Rada genetických zdrojů Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha - Ruzyně RÁMCOVÁ METODIKA

Rada genetických zdrojů Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha - Ruzyně RÁMCOVÁ METODIKA Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity Editoři: Ing. Ladislav Dotlačil, CSc. Ing. Zdeněk Stehno, CSc. Mgr. Iva Faberová Ing. Vojtěch Holubec, CSc. Praha 2004

RÁMCOVÁ METODIKA Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity Díl I. Část všeobecná Kapitola 1. - 5. Autoři: Dotlačil L., Faberová I., Holubec V., Stehno Z. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha 2004 Genetické zdroje č. 90

OBSAH DÍL I. ČÁST VŠEOBECNÁ (KAPITOLA 1-5) str. 1. ÚVOD 2 2. SOUČASNÝ STAV VÝZKUMU A VYUŽITÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN V ČESKÉ REPUBLICE A VE SVĚTĚ 2 2.1 Popis situace na počátku řešení Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity (2004 2008) 2 2.1.1 Rozšiřování kolekcí genetických zdrojů 5 2.1.2 Evidence a dokumentace genetických zdrojů. 5 2.1.3 Studium a hodnocení genetických zdrojů 6 2.1.4 Uchování genetických zdrojů.. 6 2.1.4.1 Regenerace 6 2.1.4.2 Uložení semenných vzorků v genobance. 7 2.2 Využívání genetických zdrojů (služby uživatelům) 7 2.3 Mezinárodní spolupráce.. 8 3. METODICKÉ ZÁSADY UCHOVÁNÍ A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN. 9 3.1 Shromažďování genetických zdrojů v kolekcích.. 9 3.1.1 Sběrové expedice.. 9 3.1.1.1 Sběratel subjekt. 9 3.1.1.2 Předmět sběru materiál. 10 3.1.1.3 Odborná příprava expedice 10 3.1.1.4 Dokumentace sběru a mapování 11 3.1.1.5 Velikost sbíraných vzorků.. 11 3.1.1.6 Zdroje materiálu a povolení ke sběrům. 12 3.1.2 Získávání genetických zdrojů od domácích a zahraničních donorů.. 12 3.1.3 Získávání genetických zdrojů mezinárodní výměnou. 12 3.2 Dokumentace GZR... 13 3.2.1 Úvod... 13 3.2.2 Dokumentace GZR ve světě... 13 3.2.2.1 GRIN... 13 3.2.2.2 SINGER.. 13 3.2.2.3 WIEWS 14 3.2.2.4 IPGRI, ECP/GR. 14 3.2.3 Mezinárodní standardy pro výměnu dat. 14 3.2.3.1 Pasportní data. 14 3.2.3.2 Popisná data 15

str. 3.2.4 Charakteristika a struktura IS EVIGEZ a jeho databází.. 15 3.2.4.1 Struktura EVIGEZ.. 15 3.2.4.1.1 Pasport 16 3.2.4.1.2 Popis 17 3.2.4.1.2.1 Pravidla popisu 17 3.2.4.1.2.2 Klasifikátory 18 3.2.4.1.2.3 Struktura popisné informace 18 3.2.4.1.3. Sklad. 19 3.2.5 Služby EVIGEZ.. 21 3.2.5.1 Centrální evidence kolekcí GZR. 21 3.2.5.2 Výměna a dostupnost dat 21 3.2.5.3 Změny prováděné v EVIGEZu v jednotlivých částech 22 3.2.5.3.1 Pasport. 22 3.2.5.3.1.1 Pasport - změny v kódování stávajících pasportních deskriptorů 22 3.2.5.3.1.2 Pasport změny : Nově zaváděné pasportní deskriptory. 23 3.2.5.3.2 Popis změny. 25 3.2.5.3.3 Sklad změny. 25 3. 3. Studium a hodnocení kolekcí genetických zdrojů (GZR) rostlin.. 25 3.3.1 Hlavní cíle hodnocení GZR 25 3.3.1.1 Získání informací o vlastnostech a znacích, důležitých pro intenzivní využívání shromážděné kolekce.. 25 3.3.1.2 Zabezpečení dostupnosti informací o GZR, které jsou v kolekcích uchovávány. 25 3.3.1.3 Organizační zajištění.. 26 3.3.1.4 Systém hodnocení GZR rostlin obecné zásady. 26 3.3.1.4.1 Předběžné hodnocení.. 26 3.3.1.4.2 Základní hodnocení. 27 3.3.1.4.2.1 Založení pasportní dokumentace. 27 3.3.1.4.2.2 Obecné zásady základnoho hodnocení plodinových kolekcí GZR. 27 3.3.1.4.3 Speciální hodnocení 28 3.3.1.4.4 Příprava dat pro informační systém EVIGEZ 29 3.3.1.4.5 Zdroje informaci, které nejsou výsledkem vlastního hodnocení. 29 3.3.1.5 Uchování kolekce GZR 30 3.3.1.6 Odlišnosti v hodnocení vegetativně množených GZR rostlin. 31 3.3.1.7 Obnova genetických zdrojů a jejich udržování v živém stavu regenerace.. 31 3.3.1.7.1 Regenerace generativně množených GZR... 31 3.3.1.7.2 Odlišnosti v regeneraci vegetativně množených GZR rostlin.. 31

3. 4 Dlouhodobé uchování genetických zdrojů kulturních rostlin ex situ 32 3.4.1. Úvod.. 32 3.4.2 Dlouhodobé uchování generativně množených GZR ex situ 32 str. 3.4.2.1 Vlastnosti vzorků 32 3.4.2.2 Typy kolekcí.. 33 3.4.2.3 Technologie příjmu a uchování vzorku 34 3.4.2.3.1 Příjem vzorku.. 34 3.4.2.3.2 Uchování vzorku. 35 3.4.3 Dlouhodobé uchování vegetativně množených druhů. 35 3.4.3.1. Konzervace GZR v ultranízkých teplotách - kryokonzervace 36 3.4.3.1.1 Pracovní postup pro uchování vzorků GZR v kryobance 36 3.4.3.1.2 Dokumentace vzorků GZR uložených v kryobance. 36 3.4.3.1.3 Technická opatření k zajištění bezpečnosti a monitoring uchovávaných GZR. 36 3.4.4 Vymezení vztahů účastnika NP (řešitele kolekce) ke genobance. 37 3.5 Konzervace genetických zdrojů rostlin in situ". 37 3.5.1. Subjekt zajišťující in situ konzervaci 38 3.5.2 Předmět konzervace in situ materiál. 38 3.5.3 Odborná příprava před vyhlášením statutu in situ pro navrhovanou lokalitu.. 38 3.5.4 Dokumentace in situ konzervace.. 38 3.5.5 Lokalizace in situ, legislativa. 39 3.6 Konzervace gentických zdrojů rostlin metodou on farm 39 4. VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSLIN UCHOVÁVANÝCH V RÁMCI NÁRODNÍHO PROGRAMU KONZERVACE A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN A AGRO-BIODIVERSITY.. 40 4.1. Formy využívání GZR 40 4.1.1 Šlechtitelské využívání GZR 40 4.1.2 Výběr GZR pro jejich přímé pěstování. 40 4.1.3 Uplatněnní aktivit NP při ochraně biodiversity 40 5. PODPORA ROZŠIŘOVÁNÍ AGRO-BIODIVERSITY 41 5.1 Rozšiřování plodinového spektra 41 5.2 Rozšiřování genetického základu nově šlechtěných odrůd.. 41 5.3 Podpora systémů setrvalého zemědělství 41

