UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU Analýza individuálního herního výkonu krajního obránce ve fotbale Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jakub Kokštejn, Ph.D. Vypracoval: Jakub Sainer PRAHA 2015

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu. V Praze dne: Jakub Sainer..

Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovanou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použité prameny. Jméno a příjmení: Fakulta / katedra: Datum vypůjčení: Podpis:

Poděkování Děkuji panu Mgr. Jakubovi Kokštejnovi, Ph.D. za vedení mé bakalářské práce, za jeho vstřícný přístup a cenné rady, které mi pomohly k vypracování této práce.

Abstrakt Název práce: Analýza individuálního herního výkonu krajního obránce ve fotbale Cíl práce: Cílem této práce je zanalyzovat individuální herní činnosti krajních obránců v 1. a 3. České fotbalové lize a porovnat jejich výsledky. Metody řešení: Utkání budeme natáčet na vlastní videokameru. Natočený materiál poté rozebereme a zanalyzujeme herní výkon hráče v námi vybrané pozici. Výsledky práce: Sledovali jsme četnost a úspěšnost jednotlivých herních činností krajních obránců a porovnávali 1. ligu se 3. ligou. V naší práci jsme zjistili poměrně překvapivé výsledky, hráči z 3. ligy se ve většině sledovaných činností vyrovnali profesionálním hráčům 1. ligy a v některých byli dokonce lepší. Klíčová slova: Fotbal, analýza, individuální herní činnost, individuální herní výkon

Abstract Name: Analysis of individual game performance of side-backs in football Objective: The aim of this study is to analyze the individual game activities of side-backs in the first and the third Czech Football League and compare their results. Methods of solution: Match will be recorded at camera and after that the individual game activity of the player in the selected position will be analyzed.. Work Results: We observed frequency and successes rate of individual game activities of side defenders and compared the first league with the 3rd league. In our work we found quite surprising results, players from third league are more proactive and some of them were even better than the first professional league players. Keywords: Football, analysis of individual gaming activity of individual game performance

OBSAH 1 ÚVOD... 9 2 TEORETICKÁ ČÁST... 10 2.1 HISTORIE FOTBALU... 10 2.1.1 FOTBAL V ANGLII V 19. STOLETÍ... 10 2.1.2 VZNIK A VÝVOJ FOTBALU U NÁS... 10 2.2 CHARAKTERISTIKA FOTBALU... 11 2.3 SPORTOVNÍ VÝKON... 11 2.3.1 HERNÍ VÝKON... 13 2.3.2 INDIVIDUÁLNÍ HERNÍ VÝKON... 13 2.3.3 TÝMOVÝ HERNÍ VÝKON... 14 2.4 HERNÍ ČINNOSTI JEDNOTLIVCE... 15 2.4.1 ÚTOČNÉ HERNÍ ČINOSTI JEDNOTLIVCE... 16 2.4.2 VÝBĚR MÍSTA... 16 2.4.2.1 VEDENÍ MÍČE... 17 2.4.3 PŘIHRÁVÁNÍ... 17 2.4.3.1 OBCHÁZENÍ SOUPEŘE... 18 2.4.3.2 STŘELBA... 18 2.4.3.3 ZPRACOVÁNÍ MÍČE... 19 2.5 HERNÍ KOMBINACE... 20 2.5.1 ÚTOČNÉ HERNÍ KOMBINACE... 21 2.5.1.1 KOMBINACE ZALOŽENÉ NA PŘIHRÁVCE... 21 2.5.1.2 KOMBINACE ZALOŽENÉ NA ČINNOSTI PŘIHRAJ A BĚŽ... 21 2.5.1.3 KOMBINACE ZALOŽENÉ NA VÝMĚNĚ MÍSTA... 21 2.6 CHARAKTERISTIKA KRAJNÍHO OBRÁNCE... 22 2.6.1 ÚKOLY V UTKÁNÍ KRAJNÍCH OBRÁNCŮ... 23 2.7 KONDIČNÍ PŘIPRAVENOST HRÁČŮ FOTBALU... 24 2.7.1 VÝZNAM RYCHLOSTNÍCH SCHOPNOSTÍ PRO FOTBALISTY... 24 2.7.2 REAKČNÍ RYCHLOST... 25 2.8 VÝZKUMY V OBLASTI HODNOCENÍ HERNÍHO VÝKONU HRÁČE FOTBALU... 25 3 VĚDECKÉ OTÁZKY, CÍLE A HYPOTÉZY... 27 3.1 VĚDECKÉ OTÁZKY... 27 3.2 CÍL PRÁCE... 27 3.3 HYPOTÉZY... 27 4 METODIKA PRÁCE... 28 4.1 DESIGN VÝZKUMU... 28 4.2 VÝZKUMNÝ SOUBOR... 28 4.3 METODY A ZPŮSOBY SMĚRU DAT... 28 4.4 STATISTICKÉ ZPRACOVÁNÍ DAT... 30 5 VÝSLEDKY... 31 6

5.1 ANALÝZA VÝKONŮ HRÁČU V JEDNOTLIVÝCH UTKÁNÍCH... 31 5.1.1 ANALÝZA HRÁČE V UTKÁNÍ AC SPARTA PRAHA SK DYNAMO ČESKÉ BUDĚJOVICE 31 5.1.2 ANALÝZA HRÁČE V UTKÁNÍ AC SPARTA PRAHA SK DYNAMO ČESKÉ BUDĚJOVICE 33 5.1.3 ANALÝZA HRÁČE V UTKÁNÍ FC VIKTORIA PLZEŇ BOHEMIANS PRAHA 1905... 34 5.1.4 ANALÝZA HRÁČE V UTKÁNÍ SK VIKTORIE JIRNY FK BOHEMIANS PRAHA... 36 5.1.5 ANALÝZA HRÁČE V UTKÁNÍ SLAVIA LOUŇOVICE SK VIKTORIE JIRNY... 37 5.1.6 ANALÝZA HRÁČE V UTKÁNÍ FK TJ ŠTĚCHOVICE JISKRA DOMAŽLICE... 39 5.2 CELKOVÉ VÝSLEDKY HRÁČŮ SYNOT LIGY A ČESKÉ FOTBALOVÉ LIGY A JEJICH VZÁJEMNÉ POROVNÁNÍ... 41 6 DISKUSE... 45 7 ZÁVĚR... 48 8 SEZNAM LITERATURY... 49 7

SEZNAM ZKRATEK IHV Individuální herní výkon THV Týmový herní výkon HČJ Herní činnost jednotlivce Ú/N Úspěšný/Neúspěšný Č/Ú Četnost/úspěšnost ČFL Česká fotbalová liga FAČR Fotbalová asociace České republiky ČMFS Českomoravský fotbalový svaz MS Mistrovství světa ME Mistrovství Evropy 8

