ZÁSADA NEDISKRIMINACE V PRÁVU EVROPSKÉ UNIE

ZÁSADA NEDISKRIMINACE V PRÁVU EVROPSKÉ UNIE

Obsah Obsah... 2 Úvod... 4 Vybraná ustanovení Amsterodamské smlouvy vztahující se k principu nediskriminace. 8 Legislativa ES v oblasti rovného zacházení s muži a ženami... 12 Směrnice Rady 75/117/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se provedení zásady stejné odměny za práci pro muže a ženy... 13 Směrnice Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a pracovní podmínky... 16 Směrnice Rady 79/7/EHS o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení... 21 Směrnice Rady 86/378/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků... 25 Směrnice Rady 96/97/ES, kterou se mění směrnice 86/378/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků... 31 Směrnice Rady 86/613/EHS o provádění zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné včetně oblasti zemědělství, a o ochraně v mateřství... 40 Směrnice Rady 92/85/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných pracovnic a pracovnic krátce po porodu nebo kojících pracovnic... 45 Směrnice Rady 96/34/ES, která se týká Rámcové dohody o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS... 59 Směrnice Rady 97/81/ES o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS... 68 Směrnice Rady 97/80/ES o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví... 78 Doporučení Rady 84/635/EHS o podpoře pozitivních akcí ve prospěch žen... 83 Doporučení Komise 87/567/EHS o odborném vzdělávání žen... 87 Doporučení Komise 92/131/EHS o ochraně důstojnosti žen a mužů v práci... 92 Doporučení Komise 92/241/EHS o péči o dítě... 105 2

Doporučení Rady 96/694/ES o vyrovnané účasti žen a mužů v rozhodovacích procesech111 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o provádění zásady rovného zacházení s muži a ženami pokud jde o přístup k zaměstnání, odborné přípravě a k postupu v zaměstnání, a o pracovní podmínky... 118 Legislativa ES v oblasti nediskriminace... 129 Směrnice Rady, kterou se provádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ... 130 Směrnice Rady, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání... 141 3

Úvod Tato publikace je v pořadí již šestou publikací věnující se tématu rovnosti mužů a žen. Od roku 1998, kdy vláda ČR deklarovala svoji vůli systematicky řešit a podporovat tuto důležitou oblast společenských vztahů, došlo zejména v evropském kontextu pokud jde o princip nediskriminace k zásadnímu posunu vpřed. Amsterodamská smlouva Amsterodamská smlouva 1, která nabyla účinnosti 1. května 1999, potvrdila důležitost, která je v procesu evropské integrace přikládána principu rovnosti a respektování lidských práv. Novelizací základní smlouvy došlo k posílení principu rovnosti prostřednictvím legislativních změn, které otevřely nové možnosti pro dosažení pokroku v této oblasti. Princip rovnosti pohlaví byl shledán natolik závažným, že byl zařazen mezi základní cíle Evropských společenství (ES) obsažené v článku 2, a to společně i s jinými prioritami důležitými z hlediska praktického naplňování předmětného principu jako jsou prosazování vysoké úrovně zaměstnanosti a sociální ochrany a také zvyšování životní úrovně a kvality života. Článek 3(2) stanoví povinnost Společenství odstraňovat nerovnosti a prosazovat při veškerých svých aktivitách rovnost mezi muži a ženami. Toto ustanovení fakticky obsahuje povinnost členských států aplikovat metodu genderového mainstreamingu ve všech činnostech v rámci Společenství. Až do přijetí Amsterodamské smlouvy byla pravomoc k přijímání opatření k odstraňování diskriminace v rámci Společenství značně omezená. Přijetím Amsterodamské smlouvy má nyní Rada ES 2 při svém úsilí k potírání diskriminace na základě článku 13 oprávnění (jednomyslně) přijímat opatření k potírání diskriminace na základě řady diskriminačních důvodů. Pohlaví je jedním z hledisek, na které se vztahuje článek 13. Článek 13 lze tudíž považovat za obecné zmocnění k přijímání antidiskriminačních opatření včetně opatření legislativního charakteru. Přijetím dvou nových směrnic (viz dále) bylo naplněno praktické působení tohoto ustanovení. Zákaz diskriminace však v současném pojetí překračuje pouze rámec tradičních oblastí jako je zaměstnanost či odborná příprava a zasahuje do takových oblastí jako je např. poskytování služeb. Mimo oblast legislativní podniká Evropská komise celou řadu antidiskriminačních opatření včetně akčních programů, které si stanovují za cíl boj zejména s diskriminací na základě pohlaví a na základě rasového a etnického původu. Naprosto stěžejní význam ve vývoji principu rovnosti mužů a žen má v kontextu evropského práva článek 141 (původní článek 119) Amsterodamské smlouvy, který stanovuje princip rovné odměny pro muže a ženy za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Toto ustanovení bylo do Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) zahrnuto již při jejím podpisu v Římě v roce 1957. Na toto ustanovení v průběhu následujících několika 1 Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství, někdy také nazývaná zakládající nebo základní smlouva. Tak, jak docházelo k vývoji a doplňování resp. novelizacím této smlouvy se používají názvy Římská, Maastrichtská a Amsterodamská smlouva. 2 tzv. Rada ministrů 4

dekád navázala celá řada sekundární legislativy zejména směrnic o rovném zacházení, které spolu s rozhodnutími Evropského soudního dvora (ESD) vytvářely a rozvíjely tento velmi bohatý zdroj komunitárního práva. Článek 141(3) Amsterodamské smlouvy představuje nový, významný doplněk v legislativním procesu v oblasti rovnosti mezi pohlavími. Odkaz na článek 251 (původní 189b) znamená, že Rada přijímá rozhodnutí kvalifikovanou většinou, na rozdíl od článku 308 (původní 235), který byl obvykle používán pro přijímání směrnic týkajících se rovnosti (například směrnic 76/207/EHS a 79/7/EHS). Článek 141(4) Amsterodamské smlouvy dovoluje členským státům zachovat nebo přijmout zvláštní opatření s cílem prakticky zajistit plnou rovnost mezi muži a ženami v zaměstnání. Dovoluje, aby členské státy přijaly opatření poskytující zvláštní výhody v zaměstnání, pokud tyto výhody usnadňují méně zastoupenému pohlaví provozovat činnost v povolání, nebo chránit před znevýhodňováním v pracovní kariéře, nebo kompenzovat existující nevýhody v pracovní kariéře. Článek 141(4) používá formálně neutrální vyjádření - pozitivní opatření pro nedostatečně (méně) zastoupené pohlaví. Je však jasné, že v celém Společenství jsou nedostatečně zastoupeným pohlavím ženy. To uznala již Deklarace č. 28, z níž jasně vyplývá, že článek 141(4) má především na zřeteli zlepšení situace žen v práci. Článek 141(4) vytváří pro tato opatření konkrétní právní základnu, protože je povyšuje na ústavní úroveň Společenství. Nové antidiskriminační směrnice V návaznosti na článek 13 Amsterodamské smlouvy, jak bylo uvedeno výše, přichází z EU v poslední době celá řada podnětů. Nejnovější iniciativou bylo přijetí dvou směrnic - směrnice Rady 2000/43/ES, kterou se provádí zásada rovného zacházení mezi osobami bez ohledu na jejich rasový nebo etnický původ; - směrnice Rady 2000/78/ES, stanovící obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a při výkonu povolání - a v neposlední řadě i novela směrnice o rovném zacházení s muži a ženami 76/207/EHS 3. Evropská unie tím potvrdila tendenci deklarovanou Amsterodamskou smlouvou, a to rozšířit své působení v oblasti lidských práv. Uvedený trend s sebou přináší mnohá pozitiva zejména v oblasti ochrany lidských práv, propagaci osvědčených metod a institucionalizaci této ochrany. Obě antidiskriminační směrnice čerpají ze zkušeností nabytých téměř za 30 let při odstraňování nerovností mezi muži a ženami a obsahují analogické instituty jako jednotlivé směrnice o rovnosti mezi pohlavími. Jedná se např. o koncepci přímé a nepřímé diskriminace, soudní či jinou ochranu před diskriminací, zákaz odvetných opatření, přenesené důkazní břemeno a další. Obě směrnice navíc obsahují rozšíření principu nediskriminace např. i na přístup k samostatné výdělečné činnosti či do organizací zaměstnanců a 3 Směrnice Rady 76/207/EEC o realizaci zásady rovného zacházení s muži a ženami pokud jde o přístup k zaměstnání, odborné přípravě a funkčnímu postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky 5

