PŘÍLOHY
Příloha 1 Mapa vymezení mikroregionu Kahan (www. mapy.crr.cz) Příloha 2 Reliéfní mapa mikroregionu Kahan (www.mikroregionkahan.cz)
Příloha 3 Vymezení polymikochor na území mikroregionu Kahan (Hynek, 1983)
Příloha 4 Kaple sv. Antonína Paduánského v Babicích Příloha 5 Socha Helenky v Ostrovačících Příloha 6 Kostel sv. Václava v Lukovanech Příloha 7 Krojované hody Říčany (www.ricanyubrna.cz) Příloha 8 Kaple sv. Floriána a Panny Marie v Příbrami na Moravě Příloha 9 Kaple sv. Františka v Újezdě u Rosic
Příloha 10 Kaple sv. Donáta v Zakřanech Příloha 11 Kaple sv. Jana Křtitele v Zastávce Příloha 12 Zámek v Rosicích (www.mikroregionkahan.cz) Příloha 13 Krojované slavnosti v Tetčicích (www.tetcice.cz) Příloha 14 Kostel sv. Jana Křtitele ve Vysokých Popovicích
Příloha 15 Kostel sv. Martina ve Zbýšově Příloha 16 Důl Simson ve Zbýšově Příloha 17 Důl Jindřich II ve Zbýšově Příloha 18 Pohled z dolu Jindřich II
Příloha 19 Navrhované projekty (www.mapy.cz)
Příloha 20 Návrh úpravy miniparku Příloha 21 Návrh naučné stezky Zbýšovem (www.mapy.cz)
Příloha 22 Návrh panelů naučné stezky Zbýšovsko
Město Zbýšov leží v jihozápadní části Jihomoravského krajeve výšce 348 metrů nad mořem. Bývalá hornická obec se rozprostírá v členitém terénu a leží v pásmu do 20 km od Jaderné elektrárny Dukovany. Území má charakter krajiny s poměrně pestrou strukturou využití, podmíněnou především členitým terénem. Barvitý obraz krajiny zde vedle dominantních ploch scelených honů orné půdy spoluvytvářejí systémy převážně zalešťovaných a náletovými porosty dřevin zarostlých údolí a strží. Celé město je jediným katastrálním územím, vlastní město je situováno převážně ve vyvýšené poloze v severozápadní části katastru.
Muzeum Průmyslových Železnic je nezisková organizace zabývající se záchranou a obnovou vozidel z různých úzkorozchodných drah, jejíž vznik se datuje do roku 1991. Muzeum v současné době působí v Brně a také zde na bývalé vlečce Zastávky u Brna do Zbýšova. Obhospodařuje přes 30 lokomotiv a několik desítek historických vozů. Činnost muzea není jen sběratelská, ale i dokumentační a prezentační. Muzeum je umístěno na bývalé vlečce vedoucí ze železniční stanice Zastávka u Brna k dolu Jindřich II. u Zbýšova, který byl nejhlubším dolem na černé uhlí v republice a podílí se na prvenství i ve střední Evropě. Je možné zde shlédnout především lokomotivy shromážděné ze všech koutů Čech ze zrušených dolů, lomů, cihelen či jiných průmyslových úzkorozchodných železnic. Motorové lokomotivy pocházejí z let 1940-1981, parní z 1913-1951 a elektrické z 1905-1964. Základ sbírky představuje parní lokomotiva 600 BS 80, výrobek ČKD Praha z roku 1951. Tyto lokomotivy byly vyráběny pro úzkorozchodné železnice velkých staveb a těžkých hutních provozů. Po službě v Králodvorských železárnách se lokomotiva dostala do sbírek Národního technického muzea v Praze, odkud si ji Muzeum průmyslových železnic pronajalo. Dále lokomotiva typu RIIIc vyrobená roku 1919 v ČKD Blansko pro polní dráhy rakouského ministerstva války. Mezi elektrickými lokomotivami najdeme i nejstarší exponát vůbec - lokomotivu Siemens z roku 1905. S vozidly se počítá jako se stálou expozicí i k jízdám historických vlakůprávě zde na předváděcí trati Zastávka u Brna Zbýšov.