1 ÚVOD Fotbal jsem začal hrát v první třídě na základní škole a vydrželo mi to až dodnes, kdy hraji čtvrtou nejvyšší soutěž v České republice, divizi. Díky studiu na FTVS UK jsem se seznámil s mnoha jinými sporty, jak individuálními, tak kolektivními, z nichž některé mě blíže zaujaly zejména fitness. I přesto mám stále k fotbalu nejblíže a tak výběr tématu o fotbale byl pro mě jasnou volbou. Téma analýzy individuálního herního výkonu, konkrétně u krajního obránce, bylo vybráno záměrně a navazuje na další bakalářské práce mých kolegů, kteří sledovali pozice hrotového útočníka, krajního ofenzivního záložníka a středového tvořivého hráče. Krajní obránce je v moderním fotbale jeden z nejdůležitějších postů, díky kterému dokáže útočící mužstvo přečíslit obranu. Hlavní devízou krajních obránců musí být nevyčerpatelný fyzický fond a nadstandardní rychlostní schopnosti. Sám jsem na tomto postu v juniorských kategoriích hrál, což samozřejmě můj výběr hodně ovlivnilo. K analýze jsem si vybral hráče ze Synot ligy, což je nejvyšší soutěž v České republice a hráče z 3. ligy, České fotbalové ligy (ČFL), která je soutěží poloprofesionální. Vybral jsem tedy 3 hráče ze Synot ligy a 3 hráče z ČFL a vzájemně zhodnotil a porovnal jejich dosažené výsledky v jednotlivých utkáních. Snažil jsem se vybírat týmy, které patří ke špičce ve svých soutěžích, což se mi povedlo, z první ligy, jsme sledovali hráče týmu Ac Sparta Praha, což byl úřadující mistr ligy, a hráče Viktorie Plzeň, kteří byli vicemistři. Z ČFL jsem také sledoval hráče z týmů, které se pohybovali do 5. místa v probíhající tabulce. V mé analýze jsem se zabýval pouze útočnou fází hry krajního obránce. Sledoval jsem tak zejména přihrávku, zpracování míče a obcházení. Tím, že jsem sledoval hráče z dvou nejlepších týmů v ČR, jsem předpokládal významně vyšší úspěšnost jednotlivých herních činností u hráčů z 1. ligy, než u hráčů z ČFL. Výsledky jsem natáčel na vlastní videokameru a sledované výsledky poté převedl do předem připravených archů a následně do přehledné tabulkové podoby. Díky vlastní videokameře jsem mohl sledovat pouze hráče, kterého jsem chtěl a tím pádem i herní činnosti, které jsem měl předem stanovené. Sledované jevy by mi měli ukázat podrobné rozdíly mezi jednotlivými výkonnostními kategoriemi, které jsem v mé práci sledoval a porovnával. 9

2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 HISTORIE FOTBALU Fotbal, ve své současné podobě není starší než 140let, nicméně hry, při kterých se ovládal míč nohou, umí lidstvo praktikovat již několik tisíciletí. O prapůvodu fotbalu jsou zmínky již v prastarých kulturách. Dochovaná pravidla hry zvané Ts uh Kuh pocházejí asi z 3. století před n. l., tuto hru pak hráli čínští vojáci. (Branka byla podobná dnešnímu basketbalovému koši a hráči se jí snažili trefit nohama. Míč byl vyplněn vlasy a ptačími péry). Další zmínky pocházejí z Japonska, kde se v letech 500 600 n. l. hrála hra zvaná Kemari. Tato hra se hrála při náboženských a kultovních akcích. Hráči stáli v kruhu a snažili se udržet míč (který představoval uctívané slunce) ve vzduchu. Další zmínky pocházejí ze starého Řecka, Říma a později samozřejmě z Anglie a Skotska, kde předchůdce dnešního fotbalu dosahoval velkého rozmachu mezi 8. a 19. stoletím. 2.1.1 FOTBAL V ANGLII V 19. STOLETÍ Zatímco o počátcích a vývoji fotbalu jsou k dispozici jen ne zcela přesné informace a svědectví, fotbalový novověk je zmapovaný a zdokumentovaný velmi podrobně. Kolébkou fotbalu byla Anglie, kde byly tradičně míčové hry, které se podobaly fotbalu, velmi důležitou součástí výchovy a studia na školách. Týkalo se to zejména škol v Eatonu, Harrowu, Winchesteru, ale hlavně v Rugby, kde dr. Thomas Arnold sepsal roku 1846 první závazná pravidla fotbalu. V roce 1863 byl založen první fotbalový svaz na světě Football Association. Od tohoto milníku se začal fotbal bouřlivě vyvíjet. 30. listopadu 1872 se v Glasgowě konalo vůbec první mezistátní utkání mezi týmy Skotska a Anglie, které skončilo bezbrankovou remízou 0:0. 2.1.2 VZNIK A VÝVOJ FOTBALU U NÁS První fotbalové utkání se v Čechách odehrálo v září roku 1887 na Lobkowiczově ostrově v Roudnici nad Labem. Nejstarší a nejvýznamnější kluby u nás jsou Ac Sparta Praha a Sk Slavia Praha. První sportovní klub u nás byl Ac Praha, který se roku 1893 rozdělil na Ac Vinohrady, kde se začal hrát fotbal v roce 1894 a, který měl řadu příznivců, ale také odpůrců. Díky tomu vznikl nový klub Ac sparta Praha. Další pražský klub Sk Slavia vznikl z původně literárního a řečnického spolku. První mezinárodní utkání se konalo v Praze roku 1899 mezi Slavii a Berlínem, výsledkem byla remíza 0:0. Od roku 1901 byly kluby hrající fotbal organizovány v České Amatérské Atletické Unii. Téhož roku byl vytvořen vrcholový orgán 10

organizovaného fotbalu Český Svaz Fotbalový. V roce 1921 se změnil název na Československý svaz fotbalový. Po federalizaci země řídil činnost jednotlivých klubů ČSTV. Vrcholným orgánem byl Československý fotbalový svaz ČSTV. Tato asociace zanikla až s rozpadem Československa na dva samostatné státy, v důsledku tohoto rozdělení se také rozdělil československý fotbal. Vrcholným orgánem v České republice se stal Českomoravský Fotbalový svaz (ČMFS), který se v roce 2011 přejmenoval na Fotbalovou asociaci České republiky (FAČR). (Bauer 2006). 2.2 CHARAKTERISTIKA FOTBALU Fotbal je jednou z nejpopulárnějších, nejoblíbenějších a nejrozšířenějších sportovních her nejen u nás ale i ve světě. Patří mezi kolektivní míčové hry a hrají jej lidé po celém světě. Důkazem toho jsou milióny registrovaných hráčů i neregistrovaných nadšenců široké sportovní veřejnosti ze všech kontinentů. Dle Votíka a Zalabáka (2007) se dnešní pojetí hry charakterizuje jako soustavné (neustálé) zvyšování požadavků na intenzitu herních činností v utkání, přičemž se stále zvyšuje složitost hry. Tzn., že hráč má v utkání stálé méně času a prostoru na řešení různých herních činností. Nové tendence, které se na nejvyšší úrovni objevují přibližně po MS 94 v USA, MS 98 ve Francii, nejvíce však po ME 2000 v Belgii a Nizozemsku, popsali Votík a Zalabák (2007) v několika bodech následovně: - zautomatizovaná, dokonalá technika, zaměřená hlavně na ofenzivní myšlení a strategii. - tzv. akční typy hráčů = u hráčů se začalo objevovat aktivní a dynamické pojetí, univerzalismus jak v útočné, tak i v obranné fázi hry, což můžeme chápat jako novu kvalitu individuálního herního výkonu. - konstruktivní defenziva značné nároky na úroveň techniko-taktické stránky defenzivních činností. - agresivní ofenziva základ tvořen v týmové součinnosti presinkového charakteru. - tvůrce hry v týmu se postupně objevuje více tvořivých hráčů. 2.3 SPORTOVNÍ VÝKON Dle Bedřicha (2006)je sportovní výkon vlastní projev specializovaných schopností sportovce, které jsou v uvědomělé činnosti zaměřené na řešení daného pohybového úkolu. Dle Dovalila (2008) Sportovní výkon, průběh i výsledek činnosti v daném sportovním odvětví či disciplíně, 11

reprezentuje aktuální možnosti sportovce. Dispozice podávat určitý výkon, popř. opakovaně podávat výkon na poměrně stabilní úrovni vymezuje sportovní výkonnost. Ve sportovním výkonu se objevují: - vrozené dispozice, které chápeme jako vlohy, nadání, či talent, jsou ovšem latentní, neboli skryté. Tyto skryté dispozice se projevují až v průběhu aktivní činnosti. - vliv prostředí, ve kterém člověk žije - vliv tréninkového procesu, tzn. ve smyslu dlouhodobě a cílevědomě působící záměrných podnětů rozčleněných do různých etap sportovního tréninku. Obrázek č. 1. Schéma předpokládaných faktorů determinující sportovní výkon (Dovalil 2002) SPORTOVNÍ VÝKON SPORTOVNÍ ČINNOST SPORTOVNÍ DOVEDNOST FAKTORY SOMATICKÉ KONDIČNÍ TECHNIKA TAKTIKA PSYCHIKA OSOBNOST tělesná výška hmotnost složení těla délkové poměry a rozměry tělesný typ vrozené, geneticky podmíněné dispozice pohybové schopnosti: silové vytrvalostní rychlostní morfologické a fyziologické základy v příslušných orgánových systémech biomechanické základy pohybu + pohybové schopnosti koordinační NS - systém řízení motoriky, koordinace řešení pohybových úkolů - vzorců, účelné využívání techniky programování: vnímání výběr optimálního řešení paměť poznávací emoční volní motivace anticipace percepční, intelektové a paměťové operace struktura zaměření vlastnosti integrační a řídící funkce ENERGETICKÝ METABOLISMUS 12