zaměstnavatelů. Směrnice o rovném zacházení bez ohledu na rasový nebo etnický původ jde ve své působnosti ještě dále tím, že požaduje zavedení zásady rovného zacházení i v oblastech jako je vzdělání či přístup ke zboží a službám poskytovaných veřejnosti. Nejnovější tendence EU v oblasti rovného zacházení s muži a ženami byly Evropskou Komisí prezentovány prostřednictvím směrnice novelizující směrnici 76/207/EHS o rovném zacházení. Návrh směrnice byl po složité schvalovací proceduře přijat v červenci 2002. Text směrnice bude v nejbližší době uveřejněn v Official Journal 4 ES. Záměrem novely směrnice bylo modernizovat ustanovení 25 let staré směrnice, s ohledem na aktuální vývoj v oblasti rovnosti mužů a žen, rozsudky Evropského soudního dvora, jakož i výše uvedené antidiskriminační směrnice. V návrhu je kladen důraz na efektivní provádění politiky rovných příležitostí pro muže ženy v praxi. Dále se zde zobecňují pravidla, ke kterým došel Evropský soudní dvůr při projednávání individuálních případů diskriminace na základě pohlaví, zejména pokud jde o sexuální obtěžování na pracovišti, striktní výklad výjimek z rozsahu působnosti principu rovného zacházení, zřízení zvláštního orgánu k prosazování rovnosti či výslovné zmocnění k přijímání mimořádných dočasných opatření k vyrovnání výrazných rozdílů v zastoupení mužů a žen - tzv. positivních opatření. Nové trendy v EU v oblasti lidských práv Jednoznačný posun na poli lidských práv představuje zatím sice právně nezávazná Charta základních práv Evropské unie 5, přijatá v prosinci 2000 na summitu v Nice. Tento dokument, který má zatím pouze proklamativní charakter, by se měl stát součástí Evropské ústavy, jejíž vytvoření lze očekávat v letech 2007 2008. Součástí této Charty je také princip rovnosti a zákaz diskriminace z důvodu odlišnosti rasy, věku, pohlaví, sexuální orientace a mnoha dalších důvodů jako např. geneticky daných vlastností. V Chartě se rovněž konstatuje, že rovnost mužů a žen musí být zajištěna ve všech oborech včetně zaměstnání, výkonu pracovní činnosti, odměňování, a že uplatnění této zásady nebrání přijímat opatření zvýhodňující méně zastoupené pohlaví. Naznačené trendy vyjadřují jednoznačnou tendenci původně ekonomického společenství rozšířit a prohlubovat svoji působnost v oblasti lidských práv, což na prahu nového tisíciletí jistě představuje pro všechny současné i budoucí občany Evropské Unie krok správným směrem. Oproti minulé obdobné verzi této publikace z roku 1998 Princip rovného postavení mužů a žen v právu Evropské unie, která obsahovala nejdůležitější komunitární právní akty z oblasti rovného zacházení s muži a ženami, je tato publikace rozšířena i o dvě nejčerstvější směrnice z oblasti potlačování diskriminace na základě rasového a etnického původu, věku, víry a náboženského vyznání, zdravotního postižení a sexuální orientace. U dokumentů z oblasti rovného zacházení s muži a ženami se jedná o překlady z Evidence revidovaných překladů Úřadu vlády, do které jsou průběžně zařazovány překlady, které prošly revizí v Koordinačním a revizním centru a jsou odsouhlaseny příslušným resortem. Překlady 4 obdoba naší Sbírky zákonů 5 Text vypracoval zvláštní konvent, složený z 56 delegátů z celé Evropy, pod předsednictvím Romana Herzoga, bývalého německého prezidenta. Ke konečné podobě se prostřednictvím Internetu vyjádřily tisíce Evropanů. 6

směrnice o rovném zacházení bez ohledu na rasový nebo etnický původ a směrnice stanovící obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a při výkonu povolání zatím ještě čekají na oficiální zařazení do této databáze. 7

Vybraná ustanovení Amsterodamské smlouvy vztahující se k principu nediskriminace 8

Čl. 2 Úkolem Společenství je vytvořením společného trhu a hospodářské a měnové unie, stejně jako prováděním společných politik nebo činností uvedených v článcích 3 a 4 podporovat harmonický, vyvážený a trvale udržitelný rozvoj hospodářského života, vysokou úroveň zaměstnanosti a sociální ochrany, rovné zacházení s muži a ženami, trvale udržitelný a neinflační růst, vysoký stupeň konkurenceschopnosti a konvergence ekonomické výkonnosti, vysokou úroveň ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, zvyšování životní úrovně a kvality života, hospodářskou a sociální soudržnost a solidaritu mezi členskými státy. Čl. 3 1. Činnosti Společenství zaměřené ke splnění cílů vymezených v předešlém článku zahrnují za podmínek a v časovém sledu stanoveném touto smlouvou: a) zákaz cel a kvantitativních omezení dovozu a vývozu zboží mezi členskými státy, jakož i všech ostatních opatření s rovnocenným účinkem, b) společnou obchodní politiku, c) vnitřní trh, charakterizovaný zrušením překážek volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu mezi členskými státy, d) opatření týkající se vstupu a pohybu osob na vnitřním trhu podle hlavy IV, e) společnou politiku v oblasti zemědělství a rybolovu, f) společnou politiku v oblasti dopravy, g) systém zajišťující, aby na vnitřním trhu nebyla narušována soutěž, h) sbližování právních předpisů členských států v míře nutné pro náležité fungování společného trhu, i) podporu koordinace politik zaměstnanosti členských států s ohledem na posilování jejich účinnosti rozvíjením koordinované strategie zaměstnanosti, j) politiku v sociální oblasti zahrnující Evropský sociální fond, k) posilování hospodářské a sociální soudržnosti, l) politiku v oblasti životního prostředí, m) posilování konkurenceschopnosti průmyslu Společenství, n) podporu výzkumu a technologického rozvoje, o) podporu zřizování a rozvoje transevropských sítí, p) příspěvek k dosažení vysoké úrovně ochrany zdraví, 9

