Precizní diagnostika gravidity prasnic

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Precizní diagnostika gravidity prasnic Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Martin Hošek, Ph.D. Vypracovala: Bc. Ilona Nováková Brno 2010

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci na téma Precizní diagnostika gravidity prasnic vypracovala samostatně, a že jsem použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. V Brně, dne... Podpis...

PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych ráda poděkovala svému vedoucímu diplomové práce Ing. Martinu Hoškovi, Ph.D. za jeho odborné vedení, poskytnuté konzultace a pomoc při zpracování této práce. Dále bych chtěla poděkovat své rodině a blízkým za psychickou podporu.

ABSTRAKT Diplomová práce je souhrnem dostupných metod, které se používají k detekci březosti u prasnic se zaměřením na ultrasonografické metody, které se jeví jako nejvhodnější metoda. Současně s detekcí gravidity bylo také zjišťováno zabřezávání v chovu ŠZP Žabčice. Celkem bylo diagnostikováno 675 prasnic, které byly rozděleny na pět skupin podle počtu dní od provedené inseminace. V celkovém souboru prasnic bylo zabřezávání na úrovni 90,81 % s chybou v měření 1,31 %. U skupiny měřené mezi 27. 37. dnem od provedené inseminace bylo zabřezávání 91,88 % s chybou 0,62 %. A u skupiny měřené mezi 43. 63. dnem byla úroveň v zabřezávání 94,20 % s chybou 0,45 %. Období mezi 27. 37. dnem po provedené inseminaci se jeví jako nejoptimálnější doba pro provedení detekce gravidity a období po 40. dni jako nejvhodnější kontrolní období. Klíčová slova: prasnice, ultrasonografie, gravidita, všechna a živě narozená selata ABSTRACT This diploma thesis is sumarization of available methods, which are used for detection of sow s gravidity with focus on ultrasonografic methods, which are seems like the best method. At the same time with detection of gravidity was probed farrowing in the breeding of ŠZP Žabčice too. The group of 675 sows was diagnosed. Since the day of insemination they was divided to five groups. The per cent of sows pregnancy were 90,81 % with deviation of detection 1,31 %. The pregnancy was 91,88 % with deviation of detection 0,62 % in the group detected between 27. 37 days after insemination. And the group detected between 43. 63. days after insemination was pregnancy 94,20 % with deviation of detection 0,45 %. The period between 27. 37. days after insemination seems like the best time for execution detection of gravidity and period since 40. day is the best time for control. Key words: sow, ultrasonografic methods, pregnancy, all and live borned shoats

CÍL PRÁCE Diplomová práce je zaměřena na zpřesňování diagnostiky gravidity prasnic pomocí ultrasonografických přístrojů, porovnání zabřezávání v chovu ŠZP Žabčice a diagnostika problémových prasnic v chovu.

OBSAH 1 ÚVOD...7 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED...8 2.1 Reprodukce prasnic...8 2.2 Pohlavní orgány samice...8 2.3 Pohlavní (reprodukční, říjový či estrální) cyklus prasnice...10 2.4 Zapouštění prasniček...12 2.5 Oplození a gravidita...13 2.6 Diagnostika gravidity u prasnic...16 2.6.1 Druhy diagnostik...16 2.6.2 Detekce říje...16 2.6.3 Laboratorní metody endokrinologická stanovení...17 2.6.4 Fyzikální metody...19 2.6.5 Klinické metody...19 2.6.6 Základy ultrasonografické diagnostiky...21 2.6.7 Sonografie u prasnice...25 2.6.8 Poruchy plodnosti u prasnic...27 3 MATERIÁL A METODIKA...28 3.1 Stavy hospodářských zvířat v podniku dle ročenky ŠZS Žabčice...28 3.2 Vývoj užitkovosti Žabčice...29 3.3 Technologie chovu prasnic v podniku...29 4 VÝSLEDKY DIPLOMOVÉ PRÁCE A DISKUZE...31 5 ZÁVĚR...35 6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...37

1 ÚVOD V České republice patří chov prasat k neodmyslitelné součásti odvětví zemědělské výroby. Je přímo navázán na pěstování obilovin a není přímo ovlivněn dotační politikou. Základním posláním jakéhokoliv realizovaného chovu prasat je produkce jatečných prasat s cílem získat kvalitní maso a sádlo. Kromě toho prasata ještě poskytují kůži, střeva a krev. Z prasat lze tedy zkonzumovat a využít všechno. Úlohou chovatelů a producentů je optimálně, ale přitom hospodárně využít výjimečné vlastnosti prasat k ekonomické produkci. V současné době je vepřové maso stále nejkonzumovanější. Prase se na rozdíl od ostatních druhů hospodářských zvířat vyznačuje vysokou plodností (až 15 selat ve vrhu, 2,4 za rok), má krátkou dobu výkrmu a rychlou intenzitu růstu. Pro rentabilitu chovu má klíčový význam počet zdravých, vitálních selat, která získáme od prasnice za rok. A proto je včasná a správná diagnostika gravidity velmi významným faktorem ve zlepšení ekonomiky chovu prasat. 7

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Reprodukce prasnic Reprodukce u prasnic zajišťuje produkci vajíček a poskytuje prostředí pro vývoj a růst plodu, který se následuje po oplození zralého vajíčka spermií (Reece, 1998). Za rozhodující fázi přípravy prasnice na reprodukční proces se považuje období jejího odchovu. Na jeho úrovni bude záviset dlouhověkost a celoživotní užitkovost prasnice. Do reprodukčního procesu se musí zařadit prasnička v odpovídajícím věku (asi 8 měsíců) s dokonale vyvinutými orgány, což podmiňuje délku a kvalitu jejího biologického věku v chovu i počet a kvalitu produkovaných selat (Ochodnický, Poltársky, 2003). Prvořadou rolí samice je porodit živé mládě ve správném čase a laktací zajistit jeho výživu. Nutná je tedy koordinace vztahů mezi hormony a tkáňovými změnami v těle prasnice (Reece, 1998). Plodnost prasnic je tedy základní biologickou a užitkovou vlastností zvířat, která umožňuje jejich rozmnožování, zachování druhu a zároveň zlepšování jejich užitkových vlastností (Stupka et al., 2009). 2.2 Pohlavní orgány samice K samičím pohlavním orgánům patří vaječníky, vejcovody, děloha, pochva a vulva (Sova et al., 1981). Vaječníky Vaječníky (ovaria) jsou párové samičí pohlavní žlázy, ve kterých se tvoří a vyvíjejí jednak samičí pohlavní buňky, vajíčka, jednak pohlavní hormony estrogeny a progesteron (Sova et al., 1981). Zavěšeny jsou na vlastním okruží (mesovarium) a to v dutině břišní za pravou a levou ledvinou (Reece, 1998). U prasnic mají vaječníky malinovitý tvar s hrbolatým povrchem (Sova et al., 1981), což je způsobeno početnými vyčnívajícími folikuly (Reece, 1998) a jejich velikost je cca 4 cm (Jelínek et al., 2003). 8

Vejcovod Vejcovod (tuba uterina) je u savců párový orgán, tvořený klikatou trubicí a vedoucí od vaječníků do děložních rohů (Sova et al., 1981). Volný konec vejcovodu je rozšířen v nálevku vejcovodu (infundibulum) (Jelínek et al., 2003). Vejcovod velkých hospodářských zvířat a prasnice je asi 15-30 cm dlouhý (Marvan et al., 1998), jeho vnitřní vrstvu tvoří sliznice s podélnými řasami, která je krytá jednovrstevným řasinkovým epitelem (Sova et al., 1981). Třásně na jejich okraji umožňují těsné přiblížení nálevky vejcovodu k vaječníku a zachycení uvolněného vajíčka při ovulaci (Jelínek et al., 2003). Děloha Děloha (uterus) je dutý orgán, sloužící k vývoji zárodku. Je rozdělena na tělo, dva rohy a krček (Sova et al., 1981). Jednotlivé proporce mezi tělem, rohy a krčkem se liší u jednotlivých živočišných druhů (Reece et al., 1998). Prasnice a šelmy mají rohy značně delší než tělo. Děložní rohy prasnice jsou pohyblivé, stočené do četných kliček a dosahují délky 125 150 cm (Miholová, 1999). Přežvýkavci, prasnice a šelmy se vyznačují dělohou jednoduchou dvourohou rozdělenou, která má zevně jednotné tělo uvnitř rozdělené přepážkou, zasahující téměř až ke krčku (Sova et al., 1981). Vnitřek dělohy je vystlán žláznatou sliznicí (endometrium) s různou tloušťkou a stupněm prokrvení dle hormonálních změn ve vaječníku a také podle toho, zda je či není v děloze přítomen plod. Sekrecí endometriálních žláz je poskytnuta výživa embryu před placentací (Reece et al., 1998). Další vrstvou je svalová (myometrium) a seróza (perimetrium) (Sova et al., 1981). Děložní krček má silně vyvinutou svalovinu a prochází jím klikatě kanálek krčku (Sova et al., 1981). Kaudálně vystupuje do pochvy a je pevně uzavřen s výjimkou říje a porodu (Reece et al., 1998). Na pohmat je to tuhý, válcovitý útvar a jeho délka činí u prasnice cca 15 cm. Jeho sliznice vybíhá v početné válcovité polštáře, které do sebe zapadají (Marvan et al., 1998). Pochva Pochva (vagina) jako vlastní kopulační orgán je uložena v pánvi. Vlastní pochvu a poševní předsíň odděluje panenská blána (hymen) a na ventrální straně také vyústění 9