Díl II. PŘÍLOHY K VŠEOBECNÉ ČÁSTI (KAPITOLA 6) str. Příloha 6.1 42 Přehledy kolekcí GZR v ústavech Národního programu k 31.12. 2003 Příloha 6.2 42 Přehled klasifikátorů používaných v IS EVIGEZ Příloha 6.3 43 Přehled GZR podle skupin plodin uložených v genobance VÚRV Praha k 31.12. 2003 Příloha 6.4 44 Přehled GZR podle plodin uskladněných ve skladu genobanky k 31.12. 2003 Příloha 6.5a. 48 FAO/IPGRI MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS December 2001 Příloha 6.5b. 52 FAO/IPGRI MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS FAO/IPGRI Pasportní deskriptory prosinec 2001 (Český překlad 2003) Příloha 6.5c. 57 Dodatek 6 deskriptorů EURISCO pro Evropský katalog GZR Příloha 6.6 58 Struktura databáze EVIGEZ Příloha 6.7 59 Seznam pasportních deskriptorů EVIGEZ Příloha 6.7.1. 71 Přehled kódů a akronymů řešitelských plodinových ústavů Národního programu používaných v IS EVIGEZ (obsah číselníku EVGC01) Příloha 6.7.2. 72 Přehled skupin plodin a jejich kódů používaných v EVIGEZ Příloha 6.7.3a 72 Přehled kódů plodin a jejich skupin dokumentovaných v EVIGEZu řazeno dle kódů plodin Příloha 6.7.3b 84 Abecední seznam latinských jmen plodin a jejich kódy používané v EVIGEZ (obsah číselníku EVGC02)

str. Příloha 6.7.4.. 102 Zodpovědnosti řešitelských ústavů za vedení plodinových kolekcí v rámci Národního programu Příloha 6.7.5.. 105 Transliterace textů z některých jazyků Příloha 6.7.6. 106 Přehled států a jejich zkratek (rozšířená norma ISO 3166) (abecední řazení podle anglického názvu) Příloha 6.7.7.. 113 Pasportní karta EVIGEZ - Formulář pro vyplňování pasportních údajů Příloha 6.8. 114 Pravidla k vytvoření nové řady klasifikátorů/ seznamů deskriptorů EVIGEZ Příloha 6.8.1.. 116 Popisná karta EVIGEZ- formulář pro vyplňování popisných údajů Příloha 6.8.2.. 117 Platnost klafifikátorů pro plodiny číselník kódů plodin pro popisnou část Příloha 6.8.3.. 119 Číselník oblastí hodnocení používaný dříve v Československu: Příloha 6.8.4.. 120 Údaje doplňující popis GZR /Additional information on PGR Příloha 6.8.5. 121 Příklad formálního uspořádání klasifikátorů EVIGEZ (první dva deskriptory klasifikátoru Humulus L.) Příloha 6.8.6.. 122 Protokol o předání dat do centrální evidence genetických zdrojů rostlin EVIGEZ Příloha 6.9.1. 123 Schéma činnosti genové banky Příloha 6.9.2 124 Protokol o předání vzorků do genové banky VÚRV Příloha 6.9.3. 126 Rozmístění vzorků ve skladu genové banky

str. Příloha 6.9.4 127 Doporučená vlhkost osiv vhodných k uložení do genové banky Příloha 6.9.5 128 Velikost semenného vzorku genetických zdrojů rostlin předávaných pro dlouhodobé uchování v genobance (počty klíčivých semen v tisících) (dle vyhlášky č. 458/2003 Sb.) Příloha 6.9.6 128 Druhy a plodiny, u kterých může mít semeno před uložením v genobance nižší klíčivost než 85 % - doporučené hodnoty Příloha 6.9.7 129 Minimální požadavky na klíčivost a čistotu semenných vzorků předávaných pro konzervaci v genobance (dle vyhlášky č. 458/2003 Sb.) Příloha 6.10 130 Literární zdroje - seznam dokumentů

Díl III. PLODINOVĚ SPECIALIZOVANÉ METODIKY (KAPITOLA 7) (číslování od 1) str. 7.1 Metodika práce s kolekcemi genetických zdrojů drobnozrnných obilnin (Z. Stehno, J. Milotová, V. Holubec, P. Martinek, L. Nedomová)..3 7.2 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů přadných rostlin a luskovin (M. Pavelek, M. Hýbl )...11 7.3 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů olejnin (R. Koprna)..24 7.4 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů pícnin a trav (J. Pelikán, M. Ševčíková). 31 7.5 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů bramboru (J. Domkářová, V. Horáčková, L. Kreuz).43 7.6 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů ovocných druhů.....51 7.6.1 Část ovocné dřeviny (F. Paprštejn, J. Ludvíková). 52 7.6.2 Část teplomilné ovocné dřeviny ( B. Krška, I. Oukropec).. 56 7.7 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů chmele (V. Nesvadba) 60 7.8 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů révy vinné (O. Jandurová, V. Pacík, E. Postbiegl)..67 7.9 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů zelenin, aromatických, kořeninových a léčivých rostlin......70 7.9.1 Část zeleniny (V. Chytilová, E. Křístková, J. Losík, K. Petříková, H. Stavělíková).70 7.9.2. Část aromatické, kořeninové a léčivé rostliny (K. Dušek, E. Dušková, K. Petříková) 86 7.9. Metodika řešení kolekce genetických zdrojů okrasných rostlin (V. Benetka, B. Krška)...105

1. ÚVOD Existence živé zárodečné hmoty, která je schopna autoreprodukce a přenosu dědičné informace, činí Zemi výjimečnou v celém dosud poznaném vesmíru. Veškeré různorodé formy existence zárodečné plasmy na Zemi jsou označovány souhrnným názvem biodiversita. Mezi živými organismy zaujímají klíčové postavení rostliny díky jejich schopnosti poutat sluneční energii a ukládat ji v chemických vazbách organické hmoty. Ta je pak využívána živočichy a mikroorganizmy. Sílící úbytek druhů rostlin, živočichů i mikroorganismů tzv. genetická eroze vyvolává nevyhnutelnou potřebu ochran biodiversity v celé její šíři. Na mezinárodní úrovni se potřeba ochrany, ale i cíleného využívání biodiversity, projevuje a nabývá konkrétních forem realizace v sedmdesátých letech minulého století. Formují se genobanky a prudce narůstají sbírky (kolekce) genetických zdrojů rostlin. Genetické zdroje rostlin zahrnují genetickou diversitu přítomnou v tradičních (krajových) odrůdách, šlechtěných odrůdách (moderních i starších, již restringovaných), experimentálních a šlechtitelských liniích a planých druzích příbuzných kulturním druhům. Jde o materiály, které mohou být v současnosti či budoucnosti využity ku prospěchu lidstva, pro produkci potravin, léčiv, krmiv, vláken, stavebních a jiných materiálů, energie a řady dalších produktů. Tyto zdroje mají pro lidstvo mimořádnou a nenahraditelnou hodnotu jako zdroje genů a genových komplexů pro další genetické zlepšování biologického a hospodářského potenciálu zemědělských plodin. Genetické zdroje jsou proto klíčem k dalšímu rozvoji zemědělství a biotechnologií, pro zajištění vyšší bezpečnosti a kvality potravin, zlepšení životních podmínek lidstva a kvality života. V České republice se díky podpoře Ministerstva zemědělství, které založilo v roce 1994 prvý Národní program (NP) konzervace a využití genetických zdrojů rostlin podařilo navázat na dlouholeté tradice shromažďování a využívání genetických zdrojů rostlin. Etablováním NP došlo k jasnému definování role jednotlivých subjektů zapojených do této činnosti a zvýšila se možnost koordinování dílčích aktivit. Jedním z nástrojů k zabezpečení dlouhodobě jednotného provádění dílčích činností NP byly rámcové metodiky doplněné metodickými postupy pro jednotlivé skupiny plodin. Metodiky byly v průběhu trvání NP aktualizovány, tak aby podchytily změny a nové přístupy k uchování, dokumentaci, hodnocení i využívání shromážděných kolekcí. Metodické postupy uváděné v této metodice navazují na zásady užívané v předchozích etapách výzkumu genetických zdrojů v České republice, který má již desetiletou tradici. Současně však tato metodika odráží aktuální stav výzkumu genetických zdrojů u nás i ve světě. Vychází z nově přijaté legislativy, kterou je Zákon o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství č. 148/2003 Sb. a jeho prováděcí vyhláška č. 458/2003 Sb. Metodické zásady jsou závazné pro všechny stávající i nově přistupující účastníky Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity. Na zásady shrnuté v této Rámcové metodice (Díl I. a díl II. Přílohy) navazují podrobné metodiky (Díl III.)specializované na skupiny genetických zdrojů blízkých taxonomicky nebo na skupiny plodin shodného způsobu využití (obilniny, luskoviny, zeleniny, ovocné dřeviny ) 2. SOUČASNÝ STAV VÝZKUMU A VYUŽITÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN V ČESKÉ REPUBLICE A VE SVĚTĚ 2.1 Popis situace na počátku řešení Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity (2004 2008) 2

