v roce 1967 sochařem ak. soch. Ladislav Šobr a v roce 1993 ak. soch. Marcela a Jiří Kačerovi
2. Popis památky Skulptura, orientovaná čelem k východu, stojí na čtyřbokém pilířovém trojdílném podstavci, děleném na sokl, dřík a hlavici. Sokl, ukončený výžlabkem a hranolovým profilem, je na bočních stranách členěn obdélnými vpadlými zrcadly s velmi nerovným povrchem, který působí dojmem druhotného kamenického zásahu. Na čele soklu je vyryt novější poškozený nápis: RENOVAVIT ET M.(dále nečitelné). Dřík tvoří na rozích pravoúhlé mělké ústupky a je završen římsovou široce vyžlabenou hlavici. Stěny dříku byly původně členěny pravděpodobně na všech stranách zahloubenými obdélnými zrcadly, dnes mechanicky velmi poškozenými a otlučenými, téměř neznatelnými. Na čelní východní straně pilířového dříku je vytesán reliéfní zahloubený majuskulní nápis, erozí silně porušený a jen zčásti čitelný:.eie // OMVC. // D // SLEK.M //.. DWSIM //.. E.QVE. // LISCAPITVLI. // TROPOLITANAE // ECLESIA PRAGENSIS // OMNIVM BONORVM // CAPITANEVS // DIE 20.IVNII // AN 1730. Ze základního pilířového podstavce vystupuje užší nízký sokl s jednoduchou hranolovou patkou, konkávně projmutým dříkem a obloukovou římsou. Čelní stranu soklu zdobí stylizovaný symetricky v ploše rozložený reliéfní vegetativní ornament. Socha představuje klasický ikonografický svatojanský typ. Postava světce, stojící na stylizovaných šnekovitě zavíjených obláčcích, je zobrazena ve výrazném kontrapostu s nosnou pravou nohou a uvolněnou, v koleni pokrčenou a lehce předkročenou levou nohou. Vertikální osa těla se v důsledku kontrapostního postoje prohýbá v lukovitém oblouku (pohledově) zprava doleva (tětiva oblouku je napravo), pohyb figury završuje hlava, která se silně vytáčí doprava k světcovu levému rameni a sklání se ke kříži. Sv. Jan drží v ohbí levého předloktí v diagonální poloze poměrně drobný krucifix s korpusem, rozevřenou dlaň klade na prsa, pravou rukou svírá mučednickou palmu. Světec je oblečen v tradičním rouchu světského kněze kanovníka s dlouhou až k zemi splývající klerikou, krajkami lemovanou po kolena sahající rochetou a poměrně dlouhou kožešinovou kanovnickou pláštěnku - almuci s kapucí. Hlavu s krátkým plnovousem a dlouhými vlnivými vlasy kryje biret a rámuje zřejmě nepůvodní kruhová drátěná zlacená svatozář s obvyklými pěti šesticípými plechovými hvězdami. Drapérie šatu je promodelována poměrně hlubokými plasticky probranými táhlými záhyby, které splývají k zemi v souladu s pohybem těla. U pravé světcovy nohy je drobná postava klečícího okřídleného andílka se sepjatýma rukama, jimiž přidržuje kartuši. Zadní strana skulptury je plochá, nepropracovaná, záhyby jsou vyznačeny jen povrchně schematicky na sutaně, rocheta a almuce jsou téměř hladké bez zřasení. Vrcholně barokní socha z doby kolem r. 1730 je dílem mírně nadprůměrné výtvarné kvality (při možnosti bližšího srovnávacího studia by snad bylo možno zjistit autorství nebo alespoň dílnu či okruh možného tvůrce). (popis převzat od od PhDr. Václava Všetečky z roku 2006, uložený v Melicharově muzeu Unhošť) Současný stav díla: Socha sv. Jana Nepomuckého je vyrobena z jemnozrnného pískovce světle okrové barvy bez bližší lokace. Socha světce je na mnohých místech značně poškozena hloubkovým zvětráváním korodujícího kamene. Na kameni jsou usazeny biologické nečistoty, mechy a lišejníky. Na povrchových částech sochy jsou těmito biologickými nečistotami zasažena
hlavně místa: na zem splývající klerika, krajkami lemovaná rocheta, kožešinová kanovnická pláštěnka (almuca s kapucí) a krucifixu. Další biologické nečistoty, mechy a lišejníky jsou patrny na vlasech, biretu a rukou světce, hlavičce andílka, plintě sochy a konečně i podstavci. Další znehodnocení sochy tvoří depozity, které místy vytváří krusty. Degradace kamene: Zcela degradovaný kámen je možné dělit na degradaci pod sekundárními opravami z předchozích restaurátorských zákroků a degradaci kamene mimo druhotné vysprávky. Přesné grafické označení sekundárních doplňků a degradovaných míst bude zpracováno v podrobném restaurátorském průzkumu. Cementové a modelační doplňky z předchozího restaurování: Sekundární modelační doplňky z předchozího restaurování jsou na mnohých místech již nefunkční, doplňky praskají, odlupují se od původního kamene a na některých místech je kámen pod těmito doplňky zcela degradovaný a rozpadá se. Nefunkční doplňky s korozí