G. Preissová A. Pešková G. Vermelho GAZDINA ROBA divadlofxšaldy
Jaroslav Kolář Veronika Šlapanská
Marika Hanousková Jaroslav Kolář Margaux Thomax G. Preissová A. Pešková G. Vermelho GAZDINA ROBA Hudebně-taneční divadlo Libreto, režie, choreografie Alena Pešková Hudba Gabriela Vermelho Scéna Richard Pešek, Alena Pešková Kostýmy Monika Kletečková, Alena Pešková Asistenti choreografie Asistentka režie Inspice, korepetice Dramaturgie Filip Veverka, Anna Ščekaleva Vlasta Vindušková Elena Nagyová Helena Syrovátková PREMIÉRA 13. LISTOPADU 2015 V ŠALDOVĚ DIVADLE. DRUHÁ PREMIÉRA 21. LISTOPADU 2015 V ŠALDOVĚ DIVADLE.
OSOBY Skladatelka, Vypravěčka, Kotlibovka, Baronka Eva Mánek Samko Mešjanovka Zuzka Maryša Podivný pár/alter ega Advokát Baron Sousedé, přátelé, dělníci Vize nešťastných párů OBSAZENÍ Gabriela Vermelho Veronika Šlapanská/Marika Hanousková Jaroslav Kolář Alexey Yurakov Maria Gornalova Margaux Thomas Annabel Pearce Rie Morita, Vladimir Kamenev Pavel Novotný Lukáš Trojan Rory Ferguson, Maria Gornalova, Mischa Hall, Vladimir Kamenev, Rie Morita, Pavel Novotný, Annabel Pearce, Kristýna Petrášková, Veronika Šlapanská/Marika Hanousková, Margaux Thomas, Alexey Yurakov/Šárka Brodaczová Rory Ferguson, Maria Gornalova, Mischa Hall, Vladimir Kamenev, Rie Morita, Pavel Novotný, Annabel Pearce, Kristýna Petrášková, Veronika Šlapanská/Marika Hanousková, Margaux Thomas, Alexey Yurakov/Šárka Brodaczová
PREISSOVÉ GAZDINA ROBA Činoherní premiéra dramatu Gazdina roba se konala v Národním divadle 7. listopadu 1889. Předcházela jí stejnojmenná povídka v časopise Osvěta, která zaujala tehdejšího ředitele Národního divadla F. A. Šuberta. Vybídl proto její autorku sedmadvacetiletou Gabrielu Preissovou, aby podle ní napsala divadelní hru. Mladá literátka pracovala na své divadelní prvotině během dvou letních měsíců roku 1889. Novou hru o švadlence, která se snaží oprostit od zažitých pravidel a vesnických společenských předsudků, ale kritika doslova potopila. S o to větším nadšením ji přijalo publikum Gazdina roba vydržela na repertoáru Zlaté kapličky osm let, počtem repríz ji v premiérové sezoně předčily jen dvě bulvární komedie. Dalším úspěchem mladé autorky bylo drama Její pastorkyňa, které stejně jako Gazdinu robu kritika rozcupovala. Dramatu se ujal nespoutaný a nekompromisní Leoš Janáček a příběh Jenůfy se tak stal jedním z pilířů moderního operního repertoáru. Gazdinu robu zhudebnil po Janáčkově úspěchu v roce 1897 Josef Bohuslav Foerster, nepřeložitelné sousloví nahradil jménem hlavní hrdinky Eva. Poté se úspěšná mladá dramatička Preissová snažila být vkusná a víc se zalíbit kritikům. Udělala to, co například výše zmíněný Leoš Janáček vždy odmítal. V její pozdější dramatické tvorbě (Podvečerní selanky, Cestou za štěstím) ani v prozaické práci už ale sílu mladistvého, spontánně dravého talentu neprojevila. Byla snad i ona sama sobě jakousi gazdinou robou, která se nechce nechat zaškatulkovat a umírnit dle tehdejších společenských norem a zvyklostí? Leč na úkor života respektive svébytného uměleckého vyjádření? Autorka, která otevřela diskusi o nové estetice a otevřela cestu českému realismu, Jiráskově Vojnarce či Maryše bratří Mrštíků, se stejně jako Eva nechala zlomit a umravnit názory úzkoprsých staromilců. To se jim oběma stalo osudným Gabriela Preissová zemřela snad symbolicky v den narozenin jejího divadelního objevitele F. A. Šuberta 27. března. Psal se rok 1946.
