Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie Obnova krajiny narušené těžbou

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie Obnova krajiny narušené těžbou Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Silvie Kozlovská Vypracovala: Martina Dokulilová Brno 2013

2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem Bakalářskou práci na téma Obnova krajiny narušené těžbou vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis...

4 PODĚKOVÁNÍ Především bych chtěla poděkovat Ing. Silvii Kozlovské za odborné vedení během zpracovávání bakalářské práce. Dále děkuji RNDr. Petru Navrátilovi z o.z. GEAM Dolní Rožínka za poskytnutí potřebných materiálů. A nakonec bych touto cestou ráda poděkovala také své rodině za její podporu při mém studiu.

5 ABSTRAKT Bakalářská práce Obnova krajiny narušené těžbou se věnuje problematice obnovy krajiny po důlní těžbě černého uhlí v Rosicko-oslavanském uhelném revíru. Součástí práce je obecná charakteristika, přírodní podmínky a historie zasaženého území. Cílem práce bylo analyzovat změny v krajině, které byly výsledkem těžby a zpracovat otázku rekultivačních opatření, která byla na zasažených lokalitách provedena. Práce je doplněna o vlastní zhodnocení provedených rekultivačních opatření a dále o návrh dalších kroků, které by mohly být z hlediska obnovy krajiny prospěšné. Klíčová slova halda, odval hlušiny, rekultivace, Rosicko-oslavanský uhelný revír, důl, černé uhlí ABSTRACT Bachelor work called Restoring of landscapes damaged by mining" is dedicated to the issues of landscape restoration after underground mining of coal in Rosice-Oslavany coal mining district. Parts of the work are: general characteristic, natural conditions and history of the affected area. The aim of this study was to analyze the changes in the landscape that were the result of mining and also to work out the question of reclamation activities that have been performed in the affected localities. The work is accompanied by its own assessment of reclamation activities that were carried out. There is also proposal for further steps that could be beneficial from point of view of landscape restoration. Key words heap, spoil bank, reclamation, Rosice-Oslavany Coal Mining district, mine, black coal

6 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE MATERIÁL A METODIKA OBECNÁ CHARAKTERISTIKA Vymezení oblasti Zastávka Babice u Rosic Zbýšov Oslavany Padochov PŘÍRODNÍ PODMÍNKY Biogeografické členění Jevišovický bioregion (1.23) Brněnský bioregion (1.24) Geomorfologické členění Bítešská vrchovina (II C-5A) Znojemská pahorkatina (IIC-7D) Oslavanská brázda (IID-1A) Klimatické poměry Flóra a fauna HISTORIE HORNICTVÍ NA ROSICKO-OSLAVANSKU Počátky dolování uhlí Rozvoj těžby uhlí Období hornických stávek Znárodňování dolů Ukončení těžby SEZNAM POJMŮ TĚŽBA ČERNÉHO UHLÍ NA ROSICKO-OSLAVANSKU VLIV DŮLNÍ TĚŽBY ČERNÉHO UHLÍ NA KRAJINU PŘEHLED POZŮSTATKŮ TĚŽBY Popis pozůstatků těžby Situace před rekultivací hald... 25

7 10.3 Rekultivace hald VYHODNOCENÍ PROBĚHLÝCH REKULTIVACÍ NÁVRH DALŠÍCH MOŽNÝCH OPATŘENÍ ZÁVĚR PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY Literární zdroje Archiválie Internetové zdroje... 38

8 1 ÚVOD Téma zpracované bakalářské práce je Obnova krajiny narušené těžbou, konkrétně se zabývá problematikou Rosicko-oslavanského uhelného revíru. Tento revír se nachází jihozápadně od města Brna v okrese Brno-venkov. Jedná se o území s bohatou historií, která je neoddělitelně spjata s těžbou nerostných surovin. Ta nejen, že formovala sociální podmínky místního lidu, ale také se významným způsobem podílela na antropogenních změnách místní krajiny. Nejvýznamnější surovinou těženou na Rosicko-Oslavansku bylo bezesporu černé uhlí, které se v této lokalitě těžilo od poloviny 18. století až do roku 1992, kdy byla těžba ukončena, a začalo se s odstraňováním důlních staveb, důlních děl a s rekultivačními opatřeními. Tato opatření se týkala především odvalů (hald), které byly výsledkem ukládání vytěženého hlušinového materiálu z podzemí na povrch. V krajině tak vznikaly antropogenní tvary, které měnily ráz krajiny. Tato bakalářská práce se neobešla bez zpracování obecné charakteristiky, přírodních podmínek a historie daného území, které jsou řešeny v jednotlivých kapitolách. Další kapitoly se zabývají těžbou černého uhlí v tomto revíru a vlivem hlubinné těžby černého uhlí na krajinu. Hlavní částí je však zpracování problematiky rekultivačních opatření, která proběhla na zasažených lokalitách a jejich následné zhodnocení. Nechybí ani pokus o návrh dalších možných kroků, které by případně mohly mít pozitivní vliv v rámci obnovy krajiny daného území. 8

9 2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je analyzovat změny v krajině Rosicko-oslavanského uhelného revíru, které byly výsledkem hlubinné těžby černého uhlí a zpracovat otázku následně provedených rekultivačních opatření. Významnou částí práce bude vyhodnocení těchto rekultivačních opatření. Dále bude součástí práce návrh dalších možných kroků, které by mohly být z hlediska obnovy krajiny pro dané území prospěšné. 3 MATERIÁL A METODIKA Při zpracovávání bakalářské práce bylo čerpáno především z literárních pramenů, ale bylo využito i několika internetových zdrojů. Pro kapitoly Obecná charakteristika, Přírodní podmínky, Historie hornictví na Rosicko-Oslavanku, Seznam pojmů, Těžba černého uhlí na Rosicko-Oslavansku a Vliv důlní těžby černého uhlí na krajinu byly využity publikace zabývající se danou problematikou. I další kapitoly se neobešly bez práce s literárními prameny. Aby bylo možné zpracovat podkapitoly Situace před rekultivací hald a Rekultivace hald, bylo nutné navštívit Moravský zemský archiv v Brně, kde byly k dispozici archiválie obsahující potřebné informace. Přehled o současné situaci hald byl získán díky materiálům poskytnutým o. z. GEAM Dolní Rožínka, telefonickým rozhovorem s Městským úřadem Zbýšov a také osobní návštěvou daného území. Pro kapitolu Vyhodnocení proběhlých rekultivací bylo využito historických i současných leteckých snímků, které jsou k dispozici na internetových stránkách. Kapitola Návrh dalších možných opatření byla zpracována na základě výsledků z předchozí kapitoly. 9

10 4 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA 4.1 Vymezení oblasti Rosicko-oslavanský uhelný revír je jedním z nejstarších, svou rozlohou nejmenších a také nejkvalitnějších kamenouhelných revírů v České republice [1] (viz Příloha 1). Leží na jihozápadě okresu Brno-venkov, kde se střetá Brněnská a Českomoravská vrchovina. Táhne se od Říčan přes Zastávku, Zbýšov, Padochov, Oslavany až k Nové vsi. Dále pokračuje přes Hrubšice a Moravský Krumlov, tyto lokality jsou však již nedobyvatelné. (Plchová, 1999) Dolovací prostor Rosicko-oslavanské uhelné pánve spadá především pod obce Zastávka u Brna a Babice u Rosic a pod města Zbýšov a Oslavany i s jeho částí Padochov (viz Příloha 2). Obr. 1 Topografická mapa s vyznačenými dotčenými obcemi a městy [8] 4.2 Zastávka Kraj: Jihomoravský Okres: Brno venkov Obec s rozšířenou působností: Rosice u Brna Katastrální výměra: 120 ha Počet obyvatel: (stav k ) [2] Nadmořská výška: 318 m. n. m. Znak obce: Obr. 2 Znak obce Zastávka [3] 10