2.3.1 HERNÍ VÝKON Dle Buzka (2007) Herní výkon charakterizujeme jako aktuální projev specializovaných předpokladů hráčů (jako výsledek adaptace) v herních činnostech zaměřených na řešení herních úkolů v ději utkání. Výkon je souborem komponent. To znamená, že jde o integrovaný projev mnoha tělesných a psychických funkcí hráče. Nezbytnou podmínkou kvalitního herního výkonu v jakékoli hráčské funkci je podle Buzka (2010a) pestrý dovednostní potenciál hráče v různě obtížných herních situacích. Nedostatečná úroveň těchto dovedností pak jasně ztěžuje efektivitu spolupráce mezi hráči samotnými. Dle Votíka (2005) je výkon jak hráče, tak týmu dán určitým souborem faktorů, které jej podmiňují. Tyto faktory můžeme rozdělit dle různých kritérií do dvou skupin. Faktory dispoziční a situační. Dispoziční faktory: Tyto faktory jsou podmíněny vlastními předpoklady každého hráče k hernímu výkonu, tím rozumíme úroveň jeho pohybových schopností a herních dovedností, kvalitu řídící činnosti CNS, psychických procesů a osobnostní i somatické charakteristiky. Situační faktory: Tyto faktory jsou dány vnějšími podmínkami, ve kterých probíhá herní výkon, jejich složitostí a proměnlivostí. U těchto dvou skupin se nachází velké množství různých faktorů, které jsou navzájem propojeny, mohou se ovlivňovat a také doplňovat a do určité míry zastupovat a tím se podílejí na konečném herním výkonu. Ve fotbalu rozlišujeme dva základní druhy herního výkonu, a to: - individuální herní výkon - týmový herní výkon 2.3.2 INDIVIDUÁLNÍ HERNÍ VÝKON Podle Fajfera (2005) představuje individuální herní výkon (IHV) hráče zvláštní druh určitého výkonu v průběhu utkání, který se projevuje schopnostmi individuálně řešit herní situace s využitím kondičních, technických, taktických a psychických předpokladů hráče. Jedná se vlastně o projev speciálních (herních) dovedností a výkonnostní kapacity hráče. Dovednosti a 13

výkonnostní kapacita se realizují za určitých podmínek přes herní výkon. Buzek (2007) dále pospal IHV jako projev určitého stupně způsobilosti k účasti v utkání, daný určitým souborem předpokladů, determinovaný určitým souborem faktorů (faktorovou strukturou výkonu), které jsou určitým způsobem uspořádány v určitých vztazích. Ve svém souhrnu se projevují určitou úrovní výkonu. Votík, Zalabák (2011) uvádějí ve svém přehledu jako složky IHV herní (fotbalové) dovednosti, pohybové schopnosti, somatické a psychické charakteristiky. Buzek (2010b) upozorňuje, že čeští hráči se v poslední době přiklání k týmovým a skupinovým dovednostem na úkor dovedností individuálních. To je důsledkem nedostatečného rejstříku základních herních dovedností. Dle Votíka a Zalabáka (2011) při posuzování IHV pozorujeme: - jak se hráč pohybuje po hřišti vzhledem ke své roli - jak spolupracuje, co sleduje (jen míč, nebo i ostatní spoluhráče a protihráče) - jak vidí, zda sleduje protihráče s míčem i bez míče - zda a jak dovede přihrát, kam směřují přihrávky - zda a jak dostane míč pod kontrolu (zpracování míče) - jak dovede vést míč, zastavit se s míčem, obejít protihráče - odkud a jak dovede vystřelit - co hráč udělá, když ztratí míč atd. 2.3.3 TÝMOVÝ HERNÍ VÝKON Dle Votíka a Zalabáka (2011) je týmový herní výkon (THV) podmíněn individuálními herními výkony všech hráčů v týmu, ale není jejich pouhým souhrnem. THV má sociálněpsychologický rozměr, kdy je finální výkon závislý na dynamice vztahů, sociální soudržnosti, úrovni komunikace a motivaci hráčů. Dalším určujícím činitelem THV je úroveň spolupráce a kvalita součinnosti hráčů při realizaci herních činností. Cílem v rámci THV je vítězství, nebo alespoň co nejlepší výsledek, což v praxi znamená snahu zabránit soupeři v dosažení jeho cíle a současně prosazovat svůj vlastní cíl. Nejde pouze o předvídání a eliminování činností, ale také o časoprostorové sladění vlastních činností s činností ostatních spoluhráčů v týmu a schopnost se co nejvíce podílet a také podřídit skupinovému cíli, tj. vítězství v utkání. 14

Dle Votíka a Zalabáka (2011) při posuzování THV pozorujeme: - jak hráči využívají celou herní plochu - plynulost souhry - jak dlouho udrží mužstvo pod svou kontrolou, kde a jak ztratí míč - zda se všichni podílejí na útoku stejně, zda všichni brání - zda ohrozí branku atd. 2.4 HERNÍ ČINNOSTI JEDNOTLIVCE Herní činnosti jednotlivce (HČJ) rozdělujeme na obrané a útočné, v naší práci se budeme věnovat pouze činnostem útočným, jelikož analýza je zaměřena na útočnou fázi hry krajního obránce. Dle Votíka a Zalabáka (2011) jsou herní činnosti jednotlivce tréninkem nacvičené a získané komplexy pohybových úkolů, přičemž každá herní činnost jednotlivce má svoji technickou a taktickou stránku, které jsou z části ovlivněny kondiční a psychickou připraveností. (emoce, motivace, morálka atd.) Jančálek a Táborský (1973) popisují HČJ jako relativně jednoduché komplexy psychomotorických úkonů, zaměřené na splnění základních herních úkolů a prováděné bez přímé pomoci spoluhráčů. Každá HČJ musí mít dynamickou rovnováhu, tak aby celková HČJ mohla být provedena přesně a úspěšně. Špatná, nedostatečná úroveň nějaké vlastnosti může být nahrazena lepší úrovní kvality jiné vlastnosti. (Např. nedostatky v taktice uvolňování se bez míče mohou být částečně nahrazeny a vyrovnány startovní a běžeckou rychlostí apod.) Dále HČJ popsali Dobrý a Velenský (1987) takto: HČJ jsou dovednostním typem pohybové činnosti, která je konaná v otevřeném, neboli proměnlivém prostředí utkání. Každá HČJ obsahuje herní účel a taktický záměr. V herních činnostech jednotlivce se objevuje komunikační a vztahový, neboli sociální charakter. Komunikační charakter herní činnosti Hráč má vůči svým spoluhráčům i protihráčům určité záměry, které sděluje pohybem. Toto sdělení pak spoluhráči, popřípadě protihráči přijímají a zpracovávají. Tato percepce není pouze fyziologický akt vidění a sledování, ale je spojena s neprodleným a okamžitým výkladem a následnou reakcí. Jeden hráč tedy svým pohybem ostatním hráčům něco sděluje a 15