ŠÉFOVA MILENKA Pokusme se nyní přeložit ono sousloví gazdina roba. V žádném moravském, slováckém ani jiném nářečí se nevyskytuje, Preissová si ho sama vymyslela. Možná s myšlenkou, že se ujme Možná s myšlenkou ženy žijící v nedávno odeznělém národním obrození, které tak rádo hledalo novotvary a české ekvivalenty německých slov. S myšlenkou ženy, která získala vzdělání a výchovu v pražském bytě svého strýce archiváře, kam docházeli Jakub Arbes, Eliška Krásnohorská či Karolina Světlá Ve středoškolských učebnicích se dočteme, že gazda je běžné označení pro hospodáře, muže s vlastním statkem či polnostmi, zkrátka majetkem. A roba je lidové označení pro mravně zpustlou ženu. Dnešní optikou bych se nebála sousloví přeložit nikoli jako mravně zpustlá žena žijící na hromádce s majitelem hospodářství, ale jako šéfova milenka (v tom pejorativním smyslu slova) či snad dokonce šéfova čubka. Kdo ale má právo takto mluvit o ženě? Kdo má právo hodnotit, s kým ta roba žije, koho miluje a proč ona i šéf opouští stávající zákonné partnery? A to je to nadčasové téma, za které Preissová sklidila kritiku odborníků, ale ocenění diváků. Právě to nás na celém příběhu zajímá nejvíce kdo má právo mluvit ostatním do života a jakou cenu platíme za osobní svobodu a svou vlastní volbu? HS Jaroslav Kolář Vladimir Kamenev Margaux Thomas Rory Ferguson Maria Gornalova
Annabel Pearce Gabriela Vermelho FASCINUJE MĚ, V JAKÉM OPAČNÉM EXTRÉMU SE DNES NAŠE SPO- LEČNOST OCITÁ, ŘÍKÁ ALENA PEŠKOVÁ Svátost manželská je pustá fráze. Stále bychom chtěli bořit nějaké zábrany, přesto že tu již dávno žádné nejsou. Anebo slovy Vladimíra Holana:...bylo jich tu tolik, že nám již žádná nebránila v ničem... Pokud existují předsudky, pak leda právě proti svazkům na celý život. Nedávno mi kamarád vyprávěl, jak se jeho desetiletý syn vrátil uplakaný ze školy: prý co provedl, a v čem je horší než všichni jeho ostatní spolužáci, kteří mají dva tatínky, dvě maminky, slaví dvoje Vánoce a dostávají dvakrát tolik dárků. Proč se také oni nerozvedou? Samozřejmě oběť Evy dá-li se to tak nazvat svůj význam ve svém časoprostoru měla. Tady nezdravé předsudky a zábrany byly. A je to právě osobní tragédie jedince, která dokáže změnit postoj společnosti. Nu, ten se změnil, dnes by nám možná trochu zábran slušelo. Ne, že bych byla plně pro sňatky z rozumu, ale přeneseno všeobecně vyzkoušet všechno znamená také popřít jedinečnost. Co se týká hlavních postav, z dnešního pohledu mi vlastně úplně sympatičtí nejsou. Mánek je srab, kterému to v naší inscenaci dojde možná pár vteřin před pádem opony. A Evě nevěřím, že vše páchá z čisté lásky. Je tu něco natruc. Natruc právě té společnosti. A to pro mě čistá láska není. Moje pojetí se, myslím, Preissové v tom podstatném neodcizuje, zůstává hlavní poselství dramatu, pohnutky postav a jejich vývoj. Alena Pešková
Jiří Hájek Zdeněk Plech Jaroslav Kolář Veronika Šlapanská Rie Morita
HUDBA: GABRIELA VERMELHO Je současně zpěvačkou, houslistkou, violistkou, hráčkou na kvinton, skladatelkou a herečkou. Působí v oblasti klasické hudby, jazzu, šansonu a rockové alternativy. Je primariem kvarteta Gadrew Way, spolupracovala se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Komorním orchestrem Pavla Haase, Orchestrem Berg, Kaprálová Quartetem, Heroldovým kvartetem, Orchestrem Gustava Broma, skupinou Čechomor atd. Hraje, zpívá a tvoří v kapelách GaRe, Maraca a Zimbova. Skládá scénickou hudbu inscenace Ondina ve Středočeském divadle Kladno (2008), taneční horror Jessie a Morgiana Malostranská beseda (2010), baletní inscenace Nikdy nekončící příběh Divadlo F. X. Šaldy Liberec (2011), je