Rokem 2004 začíná nová etapa výzkumu a využívání genetických zdrojů rostlin, která vychází z ustanovní zákona 148/2003 Sb. a prováděcí vyhlášky 258/2003 Sb. Tato fáze bude navazovat na předchozí etapu řešenou v letech 2001 2003. Rok 2003 byl jedenáctým rokem, kdy základní aktivity v péči o genetické zdroje zemědělských plodin v ČR byly soustředěny do Národního programu konzervace a využití genofondu rostlin, tedy standardní formy péče o genofondy, užívané ve vyspělých státech a metodicky řízené na mezinárodní úrovni (FAO, Global Plan of Action). V rámci tohoto projektu zajišťují spolupracující instituce nezbytné činnosti při sběrech, shromažďování, dokumentaci, charakterizaci, základním hodnocení, dlouhodobém uchování a využívání rostlinných genetických zdrojů pro potřeby výživy a zemědělství (dále jen GZR). Vedle bezpečné konzervace je dlouhodobě věnována zvýšená pozornost rovněž shromažďování dat a získávání experimentálních údajů o GZR, jejich zpracování a poskytování informací a vzorků GZR uživatelům, tj. zejména šlechtitelským, výzkumným a pedagogickým pracovištím tak, aby shromážděné kolekce GZR byly efektivně využívány. V rámci projektu je rovněž zabezpečováno plnění mezinárodních závazků vyplývající pro resort zemědělství z podpisu Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD, UNCED, 1992) a International Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture (FAO, 2001), která nahradila International Undertaking on Plant Genetic Resources (FAO, 1983) a vytváří nový právní základ pro mezinárodní spolupráci, včetně vymezení práv a povinností signatářských států. Zabezpečování mezinárodní spolupráce a úkolů vyplývajících z mezinárodních dohod, jakož i úkolů a služeb vyplývajících pro resort zemědělství ze Zákona 134/1999 Sb. (Úmluva o biologické rozmanitosti) je rovněž součástí Národního programu. Národní program konzervace a využití genofondů rostlin, zvířat a mikroorganismů, významných pro zemědělství a lesnictví, vyhlášený na období 2004 2008 naváže na dosud vykonané aktivity v oblasti zemědělsky využívaných genofondů a vytvoří větší prostor a vyšší míru bezpečnosti pro práci s genofondy v příštím období. Účelem NP a navazující legislativy je zabezpečit organizační a věcně podmínky pro uchování a setrvalé využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro zemědělství, výživu a lesnictví, které se nalézají na území České republiky, ve smyslu Úmluvy o biologické rozmanitosti (č. 134/1999 Sb.), Zákona o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů (č. 148/2003 Sb.) a Zákona o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat (č. 154/2000 Sb.). Podprogram uvedeného projektu pro genetické zdroje rostlin nazvaný Národní program konzervace a využití genofondu rostlin a agrobiodiversity je vyhlašován na období let 2004 až 2008 a naváže na dosud probíhající Národní program pro konzervaci a využití genofondu rostlin. Dosavadní program aktualizuje a uvádí zásady práce s genofondy do plného souladu s výše uvedenými zákonnými normami a mezinárodními dohodami. Dotváří rovněž nezbytný legislativní a organizační rámec pro další rozvoj práce s genofondy a jejich lepší zabezpečení pro budoucnost. V souladu s vývojem ve světě a mezinárodními prioritami (FAO, Global Plan of Action) se významnou součástí Národních programů konzervace a využívání genetických zdrojů stává úsilí o rozšíření agro-biodiversity, podporu principů setrvalého rozvoje v zemědělství a jeho nevýrobních funkcí. V České republice se podařilo dosáhnout úspěchů i v této oblasti, např. rozšíření druhové pestrosti lučních a pastevních porostů, rozšiřování opomíjených plodin (zejména pro zajištění vysoké nutriční hodnoty produktů), výběr vhodných druhů a odrůd pro alternativní využívání produkce, zlepšování půdní úrodnosti, výběr a využití některých cenných krajových odrůd atd. Potřebný výzkum byl a je zajišťován zejména v rámci projektů aplikovaného zemědělského výzkumu, popř. jiných výzkumných projektů; hodnocení 3

