- 56 U s n e s e n í Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Olgou Mičanovou ve věci oprávněného: Ing. Jan Čásenský, IČ: 45552711, bytem Hradecká 371, 503 02 Předměřice nad Labem Hradec, zast. Mgr. Petrem Stejskalem LL.M., advokátem se sídlem Malé náměstí 125/16, 500 03 Hradec Králové, proti povinnému: Zdeněk Vávra, nar. 12.4.1962, bytem Prasek 5, 504 01 Nový Bydžov, IČ: 42229588, zast. Mgr. Janem Nedomou, advokátem se sídlem Nový Malín 426, 788 03 Nový Malín, o vymožení 194.209 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce, t a k t o : Návrh povinného na částečné zastavení exekuce, vedené Okresním soudem v Hradci Králové pod sp. zn. a soudním exekutorem Mgr. Tomášem Voborníkem pod sp. zn. 195 EX 732/08, v části prováděné prodejem nemovitostí dle exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem JUDr. Arnoštem Hofmanem ze dne 30. 7. 2008, č. j. 29 EX 732/08-10, se zamítá. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 22. 5. 2008, č.j. -6 nařídil exekuci na majetek povinného na základě pravomocného a vykonatelného exekučního titulu platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 4. 2008, č. j. 1Ro 100/2008-37, kterým byla povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněnému 194.209 Kč spolu s ve výroku specifikovanými úroky z prodlení a nahradit oprávněnému náklady řízení ve výši 56.624,80 Kč. Provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Arnošta Hofmana. Soudní exekutor JUDr. Arnošt Hofman exekučním příkazem ze dne 30. 7. 2008, č. j. 29 EX 732/08-10 rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí ve společném jmění manželů (dále jen SJM) povinného a Hedviky Vávrové, a to stavby (budovy) na parcele St. 161, stavební parcely St. 161, pozemku parc. č. 155/2 a pozemku parc. č. 155/6, vše zaspáno na LV č. 612 pro obec a katastrální území Prasek v katastru nemovitostí pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Hradec Králové. Výkon funkce soudního exekutora JUDr. Arnošta Hofmana zanikl k 31. 8. 2014 a do uvolněného Exekutorského úřadu Pardubice byl rozhodnutím ministra spravedlnosti ČR jmenován s účinností od 1. 9. 2014 Mgr. Tomáš Voborník. Pravomocným usnesením soudního exekutora Mgr. Tomáše Voborníka ze dne 8. 9. 2015, č.j. 195EX 732/08-96 o ceně výše uvedených nemovitých věcí, soudní exekutor určil
pokračování - 2 - cenu nemovitostí na základě znaleckého posudku částkou 2.370.000 Kč a tuto cenu následně uvedl jako výslednou cenu dražených nemovitostí v dražební vyhlášce ze dne 27. 10. 2015. Usnesením soudního exekutora Mgr. Tomáše Voborníka ze dne 11. 1. 2016 bylo provedení exekuce odloženo do pravomocného rozhodnutí o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce prováděné prodejem nemovitých věcí dle exekučního příkazu ze dne 30. 7. 2008, č. j. 29 EX 732/08-10. Povinný navrhl exekuci zastavit v části prováděné prodejem nemovitostí dle exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem JUDr. Arnoštem Hofmanem ze dne 30. 7. 2008, č. j. 29 EX 732/08-10. Nesouhlasil s výslednou cenou nemovitých věci, jíž shledával nesprávnou z důvodu jejího podhodnocení a namítal, že mu nebylo řádně doručeno vyrozumění o nařízení exekuce, usnesení o ceně, jakož i exekuční titul. Dále namítal, že způsob vedení exekuce prodejem nemovitostí je nevhodný, zejména pro nepoměr mezi výší vymáhané pohledávky a cenou nemovitostí. Předmětné nemovitostí povinný užívá společně s rodinou, trvale v nich žije a nemá jinou možnost bydlení. Jejich prodej by měl pro povinného a jeho rodinu vážné sociální a existenciální dopady. Je na úvaze, zda takto vedená exekuce není v rozporu s dobrými mravy. Zvolený způsob exekuce je zjevně nepřiměřený, povinný je schopen uhradit dluh ve splátkách. Oprávněný s návrhem povinného na částečné zastavení exekuce nesouhlasil. Uvedl, že exekuční titul byl vydán již 1. 4. 2008 a exekuce byla nařízena 22. 5. 2008, exekuční příkaz prodejem nemovitých věcí byl vydán 30. 7. 