q) příspěvek ke kvalitě vzdělání a výchovy a k rozkvětu kultur členských států, r) politiku v oblasti rozvojové spolupráce, s) přidružení zámořských zemí a území za účelem zvýšení obchodu a společné podpory hospodářského a sociálního rozvoje, t) příspěvek k posílení ochrany spotřebitele, u) opatření v oblasti energie, civilní ochrany a turistiky. 2. Ve všech činnostech uvedených v tomto článku usiluje Společenství o to, aby se odstraňovaly nerovnosti a podporuje rovné zacházení s muži a ženami. Čl. 13/ex-čl. 6a Aniž by byla dotčena ostatní ustanovení této smlouvy a v rámci pravomocí svěřených Společenství touto smlouvou může Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem učinit jednomyslně opatření k potírání diskriminace z důvodů pohlaví, rasového nebo etnického původu, víry nebo světového názoru, invalidity, věku nebo sexuální orientace. Čl. 137/ex-čl. 118 1. K dosažení cílů stanovených v článku 136 Společenství podporuje a doplňuje činnost členských států v následujících oblastech: - zlepšování zejména pracovního prostředí k ochraně zdraví a bezpečnosti pracovníků; - pracovní podmínky; - informování pracovníků a konzultace s nimi; - reintegrace osob vyloučených z trhu práce, aniž by byl dotčen článek 150; - rovnost mezi muži a ženami na trhu práce a rovné zacházení v práci. Čl. 141/ex-čl. 119 1. Každý členský stát zajistí uplatnění zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci. 2. Odměnou ve smyslu tohoto článku se rozumí obvyklá základní či minimální mzda nebo plat a veškeré ostatní dávky, které zaměstnavatel přímo nebo nepřímo, v hotovosti nebo v naturáliích vyplácí pracovníkovi z titulu pracovního poměru. Rovnost odměňování mužů a žen bez diskriminace podle pohlaví znamená: 10

a) že odměna za stejnou práci při úkolové mzdě se vypočítává podle stejného tarifu, b) že odměna za práci při hodinové mzdě je stejná při stejném druhu práce. 3. Rada přijme postupem podle článku 251 a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem opatření k zabezpečení uplatnění zásady stejných příležitostí a stejného zacházení s muži a ženami v otázkách práce a zaměstnanosti, včetně zásady stejné odměny při stejné nebo rovnocenné práci. 4. S ohledem na plné zajištění rovného zacházení s muži a ženami v pracovním procesu nebrání zásada rovného zacházení žádnému členskému státu zachovat nebo zavést opatření poskytující zvláštní výhody pro usnadnění odborné pracovní činnosti méně zastoupeného pohlaví nebo pro předcházení či kompenzaci nevýhod v jeho profesní kariéře. 11

Legislativa ES v oblasti rovného zacházení s muži a ženami 12

SMĚRNICE RADY ze dne 10.února 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se provedení zásady stejné odměny za práci pro muže a ženy (75/117/EHS) RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100 této smlouvy, s ohledem na návrh Komise, s ohledem na stanovisko Shromáždění 6, s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru 7, vzhledem k tomu, že provedení zásady stejné odměny za práci pro muže a ženy, která je uvedena v článku 119 Smlouvy, je nedílnou součástí vytvoření a fungování společného trhu; vzhledem k tomu, že členské státy musí především zajistit uplatnění této zásady prostřednictvím odpovídajících právních a správních předpisů, vzhledem k tomu, že usnesení Rady ze dne 21. ledna 1974 o sociálním akčním programu 8 s cílem umožnit vyrovnání životních a pracovních podmínek a hospodářský rozvoj a sociální rovnováhu Společenství uznala přednostní povahu akcí, které mají být zahájeny ve prospěch žen, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělání a zvyšování odborné kvalifikace a o pracovní podmínky včetně odměny za práci; vzhledem k tomu, že je žádoucí posílit základní právní předpisy ustanoveními zaměřenými na usnadnění praktického uplatňování zásady rovnosti tak, aby všichni zaměstnanci ve Společenství mohli požívat ochrany v této oblasti; vzhledem k tomu, že rozdíly v členských státech přetrvávají i přes úsilí směřující k provedení usnesení konference členských států o vyrovnání mezd pro muže a ženy, konané dne 30. 6 Úř. věst. č. C 55, 13. 5. 1974, s. 43. 7 Úř. věst. č. C 88, 26. 7. 1974, s. 7. 8 Úř. věst. č. C 13, 12. 2. 1974, s. 1 13

prosince 1961; že je tedy nutné sblížit vnitrostátní právní předpisy týkající se uplatňování zásady stejné odměny za práci, PŘIJALA TUTO SMĚRNICI: Článek 1 Zásada stejné odměny za práci pro muže a ženy uvedená v článku 119 Smlouvy (dále jen zásada stejné odměny ) znamená pro stejnou práci nebo pro práci, které je přiznána stejná hodnota, odstranění veškeré diskriminace na základě pohlaví ve všech hlediscích a podmínkách odměňování. Zejména pokud se pro stanovení odměny používá systém klasifikace prací, musí být založen na stejných kritériích pro muže i pro ženy a musí být sestaven tak, aby vyloučil diskriminaci na základě pohlaví. Článek 2 Členské státy zavedou do svých vnitrostátních právních řádů nezbytná opatření, která umožní všem zaměstnancům, kteří se cítí poškozeni v důsledku neuplatnění zásady stejné odměny, domáhat se svých nároků soudní cestou případně po využití jiných prostředků u příslušných orgánů. Článek 3 Členské státy odstraní diskriminaci mezi muži a ženami vyplývající z právních a správních předpisů, které jsou v rozporu se zásadou stejné odměny. Článek 4 Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby ustanovení uvedená v kolektivních smlouvách, mzdových tarifech, dohodách o mzdě nebo individuálních pracovních smlouvách, která jsou v rozporu se zásadou stejné odměny, byla neplatná, mohla být prohlášena za neplatná nebo mohla být změněna. Článek 5 Členské státy přijmou opatření nezbytná na ochranu zaměstnanců proti propouštění, které by bylo reakcí zaměstnavatele na stížnost podanou v podniku nebo na soudní žalobu požadující dodržování zásady stejné odměny. Článek 6 Členské státy přijmou v souladu se svými vnitrostátními podmínkami a právními řády opatření nezbytná k zajištění uplatňování zásady stejné odměny. Ujistí se o existenci účinných prostředků, které umožňují dbát na dodržování této zásady. 14

