Ambulatoria est voluntas defuncti usque ad vitae supremum exitum. 2)

Dědická smlouva 1) Ambulatoria est voluntas defuncti usque ad vitae supremum exitum. 2) JUDr. Iveta Talandová, JUDr. Adam Talanda Dědická smlouva byla současným občanským zákoníkem navrácena do naší právní úpravy po více než šedesáti letech. Ačkoliv se historické pojetí dědické smlouvy od té současné liší, základní rysy dědické smlouvy, jako nejsilnějšího dědického titulu, zůstaly nezměněny. Silné postavení dědické smlouvy pramení z její povahy, jako dvoustranného právního jednání, kterým zůstavitel povolává druhou smluvní stranu za dědice a tato druhá strana to přijímá. Právě pro svou povahu byla již v minulosti dědická smlouva často terčem kritiky, kdy za římského práva byla nazývána tzv. krkavčí smlouvou, která odporuje dobrým mravům, neboť spekuluje se smrtí a popírá zásadu autonomie vůle zůstavitele. 3) Z podobných důvodu odmítají dědickou smlouvu i některé současné evropské občanské zákoníky. Další text se věnuje historickému pojetí tohoto institutu, jejímu srovnání se současnou úpravou, když v souvislosti s tímto je poukázáno i na problematické aspekty dědické smlouvy. 1. Historický exkurz S dědickou smlouvou se setkáváme již v obecném zákoníku občanském, 4) kde byla upravena v oddílu nazvaném O osobnostních právech k věcem, a to v rámci svatebních smluv. Dědická smlouva představovala zvláštní druh svatební smlouvy, která mohla být uzavřena pouze mezi manžely, 5) a to v písemné formě a za splnění formálních náležitostí, jako u závěti. Ve smlouvě se pak jeden manžel zavazoval druhému, že v případě jeho smrti mu připadne jeho pozůstalost a druhý manžel tento slib přijímal. Manžel však byl v rámci dědické smlouvy omezen co do rozsahu, který mohl být druhému manželu zanechán, když ¼ pozůstalosti musela zůstat nedotčena k volnému pořízení o ni. 6) Pokud tato ¼ nebyla v dědické smlouvě respektována, byla v této části dědická smlouva neplatná. 7) Manžel, který tedy chtěl zanechat druhému manželovi i tuto ¼, musel o ní zvlášť pořídit závětí. Pokud o ní manžel nepořídil, připadla dědicům ze zákonné dědické posloupnosti. 8) Za života manželů pak každý z nich mohl s majetkem zahrnutým do dědické smlouvy libovolně nakládat (tzn. spotřebovat, zcizit, zatížit i darovat) a smluvnímu dědici pak připadlo jen to, co po zůstavitelově smrti zbylo. 9) Smluvní zůstavitel však s tímto majetkem nemohl nakládat v rámci pořízení pro případ smrti. Co se týče formálních náležitostí dědické smlouvy, tato musela být sepsána formou notářského zápisu, 10) ve smlouvě pak muselo být jasně stanoveno, že manžel povolává za dědice svého manžela a tento takové ustanovení přijímá. Manželé se mohli povolat za dědice i vzájemně. V případě pochybností, zda se jedná o dědickou smlouvu či testament, pak bylo nutné se přiklonit k testamentu. 11) Obsahem dědické smlouvy pak mohlo být i nařízení ve prospěch třetích osob, takové ujednání však bylo praxí považováno pouze za závěť obsaženou v dědické smlouvě a z tohoto důvodu bylo toto ujednání odvolatelné. 12) JUDr. Iveta Talandová je asistentkou soudce OS v Olomouci, JUDr. Adam Talanda je justičním čekatelem na OS v Přerově 6/2018 17

Vzhledem ke skutečnosti, že dědická smlouva byla dvoustranným právním jednáním, zrušovala se opět pouze vzájemnou dohodou, v některých případech však mohla být zrušena i v souvislosti s ukončením manželství. 13) Důvodem zakotvení dědické smlouvy v obecném zákoníku občanském byla především majetková ochrana manželů, neboť obecný zákoník občanský neznal společné jmění manželů a manžel nepatřil ani mezi nepominutelné dědice, jediná ochrana manžela či manželky po smrti zůstavitele byla v OZO zajištěna pouze na základě 796, a to prostřednictvím slušného zaopatření. 14) Dědická smlouva tak doplňovala další dědické tituly, jako je závěť a zákon, a svým silným charakterem manželovi zaručovala určitou majetkovou jistotu, zároveň však neobsahovala žádné zajištění v případě, kdy manžel s majetkem pořídil ještě za života. Obecný zákoník občanský byl inspirací i pro vládní návrh občanského zákoníku z roku 1937, podle kterého mohli nadále uzavírat dědickou smlouvu pouze manželé. Občanský zákoník z roku 1950 a 1964 dědickou smlouvu nezakotvily, neboť tato podvazovala pro budoucnost zůstavitelovu pořizovací svobodu. 