ARCHIVÁŘEM Nadporučík Karel Stloukal stejně jako řada jiných během války stále doufal, že se už musí blížit tento konflikt ke konci, se vznikem Československa ovšem určitě velmi dlouho nepočítal, ještě před jeho zrodem se ovšem ocitl v jeho službách mnohem více, než řada jiných, jak ještě uvidíme. Nová generace humanitních vědců si výrazně uvědomuje proměny společnosti, posun k nacionalizaci států, vstupuje do služeb státu. 250 To je i případ Karla Stloukala, třebaže jeho angažování bude prodělávat změny, zpětně tak bude méně výrazné, než tehdy reálně bylo. Karel Stloukal již od svého pobytu v Praze na přelomu let 1915/1916 nepochybně promýšlel otázku svého poválečného působení, mj. s ředitelem Archivu země České Janem Bedřichem Novákem, ale také s Bedřichem Jenšovským, 251 na Moravě pak s Bohumilem Navrátilem a Václavem Hrubým promýšleli případné jeho archivní působení na Moravě, v Moravském zemském archivu v Brně. 252 Nyní však bylo třeba jednat, skutečně začít hledat své místo v civilním životě Karlu Stloukalovi bylo 31 let, měl skvělé vzdělání, zkušenosti z bádání v Římě, fakticky pro Archiv země České, kde se shromažďovaly opisy z vatikánských archivů. 250 Viz Christophe CHARLE, Intelektuálové v Evropě 19. století, Brno 2004, zvl. s. 199n, obecně také Nathan PERL-ROSENTHAL, Generational Turns, The American Historical Review 117, 2012, s. 804 813. 251 Karel Stloukal se J. B. Novákovi pravidelně připomínal během války se svými pozdravy, Bedřich Jenšovský pak různě Karla Stloukala informoval o možnostech, viz mj. Národní archiv, fond Jan Bedřich Novák, Karel Stloukal J. B. Novákovi, mj. Štýrský Hradec 24. 9. 1916, Královo Pole 5. 11. 1918, Archiv Národního muzea, fond Karel Stloukal, karton 9, Bedřich Jenšovský Karlu Stloukalovi, např. Sibřina 30. 6. 1918, karton 14, Jan Bedřich Novák Karlu Stloukalovi a koncepty dopisů K. Stloukala J. B. Novákovi. 252 Karel STLOUKAL, Historie mého života, Praha 2012, s. 265. 77
Celkem logicky tak hledal uplatnění právě v zemském archivu a alespoň na krátko ho tam našel. Koncem února 1919 jeho ředitel Jan Bedřich Novák informoval Karla Stloukala, že je jmenován substitutem zemského archiváře dra Jos. Borovičky povolaného do ministerstva vyučování s požitky koncipisty zemského archivu. 253 Karel Stloukal byl pověřen dohledem v badatelně, dostal červenou čepici, jak to hantýrkou nazýval ředitel Novák. 254 Vedle toho dostal za úkol pořádat zemské registratury z 18. století, posléze místo toho pořádal nově získané fondy, tj. archiválie mšensko-lobečského panství. 255 Plat byl ovšem minimální, Karel Stloukal si musel pořizovat vše nové po tolika letech v armádě víceméně nic nevlastnil, včetně oblečení, také chtěl žít a navíc toužil po vodě z fontány di Trevi, po Římě. 256 Karel Stloukal opět ovšem narážel na své obtížné, jakkoli přátelské, vztahy s Bedřichem Jenšovským, když chtěl jet do Říma Jenšovský byl v dobrých přátelských vztazích s ředitelem Novákem a do Říma chtěl jet jako první československý badatel právě on, Stloukal tak musel počkat. 257 Na jaře 1922 v Římě pobyl Bedřich Jenšovský s Věrou Kosinovou (historičkou, svou budoucí manželkou), teprve v březnu 1923 bude moci odjet Karel Stloukal. 258 To však již dávno nebude zaměstnancem zemského 253 Archiv Národního muzea, fond Karel Stloukal, karton 1, J. B. Novák za zemský archiv Karlu Stloukalovi, Praha 22. 2. 