José Jiménez Lozano Věno po mé matce

José Jiménez Lozano Věno po mé matce

José Jiménez Lozano Věno po mé matce V Y Š E H R A D

Kniha mohla b t vyd na dìky podpo e Sekce pro knihy, archivy a knihovny öpanïlskèho Ministerstva kultury a ökolstvì Esta obra ha sido publicada con una subvenciûn de la DirecciÛn General del Libro, Archivos y Bibliotecas del Ministerio de Cultura de EspaÚa Copyright 2006 by JosÈ JimÈnez Lozano Copyright tohoto vyd nì MENOSCUARTO, E.C lamo, S.L., 2006 Translation Jana Novotn, 2009 Ilustrations Helena Wernischov, 2009 ISBN 978-80-7021-978-2

TOMU, KDO BUDE»ÕST TATO VYPR VÃNÕ Vypr vïnì je to, co jen prchavï zahlèdnete koutkem oka. V. S. Prichett Co ti m m prozradit? SpisovatelÈ nemajì co Ìci. JedinÈ, co chtïjì, je Ìci to dob e. To je celè jejich tajemstvì. Vypravovat, aby uk zali, ûe jsou ûivì, to chtïjì. A knihy? Knihy jsou jako hraëky pro malè dïti. StejnÏ jako hraëky i knihy n m poskytnou chvìli klidu. Tak je to. Ale nezapomeú, ûe to nejlepöì v kaûdè knize je ticho. Tato slova napsal sefardsk spisovatel Marcel Cohen ve svè knize Dopisy malì i, p esvïdëenèmu, ûe maluje smyölenè portrèty, kde vysvïtluje, v Ëem spoëìv emeslo vypr vïnì v bec i jeho psanì. Nem m, co bych k tomu pro ty, kdo tyto p ÌbÏhy budou ËÌst, dodal, snad jen zopakuji, ûe douf m, ûe i v nich pr vï ticho bude promlouvat k tè nejlepöì Ë sti kaûdèho z nich a bude je doprov zet i pozdïji. JosÈ JimÈnez Lozano 7

Věno po mé matce ÑCo s tìm vöìm udïl me? Jak si jen nïkdo m ûe schov vat tolik öat, povleëenì, ubrousk a ubrus a jeötï hromadu porcel nu?ì poznamenala obëas Lidie. Otev ely doko n starou sk ÌÚ ve zdi, kter se nach - zela ve vnit nìm pokoji, jak jej vûdy naz vali, a s cel m obsahem sk ÌnÏ a s tìm, co v mìstnosti nakupily jiû d Ìve, to tam vypadalo jako ve skladiöti a jako by se prostor zvïtöil. Jakmile vöak byly vïci zpït v pr delnìku, a kdyû jej zav ely, byl pokoj jen o trochu vïtöì neû mniösk cela nebo studentsk öpeluúka. Postel, noënì stolek a mal komoda se zrcadlem s öirok m r mem p ilepen ke zdi, to byl veöker n bytek a nic jinèho se tam uû neveölo. Je ale takè pravda, ûe i kdyû se v mìstnosti hromadily kusy oble- ËenÌ, pr dla a dalöì p edmïty, mìsto pro nï se vûdycky naölo. Mohlo to tam z stat klidnï jeötï nïjak Ëas, neû dokonëì pr ci, kterou si s MariÌ uloûily. Marie, kter proûila poslednì roky s matkou, to tam znala d vïrnïji a dob e vïdïla, co je nejen ve sk Ìni, ale i v tè nejmenöì skr öi. Od chvìle, co sk ÌÚ otev ely, okamûitï vyjmenov vala vöechno, o Ëem si myslela, ûe je nebo ûe by mohlo b t v kaûdè z suvce a poliëce, i kdyû nemohla vïdït, co matka uloûila mezi pr dlo bez jejìho vïdomì. NÏkdy, kdyû odtamtud vybìraly kdoule a jablka, d Ìve 9

neû se zaënou kazit, i ona objevovala nïco z toho, co mnohokr t hledala po celèm domï a nikdy to nenaöla. Byla st le otoëen k Lidii z dy a na jejì neust lè p ipomìnky odpovìdala pouze pootoëenìm hlavy a smïvem a Lidie to nakonec shrnula slovy, ûe koneckonc je dob e, ûe dneönì byty, a p edevöìm ty ve mïstï, jsou mnohem menöì a neumoûúujì nak eëkovat tolik haramp dì. K Ëemu takè? I kdyû vz pïtì dodala, ûe na druhè stranï v nich ani nenì moûnè nïco ukr t, pak na to zapomenout a jednoho dne to znovu objevit. To je p ece ûasnè. ÑVidÌö! ObyËejn stuûka!ì ekla a uk zala na modrou lepenkovou krabiëku, kter se otev ela p i p du z t etì poliëky. Byla v nì öirok a dosti dlouh stuûka z bìlèho hedv bì, kter se teô kut lela a rozvinovala po podlaze. Na jednom konci mïla nïco jako h Ëek a na druhèm t snï. Marie se sklonila, aby ji sebrala a znovu uloûila do krabiëky, a Lidie zaûertovala: ÑSnad jsme nemïly tuhle n dheru na sobï p i prvnìm p ijìm nì, nebo ûe by pat ila jeötï mamince? Ale jak? Jako öerpa kolem pasu? Nedok ûu si to p edstavit.ì ÑNe, ne! Je z doby, kdy matka byla jeötï moc mlad.ì Marie vz pïtì otev ela z suvku komody, ûe do nì uloûì krabiëku se stuhou. Pak se ale rozhodla, ûe ji nech na komodï vedle talì e z talaverskè keramiky, kter tam leûel pr zdn. P ipomenula, ûe by si mïly trochu pospìöit, a ûe jakmile vöechno vyt hnou ze sk ÌnÏ, rozdïlì to na hrom dky, a kdyû Lidie objevì nïco, co by si chtïla ponechat, aù to jen ekne. ÑJ bych toho chtïla!ì odpovïdïla Lidie. Ale o to neölo, protoûe jì p ipadalo naopak spr vnè, aby si Marie nechala svè oblìbenè vïci. Takûe nejprve musejì zjistit, co v bec v bytï je, a pak uvidì, co s vïtöinou vïcì udïlajì. 10

Marie uk zala na sk ÌÚ a ekla, ûe vyjma poslednì poliëky, v nìû najdou vöechno moûnè, krom jinèho i nïkolik velkolep ch klobouk, je v ostatnìch pouze loûnì pr dlo a prostìr nì a dole nïkolik k vov ch souprav a star ch p Ìbor, a ûe to uû ani nemusejì vytahovat. Ve skuteënosti byly mìstnost a sk ÌÚ st le stejnè jiû nïkolik let, od doby, kdy jeötï byly malè; prav bylo jen m lo. ÑJedinÈ, co se tady zmïnilo, co je novè v tomto pokoji, je, h dej co?ì prohl sila Marie nakonec. Ale kdyû Lidie dlouho neodpovìdala, Marie uk zala na zrcadlo: ÑCopak uû jsi zapomnïla na slamïnè zrcadlo, jak jsme mu Ìkaly? Tady ho m ö. L ko se uvolnilo a nahradili ho d evïn m r mem, ale zrcadlo je stejnè.ì Kdykoliv je za nïco trestali, vûdycky je trestali obï dvï spoleënï. Musely odejìt do vnit nìho pokoje a tam se na sebe podìvat do zrcadla, aby vidïly, jak zoöklivïly po tom, co udïlaly, a hlavnï proto, ûe neposlouchaly a ûe lhaly. ÑTo byla hr za!ì vyk ikla Lidie. UdÏlala nïkolik krok, aby se v zrcadle vidïla, ale zarazila se a ekla: ÑTeÔ uû bych se do nïj vlastnï dìvat nemïla. Ale co na tom z leûì! Byly jsme pïknï hloupè, kdyû jsme se do nïj nepodìvaly tehdy, kdy jsme mïly!ì Pak se opravila a dodala: ÑVlastnÏ ta hloup jsem byla jenom j, protoûe ty ses v nïm prohlìûela a sm la ses p i tom. ZatÌmco j!ì ÑVÌö, ona to byla pravda, Lidie! Bylo to tak! TatÌnek si nic nevymyslel!»lovïk vypadal skuteënï p ÌöernÏ! ChybÏla mu hlava nebo ruce.ì ÑAle jak je to moûnè? A proë ses teda sm la?ì ÑNevÌm, Lidie. V ûnï nevìm. Tenkr t jsem nic nech - pala.ì 11

