MARTIN ŠANDERA, PÁNI Z DOBRUŠKY A Z OPOČNA, KOLONIZÁTOŘI, DVOŘANÉ A VÁLEČNÍCI

Podobné dokumenty
AUGUSTIN ANDRLE, MĚSTA A OBCE VYSOKOMÝTSKA

Návrh znaku a vlajky. pro obec B O Š I C E. autor: Mgr. Jan Tejkal tel e-pošta: j.tejkal@volny.cz

Č E Š O V. Návrh znaku a vlajky. pro obec

Barevné řešení návrhu znaku obce:

Návrh znaku a vlajky pro obec DUŠEJOV

Bohumír Dragoun - Jiří Šindelář Méně známé feudální sídlo u Spů okr. Náchod

Návrh znaku a vlajky pro obec S T Á J

Kostel sv. Jakuba u Bochova

Vyšel II. svazek 25. dílu Monografie

Návrh znaku a vlajky pro obec BUDISLAV

Česká heraldika. Metodický pokyn. dru13_ceska_heraldika

Příloha č. 2 Základní informace o lokalitě1: Odůvodnění výzkumu: Cíle a navrhované metody výzkumu2: nedestruktivního částečně destruktivního

Návrh znaku a vlajky pro obec HUNTÍŘOV

Toto číslo je věnováno PhDr. Rudolfu Zrůbkovi (foto rodinný archiv rodiny Zrůbkovy).

VY_32_INOVACE_D56_VL4-5_NÁŠ_REGION

Návrh vlajky města Týniště nad Orlicí (Královéhradecký kraj) Leden 2011

Základy struktury odborného textu

Průzkumy a dokumentace historických objektů

Obecní symboly. Nevhodné je rovněž využití as špatné umístění drobných doprovodných obecních figur ve štítě.

SOUPIS ARCHEOLOGICKÝCH LOKALIT V CHLUMCI NAD CIDLINOU. Katastr: Chlumec nad Cidlinou Kód katastru:

Turistický průvodce I. zajímavosti z českých hradů a zámků 2

Figura cimbuřového dělení štítu v různých modifikacích představuje obecné vyjádření existence dvou historických tvrzí na území obce.

Návrh znaku a vlajky pro obec PLAVEČ

Jedovnické rybníky do roku 1450

Krajina v okolí Jevišovic byla osídlena už od pradávna. První zmínka o tomto městu pochází z roku 1289, kdy město patřilo Bočkovi z Kunštátu.

Návrh znaku a vlajky pro obec K U K S

Putování po archivech (nejen) za rodovou historií

KOLONIZACE A STŘEDOVĚKÁ MĚSTA A OBCHOD

Návrh znaku a vlajky pro obec J E N E Č

Jindřichohradecké vesnice

Předmět: Regionální turistické služby. Ročník: IV. Téma: Regiony ČR. Vypracoval: Mgr. Jaromír Šebek Materiál: VY_32_INOVACE_129 Datum: 11.3.

Základy genealogie aneb jak sestavit rodokmen únor květen 2015

PRVNÍ STŘEDOVĚKÉ MLÝNY POHÁNĚNÉ KOLY NA VRCHNÍ VODU A JEJICH MLECÍ KAMENY

Návrh znaku a vlajky pro obec NEMYŠL

Návrh znaku a vlajky

HISTORIE LIBERCE. Vytvořil: Mgr. Renáta Pokorná. VY_32_Inovace/8_ března 2012

Návrh obecního znaku a vlajky Vilémovic

Seznam prospektů v Bílých Poličanech (aktualizován k )

Vyšší odborná škola, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Kopřivnice, příspěvková organizace. Střední odborná škola MATURITNÍ PRÁCE

Závislost na počítačových hrách u žáků druhého stupně vybraných základních škol

NĚKTERÉ VZÁJEMNÉ VAZBY A VZTAHY

Návrh znaku a vlajky. pro obec

CZ.1.07/1.5.00/ Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

35. seminář knihovníků muzeí a galerií AMG ČR

David Mikoláš (2013)