11 Zastávka se nachází 20 km západně od Brna. Jako obec existuje od roku 1875, ale její historie spadá již k počátkům dolování uhlí (Augustin, 2001). Původně byla hornickou osadou, která se začala rozvíjet po roce 1850 (Doleček, 2008). 4.3 Babice u Rosic Kraj: Jihomoravský Okres: Brno venkov Obec s rozšířenou působností: Rosice u Brna Katastrální výměra: 573 ha Počet obyvatel: 684 (stav k ) [2] Nadmořská výška: 370 m. n. m. Znak obce: Obr. 3 Znak obce Babice u Rosic [4] Obec Babice u Rosic je starobylou vesnicí ležící 25 km jihozápadně od Brna, v dolíku u lesa Báby. První zmínky o obci se vztahují k roku 1104, ale jako samostatná obec byly Babice u Rosic uznány až roku (Augustin, 2001) 4.4 Zbýšov Kraj: Jihomoravský Okres: Brno venkov Obec s rozšířenou působností: Rosice u Brna Katastrální výměra: 601 ha Počet obyvatel: (stav k ) [2] Nadmořská výška: 348 m. n. m. Znak obce: Obr. 4 Znak města Zbýšov [5] 11

12 Zbýšov leží asi 30 km od Brna. Jedná se o bývalou osadu, jejíž existence je doložená od roku Dlouhou dobu zůstával pouze nepříliš významnou vesnicí. V 19. století se však začala obec velmi rychle rozrůstat v souvislosti s těžbou černého uhlí. Obec tak získala průmyslový charakter a v roce 1965 se stala městem. (Doleček, 2008) 4.5 Oslavany Kraj: Jihomoravský Okres: Brno venkov Obec s rozšířenou působností: Ivančice Katastrální výměra: ha Počet obyvatel: (stav k ) [2] Nadmořská výška: 230 m. n. m. Znak města: Obr. 5 Znak města Oslavany [6] Město Oslavany leží asi 30 km jihozápadně od Brna, v meandru řeky Oslavy. První písemný záznam o Oslavanech máme z roku 1104, ale osada, z níž město vzniklo, je známá již z dob neolitu. Historie města je úzce spjata s klášterem Vallis sanctae Mariae (Údolí Mariino), který založila roku 1225 vdova po neznámém předku pánů z Myslibořic, Heilvilda ze Znojma. Rozvoj obce pak po celá tři staletí souvisel s rozvojem či úpadkem kláštera. Ve 14. století vyhořel a následně přešel do světských rukou. V 16. století byl klášter přestavěn na renesanční zámek rodu Althanů. Další velký zlom v historii Oslavan nastal až s počátkem těžby černého uhlí v roce 1760 a s výstavbou tepelné elektrárny v roce 1913, která byla jednou z největších v Rakousku-Uhersku. (Augustin, 2001) Padochov Padochov je bývalou hornickou obcí (Doleček, 2008). Dnes je to malá vesnice, která se stala součástí města Oslavany, od kterého je vzdálena 2 km severovýchodním směrem. 12

13 5 PŘÍRODNÍ PODMÍNKY Rosicko-oslavanský uhelný revír spadá, dle biogeografického členění České republiky, pod Jevišovický bioregion a Brněnský bioregion. Toto členění se překrývá s celky geomorfologického členění České republiky, dle kterého se řešené území nachází v následujících jednotkách: Tab. 1 Geomorfologické jednotky Rosicko-oslavanského uhelného revíru Provincie Soustava Podsoustava Celek Podcelek Okrsek Českomoravská Křižanovská vrchovina Bítešská vrchovina Jinošovská pahorkatina Česká Českomoravská vrchovina Jevišovická pahorkatina Znojemská pahorkatina Mohelenská vrchovina vysočina soustava Brněnská vrchovina Boskovická brázda Oslavanská brázda Ivančická kotlina Zbýšovecká pahorkatina 5.1 Biogeografické členění Řešené území spadá, dle biogeografického členění krajiny, do provincie středoevropských listnatých lesů, jihovýchodního okraje její hercynské podprovincie a do dvou bioregionů Jevišovického bioregionu a Brněnského bioregionu Jevišovický bioregion (1.23) Bioregion nalezneme na západě jižní Moravy v okrajové pahorkatině Hercynika. Jak již bylo zmíněno výše, biogeografická a geomorfologická členění krajiny se překrývají, v tomto případě se tak Jevišovický bioregion shoduje s geomorfologickým celkem Jevišovická pahorkatina a jižními výběžky celků Bobravská vrchovina a Boskovická brázda. Z geologického hlediska je bioregion tvořen poměrně málo členitými plošinami na krystalických břidlicích, které jsou rozřezané skalnatými údolími. V tomto přechodném bioregionu proniká teplomilná flóra a fauna údolími hluboko na západ a naopak, v inverzích sestupují podhorské prvky až k východnímu okraji. Dle výškové vegetační stupňovitosti se zde objevuje kolinní až suprakolinní vegetační stupeň, z hlediska geobiocenologického pojetí pak 1. dubový až 4. bukový vegetační stupeň. Díky střídajícím 13

14 se geologickým podkladům jsou zde přítomna reliktní společenstva. V údolích se dodnes vyskytují lesy s přirozenou skladbou (dubohabřiny, reliktní bory, suťové lesy). Plošiny jsou výrazně ovlivněny odlesněním, dominuje zde orná půda, místy jsou louky a lokálně i rybníky, nalezneme zde však i rozsáhlejší lesní komplexy borových a smrkových lignikultur. (Culek, 1996) Brněnský bioregion (1.24) Brněnský bioregion se táhne severním, západním a jihozápadním směrem od Brna. Tvoří ho okrajová vrchovina Hercynika a shoduje se s geomorfologickým celkem Bobravská vrchovina, střední částí celku Boskovická brázda, západním okrajem celku Drahanská vrchovina a východním okrajem celku Křižanovská vrchovina. Díky svému umístění na východním okraji hercynské podprovincie zde můžeme sledovat panonský a karpatský vliv. Bioregion tvoří soustava granodioritových hřbetů a prolomů se sprašemi. V průlomových údolích řek nalezneme teplomilné i podhorské úseky. Dle výškové vegetační stupňovitosti se zde objevuje kolinní až suprakolinní (-submontánní) vegetační stupeň, z hlediska geobiocenologického pojetí pak převažuje 3. dubovo-bukový vegetační stupeň s významným zastoupením 2. bukovo-dubového stupně a ostrovů 4. bukového stupně. V bioregionu převažuje orná půda. Přirozené lesy jsou povětšinou nahrazeny lignikulturami, ale můžeme se zde setkat i s rozsáhlejšími komplexy dodnes zachovalých dubohabřin a bučin (údolí Svitavy) i ostrovů reliktních borů a suťových lesů, často pralesového charakteru. Vyskytuje se zde i řada subxerotermních travnatých lad. (Culek, 1996) 5.2 Geomorfologické členění Řešené území patří, podle nejvyšší úrovně vnitrostátního členění georeliéfu České republiky, do provincie Česká vysočina, která je, na rozdíl od mladých třetihorních Západních Karpat, součástí starých prvohorních hercynských pohoří. Dotčené území dále spadá do dvou podsoustav její nejrozsáhlejší (na území ČR) soustavy Česko-moravská soustava. Jedná se o podsoustavy Českomoravská vrchovina a Brněnská vrchovina (viz Příloha 3), které na území zasahují svými celky Křižanovká vrchovina, Jevišovická pahorkatina, Boskovická brázda, podcelky Bítešská vrchovina, Znojemská pahorkatina, Oslavanská brázda a okrsky Jinošovská pahorkatina, Mohelenská vrchovina, Ivančická kotlina, Zbýšovecká pahorkatina. (Bína, Demek, 2012) 14