kamene pod doplňky a praskání vysprávek je na obláčcích z čela a po stranách pod sochou. Na kartuši kterou drží andílek u nohy světce, a na obou křídlech. Dále na četných místech šatu J.N., celá levá noha, na splývající klerice (pravá, levá i čelní strana sochy), na rochetě nad kolenem a na pravé straně pod paží směrem dolů, na palmové ratolesti, na pláštěnce na levém boku pod krucifixem. Odpadlý kámen a drolivá místa jsou na pláštěnce pod křížem a za levou paží, na pravé ruce a ukončení ratolesti, na obláčcích po obvodu, na klerice a na levém lýtku a boku, také v obláčcích a u levé nohy světce.. Podstavec sousoší Podstavec pod sochou je možno rozdělit na profilovou plintu komolého jehlanovcovitého typu s ornamentem pod svědcen a podstavec sloupového typu s vysokou patkou, dříkem a hlavicí. Podstavec pinta je pokrytý mechem a částečně depozity. Poškození je znatelné v reliéfu a po obvodě základy. Jedná se o lokální degradaci kamene. Sloupovitý podstavec je poškozen zcela, kámen má nečitelnou profilaci i hrany, nejsou čitelná vpadlá zrcátka a není čitelný text. Rozeznatelná je pouze část textu. Druhotně dotmelena je hlavice i dřík, lokálně patky. Doplňky nejsou na některých místech již soudržné a odlupují se od kamene. Restaurátorský záměr: Socha Degradované prvky uvolněného a rozpadajícího se kamene budou nejdříve opakovaně na celé plastice fixovány chemií AQUA (Paraloid B72 rozpuštěný v Xilenu či toulenu), popřípadě fixován prostředkem KSE 300 od fa.remmers na bázi etylesteru kyseliny křemičité bez obsahu rozpouštědel.
Následně bude plastika omyta vodou s podporou vyvíječe páry a mechanicky čištěna silonovým zubním kartáčkem. Teprve po tomto kroku bude možné přesněji určit rozsah druhotných doplňků a stav poškození. Další zjištění nesoudržných míst bude opakovaně fixováno stejným materiálem jako při prvotním zákroku, praskliny budou prolepeny dvoukomponentním lepidlem AKEMI. S ohledem na stav sochy bych navrhoval celou sochu následně zabandážovat do buničiny a nanést na ni v celé ploše polyuretanovou pěnou bez roztažnosti, zaxifovat smršťující PE folií a vytvořit dřevěný pomocný rám. Takto zajištěnou sochu teprve následně snést. Další práci na restaurování sochy bych směřoval do atelieru. Zde by byla socha dočištěna, použití čistících past, gelů, či zábalů, výrobky od firem, Remmers a AQUA, pravděpodobně na odstranění krust bude použita FG pasta či SI čistič od fa AQUQ nebo Fasadenreiniger od fa. Remmers. Na základě výsledků laboratorních testů ze vzorků odebraných před čištěním, bude rozhodnuto, zda bude nutné sochu zbavit druhotných solí či vnesených výkvětu a to pomocí buničinového zábalu s destilovanou vodou. Po konzultací s příslušným odborem památkové péče bude dohodnut postup při odstraňování nevhodných druhotných cementových doplňků. Bude-li některá stará vysprávka snesena, bude kámen po ní opakovaně konsolidován. S ohledem na uchování sochy v interiéru nedoporučuji provést kompletní domodelování chybějících partií, ale pouze lokální modelační scelení v ploše. Na doplnění ostrých partií bude použit individuálně namíchaný minerální materiál, nebo hotová hmota od firmy Remmers. Závěrem bude celá plastika lazurně scelena transparentní retuší na bázi silikonů (Siliconharzfarbe), a přírodního pigmentu. Popřípadě přírodními pigmenty rozpuštěnými v řídkém Paraloidu. Odstín retuše bude měřen spektrometrem. Na závěr bude kámen fixován prostředkem o firmy Keim. Podstavec: Kámen bude předzpevněn materiálem Remmers KSE 100, nebo 300 očištěn od depozitů, mechů a lišejníku stejným postupem jako socha sv. Jana Nepomuckého. Otevřené praskliny budou prolepeny Paraloidem B72 rozpuštěném v Xilenu a následně budou odstraněny nevyhovující sekundární, nesoudržné doplňky. Další finální zpevnění kamene bude provedeno materiálem KSE 300 od fa. Remmers na bázi etylesteru kyseliny křemičité bez obsahu rozpouštědel.
Ostré hrany budou zatmeleny minerálním materiálem. Následně budou doplňky retušovány pigmentem od fa. Bayer rozpuštěné v řídkém roztoku Paraloidu B72. Nakonec bude celý podstavec fixován materiálem Keim fixativ. Otázka ponechání podstavce na místě pro budoucí repliku bude řešena v závislosti na stanovisku příslušného památkového pracoviště. Předpokladem je aby se na podstavec vrátila sekaná kopie. Popřípadě, aby byl podstavec a sekaná kopie navráceny na svoje původní místo.
Fotodokumentace:
Mgr. Art. Jan Kyncl