Lidie teô p istoupila rozhodnï k zrcadlu, podìvala se do nïj a usm la se b val m dïtsk m smïvem. ÑÿÌk ö, ûes nic nevïdïla. A cos nevïdïla? RadÏji jsme nemïly nikdy dospït a dovïdït se,ì poznamenala. Pak Marii polìbila a zaëaly ukl dat do sk ÌnÏ vöechno, co p ed tìm rozloûily po zemi. ÑA krabiëku se stuhou, nezapomeú na ni!ì Marie ji tiskla v rukou a tiöe vysvïtlovala, ûe stuha poch zì z rakve sest iëky, kterou mïly, narodila se bez rukou a v pïti letech um ela. Matka ani pozdïji nesebrala dost odvahy, aby se o nì zmìnila, nikdy jejì jmèno nevyslovila, krom jedinè p Ìleûitosti. ÑA kdy to bylo?ì zeptala se Lidie. Marie tehdy uk zala Lidii dvï pìsmena vyöit na stuze: LaM. ÑJmenujeme se stejnï jako ona! A proto n s dokonce trestali vûdy obï dvï najednou,ì zaöeptala Marie. 12

Báruch Nikdo si ho ve vlaku nevöimnul. Byli v nïm nacpanì jako dobytek, a navìc omr ËenÌ a poko enì zp sobem, jak m je nahnali do vagon ; plnì starostì z nejistèho osudu, neboù i kdyû jim ekli, ûe jedou na nïjakè pr ce, pr kaûd podle svèho emesla, zamïstn nì nebo dovednostì, nevïdïli jistï, kam je vlastnï p idïlì; a pak mezi nimi byli i nemocnì a dïti, a k tomu jim leûelo v hlavï, ûe ûeny by pr ci nemusely zvl dnout. Moûn ûe i on Ëelil podobn m pochyb m, ale jako by z van neötïstì na nïj nemohl, naopak se snaûil vöechny uklidnit a dod vat jim radost. Dok zal to jiû pouh m smïvem a pohledem, tak klidn m a soucitn m. A vöichni ti, kdo ztr celi nervy p i tak dlouhèm p emìt nì ñ den za dnem a noc za nocì bïhem nekoneënè cesty ñ, a dokonce i ti, kdo propukali v pl Ë nebo se hroutili pod tìhou temn ch p edstav a myölenek, byli vtahov ni mezi ostatnì. LidÈ jim, pokud to jenom trochu ölo, uvolúovali cestu v tlaëenici, aby se dostali aû k nïmu, nebo jindy t hli zase jej aû tam, odkud se kdosi nemohl ani pohnout, zmoûen duöevnìm str d nìm. A on, kdyû se k nïmu dostal, nebo kdyû se p ed nìm objevil nïkdo z tïch, kterè za nìm protlaëili, se jen dìval a usmìval nebo ho zatahal za vlasy, to kdyû ölo o polekanèho chlapce nebo dïvëe. A pak, pak jiû vöichni hledïli na vöechno 13

kolem jinak, a dokonce hned prvnì rozhlèdnutì potè, co pobyli s nìm, pohled na krajinu skrze prkny zatluëen okna vagon pro dobytek, v nichû cestovali, se stal potk - v nìm, jako by jim hl sal p Ìchod dom, nebo putov nì do JeruzalÈma. Kdyû vöak koneënï dorazili na mìsto a nastaly dr savè scèny, p i nichû od sebe trhali rodiny, a p edevöìm dïti a starè lidi, jeho pohled uû s nimi nebyl, protoûe on tam nebyl; odvedli jej mezi schopnè pracovat, i kdyû vz pïtì ho vzali i odtamtud a p idïlili na specializovanè pr ce, jak mu ekli. A to proto, ûe podle daj, kterè mïli ti, kdo st eûili mìsto, kam p ijeli, b val leötiëem skla a jeho budoucìm kolem mïla b t starost o br le, kterè se tam brzy zaënou kupit, neboù ti, kdo je tam musejì odloûit, je uû tam, kam je odvedou, nebudou pot ebovat. A tehdy na nï opït hledïl a znovu se na nï usmìval, na jednoho po druhèm, jak proch zeli v adï a pokl dali mu br le k noh m. A pozdïji si vöiml, ûe tam zanech vajì i umïlè chrupy a ortopedickè pom cky, i kdyû nïkte Ì z nich uû skoro nemohli chodit a museli je podpìrat. A nakonec spat il, ûe vöem ost Ìhali vlasy a oholili hlavu. ÑKv li hygienï, kv li hygienï!ì uklidúovali je nïkte Ì dozorci. ÑSeberte ty br le! Rychle!ì p ik zal mu hrubï nejbliûöì str ûce. A on vöechny br le strkal spïönï do pytl, ale p itom nespustil z dozorce oëi a sladce se na nïj usmìval, jako by mu Ìkal, ûe provede sv j kol co nejlèpe a nejochotnïji. I odvr til se dozorce jako uötknut zmijì, nechtïl ho ani vidït, a uhodil jej biëìkem do tv e: ÑTy jeden zasranej PortugalËe! Smradlavej a nepot ebnej ûide!ì Upadl na zem a jeden d stojnìk p ik zal dvïma pod Ìzen m, aby, pokud se jeötï nezav ely vöechny dve e od 14

plynov ch komor, tam hodili i tento lidsk odpad. A oni splnili, co jim d stojnìk p ik zal, i kdyû jej museli t hnout aû do p ecpanè komory. Ranami paûbou p inutili vöechny, kdo st li u dve Ì, aby ustoupili, zatìmco z tlampaëe vych zely pokyny, jak se chovat. Protoûe ñ jak znïl uklidúujìcì hlas z tlampaëe ñ jde o skupinovou dezinfekci a takè o ozdravnè inhalace, a doporuëuje se proto, aby se zhluboka nadechovali plynu, kter zaëne plnit komoru brzy po jejìm uzav enì. A stalo se, ûe jej, B rucha, okamûitï poznali, a vöichni uvnit v komo e zaëali mluvit nahlas, jako chûr zpìvajìcì ûalm nejprve tiöe, a pak st le hlasitïji, aû byl jejich svït pln radosti a triumf lnìho vìtïzstvì: ÑB ruch je tady! B ruch p iöel!ì A cel m nesmìrn m a mlëenliv m z stupem se nesl öepot vykoupenì: Ñäalom, B ruch! äalom!ì Dokud v k iky neutlumil kovov t eskot p i zavìr nì dve Ì. Dva d stojnìci, kte Ì cel postup Ìdili, na sebe pohlèdli s öklebkem, a jeden z nich, profesor filosofie a Herr Doktor, dodal, ûe by dal vöechno na svïtï za to, aby eëen B ruch vyöel odtamtud ûiv, i kdyby jen na Ëtvrt hodiny, aby se ho mohl zeptat, zda si st le myslì, ûe je lepöì jedna dobr, i kdyû nepravdiv zpr va, neû jedna skuteën a smutn, a jestli se skuteënï nem me sm t ani plakat nad osudem lidì, n brû pouze se jej snaûit pochopit, jak to tenhle nicka z ejmï vûdy tvrdil. Ale protoûe je tam, kde je, nikdy se to nedozvì. ÑA z leûì na tom, plukovnìku?ì podotknul druh d stojnìk. ÑHeil Hitler!ì Potom se ale trochu zastydïl, kdyû Herr Doktor Profesor zavrëel: 15

ÑJasnÏ ûe na tom z leûì! Samoz ejmï! Je to Ëist jed, Ëist jed! Heil Hitler!ì Jenomûe v rozmluvï jiû nemohli pokraëovat, protoûe dve e komory se znovu otevìraly a hned se tam objevila Ëeta tïch, co pod jejich bedliv m a odpovïdn m dohledem odn öeli mrtvoly. ÑA jak jste Ìkal, ûe se to individuum jmenovalo, plukovnìku?ì ÑB ruch, latinsky Benedictus. Blaho eëen! A vidìte!ì PodÌvali se na sebe. Ale, i kdyû se o to snaûili sebevìc, usm t se nedok zali. 16