Těžní věž dolu Jindřich je patrná z velké dálky. Hloubení dolu bylo zahájeno v roce 1964 poblíž staré jámy Jindřich I. Účelem výstavby nového díla byla koncentrace těžby ze středního a severního dolového pole. V roce 1969 byla výstavba dolu dokončena prohloubením na 12 patro do hloubky 1328 metrů. Oddělení pomocného těžení končilo na 13. patře v hloubce 1428 metrů. Dosažitelná hloubka byla 1550 metrů. Důl Jindřich II. se stal nejhlubším dolem na černé uhlí v republice a podílí se na prvenství ve střední Evropě. Velké těžní zařízení bylo vybaveno čtyřlanovým automatizovaným těžním zařízením. Těžní stroj byl umístněn ve věži ve výšce 37 metrů. Pomocné těžení bylo provedeno v jámě hlavního těžení a bylo provozováno ze 7. patra na 13. patro v maximální dopravní hloubce 527 metrů. V roce 1975 byla uvedena do provozu lanová dráha pro dopravu uhlí z dolu do elektrárny v Oslavanech, která byla jediným odběratelem uhlí. I důl Jindřich II se nevyhnul mnoha důlním neštěstím. V roce 1980 při odpolední směně došlo k vyjetí uhelné sloje při ražbě do vrchní chodby, provázené ohromným množstvím metanu. Touto nečekanou událostí byli zasaženi 4 horníci. Dva z nich se podařilo zachránit. Důl Jindřich byl v zápětí zařazen do dolů s nebezpečím vzniku průtrží uhlí a metanu. Hovoříme li o plynech a větrech, musíme se zmínit o modernizaci ventilátorů v roce 1980-81 a zejména o vybudování klimatizačního zařízení pro ochlazování vtažných větrů v oblasti porubů. Dobývání ve velkých hloubkách bylo velmi obtížné. Teplota v těchto místech dosahovala 32 až 34 C. Původní plánované zasypání jámy Jindřich II bylo nahrazeno zatopením. Po demontáži těžního zařízení byla ohlubeň dolu uzavřena železobetonovou deskou.
Z vrcholku, kde právě stojíte je výhled do daleké krajiny a především pohled na a oslavanskou část revíru, tedy pozůstatky po těžbě v Oslavanech a Padochově. Oslavany jsou prvním místem na Moravě, kde se začalo těžit kamenné uhlí. První písemná zmínka o užívání oslavanského uhlí uvádí rok 1755. Ještě v roce 1782 je oslavanské panství jediným místem na Moravě se soustavnou těžbou uhlí. V tomto roce se začíná těžit černé uhlí na Ostravsku a v roce 1790 na Karvinsku. V Rosicko-oslavanském uhelném revíru se těžilo uhlí více jak 230 let. Bylo zde zaraženo několik jam, štol. Vzpomeňme: ve Zbýšově důl Anna, důl Antonín, důl Poustka, důl Jindřich, důl Jindřich II, důl Simson, v Padochově Františka, v Oslavanech Havírna, Charlota, Kukla, Mašinka, v Zastávce např. Štěstí a další.
Útlumový program vyhlášený vládou ČSFR přinesl pro rosicko-oslavanský uhelný revír ukončení těžby v roce 1991. Poslední vůz černého uhlí z dolu Antonín a tudíž i z revíru byl vytěžen 18. února 1992. Zbytkové zásoby uhlí ve výši 26 002 237 tun byly rozhodnutím ministra pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR dnem 2. 6. 1991 odepsány, a to vynětím z evidence. Ukončení těžby znamenalo postarat se o následky těžební činnosti. V rámci zrušení dobývacího prostoru Zbýšov stanovil Obvodní báňský úřad v Brně v roce 1993 až do konce století pravidelné kontroly těžební oblasti. Odvaliště dolů Jindřich a Antonín ve Zbýšově zabíralo plochu 14 ha. Od roku 1982 probíhala rekultivace hald, nejprve technická, tj. rozhrnutí, snížení, případně terasovité vysvahování a pak rekultivace biologická. Rariotou je, že zde rostou jehličnaté opadavé modříny, kterých si povšimli i přírodovědci a ekoloové a stali se objektem jejich výzkumu a studia. Veškerou tíhu dokončení likvidace důlní činnosti převzal od 1. 1. 1994 Zbytkový státní podnik Rosické uhelné doly, který od 1. 1. 1998 byl řízen Jihomoravskými lignitovými doly Hodonín. Zbytkový s. p. RUD zanikl 30. 6. 1998 a likvidaci dále prováděly Jihomoravské lignitové doly Hodonín. V roce 2000 se staly odštěpným závodem Rudných dolů Příbram.