2008. Za toto období povinný ani proti samotnému dluhu a jeho výši, ani proti postupu soudního exekutora nebrojil, nyní s odstupem více než 7 let od vzniku dluhu a postižení nemovitých věcí a dva pracovní dny před konáním dražebního jednání podal návrh na odklad a částečné zastavení exekuce, čímž zmařil dražbu a možné uspokojení oprávněného. Důvody uvedené povinným v návrhu na částečné zastavení exekuce oprávněný shledal zcela účelovými s cílem mařit průběh exekučního řízení, námitky povinného označil za nedůvodné a nepřípustné. Aktuální vymáhaná částka v exekuci činí částku téměř 1,5 milionu korun českých. Nelze tak hovořit o nepřiměřeném způsobu vedení exekuce, neboť soudní exekutor postihuje majetek dlužníka v takové míře, aby bezpečně a s jistotou dosáhl uspokojení věřitele a nákladů exekuce. Povinný ani netvrdí, že by vlastnil jiný postižitelný majetek, z něhož by bylo možné pohledávku uspokojit. Primárně je na povinném, aby tvrdil a prokazoval, že zvolený způsob exekuce je zřejmě nevhodný a že existuje jiný exekučně postižitelný majetek, jehož postižení bude účinnější a povede v kratší době k naplnění účelu exekučního řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30cdo 5350/2014). Námitky povinného, že předmětné nemovitosti užívá se svou rodinou a jejich prodej by pro něho měl vážné sociální dopady, nejsou relevantní, když toto navíc povinný nijak neprokazuje, exekuce je vedena od roku 2008, v aktuální situaci se povinný neocitl až nyní a bez své viny, nejde o stav přechodný. Povinný za více než 7 let ničeho neuhradil, oprávněného nekontaktoval, svá tvrzení o schopnosti dluh splácet ničím nedoložil. Navrhl, aby byl návrh povinného na částečné zastavení exekuce zamítnut. Soudní exekutor měl vzhledem ke stáří dluhu, platební morálce povinného a s ohledem na 47 odst. 1 ex. ř. za to, že exekuce provedené způsobem prodeje nemovité věci je v daném případě jedinou možností, jak uspokojit pohledávku oprávněného. Tento způsob provedení exekuce není v daném případě nevhodný, zejména vzhledem k poměru výše dluhu povinného a vzhledem k výši přihlášených pohledávek věřitelů do dražebního jednání, které činí v součtu jistin částku 1.185.533,-Kč (bez příslušenství). Na základě opakovaně
pokračování - 3 - provedených součinností byla soudním exekutorem vydány exekuční příkaz k provedení srážkami ze mzdy ze dne 18. 3. 2010, č.j. 29EX 732/08-26, zřízením exekutorského zástavního práva ze dne 7. 4. 2010, č.j. 29EX 732/08-29, přikázáním jiné peněžité pohledávky z účtu povinného ze dne 26. 6. 2009, č.j. 29EX 732/08-24, prodejem movitých věcí ze dne 2. 6. 2010, č.j. 29EX 732/08-30 a prodejem nemovitých věcí ze dne 30. 7. 2008, č.j. 29EX 732/08-10. Byly provedeny součinnosti na registr vozidel (zjištěno vozidlo BSS NK 24.20.16, rok výroby 1988- auto staré a neprodejné, ostatní vozidla byly dočasně vyřazeny). Byly opakovaně prováděny součinnosti na bankovní instituce, avšak pokaždé s negativním výsledkem. Povinný nemá nikde zřízen bankovní účet. Taktéž součinnosti na penzijní fondy či stavební spoření byly s negativním výsledkem. Dle Centrální evidence exekucí je na majetek povinného nařízeno celkem 14 exekucí od roku 2008. Z obsahu spisu soudního exekutora a vyjádření soudního exekutora ke stavu exekučního řízení soud zjistil, že celková vymáhaná částka v souzené věci dle stavu k 9. 12. 2016 činí 1.633.424,32 Kč (uhrazeno bylo dosud 11.881,73 Kč). O návrhu povinného na částečné zastavení exekuce soud rozhodoval bez nařízení jednání, když ve věci je možné rozhodnout na základě písemných důkazů a účastníci s takovým postupem souhlasili ( 115a o.s.ř.). Návrh povinného na částečné zastavení exekuce soud důvodným neshledal. Cílem exekučního řízení je uspokojení pohledávky oprávněného zcela či v co největší dosažitelné míře. Exekuce je totiž, je-li jí vymáhána peněžitá pohledávka, komplexním postihem majetku povinného. Soud v usnesení o nařízení exekuce tuto exekuci nařídí, aniž stanoví, jakým způsobem má být exekuce provedena. Exekutor může vůči povinnému užít jednoho, vícero či všech způsobů provedení exekuce, které exekuční řád zná, a to současně nebo postupně, přičemž rozhodnutí o tom, jaké způsoby provedení exekuce je na exekutorovi samotném. Dle 58 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. exekuci lze provést jen způsoby uvedenými v tomto zákoně. Zajistit majetek k provedení exekuce lze nejvýše v rozsahu bezpečně postačujícím k uhrazení vymáhané pohledávky, včetně příslušenství, které se pravděpodobně stane splatným po dobu trvání exekuce, pravděpodobných nákladů oprávněného a pravděpodobných nákladů exekuce. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení (ve znění účinném do 31. 8. 