močové roury. Sliznice pochvy je kryta vrstevnatým dlaždicovým epitelem, v části předsíně obsahuje četné hlenové žlázy (Sova et al., 1981). Je silnostěnným trubicovitým orgánem a rozlišujeme na ní poševní klenbu, stěnu a poševní dno (Jelínek et al., 2003). Poševní předsíň je kaudálním pokračováním pochvy a u prasnice je dlouhá 6 cm (Marvan et al., 1998). 2.3 Pohlavní (reprodukční, říjový či estrální) cyklus prasnice Říjový cyklus se u pohlavně dospělých prasniček a nezapuštěných prasnic opakuje v intervalu 21 dní. U mladých prasniček však často dochází ke zkracování a naopak u vícekrát rodících prasnic k prodlužování této doby (Trpák, 2004). Vlastní říje prasnic a prasniček je poměrně dlouhá a zpravidla trvá několik dnů. Dělí se na období předříjové (proestrus), hlavní říji (estrus), období po skončení říje (metestrus) a období mezi jednotlivými říjemi (diestrus) (Trpák, 2004). Proestrus (fáze předříjová) Trvá obvykle 2 dny, ale u prasniček je v průměru o 1 den delší. Pozorujeme změnu v chování prasnic, jejich sníženou chuť k příjímání potravy a zvýšený neklid. Prasnice i prasničky v této fázi skáčí na ostatní prasnice v kotci (Trpák, 2004). Plemenice je pod vlivem FSH, vyvolávajícího na vaječnících růst a zrání Graafova folikulu, v němž dochází ke zvýšené tvorbě estrogenu. Jejich působením se postupně zvyšuje prokrvení pohlavního ústrojí; například zduří ochod a na děloze nastává proliferace endometria, během níž se děložní žlázky rozšiřují a rozrůstají a celá děložní sliznice se zvyšuje (Sova et al., 1981). Skok kance v tomto období prasnice odmítají (Trpák, 2004). Estrus (říje) U prasnic trvá 2 až 2,5 dne. Postupně dochází ke zklidnění a znaky předříje ustupují. Dochází k tzv. reflexu nehybnosti, kdy tlakem na záď prasnice odpovídá strnulým postojem (Trpák, 2004). Pro estrus je charakteristické dozrávání folikulů, na pohlavním ústrojí dochází 10

k dokončení proliferativních změn. Vyvrcholením říje je ovulace dozrálých folikulů, která je vyvolána krátkodobým zvýšením LH (luteinizačního hormonu). Ovulace je prasknutí stěny folikulu v důsledku zvýšeného nitrofolikulárního tlaku a vyplavení vajíčka s jeho následným přechodem do vejcovodu (Jelínek et al., 2003). U klisny, domácích přežvýkavců, prasnice a feny jde o ovulaci spontánní, tzn., že k ní dochází nezávisle na páření. Proto je možné u těchto zvířat inseminovat uměle (Sova et al., 1981). Ovulace nastává krátce před koncem říje (Jelínek et al., 2003) a trvá 3 až 6 hodin u prasnic a 5 až 10 hodin u prasniček (Trpák, 2004). Metestrus (poříjová fáze) U prasnice trvá 1 den a vyznačuje se dozníváním výše popsaných příznaků. Mizí reflex nehybnosti, zevní část pochvy se vrací zpět do klidové podoby (Trpák, 2004). Děloha pozvolna ztrácí zvýšený tonus, stává se méně drážditelnou. Na vaječnících dochází k rozvoji jednoho nebo více žlutých tělísek, které produkují hormon progesteron. Je tvořeno luteinovými buňkami, které vznikají přeměnou z folikulárních buněk (Jelínek et al., 2003). Diestrus (meziříjové období) Dochází k růstu a zrání žlutého tělíska, přičemž se děloha připravuje na přijetí oplozeného vajíčka. V případě oplození vajíčka přechází diestrus v březost (graviditu) a žluté tělísko na vaječníku přetrvává (Sova et al., 1981), protože vyvíjející se blastocysta dráždí receptory sliznice dělohy, nedochází tedy k uvolňování luteolyticky působícího prostaglandinu F 2α a žluté tělísko dále produkuje hormon progesteron a chrání tak vývoj embrya a plodu (Jelínek et al., 2003). Pokud nedojde k oplození a samice nezabřezne, endometrium začne kolem 15. dne produkovat prostaglandin vyvolávající regresi žlutého tělíska. Přeruší se produkce progesteronu a u polyestrických zvířat může nastat vývoj nového pohlavního cyklu (Jelínek et al., 2003). 11

2.4 Zapouštění prasniček Přednosti prasat z hlediska rozmnožování jsou především multiparita, rané pohlavní dospívání, krátká doba březosti, krátké trvání involuce pohlavních orgánů po porodu, rychlý nástup plnohodnotné říje a schopnost turnusové produkce. Potenciál v roční produkci selat u prasnice se odhaduje na 40 dochovaných selat. V současných výrobních podmínkách je využíván cca 50 % (Stupka et al., 2009). Pohlavní dospívání u prasniček je v cca 210 dnech věku při hmotnosti 90 100 kg (Žižlavský, 2002). Při zapouštění prasniček vycházíme z poznatku, že početnost selat v prvním vrhu je více ovlivněna pořadím říje než hmotností a věkem prasničky při zabřeznutí. Prasničky zapuštěné ve vyšším věku (pozdě) mají nevýhodu vysokého věku a hmotnosti, vrh mají rovněž zbytečně ve vysokém věku. Jsou větší během produkčního života, což je doprovázeno vyšší záchovnou dávkou krmiva. Dále vycházíme z toho, že počet uvolněných vajíček je v 1. plodné říji nižší a s další říjí roste asi o jedno vajíčko a ve třetí opět o jedno proti druhé. Ovšem s přibývajícím věkem roste raná odúmrť zárodků (Pulkrábek et al., 2005). Zařazení prasniček do reprodukčního procesu a první zapouštění by se tedy mělo realizovat při druhé plnohodnotné říji (Žižlavský, 2002) s předcházejícím použitím flushingu (Pulkrábek et al., 2005). Vyhledávání vhodných prasnic se provádí 2 x denně, v době kdy je klid ve stáji (Louda et al., 2001). K ovulaci u prasnic dochází krátce před koncem vlastní říje (Jelínek et al, 2003). Pro zvýšení úspěšnosti a zajištění větší šance setkání spermií s oocyty inseminaci opakujeme (Louda et al., 2001). První inseminace se provádí 8 12 hodin po zjištění reflexu nehybnosti a reinseminaci opakujeme za 8 12 hodin po provedení první inseminační dávky (Louda et al., 2001). 12

2.5 Oplození a gravidita Oplození Oplozením se rozumí splynutí, resp. spojení samčí a samičí pohlavní buňky (konjugace, syngamie) a tak vznik kvalitativně nové buňky (zygoty), která představuje základ pro vývoj nového jedince (Doležal et al., 2000). Dochází k němu nečastěji už v nálevce vejcovodu, kdy na přijímacím hrbolku vajíčka spermie rozpouštějí enzymem hyaluronidázou jeho obal. Poté stačí, aby jedna spermie vnikla dovnitř a její jádro se spojilo s jádrem vajíčka (Miholová, 1999). Bezprostředně po syngamii začíná vlastní vývoj embrya charakterizovaný mitotickým dělením rýhování (blastogeneze). Embryo se postupně dělí do stadia 16 blastomer a dále do kompaktního útvaru označovaného jako morula. Vytvořením dutiny vzniká blastocysta. Sestup embrya (embryí) do dělohy je druhově specifický (Doležal et al., 2000). U prasnice embrya sestupují za 48 60 hodin. Jejich rozdělení do děložních rohů je pod hormonální kontrolou. Embrya dosáhnou horního úseku děložních rohů asi 4. až 5. den po oplození, do úseku 40 cm se rozloží 6. a 7. den, v 8. až 9. dni zabírají cca 75 % délky děložních rohů a již 10. den jsou rozmístěna po celé jejich délce. K zesílení prokrvení děložní sliznice, ve které jsou embrya zahnízděna, dochází 13. a 14. den. K pevnému spojení placentou dochází 22. den. K implantaci dochází ve 3. až 4. týdnu po oplození, a proto je do této doby zvýšené nebezpečí embryonální mortality (Čechová et al., 2003). Plodové obaly a placenta V prvních fázích svého vývoje, tj. po dobu rýhování zygoty ve vejcovodu, kryje zárodek potřebu energie z vlastních zdrojů, ze žloutkových inkluzí. Po přechodu do dělohy, v níž je z počátku volně uložen, získává živiny z tzv. děložního mléka vylučovaného děložními žlázkami. Po uhnízdění neboli nidaci či implementaci si vytváří zvláštní dočasné orgány, které mu dokonaleji zabezpečují přísun kyslíku a živin a odvod zplodin látkové výměny a které pro něj až do narození vytvářejí optimální ochranné prostředí. Nazývají se přídatné embryonální orgány a patří k nim žloutkový vak, blána ovčí, blána klková, blána močová a pupeční provazec (Sova et al., 1981). Jako první vzniká žloutkový váček, který zajišťuje tzv. žloutkový krevní oběh. U savců ale brzy mizí. Nejvnitřnější obal se nazývá ovčí blána (amnion). Ta obsahuje 13

vazkou tekutinu, která chrání plod proti termickým a mechanickým vlivům. Zplodiny z látkové výměny jsou zase obsaženy v tekutině blány močové (allantois) jejíž stěna obsahuje kapilární síť, ze které cévy pronikají do pupečního provazce a tvoří tak druhý krevní oběh zárodku (Miholová, 1999). Další uplatnění obou plodových vaků a jejich obsahu je při porodu, kdy napomáhají rozšíření porodních cest a zajistí jejich kluzkost (Miholová, 1999). Klková blána (chorion) tvoří nejzevnější obal, v němž je uložen zárodek a plod i s ostatními přídatnými orgány. Na svém povrchu je pokryta velkým množstvím různě rozmístěných výběžků klků, které se zanořují do děložní sliznice, kde resorbují potřebné živiny (Sova et al., 1981). Spojením klků klkové blány s děložní sliznicí vzniká placenta (lůžko) (Miholová, 1999). Diferenciace plodových obalů (amnia a choria) je dokončena kolem 14. dne a od 16. dne se vytváří allantois (Doležal et al., 1987). Pupeční provazec představuje jedinou přímou komunikaci těla zárodku a plodu s ostatními embryonálními orgány. Tvoří je jednak urachus, tj. trubice spojující močový měchýř s močovým vakem, jednak pupeční cévy. Jsou to dvě pupeční tepny, vedoucí smíšenou krev z těla plodu do krevního řečiště v allantochoriu, a jednak pupeční žíla, odvádějící okysličenou a živinami bohatou krev z allantochoria zpět do těla plodu (Sova et al., 1981). V děloze prasnice jsou jednotlivé plodové obaly uloženy za sebou a v místě kontaktu je chorion bez klků. Jednotlivé vaky jsou pevně slepeny želatinózní substancí (Doležal et al., 1987). Prasnice má placentu difůzní (epiteliochorialis), která spojuje membrány plodu s endometriem po celém povrchu (Reece, 1998) bez narušení epitelu endometria. Protože tento typ placenty neumožňuje přechod protilátek (imunoglobulinu) z krve matky do krve plodu, rodí se mláďata bez protilátek (Jelínek et al., 2003). U vícerodých zvířat má zpravidla každý plod samostatné plodové obaly (Miholová, 1999). Březost Březost neboli gravidita je fyziologickým stavem samice, kdy se v jejím organismu vyvíjí nový jedinec. Březost prasnice tvá 115 120 dní (Monczková, Šimera, 2002). Během březosti dochází k určitým změnám v činnosti organismu (Miholová, 14