Kostel sv. Martina Až do roku 1893 stával na místě nynějšího chrámu Páně kostelíček sv. Martina. Hlavní přestavba a oprava interiéru i zevnějšku proběhla v 16. st. Roku 1819 však kostel vyhořel a po další desetiletí byl v zoufalém stavu až do osmdesátých let 19. st., kdy byl z části opraven. Postavení fary ve Zbýšově financovali Mülleři. Roku 1893-1894 byl na místě starého kostela vystavěn kostel nový v novorománském slohu, který zde stojí dodnes. V té době měl jeden oltář, dva zvony, jeden stříbrný kalich a vedle něj stála chaloupka, ve které přebýval poustevník. Dodnes se zachovaly oba zvony, větší z roku 1652 a menší z roku 1762. Jeden ze stávajícíhc oltářů je zasvěcen patronce sv. Barboře. Zajímavostí jsou varhany s hornickým znakem. Věž, na které se rozezvučují tři zvony, je vysoká 40 metrů. Obecná škola V letech 1833-1860 chodily děti ještě do školy do Neslovic, ale se vzrůstajícím počtem školáků z přistěhovaných hornických rodin (r. 1860 140 dětí), Mülleři roku 1860 v obci vystavěli dvoutřídní školu (prvním uč. Josef Šotola), která byla r. 1875 rozšířena na trojtřídní, o 12 let později na čtyřtřídní a v nové budově pak r. 1898 na pětitřídní. Žákovská knihovna založena pp. Müllery měla počátkem tohoto století 196 knih (učitelská 203 svazků). Z důvodů zvýšeného počtu žactva byla postavena nová škola a r. 1911 slavnostně otevřena.
Těžní věž dolu Simson je jednou ze tří, které se v revíru dochovaly do dnešních dnů. Tato věž byla v roce 1987 vyhlášena památkově chráněným objektem, rozhodnutím odboru kultury Brno-venkov. Ocelová konstrukce věže je zdobena množstvím kovaných motivů. Původní název dolu byl Bergverwaltung der Limbe Gottes Grube bei Zbeschau. Důl byl zaražen v roce 1848 bratry Müllerovi a o pět let později dán do provozu. Ve zdejším dole bylo těženo uhlí nejlepší kvality, uhlí horších kvalit bylo ponecháváno v dole. V roce 1903 byla jáma hluboká 425 metrů. V hloubce 95 metrů byla s dolem Simson propojena štola Xaverka, která vyúsťovala v Oslavanech. Šachta byla propojena i s dolem Františka hlavním překopem na 7. patře, který sloužil i jako únikový. Ještě v roce 1910 byly na dole využívány koně. Od roku 1906 až do roku 1955 zde pracoval i provoz koksovny. V roce 1910 byla postavena lanová dráha z dolu Simson k dolu Františka dlouhá 1700 metrů. V roce 1925 bylo důlní pole dolu Simson přiděleno dolům Kukla a Františka. V objektu dolu Simson byla umístněna Obvodní báňská záchranná stanice RUD, která fungovala až do ukončení provozu v celém revíru. Jáma Simson byla zlikvidována zasypáním v roce 1987 a zakryta železobetonovou deskou.
Zbýšovský katastr se rozkládá na pomezí dvou geomorfologických celků Boskovické brázdy a Křižanovské vrchoviny. Většina katastru, vyjma nejzápadnější části, přísluší Boskovické brázdě. Z geologického hlediska jde o tektonicky relativně pokleslé území vyplněné permokarbonskými, neogénními a čtvrtohorními sedimenty. Permokarbonské sedimenty tvoří několik souvrství se zastoupením slepenců, jílovců, prachovců a pískovců. Součástí je i uhelné souvrství se třemi černouhelnými slojemi. Zbýšovský katastr přísluší celý do povodí Oslavy. Přirozené hydrologické a hydrogeologické poměry území jsou významně narušeny vlivem dlouhodobé těžební činnosti. Říční síť katastru tvoří pouze Neslovický potok, Zbýšovský potok (Brodky) a drobný občasný tok v hluboké strži v jihozápadní části katastru. Podle Biogeografického členění České republiky se území Zbýšova nachází na jihovýchodním okraji biogeografické provincie středoevropských listnatých lesů a její hercynské podprovincie, která je v území reprezentována Brněnským bioregionem. Původní vegetace území tvořily převážně dubo-habrové háje, významně doplněné acidofilními doubravami a v potočních nivách lužními lesy a olšinami. V území převažuje biochora hercynská černýšová dubohabřina. Na lesních prameništích a podél menších potůčků se objevují ostřicové jaseniny.