Expresní vlak ÑP ich zìval od Ìjna nebo listopadu kaûd veëer, a vûdy hodnou chvìli p ed tìm, neû tudy projìûdì rychlìk ve t iadvacet t icet,ì ekl p ednosta stanice. Nebyl mìstnì a nikdo v obci jej neznal; objevil se na konci lèta a ubytoval se v motelu u silnice. V prvnìch dnech jeho pobytu jsme jej vìd vali jen z Ìdka, a na n - draûì jeötï nechodìval; jeho noënì proch zky se zastavenìm u vlak z ejmï zaëaly aû pozdïji. Ne, nedïlal nic zvl ötnìho, nic, ËÌm by na sebe upozornil, a protoûe to byl mlëenliv ËlovÏk, i kdyû velmi zdvo il a nikdy nezapomìnal pozdravit, nikdo ho nevidïl si s nïk m povìdat jen tak. PozdÏji si lidè vzpomnïli jen na to, ûe se jednoho dne p estïhoval do malè vesnickè hosp dky, a tam ho dva nebo t i dny vìdali se ûenou s velmi svïtl mi vlasy a s bìlou pokoûkou, kter byla o nïco vyööì neû on a vypadala i trochu staröì. SousedÈ zaznamenali, ûe spolu zaöli do kostela a na trhu si koupili bìlè konopnè sand ly. A pak uû ho zase potk vali jen samotnèho; nïkdy s knihou, a jindy hrajìcìho pasi ns v zahr dce p ed hostincem. PrvnÌ dny, kdy zaëal chodit na n draûì, vûdy p iöel, zatlaëil do sklenïn ch dve Ì Ëek rny, zeptal se, v kolik hodin projìûdì expres do Ir nu, a p ednosta stanice mu z okènka v dejny lìstk odpovìdal, ûe p Ìjezd se oëek v 17

ve t iadvacet t icet, ale ûe jistï vì, ûe na tïchto mal ch stanicìch nestavì, ale on opakoval: ÑTo nevadì! Ale projìûdì tady, ne?ì P ednosta se neodv ûil Ìci nïco dalöìho, ale pozoroval ho, jak pomalu zavìr okènko, jak jde zvolna k jednè ze t Ì laviëek u zdi Ëek rny, usadì se na nì, setrv tam pohrouûen do sebe aû do okamûiku p Ìjezdu vlaku, pak pozoruje jen ze dve Ì, jak projìûdì, a nic vìc, snad jen, ûe nïkdy post val ve stejn ch dve Ìch jeötï dlouhou chvìli potè. Jednou ho gardistè poû dali o osobnì dokumenty, ale jakmile je des tnìk dostal, hned je zase zav el; vr til mu je, omluvil se a neû se rozlouëil, zasalutoval. PozdÏji, v n sledujìcìch dnech, se p ednosta stanice dal s des tnìkem do eëi o tom, co se stalo, ale des tnìk neutrousil ani slovo; i kdyû p ibliûnï v tu dobu se p ednosta stanice odv ûil pozvat nezn mèho do svè kancel e, kde mïl kamna na uhlì, a tak tam bylo p ÌjemnÏ teplo. I tak p ednostovi p ipadalo, ûe pozv nì p ijal jen proto, aby mu udïlal radost, ale souëasnï jako by nevhodnï p etrhl jeho myölenky a jeho smutky. Byl to velmi zdvo il muû, a p ednosta stanice byl p esvïdëen, ûe je i seëtïl a zcestoval, soudï z tïch nïkolika m lo slov, jimiû odpovìdal na ot zky. A takè z ejmï vïdïl hodnï o vlacìch, protoûe nap Ìklad jednou v noci, kdyû napadla spousta snïhu, p ednosta poznamenal: ÑNevÌm, jestli dneska expres ve t iadvacet t icet p ijede na Ëas, kdyû vidìm ten snìh kolem. Jak jen projede pr smykem?ì Nezn m se usm l a prohl sil, ûe vlaky, hlavnï ty noënì, zdolajì vöechny p ek ûky. A nejen expresnì, rychlè a silnè vlaky, ale i n kladnì a vlaky pro p epravu dobytka. A dodal: ÑI kdyû nïkdy musejì zastavit, obëas to jinak nejde; a kdyû k tomu doölo nïkde v polìch, ale p ece jen blìzko 18

n draûì, Ìkali jsme takov m zast vk m zast vky poslednì z chrany, protoûe nïkter m se poda ilo dostat z vlaku ven.ì P ednosta stanice na nïj hledïl nech pavï, a tak mu to objasnil: ÑPoda ilo se jim utèct a zachr nit se.ì Ale hned se zatv il, jako ûe nechce pokraëovat, jako by si doslova zav el sta na z mek, protoûe z nich pr vï vyöla slova, kter nikdy vyjìt nemïla. Pak upadl do dlouhèho mlëenì, vstal a vypadal, jako by p es sklo vyhlìûel p Ìchod novèho dne, kter se jiû ohlaöoval tmavï öediv mi z blesky jako ze zaölèho st Ìbra. A jakmile zahlèdl rychlìk, kter p ijìûdïl s velk m zpoûdïnìm, vyöel rychl m krokem na n stupiötï, tak zëerstva, ûe jeötï musel chvìli Ëekat, neû vlak dorazil. Samoz ejmï ûe nejel svou obvyklou rychlostì, neboù nïkdy svïtlo z jeho rozsvìcen ch oken p ipomìnalo v mïsìënìm svïtle blesky a jeho lomoz byl jako hrom. Vlak zpomaloval a se sk Ìp nìm brzd nakonec zastavil. V tu chvìli vystupovala z vagonu, jehoû okna byla naprosto temn, panì s velmi svïtl mi vlasy a s neobvykle bìlou pletì, v bèûov ch öatech s Ëern m vyöìv nìm, a on se k nì rozbïhl. Vzal ji za ruku, aby jì pomohl; v tè chvìli se vöak vlak znovu rozjel, nikdo to neëekal, oba spadli na koleje a vlak je p ejel. Ani v k ik nebyl slyöet. Vlak t hl tïla jeötï kousek, dokud znovu nezastavil, a teprve pak je mohli odnèst. Oba vypadali, jako by spali, a majitelka hostince je poznala. A kdyû jsme se dozvïdïli, ûe ûena byla cizinka, byla to zase majitelka hostince, kter n m vypr vïla, ûe zesnul jì jednou prozradil, kdyû mluvil o sv ch cest ch na n draûì, ûe miluje vlaky a jejich zastavenì a ûe za sv j ûivot vdïëì pr vï jim; a takè noci a snïhu. 19

Andresillo ÑTa, ta, ta! Ta, ta, ta!ì prohlaöoval don Jevgenij. VzpomÌn m si, ûe to Ìkal vûdy, kdyû n m ve t ÌdÏ Ëetl; a kdyû to Ìkal, vysvïtloval n m, ûe je moûnè, ûe se n m to bude zd t divnè, ale ûe, kdyû Ëte to, co n m Ëte nebo co n m pr vï doëetl, vzpomìn si na ud losti a na vïci, kterè se p ihodily daleko v rusk ch stepìch. A nïkdy n m nakonec nïkterou z tïch historek nebo ud lostì vypr vïl, nebo n m vysvïtloval jmèna z knih DostojevskÈho Ëi TolstÈho, kterè jsme si vyp jëovali ve starè knihovnï na radnici, nebo kupovali ve zkr cenèm vyd nì ve st ncìch a Ëetli je doma. A don Jevgenij st le opakoval, abychom se ptali, kdykoliv m me nïjakè pochyby. Naz vali jsme ho don Jevgenij, protoûe se sice jmenoval Eugenio, ale byl to Rus, nebo alespoú b val Rus, i kdyû teô uû byl äpanïl, stejnï jako my ostatnì. Bylo to s nìm totiû tak, ûe nïjacì äpanïlè z tïch, co odjeli do Ruska s Modrou divizì, jednoho dne naöli dona Jevgenije, kterèmu tenkr t bylo nïco p es dvacet, v jednom domï skoro zcela zniëenè vesnice. Leûel v kuchyni na matraci pod spadl m tr mem, tvo ÌcÌm hel se zdì, a jen dìky tomu ho strop nerozdrtil. Ale skoro se neh bal, a kdyby v okamûiku, kdy äpanïlè hledali nïco k jìdlu, nezahlèdli 20

kus chleba se zabodnut m noûem, a p estoûe byl jako k - men, jej takè hned sebrali, je moûnè, ûe by do domu ani nevstoupili. Jenûe vtom zastènal, a tak se p esvïdëili, ûe jeötï ûije, ûe nenì zranïn. Neudrûel se ovöem na nohou, a protoûe nemluvil, ani se neh bal, tak, kdyû ho tam vidïli leûet, na nïj nejd Ìve zamì ili pistoli, aëkoliv sta neotev el ani pozdïji a sìly mu staëily pouze na to, nebo alespoú to tak vypadalo, aby tiskl k hrudi ikonu s Panenkou MariÌ, podobnou Marii VÏËnÈ Pomoci ve äpanïlsku. A Ìkali, ûe nejd Ìve si ti, co ho naöli, mysleli, ûe je hluchonïm. PozdÏji zaëal vöemu rozumït jen z pohled a z posunk ostatnìch a stejnï se dorozumìval i on s m; tak to pokraëovalo po celè mïsìce. A kdyû zniëehonic promluvil, to uû sice byl ve äpanïlsku nïjakou dobu, p ipadalo to vöem, jako by cel ûivot mluvil jenom öpanïlsky, jako by se zde narodil. A profeso i z gymn zia tvrdili, ûe mluvì a pìöe jako Cervantes. OdpovÌdal vûdy, ûe pokud jde o Ëetbu Cervantese, samoz ejmï, ûe ho musel ËÌst a studovat, ale ûe on s m, kdykoliv se ho snaûil ËÌst, vûdycky skonëil u kapitoly o chlapci Andresillovi a rolnìkovi Juanovi de Haldudo. I teô ji na gymn ziu nesëetnïkr t p edëìtal û k m, protoûe pat ila ke Ëty em nebo pïti p ÌbÏh m, kterè jim tam nïkde Ëetli st le dokola, a z ejmï takè proto, ûe byla hned na zaë tku knihy. Ale jednou, nevìm uû p esnï proë, kdyû jsme zase chtïli Quijota rozebìrat, zeptali jsme se dona Jevgenije, jestli by se s n mi opït nepodìval na Andresill v p ÌbÏh. ÑAle vûdyù uû ho zn te, ne?ì ÑAno, pane.ì A tak vyvolal jednoho z n s a ten se do historky pustil, i kdyû, jak ekl, si nevzpomìnal na rolnìkovo p ÌjmenÌ, jenom ûe se jmenoval Juan. A ûe to bylo tak, ûe kdyû Andresillo chtïl, aby mu rolnìk zaplatil, co mu dluûil, ten jej p iv zal ke stromu a zml til ho. Ale bïhem v prasku tudy 21