další na to reagují. Čím lépe dokáže hráč pochopit smysl činností spoluhráčů a protihráčů, tím je platnější a má pro mužstvo větší cenu. Vztahový (sociální) charakter herní činnosti Všechny dovednosti se provádějí za přítomnosti spoluhráčů i soupeřů a mají současně kooperační i kompetiční charakter, to znamená charakter spolupráce i ní. Pokud hráč vyřeší střet se m ve svůj prospěch, splní tím pádem i kooperační úlohu, jelikož přispěje k dosažení cíle celého týmu. (např. dá branku, zabrání soupeři ve střelbě). 2.4.1 ÚTOČNÉ HERNÍ ČINOSTI JEDNOTLIVCE Takto jsou souhrnně nazývány všechny činnosti útočícího hráče, které dále dělíme podle vztahu k míči na útočné činnosti bez míče a s míčem. K útočným činnostem jednotlivce patří: - výběr místa - vedení míče - přihrávání - obcházení - střelba - zpracování míče 2.4.2 VÝBĚR MÍSTA Výběr místa je útočná herní činnost jednotlivce bez míče, která spočívá v neustálém pohybu hráče po hrací ploše. Pohyb na správně vybrané místo, do kterého si hráč naběhne, je velmi důležitým předpokladem kolektivní hry, jelikož umožňuje a) spoluhráči s míčem snadnější výběr řešení herních situací b) hráči, který si místo vybírá, snadnější převzetí míče c) celému kolektivu účelnou a plynulou spolupráci 16

2.4.2.1 VEDENÍ MÍČE Dle Štullera (1977) je vedení míče jedna z útočných činností, která je účelná v případě, že je prováděna správně, ve správný moment. V utkání je vedení míče většinou spojeno s dalšími činnostmi (zpracování míče, střelba a přihrávání). Ovlivňuje proto kvalitu dalších zmíněných útočných herních činností jednotlivce. Nejvíce je tato činnost spojena s obcházením protihráče, jelikož díky ní, pokud je provedena úspěšně dokážeme vyřadit protihráče ze hry a můžeme pokračovat v dalších činnostech. Nejlepší hráči zakládají obcházení na momentu překvapení a rychlosti provedení kličky. Nejvíce využívaná je tzv. krátká klička, naopak obhození se využívá nejméně. Rozeznáváme tři základní způsoby vedení míče: - vnitřní stranou nohy - přímým nártem - vnějším nártem 2.4.3 PŘIHRÁVÁNÍ Dle Votíka a Zalabáka (2011) je osvojení přihrávek jednou z velmi důležitých součinností a příkladem spolupráce mezi spoluhráči. Přihrávání je ovšem podmíněno a limitováno dovedností zpracovat míč. Za úspěch a neúspěch v této dovednosti zodpovídají všichni hráči do činnosti zapojení, tedy hráč, který přihrává, a hráč, který míč přijímá (zpracovává). Největší zodpovědnost má přihrávající hráč, který vybírá nejvhodnější řešení na základě zhodnocení situace v daném úseku hry a volí moment i způsob přihrávky a přihrávku uskutečňuje. Votík, Zalabák (2011) uvádějí, že současný fotbal je stále variabilnější a rychlejší a z toho vyplívají stále větší nároky na včasnost, přesnost, výšku a optimální rychlost přihrávky. V tréninkovém procesu je nutno, kromě dalších aspektů, rozvíjet kreativní (tvůrčí) přístup k přihrávání a důraz klást na časovou a prostorovou koordinaci přihrávky, podmiňující efektivní součinnost hráčů (časovaná přihrávka má tzv. timing). Zvláštní pozornost si zaslouží tzv. finální přihrávka, jejíž kvalita spolurozhoduje o zakončení útočné fáze úspěšnou střelbou. 17

Podle způsobu provedení dělíme přihrávky na: - přihrávky nohou, kde rozlišujeme více způsobů, jak je možné přihrát ( placírkou neboli vnitřním nártem, přímým nártem, vnějším nártem tzv. šajtlí, patou, špičkou tzv. bodlem ). - hlavou (středem čela, stranou čela, temenem ve stoji, ve výskoku, v pádu apod.) 2.4.3.1 OBCHÁZENÍ SOUPEŘE Podle Oldřicha, Buzka a Navary (1972) je obcházení činnost, která může zásadně ovlivnit průběh a vývoj hry, při které hráč získává výhodnější postavení pro svoji další činnost. Nesmí však vést k individuální hře, nýbrž k jejímu racionálnímu využití v rámci týmového řešení dané herní situace. Obcházení se využívá nejvíce při přechodu do útoku a zakončování, kdy je obcházení nejúčinnější ale zároveň nejobtížnější. Způsoby obejití protihráče: 1) Soupeř v bočném postavení. Zde využíváme především rychlostní schopnosti, které lze při tomto obcházení uplatnit (změna rychlosti, změna směru, zašlápnutí míče, zaseknutí míče). 2) Soupeř v čelném postavení. Při tomto obcházení využíváme naučených kliček, které má hráč dobře zažité a zvládnuté (krátká klička, dlouhá klička, obhození, prohození, stahovačka, přešlapovačka, zidanovka atd.). 3) Zády k soupeři, zde se uplatňuje především klamavý pohyb s rychlým obratem s míčem. 2.4.3.2 STŘELBA Dle Votíka (2001) je střelba finální činnost útočné fáze hry, kdy snaha spočívá v usměrnění míče do branky, tak, aby ho brankář či žádný jiný protihráč nedokázal zachytit a zneškodnit. Rozhoduje o úspěchu útočné fáze, ale především celého utkání. Hráči by měli mít střelbu dobře naučenou a zažitou (zautomatizovanou), ale také by měla být velmi variabilní, přizpůsobivá, neočekávaná dle situace na hřišti. Úspěšnost střelby je dána dispozičními faktory hráče (předvídání, čtení hry, odvaha, odolnost) a situačními faktory (klimatické podmínky, kvalita soupeřových hráčů a brankáře, průběh soutěže, či utkání, způsob rozhodování atd.). 18

Votík (2001) rozdělil střelbu dle následujících kritérií: 1) Dle způsobu provedení na: - střelbu nohou - střelbu hlavou 2) Dle vzdálenosti místa střelby od branky : - střelba z bezprostřední blízkosti, tj. z brankového území (do 16m) - střelba ze střední vzdálenosti (do 20m) - střelba z dálky (nad 20m) 3) Dle výšky letu vystřeleného míče: - přízemní, polovysoká, vysoká 4) Dle rotace míče: - přímá, falšovaná 5) Dle rychlosti letu míče - prudká, měkká ( technická ) 6) Dle činnosti, která střelbě předchází - střelba z místa - střelba po vedení míče - střelba po obejití - střelba po zpracování míče - střelba prvním dotykem po přihrávce (po zemi, vysoké, ze vzduchu, po dopadu od země) - střelba po získání míče 2.4.3.3 ZPRACOVÁNÍ MÍČE Podle Votíka a Zalabáka (2011) je zpracování míče jednou z nejdůležitějších individuálních herních činností jednotlivce, při které hráč přebírá míč a dostává ho pod svou kontrolu. Při kvalitním zpracování přitom může pokračovat v dalších činnostech. Základem pro zapojení se do herního děje je rychlé, kvalitní a bezpečné zpracování míče. Různé způsoby zpracování míče závisí na herní situaci, v které se hráč nachází, tato činnost je velmi náročná na kvalitu a rychlost rozhodování. Ve většině případů je hráč při přebírání (zpracování) míče pod tlakem, proto musí využít poziční hry s klamavým pohybem. Mnohem důležitější činnost, než samotné zpracování míče je rozhodování se o následné činnosti. Votík, Zalabák (2011) současný fotbal vyžaduje zejména zpracování míče v pohybu pod tlakem napadajícího 19