15 5.2.1 Bítešská vrchovina (II C-5A) Z Bítešské vrchoviny (viz Příloha 4) zaujímá řešené území pouze nejjižnější část jejího okrsku Jinošovská pahorkatina. Pro Jinošovskou pahorkatinu je charakteristická krajina tvořená převážně členitou pahorkatinou až plochou vrchovinou na rozsáhlých zbytcích holoroviny s okraji rozřezanými hlubokými údolími vodních toků. Typická je zde zalesněná krajina se smrkovými porosty, borovými porosty a doubravami. (Demek, Mackovčin, 2006) V okolí Zastávky u Brna můžeme najít tři poměrně hluboká údolí Bobravy, Bílé vody a Habřiny. Plošiny na návrších hřbetů spadají do Boskovické brázdy strmým svahem a v jeho dolní části nalézáme permokarbonské sedimenty s uhlonosnými vrstvami. Vyskytují se zde především oligobazické cambisoly. Odtoky zde klesají na 2,0-2,5 l/s/km 2. Podzemní vody jsou puklinového typu a nevytvářejí významnější zásoby vody. Mezi Padochovem a Oslavany se nachází potok Balínka, který je významným přítokem řeky Oslavy. V této lokalitě v podloží převažují bítešské ortoruly moravika, svory a neogenní sedimenty s příměsí spraše. Půdní pokryv je tvořen oligobazickými i mezobazickými cambisoly a argilluvisoly (zkulturněné plavozemě). Odtoky zde klesají na 1,5-2,0 l/s/km 2. Četnost výskytu podzemních pramenů puklinového typu je poměrně vysoká, jejich vydatnost se však pohybuje v nízkých hodnotách od 0,1 do 0,2 l/s. (Hynek, 1983) Znojemská pahorkatina (IIC-7D) Řešené území zasahuje do okrajové části okrsku Mohelenská vrchovina, který se nachází v severovýchodní části Znojemské pahorkatiny (viz Příloha 5). Reliéf Mohelenské vrchoviny je členitý s hlubokými zaklesnutými meandry údolí řek Jihlavy, Oslavy a Chvojnice. Na holorovině dominují pole, v říčních údolích pak borové, smrkové a dubové porosty, dubohabrové pařeziny a zakrslé doubravy. (Demek, Mackovčin, 2006) Podloží je tvořeno horninami moravského moldanubika (krystalické vápence, amfibolity, svorové ruly, granátické svory, migmatity, dvojslídné ruly, granulity, hadce), svory olešnické série moravika a neogenními sedimenty (písky, štěrky, spraše). Pro půdní pokryv jsou typické cambisoly, regosoly, rankery a litosoly. Rozvodní plošiny a hřbety, jejichž výskyt je vázán na nivu Oslavy, jsou suché a bez zásob podzemních vod. Specifické odtoky se pohybují kolem 1,0 l/s/km 2. (Hynek, 1983) 15

16 5.2.3 Oslavanská brázda (IID-1A) Největší část Rosicko-oslavanského uhelného revíru zasahuje do podcelku Oslavanská brázda (viz Příloha 6), konkrétně do jejího západního okraje, kde se nacházejí okrsky Zbýšovská pahorkatina a Ivančická kotlina, které se setkávají u města Oslavany. Oslavanská brázda byla výrazně ovlivněna lidskou činností, ať už zemědělskou, sídelní či průmyslově-těžební (Hynek, 1983), na území Ivančické kotliny i Zbýšovské pahorkatiny tak můžeme nalézt antropogenní tvary, jako pozůstatky po dolování černého uhlí. V Ivančické kotlině se nachází důležitý hydrografický uzel, který vnikl soutokem tří řek Jihlavy, Oslavy a Rokytné. V krajině dominují pole, zalesnění je malé, tvořené dubovými pařezinami a akátovými porosty. (Demek, Mackovčin, 2006) V podloží jsou výrazně zastoupeny neogenní sedimenty (štěrky, písky, jíly) a kvartérní sedimenty (spraše, štěrky, svahoviny), jimi jsou překryty jak permokarbonské sedimenty (pískovce, prachovce, slepence), tak i horniny krystalinika (vápence, slepence, svory). V půdním pokryvu jsou na spraších rozšířeny phaeozemě a argilluvisoly, na lehčích půdách regosoly a arenosoly. V případě těžších substrátů jsou zde pak zastoupeny také přechody do vertisolů a pelosolů. Mezi Ivančicemi a Oslavany se na karbonátových permokarbonských substrátech nachází rendziny, na nekarbonátových cambisoly. Nacházejí se zde významné zásoby podzemních vod. (Hynek, 1983) Z Ivančické kotliny stoupá terén do Zbýšovské pahorkatiny. I zde převažují pole a zalesněných ploch, které jsou tvořeny borovými a smrkovými porosty, je málo. (Demek, Mackovčin, 2006) Zbýšovská pahorkatina je tvořena permokarbonskými horninami (slepence, arkózy, pískovce, prachovce, jílovce) včetně produktivního karbonu, tedy uhlonosných vrstev. V půdním pokryvu se setkáme s rendzinami a přechody do cambisolů s argilluvisoly a phaeozeměmi. Sníženiny a plošiny jsou pokryty přechody do pseudoglejů, strmé svahy s výchozy pak litosoly, neosoly, rankery a koluvisoly. Nacházejí se zde puklinové podzemní vody s hlubšími a nepravidelnými obzory, ke kterým přistupují i průlinové vody. Specifické odtoky se pohybují kolem 1,5 l/s/km 2. Významnějšími toky jsou Bobrava, Habřina a Neslovický potok. (Hynek, 1983) 16