Článek 7 Členské státy dbají, aby opatření přijatá k provedení této směrnice, jakož i dosud platná opatření byla oznámena zaměstnancům všemi vhodnými prostředky, jako například oznámením na jejich pracovišti. Článek 8 1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do jednoho roku od jejího oznámení a neprodleně o nich uvědomí Komisi. 2. Členské státy sdělí Komisi znění právních a správních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice. Článek 9 Ve lhůtě dvou let po uplynutí jednoročního období podle článku 8 předají členské státy Komisi veškeré potřebné údaje, které jí umožní sestavit zprávu o provádění této směrnice, kterou předloží Radě. Tato směrnice je určena členským státům. V Bruselu dne 10.února 1975. Článek 10 Za Radu Předseda G. FITZGERALD 15

SMĚRNICE RADY ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a pracovní podmínky (76/207/EHS) RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 235 této smlouvy, s ohledem na návrh Komise, s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu 9, s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru 10, vzhledem k tomu, že Rada ve svém usnesení ze dne 21. ledna 1974, které se týká sociálního akčního programu 11 zahrnula mezi priority akce za účelem dosažení rovnosti mezi muži a ženami, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a pokud jde o pracovní podmínky včetně odměňování; vzhledem k tomu, že pokud jde o odměňování, Rada přijala dne 10. února 1975 směrnici 75/117/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se provedení zásady stejné odměny pro pracující muže a ženy 12 ; vzhledem k tomu, že akce Společenství k dosažení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a pokud jde o další pracovní podmínky, se také zdá být nezbytná; že rovné zacházení pro pracující muže a ženy představuje jeden z cílů Společenství, zejména pokud jde o přizpůsobení životních a pracovních podmínek při udržení jejich zlepšení; že Smlouva za tímto účelem nestanoví nezbytná oprávnění; 9 Úř.věst. č. C 111, 20. 5. 1975, s. 14. 10 Úř.věst. č. C 286, 15. 12. 1975, s. 8. 11 Úř.věst. č. C 13, 12. 2. 1974, s. 1. 12 Úř.věst. č. C 45, 19. 2. 1975, s. 19. 16

vzhledem k tomu, že vymezení a postupné zavedení zásady rovného zacházení v otázkách sociálního zabezpečení by mělo být zajištěno dalšími nástroji, PŘIJALA TUTO SMĚRNICI: Článek 1 1. Účelem této směrnice je zavést v členských zemích zásadu rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, včetně postupu v zaměstnání, a k odbornému vzdělávání a pokud jde o pracovní podmínky a, za podmínek uvedených v odstavci 2, o sociální zabezpečení. Tato zásada je dále uváděna jako zásada rovného zacházení. 2. Za účelem zajištění postupného zavedení zásady rovného zacházení v otázkách sociálního zabezpečení přijme Rada na návrh Komise ustanovení vymezující její obsah, rozsah a podrobnosti jejího provedení. Článek 2 1. Pro účely následujících ustanovení zásada rovného zacházení znamená vyloučení jakékoli diskriminace na základě pohlaví buď přímo, nebo nepřímo s ohledem zejména na manželský nebo rodinný stav. 2. Touto směrnicí není dotčeno právo členských států vyloučit z rozsahu její působnosti takové pracovní činnosti a popřípadě i vzdělávání k nim vedoucí, u nichž z důvodů jejich povahy nebo podmínek jejich výkonu představuje pohlaví pracovníka rozhodující prvek. 3. Touto směrnicí nejsou dotčena ustanovení týkající se ochrany žen, zejména pokud jde o těhotenství a mateřství. 4. Touto směrnicí nejsou dotčena opatření k podpoře rovných příležitostí pro muže i ženy, zejména odstraňováním stávajících nerovností ovlivňujících příležitosti žen v oblastech uvedených v čl. 1 odst. 1. Článek 3 1. Provedení zásady rovného zacházení znamená vyloučení jakékoli diskriminace na základě pohlaví v podmínkách přístupu, včetně kritérií výběru, ke všem zaměstnáním nebo pracovním místům, nezávisle na oboru nebo odvětví činnosti, a ke všem stupňům hierarchie pracovních funkcí. 2. Za tímto účelem členské země přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby: a) byly zrušeny všechny právní a správní předpisy, které odporují zásadě rovného zacházení; b) byla nebo mohla být prohlášena za neplatná nebo mohla být změněna všechna ustanovení kolektivních smluv, individuálních pracovních smluv, vnitřních předpisů podniků a předpisů upravujících postavení svobodných povolání, která odporují zásadě rovného zacházení; 17

c) byly přezkoumány ty právní a správní předpisy odporující zásadě rovného zacházení, které byly původně určeny k ochraně, ale již nejsou opodstatněné; a jsou-li podobná ustanovení zahrnutá v kolektivních smlouvách, byli sociální partneři požádáni, aby provedli žádoucí přezkoumání. Článek 4 Provádění zásady rovného zacházení, pokud jde o přístup ke všem druhům a ke všem úrovním odborného poradenství pro volbu povolání, odborného vzdělávání, dalšího odborného vzdělávání a rekvalifikace, znamená, že členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění toho, aby: a) byly zrušeny všechny právní a správní předpisy, které odporují zásadě rovného zacházení; b) byla nebo mohla být prohlášena za neplatná nebo mohla být změněna všechna ustanovení kolektivních smluv, individuálních pracovních smluv, vnitřních předpisů podniků a předpisů upravujících postavení svobodných povolání, která odporují zásadě rovného zacházení; c) aniž tím je dotčena samospráva přiznaná v některých členských státech určitým soukromým vzdělávacím zařízením, byly odborné poradenství, odborné vzdělávání, další odborné vzdělávání a rekvalifikace přístupny na základě stejných kritérií a na stejných úrovních bez jakékoli diskriminace na základě pohlaví. Článek 5 1. Provádění zásady rovného zacházení, pokud jde o pracovní podmínky, včetně podmínek upravujících propouštění, znamená, že mužům i ženám jsou zaručeny stejné podmínky bez diskriminace na základě pohlaví. 2. Za tímto účelem členské země přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby: a) byly zrušeny všechny právní a správní předpisy, které odporují zásadě rovného zacházení; b) byla nebo mohla být prohlášena za neplatná nebo mohla být změněna všechna ustanovení kolektivních smluv, individuálních pracovních smluv, vnitřních předpisů podniků a předpisů upravujících postavení svobodných povolání, která odporují zásadě rovného zacházení; c) byly přezkoumány ty právní a správní předpisy odporující zásadě rovného zacházení, které byly původně určeny k ochraně, ale již nejsou opodstatněné; a pokud jsou podobná ustanovení zahrnutá v kolektivních smlouvách, aby byli sociální partneři požádáni, aby provedli žádoucí přezkoumání. Článek 6 Členské státy zavedou do svých vnitrostátních právních řádů nezbytná opatření, která umožní všem osobám, které se cítí poškozeny v důsledku neuplatnění zásady rovného zacházení podle článků 3, 4 a 5, domáhat se svých nároků soudní cestou po případném odvolání k jiným 18