a často se jedná o usměrnění míče prvním dotykem do předpokládaného směru pohybu nebo požadovaného prostoru. Přehled způsobů zpracování míče dle Votíka (2001): 1) Převzetí (zastavení) míče pohybujícího se po zemi - vnitřní stranou nohy - vnější stranou nohy - nártem - chodidlem 2) Tlumení zpracování míče při dopadu na zem - chodidlem - vnitřní a vnější stranou nohy 3) Stahování stahování míčů ze vzduchu - vnitří a vnější stranou nohy - nártem - stehnem - hrudníkem a hlavou 2.5 HERNÍ KOMBINACE Dle Votíka a Zalabáka (2011) je kombinace činnost, která, představuje spolupráci minimálně dvou a více hráčů kteří společně řeší určitý herní úkol. Tato činnost je podřízena jejich vzájemné, vědomé, časové a prostorové spolupráci. Řešení herního úkolu neboli jedné herní situace může být prováděno jednou kombinací. Ve většině případů se ovšem skládá z více kombinací najednou, které probíhají současně, nebo v návaznosti. Tato spolupráce je zprostředkovávána herními činnostmi, jejichž kvalita je ovlivněna dispozicemi jednotlivých hráčů a podmínkami utkání. Herní kombinace rozdělujeme na obranné a útočné. My se budeme zabírat pouze kombinacemi útočnými. Hlediska dělení herních kombinací dle Votíka (2001) - podle počtu zúčastněných hráčů - podle hráčských rolí (kombinace krajní hráč obranné řady hrotový hráč útočné řady apod.) - podle prostoru, kde se uskutečňují (podél pomezní čáry, v křídelním prostoru, před pokutovým územím atd.) 20

- podle fáze hry (při zakládání, vedení a zakončování útoku) - podle obsahu činnosti zúčastněných hráčů (útočné a obranné) 2.5.1 ÚTOČNÉ HERNÍ KOMBINACE Základním kritériem dělení je obsah činnosti hráčů, kteří se podílejí na její realizaci. - kombinace založené na přihrávce - kombinace založené na činnosti přihraj a běž - kombinace založené na výměně místa 2.5.1.1 KOMBINACE ZALOŽENÉ NA PŘIHRÁVCE Tato kombinace je založena na zpětné, kolmé nebo šikmé přihrávce. Technickou stránku zajišťuje osvojení určitých způsobů přihrávky hráčem a zpracování míče hráčem druhým. V taktické stránce je důležitá volba způsobu, místa a času přihrávky. Většinou můžeme vidět kombinaci různých přihrávek, například přímo na hráče ( do nohy ), ovšem dnešní vývoj fotbalu klade stále větší nároky na rychlost a pohyb, tudíž jsou vyžadovány účinné časované přihrávky do pohybu hráče ( do běhu ). 2.5.1.2 KOMBINACE ZALOŽENÉ NA ČINNOSTI PŘIHRAJ A BĚŽ Tato kombinace, které se také říká narážečka je založena na rychlé výměně dvou na sebe navazujících přihrávek mezi minimálně dvěma hráči. Ve většině případů se používá z jednoho doteku. Taktická stránka záleží na charakteru utkání, herní situace, postavení spoluhráčů a protihráčů. Kombinace je účinná po celé ploše hřiště, zejména ve zhuštěném prostoru, kde se hráči dokážou rychlou narážečkou uvolnit z těsného bránění, dále je účinná při přečíslení soupeřovy obrany. Nejvíce se využívá v situacích 2:1, 2:2, 3:2. 2.5.1.3 KOMBINACE ZALOŽENÉ NA VÝMĚNĚ MÍSTA Je podmíněna spoluprací a součinností hráčů s odlišnou hráčskou funkcí a je založena na výměně prostorů. K těmto výměnám dochází buď přebíháním, nebo křižováním, kdy se jedná o: - součinnost hráčů bez míče, kdy se snaží dosáhnout svým pohybem lepšího postavení ve hře pro následovné zpracování míče a řešení další herní situace. - součinnost hráčů, kdy jeden z nich vede míč. 21

Z prostorového hlediska rozdělujeme kombinace založené na výměně místa do šířky a do hloubky. 2.6 CHARAKTERISTIKA KRAJNÍHO OBRÁNCE Krajní obránce je hráč obranné řady, který v obranné řadě většinu času působí na kraji hřiště u postranní čáry a na vlastní polovině hřiště. Dnešním trendem moderního krajního obránce je přibírání více útočných úloh a stává se tak ofenzivním krajním obráncem. Ofenzivní obránce by měl být schopen hrát i na pozici krajního záložníka a často se starat o útočné akce po křídle. Ofenzivní obránce je jednou z fyzicky nejnáročnějších pozic v moderním fotbale, když zaútočí a mužstvo ztratí míč, musí se rychle vrátit zpět na svou pozici. Proto musí mít vynikající kondici. Krajní obránce byl v Anglii až do 60. let 20. století robustního typu, který používal i takové praktiky bránění, které byly za hranicí únosnosti. Mezi hlavní úkoly krajních obránců patří zachytávání útoků po křídlech, zabránění centrů z křídelního prostoru do vlastního pokutového území, kde by mohly ohrozit branku. Musí dobře komunikovat a spolupracovat se středními obránci a celou obrannou formací (Např. po odvrácení centrovaného míče společně vytahují obranu dále od vlastního brankáře, při finální nahrávce protivníka se snaží vystavit útočníka do ofsajdové pasti, atd). Typickými ofenzivními krajními obránci v současnosti jsou brazilec Dani Alves hrající v Barceloně, David Alaba z Bayernu Mnichov a český zástupce Pavel Kadeřábek ze Sparty. Bill Beswick (2014) Takto definovali své role krajní obránci v Middlesbrough: Přístup: Krajní obránce musí být agresivní a vyhrát 90% soubojů. Musí být úspěšný v soubojích jeden na jednoho, musí být disciplinovaný a koncentrovaný po celý zápas, skvěle kondičně vybavený aby zvládl bránit i útočit. 22

Útočná fáze: Musí být pozitivní a vždy ochoten a připraven dostat míč, podporovat ofenzivu aktivní nabídkou v křídelním prostoru, spolupracovat s krajním záložníkem, případně s křídelním útočníkem, sprinterskými náběhy vytvářet přečíslení v křídelním prostoru. Obranná fáze: Musí držet prostor a dobře číst hru, podle situace těsně obsazovat anebo zajišťovat spoluhráče, blokovat centry, komunikovat a držet pozici na ofsajdové linii. Krajní obránce musí tedy dobře bránit a podporovat útočnou fázi, bojovat pro tým, hrát fotbal s radostí a hlavně pro tým. Obrázek č. 2. rozestavení hráčů ve fotbale (http://www.football-bible.com/soccerinfo/soccer-positions-explained.html) 2.6.1 ÚKOLY V UTKÁNÍ KRAJNÍCH OBRÁNCŮ Na krajní obránce jsou v utkání vyvíjeny vysoké nároky, zejména podpora útočné fáze hry a přečíslení soupeřovy obrany. Z krajních obránců se v útočné fázi hry stávají plnohodnotní křídelní útočníci. Dle Borbéliho (2006) je přečíslení bránícího týmu jednou z variant, jak rychle a úspěšně překonat soupeřovu obranu a dostat se co nejrychleji k ohrožení soupeřovy branky. Právě hráčská funkce krajního obránce je základem moderní ofenzivy mužstva. Aktivní úloha krajních obránců v útočné fázi hry umožňuje účast v průběhu útočení. 23