2015) nepostačuje-li jeden ze způsobů provedení exekuce k uspokojení oprávněného, lze exekuci v jednom exekučním řízení provést více způsoby, popř. i všemi zákonem stanovenými způsoby. K provedení exekuce více nebo všemi zákonem stanovenými způsoby lze přistoupit současně nebo postupně. Nebrání-li to účelu exekuce, provede se exekuce ukládající zaplacení peněžité částky přikázáním pohledávky, srážkami ze mzdy a jiných příjmů, správou nemovité věci nebo pozastavením řidičského oprávnění. Pokud způsoby provedení exekuce podle věty třetí nepostačují k uhrazení vymáhané peněžité pohledávky, jejího příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, provede se exekuce ukládající zaplacení peněžité částky prodejem movitých věcí a nemovitých věcí nebo postižením závodu. Dle odstavce 3 citovaného ustanovení způsob provedení exekuce určí exekutor. Dle 47 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. exekutor poté, co byla exekuce zapsána do rejstříku zahájených exekucí, posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá nebo zruší exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Exekučním
pokračování - 4 - příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v tomto zákoně. Exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazku povinného dosaženo. Exekutor je omezen ustanovením 47 odst. 1 věty třetí exekučního řádu, ze kterého vyplývá, že je povinen v exekučním řízení zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo. Tato úprava jednoznačně stanoví povinnost soudního exekutora dbát od počátku, kdy exekučními příkazy omezuje povinného v nakládání s jeho majetkem, o to, aby exekuce nebyla vedena v širším rozsahu, než bude postačovat k úhradě vymáhané pohledávky a jejího příslušenství a předpokládaných nákladů oprávněného a nákladů exekuce, což se uplatní především při vymáhání peněžitých pohledávek. Při posuzování přiměřenosti rozsahu exekuce je však třeba vzít v úvahu, že konečná výše vymáhaného plnění vzhledem k běžícím úrokům a dosud neurčeným nákladům oprávněného a exekutora není v okamžiku vydání exekučních příkazů známa a může být exekutorem jen předpokládána. Exekutor proto musí vždy prostřednictvím exekučních příkazů zajistit dostatek majetku, aby bylo možné uspokojit vymáhanou pohledávku oprávněného a její příslušenství a uhradit náklady oprávněného a náklady exekuce; současně však musí respektovat ustanovení 58 odst. 1 a 2 exekučního řádu. Porušení zásady přiměřenosti uvedené v ustanovení 47 odst. 1 větě třetí exekučního řádu lze proto spatřovat ve zjevném nepoměru exekutorem zajištěného majetku oproti rozumně předpokládané celkové výši vymáhaných nároků (z odborné literatury k tomu srov. Kasíková, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, s. 299). Takové pochybení exekutora pak může být zhojeno postupem exekučního soudu, který exekuci k návrhu povinného ohledně způsobu provádění exekuce, jenž je zřejmě nevhodný, částečně zastaví; v souladu s ustanoveními 55 odst. 4 exekučního řádu a 268 odst. 4 o. s. ř. může soud v takovém případě exekuci částečně zastavit i bez návrhu. Kromě toho může soudní exekutor zrušit exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen, a to v případě, že zajištění majetku postiženého tímto příkazem již není třeba, nebo jestliže zvolený způsob nevede k efektivnímu ukončení exekuce ( 47 odst. 1 věta první exekučního řádu), (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 855/2014). Exekutor musí vždy prostřednictvím exekučních příkazů zajistit dostatek majetku, aby bylo možné uspokojit nároky, pro které je exekuce vedena. Exekuce je ve své podstatě založena na upřednostnění nároků oprávněného před ochranou majetku povinného a tento princip se promítá i do jiných ustanovení exekučního řádu. Porušení zásady přiměřenosti uvedené v 47 odst. 1 větě třetí lze spatřovat ve zjevném nepoměru exekutorem zajištěného majetku oproti rozumně předpokládané celkové výši vymáhaných nároků. Otázku přiměřenosti je dále nutno posuzovat nejen s přihlédnutím k poměrům povinného, ale rovněž zvažovat, do kdy lze po oprávněném ještě spravedlivě požadovat, aby posečkal s uspokojením své pohledávky, a v jaké době lze při šetrnějším provedení exekuce než prodejem nemovitostí očekávat vydobytí pohledávky. Tam, kde nelze očekávat, že šetrnější způsob vedení exekuce nebude postačovat k uspokojení pohledávky oprávněného v přiměřeném čase, je třeba uzavřít, že exekuce prodejem nemovitostí nepřiměřená není, přestože hodnota nemovitostí povinného značně překračuje výši vymáhané pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1910/2004). Je přitom třeba mít na paměti, že vymáhaná pohledávka již měla být splněna. Po oprávněném proto nelze požadovat, aby se omezoval na výkon rozhodnutí (zde exekuci) jinými způsoby než prodejem nemovitostí,