příslušným orgánům. Článek 7 Členské státy přijmou nezbytná opatření na ochranu pracovníků proti propouštění, které by bylo reakcí zaměstnavatele na stížnost podanou v podniku nebo na soudní žalobu požadující dodržování zásady rovného zacházení. Článek 8 Členské státy dbají, aby opatření přijatá k provedení této směrnice, jakož i dosud platná ustanovení byla oznámena pracovníkům všemi vhodnými prostředky, jako například oznámením na jejich pracovišti. Článek 9 1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do třiceti měsíců po jejím oznámení a neprodleně o nich uvědomí Komisi. Avšak pokud jde o čl. 3 odst. 2 písm. c) první část a čl. 5 odst. 2 písm. c) první část, členské státy provedou první posouzení a je-li to nezbytné první přezkoumání právních a správních předpisů v nich uvedených do čtyř let po oznámení této směrnice. 2. Členské státy pravidelně hodnotí pracovní činnosti uvedené v čl. 2 odst. 2, aby z hlediska společenského vývoje rozhodly, zda je opodstatněné zachovávat dotyčné výjimky. O výsledcích hodnocení vyrozumí Komisi. 3. Členské státy rovněž sdělí Komisi znění právních a správních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice. Článek 10 Do dvou let po uplynutí lhůty 30 měsíců stanovené čl. 9 odst. 1 prvním pododstavcem předají členské státy Komisi všechny nezbytné údaje, které jí umožní sestavit zprávu o provádění této směrnice pro předložení Radě. Tato směrnice je určena členským státům. V Bruselu dne 9. února 1976. Článek 11 Za Radu předseda 19

G. THORN 20

SMĚRNICE RADY ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (79/7/EHS) RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 235 této smlouvy, s ohledem na návrh Komise 13, s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu 14, s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru 15, vzhledem k tomu, že čl. 1 odst. 2 směrnice Rady 76/207/EEC ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, k odbornému vzdělání a ke zvyšování odborné kvalifikace a o pracovní podmínky 16, stanoví, že Rada přijme na návrh Komise s cílem zajistit postupné zavedení zásady rovného zacházení v oblasti sociálního zabezpečení opatření, která zejména upřesní její obsah, rozsah a podrobnosti jejího provádění; že Smlouva pro tyto účely neurčila zvláštní pravomoci pro jednání; vzhledem k tomu, že je vhodné zavést zásadu rovného zacházení v oblasti sociálního zabezpečení nejdříve v právní úpravě, která zajišťuje ochranu pro případ nemoci, invalidity, stáří, pracovního úrazu, nemoci z povolání a nezaměstnanosti, a v opatřeních o sociální pomoci, pokud slouží k doplnění nebo nahrazení zmíněné úpravy; vzhledem k tomu, že zavedení zásady rovného zacházení v oblasti sociálního zabezpečení se nedotýká opatření na ochranu žen z důvodu mateřství a že členské státy mohou přijímat zvláštní opatření ve prospěch žen s cílem odstranit faktické nerovné zacházení, 13 Úř. věst. č. C 34, 11. 2. 1977, s. 3. 14 Úř. věst. č. C 299, 12. 12. 1977, s. 13. 15 Úř. věst. č. C 180, 28. 7. 1977, s. 36. 16 Úř. věst. č. L 39, 14. 2. 1976, s. 40. 21

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI: Článek 1 Účelem této směrnice je v oblasti sociálního zabezpečení a dalších složkách sociální ochrany uvedené v článku 3 postupné zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (dále jen zásada rovného zacházení ). Článek 2 Tato směrnice se vztahuje na výdělečně činné obyvatele včetně samostatně výdělečně činných osob, pracovníků, jejichž činnost je přerušena nemocí, úrazem nebo nedobrovolnou nezaměstnaností, a osob ucházejících se o zaměstnání, jakož i na starobní důchodce a invalidní pracovníky. 1. Tato směrnice se vztahuje na : Článek 3 a) právní úpravu zajišťující ochranu pro případ: nemoci, invalidity, stáří, pracovního úrazu a nemoci z povolání, nezaměstnanosti, b) opatření o sociální pomoci, pokud jsou určeny k doplnění nebo nahrazení úpravy uvedené v písmenu a). 2. Tato směrnice se nevztahuje na opatření týkající se dávek pro pozůstalé ani na opatření týkající se rodinných dávek, s výjimkou rodinných dávek poskytovaných z důvodu zvýšení dávek, na něž vzniká nárok z důvodů uvedených v odst. 1 písm. a). 3. S cílem zajistit zavedení zásady rovného zacházení v pracovních vztazích, přijme Rada na návrh Komise opatření, která upřesní její obsah, rozsah a podrobnosti jejího provedení. Článek 4 1. Zásada rovného zacházení znamená vyloučení jakékoli diskriminace na základě pohlaví buď přímo, nebo nepřímo s ohledem zejména na manželský nebo rodinný stav, zejména pokud jde o: oblast působnosti systémů a podmínek přístupu do nich, 22

povinnost přispívat a výpočet příspěvků, výpočet dávek včetně zvýšení, na které vzniká nárok s ohledem na manželku nebo manžela a závislé osoby, a podmínky upravující trvání a zachování nároku na dávky. 2. Zásada rovného zacházení se nedotýká opatření na ochranu žen z důvodu mateřství. Článek 5 Členské státy přijmou opatření nezbytná ke zrušení právních a správních předpisů, které odporují zásadě rovného zacházení. Článek 6 Členské státy zavedou do svých právních řádů nezbytná opatření, která umožní všem osobám, které se cítí poškozeny v důsledku neuplatnění zásady rovného zacházení, domáhat se svých práv soudní cestou po případném využití jiných příslušných prostředků. Článek 7 1. Tato směrnice se nedotýká práva členských států vyloučit z její působnosti: a) stanovení důchodového věku pro účely poskytování starobních důchodů a důsledků, které z toho mohou vyplývat pro jiné dávky, b) výhody poskytované v oblasti důchodového pojištění osobám, které vychovaly děti; nabytí nároku na dávky po obdobích přerušení zaměstnání v důsledku vychovávání dětí, c) poskytnutí nároku na starobní nebo invalidní důchod na základě odvozeného nároku manželky, d) poskytnutí zvýšení dávek z důvodu dlouhodobé invalidity, stáří, pracovních úrazů nebo nemocí z povolání pro vyživovanou manželku, e) následky vyplývající z uplatnění práva opce s cílem nenabýt právo nebo nepřijmout povinnosti podle zákonných systémů před přijetím této směrnice. 2. Členské státy pravidelně zkoumají oblasti vyloučené podle odstavce 1, aby si ověřily s ohledem na sociální vývoj v dané oblasti, zda je i nadále důvod pro zachování dotyčných výjimek. Článek 8 1. Členské státy uvedenou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí ve lhůtě 6 let od jejího oznámení. Neprodleně o nich uvědomí Komisi. 2. Členské státy předají Komisi znění právních a správních předpisů, které přijmou v 23