genetických zdrojů pro potřeby rozšiřování agro-biodiversity je výrazněji akcentováno i v poslání nového Národního programu. Na počátku nové etapy zahrnuje NP síť čtrnácti pracovišť patřících jedenácti právním subjektům ze sféry státních výzkumných pracovišť (VÚRV Praha - pracoviště Genové banky v Praze, Genové banky v Olomouci a Výzkumná stanice vinařská Karlštejn; dalším státním ústavem je VÚKOZ Průhonice), zemědělských univerzit (Zahradnická fakulta v Lednici na Moravě, MZLU Brno) a soukromých společností, které se zabývají zemědělským výzkumem (ZVÚ Kroměříž, AGRITEC Šumperk, VÚB Havlíčkův Brod, CHI Žatec, VŠUO Holovousy, VÚP Troubsko, OSEVA PRO [se svými pracovišti VST Zubří a VÚO Opava] a AMPELOS Znojmo-Vrbovec). Koordinaci a servisní činnosti (národní informační systém GZR EVIGEZ, dlouhodobé uchování semenných vzorků v genobance) zajišťuje pro všechna pracoviště v ČR genobanka ve VÚRV Praha Ruzyně. Genetické zdroje vegetativně rozmnožovaných druhů jsou uchovávány na pracovištích odpovědných za kolekce těchto druhů, ve většině případů jako polní kolekce (polní genobanky), popř. v in vitro kultuře (brambory). Odpovědná pracoviště zajišťují u svěřených vegetativně množených kolekcí běžné služby genobanky (poskytování a výměny materiálů z kolekcí, výměna informací). Počet shromážděných genetických zdrojů v ČR dosáhl k 31. 12. 2003 celkem 48 691 položek, zahrnutých do kolekcí v rámci ČR (Příloha 6.1). Vedle těchto GZR jsou na některých pracovištích uchovávány v pracovních kolekcích vzorky ze sběrových expedic (celkem evidováno 3 719 sběrových položek), z nichž část bude po přesevu a zhodnocení zařazena do kolekce. V pracovních kolekcích je uchováváno dalších cca 2,5 tisíce položek pro potřeby jednotlivých pracovišť (zpravidla materiály, o jejichž zařazení do kolekce bude teprve rozhodnuto, podobně jako u materiálů ze sběrů). Z celkového rozsahu kolekcí (48 691 položek) představují generativně množené druhy 40 042 položek (tj. 82,2 %) a k vegetativně množeným druhům patří 8 648 položek (tj. 17,8 %). Nejrozsáhlejší kolekce jsou shromážděny ve VÚRV Praha (25 651 položek, tj. 52,7 % z celkového rozsahu národních kolekcí). Rozsáhlé jsou rovněž kolekce ZVU Kroměříž, s.r.o. (5 208 položek), AGRITEC Šumperk, s.r.o. ( 4 737 položek), OSEVA PRO- VST Zubří (1 720 položek) a VÚP Troubsko (2 502 položek). Největší kolekce vegetativně množených druhů uchovává VŠÚO Holovousy (2222 položek) a VÚB Havlíčkův Brod (2 018 položek). V plodinovém a druhovém složení jsou nejvíce zastoupeny kolekce obilovin, z nich zvláště pšenice (11 338 vzorků, včetně příbuzných planých druhů) a ječmen (4 338 položek). Rozsáhlé jsou kolekce zelenin (9 818 položek), z nichž rozsáhlé jsou kolekce rodů Lactuca (1 435 položek), Cucumis (984 položek), Cucurbita (751 položek), dále kolekce česneků (614 položek), paprik (508 položek), zahradních hrachů (1 208 položek), fazolí (1 089 položek) a rajčat (1 611 položek). Poměrně rozsáhlé kolekce aromatických a léčivých rostlin (763 položek) jsou orientovány zejména na shromažďování domácích druhů a ekotypů. Významné jsou rovněž kolekce pícnin (zejména jetelovin- 1 845 položek) a polních luskovin (zejména hrachů). U vegetativně množených druhů jsou mezinárodně významné kolekce ovocných dřevin (jabloně 1 034 položek, slivoně 244 položek, třešně a višně 442 položek, meruňky 306 položek, réva vinná 878 položek). V ČR jsou rovněž uchovávány dvě mezinárodní kolekce - Mezinárodní kolekce vegetativně množených druhů rodu Allium (česnek, šalotka) na pracovišti Olomouc, VÚRV Praha, a mezinárodní kolekce populací slunečnice ve stejném ústavu na pracovišti GB v Praze (91 původních populací z celého světa). Za originální a relativně velké kolekce považujeme také kolekci lnu (2 017 položek v AGRITEC Šumperk) a kolekci brambor, která patří k velkým a dobře vedeným kolekcím ve světě (2 018 položek ve VÚB Havlíčkův Brod), ale i menší, avšak významnou kolekci chmele v CHI Žatec (316 položek). 4

Řešení Národního programu se řídí mezinárodně užívanými postupy a standardy, které dosud konkretizovala Rámcová metodika Národního programu konzervace a využití genofondu rostlin (naposledy inovovaná v roce 2000). Na rámcovou metodiku tradičně navazují pracovní metodiky pro jednotlivé skupiny plodin, zpracované odpovědnými řešitelskými pracovišti příslušných kolekcí. Poradním a oponentním orgánem Národního programu je Rada genetických zdrojů (RGZ), kde jsou vedle řešitelů kolekcí a pracovníků genobanky zastoupeni pracovníci MZe a přední specialisté v oblasti studia a využívání GZR. Práce RGZ se řídí jejím statutem a organizačním řádem. 2.1.1 Rozšiřování kolekcí genetických zdrojů Kolekce jsou doplňovány s předem připravenou strategií a záměry, kladoucími důraz na kvalitu a potřebu nově získávaných zdrojů. Hlavními zdroji přírůstků nových položek do kolekcí jsou výměny se zahraničními pracovišti a materiály poskytnuté domácími (případně zahraničními) šlechtiteli, výzkumníky a jinými donory. Rovněž sběrové expedice doma i v zahraničí jsou významným zdrojem nové genetické diversity. Domácí sběrové expedice jednotlivých pracovišť se v poslední době podílely zejména na rozšíření kolekcí aromatických a léčivých rostlin a travin. Zahraniční sběry rozšířily zejména kolekce chmele, planých druhů Allium, pícnin a léčivek. Kromě vlastní sběrové aktivity byly vytipovány 2 ohrožené lokality, které jsou navrženy na ochranu in situ. 2.1.2 Evidence a dokumentace genetických zdrojů Národní informační systém genetických zdrojů (EVIGEZ) je v současnosti využíván všemi pracovišti, která se podílejí na řešení Národního programu. EVIGEZ je provozován genobankou ve VÚRV Praha - Ruzyně. Informační systém je tvořen relační databází, která propojuje pasportní údaje s popisnými daty (výsledky charakterizace a hodnocení) a s evidencí skladu genobanky. Výměna informací s řešitelskými pracovišti probíhá elektronickou formou (e-mailem nebo předáváním nosičů). Pro fungování tohoto způsobu výměny informací je nutný určitý základní stupeň unifikace přípravy a zpracování dat. Tato unifikace je předpokladem výměnu dat na národní úrovni i pro komunikaci s mezinárodními databázemi a pro dostupnost dat na informačních sítích. Česká republika se na přípravě, unifikaci a provozování mezinárodních databází významně podílí (VÚRV Praha, Genová banka, má odpovědnost za Evropskou databázi pšenice, AGRITEC, s.r.o. Šumperk odpovídá za mezinárodní databázi lnu a OSEVA PRO, s.r.o., VST Zubří za evropské databáze ovsíku a trojštětu; tyto databáze trav jsou umístěny na serveru VÚRV Praha). Plná unifikace EVIGEZu pro potřeby všech pracovišť je funkční od roku 1995. Všechna pracoviště využívají stejné programy a kódovací tabulky, data jsou poskytována všem kurátorům kolekcí. Kurátoři kolekcí generativně množených druhů mají k dispozici rovněž údaje o vzorcích umístěných v genobance. Všechny informace jsou dostupné v centrální dokumentaci v genobance VÚRV Praha. Aktualizace se provádí jednou až dvakrát ročně (podle druhu kolekce), v centrální evidenci i na pracovištích kolekcí. Službou pro nejširší okruh domácích i zahraničních uživatelů je umístění informačního systému EVIGEZ (databáze pasportních dat) na internetu. Od roku 1998 je zde EVIGEZ dostupný na URL http://www.genbank.vurv.cz/genetic/resources/. Internetová aplikace EVIGEZ je průběžně aktualizována. Při dalším rozvoji informačního systému EVIGEZ se počítá s jeho rozšířením o evidenci kryokonzervace a in vitro konzervace. Charakterizace vybraných genetických zdrojů bude doplněna o zápis některých genetických charakteristik (charakteristiky DNA markerů, zásobních bílkovin, popř. enzymů) a o obrazovou dokumentaci. 5

