16. Válečné konflikty v průběhu 18. století Po třicetileté válce se pokusila Francie Ludvíka XIV. využít oslabení rakouských i španělských Habsburků k vlastním výbojům. Vrcholem těchto snah byla tzv. válka o dědictví španělské (1701 1714), kdy musela Francie bojovat takřka proti celé Evropě. Potlačení francouzské snahy o získání převahy v Evropě bylo provázeno i nástupem nových velmocí. V souběžně probíhající severní válce (1700 1721) se střetlo Rusko se Švédskem. Porážka Švédů zajistila carskému Rusku nejen přístup k Baltu, ale povýšila ho zároveň na evropskou velmoc, s níž musely ostatní státy počítat. Které dva velké panovnické rody se střetly ve válkách o španělské dědictví? Jaký byl výsledek této války? Ve kterých zemích po válce tyto rody vládly? Která velká bitva rozhodla v severní válce o vítězství Ruska? Za kterého cara získalo ruské impérium přístup k Baltu? Itálie byla stejně jako Svatá říše římská národa německého územím tradičně rozdrobeným na množství různě velkých států. V roce 1720 vyměnil savojský vévoda Viktor Amadeus II. s rakouskými Habsburky Sicílii, kterou získal po válce o dědictví španělské, za Sardinii a přijal titul sardinského krále. Část území ve střední Itálii obdržel v roce 1739 manžel Marie Terezie František Štěpán jako náhradu za ztracené Lotrinsko, jež musel postoupit polskému exkráli Stanislavu Leszyńskému (po jeho smrti mělo jako dědictví připadnout Francii). Které území to bylo? Války o rakouské dědictví (1740 1748) Roku 1740 se opět rozpoutaly války o dědictví, tentokrát o habsburské dědictví po zemřelém císaři Karlu VI. Za svého života se snažil prosadit potvrzení pragmatické sankce, která měla zajistit nedělitelnost habsburských rodových držav a dědičnost trůnu i po ženské linii. Nový pruský král Fridrich II. (1740 1786) odmítl uznat pragmatickou sankci, kterou jeho otec podepsal. Žádal Marii Terezii (1740 1780), aby mu za spojenectví odstoupila bohaté Slezsko. Po té, co jeho nabídku odmítla, vpadl s armádou v prosinci 1740 do Slezska a obsadil je začala tzv. první slezská válka (1740 1742). Nečekaný útok disciplinovaných a dobře vyzbrojených Prusů přinesl triumfální úspěch nad nepřipravenou rakouskou armádou a zisk Kladska a většiny Slezska (s výjimkou Opavska, Krnovska a Těšínska). Po prvních pruských vítězstvích na jaře 1741 se přihlásili další zájemci o rozdělení habsburské říše sousední Bavorsko a Sasko, Francie i Španělsko. Fridrich II. získal přízvisko Veliký jednak díky územní expanzi, kterou dvojnásobně rozšířil území Pruska, a i s ohledem na osvícenské reformy, které ve svém království úspěšně zaváděl. Nároky na habsburské dědictví vznesl vedle bavorského kurfiřta Karla Albrechta (též Alberta) také saský kurfiřt a polský král Fridrich August III. Pod vedením francouzské diplomacie došlo v září 1741 k dohodě o rozdělení habsburských držav; Bavorsku byly slíbeny Čechy, dále Tyroly a Horní Rakousy, Sasku menší část Slezska a Morava (i s nově vytvořeným titulem moravského krále), většina