17 5.3 Klimatické poměry Rosicko-oslavanským uhelným revírem prochází hranice mírně teplé klimatické oblasti č. 11 (MT 11), v severní části území, a teplé klimatické oblastí č. 2 (T 2) v jižní části území. MT 11 je charakteristická dlouhým, teplým a suchým létem, krátkým, mírným až mírně teplým jarem, mírně teplým podzimem a krátkou, mírně teplou a suchou až velmi suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky. T 2 se od ní liší pouze teplým až mírně teplým jarem i podzimem (viz Příloha 7). (Quitt, 1984) Nejsušší část Rosicko-Oslavanska se nachází v Ivančické kotlině (Hynek, 1983). 5.4 Flóra a fauna Vegetační poměry a druhová skladba jsou výsledkem spolupůsobení přírodních změn v období postglaciálu. V současnosti však mají nezanedbatelný podíl také antropogenní vlivy, díky kterým zde nalezneme dlouhodobě odlesněná území i lokality se smrkovými monokulturami. V lesních porostech tvořených zejména doubravami a dubohabřinami můžeme nalézt druhy jako: ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), huseník chudokvětý (Arabis brassica), brambořík nachový (Cyclamen purpurascens), chrastavec křovištní (Knautia drymeia), ostřice chlupatá (Carex pilosa). Vegetaci primárního bezlesí tvoří: tařice skalní (Aurinia saxatilis), česnek chlumní (Allium senescens), křivatec český (Gagea bohemica). V teplomilných lesních lemech se vyskytuje: kakost krvavý (Geranium sanguineum), třemdava bílá (Dictamnus albus), vikev tenkolistá (Vicia tennuifolia). V odlesněných lokalitách byla zjištěna i vzácná ostřice úzkolistá (Carex stenophylla) a len chlupatý (Linum hirsutum). Také složení fauny je výrazně ovlivněno intenzivním využíváním zdejší krajiny, ale nalezneme zde i lokality s teplomilnými stepními a lesostepními druhy, jako je například kobylka révová (Ephippiger ephippiger). V okolí Zastávky u Brna, na starých jedlích, se vyvíjí na jediném recentním místě v ČR krasec Eurythyrea austriaca. Nalezneme zde i větší lesní komplexy, ve kterých se můžeme setkat s mlokem skvrnitým (Salamandra salamandra) a s čolkem horským (Triturus alpestris). Z ptáků se zde vyskytuje: lejsek malý (Ficedula parva), holub doupňák (Columba oenas), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), ostříž lesní (Falco subbuteo), čáp černý (Ciconia nigra) a sluka lesní (Scolopax rusticola). Ze savců: prase divoké (Sus scrofa), jelen lesní (Cervus elaphus). (Mackovčin, 2007) 17

18 6 HISTORIE HORNICTVÍ NA ROSICKO-OSLAVANSKU Rosicko-Oslavansko je oblast s bohatou historií. Nejvýznamnější podíl na utváření dějin mělo snad právě nerostné bohatství. Ve 13. století propůjčil Václav II. městu Brnu právo na dolování mědi a jiných kovů v kopcích u Oslavan (Plchová, 1999). Od roku 1457 směli brněnští měšťané, se souhlasem krále Ladislava Pohrobka a později Ferdinanda I., dobývat rudu na pozemcích oslavanského kláštera (Gála, Rossi, 1962). Ještě předtím, než bylo v tomto kraji objeveno uhlí, těžily se v blízkém okolí také tuha, magnezit, mořská pěna, břidlicové lupky a kámen. 6.1 Počátky dolování uhlí První doloženou zmínkou o užívání oslavanského kamenného uhlí je svědectví znojemského hřebíkáře Jiřího Winnebergera z roku 1755 (viz Příloha 8). V roce 1757 vydala Marie Terezie (pro nedostatek dřeva) císařský reskript, který vyzýval k vyhledávání a těžbě kamenného uhlí. [1] Roku 1764 byl na oslavanském panství přijat, jako hospodářský správce, Franz Riedl, který významně přispěl svými znalostmi o hledání uhlí. Zasloužil se o počátky cíleného důlního podnikání v Oslavanech. (Plchová, 2002) V roce 1768 byl, na příkaz rakouské vlády, vyslán na Moravu směnmistr František Schöffer, aby zde propagoval použití kamenného uhlí pro pálení vápna, cihel, pálenky, vaření piva, pečení chleba, v řemeslech pracujících s ohněm (kováři zámečníci, hřebíkáři) a pro topení v kamnech [1]. Ve stejné době probíhalo kutání kamenného uhlí také na rosickém panství Jana Nepomuka Hausperského [1]. Nejstarší úřední záznam, který povoloval dolovat uhlí, je ze dne Toho dne bylo Císařské a královské paroplavební a báňské společnosti ve Vídni pronajato, vrchnostenským úřadem v Rosicích, kutací a dolovací právo v obvodě celého panství. Těžba probíhala v katastru obce Babice u Rosic. (Elpl, Malý, 1966) Jako palivo bylo však uhlí známo jen velmi málo, což vedlo ke stagnaci rozvoje dolů po celé 18. století. 6.2 Rozvoj těžby uhlí Zájem o zvyšování těžby uhlí nastal v prvním desetiletí 19. století. V červenci 1813 a březnu 1814 byly vydány dekrety rušící feudální výsadní práva na těžbu uhlí. Roku 1813 bylo také Moravským guberniem nařízeno (pod pokutou) používání výhradně 18

19 rosicko-oslavanského uhlí ve všech cihelnách v okolí jedné míle od Brna. V Brně začalo uhlí z tohoto revíru od roku 1830 pomalu nahrazovat dřevo a postupně se tak stávalo známou a vyhledávanou komoditou. (Plchová, 1999) Vrcholný rozvoj těžby představovala čtyřicátá až šedesátá léta 19. století [1]. Na Oslavansku byla z majitelů dolů známá především rodina Müllerova a Inneberská společnost. V Zastávce pak obchodníci Jan Herring z Brna, rodina Ritterů a akciová společnost Rosická báňská společnost se sídlem v Božím Požehnání (dnešní Zastávka u Brna). (Gála, Rossi, 1962) Nejpozději (po roce 1785) se začalo s dobýváním uhlí ve Zbýšově. Zde působili Benedikt Küttner, Jan Baptista Müller, Kristián G. Uhling s Aloisem Lorenzim, Adan Rahn a Josef Duffek. [1] (viz Příloha 9) Intenzivní hloubení šachet a prodlužování chodeb bez zlepšování větracího systému způsobovalo nebezpečné hromadění plynu, což vedlo k několika důlním katastrofám. První, a také největší havárií, se stal výbuch třaskavých plynů na dole Františka v Padochově, zahynulo zde 52 horníků. V roce 1855 byl rozvoj těžby podpořen postavením železniční dráhy z Brna do Zastávky. V roce 1858 až 1868 byla vybudována železniční vlečka k Lásce Boží a k dolu Simpson ve Zbýšově a v roce 1871 k šachtě Anna ve Zbýšově. V roce 1887 byla zřízena vlečka na důl Julius. (Plchová, 1999) 6.3 Období hornických stávek Nesnesitelné pracovní podmínky spolu s velmi nízkými výdělky (mzdy byly nejnižší ze všech uhelných revírů monarchie) byly příčinou série velkých hornických stávek, z nichž některé patří k největším v historii dělnického hnutí vůbec. První proběhla již v roce (Gála, Rossi, 1962) Nejdelší stávka v revíru proběhla v zimě 1932 až 1933, v době hospodářské krize, a trvala celých 16 týdnů (Plchová, 1999). 6.4 Znárodňování dolů Po 2. světové válce byly, dekretem presidenta republiky ze dne , všechny doly v ČSR znárodněny (Elpl, Malý, 1966). Válka způsobila na důlním zařízení značné škody, ale velká poptávka po uhlí vedla nejen k rozvoji a modernizaci těžby, ale také 19