Pro větší přehled o pohybu GZR jsou nové materiály evidovány v pracovní kolekci až do rozhodnutí o jejich zařazení do aktivní kolekce či vyloučení z další práce. Část těchto vzorků bude zařazena do kolekcí v následujících letech. Počet položek, u nichž jsou k dispozici určité popisné údaje (v různém rozsahu), se zvýšil koncem roku 2003 na 22 865, což znamená, že popisná data jsou k dispozici u 47,9 % GZR. Pod tímto číslem se skrývá značný pokrok oproti začátkům Národního programu a velmi dobrá úroveň IS EVIGEZ i v mezinárodním srovnání. Hodnocení genetických zdrojů a zpracování popisných dat je podmíněno přípravou klasifikátorů (u malých kolekcí podle minimálních seznamů deskriptorů). Celkový počet publikovaných klasifikátorů (v tištěné či pouze v elektronické formě) zahrnuje 38 rodů (druhů); za poslední 4 roky tak přibylo 20 nových klasifikátorů, z nich však klasifikátory pro Vitis a Brassica napus pouze nahradily starší verze. Z tohoto počtu 30 klasifikátorů existuje v tištěné formě a osm klasifikátorů (seznamů deskriptorů) pouze v elektronické podobě (Příloha 6.2). Pokrok při přípravě klasifikátorů nesporně přispěl k dalšímu hodnocení GZR a budování databáze popisných dat. U malých kolekcí a minoritních plodin není požadována příprava složitých klasifikátorů a potřeba dokumentace se úspěšně řeší přípravou minimálního seznamu vybraných deskriptorů, které jsou zapracovány přímo jako součást IS EVIGEZ. S přípravou těchto seznamů deskriptorů pro další druhy/rody se počítá i v metodice nového Národního programu. 2.1.3 Studium a hodnocení genetických zdrojů Hodnocení genetických zdrojů je nezbytným předpokladem pro jejich efektivní praktické využití a jednou z dlouhodobých priorit Národního programu. Pro potřeby databáze popisných dat IS EVIGEZ jsou GZR hodnoceny ve 2 3 letých polních pokusech, hodnocení je prováděno podle národních klasifikátorů, vytvořených pro jednotlivé druhy plodin, popř. rody. Příprava nových klasifikátorů (minimálních seznamů deskriptorů) je proto podmínkou rozšiřování hodnocení kolekcí. Hodnocení v polních pokusech je zpravidla doplněno laboratorními testy, podle potřeby a dle druhů plodin. Pro management kolekcí i pro uživatele mají význam tzv. charakterizační data, která umožňují jednoznačnou identifikaci genetického zdroje, ale i např. hodnocení genetické rozdílnosti v rámci souborů, popř. i využití jako markerů významných znaků. Vedle morfologických znaků jsou pro tento účel stále více využívány DNA markéry a charakteristiky bílkovin. V rámci Národního programu jsou tyto aktivity sledovány prvý rok; je však zřejmé, že současné rozsahy (charakterizace 231 položek provedené pouze na třech pracovištích) bude nutné rozšířit, tak jak se to děje i v technologicky pokročilých zahraničních programech. Velké rozsahy hodnocení (zahrnující většinu položek v kolekcích) provádějí každoročně pracoviště pečující o polní kolekce vegetativně množených druhů (zejména trvalých kultur jako jsou ovocné dřeviny, vinná réva a chmel), kde jsou důležité informace o genetických zdrojích v průběhu více let existence těchto kultur. Větší rozsahy hodnocení byly v poslední době provedeny u kolekcí pšenice, ječmene, ovsa, lnu, česneku, vybraných druhů květin, travin, chmele, jabloní, hrušní, třešní a višní, broskvoní a meruněk. 2.1.4 Uchování genetických zdrojů 2.1.4.1 Regenerace 6

Základním předpokladem bezpečného uchování genetických zdrojů je jejich regenerace a následná konzervace. Bez zajištění potřebných regenerací nelze považovat zabezpečení genofondů za dostatečné. Dle údajů z pracovišť národního programu vyžaduje v současné době regeneraci 5 207 položek v kolekcích, Z uvedeneného počtu vyplývá, že přes dosažený pokrok regenerace kolekcí zůstává prioritou Národního programu i v příštím období. Potřeba rozsáhlých regenerací materiálů je přes několikaleté úsilí stále na pracovišti VÚRV Praha v Olomouci, kde je nutné regenerovat ještě více jak 2,5 tisíce položek generativně množených druhů a část z položek získaných sběry. K tomu přistupuje každoroční potřeba regenerace cca 1000 položek vegetativně množených druhů (zejména kolekce Allium). Pracoviště věnuje této činnosti značnou část svých kapacit. Značná potřeba regenerace materiálů je stále ve VÚP Troubsko. Část regenerací zbývá dokončit i ve VÚRV Praha a VUKOZ Průhonice. Každoroční rozsáhlou regeneraci vyžaduje kolekce brambor, uchovávaná in vitro ve VÚB Havlíčkův. Poměrně značná potřeba regenerací vegetativně množených ovocných dřevin je rovněž ve stále ve VUKOZ Průhonice a CHI Žatec. Velmi významnou pomocí při konzervaci GZR vegetativně množených druhů bude uplatnění metod kryokonzervace, jejichž výzkum v ČR intenzivně probíhá a dospěl do stádia praktického využití u několika plodin. Na základě dosažených výsledků doporučila RGZ zahájit ve VÚRV Praha od 1. 1. 2004 rutinní provoz kryobanky pro ty kolekce vegetativně množených druhů (část materiálů) pro které jsou k dispozici vyhovující kryoprotokoly. 2.1.4.2 Uložení semenných vzorků v genobance Z celkového rozsahu kolekcí v ČR (48 691 položek) bylo k 31. 12. 2003 v genobance ve VÚRV Praha uloženo 33 543 vzorků, to je 83,8 % všech generativně množených položek (40 042). (Příloha 6.3, 6.4) V polních kolekcích se uchovává 6 480 položek generativně množených položek a v in vitro kultuře dalších 1 961 položek brambor a 64 okrasných rostlin. Jako bezpečnostní duplikace bylo ve VÚRV Piešťany ve Slovenské genové bance uloženo 1 349 vybraných semenných vzorků. Nejvíce položek uložila do skladu genobanky následující pracoviště. VÚRV Praha (GB Praha- 14 704 vzorků, GB Olomouc 5 244 vzorků genetických zdrojů), dále VÚB Kroměříž (5 116 vzorků) a AGRITEC Šumperk (4 025 vzorků). Tomu odpovídá i plodinová struktura skladu genobanky, s největším zastoupením obilovin (53%), luskovin (12%), zelenin (9%), technických plodin (6%), pícnin včetně trav (8%) a olejnin (4%). Semenné vzorky všech generativně množených plodin jsou uchovávány v genobance ve VÚRV Praha, která tuto službu zajišťuje pro všechna pracoviště v ČR. Vzorky jsou vysoušeny na 5-8 % vlhkosti a uchovávány ve sklenicích s hermetickým uzávěrem při teplotě - 5 0 C (aktivní kolekce) a -18 0 C (základní kolekce, ale také aktivní kolekce vybraných citlivých druhů). Všechny semenné vzorky jsou uloženy v aktivní kolekci, genetické zdroje domácího původu a vybrané cenné materiály duplikovaně rovněž v základní kolekci. Ve skladu genobanky jsou umístěny další semenné vzorky- cca 5,5 tisíc položek v pracovních kolekcích a rovněž bezpečnostní duplikace 1880 vybraných materiálů ze Slovenské genové banky v Piešťanech (na základě dvoustranné dohody mezi oběma pracovišti- stejnou službu poskytuje Slovenská genová banka České genové bance, v souladu s mezinárodními doporučeními FAO a IPGRI). 2.2 Využívání genetických zdrojů (služby uživatelům) 7