autorkou hudebního doprovodu k dokumentárnímu snímku ČT Uloupené mateřství (2009). Pro Švandovo divadlo napsala a interpretovala hudbu k inscenaci Upálení Satanica 666 (2011) a Mlč, Jobe, mlč! (2012). Za roli čarodějky Evy v Baladě pro banditu (Divadlo Husa na provázku) získala v roce 2005 Cenu Alfreda Radoka pro Talent roku. Spolupracuje se současnými českými autory (Markéta Dvořáková, Ivo Medek, Aleš Pavlorek, Michal Nejtek a Jan Meisl), kteří pro ni píšou skladby v oblasti vážné muziky. Se svou hudební skupinou GaRe vydala v roce 2014 své první autorské CD GaBaRet. HUDBU KE GAZDINĚ ROBĚ NAHRÁLI: Gabriela Vermelho: zpěv, housle, kvinton, violoncello, klavír, baskytara, elektrická kytara, lyra, perkuse, ruchy, kalimba Josefina Z. Svobodová: dětský hlas, ruchy Adriana Voráčková: violoncello Antonín Šturma: kontrabas, baskytara, zpěv Pepino Valášek: basklarinet Eduard Tomaštík: cimbál Michael Nosek: bicí nástroje
GAZDINA ROBA Prolog: U Gabriely doma Skladatelka skládá hudbu k nové inscenaci, čte hudební scénář, libreto... Všudypřítomný podivný pár ji obléká do kostýmu. Zvolna přecházíme do děje. Za oponou jsou ale ještě herci bez kostýmu. Skladatelka je oživuje svou hudbou. Společné foto před představením. Kontrola návštěvnosti, rozdávání rolí. Během představení postavy často nahlížejí skladatelce do partitury, konzultují své role. Ona sama pak formuje jejich charaktery, spřádá jejich osudy, zastavuje, upravuje děj. První jednání: Ve vsi Snad někde za vsí, na louce. Mladé páry se pouštějí do (ne)vinných her. Vše je poprvé, vše je vzrušující, vše čeká jen na nás... Možná první a poslední pocit opravdové svobody. Jen na Maryšu nezbyl žádný partner, a to od mamičky slyšela, jak by se hodila k Mánkovi. V nejlepším se objevuje Mešjanovka zastavení děje postava Maryši v pokoji u skladatelky... Mešjanovka odhání Evu od Mánka a představuje Maryšu jako nejlepší partii. Poté napadá Evu, které se přichází zastat Samko. Celá společnost se přesouvá do hospody, kde panuje všeobecné veselí. Mánek je zvolen za stárka a Maryša se vyplatí za jeho partnerku. Uražená Eva, která ještě musí potupně předat Maryše zakázku, odmítá tančit s Mánkem. Když se všichni rozejdou, objevuje se opět Samko. Chce utěšit Evu. Nechápe, proč se s Mánkem veřejně ukazuje, když on si ji nikdy nevezme. Eva odmítá, ale snad natruc celé vesnici, která soudí, že za Mánkem běhá jen kvůli jeho majetku. Rozhodne se vzít si Samka, který ji již delší dobu naznačuje svou náklonnost. Druhé jednání: U Evy Eva se modlí. Náhle se jí zjevují všechny nešťastné páry, které se k sobě nikdy nemohou dostat. Přichází Mánek. Stěžuje si, jak mu matka vyhrožuje vyděděním, pokud se s Evou bude dále stýkat. Eva mu sděluje své rozhodnutí vzít si Samka. Oba cítí zradu od toho druhého, ale... a nebo právě proto se podvolují... Eva si bere Samka, Mánek Maryšu. PAUZA
Jaroslav Kolář Maria Gornalova Třetí jednání: Po svatbě Depresivní domácnost u Samka. Eva se nemůže smířit se smrtí svého dítěte a nemůže odpustit Samkovi, že nezavolal doktora kvůli hloupým předsudkům doktor měl špatnou pověst, opustil svou ženu a žil s tou, kterou miloval. Přichází Mešjanovka objednat šaty pro Maryšu. Následuje trapný sousedský rozhovor, při kterém dává Mešjanovka najevo soucit s jejich neštěstím, a vynáší krásnou rodinu Mánka a Maryši. V Evě to vře, ví, že by jí stačilo kývnout prstem a ještě i po svatbě by za ní Mánek přiběhl. Jejich láska nikdy neumřela. Eva se Samkem odcházejí do hospody. Je tu i Mánek s Maryšou. Eva s Mánkem se k sobě dostávají při tanci. V mysli i v srdci se jim vrací všechny společné chvíle... Eva předává Mánkovi