projìûdïl don Quijote a rozk zal rolnìkovi, aby chlapce rozv zal a zaplatil mu, jinak ûe mu tïlem proûene svè kopì. JasnÏ ûe rolnìk dostal strach, ale kdyû don Quijote odjel, rolnìk se znovu pustil do ubohèho chlapce, kter uû uû doufal, ûe jeho p n splnì, co po nïm chtïl don Quijote, ale rolnìk ho nep etrûitï ml til a vysmìval se obïma, klukovi i donu Quijotovi. ÑJo, jo, je to moc smutn historka,ì poznamenal don Jevgenij. ÑA proë si vlastnï don Quijote a Andresillo mysleli, ûe je rolnìk poslechne?ì zeptali jsme se. ÑProtoûe to bylo spr vnè a spravedlivè,ì odpovïdïl don Jevgenij. ÑZnamen to, done Jevgeniji, ûe spr vnè a spravedlivè vïci se vûdycky splnì?ì ÑTa, ta, ta! Ta, ta, ta! Uû se radöi na nic neptejte, dïti!ì ÑTakûe co?ì ÑTakûe, takûe, takûe!ì opakoval don Jevgenij. Protoûe pr vï tak nïkdy na naöe ot zky odpovìdal, a tehdy mu nïco jako mlha nebo z voj zast elo oëi a zatemnilo mu je. To se pak obr til ke zdi, nebo vstal a öel k tabuli; ale jednou Eladio Ruiz, jû, to byl n ö mistr na vöecko, se posadil tak, ûe dob e vidïl na dona Jevgenije, kter dïlal, jako by nemohl najìt k Ìdu, a spat il, ûe mu teëou slzy; proto jsme pak, kdyû k tomu ve t ÌdÏ doölo jeötï mnohokr t, mlëeli a nic jsme nechtïli vïdït. Ale toho dne n m vypr vïl bez ptanì, co se stalo jinèmu Andresillovi, v jehoû p ÌpadÏ, jak don Jevgenij ekl, ani on s m uû nevì, jak se jmenoval, ale ûe ho bude naz vat pr vï tak. A zatìm, co n m to vöechno povìdal, p ivìral okenice, jednu za druhou, a ekl, ûe tak se lèpe ochr - nìme p ed kvïtnov m sluncem v prvnì odpolednì hodinï, a ûe p ÌvÏtivÏji vyhlìûì i t Ìda, p Ìliö velk, s obrovsk mi okny. Pak se posadil a zaëal vypr vït. Bylo to tak, ûe d Ì- 22

ve nïkdy ady v rusk ch stepìch zavìraly dïti do vïzenì, aby je tam vychovali, a dïti tam pracovaly zdarma pro vl du. Zach zeli s nimi moc öpatnï, v kaûdèm p ÌpadÏ mnohem h e neû jednal Quijot v rolnìk s Andresillem; musely pracovat p i t iceti stupnìch pod nulou a trestali je dokonce i smrtì, kdykoliv se jim zachtïlo, nebo dïti samy umìraly hladem a mrazem, na vöi, horeëky a jinè pohromy. ÑA proë?ì zeptali jsme se. A tehdy n m don Jevgenij odpovïdïl, ûe tam, v rusk ch stepìch, se nikdo nemohl pt t proë, protoûe to prostï tak bylo. Aû jednoho dne se ve vïzenì, kde byly ty dïti, objevil spisovatel, kter se jmenoval Maxim. P ijel doprov zen mnoha vozy a lidmi, kte Ì, kdyû vystoupili, mu provol vali mu sl vu. Spisovatel se tehdy obr til k dïtem a zeptal se jich, zda je dob e vychov vajì, jestli s nimi dob e zach zejì a jestli jsou spokojenè; a ony nahlas sborovï odpovïdïly, ûe s nimi zach zejì dob e, ûe jim nic nechybì a jsou öùastnè. ÑTo ale lhaly, ne?ì zeptal se zase Eladio Ruiz. ÑAno, a pr vï to mu ekl jeden z tïch chlapc po sborovè odpovïdi ostatnìch,ì odpovïdïl don Jevgenij. Takûe spisovatel Maxim si pak dlouze s chlapcem povìdal, a ten mu ekl pravdu o hladu a o zimï. Otom, jak Ëasto pracujì v mrazu, obleëenì jen v kab tku a kr tk ch kalhot ch, kterè se nacucajì vodou a stojì na nich jako prkna; a o trestech a o vöem dalöìm, co se jim dïje a na co umìrajì, a ten chlapec ekl, ûe spisovatel Maxim breëel, kdyû mu to vypr vïl. A dïti byly se spisovatelem Maximem moc spokojenè; jenomûe potom poobïdval s vedoucìmi a s vychovateli onoho vïzenì nebo v chovnèho t bora a p Ìmo odtamtud odjel do Moskvy. Ale i kdyby letïl letadlem straönï rychle, nedoletïl by daleko, kdyû uû si zavolali chlapce, co s nìm mluvil, obvinili ho z pomluv 23

a mnoha dalöìch zloëin a p ed vöemi ostatnìmi dïtmi jej pro v strahu zast elili. A vöechny dïti ovl dl strach, takûe mlëely a pracovaly jeötï vìce, a moûn, ûe zapomnïly na spisovatele Maxima a na zast elenì svèho kamar da, ûe jim to p ipadalo jako sen. Moûn vï ily, ûe ten chlapec se skuteënï dopustil zloëin, jak to tvrdili ti, co na nejvïtöì zeô jednoho z bar k povïsili Maxim v portrèt a p ed nìm musely dïti vûdy brzy r no, neû öly pracovat, zpìvat. Kaûd den jim Ëetli, co spisovatel Maxim napsal do jednoho Ëasopisu, kde Ìkal, ûe dïti z t bor, jsou vychov v ny v pr ci a dost v se jim vzdïl nì, a nazval je budoucìmi v dci revoluce. ÑTo nenì moûnè, ûe jsou na svïtï takovì lidi,ì ekl pan Teodoro, ökolnìk gymn zia, kdyû mu to vöechno vypr - vïli. ÑAle je to moûnè, protoûe n m to ekl don Jevgenij.ì ÑPravda je, ûe ten chlap byl prostï k iv k, omluvte mï za to slovo,ì odpovïdïl pan Teodoro. ÑAle spisovatel Maxim byl moc d leûit spisovatel, abyste vïdïl; nejvïtöì ze vöech,ì namìtli jsme. Na to uû ökolnìk Teodoro neodpovïdïl, ani vlastnï nevïdïl, co by mïl Ìct. A tehdy jsme Eladio Ruiz a j za- Ëali p emìlat to, o Ëem jsem mluvili uû tolikr t, a p Ìsahali jsme si, ûe spisovateli nebudeme, ani kdyby n m to nabìzeli. Protoûe n m uëenì pr vï moc neölo, rozhodli jsme se nechat to b t a pracovat tam, co naöi otcovè, a tak jsme to i udïlali. A potom n s uû ani nenapadlo si znovu ËÌst v Quijotovi tu Ë st o Andresillovi, a takè nic od spisovatele Maxima, o kterèm se st le tvrdì, ûe byl moc d leûit. Protoûe, jak Ìk Eladio Ruiz, kter je dneska instalatèrem: ÑNo, a jak je vlastnï cel pravda o Andresillovi?ì A j uvaûuji stejnï, jenom dod v m, jak vlastnï mohl Cervantes vïdït, ûe existujì AndresillovÈ a taky lidi nepo- 24

chybnï mnohem horöì neû pan Juan de Haldudo. To v ûnï nedok ûu vysvïtlit, a jenom proto bych byl r d spisovatelem, ale jako Cervantes, ne jako ten spisovatel Maxim, na kterèho bychom mïli plnï zapomenout. Takûe teô, kdyû pracuji jako pìsa na not stvì, Ìk v m obëas Eladiovi Ruizovi, ûe i j jsem vlastnï tak trochu spisovatel. ÑTak to si dej pozor!ì odpovìd mi. Nebo takè tvrdì, ûe je rozhodujìcì neb t tak d leûit m spisovatelem, jako byl spisovatel Maxim, a ûe Cervantes urëitï nebyl tak d leûit, jak to o nïm ÌkajÌ, protoûe pak by nikdy nenapsal o Andresillovi. Eladio Ìk, ûe na to musì po d myslet, a to j taky, ale, protoûe don Jevgenij uû je mrtv, nem me se teô na koho s d vïrou obr tit a je n m to skuteënï moc lìto. 25