Rožmberkové, řád sv. Jana Jeruzalémského a Strakonicko

Výnos děkana č. 8/2010

Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola elektrotechnická F. Křižíka Praha 1, Na Příkopě 16. Pokyny pro formální zpracování absolventské práce

Město Louny. č. 5/2005

REVITALIZACE NÁVSI V DOLNÍ KRUPÉ

Základní škola a Mateřská škola Vraclav, okres Ústí nad Orlicí

Hlavní pracovní náplní roku byly plošné výzkumy v jádrech měst. Největší akcí byl bezesporu výzkum na městské parcele v České Třebové, vedený jako

Projekt Poznej svůj kraj Jméno Dítěte

Národní technické muzeum Archiv Národního technického muzea. Zuman František

Návrh vlajky pro město HORAŽĎOVICE a historický znak města

Řešení 1H, 2D, 3B, 4C, 5F, 6E, 7J, 8G, 9I, 10A

Seznam prospektů v Bílých Poličanech (aktualizován k )

Regionální vlastivědná periodika v Bibliografii dějin Českých zemí Václava Horčáková

PSANÍ ODBORNÉHO TEXTU (např. SOČ, seminární práce)

Československé státní občanství dr. Josefu Colloredo-Mannsfeldovi potvrzeno MV ČR.

Putování s Emmou po hradech a zámcích. velká podzimní akce pro všechny, kteří chtěli něco udělat pro své zdraví

Staré Město u Uherského Hradiště, kód:

Tvorba odborné publikace

Oponentský posudek. habilitační práce JUDr. Renaty Veselé, Ph.D.

Vlčice u Javorníka. Identifikační údaje. Stručný popis. Olomoucký kraj 17 2' 46.7''

Marta Kadlecová. Monografie

Turistický průvodce III. zajímavosti z českých hradů a zámků 1

Návrhy na obecní znak a prapor

1. ROTUNDA SVATÉHOVÁCLAVA A JEJÍ OSUDY DO POČÁTKU STAVBY SPYTIHNĚVOVY BAZILIKY 31

ARCHEOLOGIE PRAVĚKÝCH ČECH. SV. 1-8 Jiráň, Luboš Venclová, Natalie (editoři) Praha: Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.

Komentář k obecním symbolům

GENEALOGIE v praxi. 9. přednáška Formy genealogických tabulek, možnosti zpracování

Pravěk a starověk / dějepisný atlas

Hrady v našem regionu Hrad Kunětická hora Hrad Lanšperk Hrad Litice Hrad Potštejn Hrad Žampach Zámky v našem regionu Nový zámek Kostelec nad Orlicí

ŘÁD RIGORÓZNÍHO ŘÍZENÍ Fakulty filozofické Univerzity Pardubice

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Návrh vlajky pro městys SLAVĚTÍN a historický znak městyse

Výkaz metodické a restaurátorské pomoci Východočeského muzea v Pardubicích za druhé pololetí roku 2016 ( )

Digitální učební materiál

Návrh znaku a vlajky. pro obec S V O J K O V

Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.7. Bohumír Dragoun

Návod. Hra je určena pro dvojici žáků. Žáci si při ní opakují a rozšiřují své znalosti ze středověké historie naší vlasti. Mohou využít také odhad.

Pokyny pro formální zpracování maturitní práce

Sem napíšeš název práce

ZÁKRAVÍ A RICHMWALD MÍSTA BEZE JMEN, JMÉNA BEZ MÍST

Význam oslav pro Broumovsko pro Broumovsko znamená toto výročí okamžik objevení místa za kopcem prvními obyvateli připomínáme si hodnoty, které zde

svými 140 místnostmi, bohatě vybavenými, nabízí několik variant prohlídek Přijměte pozvání na půjčka hluboká nad vltavou

Milevský znak. Formy užití

SPECIFICKÉ OPATŘENÍ DĚKANA FAKULTY VOJENSKÉHO ZDRAVOTNICTVÍ UNIVERZITY OBRANY K HABILITAČNÍM ŘÍZENÍM A ŘÍZENÍM KE JMENOVÁNÍ PROFESOREM