Slezska a Kladsko měly zůstat Fridrichovi II. (česky Bedřich II.), habsburské državy v Itálii měly připadnout španělským Bourbonům. Marii Terezii měl zůstat jen zbytek rakouských zemí a Uhry. Vojska francouzsko-bavorské koalice vpadla téhož roku do Čech a v listopadu 1741 obsadila Prahu, kde se následující měsíc bavorský kurfiřt Karel Albrecht prohlásil českým králem. Marii Terezii zachránila v kritické situaci podpora Uher a diplomatický zásah Velké Británie, které se nelíbilo další posilování Francie na evropské pevnině a zprostředkovala roku 1742 uzavření separátního míru mezi Rakouskem a Pruskem. Za cenu ztráty Slezska uzavřela Marie Terezie v létě 1742 v Berlíně mír s Pruskem, kterým si uvolnila ruce pro boj proti zbylým nepřátelům. Rakouské armádě se podařilo obsadit Bavorsko a do počátku roku 1743 i Čechy včetně Prahy. Tyto úspěchy však vyvolaly obavy krále Fridricha II. z posílení Rakouska a možného ohrožené nedávno získaného území Slezska. Prusko se proto znovu zapojilo do konfliktu opětovným vpádem do Čech začala druhá slezská válka (1744 1745). Boje probíhaly i v habsburských državách v západní Evropě, v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgie) a v severní Itálii, jakož i v zámoří. Teprve celkové vyčerpání účastníků konfliktu vedlo roku 1748 k uzavření míru v Cáchách. Kromě Slezska a Kladska ztratila Marie Terezie i menší území v Itálii, jednotu ostatních zemí se jí však podařilo udržet, navíc dosáhla uznání platnosti pragmatické sankce ze strany většiny evropských zemí včetně Pruska. Sedmiletá válka (1756 1763) Podepsání mírové smlouvy znamenalo jen dočasné uklidnění situace, žádná ze stran nepovažovala sporné otázky za definitivně vyřešené. Marie Terezie se nechtěla smířit se ztrátou bohatého Slezska, Francie nebyla spokojena s výsledky bojů s Brity v zámoří, Prusko bylo rozhodnuto svá území ještě dále rozšířit. Nepřátelské strany sbíraly síly a několik následujících let se věnovaly hledání spojenců. Po cášském míru zahájila Marie Terezie celou řadu zásadních reforem, vedle správy a financí zasáhly především armádu, která měla být na nadcházející očekávaný konflikt s Pruskem co nejlépe připravena. Po složitých diplomatických jednáních k sobě našli zásluhou hraběte Kounice cestu dřívější zapřisáhlí nepřátelé Rakousko a Francie. K novému spojenectví uzavřenému v roce 1756 později přistoupilo i Sasko, Polsko, Švédsko a Rusko, tedy státy, které se cítily ohroženy pruskou rozpínavostí. Tentokrát to bylo Prusko, které se ocitlo v takřka úplné mezinárodní izolaci. Spojenecky svázáno bylo pouze s Velkou Británií, která se soustředila především na boj s Francií v zámoří a kromě finanční podpory nemohla svému spojenci na kontinentě více pomoci. Fridrich II. nečekal, až bude sám napaden státy široké protiruské koalice, a jeho armády vpadly do Saska a poté do Čech začala třetí válka o Slezsko, tzv. sedmiletá válka, největší válečný konflikt 18. století před Velkou francouzskou revolucí, první celosvětové střetnutí, protože boje probíhaly kromě Evropy i v zámoří mezi Bavorský kurfiřt Karel Albrecht (žil v letech 1697 1745) byl zvolen za římskoněmeckého císaře Karla VII. v roce 1742. Jeho volba a korunovace (na dobovém vyobrazení níže) byly mimořádnými událostmi, neboť poprvé od roku 1438 byl císařem zvolen někdo jiný než Habsburk. Po jeho smrti získal císařský titul manžel Marie Terezie František Štěpán Lotrinský, což byl velký mezinárodní úspěch mladé panovnice, volbu potvrdil i pruský král Fridrich II. Spojenectví s Pruskem Britům přinášelo i mocenské zajištění jejich držav v říši. Zjistěte, ve které části Svaté říše římské národa německého leželo území, které bylo prostřednictvím personální unie spojeno s Velkou Británií. Zjistěte, co znamená a jak vzniklo zvolání, či kletba himmellaudon!