Jedním řezem MlËenliv samot, krajnï zdvo il a zaëasto nedbal, pokud ölo o obleëenì nebo osobnì vzhled, tak alespoú o nïm mluvìvali ti, co jej vìd vali proch zet se v polìch, a podle tïch, co jej potk vali, pr vypadal jako skuteën podivìn. V domï s nìm byly hospodynï a dìvenka, kter vypom hala v kuchyni, obsluhovala u stolu a vy izovala poch zky. Ty zase tvrdily, ûe je Ëistotn a pozorn a ûe krom toho se doma p ezouv a vypad, ûe nic nepot ebuje, o nic nikdy neû d, ani nic nep ikazuje, takûe majì pocit, ûe je nïco jako host, kter jeötï k tomu jì jen m lo, dlouze a tiöe ponocuje, a jako by vlastnï v domï ani nebyl. ObËas, kdyû öel na möi nebo na proch zku, se oblèkal jako vzneöen p n, ËÌmû takè byl, a nezapomìnal na h l a na klobouk, zatìmco jindy si nat hl jenom p evleënìk nebo kab tek, p ÌpadnÏ sako, vöechno znaënï obnoöenè, ËistÈ jako k iöù l, ale rozt epenè a vyrudlè; i kdyû to starè obleëenì pro nïj z ejmï mïlo nïjak v znam, vûdyù vypadalo, jako by s nìm bylo st le, a snad v sobï skr valo vzpomìnky, jakè posilujì duöi, nebo se v nïm moûn k nïmu vraceli nejdraûöì zesnulì. Avöak pokud jde o jeho ûivot, vïdïlo se pouze o hlavnìch ud lostech. B val dobr m studentem a Ìkalo se, ûe kdyû vypukla v lka, z Ëastnil se konkurzu na not e 26

v Madridu; a pak uû se vïdïlo jenom to, ûe kdyû skonëila, vr til se do vesnice s matkou a zav el se ve svèm domï. Matka brzy zem ela, ale on v domï z stal a d le ûil sv j samot sk ûivot. Nic nevïdïli o jeho l sk ch nebo z lib ch, jako jsou lov nebo nïjakè hry. Nep ijìmal n vötïvy ani necestoval. MÏl vlë ka, kter ho doprov zel po domï z jednè mìstnosti do druhè a spal u jeho postele. Za celè ty roky nikdo nezpozoroval, ûe by listonoö nïkdy p inesl nïjakou poötu, i kdyû, to ano, obëas vìd vali jeho hospodyni, jak h zì dopis do schr nky na listonoöovï domï. PozdÏji mïl takè telefon a z ejmï ho nïkdy pouûìval, protoûe, kdyû zem el, vypr vïla hospodynï, ûe zavolal jistè osobï a pak si s nì Ëasto telefonoval, i kdyû ani ona nevïdïla, zda to byl muû nebo ûena. Respektovala jej a v û dnèm p ÌpadÏ by nenaslouchala, ale jednou p ece jen zaslechla, jak Ìk : ÑV nedïli to vöechno skonëì, a dnes je ter ; dnes si vol me naposledy.ì Nep ikl dala tehdy tomu û dnou d leûitost. Znala ho od dïtstvì, a vûdycky mluvil tak z hadnï. Hospodyni ani nep iölo divnè, ûe v den, kdy se telefonick rozhovor uskuteënil, jì p edal peëlivï sv zan balìëek, kter vypadal, ûe jsou v nïm knihy. ÿekl jì, ûe je moûnè, ûe v tom t dnu bude muset odcestovat a ûe kdyû nebude doma, nïkdo si pro balìk p ijde. Na balìëku bylo jmèno a p ÌjmenÌ, Alejandra NavascuÈsov. A pr vï v noci ze soboty na nedïli um el, ona sama ho naöla mrtvèho, kdyû öla do jeho pokoje, protoûe dlouho nevst val, nebylo to v jeho obvyklou kaûdodennì hodinu, ale mnohem pozdïji. A kdyû se v n sledujìcìch dnech nikdo neobjevil, odevzdala balìëek panu soudci. OnÏkolik dnì pozdïji dorazil ËlovÏk, kter kdysi d vno v obci ûil. Nikdo ho uû nepoznal, p estoûe se tam narodil, kdyû tam jeho otec nïkolik mïsìc pracoval jako 27

lèka. P ÌchozÌ se okamûitï ptal po nïm, po donu Juanu VallÈsovi, advok tovi, kterèho znal jeötï zamlada v Madridu, i kdyû hned up esnil: ÑAle neznali jsme se p Ìliö dob e, to ne. Jenom jsme tam bydleli ve stejnou dobu a bylo by lepöì, kdyby to tak nebylo, protoûe by se nestalo, co se stalo!ì Jeho slova vypadala zpoë tku divnï a z hadnï, ale kdyû se dozvïdïl, ûe ten, na nïhoû se pt, pr vï zem el, mluvil bezust nì o vïcech, kterè s nìm chtïl probrat, a lidè si postupnï d vali dohromady jednotlivè skuteënosti, o nichû se zmiúoval. StruËnÏ eëeno to bylo tak, ûe nedlouho po svèm p Ìjezdu se dostal do v lky na druhè stranï nebo u tïch druh ch, a tam mïl urëitou odpovïdnost, i kdyû byl jeötï p Ìliö mlad. Nebo, abychom to ekli jasnï, po urëitou dobu na poë tku tè v lky, on, byù p espolnì, pat il ke hlìdce, kter kontrolovala a prohled vala domy podez el ch, a p i jednè prohlìdce se potkal s donem Juanem VallÈsem, kter byl takè jeötï mlad, i kdyû staröì neû on. Ve skuteënosti tehdy v domï, kter jeho hlìdka prohledala, nenaöli nic, co by jeho obyvatele kompromitovalo, krom soöky Panny Marie, kter musela b t skuteënï star, usmìvala se jako na Leonardov ch obrazech a byla zabalen v krabici. Ti v domï tvrdili, ûe je o to poû dal p Ìtel, kterèho vl da povï ila z chranou n rodnì pam tky. Velitel hlìdky se tehdy dal do smìchu a ekl: ÑCopak vy nevìte, ûe mnohè zast elili za mnohem mìú neû za p echov v nì nïjakè sochy?ì Vöichni, co tam byli, otec, matka, dvï dcery a ten mladìk, se rozt sli, a v tu chvìli velitel, kter miloval pohled na t esoucì se lidi a kter chtïl, aby si uvïdomili, ûe jejich z chrana, nebo smrt je v jeho rukou, se podìval, jak jenom on se dok zal dìvat, jednìm okem na sochu a druh m na mladìka, kter tam byl, a dodal: 28

ÑKdyû ten kluk usekne t soöe hlavu, tak se tady nic nestalo, jako bychom tady nebyli, a odejdeme, jak jsme p iöli. Ale, kdyû to neudïl, musìme v s zavìst na Ëeku.ì äèf vyslal dalöìho z hlìdky, aby se v domï podìval po seke e. Naöel ji rychle, protoûe se s nì vr til okamûitï, i kdyû to byl jenom sek Ëek na kosti, a jeötï ne moc ostr. Podal jej studentovi, a ten, d Ìve neû velitel mohl nïco Ìci, a jako by nedïlal cel ûivot nic jinèho, neû podtìnal kmeny strom, usekl hlavu sochy jednìm derem. Velitel pak p ik zal, aby vöechny t Ìsky sebrali, odnesli je na ulici a zap lili je. Jakmile se tak stalo, okamûitï odeöli. Ale, kdyû uû uöli po dn kus cesty, velitel jim najednou p ik zal, aby se vr tili, protoûe by si neodpustil, jak ekl, kdyby tam nechal jenom tak bez povöimnutì staröì z dïvëat, tu, co uû byla skoro ûensk, a jistï si z nïj v tè rodinï utahovali, ûe ji nevzal s sebou, a co teprve kdyby se to dozvïdïli soudruzi kamar di. Takûe öli zp tky, ale v domï uû nikdo nebyl, a takè je nikdy neobjevili, a aû pozdïji se dozvïdïli, ûe do bytu p iöla dalöì hlìdka, vöechny je odvedla a vöichni zem eli, kromï mladìka a dïvëete, pro kterè se velitel vr til. ÑAle ani j bych se tenkr t neodv ûil useknout hlavu PannÏ Marii, a jeötï s smïvem,ì ekl novï p ÌchozÌ. Chuù promluvit si o vöem, co se stalo, ho p ivedla aû do vesnice, kde se narodil, kdyû p edtìm hledal staröì dceru rodiny NavascuÈsovy po celèm svïtï. Nikdo nic ale nevïdïl, neexistovala o nì û dn dokumentace, a tak myslel, ûe zem ela. HospodynÏ na to odpovïdïla, ûe don Juan VallÈs u nì zanechal balìëek pr vï na to jmèno, ale jen soudce jej smïl otev Ìt a vöichni uû vïdïli, co v nïm bylo: n dhern hlava soöky usmìvajìcì se Panny Marie a dopis pro don ~ u Alejandru NavascuÈsovou, uëitelku v osadï peru nsk ch Indi n. Trvalo dlouho, neû ji pan soudce na- 29