DVOULETÉ STUDIUM PAMÁTKOVÉ PÉČE UČEBNÍ PLÁN

zpravodaj Českomoravské rady Svazu klubů mládeže

Informace ze zdravotnictví Královéhradeckého kraje

Výkaz metodické a restaurátorské pomoci Východočeského muzea v Pardubicích za první pololetí roku 2018 ( )

Muzeum Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech pobočka Západočeského muzea v Plzni, p.o. NABÍDKA PROGRAMŮ PRO ŠKOLY 2018 / 2019

Základní informace obec Mokré rok 2014

ČESKÝ STÁT ZA PŘEMYSLOVSKÝCH KRÁLŮ PRACOVNÍ LIST

Návrh znaku a vlajky. pro obec VESELÁ

Nové Město na Moravě. Historie a současnost část I.

ZÁKLADNÍ INFORMACE REDAKČNÍ RADA TERMÍNY ČLENĚNÍ PŘÍSPĚVKŮ

Předci. Střen: Lubomír Jaroš, PharmDr., lékárník *10. července 1956 Liberec. Předci po meči:

Transkript:

ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 14: 414 439 (2007) jejího ověření jinde, čímž autor úspěšně navazuje na svoji práci o osobnostech Vysokého Mýta. Obtížně pochopitelné zůstává, jaká motivace vedla autora k pokusu napsat knihu o městech a vsích na Vysokomýtsku, když neudělal to nejpodstatnější, co je základem každé odborné práce včetně populárně naučné. Nedal si práci s důsledným zjišťováním a následným (opět důsledným) ověřováním i nejzákladnějších informací. Důsledné, ovšem zcela nestandardní, je snad jen používání poněkud zavádějícího titulu Dr. (skutečný titul je však PaedDr.) před jménem A. Andrleho, jak se s tím setkáme třeba i na přebalu knihy. Tato důslednost pak bohužel zůstává jedinou, se kterou se čtenář v knize setkává. David Vích, Radim Urbánek, Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě MARTIN ŠANDERA, PÁNI Z DOBRUŠKY A Z OPOČNA, KOLONIZÁTOŘI, DVOŘANÉ A VÁLEČNÍCI Bohumír Němec Veduta, České Budějovice 2007, 186 s., s obr. v textu a barevnou přílohou. Když se nedlouho před Vánocemi roku 2007 na knihkupeckých pultech objevila monografie východočeského šlechtického rodu, který po meči vymřel v závěru husitského revolučního hnutí, mnozí milovníci regionální historie ji s radostí zakoupili a těšili se na nový pohled na dějiny kraje v podhůří Orlických hor na Zlatém potoce. Autor mladší generace přednáší na Historickém ústavu Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové, jejímž je absolventem, a specializuje se na období 15. století. V roce 2005 ve stejném vydavatelství publikoval knihu Zikmun dovi věrní na českém severovýchodě, Opočenská strana v husitské revoluci. Martin Šandera novou knihu rozčlenil do šesti kapitol. První přibli žuje původ rodu v západních a středních Čechách. Jeho skutečné zakladatele nelze pro nedostatek pramenů přesně identifikovat; násle dují kapitoly první páni z Dobrušky a tvůrce rodového panství Mutina, jeho následovník Sezema z Dobrušky a období závěru 14. století, kdy v osobě Štěpána z Dobrušky a Opočna rod vystoupal až do nejvyšších feudálních kruhů. Závěrečná kapitola členěná do šesti oddílů je nejroz sáhlejší, tvoří polovinu vlastního textu knihy, nepochybně i v důsledku nárůstu počtu zpráv o období 15. století, a je věnována osobě posledního mužského příslušníka rodu Jana mladšího z Opočna, zvaného Městecký (+1432). Prameny k dějinám rodu jsou přehledně shrnuty v úvodní části knihy, závěr práce tvoří obsáhlé poznámky, rodokmen pánů z Dobrušky a Opočna, kresby a fotografie jejich pečetí, seznam zkratek, 430