20 k výstavbě celých hornických sídlišť v Oslavanech, ve Zbýšově, v Zastávce i v Rosicích [1]. Docházelo také k postupnému zlepšování podmínek na jednotlivých dolech. Stavěly se nové koupelny, dílny, sociální a dispečerská zařízení, komplexní závodní zdravotnická střediska, na všech dolech byla zřízena protiprašná střediska a parní stoje byly nahrazovány elektrickými. (Gála, Rossi, 1962) V roce 1963 bylo dosaženo rekordní těžby v dějinách revíru, vytěžilo se plných tun uhlí [1]. 6.5 Ukončení těžby Velká hloubka s nepříznivými klimatickými podmínkami, složitá geologická stavba ložiska, nebezpečí průtrží uhlí a metanu a také nebezpečí samovznícení uhlí nezadržitelně vedly k ukončení těžby v Rosicko-oslavanském uhelném revíru. Oficiálně byla těžba uhlí ukončena , ale ještě byl ze zbýšovského dolu Antonín vytěžen poslední vůz uhlí, čímž byla těžba definitivně zastavena. [1] 20

21 7 SEZNAM POJMŮ Hlušina Jáma Odval (halda) Šachta Štola odpadní pevné substráty při hlubinné těžbě a následné úpravě nerostné suroviny (Štýs, 1981) razí se, pokud se ložisko nachází ve větších hloubkách, kde nerost nelze dobývat štolou z povrchu, a stává se hlavní cestou do dolu (Štýs, 1981), rozlišují se podle účelu: těžní, větrací, výdušné, čerpací, slepé [1] zemní stavba, která výrazně mění morfologii terénu, je vytvářena systematickým ukládáním odvalové hlušiny (z podzemí dolu nebo z úpravny) na odvališti (Volný, 1989) strmá, zpravidla svislá chodba, která slouží k dopravě vytěžené nerostné suroviny a hlušiny, může sloužit také k přívodu vzduchu a odvodu důlních plynů (větrací šachta) nebo vody (Demek, 1984) vodorovná či ukloněná chodba ražená k průzkumu a těžbě nerostné suroviny, může sloužit také k odvádění a přivádění vody (Demek, 1984) Úpadnice důlní chodba ražená v úklonu ložiska a sloužící k dopravě uhlí [1] 21

22 8 TĚŽBA ČERNÉHO UHLÍ NA ROSICKO-OSLAVANSKU V Rosicko-oslavanském uhelném revíru probíhala hlubinná těžba černého uhlí asi 270 let a v období od roku 1760 až do roku 1992 zde bylo vytěženo až 53 mil. tun uhlí. Těžba probíhala postupně, nejprve byly v druhé polovině 18. století raženy štoly a šachty při výchozech uhelných slojí a na ně navazující úpadnice, ke konci tohoto století pak byly hloubeny i první svislé jámy. Dobývání uhlí probíhalo zpočátku společně s kamencem a až s využitím uhlí jako topiva, od počátku 19. století, se rozmohla hlubinná těžba. Ve 20. století pak bylo uhlí využíváno pro energetické účely, pro výrobu tříděného sortimentu a koksu a v malé míře také pro výrobu briket a ledku. (Pešek, Sivek, 2012) Zhoršujícími se podmínkami, vysokými náklady a přechodem oslavanské elektrárny na teplárenský provoz začalo postupně docházet k útlumu těžby a nakonec byla dne zahájena likvidace důlní činnosti (Plchová, 2008). V produktivním uhlonosném souvrství Rosicko-oslavanské pánve byly vytvořeny tři uhelné sloje, které byly provázeny několika slojkami v podloží, meziloží i v nadloží. Nejsvrchnější byla I. sloj (hlavní), která dosahovala největší mocnosti (2,2 4,5 m), největšího plošného rozšíření a také nejlepší kvality a největší zásoby uhlí. II. sloj (střední) měla menší mocnost (0,8 2,2 m) a uhlí bylo méně kvalitní. Nejnižší III. sloj měla nejmenší mocnost (0,6 1,6 m) a nejnižší kvalitu uhlí. (Elpl, Malý, 1966) Uhelné sloje se vyznačovaly vysokým stupněm tektonického postižení, jejich původní textura tak byla značně setřena a díky tomu mělo až 80% dobývané suroviny charakter prachu znečištěného příměsí rozdrcených stropových hornin (Pešek, Sivek, 2012). Těžbu uhlí ve velkých hloubkách doprovázely nebezpečné plynodynamické jevy, v důlních plynech byly zjištěny: CH4, C2H6, H, Ar, He, O, N, CO2 a CO (Pešek, Sivek, 2012). V rosicko-oslavanských dolech zůstaly zásoby uhlí ve výši 26 mil. tun, které byly rozhodnutím ministra pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR dnem odepsány vynětím z evidence (Plchová, 2008). Odhaduje se, že mohou zbytkové zásoby a prognózní zdroje činit až 67 mil. tun (Pešek, Sivek, 2012). 22

23 9 VLIV DŮLNÍ TĚŽBY ČERNÉHO UHLÍ NA KRAJINU Hlubinná těžba černého uhlí zanechává v krajině hluboké rány. Vlivem těžby dochází k destrukci přírodních složek krajiny, což zahrnuje prostor litosféry, hydrosféry, troposféry, pedosféry i biosféry. To s sebou může přinést významné změny ve funkci krajinných ekosystémů. (Štýs, 1981) Základním krajinotvorným prvkem je půdní fond, jehož důležitou funkcí je produkce a neustálá obnova krajinné zeleně. Při hlubinné těžbě je však tento fond výrazně narušován, a to poddolováním, zábory půdy pro odvaly, skládkami a výstavbou, působením pevných a plynných imisí a odpadních vod apod. (Archivní fond RUD, 1982) Významným činitelem ovlivňujícím změny, které vznikají při těžbě na povrchu dobývacího prostoru, je zvolená dobývací metoda. Čím více jsou vytěžené prostory zakládány v dole, tím méně je poškozena krajina a snižují se tím také náklady na její rekultivaci. (Štýs, 1981) Zásah do horninového masivu vede k tvorbě indukovaných napěťových a deformačních polí, která se po ukončení těžby stále dotvářejí a přeskupují. V průběhu těžby dále dochází k přesunu materiálu, který se nacházel pod povrchem země, do nových podmínek, tedy na povrch. Na tento materiál působí atmosférické a klimatické vlivy, dochází tak k zvětrávání a často i k hoření odvalů, které způsobuje nevratné chemické, mineralogické a strukturní změny. Jsou tak produkovány plyny, prach, vypálené horniny a nově vzniklé, ve vodě rozpustné, druhotné minerály. Jedná se o hmoty různých skupenství a jejich chování v životním prostředí tak může být problematické. (Martinec, 2006) Velká hloubka, nepříliš mocné sloje a poměrně malý rozsah těžby nezpůsobily v Rosicko-oslavanském uhelném revíru vážnější poklesové poruchy. Hlavním degradačním faktorem krajiny se tak staly odvaly hlušiny tvořené sedimenty typu šedých a červených slepenců, pískovců, prachovců a jílovců s občasným výskytem bítešské ruly. Tvar, materiál a funkce odvalu mají z hlediska degradace a rekultivace na krajinu největší vliv. Záborem volné půdy pro ukládání hlušiny docházelo k devastaci půdy jako podstatné složky ekotopu. S tím bývá spojováno také zničení či násilná změna vegetace, mikroorganismů a části fauny. (Volný, 1989) 23

