STUDIE ZÁKONODÁRNÝCH OPATŘENÍ TÝKAJÍCÍCH SE PORUŠOVÁNÍ PRÁV DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ ONLINE Shrnutí PROJEKT ZADANÝ ÚŘADEM EVROPSKÉ UNIE PRO DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ
SHRNUTÍ Pozadí Porušování práv duševního vlastnictví probíhalo a stále častěji probíhá v online prostředí, zejména na internetu, což vyvolává obavy na mnoha různých úrovních a v poslední době vedlo k řadě evropských iniciativ 1. Na mezinárodní i evropské úrovni byla přijata řada zákonodárných opatření, jejichž cílem je posílit a harmonizovat ochranu práv duševního vlastnictví. Tato opatření zahrnují nápravná opatření, jejichž cílem je umožnit držitelům práv a orgánům dohlížejícím na dodržování zákona, jako jsou státní zastupitelství, účinné prosazování práv duševního vlastnictví. 2 Ustanovení ve výše uvedených právních předpisech však z větší části nejsou formulována způsobem, který se konkrétně zabývá prevencí nebo potíráním porušování práv duševního vlastnictví online, ale mají pouze formu minimálních požadavků, jež ponechávají jednotlivým členským státům prostor pro přijetí a uplatňování konkrétních vnitrostátních opatření. Na porušování práv duševního vlastnictví v online prostředí se již zaměřily dřívější studie střediska, avšak žádná z nich se nezabývala otázkou, která konkrétní a existující legislativní opatření mohou být použita k prevenci nebo potírání porušování práv duševního vlastnictví online. 3 Hlavním účelem této studie je proto zjistit, zda a v jakém rozsahu je v členských státech k dispozici řada konkrétních zákonodárných opatření, která mohou být použita k prevenci nebo potírání porušování práv duševního vlastnictví v online prostředí. Legislativní opatření, na něž se studie zaměří, jsou opatření, která lze charakterizovat jako poskytování praktických řešení praktických problémů, jako je možnost požadovat, aby poskytovatel online služeb zveřejnil totožnost zákazníka, jenž je podezřelý z porušování práv duševního vlastnictví třetí strany a možnost uplatnit evropský vyšetřovací příkaz (EVP) na trestné činy, které zahrnují práva duševního vlastnictví. 1 Patří mezi ně zejména Posouzení hrozeb závažné a organizované trestné činnosti (SOCTA) Europolu z roku 2013, Akční plán EU v celní oblasti pro boj proti porušování práv duševního vlastnictví pro období let 2013 až 2017, sdělení Komise týkající se Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě (COM(2015) 192 final) a společná situační zpráva Europolu a úřadu EUIPO o padělání v EU, jejíž nejnovější vydání je z roku 2017. 2 Přehled těchto zákonodárných opatření je uveden níže v kapitole 7. 3 Přesto však bude související studie zohledněna: Studie postupů dobrovolné spolupráce při řešení online porušování práv k ochranným známkám, práv k průmyslovým vzorům, autorských práv a práv souvisejících s autorskými právy, 2016. 2
Metodika Hlavním účelem této studie je zjistit, zda v členských státech EU skutečně existuje řada konkrétních zákonodárných opatření, která mohou být použita k potírání nebo prevenci porušování práv duševního vlastnictví online, a pokud ano, zda byla nebo mohou být použita pro tento účel ve všech členských státech. Za účelem dosažení tohoto cíle úvodní část studie sestávala z mapování dostupných zákonodárných opatření ve vztahu k následujícím osmi vybraným tématům: 1 Získání informací o účtu 2 Blokování přístupu k internetovým stránkám 3 Kroky týkající se doménových jmen 4 Kroky zaměřené na poskytovatele webového prostoru 5 Evropský vyšetřovací příkaz 6 Vydávání Evropský zatýkací rozkaz 7 Praní peněz 8 Trestní sankce Hlavními nástroji pro mapování byly dva dotazníky: jeden se týkal občanskoprávních opatření a druhý trestněprávních opatření. Dotazníky byly předány odborné skupině, která byla pro tuto studii sestavena, a poté byly zaslány zástupcům všech členských států prostřednictvím dvou různých sítí profesionálů. 4 Na většinu podrobných otázek jsme obdrželi odpovědi od většiny, i když ne od všech, členských států, což je třeba vzít v úvahu při interpretaci studie. 5 Vzhledem k tomu, že cílem mapování bylo vytvořit celkový obraz dostupnosti zákonodárných opatření v členských státech EU spíše než detailní obraz o situaci v 4 Dotazník k občanskoprávním opatřením byl rozeslán řadě jednotlivých členů ECTA a řadě členů výboru ECTA. Dotazník k trestněprávním opatřením byl zaslán různým vnitrostátním orgánům zastoupeným v organizaci EUROJUST. Projektový tým by rád poděkoval všem respondentům za jejich cenné a zásadní přispění ke studii. 5 Počet chybějících odpovědí bude v každé tabulce označen jako Žádné odpovědi. 3