oblasti působnosti této směrnice včetně opatření, která přijmou k provedení čl. 7 odst. 2. Uvědomí Komisi o důvodech pro případné zachování dosavadních opatření v oblastech uvedených v čl. 7 odst. 1 a o možnostech jejich pozdější revize. Článek 9 Ve lhůtě sedmi let od oznámení této směrnice předají členské státy Komisi veškeré údaje, které Komisi umožní sestavit zprávu o provádění této směrnice, kterou předloží Radě, a navrhnou další opatření nezbytná k zavedení zásady rovného zacházení. Tato směrnice je určena členským státům. V Bruselu dne 19. prosince 1978. Článek 10 Za Radu předseda H.-D. GENSCHER 24

SMĚRNICE RADY ze dne 24. července 1986 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků (86/378/EHS) RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na články 100 a 235 této smlouvy, s ohledem na návrh Komise 17, s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu 18, s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru 19, vzhledem k tomu, že Smlouva stanoví, že každý členský stát zajistí uplatnění zásady stejné odměny za stejnou práci pro pracující muže a ženy; že odměna za práci má být chápána jako běžná základní nebo minimální mzda nebo plat a jakékoliv jiné požitky, které zaměstnavatel vyplácí zaměstnanci v hotovosti nebo v naturáliích, přímo či nepřímo, v souvislosti se zaměstnáním; vzhledem k tomu, že ačkoliv je zásada stejné odměny přímo použitelná v případech, kde diskriminace může být odhalena pouze na základě kritérií rovného zacházení a stejné odměny za práci, existují také případy, kdy zavedení této zásady předpokládá přijetí dodatečných opatření, která jasněji vymezí její rozsah; vzhledem k tomu, že čl. 1 odst. 2 směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a zvyšování odborné kvalifikace a pracovní podmínky 20 stanoví, že Rada přijme na návrh Komise s cílem zajistit postupné zavedení zásady rovného zacházení v otázkách sociálního zabezpečení ustanovení 17 Úř.věst. č. C 134, 21. 5. 1983, s. 7. 18 Úř.věst. č. C 117, 30. 4. 1984, s. 169. 19 Úř.věst. č. C 35, 9. 2. 1984, s. 7. 20 Úř.věst. č. L 39, 14. 2. 1976, s. 40. 25

vymezující její obsah, rozsah a podmínky jejího použití; že Rada přijala za tímto účelem směrnici 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách sociálního zabezpečení 21 ; vzhledem k tomu, že čl. 3 odst. 3 směrnice 79/7/EHS stanoví, že Rada s cílem zajistit zavedení zásady rovného zacházení v systémech sociálního zabezpečení pracovníků přijme na návrh Komise ustanovení vymezující její obsah, rozsah a podrobnosti jejího provedení; vzhledem k tomu, že zásada rovného zacházení by měla být zavedena v systémech sociálního zabezpečení pracovníků, které poskytují ochranu proti rizikům stanoveným v čl. 3 odst. 1 směrnice 79/7/EHS, a také v těch, které poskytují zaměstnancům jakékoliv jiné požitky v hotovosti nebo v naturáliích ve smyslu Smlouvy; vzhledem k tomu, že se zavedení zásady rovného zacházení nedotýká ustanovení týkajících se ochrany žen z důvodů mateřství, PŘIJALA TUTO SMĚRNICI: Článek 1 Cílem této směrnice je zavést v systémech sociálního zabezpečení pracovníků zásadu rovného zacházení pro muže a ženy (dále jen zásada rovného zacházení ). Článek 2 1. Systémy sociálního zabezpečení pracovníků se rozumí systémy, které nejsou řízeny směrnicí 79/7/EHS, jejichž účelem je zajistit pracovníkům, jak zaměstnancům, tak i osobám samostatně výdělečně činným, v rámci podniku nebo skupiny podniků, v oblasti hospodářské činnosti, z oboru jednoho povolání nebo skupiny povolání, dávky určené jako doplněk k dávkám poskytovaným zákonnými systémy sociálního zabezpečení nebo jako jejich náhrada, nezávisle na tom zda členství v takových systémech je povinné nebo dobrovolné. 2. Tato směrnice se nevztahuje na: a) individuální smlouvy; b) systémy, které mají pouze jednoho člena; c) pojistné smlouvy, kde zaměstnavatel není smluvní stranou, v případě pracovníků pobírajících plat nebo mzdu; d) dobrovolná ustanovení systémů sociálního zabezpečení pracovníků, která jsou pracovníkům nabízena jednotlivě, aby jim zaručila: buď doplňkové dávky, nebo 21 Úř. věst. č. L 6, 10. 1. 1979, s. 24. 26

výběr data, kdy začnou být vypláceny běžné dávky, nebo výběr z několika dávek. Článek 3 Tato směrnice se vztahuje na pracující včetně samostatně výdělečně činných osob, osob, jejichž činnost je přerušena nemocí, mateřstvím, úrazem nebo nedobrovolnou nezaměstnaností a osob hledajících zaměstnání a na důchodce a na zdravotně postižené pracovníky. Tato směrnice se vztahuje na: Článek 4 a) systémy sociálního zabezpečení pracovníků, které zajišťují ochranu pro případ: nemoci, invalidity, stáří, včetně předčasného odchodu do důchodu, pracovních úrazů a nemocí z povolání, nezaměstnanosti; b) systémy sociálního zabezpečení pracovníků, které stanoví další sociální dávky, v hotovosti nebo v naturáliích, a zejména dávky pozůstalým a rodinné dávky, jsouli takovéto dávky určeny zaměstnancům, a tudíž představují požitky vyplácené zaměstnavatelem pracovníkovi z důvodu jeho zaměstnání. Článek 5 1. Za podmínek stanovených v následujících ustanoveních předpokládá zásada rovného zacházení zákaz přímé nebo nepřímé diskriminace na základě pohlaví, zejména odkazem na manželský nebo rodinný stav, obzvláště pokud jde o: rozsah použití systémů a podmínky přístupu k nim, povinnost přispívat a výpočet příspěvků, výpočet dávek včetně doplňkových dávek náležejících za manžela nebo manželku nebo vyživované osoby, a podmínky trvání a zachování nároku na dávky. 2. Zásada rovného zacházení se nedotýká ustanovení týkajících se ochrany žen z důvodů mateřství. 27