24 10 PŘEHLED POZŮSTATKŮ TĚŽBY Po ukončení těžby měl celý Rosicko-oslavanský uhelný revír na starost státní podnik Zbytkový n. p. Rosické uhelné doly (RUD), Zbýšov. Ten byl od řízen Jihomoravskými lignitovými doly Hodonín a zanikl, starost o likvidaci následků důlní činnosti tak převzaly právě Jihomoravské lignitové doly Hodonín. (Plchová, 1999) Ty se v roce 2000 staly odštěpným závodem Rudných dolů Příbram (Plchová, 2008). Dnes (po sloučení s Rudnými doly ) tuto lokalitu spravuje státní podnik DIAMO se sídlem ve Stráži pod Ralskem, konkrétně jeho odštěpený závod GEAM sídlící v Dolní Rožínce. Tento podnik se zabývá, mimo jiné, zahlazováním důlní činnosti na lokalitách s ukončenou těžbou, k čemuž patří čištění důlních vod a provádění pěstebních prací na rekultivovaných odvalech spočívající v dosadbě poškozených lesních kultur a opravách oplocení. Kromě těžebních, likvidačních a sanačních prací se zabývají také monitoringem jejich vlivu na životní prostředí. [9] Před samotným uzavřením dolu se provádějí likvidační výpočty zásob, projekční a technická příprava, následuje technická likvidace důlních děl (zejména překopů, jam) a stavební likvidace nevyužitelných objektů na povrchu. Následně probíhá zahlazování vlivů těžby, tedy odstranění ekologických zátěží, rekultivace a revitalizace kontaminovaných ploch a povrchu včetně budov, odkališť a odvalů. (Martinec, 2006) 10.1 Popis pozůstatků těžby Mezi pozůstatky hlubinné těžby černého uhlí patří těžní věže a budovy. Většina těchto technologických objektů byla zlikvidována, několik se jich zachovalo dodnes, ale slouží už jiným účelům. Například ve zrekonstruovaných objektech dolu Silniční v Zastávce u Brna dnes sídlí Dům dětí a mládeže. Těžní věž dolu Simson (viz Příloha 10) ve Zbýšově byla dokonce vyhlášena památkově chráněným objektem. A od je v Oslavanech, v areálu kolem bývalé věže dolu Kukla (později přejmenován na Václav Nosek), otevřen zábavní park Permonium se zrekonstruovanou těžní věží dolu Kukla (viz Příloha 11), která byla prohlášena za kulturní památku. Na místech bývalých důlních děl - jáma, štola (viz Příloha 12), celkem jich bylo 66, [10] dnes už často nalezneme pouze tabulky s informacemi o těžbě. Většina těchto důlních děl byla zlikvidována, s využitím haldoviny z dolů zasypána a jejich povrch 24

25 postupně zarostl vegetací. Často se nacházejí na okraji pole nebo lesa (viz. Příloha 13) v některých případech je kolem nich zástavba (viz Příoha 14). Tyto tabulky potkáme ve všech zasažených obcích a například v Oslavanech dokonce po celé délce Naučné stezky permokarbonem, která zahrnuje i významnou báňskou stavbu, objekt Dědičné štoly (viz Příloha 15). Posledním pozůstatkem, který měl však největší vliv na degradaci okolní krajiny, jsou haldy (viz Příloha 16). Ze zákona č. 124/76 Sb. O ochraně zemědělského půdního fondu a vyhlášky 142/76 Sb. byly organizace provozující těžební činnost povinny provádět zahlazování následků těžby komplexně na celé devastované ploše v návaznosti na okolní krajinu a přihlížet při tom k potřebám hodpodářského využití pozemků v nejbližším okolí i k tvorbě přírodního prostředí a dbát, aby nedocházelo ke škodlivé akumulaci plynových a pevných zplodin a narušení krajinného rázu. Zvláštní část se pak týkala právě odvalů (hald). Z tohoto zákona pak vycházely RUD Zbýšov při vypracovávání Generelu rekultivací v roce Aktualizace byla provedena roku 1986 Agroprojektem Praha a na jeho základě byly provedeny ve stejném období technické úpravy hald a následně první biologická rekultivace. (Plchová, 2002) 10.2 Situace před rekultivací hald Haldy byly vytvořeny z hlušiny získané z překopů a třídíren uhlí pískovcového charakteru. Měly kuželovitý tvar se svahy v přirozeném sklonu, a tím zabíraly minimální plochu. Situováním ani výškou hald nebyl podstatně narušen vzhled krajiny. U hald s vyšším obsahem uhlí docházelo k hoření, ale ani tato skutečnost ani eroze (denudace i deflace) citelně neškodily okolním kulturám. Haldy byly suché a propustné a svahové sesuvy se u nich nevyskytovaly. Paty starých hald zarůstaly přirozeným náletem jívy, břízy a křovin, příkré svahy zůstávaly holé. Pro svůj tvar a složení nebyly haldy vhodné pro uchycení vegetace. Zeleň z přirozeného náletu se objevovala po letech. Každou haldu bylo nutné posoudit samostatně z hlediska tvaru, složení a situování a na základě všech těchto informací pak byla navržena vhodná rekultivace. (Archivní fond RUD Zbýšov, 1965) 25

26 Charakteristika odvalů - převzato z Generelu rekultivací z roku 1982 (Archivní fond RUD Zbýšov, 1982): Tab. 2 Základní údaje o haldách (1982) Stáří (v Kubatura Plocha Číslo Název Situování Druh roce 1982) (tis. m 3 ) (ha) 1. Pionýr Okrouhlík Halda na 2. Červeném vrchu 3. Za učilištěm U myslivny 4. Odval na dole Ferdinand Odvaly dolu 5. Antonín a Jindřich 6. Odval na dole Simson 7. Halda na dole Anna 8. Odval Mašinka 9. Odval dolu Františka 10. Odval Charlota 11. Odval dolu Nosek Severně od obce Zastávka Zastávka JZ od obce Zastávka Babice u Rosic Zbýšov u Brna Zbýšov u Brna Zbýšov u Brna Padochov Padochov JZ od obce Padochov Hlušina z důlních prací a mokrého prádla na dole Julius 35 let 15 0,30 Popelový vyhořelý odval z odpadu mokrého prádla dolu Asi 100 let - 4,50 Julius Hlušina z důlních prací na dolu Julius Asi 100 let 2-3 0,35 Popelavá vyhořelá halda z odpadu mokrého prádla na dole Asi 100 let 750 5,00 Julius Stará část Hlušina z důlních prací asi 50 let a mokrého prádla, Nová část haldy prohořelé 20 let ,00 Hlušina z průzkumné chodby ve III. sloji 22 let 70 1,00 Prohořelá popelová halda Asi 100 let 350 2,00 Prohořelá popelová halda 80 let - 0,40 Hlušiny z průzkumných prací 23 let 10 0, ,40 Oslavany Hlušina z důlních prací 100 let ,50 26