každém členském státě 6, je počet odpovědí k tomu, aby mohl být takový celkový obraz sestaven, dostatečný. Rozsah studie však nezahrnoval nezávislé ověřování odpovědí. Odpovědi tedy odrážejí názory respondentů, což je třeba vzít v úvahu při interpretaci studie obecně a zejména při citování nebo zdůraznění jednotlivých odpovědí. Klíčová zjištění Mapování a analýza zákonodárných opatření, která jsou k dispozici v členských státech EU, jež na dotazníky odpověděly, a která mohou využít držitelé práv a příslušné orgány k potírání a prevenci porušování práv duševního vlastnictví online, ukazují jak společné prvky v rámci EU, tak rozdíly mezi zeměmi. Ve vztahu k prvním dvěma z výše uvedených osmi témat, konkrétně k zákonodárným opatřením, která se týkají zveřejnění informací o podezřelých osobách/subjektech z porušování práv duševního vlastnictví a možnosti zablokovat přístup na internetové stránky, jsou tato opatření jako výchozí bod dostupná ve všech členských státech. 7 Právní základ pro různá vnitrostátní opatření byl navíc do jisté míry harmonizován příslušnými články směrnice o dodržování práv duševního vlastnictví 8. Přestože jsou základní podmínky pro získání takových informací nebo pro získání příkazu k zablokování do určité míry harmonizovány, mohou existovat rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o podrobnější procedurální podmínky. Ve většině členských států jsou tedy harmonizované právní předpisy doplněny specifickými vnitrostátními právními předpisy, jako jsou obecné zákony o občanskoprávních a trestních řízeních, jejichž ustanovení se rovněž vztahují jak na porušování práv duševního vlastnictví, tak na jiné druhy nezákonného chování. 9 Pokud jde o třetí téma týkající se kroků v souvislosti s doménovými jmény, je situace výrazně odlišná. EU neharmonizovala vnitrostátní právní předpisy o registraci a správě domén nejvyššího řádu s kódem země (TLD s kódem země) jednotlivých členských států. To znamená, že právní základ pro konkrétní zákonodárná opatření, jichž se tato studie týká zejména pozastavení, přenesení nebo vymazání registrace doménových jmen, která jsou podezřelá z porušování práv duševního vlastnictví třetích stran podléhá vnitrostátním právním předpisům každého členského státu a specifickým pravidlům nebo podmínkám užívání, jež stanovil správce jednotlivých TLD s kódem země. Ačkoliv tři analyzovaná zákonodárná opatření jsou k dispozici ve většině členských států, žádné z nich není k dispozici ve všech členských státech. Například v některých členských státech může být možné získat soudní příkaz, jenž převede doménové jméno, které porušuje práva duševního vlastnictví, z držitele doménového jména na 6 Příkladem studie, která se zaměřuje na právní situaci v každém členském státě, je zpráva úřadu EUIPO Často kladené dotazy spotřebitelů o autorských právech, 2017, k dispozici na adrese: https://euipo.europa.eu/ohimportal/da/web/observatory/observatory-publications 7 V určitých situacích existují k tomuto výchozímu bodu jisté doplňky. Podrobnosti viz kapitoly 8.2 a 8.3. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví. 9 Co se týče zpřístupnění informací, situace byla výstižně popsána Rolandem Knaakem a Lukaszem Zelechowskim jako mozaika přístupů, která vyžaduje, aby soudy uplatňovaly různé vnitrostátní právní předpisy, v publikaci Michel Vivant (ed.): Evropská judikatura o porušování práv duševního vlastnictví, Bruylant, 2016. 4