Genetické zdroje jsou poskytovány uživatelům z oblasti šlechtění, vědy, výzkumu a vzdělávání, a to pouze pro nekomerční využití. Vzorky GZR jsou poskytovány na principu volné dostupnosti a bezplatnosti, avšak za určitých stanovených podmínek v souladu s Mezinárodní dohodou o rostlinných genetických zdrojích (IT/PGRFA- International Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture, FAO 2001). V souladu s touto novou multilaterální mezinárodní dohodou dojde oproti dřívější praxi k určitým omezením v poskytování GZR do zahraničí a naopak.v rámci Národního programu se proto počítá s přijetím jednoduchých zásad, které by poskytování GZR (zejména v mezinárodní výměně) podmiňovaly určitými podmínkami (reciprocita, zpětné informace, omezení při poskytování GZR třetím osobám). Modelovou verzi takových zásad (tzv. Material Transfer Agreement) zpracovávaly evropské státy spolupracující v rámci ECP/GR a stane se zřejmě předlohou pro přijetí národních pravidel do doby, než bude vypravována takováto dohoda komisí FAO (jednání probíhají) a přijata signatáři IT/PGRFA. V ČR bylo se zněním této dohody počítáno již při přípravě Zákona č. 148/2003 a příslušné prováděcí vyhlášky č. 458/2003 Sb. Využívání GZR je přímo úměrné dostupnosti informací o GZR pro uživatele. S tímto cílem byly publikovány katalogy pasportních dat, ale zejména údaje o vlastnostech a znacích, původu, přítomnosti genů velkého účinku apod. Za zásadní krok v přiblížení kolekcí pro domácí a zejména zahraniční uživatele je považováno umístění a průběžné doplňování pasportní databáze IS EVIGEZ na webové stránce internetu. 2.3 Mezinárodní spolupráce Ochrana, uchování a využívání biologické rozmanitosti mají globální charakter a mezinárodní spolupráce a koordinace aktivit na tomto úseku má proto podstatný význam. Impulsem pro práci s genofondy rostlin bylo v posledním desetiletí zejména přijetí Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD, UNCED, 1992) a GPA - Global Plan of Action (FAO, 1996); oba tyto dokumenty určují současnou strategii monitorování, studia, konzervace a využívání genetických zdrojů ve světě. V práci s genofondy zemědělských plodin se uplatňuje mezinárodní spolupráce na globální, regionální i bilaterální úrovni. Koordinaci mezinárodního úsilí na globální úrovni zajišťují zejména FAO a IPGRI, s úzkými vazbami na mezinárodní výzkumná centra CGIAR. FAO koordinuje Globální plán akcí zaměřený na vytváření celosvětových sítí a opatření pro záchranu, konzervaci a využívání genofondů zemědělských plodin. Jedním z úkolů FAO je připravit a zavést mezinárodní systém dohod, mechanismů a nástrojů, které podpoří celosvětové aktivity a přispějí k dosažení uvedených cílů. Důležitým úkolem FAO a jeho Komise pro genetické zdroje je rovněž zavedení a kontrola účinnosti mezinárodní multilaterální dohody o genetických zdrojích, která má zajistit široký přístup ke genetickým zdrojům při respektování národní suverenity, ve smyslu Dohody o biologické rozmanitosti. Dále je to Světový informační systém včasného varování (WIEWS), jehož hlavním úkolem je zvýšit bezpečnost konzervovaných genetických zdrojů. Česká republika se na aktivitách FAO významně podílí, zejména prostřednictvím Národního programu. Jsme zapojeni např. do přípravy mezinárodní sítě základních kolekcí pod patronací FAO a přípravy Systému včasného varování pro genetické zdroje rostlin. V létech 2003-2004 obdržel VÚRV Praha grant FAO pro ověření a zavedení monitorovacího systému Global Plan of Action (GPA) a jeho aktivit na národní úrovni (v podmínkách ČR). Výsledky projektu budou využity pro optimalizaci systému monitorování GPA v celosvětovém měřítku. VÚRV Praha odpovídá rovněž za International sunflower collection. Tato činnost navazuje na starší aktivity FAO/ESCORENA, věnované výzkumu genetiky a šlechtění slunečnice, kdy byl VÚRV Praha pověřen shromažďováním, hodnocením a uchováním 8

světové kolekce populací slunečnice. V kolekci je nyní shromážděno 91 populací z celého světa, které jsou ve své většině originálními materiály. IPGRI je další klíčovou organizací s celosvětovou působností, která koordinuje mezinárodní spolupráci. Tento ústav úzce spolupracuje s FAO a jeho aktivity jsou mimo jiné orientovány na projekty v jednotlivých regionech. V Evropě je to Evropský program spolupráce pro genetické zdroje rostlin (ECP/GR), který byl zahájen již v roce 1980 a bývalé Československo se k němu připojilo v roce 1983. Až na několik výjimek jsou nyní do tohoto projektu zapojeny všechny evropské státy. ECP/GR vstupuje do své VII. organizační fáze (2004-2008), základem spolupráce jsou pracovní skupiny pro skupiny (druhy) plodin a několik tématických pracovních skupin (dokumentace kolekcí a mezinárodní databáze, technická spolupráce, in situ a on farm konzervace GZR). Čeští specialisté se podílejí na práci všech těchto skupin a účast v ECP/GR považujeme pro ČR za velmi přínosnou. VÚRV Praha, genobanka v Olomouci odpovídá v rámci ECP/GR za mezinárodní kolekci vegetativně množených druhů rodu Allium, která má v současnosti přes 900 položek (zejména 614 vzorků vegetativně množených dlouhodenních typů česneků a pouze menší část, cca 121 položek, tvoří šalotky, zbytek tvoří plané příbuzné druhy a jiné materiály). Další významnou činností v rámci ECP/GR je vývoj Evropské databáze pšenice (EWDB), za niž je zodpovědné oddělení genové banky VÚRV Praha, které spolupracuje s GEVES (Francie). Internetová aplikace EWDB, která je vyvíjena v genobance VÚRV Praha, v současné době zahrnuje 131 896 pasportních popisů a 9 800 charakterizací genetických zdrojů. Domovská internetová stránka EWDB je umístěna na serveru ve VÚRV Praha a je dostupná na adrese: URL http://www.genbank.vurv.cz/ewdb/. Předpokládá se další rozšiřování databáze o základní charakterizační data a postupné zařazení dalších evropských kolekcí pšenice. Na serveru VÚRV Praha jsou rovněž umístěny databáze dvou druhů trav (Arrhenatherum elatius 254 popisů vzorků/ a Trisetum flavescens (86 vzorků/), http://www.genbank.vurv.cz/arrh_tri/ které dokumentují vzorky uvedených druhů z evropských kolekcí. Autorem této databáze je OSEVA PRO, s.r.o., Výzkumná stanice travinářská v Zubří, která má v rámci ECP/GR za oba výše uvedené druhy odpovědnost. AGRITEC Šumperk koordinuje jednu z etap projektu ESCORENA Flax and Other Bast Plants Network a je pověřen vedením mezinárodní databáze lnu (IFDB), ve které je nyní 6 725 záznamů od 15 přispěvatelů; IFDB popisuje vzorky s využitím 22 pasportních a 24 popisných deskriptorů. Zásadní význam pro mezinárodní spolupráci a podporu Národního programu v ČR má naše účast v pracovních skupinách Evropského programu spolupráce (ECP/GR). Lze říci, že ČR možností tohoto programu maximálně využívá a aktivně se podílí na činnostech prakticky všech skupin. V posledních létech spolupracují čeští odborníci také na projektech EU zaměřených na genetické zdroje rostlin (program GENRES). Do této spolupráce se zapojily např. kolekce řepy, ječmene, brambor, vinné révy, Lactuca a několika dalších druhů. V roce 2003 skončil úspěšný projekt Evropské databáze genetických zdrojů a propojení evropských informačních systémů (EURISCO), u kterého byl VÚRV Praha pověřen úkolem koordinátora pro střední a jihovýchodní Evropu. Mezi českými a zahraničními ústavy existují rovněž četné dohody a programy dvoustranné spolupráce jejichž náplň je orientována na genofondy rostlin. Za významnou je považována zejména dohoda o spolupráci mezi Národními programy konzervace a využití genofondů v ČR a na Slovensku, která se mj. zaměřuje na vzájemné zajištění bezpečnostních duplikací vybraných kolekcí a dělbu práce při regeneraci a hodnocení GZR. 9