1999). Od oplození vajíčka ustane ovulační činnost vaječníků, která se znovu objevuje až po porodu. Zánik ovulační činnosti vaječníků je provázen vynecháním říje po celou dobu gravidity. U březích zvířat se zpravidla zvýší látková přeměna, chuť k přijímání potravy, stoupá intenzita dýchací a nervové soustavy. Ve druhé polovině březosti se zvětšuje břišní objem matky (Sova et al., 1981) a mléčná žláza se připravuje k zajištění výživy mláďat. Březost končí porodem. Jde o fyziologický děj, kdy porodními cestami dochází k vypuzování zdravých, donošených plodů a děje se tak pomocí aktivních stahů svaloviny dělohy a břišního lisu za spoluúčasti organismu matky (Miholová, 1999). Během gravidity je produkován progesteron a to placentou a žlutým tělískem a zajišťuje tak udržení březosti (Reece, 1998). Embryonální odúmrť (mortalita) I přes vysoký počet vajíček, které jsou uvolňované během říje (10-25 vajíček) a vysoký počet spermií obsažených v kančím ejakulátu jsou jednotlivé vrhy stále poměrně malé. Velikost vrhu (tedy počet selat narozených ve vrhu) je závislá nejen na počtu uvolněných a oplozených vajíček, ale hlavně na samotném průběhu prenatálních pochodů, zvláště na embryonální odúmrti, která je ovlivněna především mateřským organismem a jejími hormonálními poruchami. Významné zůstávají i vnější vlivy. (Hovorka et al., 1987). Minimalizace embryonální mortality je jednou z cest zvyšování počtu selat ve vrhu (Pulkrábek et al., 2005). Z genetických vlivů embryonální mortality jsou to chromozomální anomálie a letální geny. Anomálie na chromozech mohou být způsobeny působením chemických látek, stárnutím gamet, polyplodií nebo partenogenezí. Na ranou embryonální odúmrť má největší vliv mateřská tkáň prostřednictvím dělohy a její připravenosti na adaptaci blastocyst, která je omezená a ovlivněná putováním blastocyst, stárnutím dělohy v první fázi involuce, stresových faktorech a infekčním onemocněním. Další významný faktor je výživa a zacházení s gravidními prasnicemi (Hovorka et al., 1987). 15

2.6 Diagnostika gravidity u prasnic Diagnostika gravidity a především raná diagnostika gravidity je pro velkochovy prasat z ekonomického hlediska velmi důležitá, ale v praxi použitelné metody jsou do určité míry omezené (Doležal et al., 2000). Každá z metod má své výhody a nevýhody. V praxi se vyžaduje přesnost (přes 95%), bezpečnost, jednoduchost a rychlost v udání výsledku (Almond et al., 1987). 2.6.1 Druhy diagnostik Klinické vyšetření gravidity - vnější (možno použít od druhé poloviny gravidity), řadíme sem palpaci, auskultaci změny na mléčné žláze aj. - vnitřní (vaginálně, rektálně) Laboratorní vyšetření gravidity - mikroskopické a chemické metody (důkaz hormonů v moči, vyšetření krčkového hlenu) - biologické metody Ostatní metody - ultrazvukové vyšetření, hormonální diagnostika gravidity (Kliment et al., 1982) 2.6.2 Detekce říje Pomocí kance Jedná se o reflexologickou metodu, obecně používanou k detekci gravidity u prasnic, spočívající v použití zkušebního kance k testaci říje kolem 21. dne od poslední inseminace (18. 22. den), kdy lze předpokládat, že prasnice, které neprojevují příznaky říje, jsou březí. Přesnost této metody můžeme dosáhnout při pravidelném provádění 85 16

90 % (Doležal et al., 2000). U prasnice, která je v říji pozorujeme tzv. reflex nehybnosti. Ke klamné diagnose může dojít, pokud by prasnice projevovala známky březosti anebo březí nebyla z důvodu degenerace nebo nefunkčnosti ovarií (Almond et al., 1987). Nevýhodou této metody jsou zvýšené požadavky na ustájení (Almond et al., 1987). Aplikace hormonálních preparátů k zesílení říje Jedním z dříve používaných postupů byla aplikace hormonálních preparátů jako např. Gravidnost Schweine nebo Gravitest, které obsahovaly estradiol a testosteron a aplikovaly se prasnicím do svalu (IM) 18. 21. den po zapuštění nebo umělé inseminaci (Doležal et al., 2000). Princip této techniky vychází z předpokladu, že estrogen působí na centra hypotalamu a vyvolá u nebřezí prasnice říji 2. 4. den po aplikaci. Pokud ovšem jsou na vaječníku přítomna c.l. (žlutá tělíska) a prasnice je tedy březí, luteotropické efekty estrogenu napomohou toto žluté tělísko udržet a říje u prasnice se nevyvolá (Almond et al., 1987). Nevýhodou této metody je, že estrogeny mají luteotropní účinek a proto u prasnic, které mají funkční žluté tělísko a nejsou březí, může dojít k opožděnému návratu do říje, nebo tyto prasnice vykazují falešnou březost. Přesnost této techniky je více než 90% (Almond et al., 1987). V současné době je z hormonálních preparátů na našem trhu dostupný pouze preparát P.G. 600 (Intervet). Tento preparát obsahuje sérový a choriový gonadotropin a výrobce jej doporučuje k diagnostice gravidity po 80. dni po zapuštění (Doležal et al., 2000). 2.6.3 Laboratorní metody endokrinologická stanovení Sledování hladiny PGF 2 α v krevním séru Sliznice dělohy, která není gravidní, produkuje PGF 2 α (prostaglandin F 2 α) a to mezi 12. a 15. dnem cyklu. Pokud tedy jsou jeho koncentrace nízké (menší než 200pg/ml) nebo pokud se neprokáží vůbec mezi 13. 15. dnem po předcházejícím připuštěním, je 17

prasnice březí (Almond et al., 1987). Přesnost této metody se výrazně snižuje, pokud prasnice měla opožděný návrat do říje, embryonální odúmrť nebo nepravou graviditu. 90 % úspěšnost byla prokázána při zkoumání 292 březích prasnic a 70 % úspěšnost u 97 nebřezích prasnic (Almond et al., 1987). Z praktického hlediska má tento test pouze okrajový význam (Doležal et al., 2000) a to z důvodu jeho relativní nespolehlivosti a potřeby rozsáhlých laboratorních testů (Almond et al., 1987). Stanovení hladiny progesteronu v krevní plazmě Gravidní žluté tělísko a následný rozvoj endometria pokračuje pouze tehdy, pokud dojde k vyslání signálu z blastocysty a to patrně přes produkci estrogenu. Dojde-li k oplození a udržení žlutého tělíska, zvyšuje se i hladina progesteronu (Almond et al., 1987) a to u březí prasnice v rozmezí 20 80 nmol/l (Doležal et al., 2000). Optimální dobou pro odběr krevního vzorku je mezi 17. a 20. dnem po připuštění. Přesnost progesteronového testu je větší než 88 % (Almond et al., 1987). Estron - sulfát test Další možnou laboratorní metodou je stanovení estrogenů v krevním séru. Hladiny konjugovaného estradiolu estron sulfátu se zvyšují od 16. do 25. dne gravidity až na 2 ng/ml a poté postupně klesají tak, že od 40. dne gravidity jsou téměř nulové (Doležal et al., 2000). Druhý vysoký nárůst estradiolu je v rozmezí od 70. - 80. dne březosti a pokračuje až do porodu. Z toho vyplývá, že stanovení gravidity pomocí estron sulfátového testu připadá v úvahu v počátečním stádiu březosti a jeho potvrzení je možné v pokročilé fázi gravidity (Almond et al., 1987). Přesnost estron sulfátového testu se pohybuje mezi 82 100 %. Selhání metody bylo zjištěno u zvířat v proestru, s malou četností selat ve vrhu, u pseudogravidity a embryonální odúmrtí (Almond et al., 1987). Estron sulfát se nemusí získávat pouze z krevního séra, ale je možné jeho vyhodnocení ze vzorku moči (Almond et al., 1987). 18

2.6.4 Fyzikální metody Radiografie K velice zřídka používaným metodám pro svou pořizovací cenu a nepraktičnost patří radiografie. Její použití je možné po 6. týdnu gravidity, kdy probíhá kalcifikace kostry plodu. Tato metoda umožňuje také odhad životnosti plodů a stáří podle délky kostí a počtu osifikačních center (Almond et al., 1987). 2.6.5 Klinické metody Rektální palpace Mezi vysoce přesné a praktické diagnostiky gravidity patří rektální palpace, kdy prasnice vyšetřujeme v boxech, fixované ve stoje. Vyšetřujeme krček děložní, dělohu a děložní žílu k zhodnocení její velikosti a stupni tonu (Almond et al., 1987). Vyšetření před 21. dnem jsou nevýrazné. 21. 30. den je pochva a děložní stěna měkká, tenká a vnitřní děložní tepna o průměru 5 8 mm vykazuje odlišný tonus od ostatních tepen. Palpaci znesnadňuje sestup dělohy do dutiny břišní a to mezi 31. 60. dnem. Kolem 35. 37. dne dochází k zesílení vnitřní děložní tepny a výrazným znakem při palpaci je fremitus (skřípání fenomén dvojité stěny???). Ke konci březosti nahmatáme blízko rozvětvení dělohy zárodky (Almond et al., 1987). Rektální palpace je rychlou a jednoduchou metodou, která nevyžaduje pořízení drahých nástrojů. U starších prasnic je možné provést i pohmat vaječníků a umožňuje tak diagnostiku jejich poruch. Její nejvyšší přesnost získáme při provádění vyšetření mezi 28. 30. dnem a to 94 % (Almond et al., 1987). Tato metoda ovšem vyžaduje určité zkušenosti (Doležal et al., 2000) a nevýhoda spočívá v tom, že konečník a pánevní kanál může být moc malý (Almond et al., 1987). Laparoskopické vyšetření Brzká, přesná diagnostika březosti se dá také provést přímým laparoskopickým pozorováním reprodukčních orgánů. Tato metoda umožňuje pozorování struktury dělohy, vaječníků, odhalí počet ovulovaných vajíček a diagnostiku gravidity. Na počátku byla tato technika používaná u prasnic ke studii aktivity vaječníků, ale prokázalo se, 19