držitele práv. To však není možné v jiných členských státech, a to ani v případě, že jsou zúčastněné strany stejné. Mapování a analýza čtvrtého tématu týkajícího se zákonodárných opatření zaměřených na subjekty, které hostují podezřelý obsah porušující práva duševního vlastnictví, odhalují také poněkud roztříštěný celkový obraz. Na jedné straně je osvobození od odpovědnosti poskytovatelů webového prostoru upraveno v čl. 14 odst. 1 směrnice o elektronickém obchodu 10, která je implementována do právních předpisů všech členských států. Vlastní úroveň sekundární odpovědnosti však není harmonizována, a opírá se tak o vnitrostátní právní předpisy. Z ustanovení čl. 14 odst. 1 směrnice o elektronickém obchodu vyplývá, že poskytovatel neodpovídá za obsah, který pro své zákazníky hostuje, ledaže by věděl, že je obsah nezákonný, nebo by nekonal promptně, aby obsah zrušil (tj. odstranil nebo zamezil k němu přístup), jakmile se dozví, že je obsah nelegální. Zatímco tedy poskytovatel webového prostoru obvykle nezodpovídá za materiál, který porušuje práva duševního vlastnictví, je možné získat soudní příkaz, jenž poskytovateli přikáže, aby obsah porušující práva duševního vlastnictví odebral ze své platformy ve všech členských státech. Na druhé straně možnost požadovat, aby poskytovatel webového prostoru pozastavil stávající účet podezřelé osoby/subjektu z porušování práv duševního vlastnictví, nepodléhá specifickým právním předpisům EU a mapování ukazuje, že toto právní opatření je buď nedostupné, nebo že dostupnost není téměř v polovině členských států řešena. Situace je ještě více roztříštěná, pokud jde o možnost zabránit podezřelému, kterému byl účet již dříve pozastaven, aby si otevřel u hostingové služby účet nový. Toto právní opatření je buď nedostupné, nebo je jeho dostupnost nejasná nebo podléhá právní diskusi ve více než polovině členských států. Porušování práv duševního vlastnictví v digitálním prostředí znamená, že k protiprávnímu jednání může docházet v několika členských státech současně, zatímco podezřelí mohou mít sídlo v jednom nebo několika členských státech. Vyšetřovací soudní spolupráce mezi členskými státy proto v těchto případech hraje důležitou roli při prosazování práv duševního vlastnictví. Evropský vyšetřovací příkaz 11 je nedávné zákonodárné opatření týkající se soudní spolupráce mezi členskými státy, které nahrazuje dosud používaný více fragmentovaný rámec. 12 Je založeno na vzájemném uznávání rozhodnutí, což znamená, že každý členský stát je povinen uznat a vykonat žádost jiného členského státu, jako kdyby to bylo rozhodnutí jeho vlastních orgánů. Padělání a pirátství výrobků jsou zahrnuty do seznamu trestných činů, na něž se evropský vyšetřovací příkaz vztahuje, pokud je splněn základní požadavek evropského vyšetřovacího příkazu, a sice že trestný čin ve vydávající zemi podléhá trestu odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby v délce nejméně tří let. Ne každý typ porušování práv duševního vlastnictví se však považuje za padělání a pirátství a maximální trest v případech padělání a pirátství není ve všech členských státech tři roky. Oba tyto faktory omezují použití 10 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (Úř. Věst. L 178, 17.7.2000). 11 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (směrnice o EVP). 12 Cílem evropského vyšetřovacího příkazu je vytvořit komplexní systém, který nahradí všechny stávající nástroje v této oblasti, včetně rámcového rozhodnutí Rady 2008/978/SVV ze dne 18. prosince 2008 o evropském důkazním příkazu k zajištění předmětů, listin a údajů pro účely řízení v trestních věcech, a bude se v co největším rozsahu vztahovat na všechny druhy důkazů, bude obsahovat lhůty pro vykonání a co nejvíce omezí důvody pro odmítnutí (bod odůvodnění 6 směrnice o EVP). 5