27 1. Pionýr Okrouhlík Starý opuštěný odval hlušiny, který se nacházel v nejsevernější části dobývacího prostoru, asi 1 km od obce Zastávka u Brna, v souvislém komplexu lesní půdy podél lesní cesty. Tvarována byla v nepravidelných nízkých (4-5 m vysokých) hromadách. Hlušina byla na povrchu haldy rozpadlá na ploše 0,3 ha v důsledku povětrnostních vlivů, což napomohlo rozvoji vegetačního krytu (bříza, dub, kaštan, modřín, borovice, smrk). Opadem listů se vytvořila mělká humusová vrstva půdního pokryvu, která umožnila růst přízemního travního bylinného patra. Lokalita se tak relativně dobře zapojila do okolního lesního porostu. 2. Halda na Červeném vrchu Plošně upravený odval porostlý keři a trávou. Asi na ploše 2 ha byly vybudovány rodinné domky se zahradami, 1,5 ha bylo upraveno planýrkou, na zbylém 1 ha se uvažovalo o zřízení zahrádek. 3. Za učilištěm U myslivny Starý hlušonový odval plně zapojený do lesního komplexu, který byl rozdělený do několika nepravidelných a roztroušených hromad. 4. Odval na dole Ferdinand Nepravidelně navršený odval vznikl ze tří na sebe navazujících odvalů, na které byla hlušina ukládána pomocí vrátku s výklopníkem. Povrch byl od paty odvalu porostlý dřevinami a křovinami (nálet břízy a osiky). Odval byl situován v komplexu lesního porostu. Částečně prohořelá část odvalu na JV straně byla odtěžena a použita jako stavební material. 5. Odvaly dolu Antonín a Jindřich V roce 1982 stále probíhalo navážení hlušiny. 6. Odval na dole Simson Jednalo se o starý opuštěný odval, který měl tvar pravidelného kužele o výšce 30 m. Nacházel se na okraji zemědělské půdy. Haldovina byla částečně prohořelá. 27

28 7. Halda na dole Anna Halda sypána do strží. Povrch dolu byl plošně urovnán a západní část odvalu byla využívána jako skládka městských odpadů. 8. Odval Mašinka Jednalo se o starý opuštěný odval, který měl tvar protáhlého nízkého kužele. Nacházel se uvnitř souvislého honu zemědělské půdy a povrch měl zcela porostlý vzrostlými lesními dřevinami a keři. Odval se zcela zapojeným porostem sloužil jako remíz pro zvěř. 9. Odval dolu Františka Odval byl rozebrán a povrch byl plošně urovnán, aby mohl sloužit jako parkovací plocha vojenského útvaru. 10. Odval Charlota Starý opuštěný odval částečně upravený planýrkou. Nacházel se na okraji lesa za mlýnkem v povodí potoka Balínka. Na části povrchu odvalu bylo vybudováno hřiště a zbytek odvalu byl zapojen do okolního prostředí. 11. Odval dolu Nosek Byl vytvořen spojením tří samostatných hald ve tvaru kužele. Povrch nebyl pokryt vegetací nedávné ukončení skládky a prohořívání odvalu. Část spodního patra byla rozšířena planýrkou a sloužila jako nádvoří a manipulační plocha závodu První brněnská Rekultivace hald Pojmem rekultivace se rozumí soubor takových opatření, která jsou vhodná k úpravě poškozených území, v tomto případě atropogenními vlivy, a vedou ke zlepšení biologických funkcí (Kryl, 2002). Rekultivace tak přispívá k výraznému zlepšení tvorby krajiny u lokalit zasažených těžbou nerostných surovin, což přináší také pozitivní vliv na životní prostředí. V roce 1982 byl vytvořen Generel rekultivací Kamenouhelných dolů Kladno RUD Zbýšov u Brna, na jehož základě proběhly rekultivace jednotlivých hald. Do generelu bylo zahrnuto 11 odvalů a 5 lokalit k provedení náhradních rekultivací. 28

29 1. Pionýr Okrouhlík (viz Příloha 17) Protože byl odval v pokročilém stavu rozpadu povrchové vrstvy a vývoje vegetačního pokryvu (bříza, dub, modřín, borovice, smrk) (Archivní fond RUD Zbýšov, 1982), byla provedena lesnická rekultivace a plocha byla převedena do lesní půdy (Archivní fond RUD Zbýšov, 1986). Nebylo nutné provádět žádné terénní úpravy (Archivní fond RUD Zbýšov, 1982). 2. Halda na Červeném vrchu (viz Příloha 18) Původní zavezená plocha činila 4,5 ha, část této plochy byla upravena k výstavbě rodinných domků se zahrádkami. Zbývající plocha, která činila 2,5 ha byla později v rámci rekultivace srovnána a předána obci Zastávka u Brna ke stavebnímu využití. (SG - Geoinženýring, 2012) 3. Za učilištěm U myslivny (viz Příloha 19) Rozpadlý hlušinový materiál byl na povrchu obohacen humusem z opadu dřevin a také byl celý jeho povrch porostlý náletem lesních dřevin. Z těchto důvodů nebylo vhodné provádět žádné terénní úpravy. (Archivní fond RUD Zbýšov, 1982) Byla provedena lesnická rekultivace a plocha byla převedena do lesní půdy. (Archivní fond RUD Zbýšov, 1986) 4. Odval na dole Ferdinand (viz Příloha 20) Povrch porostl náletem lesních dřevin (bříza, osika) a přízemním bylinným patrem (směrem k vrcholu bylo porostu méně). Odval byl navržen, po provedení terénních úprav, k lesnické rekultivaci a převedení do lesní půdy. (Archivní fond RUD Zbýšov, 1982) Z důvodu stálého prohořívání odvalu byla rekultivace přesunuta do roku 1992 (Archivní fond RUD Zbýšov, 1986). Zatím však rekultivace neproběhla, ale odval je nyní bez termických projevů. Svahy a vrchol haldy jsou v současnosti značně porostlé náletovými dřevinami. Z centrální části je soukromým subjektem odebírán haldový material využívaný především ke stavebním účelům. (SG - Geoinženýring, 2012) 5. Odvaly dolu Antonín a Jindřich (Zbýšovská halda) (viz Příloha 21) Navážením hlušiny vznikl odval o ploše 12 ha. Postupně byly vytvořeny tři nepravidelné hřbety. V roce 1979, kdy výška hřbětů dosáhla 420 m, byl odval rozšířen 29

30 JV směrem o 2 ha. V roce 1982 byla starší část odvalu zcela prohořelá a hlušina z dolu Jindřich II. byla odvážena na vzdálenější část odvalu. V rámci rekultivace proběhlo vyrovnání a snížení nadmořské výšky všech hřbětů hald na úroveň 415 m. Následovala terasová úprava svahů a zalesnění. Dnes je halda porostlá především břízami, ale i dalšími listnatými dřevinami. Odval je bez termických projevů. (SG - Geoinženýring, 2012). 6. Odval na dole Simson (viz Příloha 22) Původně se uvažovalo o provedení zemědělské rekultivace (Archivní fond RUD Zbýšov, 1986). Nakonec byla haldová plocha srovnána a předána obci Zbýšov s možností využít volnou plochu ke stavebním účelům (SG - Geoinženýring, 2012). 7. Halda na dole Anna (viz Příloha 23) Povrch byl plošně urovnán do plochy 2 ha (Archivní fond RUD Zbýšov, 1982). Celá lokalita porostla dřevinami a křovinami (SG - Geoinženýring, 2012). 8. Odval Mašinka (viz Příloha 24) Odval byl charakterizován jako samovolně zrekultivovaný a sloužil jako remíz pro zvěř. (Archivní fond RUD Zbýšov, 1982) Má tvar protáhlého nízkého kužele a dnes je porostlý trávou a býlím. Část odvalu stále složí jako remízek. V přední části byl odval srovnán a následně zde byla vysázena třešňová alej. (SG - Geoinženýring, 2012). 9. Odval dolu Františka (viz Příloha 25) Byla provedena technická rekultivace povrch odvalu byl odtěžen a plošně zarovnán. Následně byl předán organizaci ministestva vnitra využití jako parkovací plocha pro vojenský útvar. (Archivní fond RUD Zbýšov, 1986) Dnes využiván soukromým majitelem (HaE Projekt, s. r. o., 1999). 10. Odval Charlota (viz Příloha 26) Povrch byl technicky zrekultivován (Archivní fond RUD Zbýšov, 1986) a zalesněn (DIAMO, 2009, Blok C). 11. Odval dolu Nosek (Odval Dolu Kukla) (viz Příloha 27) Před začátkem rekultivace činila výška haldy nad původním terénem 45 m. Dnes je průměrná výška asi 30 m, stále však probíhá odebírání materiálu pro komerční účely a 30