že gravidita může být laparoskopicky diagnostikována se 100 % přesností (Almond et al., 1987). Zvířata se vyšetřují vleže, kdy je trokar s kanylou zaveden media alba kraniálně od vaječníků. 10 mm od laparoskopu je bočně vložena sonda a dutina břišní je nafouknuta 5 % CO 2 ze vzduchu. Protože gravidní děloha je charakteristická větším krevním průtokem a zvýšeným tonem dělohy, je rozdíl v barvě mezi gravidní a negravidní dělohou velmi patrný (Almond et al., 1987). Použití laparoskopie v praxi limituje finanční a časová náročnost, ale je výbornou metodou výzkumu a při odhalování reprodukčních problémů (Almond et al., 1987). Biopsie vaginální sliznice Při graviditě dochází k redukci epiteliálních buněk (Doležal et al., 2000) a změny vaginální mukózy jsou charakteristické jak pro říjový cyklus tak pro graviditu. Epitely posuzujeme mikroskopicky. Přesnost této metody je přes 90 % a to 18. a 22. den po oplození, ale metoda je pro praxi nepraktická (Almond et al., 1987). 20

2.6.6 Základy ultrasonografické diagnostiky Nejpřesnější a současně velmi ranou diagnostiku gravidity u prasnic umožňují metody založené na principu ultrazvuku (Doležal et al., 2000). Základní druhy zobrazení Základní druhy zobrazení (Grygar, Kudláč, 1997): Fyzikální princip Kvalifikované vyhodnocení ultrasonografického vyšetření vyžaduje přesné porozumění fyzikálním principům, jimiž se řídí ultrazvuková vlna prostupující různými tkáněmi organismu (Svoboda et al, 2000). Zvuk je z fyzikálního hlediska podélné, mechanické vlnění, které vytváří ve směru šíření zóny zahuštění a zředění prostředí. Vlnová délka je vzdálenost dvou stejných bodů na dané vlně. Frekvence je počet cyklů nebo vlnových délek za sekundu. Vlnová délka určuje vzdálenost, kterou urazí ultrazvuk během jednoho cyklu a počet cyklů za jednu sekundu určuje pracovní frekvenci sondy. Lidské ucho vnímá zvuk ve frekvenčním rozsahu od 20 Hz do 20 000 Hz (20 khz). Ultrazvukem nazýváme tentýž druh vlnění o frekvencích vyšších, než je horní mez slyšitelnosti, tedy nad 20 khz v rozmezí 2 až 10 MHz (Svoboda et al, 2000). Mechanickým vlněním rozumíme takové vlnění, jehož nositelem jsou samy částice (molekuly) prostředí, kterým se vlnění šíří. Šíření vlnění není tedy spojeno 21

s přenosem hmoty, její částice pouze kmitají na místě okolo své rovnovážné polohy. Vlněním se přenáší energie. Ultrazvuk ke svému šíření potřebuje hmotné prostředí (Svoboda et al, 2000). Do pacienta jsou vysílány krátké pulzy ultrazvukového vlnění. Ty procházejí tkání konstantní rychlostí, dokud nenarazí na odrazovou plochu tvořenou dvěma prostředími o různé hustotě. Na této meziploše dojde k: - odrazu ultrazvukové vlny na makroskopických strukturách zpět ke zdroji vlnění, kde jsou zachycena, zpracována a zobrazena na obrazovce v podobě světlému bodu, - rozptylu ultrazvukové vlny do okolí na mikroskopických strukturách, - ohybu ultrazvukové vlny, nedopadá-li paprsek kolmo na meziplochu, - absorpci ultrazvukové vlny, jež se mění na teplo a oslabená zvuková vlna prochází dále hlouběji do tkáně v podélné ose paprsku (Svoboda et al, 2000). Impedance je termín označující jistý druh odporu prostředí, který je ultrazvuku kladen. Pevné látky s vysokou hustotou a rychlostí šíření ultrazvuku mají vysokou zvukovou impedanci, plynné látky naopak. Výsledkem tohoto rozdílu je téměř úplný odraz veškeré energie ultrazvukového vlnění na rozhraní mezi měkkou tkání a kostí a mezi měkkou tkání a plynem (Svoboda et al, 2000). Ultrazvukové zobrazení Podstatou tvorby ultrazvukového obrazu je vysílání ultrazvukového vlnění do vyšetřované oblasti s následnou registrací velkého množství jeho odrazů. Ty obecně vznikají na každém rozhraní dvou různých tkáňových prostředí. Ultrazvuková vlna se na echogenních meziplochách postupně odráží a vrací se zpět k sondě. Tento proces se pak mnohokrát opakuje během jednoho pracovního cyklu sondy (Svoboda et al, 2000). Každá sonda, ať mechanická nebo elektronická obsahuje v sobě ultrazvukový měnič (tzv. piezoelektrický krystal), který se působením vysokofrekvenčního napětí rozkmitá a vznikne piezoelektrický jev. Frekvence jeho kmitů určuje pracovní frekvenci dané sondy, např. 5 MHz (Svoboda et al, 2000). Protože ultrazvukové vlnění při průchodu tkáněmi postupně ztrácí energii,je intenzita odrazů přicházející z větších hloubek postupně nižší a nižší. Aby bylo možno tento jev eliminovat, jsou ultrazvukové přístroje vybaveny funkcí, která tento jev kompenzuje (Svoboda et al, 2000). Jednotlivý odraz je prezentován na monitoru přístroje jako bod o určité barevné intenzitě. Výsledný obraz na obrazovce je složen z velkého počtu bodů v různé intenzitě 22

šedé barvy. Tento způsob dvourozměrného zobrazení se nazývá B záznam (B=brightness jas) (Svoboda et al, 2000). B zobrazení Tento způsob je nejdůležitějším a nejužívanějším typem dvourozměrného zobrazení (Grygar, Kudláč, 1997). Čím intenzivnější odraz ultrazvukový měnič z daného směru a hloubky zaznamená, tím světlejší bod je dané struktuře na monitoru přiřazen. Struktury, které vlnění dobře odrážejí, se nazývají echogenní až hyperechogenní a jsou zobrazovány světle šedě až bíle. Struktury, které vlnění pouze propouštějí a vůbec neodrážejí (kapaliny), jsou zobrazovány černě a nazývají se hypoechogenní a anechogenní (Svoboda et al, 2000). B zobrazení můžeme na základě sledování dynamických změn rozdělit na statické B zobrazení a dynamické B zobrazení (Grygar, Kudláč, 1997). Statické B zobrazení je realizováno pomocí jednoho převodníku. Výsledným obrazem je řez vyšetřované oblasti v rovině, která je určená osou ultrazvukového paprsku a směrem pohybu sondy. Využívá se však velmi zřídka a to v humánní medicíně (Grygar, Kudláč, 1997). Dynamické B zobrazení můžeme dále rozdělit na : 1. sektorové 2. lineární 3. konvexní 4. trapezoidní Toto dělení vychází ze způsobu tvorby obrazu a konstrukce sondy (Grygar, Kudláč, 1997). K tvorbě ultrazvukového obrazu se v současné době používají sondy mechanické a elektronické (Svoboda et al, 2000). Mechanické sondy se dělí na rotující a na oscilující. Umožňují dvourozměrné sektorové B zobrazení v reálném čase na principu mechanického vychylování ultrazvukového svazku, který je generován jedním nebo několika (3-5) ultrazvukovými měniči umístěnými na otočné hlavici sondy. Piezoelektrický krystal je buď kyvadlově vychylován (osciluje), nebo se otáčí kolem osy (rotuje). Jediný ultrazvukový paprsek vysílaný a přijímaný měničem tak při rotačním pohybu hlavice sondy postupně snímá jednotlivé části sektoru ve tvaru vějíře (Svoboda et al, 2000). 23

Hlavní předností sektorového zobrazení je, že k přiložení sondy na povrch těla není vyžadována velká lysá plocha a můžeme se tak vyhnout překážkám při snímání (Grygar, Kudláč, 1997). Elektronické sondy obsahují větší množství jednotlivých, v řadě uspořádaných piezoelektrických krystalů. Lineární zobrazení se získává prostřednictvím lineární sondy s krystaly, které jsou uspořádány v řadě a je tak umožněno elektronické vychylování ultrazvukového paprsku. Je charakteristické pravoúhlým tvarem obrazu. Na rozdíl od sektorového zobrazení se lineární používá tam, kde je dostatečná plocha pro přiložení sondy. Vhodné je při rektálním vyšetření pohlavních orgánů u středně velkých a velkých hospodářských zvířat a při transkutánním vyšetření u malých a středně velkých druhů zvířat (Grygar, Kudláč, 1997). Sonda obsahuje 64 nebo 128 krystalů (Svoboda et al, 2000). Konvexní zobrazení je plně elektronické a spojuje výhody sektorového a lineárního zobrazení (Grygar, Kudláč, 1997). U konvexní sondy (curved, convex array) jsou měniče uspořádány do konvexně vyklenuté řady a sektor má tvar vějíře se širokou základnou (Svoboda et al, 2000). Trapezoidní zobrazení je cenově a technologicky velmi náročné a proto se ve veterinární medicíně nevyužívá (Grygar, Kudláč, 1997). Jak u mechanických, tak u elektronických sond je výsledný obraz v rychlém sledu vytvářen z mnoha velmi tenkých vertikálních obrazových řádků, z nichž každý odpovídá jednomu ultrazvukovému impulsu formované do velmi tenkého paprsku. Ty se postupně kladou v jedné rovině vedle sebe a jejich jednotlivé obrazy vytvářejí po zpracování výsledný obraz složený z jednotlivých vertikálních linií. Tyto linie se u sektorových sond divergují, v případě lineárních sond jsou rovnoběžně vedle sebe (Svoboda et al, 2000). M zobrazení (M=motión mode) Je méně častým typem záznamu, který se vyvinul především pro potřeby kardiologických vyšetření, Vychází v podstatě z B záznamu, při kterém jsou odrazy jediného paprsku kontinuálně rozepisovány podél časové osy. V echokardigrafii tak dávají informaci o vzájemném pohybu endo-, myo- a epikardiálních struktur v čase (Svoboda et al, 2000). 24