1919. K životopisu Josefa Borovičky Jiří LACH, Josef Borovička. Osudy českého historika ve 20. století, Praha 2009, Josef Borovička tehdy spolupracoval s Kamilem Kroftou, mj. se podílel na archivní rozluce s Rakouskem. 254 K. STLOUKAL, Historie mého života, s. 266. 255 Tamtéž. 256 Tamtéž, s. 268. 257 Tamtéž. Zásluhou Kamila Krofty však ještě před nimi v roce 1921 v Římě pobýval Josef Borovička, J. LACH, Josef Borovička, s. 98. Ke Stloukalovu zájmu o římský ústav viz také Karel STLOUKAL (KS), Československý ústav v Římě, Národní listy 16. 4. 1920, a Karel STLOUKAL, K organisaci Československého ústavu v Římě, Národní listy 20. 4. 1920. 258 Blíže Bohumil JIROUŠEK, Karel Stloukal a budování Československého ústavu historického v Římě ve dvacátých letech, in: Čas optimismu 78
archivu, kde vydržel celkem jeden rok. Od jara 1920 Karel Stloukal docházel jako zaměstnanec na Hrad, na tam tehdy sídlící ministerstvo zahraničních věcí nastoupil jako provisorní tajemník, od 1. května 1920 se podílel na činnosti zpravodajského odboru tohoto ministerstva. 259 Stloukalovy důvody ke vstupu na ministerstvo byly zřejmě tytéž chtěl do Říma, což ministerstvo zahraničí mohlo umožňovat 260 pracovali na něm už historikové Vlastimil Kybal a Kamil Krofta, první byl od ledna 1920 velvyslancem u italského krále, druhý od března 1920 velvyslancem u papežského stolce. 261 Přímluvy za Karla Stloukala u Vlastimila Kybala poskytovali Stloukalovi přátelé, historikové a archiváři Václav Vojtíšek, Karel Guth a především profesor Václav Novotný, přes archiváře a historika Václava Hrubého zase přímluvy směřovaly k ministru Edvardu Benešovi. 262 Vlastimil Kybal pod jejich vlivem tehdy uvažoval, že by mohl Karel Stloukal v roce 1921 přijít do Říma jako jeho tiskový atašé, zatím by se zapracovával na ministerstvu. A pak by mu mohl pomoci s plánem, který měl vybudovat Československý historický ústav v Římě. 263 Prozatím se věnoval na ministerstvu excerpci a analýze francouzského tisku, nejdůležitějšího československého spojence, třebaže on sám by raději sledoval dění v Itálii, to však bylo považováno a ctižádostivých nadějí. Prezentace a reprezentace české vědy a kultury v prvním desetiletí samostatného státu (1918 1929), České Budějovice 2009, s. 86 87. 259 Archiv Národního muzea, fond Karel Stloukal, karton 1, Rozvázání pracovního poměru s Ministerstvem zahraničních věcí ČSR, Praha 4. 11. 1920. 260 K. STLOUKAL, Historie mého života, s. 268 269. 261 Jindřich DEJMEK za spolupráce Jana Němečka a Slavomíra Michálka, Diplomacie Československa II. Biografický slovník československých diplomatů (1918 1992), Praha 2013, biogramy obou diplomatů, s. 127, 137. 262 K. STLOUKAL, Historie mého života, s. 269. 263 Tamtéž. 79
za mnohem méně důležité a obsazené jiným referentem. 264 K větší politice se zřejmě připletl jen jednou, když domlouval návštěvu svého bývalého učitele Josefa Šusty u ministra Beneše fakticky tak asistoval, aniž o tom přímo věděl, u povolání Josefa Šusty na post ministra školství v nově chystané vládě Jana Černého. 265 Pobyt na ministerstvu byl cenný nejen k orientaci v moderní politice, ale především k seznámení se s řadou lidí, k navázání kontaktů. Častým návštěvníkem zpravodajského odboru byl bývalý profesor vídeňské, nyní profesor pražské univerzity Alois Musil, světoznámý arabista. Ten Karla Stloukala přesvědčoval, že by měl uvažovat o habilitaci z obecných dějin, což ostatně byla Stloukalova dávná touha. Přesvědčil ho, že v jeho věku není pozdě, aby znovu začal s vědeckou prací a aby s tím šel za svým učitelem Josefem Šustou. 