15) 2. Současná úprava dědické smlouvy 16) Navrácení dědické smlouvy do současné úpravy dědického práva je odůvodněno posílením pořizovací volnosti zůstavitele. Dědická smlouva je upravena v občanském zákoníku v části upravující dědické právo, a to konkrétně v 1582 1593. Dle důvodové zprávy byla současná úprava inspirována švýcarským občanským zákoníkem, 17) patrná je však inspirace i obecným zákoníkem občanským, vládním návrhem československého občanského zákoníku, či německou a rakouskou úpravou. 18) Zatímco obecný zákoník občanský umožnoval uzavřít dědickou smlouvu pouze mezi manžely (popř. snoubenci), současná úprava umožňuje uzavření dědické smlouvy s kýmkoliv. Smlouva může být uzavřena i ve prospěch třetího. Ve smlouvě pak zůstavitel, jako jedna smluvní strana, povolává druhou smluvní stranu (popř. třetí osobu) za dědice nebo odkazovníka, a tato druhá strana to přijímá. Takovéto dvoustranné ujednání nelze jednostranně měnit, když právě tímto se dědická smlouva odlišuje od ostatních pořízení pro případ smrti a z tohoto důvodu je i považována za nejsilnější dědický titul. 19) Zvláštním případem dědické smlouvy je pak dědická smlouva, kterou mezi sebou uzavřou manželé, či snoubenci. Toto je upraveno v 1592 1593 OZ s tím, že manželé mohou uzavřít dědickou smlouvu, podle níž jedna strana povolává druhou za dědice nebo odkazovníka a druhá strana toto povolání přijímá, anebo se takto za dědice nebo odkazovníky povolají navzájem. V případě že tuto smlouvu uzavřou snoubenci, stává se tato účinnou až uzavřením manželství. Rozvodem se pak neruší práva a povinnosti z dědické smlouvy, ledaže si toto manželé ve smlouvě dohodli. Po rozvodu se manželé mohou domáhat zrušení smlouvy u soudu, tento však návrhu nevyhoví, pokud směřuje proti tomu, kdo nezapříčinil rozvrat manželství a s rozvodem nesouhlasil. Smlouva musí být vždy uzavřena ve formě notářského zápisu. Zůstavitel musí být zletilý a plně svéprávný, 20) stejně tak osoba, která se zůstavitelem smlouvu uzavírá. Nadále bylo zachováno, že ¼ pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit v rámci pořízení pro případ smrti. Smlouva může být zřízena úplatně i bezúplatně, když právě úplatnost může být jedním z hlavních motivů pro uzavření této smlouvy. Plnění pak nemusí být pouze finančního charakteru, ale může být i formou osobní péče o zůstavitele. Zůstavitel není v nakládání s majetkem zahrnutým ve smlouvě nijak omezen, 18 6/2018

pořídí-li však pro případ smrti nebo uzavře-li darovací smlouvu tak, že to s dědickou smlouvou není slučitelné, může se smluvní dědic dovolat neúčinnosti těchto právních jednání. Smlouvu je tedy nutné považovat za odvážnou, neboť prospěch či neprospěch druhé strany závisí na nejistém chování zůstavitele. Může se tedy stát, že smlouva bude uzavřena jako úplatná, ale z důvodu spotřebování majetku ještě za života zůstavitele ustanovený dědic nebude mít co dědit. 21) 3. Problematické aspekty současné úpravy dědické smlouvy Ačkoliv je dědická smlouva prezentována jako institut dědického práva poskytující nejvyšší míru právní jistoty, vzhledem k současné úpravě dědické smlouvy lze hovořit spíše o opaku. Níže je ve stručnosti nastíněno několik problematických aspektů současné úpravy dědické smlouvy. Problémy může vyvolávat hned první ustanovení dědické smlouvy, které umožňuje zůstaviteli uzavřít dědickou smlouvu s jakoukoli osobou. Ačkoliv je tímto bezpochyby podpořena autonomie vůle zůstavitele, je zde riziko, že cizí osoba zneužije důvěry zůstavitele, když tento již nebude mít následně možnost dědickou smlouvu jednostranně změnit či zrušit. Taktéž povolání 3. osoby za dědice v dědické smlouvě není zcela bez problémů. 22) Ačkoliv povolání třetí osoby může být žádané, v případě, má-li být za dědice povolána osoba, která by dědickou smlouvu uzavřít nemohla (např. pro nedostatek svéprávnosti), 23) problém může nastat ve chvíli, kdy tato třetí osoba odmítne toto dědictví. Vzhledem k tomu, že dědická smlouva je na pomezí práva dědického a závazkového, užijí se v rámci uzavření smlouvy ve prospěch třetí osoby i ustanovení 1767 a násl. OZ pojednávající o Smlouvě ve prospěch třetí osoby, když v rámci 1768 je stanoveno, že v případě, kdy třetí osoba odmítne právo nabyté ze smlouvy, hledí se na ni, jako by nebyla práva na plnění nabyla, a v takovém případě, pokud to neodporuje obsahu a účelu smlouvy, může věřitel (tedy strana, která se zůstavitelem smlouvu uzavírala) žádat plnění pro sebe. Na základě tohoto ustanovení je mylně dovozováno, že v případě, kdy třetí osoba dědictví odmítne, dědí druhá strana této smlouvy. 