2.6.7 Sonografie u prasnice Významný orientační moment pro vizualizaci dělohy je zjištění močového měchýře (Grygar, Kudláč, 1997). Nebřezí děložní roh se jeví jako hmota jemnozrnná, homogenní struktury (obr. 4.) (Grygar, Kudláč, 1997). Vlastní embryo můžeme poprvé zjistit 20. 21. den gravidity (Grygar, Kudláč, 1997). Dopplerův ultrazvuk Je metoda využívající Dopplerova jevu, která umožňuje zachytit pohyb tekutin, konkrétně při diagnostice gravidity cirkulaci krve v srdci plodů nebo ve velkých umbilikálních cévách, přičemž ultrazvukové vlny jsou konvertovány v audio nebo vizuální signál (Doležal et al., 2000). Při diagnostice se používají rektální a břišní sondy. Rektální sondy indikují březost jako zvuky čisté, intenzivní. Při použití břišní sondy jsou zvuky mírně rušené zvuky z gastrointestinálního traktu. Rektální i břišní sonda fungují podobně. Vlny ultrazvuku jsou vydávány a přijímány čidly a jsou převáděny na akustické signály. Jediná odlišnost je v jejich umístění. Rektální sonda je lubrikovaná a vsouvá se do análního otvoru cca 10 25 cm hluboko směrem ventrálním nebo lateroventrálním k děloze a děložním arteriím. Břišní sonda se umisťuje do slabiny prasnice, bočně k bradavce, směrem na pánev (Almond et al., 1987). Dopplerův ultrazvuk je první metodou používanou ke zjišťování gravidity prasnic. Použití této metody se doporučuje mezi 29. 34. dnem březosti. Po 90. dnu březosti může být Dopplerův ultrazvuk použit k odhadu životnosti selat nebo embryonální odúmrtí plodů (Almond et al., 1987). Nevýhodou této metody může být právě vznikající zvuk, který vychází z nástrojů a může se stát rušivým elementem. K chybám v diagnóze může dojít, pokud se prasnice nachází v říji, má zánět děložní sliznice, pokud se vyšetření provádí před 30. dnem gravidity nebo v příliš hlučném prostředí (Almond et al., 1987). A zobrazení Je ultrazvukovou metodou, která detekuje přítomnost tekutin (plodových vod) v děloze. Množství allantoidové tekutiny v děloze březí prasnice se rapidně zvyšuje 25

od 23. dne gestace což umožňuje využití této metody již v první třetině gravidity s přesností až 86%. Používá se opět transrektální nebo transkutánní sonda a výsledný signál může být akustický nebo vizuální (Doležal et al., 2000). Přesnost vyšší než 95 % získáme při použití mezi 30. 75. dnem po připuštění a je dána nárůstem množství alantoidní tekutiny, která probíhá ve dvou vlnách a to přibližně 20. 30. den gravidity a mezi 40. 60. dnem (Almond et al., 1987). Pozitivní, ale chybné výsledky vyšetření získáme při záměně dělohy s močovým měchýřem, zánětu děložní sliznice, nebo embryonální odúmrtí. Negativní výsledky mohou být získané při vyšetření provedeném před 28. dnem gravidity, nebo po 80. dni kdy dochází ke snížení množství plodové vody (Almond et al., 1987). B zobrazení (Real time ultrasound) Odborná literatura uvádí možnost diagnostiky prvním příznaků již od 14. 16. dne, kdy lze zachytit anechogenní tekutinu konceptu (Doležal et al, 2000). Ale přesnost tvrzení je u prasnic před 20. dnem gravidity velmi nízký (Kähn et al, 1990). Srdeční pulzace je při použití 5 MHz sondy viditelná o 1 2 dny později (Grygar, Kudláč, 1997). Postupnou luminizaci děložních rohů, což souvisí s diferenciací amniového a choriového váčku, je možno sledovat od 17. 18. dne (Doležal et al., 2000). Od tohoto dne se velmi rychle zvětšuje objem plodových vod a po 20. dni je již také možno sledovat vyvíjející se konceptus a diagnostika gravidity je téměř bezchybná. Po 23. dni gravidity se dosahuje až 98 % přesnosti (rozdíly s koncepcí v pozdějším období jsou často zapříčiněny embryonální odúmrtí nebo nediagnostikovaným zmetáním). Při vyšetření není potřeba zvířata fixovat a celé vyšetření trvá pouze několik sekund. Vyšetření se provádí nejčastěji z pravé strany (v případě negativního nálezu je vhodné provést vyšetření i z levé strany) tzv. transkutánní vyšetřovací technikou pomocí 5 MHz sondy, která se přikládá v oblasti pod předkolenní řasou, těsně nad mléčnou žlázou, mezi posledním a předposledním mléčným oddílem (Doležal et al., 2000). Méně často se používá transrektální metoda, při které je nezbytná fixace prasnice. Tato metoda umožňuje nejen diagnostiku gravidity před 20. dnem od zapuštění, ale i vyšetření ovarií (Doležal et al, 2000). 26

2.6.8 Poruchy plodnosti u prasnic V chovech prasat často nejsou plně využity přirozené reprodukční schopnosti všech prasnic a jejich skutečně dosahovaná plodnost je podstatně nižší, zejména v důsledku zvyšujícího se výskytu plodnosti u prasnic (Doležal et al., 1997). Příčiny vzniku poruch plodnosti u prasnic jsou velmi různorodé. Na jejich vzniku se uplatňují vlivy hereditární povahy a zejména nepříznivé vlivy zevního prostředí, z nichž nejdůležitější jsou karenční výživa, chyby v hygieně chovu a nedostatky v organizaci reprodukčního procesu. Samostatně nebo ve vzájemné kombinaci mohou způsobovat různé vývojové anomálie pohlavního ústrojí prasnic poruchy systému hypotalamo-hypofyzárně-ovariálního, zánětlivá onemocnění jednotlivých úseků vývodných pohlavních cest, které mají za následek poruchy pohlavního chování, uvolňování vajíček nebo jejich oplození. Zvláštní význam mají některé nákazy. V mnoha případech u prasnic vyřazených z chovu pro sníženou plodnost nebo pro neplodnost nejsou na pohlavním ústrojí zjišťovány žádné patologické změny. Vlastní příčinou neplodnosti je zde nedostatečné respektování biologických zákonitostí reprodukce, resp. hrubé chyby v organizaci reprodukčního procesu. Umělá neplodnost nebo dočasná sterilita je způsobena nedodržováním stanovených postupů biotechnických metod reprodukce (stimulace říje, synchronizace říje, nesprávná manipulace s inseminačními dávkami, špatně a povrchně prováděným inseminačním úkonem) a při rané diagnostice gravidity (Doležal et al., 1997). V 10 30 % způsobuje sterilitu u prasnic výskyt ovariálních cyst. Příčinou cyst je porucha hormonální rovnováhy v organismu, zejména snížená produkce LH, která je výsledkem přizpůsobování se organismu nepříznivým vlivům vnějšího prostředí. Obecně jsou cysty definovány jako folikulární útvary naplněné tekutinou, větší než 15 mm. U prasnic mohou dosáhnout velikosti až 60 mm. Diagnóza se provádí transkutánní sonografií, případně laparoskopií. Je příčinou vyřazení z chovu (Doležal et al., 1997). Chronické záněty dělohy jsou důvodem k vyřazení ze 3 %. Nejčastěji se jedná o ložiskové a difúzní zánětlivé infiltrace endometria bez větší tvorby sekretu. Klinicky se endometritidy projevují nevýrazným výtokem, prasnice nezabřezávají. při hnisavém zánětu a pyometře bývá úplná neříjivost (Doležal et al., 1997). Diagnostiku je možné provést i sonograficky (Čech, 2005). 27

3 MATERIÁL A METODIKA Zjišťování gravidity prasnic bylo prováděno ve spolupráci se Školním zemědělským podnikem v Žabčicích. Poloha podniku je z hlediska výroby v kukuřičné oblasti. Jeho celková rozloha činí 2621 ha, z toho 872 ha je půda v majetku MZLU, lesní půda 1 ha, zemědělská půda 2563 ha, orná půda 1976 ha, vinice 229 ha, sady 94 ha, trvalé travní porosty mají rozlohu 264 ha. Počet zaměstnanců 134. 3.1 Stavy hospodářských zvířat v podniku dle ročenky ŠZS Žabčice Skot Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 kategorie dojnice 274 282 310 312 329 330 346 telata 113 118 133 131 121 136 136 MHD 173 199 188 222 210 203 218 Hovězí 134 119 106 145 129 99 121 žír Celkem 694 718 737 810 789 768 821 Prasata Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Kategorie Selata 1434 1172 1248 1363 1359 1193 476 Výkrm 926 1106 1285 1529 1259 1009 674 Prasničky 98 129 122 149 113 140 37 chovné Prasničky 37 69 17 60 45 5 3 březí Kanci 3 4 4 2 2 2 1 Prasnice 257 235 267 266 255 203 112 Celkem 2371 2755 2943 3369 3033 2552 1303 28