Velkou Británií a Francií o rozhodující převahu v Severní Americe a v Indii. Po počátečních úspěších se válečná štěstěna začala od pruské armády odvracet. V červnu 1757 byli Prusové vedení samotným Fridrichem II. poraženi v bitvě u Kolína a museli české území vyklidit. Krátce na to se vyhlídky pruského krále výrazně zhoršily, hranice Pruska totiž překročila i švédská a ruská vojska. Po spojení rakouských a ruských armád utrpěl Fridrich II. v bitvě u Kunersdorfu roku 1759 největší porážku svého života. Roku 1760 obsadila koaliční vojska načas i samotný Berlín, francouzská vojska zahájila ofenzívu na západě, porážka Pruska se zdála být neodvratná. Vítězství rakouského maršála Dauna u Kolína (18. 6. 1857) učinilo konec mýtu o neporazitelnosti krále Fridricha II. (na obr. po prohrané bitvě) Bitva u Kunersdorfu 12. srpna 1759 porazila rakousko-ruská armáda vedená Laudonem a Saltykovem pruskou armádu na hlavu. Pruské armádě zbylo po bitvě pouze 3000 bojeschopných vojáků, pruský král Fridrich II. v zoufalé situaci uvažoval dokonce o sebevraždě. Naštěstí pro něj nedokázali spojenci tohoto vítězství využít a díky vzájemné řevnivosti poskytli Fridrichovi II. příležitost se z porážky vzpamatovat. Navzdory všem neúspěchům Fridrich II. nekapituloval, znovu shromáždil své síly a pokračoval v boji. V listopadu 1760 porazil maršála Dauna u Torgau. Zásadní obrat ve válce nastal po náhlé smrti ruské carevny Alžběty v lednu 1762. Změna na ruském trůně rozhodla o záchraně Pruska. Petr III., velký obdivovatel Pruska a zejména samotného Fridricha II., nařídil okamžitě zastavit boj, dokonce Prusku nabídl spojenectví a vojenskou pomoc. Poté, co byl v červnu 1762 carskými důstojníky svržen a krátce na to ve vězení zavražděn, nastoupila na jeho místo manželka Kateřina II., sama německého původu. Ani ona se již k původnímu spojenectví s Rakouskem nevrátila, potvrdila mír s Pruskem a stáhla ruská vojska z jeho území. Ve francouzský neprospěch byl mezitím rozhodnut souboj s Velkou Británií v zámoří, a tak Francie neměla zájem dále pokračovat ve finančně náročném konfliktu, kterým už nemohla nic získat. Své jednotky stáhla za Rýn a nejevila žádnou ochotu pomáhat Rakousku v jeho dalším boji s Pruskem. Marie Terezie brzy pochopila, že samotné Rakousko není schopno dotáhnout válku do vítězného konce a že Slezsko zpět nezíská. Válčící státy vyčerpané dlouholetým konfliktem zahájily mírová jednání, která uzavřely mírové smlouvy uzavřené roku 1763. Rakousko se muselo definitivně smířit se ztrátou většiny Slezska i tím, že mu ve střední Evropě vyrostl v podobě Pruska rovnocenný
soupeř. Jedním z mála úspěchů Marie Terezie bylo uznání syna Josefa jako budoucího císaře Svaté říše římské. Největší ztráty utrpěla Francie ztratila Kanadu, povodí Mississippi (Louisianu) a z francouzského koloniálního panství v severní Americe zbylo jen několik ostrovů, v Indii pak jen pět neopevněných měst. Její vliv výrazně klesl i na evropské pevnině, porážka a katastrofální stav financí vedl k hluboké krizi a poté i ke zhroucení absolutistického režimu ve Francii (viz Velká francouzská revoluce). Po sedmileté válce se Josef II. pustil do budování vojenských pevností, které měly pro příště zabránit vpádu pruských vojsk. Která pevnostní města byla v této době vybudována? Zjistěte, jaké bylo jejich využití po té, co ztratily svůj původní vojenskostrategický význam. Sedmiletou válku uzavřely dvě mírové smlouvy, jedna byla sepsána mezi Velkou Británií a Francií, druhá mezi Rakouskem a Pruskem. Zjistěte, ve kterých městech byly tyto dva míry podepsány. Co znamená, že byl mezi Rakouskem a Pruskem na mírové konferenci potvrzen status quo? Trojí dělení Polska Oslabení panovnické moci se ukázalo být osudným i jednomu z největších evropských států, který svou rozlohou přes 1 milion km 2 byl mnohem větší než např. tehdejší Francie či habsburská říše. Na rozdíl od nich však zůstalo Polsko volenou stavovskou monarchií se slabou královskou mocí. Panovník neměl prakticky žádnou moc, chod státu byl v rukou vysoké šlechty, která se scházela na sněmu sejmu, v němž se postupně prosadila zásada jednomyslnosti. To znamenalo, že jakýkoli účastník sněmu mohl použít