24) S tímto názorem se však nelze ztotožnit, neboť toto je v naprostém rozporu s vůlí zůstavitele. V daném případě by měli nastoupit dědicové ze zákona. Nejvíc diskuzí pak vzbuzuje 1585 OZ, který omezuje pořízení formou dědické smlouvy na ¾ pozůstalosti, když zbylá ¼ musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle. Toto ustanovení bylo patrně inspirováno 1253 OZO, které však výslovně hovoří o čisté čtvrtině, na které nesmí váznout ani povinný díl ani jiný dluh. 25) Důvodová zpráva k 1585 pak shodně uvádí, že ¼ musí zůstat volná, tak aby o ní mohl zůstavitel pořídit podle zvlášť projevené vůle, přičemž jeho pořizovací volnost nesmí být omezena právem na povinný díl či jiným omezením. 26) V samotném zákoně však takovýto zákaz výslovně stanoven není, což vyvolává diskuze, jak má volná ¼ vypadat, tedy zda může být zatížena právem na povinný díl, popř. dluhy, či nikoliv, ke kterému okamžiku má být určena, zda k datu sepisu smlouvy, či k datu úmrtí zůstavitele, a zda má být stanovena z obvyklé ceny pozůstalosti či z čisté hodnoty pozůstalosti. Zcela jasně pak není řešena ani otázka, co se stane v případě, kdy zůstavitel překročí tuto ¾. 1591 OZ sice stanovuje, že v případě, kdy je dědická smlouva neplatná právě pro porušení pravidla volné ¼, může mít tato smlouva přesto platnost závěti, má-li jinak 6/2018 19

všechny náležitosti závěti. Názory se však liší v tom, zda bude smlouva neplatná v části překračující ¼, nebo bude neplatná jako celek. V tomto případě je třeba se přiklonit k názoru, že smlouva bude neplatná pouze v částí překračující ¾, když v této části se pak smlouva bude posuzovat jako závěť. 27) Jakýkoliv jiný výklad by právní nejistotu tohoto institutu pouze zvyšoval, a zcela by znemožnil využití tohoto institutu v praxi. 28) Problematickým ustanovením je pak i 1589 OZ, který uvádí, že v případě, kdy se strany dohodnou, že zůstavitel převede na smluvního dědice majetek již za svého života, může být tento majetek sepsán ve formě veřejné listiny. V takovém případě, nepřevede- -li zůstavitel všechen svůj majetek, anebo získá-li po převodu další majetek, se dědická smlouva vztahuje jen na majetek takto sepsaný, ledaže bylo ujednáno něco jiného. Z daného ustanovení by se dalo vyvodit, že toto ustanovení předpokládá převod zůstavitelova majetku na smluvního dědice již za jeho života, když zároveň na takto převedený majetek vztahuje účinky dědické smlouvy. Takovýto závěr však není možný, neboť jednou převedené vlastnické právo ještě za života zůstavitele, nemůže znovu přejít po jeho smrti. Zákonodárce měl patrně na mysli místo převodu majetku zůstavitele jeho pouhé přenechání smluvnímu dědici. V takovém případě by majetek byl smluvnímu dědici odevzdán do pouhého užívání, přičemž přechod vlastnického práva by nastal až okamžiku smrti zůstavitele. V opačném případě, pokud by došlo k převodu majetku ještě za života zůstavitele, by uzavření dědické smlouvy zcela postrádalo svůj smysl. Klíčovým ustanovením pro osoby uzavírající dědickou smlouvu je pak 1588 OZ, který uvádí, že dědická smlouva zůstaviteli nebrání, aby se svým majetkem nakládal za svého života podle libosti. Pokud však zůstavitel pořídí pro případ smrti nebo uzavře-li darovací smlouvu tak, že to bude odporovat dědické smlouvě, může se smluvní dědic dovolat neúčinnosti těchto právních jednání. 29) Pokud se však zůstavitel majetku zbaví jiným způsobem, ať už úplatným právním jednáním, či spotřebováním majetku, nemůže být toto jednání ze strany smluvního dědice napadnuto, neboť zůstaviteli nelze nijak zabránit, aby se svým majetkem nakládal za svého života zcela libovolně. Smluvní dědic tak nemá žádnou právní jistotu, že majetek, který je mu ve smlouvě zůstaven, skutečně nabude, a to ani v případě, že je smlouva uzavřená jako úplatná a smluvní dědic dostojí všech svých závazků. Závěr Dědická smlouva byla současným občanským zákoníkem navrácena do naší úpravy po více než šedesáti letech. Ačkoliv je prezentována jako institut dědického práva poskytující nejvyšší míru právní jistoty, současná úprava dědické smlouvy tento závěr bohužel nepodporuje. Možná právě proto je dědická smlouva mezi veřejností tak neoblíbená, a samotní notáři od uzavření této smlouvy odrazují. Do budoucna bude nutné tyto problematické aspekty dědické smlouvy vyřešit, jinak může hrozit, že dědická smlouva bude pouhým nevyužitým institutem. Poznámky: 1) Příspěvek je dílčím výstupem projektů: IGA_PF_2017_012 Nepominutelný dědic a jeho postavení v řízení o pozůstalosti a IGA_PF_2017_011 Problematika univerzální sukcese v dědickém právu Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta. 20 6/2018