3.2 Vývoj užitkovosti Žabčice Prasnice - počet odchovaných selat/rok Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Prasnice 18,93 21,4 22,73 21,85 20,12 21,36 21,74 ks 3.3 Technologie chovu prasnic v podniku Po odstavu selat jsou prasnice ustájeny skupinově po dobu 6 až 10 dní a to z důvodu výraznějšího projevu říje. Prasnice jsou po tuto celou dobu ve vizuálním kontaktu s kancem. Ustájení prasnic a prasniček pro inseminaci je individuální. Inseminace se provádí po zjištěném reflexu nehybnosti. Na prasnici se počítají tři inseminační dávky. Reinseminace se provádí 24 hodin po předchozí inseminaci. Nákup inseminačních dávek se realizuje z Inseminační stanice kanců Žabčice. Po potvrzené březosti se prasnice převádí do společného kotce, kde jsou umístěny skupinově, maximálně po šesti prasnicích v jednom kotci. Skupiny jsou hmotnostně i věkově vyrovnané, a ve stejném stádiu gravidity. Kotce jsou rozděleny na lože a kaliště, tedy poloroštové ustájení. Krmení se prování manuálně do koryt. Březí prasnice se převádějí na porodnu 10 dní před očekávaným porodem. Zjišťování gravidity prasnic se provádělo ve dvou obdobích. První měření bylo zahájeno v roce 2004 a ukončeno na konci roku 2005 a druhé měření se konalo v období března 2009 a ukončeno bylo v prosinci 2009. Měření se opakovalo přibližně v dvouměsíčních intervalech podle stejné metodiky. Vyšetření prasnic bylo prováděno ve stoje, zcela výjimečně vleže přímo v kotci v celkovém počtu 675 kusů a v rozmezí 2. 103. den po provedené inseminaci. Prasnice byly vyšetřovány přenosným ultrazvukem HK ULTRATECHNIK, který detekuje graviditu zvukovou odezvou na základě přítomnosti plodových vod. Přístroj se přikládá z pravé strany do slabiny vyšetřovaného zvířete směrem do břišní dutiny pod úhlem cca 45. Vyšetření je možno provést i z levé strany. Sonda přístroje se před každým vyšetřením pokape vrstvou kontaktního oleje. 100% přesnost je uváděna při 29

detekci gravidity mezi 30. 75. dnem. U neprůkazných výsledků byl pro zpřesnění použit ultrazvuk Aloka SSD-500 s 5 MHz lineární sondou. Vyšetření bylo prováděno transkutánně, z pravé strany a sonda byla před samotným vyšetřením vložena do vyšetřovací rukavice s gelem. Gel se nanáší i na povrch rukavice, z důvodu lepšího přilnutí sondy. Výsledná měření byla rozdělena do pěti skupin podle dne měření od poslední inseminace. První skupina prasnic je v rozmezí 2. 23. dne, druhá 24. 26. den, třetí 27. 37. den, čtvrtá 38. 42. den a poslední skupina 43. 63. den. Výsledná měření byla porovnána s údaji v kartách každé prasnice a doplněna o informace týkající se odstavu, pořadí vrhu, o počet všech a živě narozených selat. Výsledky byly zpracovány prostřednictvím matematicko-statistických metod v programu Statistica, verze 6,0. 30

4 VÝSLEDKY DIPLOMOVÉ PRÁCE A DISKUZE Vyšetření gravidity bylo provedeno celkem u 675 kusů prasnic a to ve dvou etapách měření. Měření byla rozdělena do pěti skupin podle dne provedené inseminace (tab. č. 4. - 18.) a porovnán byl také soubor, jako celek (tab. č. 1.-3.) v příloze. Tabulka č. 1. v příloze uvádí celkový počet měřených prasnic (675 kusů), z nichž bylo pozitivně diagnostikovaných na březost 622 kusů (92,15 %) a negativně 53 kusů (7,85 %). Dle kontrolního srovnání s evidencí v kartách jednotlivých prasnic bylo z celkového počtu pozitivně potvrzených 613 kusů (90,81 %) a negativně (9,19 %). Rozdíl mezi hodnotami naměřenými a potvrzenými činí 1,31 %. Kociánová (2006) uvádí u souboru 526 kusů prasnic tento rozdíl 1,71 %. Soubor je dále rozdělen na prasnice problémové (při měření vykazovaly slabou odezvu, nebo u nich bylo provedeno kontrolní měření ultrazvukem Aloka SSD-500) a prasnice, u kterých byla odezva jednoznačná. Tabulka č. 2. v příloze uvádí statistické hodnoty souboru prasnic bezproblémových (602 kusů) a problémových (73 kusů), porovnání průměru vrhu (3,37 vs. 3,38), počet všech narozených selat (11,92 vs. 10,90), u kterých byl zjištěn statisticky průkazný rozdíl (P 0,05), počet živě narozených selat (10,39 vs. 9,34) se statisticky průkazným rozdílem (P 0,01). Počet odstavených selat není vhodným ukazatelem z důvodu odebírání a přidávání selat k jiným prasnicím. Dále byl zhodnocen průměr měření počtu dní od provedené inseminace (48 vs. 43), kde byl zjištěn průkazný rozdíl (P 0,01). Minimální, maximální hodnoty, směrodatná odchylka a variační koeficient jsou uvedeny v tabulce č. 2. v příloze. Tabulka č. 3. v příloze uvádí rozbor problémového souboru prasnic (73 kusů), počet jalových (15,07 %), do sedmi narozených selat (16,44 %), osm až devět narozených selat (12,33 %) a nad deset narozených selat (56,16 %). Almond et al (1987) uvádí přesnost při měření mezi 30. 75. dnem po připuštění větší než 95 % v závislosti na množství alantoidní tekutiny a růstu plodů. V našem sledování jsme v provozních podmínkách dosáhli přesnost detekce pouze 92,15 %, resp. 90,81 %. Doležal et al, (2000) uvádí možnost diagnostiky prvních příznaků již od 14. 16. den gravidity, kdy lze zachytit anechogenní tekutinu konceptu. 31

Tabulka v příloze č. 4. uvádí první skupinu měřenou v rozmezí 2. 23. dne gravidity v celkovém počtu 57 kusů prasnic. Z toho pozitivně určených 42 kusů (73,68 %) a negativně 15 kusů (26,32 %). Skutečně pozitivních bylo podle evidence 43 kusů (75,44 %) a negativních 14 kusů (24,56 %). Rozdíl v chybném měření činí 1,76 %. Grygar, Kudláč (1997) uvádějí, že vlastní embryo můžeme poprvé zjistit 20. 21. den gravidity. Dle Kähna et al (1990) je přesnost tvrzení gravidity u prasnic před 20. dnem velmi nízká. Filípková (2007) u skupiny do 23. dne uvádí chybu v detekci 8,82 % a Kociánová (2006) u té samé skupiny chybu 1,82 %. Z jejich sledování vyplývá, že Filípková pracovala s větší chybou detekce, výsledek Kociánové je srovnatelný s našimi výsledky. Doležal et al. (2000) uvádí, že postupnou luminizací děložních rohů, což souvisí s diferenciací amniového a choriového váčku, je možno sledovat od 17. 18. dne. Od tohoto dne se také velmi rychle zvětšuje objem plodových vod a po 20. dni je již také možno sledovat vyvíjející se konceptus a diagnostika gravidity je téměř bezchybná. Statistické hodnoty k souboru bezproblémových a problémových prasnic uvádí tabulka č. 5. v příloze. Mezi soubory byl zjištěn průkazný rozdíl (P 0,01) u průměrů dnů od provedené inseminace mezi bezproblémovou a problémovou skupinou. V tabulce č. 6. je blíže popsán soubor problémových prasnic. Druhou skupinou jsou prasnice měřené mezi 24. 26. dnem gravidity. Z celkového souboru se jedná o nejméně početnou skupinu. Pozitivně určených z 31 kusů bylo 29 (93,55 %), potvrzených 27 kusů (87,09 %), což činí rozdíl 6,46 %. Negativně určené 2 kusy (6,45 %) a potvrzené 4 kusy (12,91 %). Jak uvádí tabulka v příloze č. 8., největší rozdíl byl v průměrech vrhů mezi bezproblémovými a problémovými skupinami prasnic (2,78 vs 4,76). Bližší rozbor problémových prasnic z hlediska jalovosti a počtu všech selat uvádí tab. č. 9. v příloze. Doležal et al. (2000) uvádí přesnost diagnostiky po 23. dni gravidity jako 98 %, kdy rozdíly s koncepcí v pozdějším období jsou často zapříčiněny embryonální odúmrtí nebo nediagnostikovaným zmetáním. Kociánová (2006) uvádí chybu v detekci u skupiny diagnostikované mezi 22. 26. 6,9 % a Filípková (2007) uvádí chybu u skupiny měřené ve stejném rozmezí 10,9 %. Z uvedených výsledků vyplývá, že Kociánová pracovala s větší chybou detekce gravidity 32

a naše výsledky jsou srovnatelné s Kociánovou. Vyšetřovanou skupinu prasnic mezi 27. 37. dnem uvádí tabulka v příloze č. 10. Pozitivně vyšetřených prasnic bylo 148 kusů (92,5 %), negativně 12 kusů (7,5 %). Potvrzených z evidence 147 kusů (91,88 %) pozitivně a 13 kusů (8,12 %) negativně. Chyba v detekci gravidity byla 0,62 %. Kociánová (2006) uvádí chybu ve skupině měřenou v období 27. 37. 0,81 %. Tato hodnota je srovnatelná s našimi výsledky. Filípková (2007) uvádí chybu v detekci gravidity 6,09 % kdy z 82 kusů vyšetřených prasnic ve shodné skupině bylo 5 ks chybně diagnostikováno. Tabulka č. 11. v příloze uvádí statisticky průkazný rozdíl (P 0,05) u průměrů vrhů bezproblémových (3,66) a problémových (2,61) skupin prasnic. Ostatní ukazatele, jako počet všech, živě a odstavených selat uváděné v tabulce č. 11. nejsou statisticky průkazné. Tabulka č. 12. v příloze uvádí soubor problémových prasnic. Z celkového počtu 19 kusů byla jalovost potvrzena u 1 kusu (5,26 %), do sedmi narozených selat u 3 kusů (15,79 %), osm až devět selat u 3 kusů (15,79 %) a nad deset selat u 12 prasnic (63,16 %). Almond et al. (1987) uvádí, že přesnost pozitivní diagnostiky je vyšší než 95 % při měření mezi 30. 75. dnem po připuštění a je dána nárůstem množství alantoidní tekutiny, která probíhá ve dvou vlnách a to přibližně 20. 30. den gravidity a mezi 40. 60. dnem. Na základě našich výsledků se vyšetření gravidity po 27. dni od provedené inseminace jeví jako nejvhodnější období. Čtvrtou skupinu vyšetřovaných prasnic uvádí tabulka v příloze č. 13. Jedná se o skupinu vyšetřovanou mezi 38. 42. dnem od provedené inseminace. Celkem bylo pozitivně vyšetřených 61 kusů (89,81 %) a negativně 7 kusů (10,29 %) ze souboru 68 kusů prasnic. Potvrzených pozitivně 62 kusů (91,18%) a negativně 6 kusů (8,82 %) což ukazuje na chybu v detekci gravidity 1,37 %. Kociánová (2006) uvádí chybu v detekci 1,96 %, což je výsledek srovnatelný s naším měřením. Statistické ukazatele uvádí tabulka č. 14. v příloze. Průměr vrhu u bezproblémové skupiny 2,63 a problémové skupiny 4,18 nebyl statisticky průkazný. Počet všech 33