öel, protoûe byla v nemocnici. NÏjacÌ banditè totiû osadu p epadli, sekli ji do krku, ale nezabili. A tehdy nïkte Ì z tïch, co s cizincem mluvili, vypovïdïli, ûe zbledl jako mrtvola a ûe toho p ldne, co tam jeötï pobyl, uû nepromluvil. MnozÌ mïli podez enì, ûe velitelem kontrolnì hlìdky, o nìû vypr vïl, byl on. Kdyû totiû uslyöel jmèno tè ûeny a dozvïdïl se, ûe jeötï ûije a ûila i tehdy, kdy ji hledal, vypadal, jako by ho nïëìm ùali. 30

Latinici Vl dlo vöeobecnè p esvïdëenì, ûe don Francisco Javier Rubiales byl v mïsteëku poslednìm far em jako b vali za stara, protoûe vöichni ostatnì far i, kte Ì p iöli po nïm, byli tak zvanì far i nedïlnìci. V mïsteëku totiû nebydleli a p ich zìvali pouze slouûit möi v nedïli, a v pracovnì dny jen tehdy, kdyû byl nïjak poh eb nebo svatba, protoûe i k tiny se p esouvaly na nedïli. I kdyû tak se na to samoz ejmï dìvali lidè v jistèm vïku, to znamen ti, kterè bychom mohli naz vat latiniky, protoûe chodili na möi, kdyû se slouûila v latinï, knïz se oblèkal po ÌmskÈm zp sobu a Ìkalo se mu pan far. Ale Ëasy se mïnì, Ìkali i oni, a teô k n m dorazil ûivot bez n boûenstvì jako za Ëas republiky. A don ~ a Remedios Alfonsov, star uëitelka, dod vala, ûe i jì, kdyû musela odejìt p edëasnï do d chodu, opakovali, co se v televizi Ìk v dennodennï, ûe ûijeme v modernì dobï. DonÏ Remedios skuteënï vy Ìdili papìry pro p edëasn odchod do d chodu a penzi, aniû o to poû dala, a poslali ji dom. Z stala potom tady v mïsteëku, kde uëila vìce neû dvacet let ke spokojenosti vöech, protoûe i jejì sta Ì û ci, a hodnï z nich udïlalo karièru, jì podïkovali na slavnosti, kterè se z Ëastnili i ökolnì inspekto i. Ale pak jì na ministerstvu sdïlili, ûe nenì p ipravena na novè 31

pedagogickè smïry, ûe pat Ì do Ëas takzvanèho memorov nì, kdy se dïti uëily nazpamïù dokonce i jugosl vskè eky, a ûe uû se nedok ûe zmïnit, protoûe jì je dvaapades t let. ÑCo tomu Ìk te?ì zeptala se novèho far e, kter slouûil pouze o nedïlìch. ÑNeberte si to tak, don ~ o Remedios. UûÌvejte si klidnèho ûivota.»asy se zmïnily a vöichni se jim musìme p izp sobit.ì ÑI n boûenstvì?ì zeptala se don ~ a Remedios. ÑTo taky, don ~ o Remedios. ZmÏny jsou pro vöechny.ì Takûe uû se neodv ûila Ìct ani slovo. Pak se vöak p ihodilo, ûe jinè dvï panì, s nimiû se sch zìvala ËastÏji, protoûe byly prvnì, s nimiû se sezn mila, a potom i dalöì, muûi nebo ûeny, vöichni ti, kdo si po odchodu ze möe jeötï chvìli povìdali, jako to dïl vali cel ûivot, ji povï ili, aby p edala novèmu far i nïco jako stìûnost, nebo spìöe projev divu. UvidÌme, jak vysvïtlì, co se teô dïje, a je to nïco, co jejich pozornosti nemohlo uniknout. Je to totiû tak, ûe televize teô informuje pouze o neötïstìch, a jako by vöechno ve äpanïlsku a na celèm svïtï bylo vzh ru nohama, a oni to probìrali na jednom setk - nì u kostelnìch dve Ì po möi a p ed tìm, neû se rozlouëili a kaûd odeöel dom. Don ~ a Remedios k tomu poznamenala, ûe se ned nic dïlat, jenom d vï ovat Bohu a nic vìc, ale panì Justa se uöklìbla se a ekla: ÑUû ani to ne, don ~ o Remedios!ì A ona, stejnï jako vöichni ostatnì, co tam byli, zmlkla. Sami pro sebe si ale vöichni ekli, a pozdïji to p iznali, ûe to uû jsou v mïsteëku dva, co tvrdì nïco takovèho, protoûe tam byl takè Eustaquio, i kdyû ten chud Ëek nemïl vöech pït pohromadï, a jak koliv rozhovor s nìm vûdy skonëil tak, ûe prohl sil: 32

ÑStaËÌ, kdyû ekneme, ûe B h nenì. A ne Ìk m to j, Ìk to cìrkev.ì Ten uboû k ji s tou svou pìsniëkou p ekvapil, ale teô i panì Justa tvrdila, ûe samoz ejmï chud Ëek Eustaquio je plnï mimo z toho, jak v ûivotï trpïl, ale v jednè vïci m ûe mìt pravdu. ÑA moûn ûe vìc neû v jednè vïci,ì zd raznila energicky. A ûe o tom p em ölì jiû dlouho, i kdyû zatìm o tom s nik m nemluvila, ale od jistè doby poëìt, kolikr t nov far zmìnì Boha, JeûÌöe Krista nebo Pannu Marii a svatè p i k z nìch v kostele. A kdyby jì dali jedno euro z tïch, co m me dneska, kdykoliv se nïkdo z nich v k z nìch novèho far e objevì, nedïlalo by to vìce neû sedm nebo osm t dnï, vëetnï Velikonoc, kdy jsou JeûÌö Kristus, Panna Marie, svat Petr a Magdalena hlavnìmi hrdiny p ÌbÏhu, kter se Ëte, a nelze se bez nich obejìt. VÏci doöly aû tak daleko, ûe kdyû vidïla, jak se jì don ~ a Remedios scvrk v p ed oëima, protoûe od chvìle, co ji donutili odejìt do d chodu, uû to nebyla ona, se panì Justa, i kdyû byla jen vdovou po zatrpklèm cest i a nikdy nechodila do ökoly, rozhodla. ProstÏ jednè nedïle po möi zaöla do sakristie a zeptala se dona Sebase, jestli na ni m chvilku. ÿekl, ûe ne dlouhou, ale ûe ji poslouch, a panì Justa mu odpovïdïla, ûe to ho nezdrûì, protoûe m jen jednu jedinou ot zku. Tak povìdejte, ekl don Sebas; a panì Justa ekla, ûe se ho musì zeptat jenom na jedno: existuje B h nebo ne? A protoûe don Sebas jako by ztratil eë, pokraëovala, ûe jestli neexistuje, co za hlouposti to vyv dìme v kostele, ale jestli existuje, proë a z jakèho d vodu se o nïm nemluvì, a kdyû uû jeho jmèno padne, je to s jakousi nechutì a jakoby z povinnosti. Nem te pr vo nïco takovèho Ìkat, ani mï soudit, odpovïdïl. PanÌ Justa 33

pak ekla, ûe nejde o to soudit nebo nesoudit, ale o to, jak m lo je slyöet jmèno BoûÌ, JeûÌöe Krista, Panny Marie a svat ch. T eba to tak m b t a cìrkev to tak teô chce a jì nep ÌsluöÌ se do toho plèst, jenom chce zn t vysvïtlenì. Nic jinèho. A teô si to rozmyslete a p ÌötÌ nedïli, nebo aû s m budete chtìt, n m to objasnìte, protoûe nejsem sama, kdo to vede v patrnosti. A hned jsem se rozlouëila. A vy uû vìte, co n m potom ekl don Sebas; ûe jsou nïkte Ì, co se pletou do vïcì, do nichû nemajì, a jsou papeûötïjöì neû s m papeû. PodÌvejte se, jak teô pìsk papeû a co na to Ìk!, pravila panì Justa. ÑKdyû B h neexistuje, je tìm eëeno vöechno. A ne Ìk m to j, ale cìrkev,ì zd raznil Eustaquio, kter se p ipojil ke skupince. A dodal: ÑJeötÏ dob e, ûe tenhle far se aspoú modlì OtËen ö!ì ÑTo je pravda!ì podotkla don ~ a Rosario. ÑNemÏli bychom si stïûovat. To je dobou, a je docela moûnè, ûe don Sebas dïl, co m ûe, don ~ o Justo.ì ÑNo jo, co m ûe, co m ûe, je to moûnè. Ale co j o tom vìm?ì odpovïdïla. 34