2) Vůle zůstavitele je proměnlivá až do posledního okamžiku života. Viz D 34, 4, 4 Ulpianus. KINCL, Jaromír, URFUS, Valentin, SKŘEJPEK, Michal. Římské právo. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 426. 3) Tamtéž. 4) Císařský patent č. 946/1811 Sb. zák. soud., obecný zákoník občanský (dále jako OZO ). 5) Popřípadě mezi snoubenci, s odkládací podmínkou, že se stanou manželé. V takovém případě nabývala smlouva účinnosti až uzavřením manželství dle 1217 OZO. 6) 1253 OZO. 7) Nebylo možné, aby se tato část transformovala na závět. Viz ROUČEK In: ROUČEK, František, SEDLÁČEK, Jaromír. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl III. Praha: V. Linhart, 1936 (reprint Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013), s. 566. 8) 1253 OZO. 9) V takovém případě nemohl manžel žádat náhradu škody podle 1295 odst. 2 OZO, neboť smluvní dědic neměl právo, které by mohlo být dotčeno. Viz ROUČEK In: ROUČEK, František, SEDLÁČEK, Jaromír. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl III. Praha: V. Linhart, 1936 (reprint Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013), s. 564. 10) 1 zákona ze dne 25. 7. 1871, č. 76 ř. z., o náležitosti, aby některá právní jednání byla učiněna před notářem. 11) Viz ROUČEK In: ROUČEK, František, SEDLÁČEK, Jaromír. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl III. Praha: V. Linhart, 1936 (reprint Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013), s. 557. 12) Viz Gl. U. 3812 In: ROUČEK, František, SEDLÁČEK, Jaromír. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl III. Praha: V. Linhart, 1936 (reprint Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013), s. 559. 13) Tj. prohlášením manželství za neplatné, rozlukou manželství pro nepřekonatelný odpor, při nedobrovolném rozvodu od stolu a lože rozsudkem vydaným o žalobě strany, která má právo žádat zrušení svatebních smluv. 1264 OZO. 14) Slušné zaopatření spočívalo v tom, že po dobu vdovství (6 týdnů) bylo manželovi či manželce z pozůstalosti poskytováno slušné zaopatření, pokud si jej tato osoba nemohla zajistit sama z vlastních prostředků, a pokud by tento náklad na slušné zaopatření nebyl zajištěn prostřednictvím zákonného dědického podílu nebo jiným způsobem jednání inver vivos nebo mortis causa. ROUČEK In: ROUČEK, František, SEDLÁČEK, Jaromír. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl III. Praha: V. Linhart, 1936 (reprint Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013), s. 483 484. 15) Důvodová zpráva k zákonu č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. Komentář k 512. Dostupné na <http:// psp.cz/eknih/1948ns/tisky/t0509_16.htm>. 16) Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (v dalším textu označován také jako OZ). 17) Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Komentář k 1582 až 1585. Dostupné na <https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=131327>. 18) DVOŘÁK In: ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek IV. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 204. 19) 1476 OZ. 20) V případě, že je zůstavitel omezen ve svéprávnosti, může za něj dědickou smlouvu uzavřít jeho opatrovník. 21) Ve švýcarském občanském zákoníku má smluvní dědic v případě úplatné dědické smlouvy možnost pozastavení svého plnění, v případě že zůstavitel není schopen či ochoten prokázat, že jeho dědické právo není ohroženo. 22) Souhlas této třetí osoby k uzavření smlouvy není potřeba. 23) PETROV In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kolektiv. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1547. 24) BÍLEK In: FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo ( 1475 1720). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 284. 6/2018 21