Rozhodujícím prvkem v takovéto situaci se stává dočasné přečíslení bránícího mužstva v rozhodujících prostorech pro efektivní vedení útoku. To však mimo jiné klade vysoké nároky na technické dovednosti krajních obránců. 2.7 KONDIČNÍ PŘIPRAVENOST HRÁČŮ FOTBALU Vytrvalostní schopnosti mají pro fotbal velmi důležitý a potřebný význam. Dobrá úroveň vytrvalostních schopností je nezbytná, jelikož sportovní výkon má charakter dlouhotrvající zátěže s úseky téměř maximální až maximální intenzity, která je v nepravidelných cyklech střídána s intervaly o nižší intenzitě. Dobrá fyzická připravenost má také své nesporné klady v mnoha oblastech. Jako například vysoká úroveň fyzické a psychické zdatnosti, odolnost vůči chorobám, harmonický vývoj a správné držení těla, dřívější zotavení po zátěži. Hráč, který disponuje lepší kondicí, zároveň pracuje ekonomicky a při nižší tepové frekvenci. Zrubák (1981). 2.7.1 VÝZNAM RYCHLOSTNÍCH SCHOPNOSTÍ PRO FOTBALISTY Dle Štulajtera (2007) charakterizujeme rychlost jako pohybovou schopnost vykonávat krátko trvající pohybovou činnost, maximálně 20 vteřin v určitých podmínkách. (konstantní dráha, nebo čas, bez odporu, nebo jen s malým odporem) co nejrychleji. Jde o činnost maximální intenzity, která vyžaduje potřebu vysoké koncentrace volního úsilí. Za jednu z hlavních změn v současném fotbale můžeme stoprocentně považovat stále se zvyšující nároky na individuální rychlostní schopnosti, stejně tak i na rychlost spolupráce mezi hráči. V posledních letech dochází k výraznému posunu v porozumění rychlostním schopnostem, je však velmi důležité, aby se respektovala jejich komplexnost. Štulajter (2007). Štulajter (2007) uvádí komponenty, které výrazně ovlivňují rychlost následovně: - výbušná síla - akcelerační, frekvenční rychlost - rychlostní vytrvalost - rychlost provedení herních zručností - rychlost snížení rychlosti pohybu (zpomalení, zastavení) - rychlost změny směru - rychlost vnímání 24

2.7.2 REAKČNÍ RYCHLOST Dle Štulajtera (2007) je reakční rychlost důležitým rozhodujícím faktorem pro úspěšné řešení nebezpečných herních situací. Pod rychlostí reakce rozumíme schopnost co v nejkratším čase uskutečnit složitý proces z přijatých podnětů (z vnějšího a vnitřního prostředí) přes jejich zpracování a vydání vnitřního příkazu, až do momentu uskutečnění následné činnosti. Zahrnuje rychlost vnímání, předvídání a rychlost rozhodování. Pro fotbalistu má stejný význam jak reakce jednoduchá, která je ovlivněna zejména dědičností, tak i výběrová, která je ovlivnitelná tréninkovým procesem. 2.8 VÝZKUMY V OBLASTI HODNOCENÍ HERNÍHO VÝKONU HRÁČE FOTBALU V následující kapitole se budeme věnovat různým výzkumům, a analýzám, podobného charakteru, jako v této práci. Studie některých autorů byly zacíleny na zjišťování četností a úspěšností individuálních herních činností u odlišných hráčských pozic a dosaženým výsledkem v utkání (Lago et al., 2010, Rampinini et al., 2009), v některých studiích byly také analyzovány vstřelené góly ve vztahu k předcházejícím herním činnostem jednotlivce, které jim předcházely na mezinárodní úrovni (Jankovič, Leontijevič, 2009; Acar et al., 2007) a také na elitní klubové úrovni (Lago et al., 2010, Rampinini et al., 2009). Analýzou struktury a úspěšnosti individuálních herních činností ve fotbale z pohledu techniky se ve svých pracích zabývali také Jankovič, Leontijevič (2010) a Rampinini et al. (2009). Thomas et al. (2009) ve svém výzkumu hodnotí herní činnost vedení míče jako nejdůležitější činnost ve vztahu k vytváření si příležitostí k zakončení. S ohledem na domácí či venkovní mistrovské zápasy uvádějí Tucker et al. (2005), že týmy hrající doma mají významně větší procento držení míče během zápasu, větší počet přihrávek a střel v útočné třetině hřiště a zejména pak větší počet vyhraných soubojů a úspěšných přihrávek. Jankovič, Leontijevič (2009) hodnotili vybrané herní činnosti jednotlivce (zpracování míče, vedení míče, odebírání míče, kontakt s míčem a krytí míče) u čtyř nejlepších týmů na MS 2006 v Německu. Průměrné četnosti sledovaných činností v utkání byly sledovány u hráčských postů: střední obránce, krajní obránce, ofenzivní střední záložník, defenzivní střední záložník a útočník. Výsledky výzkumu naznačují, že četnost herních činností se 25

významně liší v závislosti na hráčské pozici. Krajní obránci dosáhli průměrně v utkání: 45krát kontakt s míčem, 32krát zpracování, 2krát vedení míče, 3krát odebírání míče, 7krát krytí míče. Podle Jankovice et al. (2010) celkový počet přihrávek a celkový počet úspěšných přihrávek byli shledány jako významné faktory při dosahování lepších výsledků v průběhu MS 2010 v Jihoafrické Republice. Na základě analýzy 1900 utkání ve španělské nejvyšší soutěži uvádějí Gomez et al. (2012), že průnikové přihrávky do pokutového území významně zvyšují počet střel na branku a samotných gólů. Rampinini et al. (2009) hodnotili úspěšnost vybraných herních činnostní jednotlivce v Italské serii A a zjistili, že hráč vykoná v zápase průměrně: 39x akce s míčem, 24x krátká přihrávka, 26x úspěšná krátká přihrávka (92.5% úspěšnost), 5x dlouhá přihrávka, 3x úspěšná dlouhá přihrávka, driblink 1x, střelba 2x, úspěšná střelba (do prostoru branky) 1x. Navíc autoři zjistili, že významně úspěšnější jsou v těchto činnostech hráči z tzv. úspěšnějších klubů (do pátého místa v tabulce) v porovnání s hráči z neúspěšných klubů (posledních pět klubů v tabulce). V tuzemsku zjišťoval úspěšnost vybraných útočných činnostní jednotlivce z hlediska taktického a technického řešení Válek (2012), u souboru tvořeného ligovými hráči. Z pohledu technického řešení ve vybraných činnostech (vedení míče, přihrávka, obcházení a střelba) zjistil autor nejvyšší úspěšnost u hráčů na hráčském postu záložník (87 %). Obránci dosáhli 75% úspěšnosti a útočníci 67% úspěšnosti. 26

3 VĚDECKÉ OTÁZKY, CÍLE A HYPOTÉZY 3.1 VĚDECKÉ OTÁZKY Liší se významně úspěšnost v individuálních herních činnostech útočného charakteru u krajních obránců z odlišných výkonnostních úrovní? Existují významné rozdíly v četnosti individuálních herních činností mezi krajními obránci v závislosti na odlišné výkonnostní úrovni. 3.2 CÍL PRÁCE Zjištění četnosti a úspěšnosti v individuálních herních činnostech útočného charakteru krajních obránců ve fotbalu v závislosti na odlišné výkonnostní úrovni 3.3 HYPOTÉZY H1 Hráči z 1. ligy dosáhnou významně lepších výsledků při převzetí míče pod tlakem do pohybu prvním dotykem. H2 Předpokládáme významně vyšší úspěšnost převzetí míče bez tlaku do pohybu prvním dotykem u hráčů z 1. ligy v porovnání s hráči z ČFL. H3 Předpokládáme nevýznamný rozdíl v četnosti obcházení mezi hráči z 1. Ligy a ČFL. H4 Předpokládáme větší úspěšnost centrovaných přihrávek do pokutového území u hráčů z 1. Ligy v porovnání s hráči z ČFL. 27