práva veta a zablokovat tak jednání či schválení sněmovního usnesení včetně změn ústavy. Od počátku 18. století proto upadala země do rostoucího politického a hospodářského chaosu, kdy o moc v zemi bezohledně zápasilo několik šlechtických skupin, které pomoc hledaly v zahraničí. Sousedním státům úpadek polsko-litevského státu vyhovoval. V roce 1764 byl prorusky orientovanou šlechtou prosazen na uprázdněný trůn oblíbenec Kateřiny II. Stanislav Poniatowsky (1764 1795). Ten se sice snažil hájit zájmy země, ale k prosazení nutných reforem neměl ani autoritu, ani mocenskou základnu. Pokusil se provést reformy, které by posílily stát, což však ruským zájmům nevyhovovalo. Rusko a Prusko proto uzavřely dohodu s cílem zabránit reformám a posílení Polska. Roku 1772 proběhlo na návrh Pruska tzv. první dělení slabého Polska, k němuž se připojily i Rusko a Rakousko. Polské království tím ztratilo asi 30% území (viz mapa Trojí dělení Polska). První dělení Polska a reálné nebezpečí úplné likvidace polského státu urychlily proces národního uvědomění různých vrstev obyvatelstva. V Polsku proběhl v dalších desetiletích pozoruhodný pokus o reformu a posílení státní moci. Ten vyvrcholil roku 1791 přijetím nové ústavy, vůbec první psané ústavy v Evropě, která rušila právo veta a zaváděla dědičnou monarchii. V obavě z polského znovuzrození zasáhlo vojensky Rusko a spolu s Pruskem se pak roku 1793 dohodly na tzv. druhém dělení Polska. Řád Marie Terezie nejvyšší vojenský řád habsburské monarchie, jehož udělení bylo spojeno s povýšením do šlechtického stavu (platil až do roku 1918) Prusko-rakouské soupeření pokračovalo i válkou o bavorské dědictví (1778 1779). Po vymření bavorského rodu Wittelsbachů chtěli jejich území rakouští Habsburkové vyměnit s jejich vzdálenými příbuznými za Rakouské Nizozemí. Prusko se z obavy před přílišným posílením habsburské monarchie tomuto plánu rozhodlo zabránit. Vypukl krátký podivný konflikt, který v Čechách nazvali bramborová válka. Nedošlo během ní k žádným krvavým střetnutím, plány Habsburků však skončily nezdarem. Proč se rakouští Habsburkové chtěli vzdát bohatého Rakouského Nizozemí, které sami zdědili po španělských příbuzných? Odkud vzaly brambory v češtině své pojmenovávání?
Soudobá alegorie reagující na první dělení Polska z roku 1772 uprostřed polský král Stanislav Poniatowski, po stranách Kateřina II., Josef II. a Fridrich II. Na jak dlouho zmizelo Polsko z mapy Evropy? V historii bylo Polsko děleno i po čtvrté, za jakých okolností a mezi kterými státy k tomuto posledními dělení Polska došlo? Posledním pokusem o záchranu země bylo roku 1794 protiruské povstání, v jehož čele stál revolucionář a účastník bojů amerických osad za nezávislost Tadeusz Kościuszko [tadeuš koščuško]. Po jeho potlačení se Rusko, Prusko a Rakousko rozhodly definitivně zlikvidovat polský problém. Po tzv. třetím dělení Polska z roku 1795 zmizelo Polské království z mapy Evropy. Úsilí o obnovu nezávislosti země bylo trvalou snahou všech polských vlastenců po celé 19. století. Trojí dělení Polska: Tadeusz Kosćiuszko (žil v letech 1746 1817) se účastnil také války za nezávislost i revolučních bojů ve Francii. Jako polský národní hrdina byl pohřben v královské hrobce na krakovském Wawelu. Která hora nese jeho jméno a proč? Války s Turky Do konce 17. století byla z turecké nadvlády osvobozena většina Chorvatska a Uher, války proti osmanské říši však pokračovaly po celé 18. století. Na vytlačování Turků ze střední Evropy se podílelo zejména Rakousko a Rusko, často ve vzájemném spojenectví. Již roku 1715 vypukly nové války s Osmanskou říší. Rakouská armáda vedená Evženem Savojským několikrát porazila sultánovo vojsko, její úspěchy završilo vítězství u Bělehradu v roce 1717. Mír uzavřený v Požarevaci o rok později zajistil habsburské monarchie značné územní zisky. Rakousko si však své zisky neudrželo nadlouho, již v následující válce s Tureckem v letech 1736 1739, ve které bojovalo jako spojenec Ruska, o většinu získaných území zase přišlo. Kteří panovníci, či vojevůdci se zasloužili o porážku Turků před Vídní (1683)? Která území získali rakouští Habsburci na úkor Turků po míru v Karlovicích (1699)?