Článek 6 1. Ustanovení, která odporují zásadě rovného zacházení, zahrnují ustanovení založená na pohlaví, přímo nebo nepřímo, zejména odkazem na manželský nebo rodinný stav pro: a) určení osob, které se mohou účastnit systému sociálního zabezpečení pracovníků; b) stanovení povinného nebo dobrovolného charakteru účasti v systému; c) stanovení různých pravidel, pokud jde o věk pro vstup do systému nebo minimální dobu trvání zaměstnání nebo členství v systému vyžadovanou pro získání dávek; d) stanovení různých pravidel, s výjimkou písmen h) a i), pro vrácení příspěvků, pokud se pracovník odhlašuje ze systému, aniž by splnil podmínky, které mu zaručují doživotní právo na dlouhodobé dávky; e) stanovení různých podmínek pro přiznání dávek nebo omezení takových dávek na pracovníky jednoho nebo druhého pohlaví; f) stanovení rozdílných důchodových věků; g) pozastavení zachování nebo získání nároků na dávky, které přiznává zákon nebo smlouva a které jsou vypláceny zaměstnavatelem během mateřské dovolené nebo volna z rodinných důvodů; h) stanovení rozdílných úrovní dávek, s výjimkou nezbytných opatření přihlížejících k pojistně matematickým zásadám, které se liší podle pohlaví v případě dávek označených jako příspěvkové; i) stanovení rozdílných úrovní příspěvků pracovníků; stanovení rozdílných úrovní příspěvků zaměstnavatelů v případě dávek označených jako příspěvkové, s výjimkou snahy více vyrovnat výši těchto dávek; j) stanovení rozdílných norem nebo norem použitelných pouze na pracovníky určitého pohlaví, s výjimkou opatření stanovených v písmenech h) a i), pokud jde o zaručení nebo zachování nároku na doživotní dávky, když se pracovník odhlašuje ze systému. 2. Pokud je přiznání dávek v rozsahu této směrnice ponecháno úvaze řídících orgánů systému, musí tyto orgány přihlédnout k zásadě rovného zacházení. Článek 7 Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby: a) ustanovení kolektivních smluv, které jsou uzavírány povinně ze zákona, pracovních řádů podniků nebo jiné úpravy týkající se systémů sociálního zabezpečení pracovníků odporující zásadě rovného zacházení, byla od počátku neplatná nebo byla prohlášena neplatnými nebo byla pozměněna; 28

b) systémy obsahující takováto ustanovení nemohly být schváleny nebo rozšířeny správními opatřeními. Článek 8 1. Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby ustanovení systémů sociálního zabezpečení pracovníků odporující zásadě rovného zacházení byla pozměněna do 1. ledna 1993. 2. Tato směrnice nevylučuje, aby práva a povinnosti vztahující se k období členství v systému sociálního zabezpečení pracovníků před změnou tohoto systému podléhaly nadále ustanovením systému platným v daném období. Článek 9 Členské státy mohou odložit povinné použití zásady rovného zacházení pro: a) stanovení důchodového věku pro účely přiznání starobního důchodu a možné důsledky pro jiné dávky: buď do data, kdy bude dosaženo takové rovnosti v zákonných systémech, nebo nejpozdějido té doby, dokud nebude tato rovnost vyžadována směrnicí; b) pozůstalostní důchody, dokud nebude v tomto ohledu vyžadováno rovné zacházení v systémech sociálního zabezpečení směrnicí; c) použití čl. 6 odst. 1 písm. i) pro přihlédnutí k rozdílným pojistně matematickým zásadám, nejpozději do uplynutí třináctiletého období od oznámení této směrnice. Článek 10 Členské státy zavedou ve svých vnitrostátních právních předpisech taková opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby bylo všem osobám, které se cítí poškozené nedodržováním zásady rovného zacházení, umožněno domáhat se nápravy soudní cestou případně poté, co byla záležitost předložena jiným příslušným orgánům. Článek 11 Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby chránily pracovníky před propuštěním, pokud jde o reakci zaměstnavatele na stížnost podanou na úrovni podniku nebo soudní žalobu usilující o dodržování zásady rovného zacházení. Článek 12 1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do tří let po jejím oznámení. Neprodleně o nich uvědomí Komisi. 29

2. Členské státy sdělí Komisi nejpozději do pěti let po oznámení této směrnice všechny nezbytné informace za účelem umožnit Komisi vypracování zprávy pro Radu o použití této směrnice. Tato směrnice je určena členským státům. V Bruselu dne 24. července 1986. Článek 13 Za Radu předseda A. CLARK 30

SMĚRNICE RADY 96/97/ES ze dne 20. prosince 1996, kterou se mění směrnice 86/378/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 100 této smlouvy, s ohledem na návrh Komise 22, s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu 23, s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru 24, vzhledem k tomu, že článek 119 Smlouvy stanoví, že každý členský stát zajistí provedení zásady stejné odměny za stejnou práci pro pracující muže a ženy; že odměna za práci má být chápána jako běžná základní nebo minimální mzda nebo plat a jakékoliv jiné požitky, které zaměstnavatel vyplácí zaměstnanci v hotovosti nebo v naturáliích, přímo či nepřímo, v souvislosti se zaměstnáním; vzhledem k tomu, že ve svém rozsudku ze dne 17. května 1990 v případu 262/88: Barber vs. Guardian Royal Exchange Assurance Group 25, Soudní dvůr Evropských společenství potvrdil, že všechny formy pracovních důchodů tvoří součást odměny za práci ve smyslu článku 119 Smlouvy, vzhledem k tomu, že ve výše uvedeném rozsudku, upřesněném rozsudkem ze dne 14. prosince 1993 (případ C-110/91: Moroni vs. Collo GmbH) 26, Soudní dvůr vykládá článek 119 Smlouvy tak, že diskriminace mezi muži a ženami v systémech sociálního zabezpečení pracovníků je všeobecně zakázána, a ne pouze s ohledem na stanovení 22 Úř.věst. č. C 218, 23. 8. 1995, s. 5. 23 Stanovisko doručené dne 12. listopadu 1996 (Úř.věst. č. C 362, 2. 12. 1996). 24 Úř.věst. č. C 18, 22. 1. 1996, s. 132. 25 Sb. rozh. ESD 1990, s. I-1889. 26 Sb. rozh. ESD 1993, s. I-6591. 31