Miláček národa»ty icet rok vl dl tè zemi Mil Ëek n roda a nikdy, ani na chvìli ani v jedinèm bodï nezavl dl mezi nimi ani ten nejmenöì nesoulad, a to nejenom v politickèm ûivotï, ale i v tom kaûdodennìm, protoûe ovl danì se vûdy spont nnï p ikl nïli k z lib m a ke zp sobu ûivota toho, kdo jim vl dnul. Mil Ëek n roda se narodil v nejuboûejöì Ë sti mïsta, byl velmi jednoduch a otcovsk a jeho nejvïtöì radostì bylo rozt Ëet k Ëu. Proto byly skoro okamûitï zapomenuty jinè z liby a sporty a cel zemï si hr la jenom s k Ëou. Konaly se soutïûe ve h e s k Ëou, objevily se spousty nejr znïjöìch k Ë a metafory a p irovn nì v eëi jak hovorovè, tak spisovnè se toëily kolem k Ë a pomalu vytlaëovaly ostatnì. Mil Ëek n roda krom toho m lo jedl a vedl zcela asketick ûivot; mïl pouze mal automobil a ûil ve skromnèm prezidentskèm pal ci, bïûnèm dvoupatrovèm domï. Byl svobodn, miloval pr ce na zahradï a chov kr lìk, a i v tom nakonec obyvatelè sdìleli z liby a oblìbenè Ëinnosti Mil Ëka n roda. Nosil sand ly, a tak je nosili vöichni obëanè, takûe tov rny zemï je vyr bïly v obrovsk ch mnoûstvìch. P ebytky z tèto v roby a ze zelin stvì se v bornï prod valy v zahraniëì a obchodnì bilance byla pro tuto zemi st le v hodn, protoûe skoro nic nemuseli kupovat jinde. 35

LidÈ se neûenili a nevd vali, i v tom napodobovali Mil Ëka n roda, ale i tak poëet obyvatelstva mìrnï rostl, protoûe existovala jak si rozmnoûovacì ölechta, kter, pokud vytvo ila poëetnou rodinu, mïla v hody a privilegia. ÿìkalo se dokonce, ûe poslednì generace produkujì jednotlivce menöì neû d Ìve; v kaûdèm p ÌpadÏ ti, co byli vyööì neû pr mïr, kter p edstavoval Mil Ëek n roda, nechodili na ve ejn mìsta, n brû jim vyhradili zvl ötnì mïstskè zûny, kde byli ukryti p ed pohledy ostatnìch. Ale bylo prokazatelnè, ûe tïch Ëty icet let vl dy Mil Ëka n - roda p ineslo prosperitu a pokrok ve vöech smïrech. Jedin problèm nast val v tè mì e, jak Mil Ëek n roda st rnul. ZaËal pouûìvat h l, a dokonce i malè dïti ji pouûìvaly s nìm; a jednou, kdyû trpïl gastroenteridou, dostali ji vöichni, nebo se alespoú vöichni tv ili, jako by ji mïli. Ale celkovï se Mil Ëek n roda udrûoval siln a zdrav a i kdyû vöechna n boûenstvì zanikla jiû p ed nïjakou dobou, v republice zavedli improvizovanï nov kult a obëanè mohli i nad le prosit bohy, aby Mil Ëek n - roda neonemocnïl a nikdy nezem el. Samoz ejmï ûe existovalo nïkolik lèka sk ch t m, kterè se staraly o jeho zdravì; jinè zase studovaly zmïnu klimatick ch podmìnek, aby byly neust le takovè jako na konci lèta, Ëasu, kterèmu Mil Ëek n roda d val p ednost. Jednoho neblahèho dne utrpïl Mil Ëek n roda nehodu na koni a p iöel o jedno oko. Celou zemi zas hl nekoneën proud smutku a ticha, ale okamûitï do nì zaëaly p ich zet desìtky oënìch lèka na vyzv nì obyvatel, kte Ì se rozhodli, ûe si nechajì vyloupnout jedno oko, a to dokonce i ti, co byli slepì. I odnesli velkè mnoûstvì vyúat ch oëì jako obïtinu Mil Ëkovi n roda, ten ji p ijal s dojetìm a vöechny ubezpe- Ëil, ûe jako podïkov nì za tento d kaz l sky si zase on nech vyjmout i zb vajìcì oko, a slep zamì Ì do st Ì a ke smrti jako Oidipus v AthÈn ch. Mil Ëek n roda totiû Ëas- 36

to citoval klasiky dìky slovnìku o dvaceti kapitol ch, kter sestavili mudrci tè zemï; kniha se objevila v desìtk ch vyd nì a p edstavovala jakousi obnovu studiì, kterou na- Ìdil opït on, Mil Ëek n roda. Ale n rod jej û dal, aby si oko, kterè mu z stalo, nenechal vyjmout, protoûe bylo z ÌtelnicÌ vöech oëì n roda, a ûe ho naopak zastoupì kaûd z nich; kaûd obëan si vypìchne i druhè oko, jen aby to nedïlal on. A Mil Ëek n - roda to neudïlal, ale hned zjistil, ûe ani lid si nevytrhnul oko, kterè mu zb valo, a ho ce mu to vytkl, nejen jako projev nevdïku, n brû p Ìmo jako v smïch l sce, kter v jejich vztazìch panovala po tolik let. Tehdy zapoëalo to, co nazvali vraûdïnìm Kyklop, neboli vyjìm nì zbylèho oka celèmu obyvatelstvu. kol plnila pal cov garda Mil Ëka n roda, kterèho tak poprvè a naposled n rod spat il i s jeho Velk m DohlÌûitelsk m Okem, nazl tl m a zarudl m hnïvem, jak vleëe v z pln diamantov ch, safìrov ch a sklenïn ch oëì, p esnï to mnoûstvì, jakè mu jeho n rod nabìdl, kdyû on p iöel o svè oko. Nadeöel tak Ëas naprostèho ticha v zemi lidì bez oëì, protoûe DohlÌûitelskÈ Oko Mil Ëka n roda postaëovalo k tomu, aby je vöechny vedl za ruku ke skuteënèmu ötïstì. äùastnïjöì republika nebo kr lovstvì nikdy na celèm svïtï neexistovaly! 37

Obhájce Psal mìstnì zpr vy pro jedinè noviny ve mïstï jiû vìce neû deset nebo dvan ct let, ale lidè z jeho Ëtvrti, p estoûe znaën Ë st jej znala jako novin e, ani nevïdïli, ûe ûije mezi nimi. Slyöeli jen, ûe se mu poda ilo, aby radnice umìstila v jednè jejich ulici semafor a udïlala z nì jednosmïrnou. Ale podobnè vïci nepot ebujeme kaûd den a je moûnè, ûe Ricardo Oblea, kter podepisoval svè Ël nky pseudonymem, jenû nakonec nahradil jeho skuteënè jmèno, uû mïl sv j okamûik sl vy ve Ëtvrti za sebou, jakmile publikoval Ël nky o semaforu a jednosmïrnè ulici. Pak ale p iöla vlna sexu lnìch tok na dïti, kterè nïkdy kon- Ëily prolèv nìm krve nebo dokonce smrtì. zkost, v nìû obyvatelè ûili, byla nezmï iteln. Zvl ötï trpïli rodiëe mal ch nebo dospìvajìcìch dïtì, a hlavnï ti z naöì Ëtvrti, neboù pr vï tam se neötïstì uhnìzdilo p edevöìm. Tehdy zaëal Ricardo Oblea ps t sèrii Ël nk o tocìch a stal se do jistè mìry klìëov m ËlovÏkem ve snaze vöech o to, aby Ëern m ra zmizela. Jako by vöechno z - viselo na nïm, stejnï jako v p ÌpadÏ semaforu a jednosmïrnè ulice, v nìû p ed tìm doch zelo k mnoha nehod m, a dvïma z nich smrteln m. ÑNapiöte to v novin ch bez vyt Ëek a û dejte trest smrti!ì Ìkali mu. 38