266 Josef Šusta s plánovanou habilitací souhlasil, hledal téma habilitační práce Karla Stloukala vatikánská Monumenta se mu nezdála (to by bylo spíše pro pomocné vědy historické, vždyť šlo o editorství), rozšířený Karel z Lichtenštejna by byl chápán jako téma z českých dějin, leda ho pojmout jinak. Zrodilo se tak téma: Papežská politika na přelomu 16. a 17. století. A také rada: Odejít z ministerstva k odborné práci. 267 Karel Stloukal k tomu chápal, že v zakládání Československého ústavu historického v Římě se vedle Kybala chce angažovat také Kamil Krofta, který ovšem podporoval Josefa Borovičku, kterého měl k tomu úkolu vyhlédnutého. Neviděl tak aktuálně pro sebe smysl v činnosti na ministerstvu pokračovat. Že Kamil Krofta dlouho ve Vatikánu nepobude, nemohl tehdy vědět. 268 264 Tamtéž, s. 272 273. 265 Tamtéž, s. 273 274. 266 Tamtéž, s. 274. Karel Stloukal to měl nepochybně v plánu v budoucnosti, nikoli však ještě v daném okamžiku. 267 Tamtéž, s. 275. 268 Tamtéž, s. 94 96. Josef Borovička se ve spolupráci s Kamilem Kroftou podílel např. na vzniku Státní archivní školy, na jeho aktivity ve Vatikánu 80
V době svého působení na ministerstvu napsal do Národní politiky víceméně na pokyn svých představených článek o vztazích Československa a Francie, kde byl ovšem kritičtější, než se očekávalo. Vzbudil tím ohlas i v zahraničí, především však dostal od Jana Thona nabídku na vstup do redakce jiného periodika Národních listů, který neodmítl. 269 Jeho úkolem jako zahraničního redaktora bylo sledovat politiku západních států, včetně Německa a Itálie, a redigovat příslušnou rubriku. 270 To pro něho nebylo příliš složité noviny měl do značné míry přečtené z ministerstva, k tomu zprávy ČTK Jednoho dne dostal za úkol napsat úvodník, kde se poprvé objevila jeho šifra, pod níž pak už obvykle v příštích dvou letech do novin psal Kapa Sigma, někdy také jen Sigma, tj. počáteční písmena jeho jména. 271 Jeho příspěvky označované jako borgisky do Národních listů se vyjadřují k řadě oblastí soudobého života, reflektují kriticky, pointovaně, někdy až fejetonisticky soudobý společenský život, třeba i podléhání módě, vztah nového státu ke katolické církvi, resp. přehnaný klerikalismus, ale i podstatné politické okolnosti vznik Malé dohody atd. 272 Jeho úvahy nad dějinami dávají tušit, že v dané víceméně vliv však neměl, jakkoli byli v té době v častém písemném styku viz J. LACH, Josef Borovička, s. 96. Ke vztahům s Vatikánem srov. Michal PEHR Jaroslav ŠEBEK, Československo a Svatý stolec. Od nepřátelství ke spolupráci (1918 1928) I. Úvodní studie, Praha 2012. 269 K. STLOUKAL, Historie mého života, s. 277 278. Jan Thon tehdy celou záležitost Stloukalova vstupu do Národních listů projednával i s poslancem Aloisem Rašínem (ministrem financí několika vlád), který fakticky Národní listy řídil. 270 Tamtéž, s. 278. 271 Tamtéž. Viz též Jitka RAUCHOVÁ, Postřehy pod šifrou Sigma. Příspěvky historika Karla Stloukala v Národních listech, in: Karel Poláček a žánry beletristické publicistiky, Rychnov nad Kněžnou 2012, s. 87 92. 272 Tamtéž. Jeho texty (tištěné i rukopisné verze) pro Národní listy srov. v Archiv Národního muzea, fond Karel Stloukal, karton 74, Rukopisy drobných příspěvků pro Národní listy, Drobné příspěvky v Národních listech. 81