Turecko se právem obávalo rostoucí moci Ruska i snah carevny Kateřiny II. rozšířit území svého impéria dále na jih i západ. Napětí v rusko-tureckých vztazích vedlo v roce 1768 ke konfliktu, kdy turecké jednotky nečekaně napadly Rusko. Naštěstí pro Rusy však byla turecká armáda v ještě horším stavu než jejich vlastní. Ve válce, kterou Fridrich II. vtipně označil za válku jednookého se slepým, měli Rusové od počátku převahu. Poražená Osmanská říše se mírem v Küčük Kajnardži (1774) zavázala podstoupit Rusku Azov a několik dalších oblastí na Krymu, ruské obchodní lodě získaly právo volné plavby po Černém moři, turecký sultán musel uznat nezávislost kubáňských i krymských Tatarů (Krym byl k Rusku připojen v roce 1784) a ruskou carevnu za ochránkyni pravoslavných obyvatel na svém území. Cílem ruské carevny Kateřiny II. byla úplná porážka Turecka, chtěla jej zcela vytlačit z Evropy a ovládnout s jeho územím i strategicky významné černomořské úžiny. Pro svůj velkorysý plán potřebovala spojence, získala jej v císaři Josefu II. V letech 1787 1792 Rusko společně s habsburskou monarchií společně válčilo s Turky, ani jedna z koaličních stran však v konfliktu nedosáhla očekávaných územních zisků. Zejména v případě habsburské monarchie drobné úpravy chorvatské hranice v jeho prospěch neodpovídaly částce 200 miliónů zlatých vynaložené na válku. Rusko-tureckou válku ukončila v roce 1792 mírová smlouva, která z větší části jen potvrzovala předchozí územní zisky Ruska (hranice mezi oběma zeměmi vedla po řece Dněstr). Díky zásahu britské a pruské diplomacie, které si nepřály další posilování vlivu Ruska na Balkáně a v Černomoří, byly mírové podmínky pro poražené Turecko vcelku příznivé. Slovníček pojmů: anexe připojení cizího území k vlastnímu státu separátní mír mír uzavřený jen některými stranami konfliktu Knihovnička: Pavel Bělina Generál Laudon Milan Hlavačka Karel Albrecht Miloš Řezník Dějiny Polska v datech František Stellner Sedmiletá válka v Evropě Na náměstí Marie Terezie ve Vídni (naproti Hofburgu) stojí od roku 1887 památník věnovaný této panovnici českých, rakouských a uherských zemí. Uprostřed: na trůně sedící císařovna Marie Terezie Po stranách: jezdecké sochy čtyř vojevůdců, kteří se proslavili ve službách Marie Terezie (mezi nimi jsou i Daun a Laudon). O vítězství rakouské armády u Bělehradu (1789) se zasloužil maršál Gideon Laudon. Vyznamenal se již v sedmileté válce, v níž si vysloužil nejvyšší vojenské vyznamenání rakouské monarchie velkokříž Řádu Marie Terezie. Leopold II. jej jmenoval generalissimem, byl třetím nositelem tohoto titulu v dějinách rakouské monarchie. Jak se jmenovali jeho předchůdci, kteří byli stejně jako on nositeli tohoto titulu? Otázky a úkoly: 1. Které důležité válečné konflikty se odehrály v Evropě v průběhu 18. století a s jakými výsledky? Jak to ovlivnilo pozici jednotlivých válčících stran v mezinárodních vztazích? 2. Co vedlo k postupnému mocenskému úpadku a zániku polskolitevského soustátí? Jaké důsledky to mělo pro polský národ? 3. Které státy se účastnily tzv. trojího dělení Polska? 4. Které státy a s jakým výsledkem vedly v 18. století války s Turky?