narozených selat (11,13 vs. 9,45) a živě narozených selat (10 vs. 8,64) byl statisticky průkazný (P 0,05). Dle Almonda et al. (1987) dochází mezi 40. 60. dnem k druhému nárůstu alantoidní tekutiny. Problémový soubor prasnic uvádí tabulka č. 15. v příloze. Ze 13 vyšetřovaných prasnic byla jalová jedna (7,69 %), do sedmi narozených selat 3 kusy (23,07 %), osm až devět 4 kusy (30,77 %) a nad deset všech narozených selat 5 kusů (38,47 %). Posledním souborem jsou prasnice vyšetřované mezi 43. 63. dnem. Vyšetření v tomto období je spíše kontrolou již dříve detekovaných a potvrzených výsledků. V celkovém souboru 224 kusů prasnic bylo pozitivně diagnostikovaných 210 kusů (93,75 %) a potvrzených 211 (94,20 %). Chyba v detekci byla 0,45 %. Kociánová (2006) uvádí chybu v této skupině 1,27 % a Filípková (2007) 4,35 % (z celkového počtu 253 kusů chybně určených 11 kusů). Z uvedeného vyplývá, že jsme pracovali s nejmenší chybou detekce. Tabulka č. 17. v příloze uvádí statisticky průkazný rozdíl (P 0,01) mezi průměry všech narozených selat u bezproblémové (12) a problémové skupiny (10,2). Druhý průkazný rozdíl (P 0,05) je mezi průměry (10,6 vs. 9,47) živě narozených selat mezi těmito skupinami prasnic. A třetí průkazný rozdíl (P 0,05) je mezi uvedenými skupinami v počtu dní od provedené inseminaci. 34

5 ZÁVĚR Diplomová práce je zaměřena na zpřesňování diagnostiky gravidity prasnic pomocí ultrasonografických přístrojů a porovnání zabřezávání v chovu ŠZP Žabčice. Vyšetření gravidity bylo celkem provedeno u 675 kusů prasnic a to ve dvou etapách měření. Výsledná měření byla poté rozdělena do pěti skupin ode dne provedené inseminace. Porovnán byl soubor jako celek, procento zabřezávání v celkovém souboru a v jednotlivých skupinách prasnic, nejvhodnější doba k detekci gravidity a problémový soubor prasnic. V celkovém počtu diagnostikovaných prasnic byl rozdíl mezi hodnotami naměřenými a skutečně potvrzenými 1,31 %. Zabřezávání v celkovém souboru bylo 90,81%. Statisticky průkazný rozdíl (P 0,05) byl zjištěn u průměrů všech narozených selat. U průměrů živě narozených selat a průměrů počtu dní od inseminace byl zjištěn průkazný rozdíl (P 0,01). U první skupiny, kdy bylo měření prováděno v rozmezí 2. 23. dne byla chyba v detekci gravidity 1,76 %. Zabřezávání této skupiny bylo 75,44 %. Mezi soubory byl zjištěn průkazný rozdíl (P 0,01) u průměrů dnů od provedené inseminace mezi bezproblémovou a problémovou skupinou. Druhá skupina, která byla měřena mezi 24. 26. dnem po provedené inseminaci měla chybu v diagnostice 6,46 %, která je především dána malou početností skupiny. Celkové zabřezávání bylo 87,09%. Ve třetí skupině, měřené mezi 27. 37. dnem bylo celkové zabřezávání 91,88 % při chybě 0,62 % a statisticky průkazný rozdíl u průměrů vrhů byl (P 0,05). Čtvrtá skupina, vyšetřovaná mezi 38. 42. dnem měla zabřezávání na úrovni 91,18 % při chybě detekci 1,37 %. Statisticky průkazný rozdíl (P 0,05) je u této skupiny počet všech narozených selat a živě narozených selat. Posledním vyšetřovaným souborem byla skupina prasnic vyšetřovaná mezi 43. 63. dnem, kdy se jedná spíše o kontrolu potvrzených výsledků. Celkové zabřezávání v tomto souboru bylo 94,20 % při chybě 0,45 %. Statisticky průkazný rozdíl (P 0,01) je mezi průměry všech narozených selat u bezproblémové a problémové skupiny prasnic. Druhý průkazný rozdíl (P 0,05) je mezi průměry živě narozených selat a třetí průkazný rozdíl (P 0,05) je mezi uvedenými skupinami v počtu dní od provedené inseminace. Z výsledků je patrné, že nejvhodnější doba k diagnostice gravidity u prasnic je mezi 27. 37. dnem po provedené inseminaci, kdy byla chyba v detekci 0,62 %. Pozdější období tj. po 40. dni je vyšetřením kontrolním. Dále jsme schopni precizním stanovením 35

odhalit prasnice problémové, které v průměru porodily o jedno sele méně. Ultrasonografické vyšetření březosti je nejdostupnější a ekonomicky nejvýhodnější detekční metodou na trhu. Při spojení znalostí reprodukce a preciznosti při diagnostice gravidity lze úspěšně detekovat včas jalové prasnice a do značné míry i prasnice problémové, s malým počtem selat ve vrhu. 36

6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Almond, G. W., Dial G. D.: Pregnancy diagnosis in swine : Principles, applications, and accuracy of available techniques, Journal Amerikan Veterinary Medical Association, 1987, vol. 191, No. 7 Pages 858-870 Čech, S.: Ultrasonografie reprodukčních orgánů prasnic.,,reprodukce prasat III. Sborník přednášek odborného semináře Hradec Králové 2005, kongresové centrum Aldis, a.s., 2005, p.s. 40, s. 28-29 Čechová, M., Mikule, V., Tvrdoň, Z.: Chov prasat, MZLU v Brně, 2003, 126 str., ISBN 80-7157-720-0 Doležal, R., Kudláč, E., et al.: Veterinární porodnictví, vydání první, VFU Brno, 2000, 193 str. Doležal, R., Kudláč, E., et al.: Veterinární gynekologie, vydání první, VFU Brno, 1997, 144 s, ISBN 80-85114-04-6 Filípková, V.: Zpřesnění diagnostiky gravidity prasnic využitím různých ultrasonografických přístrojů, Brno, 2007, Diplomová práce na AF MENDELU v Brně, Ústav chovu a šlechtění hospodářských zvířat, vedoucí diplomové práce Ing. Martin Hošek, PhD. Grygar, I., Kudláč, E.: Ultrasonografie ve veterinárním porodnictví a gynekologii, Nakladatelství Slezan, 1997, 247 str., ISBN 80-901948-6-9 Hovorka F., Sidor V., Smíšek V.: Chov prasat, vydání první, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1987, 360 str., ISBN 07-064-87 Jelínek, P., Koudela, K., et al.: Fyziologie hospodářských zvířat, MZLU v Brně, 2003, 414 str., ISBN 80-7157-644-1 37

Kähn, W., Fraunholz, J., Kaspar, B., et al.: Die sonographische Frühträchtigketsdiagnose bei Pferd, Rind, Achat, Ziege, Schwein, Hund und Katze, Verlag Paul Parey, Berlin und Hamburg, 1990, ISSN 0005-9366 Kociánová, K.: Využití různých ultrasonografů pro zpřesnění detekce gravidity prasnic, Brno, 2006, Diplomová práce na AF MENDELU v Brně, Ústav chovu a šlechtění hospodářských zvířat, vedoucí diplomové práce Ing. Martin Hošek, PhD. Kliment, J., et al.: Reprodukcia hospodárských zvierat, vydání první, vydala Príroda, vydavateľstvo kníh a časopisov v Bratislave, 1983, 376 str., ISBN 508-23-85 Louda, F., et al.: Inseminace hospodářských zvířat se základy biotechnických metod, Česká zemědělská univerzita, Praha, 2001, ISBN 80-213-0702-1 Marvan, F., et al.: Morfologie hospodářských zvířat, ČZU v Praze a MZLU v Brně, nakladatelství Brázda, 1998, 303 str., ISBN 80-209-0273-2 Měřínský, R.: Rozbor účelové a hospodářské činnosti za rok 2009, vydáno vlastním nákladem, březen 2010, 98 str., ŠZP Žabčice Miholová, B.: Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat, VFU v Brně, 1999, 303 str., ISBN 80-85114-75-5 Monczková, R., Šimera, P.: Reprodukce zvířat porodnictví a gynekologie, SOŠV a Z v Českých Budějovicích, 2002, 124 str. Sova, Z. et al. : Fyziologie hospodářských zvířat, vydání první, Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1991, 512 str., ISBN 07-089-81 Stupka, R., Šprysl, M., Čítek, J.: Základy chovu prasat, vydání první, vydavatel Power Print, 2009, 182 str., ISBN 978-80-904011-2-9 Svoboda, M., et al.: Nemoci psů a koček 1.díl, Česká asociace veterinárních lékařů 38

malých zvířat, nakladatel Noviko, a. s., Brno 2000, str. 1016, ISBN 80-902595-2-9 Ochodnický, D., Poltársky, J.: Ovce, kozy a prasata, vydání první, Bratislava: Príroda, 2003, 104 str., ISBN 80-07-11219-7 Pulkrábek, J., et al.: Chov prasat, vydání první, nakladatelství Profi Press, s. r. o., Praha, 2005, 153 str., ISBN 80-86726-11-8 Reece, W.O.: Fyziologie domácích zvířat, vydání první, Grada Publishing, Praha, 1998, 456 str., ISBN 80-7169-547-5 Trpák, J.: Inseminace hospodářských zvířat, SOŠV a Z v Českých Budějovicích, 2004, 141 str. Žižlavský, J., et al: Chov hospodářských zvířat, MZLU v Brně, 2002, 209 str., ISBN 80-7157-615-8 39