důchodového věku nebo při nabízení pracovního důchodu formou náhrady za propuštění z hospodářských důvodů; vzhledem k tomu, že v souladu s protokolem č. 2 týkajícím se článku 119 Smlouvy připojeným ke Smlouvě o založení Evropského společenství nejsou dávky ze systémů sociálního zabezpečení pracovníků považovány za odměnu, pokud jsou vypláceny za doby zaměstnání před 17. květnem 1990, s výjimkou případu pracovníků nebo osob uplatňujících nárok za ně, kteří před tímto dnem zahájili soudní řízení nebo uplatnili rovnocennou stížnost podle platných vnitrostátních právních předpisů; vzhledem k tomu, že ve svém rozsudku ze dne 28. září 1994 27 (případ C-57/93: Vroege vs. NCIV Instituut voor Volkshuisvesting BV a případ C-128/93: Fischer vs. Voorhuis Hengelo BV) Soudní dvůr rozhodl, že se výše uvedený protokol nedotýká práva přistoupit k důchodovému systému pracovníků, které se nadále řídí rozsudkem ze dne 13. května 1986 v případu 170/84: Bilka-Kaufhaus GmbH vs. Hartz 28, a že omezení časových účinků rozsudku ze dne 17. května 1990 v případu C-262/88: Barber vs. Guardian Royal Exchange Assurance Group se nevztahuje na právo přistoupit k důchodovému systému pracovníků; že Soudní dvůr také rozhodl, že vnitrostátních předpisů týkajících se lhůt pro podání žaloby se lze dovolat proti pracovníkům, kteří uplatní své právo přistoupit k důchodovému systému pracovníků, za předpokladu, že tyto předpisy nejsou méně příznivé pro tento druh žaloby než pro podobné žaloby podle vnitrostátních právních předpisů a že v praxi neznemožňují výkon práva Společenství; že Soudní dvůr také poznamenal, že skutečnost, že pracovník může zpětně uplatňovat nárok na přistoupení k důchodovému systému pracovníků, nezbavuje pracovníka povinnosti zaplatit příspěvky za dobu dotyčného členství; vzhledem k tomu, že vyloučení pracovníků z přístupu k podnikovému nebo odvětvovému systému sociálního zabezpečení z důvodu druhu jejich pracovních smluv může zakládat nepřímou diskriminaci vůči ženám; vzhledem k tomu, že ve svém rozsudku ze dne 9. listopadu 1993 (případ C-132/92: Birds Eye Walls Ltd. vs. Friedel M.Roberts) 29 Soudní dvůr také upřesnil, že není v rozporu s článkem 119 Smlouvy, pokud je při výpočtu částky přechodného důchodu, který je vyplácen zaměstnavatelem zaměstnaným mužům i ženám, kteří odešli do předčasného důchodu ze zdravotních důvodů, a který je určen k náhradě zejména ztráty jejich příjmu vyplývající ze skutečnosti, že nedosáhli ještě věku vyžadovaného pro vyplácení zákonného důchodu, přihlédnuto k částce zákonného důchodu, který budou později dostávat, a je jim podle toho částka přechodného důchodu snížena, i když v případě mužů a žen ve věku mezi 60 a 65 roky to znamená, že bývalá zaměstnaná žena dostává menší přechodný důchod než její mužský protějšek, přičemž rozdíl se rovná částce zákonného důchodu, na kterou má ona nárok od svého 60 roku věku za dobu zaměstnání splněnou u tohoto zaměstnavatele; 27 Sb. rozh. ESD 1994, s. I-4541 a Sb. rozh. ESD 1994, s. I-4583, v tomto pořadí. 28 Sb. rozh. ESD 1986, s. I-1607. 29 Sb. rozh. ESD 1993, s. I-5579. 32

vzhledem k tomu, že ve svém rozsudku ze dne 6. října 1993 (případ C-109/91: Ten Oever vs. Stichting Bedrijfspensioenfonds voor het Glazenwassres- en Schoonmaakbedrijs) 30 a ve svých rozsudcích ze dne 14. prosince 1993 (případ C- 110/91: Moroni vs. Collo GmbH), ze dne 22. prosince 1993 (případ C-152/91: Neath vs. Hugh Steeper Ltd.) 31 a ze dne 28. září 1994 (případ C-200/91: Coloroll Pension Trustees Ltd. proti Russell and others) 32 Soudní dvůr potvrzuje, že na základě rozsudku ze dne 17. května 1990 (případ C-262/88: Barber vs. Guardian Royal Exchange Group), přímého účinku článku 119 Smlouvy se lze dovolat pro účely domáhání se rovného zacházení v otázkách pracovních důchodů pouze ve vztahu k dávkám vypláceným za dobu zaměstnání po dni 17. května 1990, s výjimkou případu pracovníků nebo těch, kteří uplatňují nárok za ně, kteří před tímto dnem zahájili soudní řízení nebo uplatnili rovnocennou stížnost podle platných vnitrostátních právních předpisů; vzhledem k tomu, že ve výše uvedených rozsudcích (případ C-109/91: Ten Oever vs. Stichting Bedrijfspensioenfonds voor het Glazenwassres- en Schoonmaakbedrijs, a případ C-200/91: Coloroll Pension Trustees Ltd. vs. Russell and others) Soudní dvůr potvrzuje, že omezení časových účinků rozsudku v případu Barber se vztahuje na pozůstalostní penze a v důsledku toho může být rovné zacházení v této záležitosti uplatňováno pouze ve vztahu k dobám zaměstnání po dni 17. května 1990, s výjimkou případu těch, kteří před tímto dnem zahájili soudní řízení nebo uplatnili rovnocennou stížnost podle platných vnitrostátních právních předpisů; vzhledem k tomu, že navíc ve svých rozsudcích v případech C-152/91 a C-200/91 Soudní dvůr upřesňuje, že příspěvky pracujících mužů a žen do důchodového systému se zaručenou pevně stanovenou konečnou dávkou musí být stejné, protože se na ně vztahuje článek 119 Smlouvy, zatímco nerovnost příspěvků placených zaměstnavateli v rámci systémů dávek financovaných shromažďováním kapitálu, která je způsobena používáním pojistně-matematických faktorů rozlišujících pohlaví, nemá být posuzována s přihlédnutím k tomuto samému ustanovení; vzhledem k tomu, že ve svých rozsudcích ze dne 28. září 1994 33 (případ C-408/92: Smith vs. Advel Systems a případ C-28/93: Van den Akker vs. Stichting Shell Bedrijfspensionenfonds) Soudní dvůr poznamenává, že článek 119 Smlouvy zakazuje zaměstnavatelům, kteří přijali opatření nezbytná k dosažení souladu s rozsudkem Barber ze dne17. května 1990, aby zvyšovali důchodový věk pro ženy na úroveň věku stanoveného pro muže ve vztahu k dobám zaměstnání splněným v době mezi 17. květnem 1990 a dnem, kdy tato opatření vstoupí v platnost; na druhé straně, pokud jde o doby zaměstnání splněné po tomto dni, článek 119 nebrání zaměstnavateli, aby učinil takový krok; pokud jde o doby zaměstnání před 30 Sb. rozh. ESD 1993, s. I-4879. 31 Sb. rozh. ESD 1993, s. I-6953. 32 Sb. rozh. ESD 1994, s. I-4389. 33 Sb. rozh. ESD 1994, s. I-4435 a Sb. rozh. ESD 1994, s. I-4527, v tomto pořadí. 33