pokračování - 5 - jestliže by takto byla pohledávka vymáhána řadu let, a to ani, pokud by nebylo sporu o tom, že by jinými způsoby ve vzdálené budoucnosti vymožena byla. Soudní praxe se sjednotila na závěru, že exekucí může být postižen majetek v hodnotě výrazně přesahující vymáhanou pohledávku (typicky nemovitá věc) za situace, kdy jinými způsoby exekuce nelze pohledávku oprávněného uspokojit vůbec nebo v přiměřené době (srovnej např. usnesení nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 20Cdo 1919/2001). V souzené věci povinný jiné možnosti uspokojení dluhu neuvedl, toliko tvrdil, že je připraven dluh uhradit ve splátkách, ani přes výzvu soudu však výši měsíčních splátek neuvedl, neuvedl ani, jaké jiné možnosti uspokojení vymáhaného dluhu přicházejí v úvahu (př. zda je zaměstnán a jaký je jeho měsíční příjem, jaký jiný majetek větší hodnoty by mohl být exekucí postižen). Odhlédnout nelze ani od skutečnosti, že na povinného je vedeno celkem 14 exekucí, exekuce v dané věci je vedena již od roku 2008 a vzhledem ke skutečnostem uvedeným výše, jakož i ke stáří dluhu a platební morálce povinného tak nelze způsob provedení exekuce prodejem nemovitých věcí v daném případě považovat za nevhodný, a to i vzhledem k poměru výše dluhu povinného a výše přihlášených pohledávek věřitelů do dražebního jednání. V daném případě je exekuce vedena pro částku přesahující 1.600.000 Kč. Povinný netvrdil, že by vlastnil nějaký jiný zpeněžitelný majetek, než označené nemovitosti, když jako jiné možné způsoby provedení exekuce označil pouze splátky, tyto však nijak nespecifikoval a za více než 7 let trvání exekuce oprávněnému ničeho nesplácel. Povinný dluh oprávněnému neuhradil ve lhůtě stanovené ve vykonávaném exekuční titulu. Oprávněnému proto nezbylo, než podat návrh na soudní exekuci. Povinný nenabízí způsob provedení exekuce, který by vedl k rychlému a úplnému uspokojení pohledávky oprávněného. Jiný majetek povinného není znám a povinný jej ani neuvádí. Za tohoto stavu nelze než uzavřít, že způsob provedení exekuce prodejem nemovitostí není nepřiměřený. K námitkám povinného soud pro úplnost uvádí, že v jednání oprávněného spočívajícím v podání návrhu na nařízení exekuce proti povinnému nelze spatřovat jednání v rozporu s dobrými mravy, když oprávněný jen využívá možnosti poskytnuté mu exekučním řádem a občanským soudním řádem. Namítal-li povinný, že mu nebylo řádně doručeno vyrozumění o nařízení exekuce, usnesení o ceně, jakož i exekuční titul, k tomu soud uvádí, že námitkami týkajícími se doručení usnesení o ceně se již zabýval Krajský soud v Hradci Králové v usnesení ze dne 15. 6. 2016, č.j. 24Co 163/2016-141, kterým bylo odmítnuto odvolání povinného proti usnesení soudního exekutora o výsledné ceně nemovitostí. Z obsahu připojeného nalézacího spisu sp. zn. 1Ro 100/2008 bylo soudem zjištěno, že žalovaný si exekuční titul (platební rozkaz) převzal osobně do vlastních rukou dne 15. 4. 2008 na adrese Prasek 112, což stvrdil svým podpisem (viz doručenka), proti exekučnímu titulu nepodal opravný prostředek a ten tak nabyl právní moci a vykonatelnosti. Z exekučního spisu se dále podává, že rovněž usnesení o nařízení exekuce si povinný převzal osobně na adrese Prasek 112, do vlastních rukou dne 8. 8. 2008. Soud proto návrh povinného na zastavení exekuce zamítl.
pokračování - 6 - O nákladech řízení o zastavení exekuce soud nerozhodoval vzhledem k tomu, že exekuce trvá, v rámci exekučního řízení rozhoduje o nákladech exekuce exekutor příkazem k úhradě nákladů exekuce. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové do 15 dnů od jeho doručení. V Hradci Králové dne 15. prosince 2016 Mgr. Olga Mičanová v. r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Knapová Petra Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 07.06.2017. Připojení doložky provedla Petra Knapová dne 20.06.2017.