31 výška se tak stále snižuje. Rekultivace byla zahájena v roce V roce 1992 byl v rámci technické rekultivace povrch haldy zarovnán. V roce 1993 následovala biologická rekultivace zatravnění plochy, osázení dřevinami. Uchycení porostu nebylo souvislé. Dnes je povrch haldy porostlý především náletovou vegetací traviny, bříza bělokorá (Betula pendula), borovice lesní (Pinus sylvestris), durman obecný (Datura stramonium). (SG - Geoinženýring, 2012) Další rekultivační opatření se plánují na období (DIAMO, 2009, Blok C). 31

32 11 VYHODNOCENÍ PROBĚHLÝCH REKULTIVACÍ Halda Pionýr Okrouhlík byla přirozeně zrekultivována a stala se součástí krajiny, což lze velmi dobře vidět i na leteckých snímcích. Tam, kde byla dříve volná půda, je dnes zapojený lesní porost. Obnovu této lokality je tedy možné prohlásit za úspěšnou. Halda na Červeném vrchu se stala součástí výstavby obce Zastávka u Brna, rekultivaci tedy nelze hodnotit z hlediska obnovy krajiny. Stejná situace je také u haldy Odval na dole Simson. Halda Za učilištěm U myslivny prošla lesnickou rekultivací a úspěšně se zapojila do většího lesního komplexu. Halda na dole Anna byla plošně urovnána a porostla lesní vegetací. Nachází se mezi zástavbou a zemědělskou půdou, tedy se nestala součástí nějakého většího lesního komplexu, přesto se zdá, že se v rámci obnovy krajiny s bývalým narušením pomalu úspěšně vyrovnává. Halda Odval Mašinka je obklopena zemědělskou půdou a vesnickými domky, nestala se tedy součástí většího, například lesního komplexu, přesto zapadá do charakteru okolní krajiny. Stejně lze zhodnotit i současnou situaci haldy Odval Charlota. Povrch haldy Odval dolu Františka byl pouze plošně vyrovnán. Z leteckých snímků lze usuzovat, že tam dochází k samovolnému zarůstání vegetací, ale nedochází k nějaké výraznější obnově, protože je toto území stále využiváno k soukromým účelům. Halda Odvaly dolů Antonín a Jindřich v minulosti prošla rekultivací, ale byly použity nevhodné nepůvodní dřeviny, které svými nároky neodpovídají extrémním stanovištním podmínkám. Svahy jsou upraveny do několika teras jejichž dolní partie jsou pokryty zapojeným porostem dřevin, ve vyšších partiích se střídá bezlesí s nízkými porosty stromů a keřů. Tento plně nezapojený porost je patrný také z leteckých snímků, přesto se halda díky své velikosti a zasazením do okolní krajiny, stala dominantním prvkem a dokonce byla v Rosicích, dle zákona č. 114/1992 Sb, O ochraně přírody a krajiny v platném znění, registrována jako významný krajinný prvek Zbýšovská halda (viz Příloha 28). Lokalita se stala cenným biotopem, bylo zde nalezeno 33 druhů ptáků, 5 zvláště chráněných druhů obratlovců, 18 druhů motýlů z denní aktivitou (z toho 2 zvláště chráněné druhy a 3 ohrožené druhy). (Městský úřad Rosice, 2012) 32

33 Také na základě terénního průzkumu lze potvrdit, že na lokalitách s úspěšně provedenou rekultivací je dnes plně zapojený porost a skoro nepoznáme, že tam v minulosti bývaly haldy. Snad jen na některých místech můžeme nalézt menší kopce či mírnější svahy, např. Halda na dole Anna (viz Příloha 29), které jsou pozůstatkem bývalých hald, ale s ohledem na charakter okolní krajiny vypadají přirozeně. Nedořešené tedy zůstávají jen Odval na dole Ferdinad a Odval dolu Nosek (Odval Dolu Kukla) (HaE Projekt, s. r. o., 1999). Rekultivace těchto hald byla zkomplikována faktem, že ještě do nedávna u obou docházelo k prohořívání hlušiny vlivem vyššího obsahu uhlí. Na jejich území se také vyskytují divoké skládky odpadů (HaE Projekt, s. r. o., 1999). U haldy Odval na dole Ferdinand neproběhla žádná rekultivace, povrch pouze samovolně porostl náletovými dřevinami. V současnosti je halda stále využívána k odběru hlušiny pro stavební účely. Co se týká haldy Odval dolu Nosek (Odval Dolu Kukla), rekultivace zde proběhla, ale nebyla příliš úspěšná. Dnes je z haldy stále odebírán materiál pro stavební účely, ale již se připravují plány pro novou rekultivaci. 33

34 12 NÁVRH DALŠÍCH MOŽNÝCH OPATŘENÍ Již na situaci hald, jaká byla před rekultivačními opatřeními, můžeme vidět, že přirozenými přírodními procesy docházelo k samovolnému zapojení těchto antropogenních ploch do okolního porostu. Výrazným prvkem, který měl vliv na ráz krajiny, byla výška hald. Po provedení terénních úprav, ke kterým nejčastěji patřilo právě srovnání plochy, byla provedena ve většině případů řízená lesnická rekultivace, která vhodně zapadá do okolní krajiny. Navíc plní lesnická rekultivace v rekultivované krajině funkci úpravy klimatických a vodohospodářských poměrů, usměrňují půdotvorný proces a omezují účinky vodní eroze (Kryl, 2002). Na většině hald (když odmyslíme plochy, které byly zastavěny) proběhla rekultivace úspěšně a již není potřeba dalších úprav. I na základě toho, jak se na některých lokalitách celkem dobře zachytil porost ještě před samotnou rekultivací (např. také v případě haldy Odval na dole Ferdinand, kde zatím rekultivace neproběhla), by snad bylo nejvhodnější již nezasahovat, ale nechat prostor přirozeným přírodním procesům. Vhodný je také pravidelný monitoring. Problematičtější je situace u hald Odval na dole Ferdinand, Odval dolu Františka a Odval dolu Nosek (Odval Dolu Kukla). V případě poslední jmenované, jak už bylo zmíněno u charakteristiky samotné haldy, je již rekultivace naplánována a na základě zkušeností z předchozími rekultivacemi v řešeném území lze předpokládat, že i tato proběhne úspěšně. V případě ostatních dvou hald by jistě byla také, vzhledem k okolní krajině (obě lokality jsou alespoň z části obklopeny lesním porostem), nejvhodnějším řešením lesnická rekultivace, pokud by se k řízené rekultivaci přistupovalo. 34