klíč a oznamuje, kdy Samko odchází na trh... Samko odvádí Evu domů, jaká je změněná po setkání s Mánkem. Vyčítá jí, že s ním tančila. A naznačuje, co by se stalo, kdyby se tak i nadále chovala. Jejich hádka je přerušena vstupem Zuzky. Samko odchází na trh, Zuzka jde na stráž. Přichází Mánek a s ním i zakázaná láska... Mánek přemlouvá Evu, aby s ním utekla do Rakous, kde je nikdo nezná. Přibíhá Zuzka, že se Samko vrací. Mánkovi se podaří utéct. Evu Samko nelítostně zbije, a odbíhá za Mánkem. Eva nemá na vybranou, uteče s Mánkem... Skladatelka průběžně skládá a konzultuje hudební scénář s režisérem... Odvádí Evu za Mánkem. Čtvrté jednání: Dvůr v Rakousích Eva s Mánkem dorazili do Rakous, kde Mánek gazduje sezonní práce. Představuje všem Evu jako svou gazdinu. Je tu i Zuzka, která snad jediná ví... Eva prožívá
šťastné chvíle s Mánkem, ale stále jí trápí, že není uznaná za jeho ženu. Mánek píše advokátovi jak by se to mělo s tím rozvodem? Přijíždí advokát a sděluje, že případ není neřešitelný, ale jisté komplikace tu budou. Vše je již hotovo a společnost se připravuje na oslavy požaté. Opilecký pár vyruší klidné přípravy, a když je Zuzka okřikne, jak se to chovají ke gazdině, následuje výsměch:..žádná gazdina, roba je to, roba! Eva zděšeně zjišťuje, že snad všichni vědí? Zuzka s Mánkem ji uklidňují jsou to jen opilecké řeči. Přichází dopis od Maryši. Také ve vsi již všichni vědí. Maryša prosí Mánka, zmiňuje jejich nešťastné děti a oznamuje, že do Rakous přijede jeho matka. Mešjanovka žádá Mánka o okamžitý návrat k rodině, když však odmítá a oznamuje své rozhodnutí nechat se rozvést, Mešjanovka prosí jako matka... Tuto scénu přeruší opět vstup advokáta. Mešjanovka si ho bere stranou, prosí o rozmluvení toho nápadu Mánkovi. Advokát přitaká udělá, co se dá. Mánek podléhá. Přichází Eva a zjišťuje, co má Mánek pro ni... celý život být jen jeho robou! Chce se jí křičet, ale přichází baronka s baronem. Ptají se po gazdině, Mánek rozpačitě představuje Evu. Mešjanovka krutě přeruší celou scénu..toto není žádná gazdina! Baroni v trapnosti opouštějí dvůr... Mánek má již všeho dost baronů, matky, advokáta... a Eva? Ani ta nechápe, jak je to pro něj těžké? Pije a následuje jeho zběsilý čardáš... Všichni upadají do kocoviny... A pro Evu vše končí. Do vsi se vrátit nemůže, robou nezůstane, chce za svou dcerkou, za svým otcem, který jí Mánka rozmlouval. Tam jí bude dobře... Dunaj, mrtvé tělo... Možná všem něco dochází. Láska? Herci svlékají kostýmy, jsou tím, čím byli. Nebo ne? Poznamenaní příběhem, děkuji za pozornost. Margaux Thomas
Gabriela Vermelho a baletní soubor Technická spolupráce Light designer Pavel Hejret Osvětlovači Pavel Košek, David Lanči, Michal Zeman Štychy Lucie Fukárková, Jaroslava Müllerová, Bohuslava Maršíková, Ladislav Brejcha Vedoucí zvukař Miloš Vondráček Zvukař Viktor Beneš Jevištní mistr Petr Ottl Vedoucí výprav Luděk Hora Vedoucí rekvizit Danuše Klosová Vlásenky Iva Šebelíková Vedoucí výroby scénických kostýmů Taťána Hrustinczová. Scénu vyrobily dílny DFXŠ. Ředitelka Ing. Jarmila Levko Šéfka baletu Alena Pešková Redakce Helena Syrovátková Grafika Martin Taller Fotografie Petr Jedinák, Pavel Dušek (titulní foto) Nositele autorských práv k literární předloze zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, z.s., Krátkého 1, 190 03 Praha 9, Česka republika. Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje také za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR. 2015 / cena 23 Kč / náklad: 600 ks www.evstupenka.cz Děkujeme mediálnímu partnerovi DFXŠ, společnosti RENGL
Veronika Šlapanská Jaroslav Kolář
www.saldovo-divadlo.cz