3. METODICKÉ ZÁSADY UCHOVÁNÍ A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN 3.1 Shromažďování genetických zdrojů v kolekcích 3.1.1 Sběrové expedice Jednou z metod shromažďování genofondu do ex situ kolekcí je sběr vzorků GZR v terénu. 3.1.1.1 Sběratel - subjekt Sběr, mapování a případně další výzkum a hodnocení jsou prováděny na expedicích s účastí jednoho nebo více účastníků Národního programu. Podle účastníků jsou expedice zaměřené na jednu nebo více plodin. Sběratel musí mít dostatečné biologické, zejména botanické znalosti o příslušné plodině, rodu a druhu/druzích a musí být seznámen se zásadami ochrany přírody a jednotlivých taxonů. I při užším zaměření je žádoucí, aby sběratel sbíral i další plodiny/druhy, pokud se takové na území nacházejí a jeho znalosti to kvalifikovaně dovolují. Tyto materiály pak předá příslušnému specializovanému účastníku Národního programu spolu s pasportní dokumentací. Sběrové expedice zahraničních subjektů na území ČR mohou být prováděny pouze na žádost těchto subjektů, doporučenou pověřeným pracovištěm Národního programu. Zásady pro provádění sběrových expedic jsou shrnuty v dokumentu FAO "International Code of Conduct for Germplasm Collecting and Transfer (FAO, Rome, 1994). V souladu s těmito zásadami je vyžadována - účast domácího specialisty (specialistů) na expedici - prokázání znalosti materiálu a sběrových metod sběratelských subjektů - poskytnutí seznamu rostlinného materiálu, který je předmětem předpokládaných sběrů - předběžný návrh regionu/lokalit sběrů, načasování expedice - plán využití sebraného materiálu včetně způsobu hodnocení a následného šlechtitelského využití - příslib poskytnutí dat a informací z následného hodnocení a využití materiálu - sebrané vzorky se dělí rovným dílem nebo dle dohody mezi zúčastněné strany. Česká strana poskytne kladné nebo zamítavé stanovisko k expedici na základě posouzení žádosti pověřenou osobou (popř. po projednání s MZe) a splnění podmínek. Po skončení expedice sběratel musí: - vypracovat zprávu o expedici a seznam sebraných vzorků s co nejúplnějšími pasportními údaji - poskytnout duplikáty vzorků hostitelské zemi - varovat orgány hostitelské země a FAO v případě, že zjistil ohrožení nějaké populace nebo náhle zvýšenou genetickou erozi 3.1.1.2 Předmět sběru materiál Předmětem sběru jsou genetické zdroje kulturních rostlin v širokém smyslu: a) Plané druhy (zpravidla příbuzné kulturním rostlinám, jejich přímí předchůdci, druhy využitelné přímo nebo šlechtitelsky jako nové užitkové plodiny, včetně pícních a pastevních druhů a komponentů bohatých luk a dále druhy pro okrasné a krajinářské účely, popř. plevelné nebo jiné indiferentní druhy agrofytocenóz). b) Krajové a primitivní formy kulturních rostlin. c) Pěstované a restringované šlechtěné odrůdy. 10

U genetických zdrojů domácího původu je nutné potřebu jejich co nejúplnějšího shromáždění a uchování zdůraznit, neboť z globálního pohledu jde o nejcennější část genofondu každého státu. Sbíranými částmi rostlin jsou přirozené diaspory (semena, spory, klásky, plody, plodenství, vegetativní rozmnožovací částice jako viviparní rostlinky, cibulky, pacibulky apod.) a vegetativní části rostlin (rouby, očka, oddenky, odnože, části polykormonů apod.) a celé rostliny, pokud nejsou plodné nebo zralé (např. trsy trav). 3.1.1.3 Odborná příprava expedice Pro každou expedici je potřebné předem připravit trasu na základě floristických a herbářových údajů, účelná je i předem připravená mapka výskytu druhů. Je prospěšné konzultovat výskyt cílových druhů s regionálními specialisty botaniky, pomology, ekology a na regionálním referátu životního prostředí. Jednou z důležitých podmínek úspěšnosti expedice je její správné načasování. Zdrojem informací zde mohou být fenologické údaje o kulturních plodinách, flory, floristické publikace a herbáře. Optimální pro expedici je doba, kdy lze sbírat semena, avšak na rostlinách jsou zachovány ještě některé části s diakritickými znaky pro jejich správné určení (nezralé plody, popř. květy). Správné načasování expedice umožňuje provést výběr v populaci rostlin. Lze se soustředit na sběr především zdravého materiálu, případně s dalšími odlišnými ekonomicky významnými znaky. Výběr na stanovišti dovoluje snížit rozsah sbíraného materiálu a zvýšit jeho kvalitu. 3.1.1.4 Dokumentace sběru a mapování Průběžně při expedici je povinnost provádět dokumentaci sbíraného materiálu. Každý sběratel nebo expedice musí mít mít svůj sběrový deník, kde se zaznamenávají všechny sběry v chronologickém sledu. Každá sebraná položka musí mít své sběrové číslo. Je třeba uvádět datum sběru, jméno rostliny, podrobně místo sběru, nadmořskou výšku a stanovištní podmínky (geologický podklad, půda, vegetace, orientace vůči světovým stranám, svažitost, vlhkostní poměry). Dále je doporučeno uvádět ještě hojnost výskytu, fenofázi rostlin, zdravotní stav, údaje o případném prováděném výběru apod. Přesná lokalizace místa sběru se provádí přístrojem GPS (Global Positioning System) v zeměpisných souřadnicích a nadmořské výšce. Po připojení přístroje GPS k počítači lze souřadnice hromadně za expedici nahrát do digitální mapy (např. Geobáze, GIS apod.). V nouzi lze dodatečně doplnit zeměpisné souřadnice lokality z topografické mapy. Údaje ze sběrového deníku je třeba zpracovat pro dokumentační systém a pro další využití nejlépe do tabulky (xls, dbf, apod.). Všechny sběry semen nebo částí rostlin, kde determinace není jasná, by měly být dokumentovány sběrem položky pro herbář se stejným expedičním (sběrovým) číslem a měly by být podle toho později určeny. Jakýkoliv prováděný výběr v populaci musí být řádně dokumentován v expedičním deníku a sběrové databázi. 3.1.1.5 Velikost sbíraných vzorků Množství sbíraného vzorku by mělo být takové, aby reprezentovalo variabilitu populace. Zpravidla se sbírají hromadné vzorky z co největšího počtu rostlin v různých ekologických nikách v rámci lokality. Pro speciální účely (např. šlechtění, resistence) lze sbírat jedno/několika semenné vzorky odděleně v počtu minimálně 30 v rámci lokality, čímž se zajistí rovnoměrnější podíl různých mikro-ekotypů ve výběrovém souboru z lokality. 11