ÑAle j p ece nem ûu v novin ch zmìnit elektrickè k eslo ani trest smrti,ì odpovìdal. ÑKÈû bych mohl!ì Ale jednou to p esto naznaëil, napsal, ûe kdyby se u n s zach zelo se zloëinci jako ve Spojen ch st tech, hned by podobnè hr zy skonëily, a tehdy mu stovky lidì dïkovaly na ulici, a desìtky pìsemnï. Vyz vali jej, aby pokraëoval, a dokonce i jeho ûena dost vala blahop nì za odvahu, kterou jejì manûel prokazuje, a za to, ûe se nebojì mluvit o tom konkrètnï. ÑKdyû jde o dïti, manûel udïl vöechno, co je zapot ebì. ZboûÚuje je snad pr vï proto, ûe jsme sami dïti nemïli.ì I kdyû Ricardo Oblea dostal i nïkolik desìtek protestnìch dopis a dokonce i dva nebo t i ur ûlivè, v nichû mu vyt kali jeho obhajobu trestu smrti. A öèfredaktor ho upozornil, ûe jejich noviny tak ps t nemohou, a to i p esto, ûe s m souhlasì s tìm, co Ricardo Oblea napsal. NenÌ to moûnè, protoûe ve ejnè mìnïnì je proti, a hlavnï proto, ûe ve vïtöinï p Ìpad jsou auto i sexu lnìch tok, p edevöìm tïch konëìcìch smrtì, psychicky naruöenè osoby. Ale i tentokr t ñ stejnï jako v p ÌpadÏ semaforu a jednosmïrnè ulice v jeho Ëtvrti, i kdyû do nì p Ìmo nepat ila, byla vlastnï jen na hranici p edmïstì ñ byl Ricardo Oblea ve svè kampani spïön, neboù sexu lnì toky na dïti n - hle skonëily, jako by je jeho Ël nky zaûehnaly, a k û dnè dalöì vraûdï po dlouhou dobu nedoölo. A to uû se skuteënï stal hrdinou nejenom ve Ëtvrti, n brû v celèm mïstï a v celè zemi. St tnì televiznì stanice jej zvaly na diskuse o hr zyplnè ot zce, ale odmìtal s tìm, ûe ztr cì nit, kdyû mluvì, a hlavnï, kdyû je nervûznì. MnozÌ toho litovali. Ricardo Oblea se ovöem tïöil z popularity jen kr tce, protoûe vz pïtì neteënost a lhostejnost, kterè se u nïj projevovaly uû nïjakou dobu, dokonce i v ty dny, o nichû bychom mohli Ìci, ûe pro nïj byly triumf lnì, vy stily do hlubokè 39

deprese. Zaölo to tak daleko, ûe mu lèka v ûnï sdïlil, ûe kdyû se nebude snaûit s m, medicìna mu pomoci nem ûe. A ûe m p inejmenöìm vèst norm lnì ûivot, vr tit se do novin a pracovat, hr t karty a chodit na proch zky, kterè mïl tak r d. A ûe nejlepöì injekcì, kterou mu m ûe teô d t, je propustit ho dom. A tak to i udïlal. Kdyû se vr til do redakce, kolegovè se skuteënï podivovali, kdyû jej vidïli tak nadöenèho a ve formï, a ekli mu: ÑVypad ö, ûe se ti da Ì, Ricardo, a m me z toho skuteënï radost! Uû jsi na tom dob e, takûe se m ûeö vr tit k pr ci. M me tady dalöì p Ìpad zn silnïnì nebo sexu lnìho zneuûitì jednè holëiëky. JeötÏ ûe ji ten ömejd nezabil!ì Takûe si znovu sedl k psacìmu stroji, protoûe ve sv ch vìce neû pades ti letech se uû necìtil dostateënï siln na to, aby se sezn mil s poëìtaëi, a napsal Ël nek, v nïmû, samoz ejmï, znovu zmìnil elektrickè k eslo, i kdyû s jemn m d razem na to, ûe SpojenÈ st ty jsou imperialistickou a rasistickou zemì a ûe ve äpanïlsku elektrick k esla neexistujì. Avöak nïjak tvrd trest by si vinìci tïchto zlo- Ëin zaslouûili, to ano. ÑTÛn Ël nku je jeötï ost ejöì neû d Ìve,ì usoudil vedoucì vyd nì. Je ale vidït, dodal, ûe odpoëinek mu prospïl, staëì jen podìvat se, s jak m z palem se vr til a jak rychle se s Ël nkem vypo dal, zatìmco d Ìve mu vûdy trvalo dlouho, neû se rozepsal. ÑUvidÌme se odpoledne,ì rozlouëil se s nìm. ÑVyd me to tak, jak to je, nebo si poëk me na dalöì zpr vy od policie?ì zeptal se ho vedoucì redaktor. ÑPt m se, protoûe JoaquÌn telefonoval, neû odeöel z komisa stvì, ûe dìtï se stalo obïtì sexu lnìch hr tek, ale stejnï jako v p edch zejìcìch p Ìpadech ke zn silnïnì nedoölo.ì 40

ÑMyslÌm, ûe by bylo dobrè, abys poëkal na dalöì informace. P jdu teô hned na komisa stvì.ì A Ricardo Oblea öel skuteënï na policii. Veöel do kancel e, zeptal se po komisa i a kdyû mu ekli, ûe m n - vötïvu a musì chvìli poëkat, posadil se na lavici k ostatnìm. P istoupila k nïmu asi Ëty let holëiëka s plyöov m medvìdkem v n ruëì a Oblea si s nì hr l na vlka, medvìdka jì vzal a dïlal, jako ûe ho chce snìst. ÑJe hroznï boj cn,ì mìnila jejì matka. Ale uk zalo se, ûe to tak nenì, protoûe holëiëka povaûovala hru na medvìdka a vlka s Ricardem Obleou za velmi z bavnou. ÑPostraö mï, postraö mï!ì k iëela holëiëka. A jeötï st le si s nì hr l, kdyû jeden z policist Obleu upozornil, ûe komisa na nïj Ëek. Vstoupil do kancel e. Komisa vstal a pozdravil jej, pak mu naznaëil, aby se posadil, a s smïvem se zeptal: ÑTak co v s p iv dì, mil Obleo?ì Oblea odpovïdïl, ûe stejnï jako vûdy hled informace o novèm p ÌpadÏ zn silnïnì, öpatnèm zach zenì, nemravnèm obtïûov nì a o Ëemkoliv jinèm, k Ëemu doölo, a takè chce vïdït, proë policie postupuje v zadrûenì pachatel tak pomalu, a jestli se jì to v bec poda Ì, kdyû zatìm nikomu nic nedok zala. Jemu to nep ipad tak obtìûnè. ÑCopak vy nïco vìte, m te nïjakè podez enì?ì zeptal se komisa. Jak by mohl nïco vïdït? ChtÏl jenom jejich informace, aby je potom mohl analyzovat v novin ch, a vöichni byli opatrnì. Protoûe rodiëe se moc nezab vajì charakterem sv ch dïtì a d vï ujì jim aû p Ìliö, nemyslìte? NÏkdy nenese vinu jenom n silnìk, proto je osobnï p esvïdëen, ûe podobnè p Ìpady by nezmizely ani s elektrick m k eslem. Komisa povaûoval jeho hledisko za zajìmavè a p edal Ricardovi Obleovi vöechny informace, o nïû poû dal. 41

Kdyû setk nì skonëilo, doprovodil ho ke dve Ìm. V Ëek rnï byla jeötï st le panì s holëiëkou, kter si teô hr la s medvìdkem sama, a cel nadöen ekla mamince: ÑMami, podìvej! Uû je tady ten p n a m ûeme si zase hr t!ì Komisa je pozval d le, ale jeötï p ed tìm si promluvil s policistou a povï il ho, aby Obleu zadrûel, jakmile se vr tì dom, zatìmco jin policista öel na soud pro p Ìkaz k zadrûenì. Nebo to jeötï nenì jasnè? 42

OBSAH VÏno po mè matce......................... 9 B ruch................................. 13 ExpresnÌ vlak............................ 17 Andresillo............................... 20 JednÌm ezem............................ 26 Latinici................................. 31 Mil Ëek n roda........................... 35 Obh jce................................ 38 Beseda................................. 43 NejmilovanÏjöÌ bratr....................... 48 VzdÏl vacì institut......................... 53 tïk................................... 57 V mïna n bytku.......................... 61 Den jedinèho jìdla......................... 65 ZplnomocnÏn ministr...................... 68 Strach................................. 74 Prorok................................. 78 St nek................................. 81 Most................................... 86 Stvrzenka za svïtlo........................ 91 V prava................................ 95 R znè Ëinnosti........................... 99 Nutn respekt............................ 104 HavranÌ k Ìdlo........................... 107 TajemstvÌ snïhu.......................... 110 Mimo dnï nadan........................ 118