4 METODIKA PRÁCE 4.1 DESIGN VÝZKUMU Studie je řešena jako empiricko-teoretický výzkum deskriptivního charakteru. Studie je koncipována v přímé návaznosti na práce několika dalších studentů, jejichž práce nesou shodné znaky designu práce s tím rozdílem, že budou sledovány odlišné hráčské posty. 4.2 VÝZKUMNÝ SOUBOR Do výzkumného souboru budou zahrnuti seniorští hráči fotbalu hrající na postu krajního obránce (levý nebo pravý krajní obránce) v 1. lize a v ČFL. Jedná se o nejvyšší profesionální a amatérskou výkonnostní úroveň (1 liga=nejvyšší výkonnostní soutěž, ČFL=třetí nejvyšší výkonnostní soutěž). Hráči budou vybráni záměrně na základě dostupnosti s ohledem na časovou a finanční náročnost. Z každé výkonnostní úrovně budou vybráni do výzkumného souboru 3 hráči, celkem tedy 6 hráčů. Každý hráč bude hodnocen v jednom mistrovském utkání. 4.3 METODY A ZPŮSOBY SMĚRU DAT Pro sběr dat bude využita metoda nepřímého pozorování pomocí videozáznamu. Dle Reichela (2009) se dá vědecké pozorování na rozdíl od "laického" pozorování definovat jako technika sběru informací založená na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování aspektů, fenoménů, které jsou předmětem zkoumání. Celkem bude natočeno 6 utkání v průběhu sezóny 2014/2015. Zápasy se budou natáčet na vlastní videokameru, abych získal pouze potřebné informace a v požadované kvalitě. Předem budou připraveny záznamové archy, do kterých se bude zaznamenávat četnost a procentuální vyjádření úspěšnosti sledovaných jevů, z těchto archů budou data následně přepsána do počítače. Jako sledované jevy v této práci byly vybrány následující základní charakteristiky a herní činnosti útočného charakteru určitého hráče: Základní charakteristiky: počet odehraných utkání počet odehraných minut počet vstřelených branek 28

Zjištění četnosti (Č) a/nebo úspěšnosti (Ú) sledovaných herních činností v rámci herního výkonu hráče: Přihrávka: přihrávka pod tlakem aktivní/pasivní (Č/Ú) přihrávka bez tlaku aktivní/pasivní (Č/Ú) centr do pokutového území (Č/Ú) zpracování míče zpracování míče pod tlakem do pohybu prvním dotykem (Ú má v držení míč a pokračuje v akci, N ztráta míče či přerušení hry bez faulu) (Č/Ú) zpracování míče pod tlakem do stoje prvním dotykem (Ú má v držení míč a pokračuje v akci, N ztráta míče či přerušení hry bez faulu) (Č/Ú) zpracování míče bez tlaku do pohybu prvním dotykem (Ú má v držení míč a pokračuje v akci, N ztráta míče či přerušení hry bez faulu) (Č/Ú) zpracování míče bez tlaku do stoje prvním dotykem (Ú má v držení míč a pokračuje v akci, N ztráta míče či přerušení hry bez faulu) (Č/Ú) Obcházení obcházení (úspěšný obejde a má míč pod kontrolou, neúspěšný ztráta míče nebo následná pasivní přihrávka) (Č/Ú) Střelba střelba (úspěšná gól nebo trefí branku, neúspěšná netrefí branku nebo zablokovaná střela) (Č/Ú) 29

Vysvětlivky: Tlak soupeř je v okruhu do cca 5 metrů od hráče s míčem Bez tlaku soupeř je od hráče s míčem vzdálen více jak 5 metrů Aktivní přihrávka přihrávka směrem k soupeřově brance Pasivní přihrávka přihrávka směrem k vlastní brance Ú úspěšný N neúspěšný Zóna 1 (obranná polovina hřiště), zóna 2 (útočná polovina hřiště mimo pokutové území), zóna 3 (pokutové území ) Pozn.: Rozehrávání standardních situací nebude započítáváno do hodnocených jevů. 4.4 STATISTICKÉ ZPRACOVÁNÍ DAT Procentuální vyjádření bude použito pro tabulkovou interpretaci výsledků úspěšnosti sledovaných ukazatelů mezi hráči z jednotlivých výkonnostních úrovní. 30

5 VÝSLEDKY V této kapitole se budu zabývat vyhodnocováním naměřených výsledků, kterých jsem dosáhl při sledování 6 utkání, a to 3 utkání naší nejvyšší soutěže Synot ligy a 3 utkání z 3. nejvyšší soutěže ČFL (Česká fotbalová liga). Výsledky budou zaznamenány jak v textové, tak v tabulkové podobě, kde se podrobněji zaměřím na jednotlivé sledované činnosti, jako jsou přihrávka, zpracování míče, obcházení a střelba. Na konci kapitoly jsou jednotlivé výsledky všech hráčů sebrány dohromady a jsou mezi sebou porovnány dvě odlišné výkonnostní kategorie. Tedy 1. liga a 3. liga. 5.1 ANALÝZA VÝKONŮ HRÁČU V JEDNOTLIVÝCH UTKÁNÍCH 5.1.1 ANALÝZA HRÁČE V UTKÁNÍ AC SPARTA PRAHA SK DYNAMO ČESKÉ BUDĚJOVICE V 15. kole Synot ligy hrála Sparta s Dynamem České Budějovice, což byl nováček soutěže a tak vše nasvědčovalo jasné výhře domácích. Utkání skončilo výhrou domácích 4:0. Sledovaným hráčem byl pravý krajní obránce Sparty. Sledovaný hráč odehrál 90minut a nevstřelil žádný gól. Přihrávka: Sledovaný hráč byl celkem aktivní po své straně, centroval (10x), přihrával, celkem si připsal 37 přihrávek v celkové úspěšnosti přes 80%, což je velmi slušný výkon. Sparta se převážně snaží hrát kombinační fotbal s řadou krátkých přihrávek a centrů do vápna, dokáže také měnit styl hry a nečekaně využít rychlý protiútok a přečíslit tak. Tabulka č. 1. HČJ přihrávka Přihrávka Celkový počet úspěšné neúspěšné Úspěšnost v % Aktivní pod tlakem 10 8 2 80 Aktivní bez tlaku 3 3 0 100 Pasivní pod tlakem 8 8 0 100 Pasivní bez tlaku 6 6 0 100 Centr 10 5 5 50 Celkem 37 30 7 81,1 31

Zpracování míče V této činnosti neměl sledovaný hráč tak velkou četnost, jelikož spoustu míčů odehrával z prvního doteku, ale když už si míč zpracoval, ani v jednom případě ho neztratil a v této činnosti měl úspěšnost 100%. Tabulka č. 2. HČJ zpracování míče Zpracování míče Celkový počet úspěšné neúspěšné Úspěšnost v % Do pohybu pod tlakem 3 3 0 100 Do pohybu bez tlaku 7 7 0 100 Do stoje pod tlakem 1 1 0 100 Do stoje bez tlaku 2 2 0 100 Celkem 13 13 0 100 Obcházení : Celkem 6x (4x úspěšně, 2x neúspěšně) úspěšnost 66,6% do této činnosti se hráč pustil celkem 6x, 4x na polovině a 2x ve vápně, většinu pokusů prováděl v maximální rychlosti a používal tak kličku obhození, 2 pokusy skončili neúspěšně. Střelba: Celkem 2x (2x neúspěšně) úspěšnost 0% Hráč se vzhledem ke své pozici ke střelbě moc nedostal, zakončoval 2x po rohovém kopu, jednou hlavou přestřelil bránu a v druhém případě šel míč těsně vedle tyčky. 32