PŘÍLOHY 40

41 Seznam příloh: Tabulka č. 1. vyšetření prasnic mezi 2. 103. dnem Tabulka č. 2. statistické ukazatele vyšetření prasnic mezi 2. 103. dnem Tabulka č. 3. problémový soubor prasnic 2. 103. dnem Tabulka č. 4. vyšetření prasnic mezi 2. 23. dnem Tabulka č. 5. statistické ukazatele vyšetření prasnic mezi 2. 23. dnem Tabulka č. 6. problémový soubor prasnic 2. 23. dnem Tabulka č. 7. vyšetření prasnic mezi 24. 26. dnem Tabulka č. 8. statistické ukazatele vyšetření prasnic mezi 24. 26. dnem Tabulka č. 9. problémový soubor prasnic 24. 26. dnem Tabulka č. 10. vyšetření prasnic mezi 27. 37. dnem Tabulka č. 11. statistické ukazatele vyšetření prasnic mezi 27. 37. dnem Tabulka č. 12. problémový soubor prasnic 27. 37. dnem Tabulka č. 13. vyšetření prasnic mezi 38. 42. dnem Tabulka č. 14. statistické ukazatele vyšetření prasnic mezi 38. 42. dnem Tabulka č. 15. problémový soubor prasnic 38. 42. dnem Tabulka č. 16. vyšetření prasnic mezi 43. 63. dnem Tabulka č. 17. statistické ukazatele vyšetření prasnic mezi 43. 63. dnem Tabulka č. 18. problémový soubor prasnic 43. 63. dnem Obr. č. 1. Sele hrudník, plíce Obr. č. 2. Sele mozkovna Obr. č. 3. Sele hrudní kost Obr. č. 4. Sele řez hrudí (srdce, páteř) Obr. č. 5. Sele hrudní obratle Obr. č. 6. Prasnice proliferace dělohy Obr. č. 7. Prasnice proliferace dělohy

42 Tabulka č. 1. vyšetření prasnic mezi 2. 103. dnem VYŠETŘENO POTVRZENO KS % KS % pozitivně 622 92,15 613 90,81 negativně 53 7,85 62 9,19 celkem 675 100 675 100 Tabulka č. 2. statistické ukazatele vyšetření prasnic mezi 2. 103. dnem VRH VŠECHNA NAROZ. SELATA ŽIVĚ NAROZ. SELATA ODSTAVENÁ SELATA MĚŘENO DEN průměr 3,37 3,38 11,92 10,90 10,39 9,34 8,9 8,62 48 43 n 602 73 602 73 602 73 602 73 602 73 min. 1 1 3 3 0 1 0 0 2 20 max. 12 8 21 18 19 17 14 13 103 101 sx 2,39 2,26 3,28 3,62 2,95 3,23 2,78 2,52 20 18 vx 70,9 66,9 27,5 33,2 28,4 34,6 31,3 29,2 41 42 T-test 0,49 0,02 * 0,01 ** 0,25 0,01 ** * (P 0,05); ** (P 0,01) Tabulka č. 3. problémový soubor prasnic 2. 103. dnem ks % jalové prasnice 11 15,07% 0-7 narozených selat 12 16,44% 8-9 narozených selat 9 12,33% nad 10 narozených selat 41 56,16% celkem 73 100,00%

43 Tabulka č. 4. vyšetření prasnic mezi 2. 23. dnem VYŠETŘENO POTVRZENO KS % KS % pozitivně 42 73,68% 43 75,44% negativně 15 26,32% 14 24,56% celkem 57 100,00% 57 100,00% Tabulka č. 5. statistické ukazatele vyšetření prasnic mezi 2. 23. dnem VRH VŠECHNA NAROZ. SELATA ŽIVĚ NAROZ. SELATA ODSTAVENÁ SELATA MĚŘENO DEN průměr 3,28 2,63 11,91 12,1 10,33 8,43 9,79 8,71 18,4 22 n 48 9 48 9 48 9 48 9 48 9 min. 1 1 4 6 4 1 0 5 2 20 max. 10 5 18 16 17 13 13 11 23 23 sx 2,12 1,22 3,09 3,44 2,79 3,85 2,18 1,91 4,81 1,1 vx 64,11 46,4 26 28,3 27,1 45,7 22,3 21,9 26,2 5,1 T-test 0,09 0,43 0,18 0,12 0 ** * (P 0,05); ** (P 0,01) Tabulka č. 6. problémový soubor prasnic 2. 23. dnem ks % jalové prasnice 1 11,11% 0-7 narozených selat 1 11,11% 8-9 narozených selat 1 11,11% nad 10 narozených selat 6 66,67% celkem 9 100,00%

44 Tabulka č. 7. vyšetření prasnic mezi 24. 26. dnem VYŠETŘENO POTVRZENO KS % KS % pozitivně 29 93,55% 27 87,09% negativně 2 6,45% 4 12,91% celkem 31 100,00% 31 100,00% Tabulka č. 8. statistické ukazatele vyšetření prasnic mezi 24. 26. dnem VRH VŠECHNA NAROZ. SELATA ŽIVĚ NAROZ. SELATA ODSTAVENÁ SELATA MĚŘENO DEN průměr 2,78 4,76 13,6 11,31 11,1 9 8,91 10 25 25 n 27 4 27 4 27 4 27 4 27 4 min. 1 2 7 5 7 5 0 9 24 24 max. 8 6 21 16 18 13 12 12 26 26 sx 2,17 1,64 3,26 4,64 2,45 3,27 3,16 1,41 0,7 0,8 vx 77,8 34,5 23,9 41 22,1 36,3 35,5 14,1 3 3,3 T-test 0,06 0,28 0,23 0,21 0,1 * (P 0,05); ** (P 0,01) Tabulka č. 9. problémový soubor prasnic 24. 26. dnem ks % jalové prasnice 1 25,00% 0-7 narozených selat 1 25,00% 8-9 narozených selat 0 0,00% nad 10 narozených selat 2 50,00% celkem 4 100,00%

45 Tabulka č. 10. vyšetření prasnic mezi 27. 37. dnem VYŠETŘENO POTVRZENO KS % KS % pozitivně 148 92,50% 147 91,88% negativně 12 7,50% 13 8,12% celkem 160 100,00% 160 100,00% Tabulka č. 11. statistické ukazatele vyšetření prasnic mezi 27. 37. dnem VRH VŠECHNA NAROZ. SELATA ŽIVĚ NAROZ. SELATA ODSTAVENÁ SELATA MĚŘENO DEN průměr 3,66 2,61 11,7 11,1 10,3 9,41 8,36 7,33 32 32 n 141 19 141 19 141 19 141 19 141 19 min. 1 1 3 3 0 2 0 0 27 28 max. 12 7 20 18 18 17 14 11 37 37 sx 2,41 2,19 3,43 4,18 3,04 3,93 3,17 3,3 3 2,7 vx 66 83,8 29,4 37,8 29,6 41,7 38 45 9,6 8,6 T-test 0,04 * 0,28 0,21 0,21 0,4 * (P 0,05); ** (P 0,01) Tabulka č. 12. problémový soubor prasnic 27. 37. dnem ks % jalové prasnice 1 5,26% 0-7 narozených selat 3 15,79% 8-9 narozených selat 3 15,79% nad 10 narozených selat 12 63,16% celkem 19 100,00%

46 Tabulka č. 13. vyšetření prasnic mezi 38. 42. dnem VYŠETŘENO POTVRZENO KS % KS % pozitivně 61 89,71% 62 91,18% negativně 7 10,29% 6 8,82% celkem 68 100,00% 68 100,00% Tabulka č. 14. statistické ukazatele vyšetření prasnic mezi 38. 42. dnem VRH VŠECHNA NAROZ. SELATA ŽIVĚ NAROZ. SELATA ODSTAVENÁ SELATA MĚŘENO DEN průměr 2,63 4,18 11,3 9,45 10 8,64 7,97 8 41 40 n 55 13 55 13 55 13 55 13 55 13 min. 1 1 5 4 5 4 0 4 38 38 max. 8 8 18 14 15 12 12 10 42 42 sx 2,08 2,62 3,13 2,81 2,82 2,57 3,31 2,28 1,5 1,6 vx 79 62,7 27,6 29,7 28,1 29,7 41,5 28,5 3,8 3,9 T-test 0,17 0,02 * 0,03 * 0,49 0,2 * (P 0,05); ** (P 0,01) Tabulka č. 15. problémový soubor prasnic 38. 42. dnem ks % jalové prasnice 1 7,69% 0-7 narozených selat 3 23,07% 8-9 narozených selat 4 30,77% nad 10 narozených selat 5 38,47% celkem 13 100,00%

47 Tabulka č. 16. vyšetření prasnic mezi 43. 63. dnem VYŠETŘENO POTVRZENO KS % KS % pozitivně 210 93,75% 211 94,20% negativně 14 6,25% 13 5,80% celkem 224 100,00% 224 100,00% Tabulka č. 17. statistické ukazatele vyšetření prasnic mezi 43. 63. dnem VRH VŠECHNA NAROZ. SELATA ŽIVĚ NAROZ. SELATA ODSTAVENÁ SELATA MĚŘENO DEN průměr 3,38 3,5 12 10,2 10,6 9,47 9,42 9,5 52 50 n 205 19 205 19 205 19 205 19 205 19 min. 1 1 3 5 0 5 0 8 43 44 max. 11 7 21 13 19 13 13 12 63 61 sx 2,62 2,1 3,2 2,88 3,11 2,6 1,94 1,2 5,2 5,8 vx 77,6 59,9 26 28,2 29,5 27,5 20,6 12,7 10 12 T-test 0,4 0,01 ** 0,03 * 0,43 0,04 * * (P 0,05); ** (P 0,01) Tabulka č. 18. problémový soubor prasnic 43. 63. dnem ks % jalové prasnice 2 10,50% 0-7 narozených selat 3 15,79% 8-9 narozených selat 1 5,26% nad 10 narozených selat 13 68,45% celkem 19 100,00%

48 Obr. č. 1. Sele hrudník, plíce Obr. č. 2. Sele mozkovna

49 Obr. č. 3. Sele hrudní kost Obr. č. 4. Sele řez hrudí (srdce, páteř)

50 Obr. č. 5. Sele hrudní obratle Obr. č. 6. Prasnice proliferace dělohy

Obr. č. 7. Prasnice proliferace dělohy 51