Pro přímé uložení do kolekce v genobance je zapotřebí okolo 4 tisíce semen samosprašných druhů a 12 tisíc semen cizosprašných druhů v hromadném vzorku. V praxi se však sběratel musí přizpůsobit místním podmínkám. Pokud se jedná o populace planých druhů rostlin, sběratel nesmí zvýšit riziko genetické eroze a poškodit málopočetné populace nadměrným sběrem. Originální vzorek představuje cenný materiál neovlivněný kultivací, a proto jeho přímé uložení do genobanky je preferováno. Zároveň je však třeba vzorek opatřit charakterizací a hodnocením, má-li být trvale zařazen do plodinové kolekce. Proto části vzorků nebo celé malé vzorky jsou podrobeny regeneraci v kolekci účastníka národního programu doprovázené příslušným hodnocením. U odběru roubů a sběru vegetativních částí rostlin se jedná o klonový homogenní vzorek. Pro získání větší variability lze sbírat části z různých polykormonů, ale ani to není jednoznačné. 3.1.1.6 Zdroje materiálu a povolení ke sběrům Potenciálně vhodným zdrojem pro získávání krajových populací a primitivních kultivarů jsou odlehlé oblasti nejčastěji v pohraničí, v podhorských a horských regionech. Opuštěné a zaniklé osady a sídliště, staré sady, aleje a roztroušené stromy v extravilánu jsou jedinečným zdrojem mnohdy již zapomenutého materiálu ovocných dřevin a dalších zplanělých druhů. Dalšími zdroji materiálu, zejména polních plodin, jsou záhumenky a políčka, kde farmáři sejí z vlastních semen. Lze je získat přímým kontaktem s farmáři nebo i na venkovských trzích. Některé staré místní formy lze nalézt i jako příměsi v pěstovaných odrůdách v regionu. Plané druhy je třeba hledat na stanovištích s co nejpůvodnější vegetací. Např. luční druhy je třeba sbírat přednostně na loukách vzniklých samovolnou sukcesí, které nebyly uměle osévány kulturním osivem, nebo které nebyly alespoň po dlouhou dobu orány. Tyto informace je třeba získávat od místních farmářů. Ruderální stanoviště v okolí sídlišť mohou být cenným zdrojem starých zapomenutých zahradních rostlin, ale nejsou vhodným nalezištěm pro plané druhy. Při sběru ze soukromých pozemků sběratel musí respektovat vlastnická práva pozemků a pokud je to možné, odebírat vzorky po dohodě s majitelem (zemědělský podnik, soukromník, Správa ochrany přírody atd). Původ/dárce krajové odrůdy se zaznamenává do sběrového deníku a do databáze. Pokud rostlinný materiál má statut chráněných druhů nebo se zamýšlené lokality sběru nacházejí na chráněných územích, povolení ke vstupu a sběru materiálu vydávají příslušné orgány ochrany přírody z referátu Ministerstva životního prostředí. 3.1.2 Získávání genetických zdrojů od domácích a zahraničních donorů V minulosti probíhalo doplňování kolekcí GZR většiny plodin z velké části i dovozem registrovaných odrůd. Hlavním posláním kolekcí genetických zdrojů a genových bank však je podchycení geneticky podmíněné diversity pěstovaných odrůd v okamžiku, kdy končí péče o jejich uchování z jiného titulu (nejčastěji v okamžiku jejich ukončení registrace a ukončení udržovacího šlechtění). Často jsou proto do kolekcí zařazovány odrůdy registrované ještě před ukončením udržovacího šlechtění. Jsou získávány především od domácích šlechtitelů, ale i od vlastníků odrůd ze zahraničí. Podmínkou je souhlas a ochota majitele vlastnických práv k odrůdě poskytnout vzorek do kolekce genetických zdrojů k využití pro šlechtitelské, výzkumné a vzdělávací účely. Do kolekcí GZR jsou zařazovány vedle odrůd také šlechtitelské polotovary s cennými znaky a vlastnostmi (donory), pokud je autor k tomuto účelu nabídne. 12

Efektivním způsobem získávání cenných GZR jsou přímé spolupráce se zahraničními partenry a účast v mezinárodních projektech, ve kterých jsou materiály dostupné podle předem stanovených pravidel (etických kodexů atp.) 3.1.3 Získávání genetických zdrojů mezinárodní výměnou Existence široké sítě praracovišť genetických zdrojů a genových bank skýtá možnost výměny vzorků GZR mezi těmito pracovišti. Dříve značně volná výměna vzorků je v posledním období specifikována v tzv. Dohodách o výměně materiálů (Material Transfer Agreement MTA). MTA předem definuje podmínky, za kterých genobanka vzorek genetického zdroje poskytne. Tyto dohody jsou vytvářeny každou GB samostatně, ale většina vychází z mezinárodně doporučovaného vzoru. Řešitel kolekce se ve svých požadavcích zaměřuje především na cílené doplňování a rozšiřování svěřené kolekce GZR. Při doplňování se soustřeďuje na GZR, které v kolekci dříve byly jsou zachována jejich data, ale nepodařilo se uchovat rozmnožovací materiál. V rámci této skupin jsou nejdůležitější domácí materiály, které v kolekci chybí, ale které jsou dostupné v jiných GB (repatriace GZR). Dalším cílem řešitele kolekce je rozšiřování sbírky GZR tak, aby byla co nejvíce pokryta genetická diversita existující v rámci plodiny (rostlinného druhu) co nejmenším počtem vzorků. Tento cíl v sobě obsahuje prvky racionalizace práce s kolekcemi GZR a je v určitém ohledu nástrojem vytváření core kolekcí. Nedochází pak k neúměrnému nárůstu počtu vzorků v kolekcích, a přesto je v nich obsažena a uchována co nejširší genetická diversita. 3.2 Dokumentace GZR 3.2.1 Úvod Dokumentace je jednou ze základních činností spojených obecně s prací s kolekcemi genetických zdrojů. Informace doprovázející genetický zdroj se podílí významně na hodnotě genetického zdroje, je jeho nedílnou součástí. Dokumentační systémy zemědělsky využívaných genetických zdrojů rostlin (GZR) bývají součástí širších informačních systémů zahrnujících též kolekce živočichů a mikroorganismů. Ve většině případů byla dokumentace rostlinných kolekcí nejdůkladněji propracována a systém dokumentace GZR využívající vysokého stupně standardizace posloužil jako předloha pro dokumentaci dalších skupin zemědělsky využívaných organismů. Informaci o GZR lze rozdělit do čtyř základních kategorií (upraveno podle IPGRI/FAO): I. Pasport - obecná základní informace, společná pro všechny GZR II. Popis - specifická informace pro genetický zdroj a) Charakterizace - specifická informace, projev znaku má nízkou interakci s prostředím, jedná se o znaky viditelné pouhým okem (převážně morfologické znaky) b) Hodnocení ("evaluation") - specifická informace, projev znaku je vysoce ovlivněn prostředím (biologické znaky, hospodářské znaky) c) Identifikace - informace vysoce specifická, minimálně ovlivněna prostředím, (znaky na cytologické a molekulární úrovni) III. Prostředí a lokalita - doplňková obecná informace o podmínkách sběru, regenerace a přemnožování IV. Skladování - obecná informace, řízení procesů při uchovávání genetického zdroje, pravidla přemnožování a regenarace 13