evropského vyšetřovacího příkazu v souvislosti s porušováním práv duševního vlastnictví příslušnými orgány v členských státech. Evropský zatýkací rozkaz (EZR) 13 je zjednodušený přeshraniční postup pro stíhání nebo vykonání trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření. Evropský zatýkací rozkaz je žádost vydaná soudním orgánem v jednom členském státě o zadržení osoby nacházející se v jiném členském státě a o předání této osoby k trestnímu stíhání v členském státě, kde byl rozkaz vydán. Padělání a pirátství výrobků, jakož i počítačové trestné činy jsou zahrnuty do seznamu trestných činů, které nevyžadují, aby byl čin trestným činem také ve vykonávajícím státě. Jedná se o odchýlení od jinak existujícího požadavku oboustranné trestnosti, což znamená, že trestný čin, jenž tvoří základ pro EZR, je trestný jak ve vydávající, tak ve vykonávající zemi. Je tu však podmínka, že trestný čin lze potrestat trestem odnětí svobody nebo ochranným opatřením spojeným s odnětím svobody s horní hranicí sazby v délce nejméně tří let a jak je vymezen právem vydávajícího členského státu 14. Stejně jako výše uvedený evropský vyšetřovací příkaz, takové omezení brání použití evropského zatýkacího rozkazu v některých členských státech v řadě případů porušení práv duševního vlastnictví. V takových případech však může být evropský zatýkací rozkaz stále vydán, pokud je porušování práv duševního vlastnictví ve vydávajícím členském státě trestáno odnětím svobody nejméně 12 měsíců, k čemuž může navíc vykonávající stát požadovat, aby trestný čin, na jehož základě je EZR vydán, byl také trestným činem podle jeho vnitrostátního práva. Dva nedávno přijaté nástroje pro boj proti praní špinavých peněz, a sice Čtvrtá směrnice o boji proti praní špinavých peněz 15 a Nařízení o převodu peněžních prostředků 16, pokrývají výnosy pocházející z většiny typů trestné činnosti 17. Tyto nástroje v zásadě pokrývají i výnosy vyplývající z porušování práv duševního vlastnictví online, v současné době se však zdá, že zde neexistují žádné konkrétní příklady. Studie se rovněž zabývá řadou aspektů týkajících se trestních sankcí v případě porušování práv duševního vlastnictví, které jsou stanoveny ve vnitrostátních právních předpisech členských států. Trestní sankce nepodléhají harmonizaci na úrovni EU, ale jak je znázorněno výše, druh postihu a maximální postih hrají současně důležitou úlohu pro skutečnou použitelnost při porušování práv duševního vlastnictví dvou zákonodárných opatření EU založených na právních předpisech, tj. evropského vyšetřovacího příkazu a evropského zatýkacího rozkazu. Z mapování vyplývá, že druhy postihů a maximální postihy za porušování práv duševního vlastnictví se v členských státech značně liší, tj. maximální tresty odnětí svobody, pokud jsou použitelné, jsou v rozmezí od 2 do 10 let. Navíc v otázkách, jako je to, zda je možné 13 Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi členskými státy, Úř. Věst. L 190, 18.7.2002. 14 Článek 2 odst. 2 rámcového rozhodnutí Rady o EZR. 15 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (směrnice o praní špinavých peněz.) 16 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/847 ze dne 20. května 2015 o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků a o zrušení nařízení (ES) č. 1781/2006 (text s významem pro EHP), Úř. Věst. L 141, 5.6.2015, strany 1 18. 17 Viz definice trestné činnosti v čl. 3 odst. 4 směrnice o praní špinavých peněz a zejména definice přečinů v oddílu f). 6
trestat nedbalostní přestupky a zda mohou být právnické osoby odpovědné za trestné činy, není právní situace v členských státech zdaleka jednotná. Samostatná kapitola obsahuje několik závěrečných připomínek k analýze a také naznačuje, že existuje prostor a potřeba podrobnějších studií k řadě těchto diskutovaných témat. Technologický pokrok má a je pravděpodobné, že bude i nadále mít, dopad jak na online prosazování práv duševního vlastnictví, tak i na jejich případné porušování. Závěrečná kapitola se věnuje řadě těchto nových příležitostí a výzev, jako je použití technologie blockchain, využívání velkých dat a filtračních technik nebo privatizace mechanismů k prosazování práv duševního vlastnictví pomocí mimosoudních mechanismů odstranění. 7
Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví, 2018 Pořizování kopií je povoleno pod podmínkou uvedení zdroje STUDIE ZÁKONODÁRNÝCH OPATŘENÍ TÝKAJÍCÍCH SE PORUŠOVÁNÍ PRÁV DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ ONLINE 8