5.1.2 ANALÝZA HRÁČE V UTKÁNÍ AC SPARTA PRAHA SK DYNAMO ČESKÉ BUDĚJOVICE V 15. kole Synot ligy hrála Sparta s Dynamem České Budějovice, což byl nováček soutěže a tak vše nasvědčovalo jasné výhře domácích. Utkání skončilo výhrou domácích 4:0. Sledovaným hráčem byl levý krajní obránce Sparty. Sledovaný hráč odehrál 90minut. V tomto zápase se mi povedlo sledovat oba krajní obránce Sparty, díky dvěma zapůjčeným kamerám. Přihrávka: V této činnosti byl levý krajní obránce méně aktivní než pravý, mohlo za to výraznější tažení útoků přes pravou stranu, ale celková úspěšnost přesáhla 86%, takže byl v této činnosti procentuálně úspěšnější. Hodně přihrávek směřoval na svého levého záložníka, který následně zásoboval spoluhráče centry. I přes větší vytížení pravého obránce, byl náš sledovaný levý obránce hodně aktivní. Tabulka č. 3. HČJ přihrávka Přihrávka Celkový počet úspěšné neúspěšné Úspěšnost v % Aktivní pod tlakem 6 4 2 66,6 Aktivní bez tlaku 6 6 0 100 Pasivní pod tlakem 7 7 0 100 Pasivní bez tlaku 2 2 0 100 Centr 1 0 1 0 Celkem 22 19 3 86,4 Zpracování míče: V této činnosti se hráč dostal opět přes 85% úspěšnosti, což je skvělý výsledek, a troufám si tvrdit, že jsme mohli sledovat to nejlepší, co nám česká liga nabízí, samozřejmě k tomu přispěl i soupeř, který byl po celý zápas v hustém bloku na své polovině a nechal tak hráče Sparty kombinovat a krajní hráči tak měli poměrně dost času na to si v klidu zpracovat míč a pokračovat dál v akci. 33

Tabulka č. 4 HČJ zpracování míče Zpracování míče Celkový počet úspěšné neúspěšné Úspěšnost v % Do pohybu pod tlakem 5 3 2 60 Do pohybu bez tlaku 5 5 0 100 Do stoje pod tlakem 2 2 0 100 Do stoje bez tlaku 2 2 0 100 Celkem 14 12 2 85,7 Obcházení : Celkem 2x (1x úspěšně, 1x neúspěšně) úspěšnost 50% K této herní činnosti se náš sledovaný hráč mockrát nedostal. Hlavně díky hustému bloku a stylu hry, kterým se Sparta prezentuje. Celkem se do této herní činnosti pustil 2x, kdy jednou protihráče dokázal obejít a podruhé se mu to nepodařilo. Střelba Celkem 0x Do této herní činnosti se sledovaný hráč za celý zápas nedostal ani jednou, tudíž si nepřipsal žádné střelecké pokusy. 5.1.3 ANALÝZA HRÁČE V UTKÁNÍ FC VIKTORIA PLZEŇ BOHEMIANS PRAHA 1905 V 15. kole Synot ligy proti sobě nastoupila dvě odlišná mužstva, tým Plzně, který v posledních letech patří k nejlepším týmům České ligy, a hraje evropské poháry. Na druhé straně tým Bohemians, který má každoročně záchranářské starosti a spíše než fotbalově se snaží hrát důrazný fotbal plný osobních soubojů. Nebylo tak překvapením, že tým Plzně měl většinu času míč na svých kopačkách a hráči Bohemians se dostávali jen k ojedinělým brejkovým situacím. Zápas skončil výhrou domácích v poměru 2:1. Sledovaný hráč odehrál 90 minut, avšak v 70 minutě došlo k jeho zranění, se kterým nakonec zápas dohrál. 34

Přihrávka: Sledovaný hráč v této herní činnosti nebyl zdaleka tak úspěšný, jako předchozí sledovaní hráči z první ligy, nedostal se ani přes 70% úspěšnosti přihrávek. Příčinou toho mohla být dobrá defenziva hráčů Bohemians, kteří se snažili těsně přistupovat k hráčům Plzně. Tabulka č. 5 HČJ přihrávka Přihrávka Celkový počet úspěšné neúspěšné Úspěšnost v % Aktivní pod tlakem 10 6 4 60 Aktivní bez tlaku 1 0 1 0 Pasivní pod tlakem 5 5 0 100 Pasivní bez tlaku 3 3 0 100 Centr 3 1 2 33,3 Celkem 22 15 7 68,2 Zpracování míče: V této herní činnosti se sledovaný hráč dostal na 75% úspěšnosti přihrávek, ale i tak v porovnání s ostatními hráči první ligy to byl nejhorší výsledek. Ani jednou si hráč nezpracoval bez tlaku míč do pohybu. Tabulka č. 6 HČJ zpracování míče Zpracování míče Celkový počet úspěšné neúspěšné Úspěšnost v % Do pohybu pod tlakem 3 2 1 66,6 Do pohybu bez tlaku 0 0 0 0 Do stoje pod tlakem 4 3 1 75 Do stoje bez tlaku 1 1 0 100 Celkem 8 6 2 75 35

Obcházení : Celkem 2x (1x úspěšně, 1x neúspěšně) úspěšnost 50% Do této herní činnosti se hráč pustil celkem 2x a v jednom případě byl úspěšný, v druhém nikoliv. V této činnosti byl srovnatelný s jedním dalším sledovaným hráčem z první ligy. Střelba: Celkem 0x. Do této herní činnosti se sledovaný hráč jako krajní obránce vůbec nedostal. 5.1.4 ANALÝZA HRÁČE V UTKÁNÍ SK VIKTORIE JIRNY FK BOHEMIANS PRAHA 19. kolo České fotbalové ligy nabídlo souboj dvou týmů ze špičky tabulky, hrálo se na nepříliš kvalitním terénu v Jirnech. Hosté svého jasně přehráli a zápas nakonec skončil výhrou hostů z Prahy v poměru 0:4. I v tomto utkání bylo vidět, že tým Bohemians působí i ve 3. lize, jako profesionální klub a mají ve svých řadách mnoho zkušených fotbalistů a jejich postup do Fotbalové národní ligy byl takřka povinnost. Sledovaný hráč odehrál v tomto zápase 90 minut. Přihrávka: V tomto utkání byl sledovaný hráč hodně aktivní, jak už svým pohybem u postraní čáry, tak například povzbuzováním spoluhráčů. Výsledkem bylo, že na hráče byla penalta. Celkově se dostal přes 90% úspěšnosti přihrávek. Dokonce si připsal 100% úspěšnost v centrovaných přihrávkách, což nedokázal žádný jiný sledovaný hráč. Tabulka č. 7 HČJ přihrávka Přihrávka Celkový počet úspěšné neúspěšné Úspěšnost v % Aktivní pod tlakem 6 5 1 83,3 Aktivní bez tlaku 3 3 0 100 Pasivní pod tlakem 0 0 0 0 Pasivní bez tlaku 3 3 0 100 Centr 3 3 0 100 Celkem 15 14 1 93,3 36

Zpracování míče: V této herní činnosti sledovaný hráč vůbec nechyboval, tudíž jeho výsledek byl 100%, v této činnosti byli celkově hráči z ČFL téměř stoprocentní, až úplně stoprocentní. V tomto zápase to měl sledovaný hráč usnadněné pasivní hrou domácích, kteří vůbec nedostupovali protihráče a ti tak měli dostatek času si míč kvalitně zpracovat. Tabulka č. 8 HČJ zpracování míče Zpracování míče Celkový počet úspěšné neúspěšné Úspěšnost v % Do pohybu pod tlakem 2 2 0 100 Do pohybu bez tlaku 4 4 0 100 Do stoje pod tlakem 1 1 0 100 Do stoje bez tlaku 1 1 0 100 Celkem 8 8 0 100 Obcházení : Celkem 1x (1x neúspěšně) úspěšnost 0% Do této činnosti se hráč pustil jednou v pokutovém území. Bránícího hráče se mu nepovedlo obejít, ale jen díky faulu a tak se následně kopala penalta. Střelba: Celkem 0x 5.1.5 ANALÝZA HRÁČE V UTKÁNÍ SLAVIA LOUŇOVICE SK VIKTORIE JIRNY 18. kolo svedlo proti sobě opět dva týmy z popředí tabulky ČFL a tak se očekával zápas, plný fotbalových momentů. Opak byl pravdou, většinu času míč létal vzduchem sem a tam, bez delší kombinace. Utkání skončilo výhrou hostů 0:1. Náš sledovaný hráč odehrál celých 90 minut. Utkání bylo hráno na hřišti s umělým povrchem. 37