RECENZE A ZPRÁVY O LITERATUŘE pramenů a literatury, seznam příloh a vyobrazení, rejstříky osobních a místních jmen. Úplný závěr patří německému resumé. Kniha tak působí dojmem kvalitní fundované historické práce. Při čtení se však dobereme četných překvapení, podezření a ve druhé polovině knihy i smutných jistot. Již na s. 13 najdeme první z dlou hých latinských citací, které však nejenže nejsou přeloženy do češtiny, a to ani v poznámkách, ale autor se dokonce neobtěžuje alespoň para frázovat jejich obsah; jedna z nich o zasedání tří členů rodu na zemském soudu v roce1410 se kupodivu opakuje ve stejném znění opakuje a to dokonce na sousedních stranách (viz s. 64 a 65). Partie věnované Janu Městeckému z Opočna nepřinášejí při srovnání s jmenovanou Šande rovou první knihou nic nového. Jedná se totiž jen o její zkrácenou kopii, a to včetně poznámkového aparátu a výběru ilustrací. Například strany 67 73 jsou beze změny převzaty ze Zikmundových věrných (s. 18 25), strany 98 114 odpovídají stranám 68 94 a tak podobně až do konce publikace. Polovina knihy byla tedy bez již jednou publikována a nyní bez větších úprav převzata. Je jasné, že je obtížné psát dvakrát o témže tématu, ale takto by čtenář být podváděn neměl. Autor měl podle našeho názoru prostě odkázat nebo opakovaně odkazovat na publikaci již vydanou. Chápeme tuto situaci jako autorovo etické pochybení a doufáme, že se M. Šandera nechystá zpracovat v podobném stylu publikaci o rodu pánů z Častolovic nebo o Půtovi nejmladším z Častolovic, o němž také psal v Zikmundových věrných. Hlavního viníka celé situace nehledejme v tvůr cích počítačového softwaru, kteří vytvořili funkci kopírování, ale v auto rovi, který z nějakých důvodů nenapsal tyto pasáže jinak. Zda byl na vině chvat, kterému lze snad přičíst absenci některých publikací citovaných v poznámkách v seznamu literatury (např. v kapitole III pozn. 5 práce L. Hladkého Několik poznámek k počátkům města Dobrušky a jejímu opevnění ze sborníku Orlické hory a Podorlicko 11, dále práci J. Ptáčka Opočen (Opočno) a Leštná (Dobruška), hradiště (hrad) a trhová ves (město) a jejich vztahy v 11. 14. století z téhož sborníku, také práci J. Urbana Hynek Krušina z Lichtenburka a husitská revoluce, FHB 4, 1982, či příspěvek J. Šůly Opočenský rybník Broumar, jeho vznik a název, Zpravodaj Místopisné komise ČSAV 1978; také postrádáme závažný příspěvek F. Musila Několik poznámek ke starším dějinám Podorlicka, Orlické hory a Podorlicko 10, obsahu jící další hypotézu o vzniku písemnými prameny nedoloženého hradu Dobřany v Orlických horách), nepřesnosti typu Lipovský (kapitola I, pozn. 1, správně Likovský) či záměnu Křivic za Křovice (s. 43) anebo se jedná o hlubší nedostatky, pochopíme na právě zmíněné straně 43. Tolerujme technické chyby, zdvojení Křovic (místo správného odlišení Křivic a Křovic) či vznik osad Volské Doly a Mělčiny asi způsobené počítačovou funkcí Automatické opravy (správně Valské Doly a Mělčany), ale umístění kostelů 431

ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 14: 414 439 (2007) sv. Zikmunda do Bolehošťské Lhoty (kostel s tímto patrociniem se nachází v Králově Lhotě, která ale pánům z Dobrušky a Opočna nepatřila), kostela sv. Štěpána do Čánky či jiného kostela do zaniklého Příčna (jehož přesná lokalizace nebyla dosud provedena, odkud autor čerpá svou jistotu o kos tele?), když ani v jedné obci kostel nikdy nebyl, anebo obdobné umístění kostela sv. Václava do Křovic (uvedená poloha 2 km severně od Dobrušky vylučuje výše uvedené Křivice, kde je navíc kostel sv. Vavřince; zasvěcení sv. Václavu ukazuje k Dobrušce!) vrhá nejtemnější stíny na autorovy znalosti místopisu. Nejedná se v této partii nakonec o velmi nedokonalý přepis autorových výpisků z literatury? Na několika místech k tomu podoba textu svádí. V předchozích kapitolách také zjišťujeme, že Martin Šandera bohužel nedokázal překročit hranice svého oboru směrem k archeologii, jejíž dosavadní poznatky například u hradu Skuhrova hovoří o vzniku poněkud mladším, než je udávaná existence k poslední čtvrtině 13. století. Nepomiňme zvláštní argumentaci o jeho poloze při obchodní cestě údolím Bělé (s. 16). Kam asi v závěru 13. století tato komunikace ze Skuhrova vedla? U hradu Chábory (s. 22) je nutné připomenout, že se nenachází u obce, ale přímo nad středem její pravobřežní (kdysi dobrušské) části a navíc z jeho plochy pocházejí nečetné nálezy keramiky zařaditelné do 13. století. Množství drobnějších i závažnějších nedostatků nalezneme porůznu v celém textu. Například na s. 13 se píše o kamenném hradu v Kostomlatech, ten však je jinde uváděn jako cihelný. Obnovené použití predikátu z Dobrušky v závěru 14. století, namísto z Opočna lze jednoduše přičíst ztrátě Opočna a nemusíme konstruovat teorie o poskvrně jména násilnou smrtí Štěpána z Opočna (s. 57). Archaizujícím dojmem působí ne zcela důsledná snaha o používání jmen hradů Lanšperk a Lichnice ve starších tvarech (Landšperk, Lichtenburk). Vskutku nedostatečnou pozornost věnoval autor erbu pánů z Dobruš ky a Opočna, jehož dva kosmé stříbrné pruhy v červeném poli přešly také do štítu znaku města Dobrušky. (Je nesporně zajímavé, že věta na s. 42, v níž se hovoří o dvou kosmých stříbrných pruzích v červeném poli naprosto nelogicky pokračuje: pokosé modré pruhy ve stříbrném poli. (Zde upozorňujeme, že při popisu znaku začínáme štítem, teprve poté následuje popis heraldické figury. Autor se této zásadní chyby dopustil hned dvakrát po sobě.) Co je to však za nesmysl? Proč dvojí podoba znaku? Znamená to, že by byly alternativně možné ve stříbrném poli dva modré pruhy? Proč jednou kov na barvě a po druhé barva na kovu? Autor bohužel toto krátké spojení ponechává bez vysvětlení. M. Šan dera si znaku pánů z Dobruška a Opočna všímá ještě jednou na s. 57, kde se zmiňuje o tom, že Jaroslav z Dobrušky se oženil s Annou z Choust níka, poslední členkou tohoto rodu, po němž převzal do znaku (skoro se chce napsat aliančního, i když jsme si vědomi, že předbíháme dobu) 432

RECENZE A ZPRÁVY O LITERATUŘE červený šikmo položený (dobývací, útočný, ztečný) žebřík ve stříbrném poli, a to buď do 2. a 3. znakového pole, došlo také k alternaci 1. a 4. polem. (Zde se autor při popisu znaku dopustil stejné chyby potřetí.) Nahlédneme li do přílohy nazvané Pečeti pánů z Dobrušky a z Opočna (s. 160 162; jsou to reprodukce a kresby otisků, protože legendy v opise jsou čitelné), zjistíme, že co se týče alternace, má autor pravdu, avšak že žebřík je položený nikoliv šikmo, ale kosmo. Pokud víme, autor nikde neupozorňuje, že např. Mutina z Dobrušky (1320 a 1351) užíval střídavě čtyři šikmé pruhy, Perchta z Kostomlat (1351) střídavě pět pruhů, zatímco předpokládaný předek Mutina z Kostomlat (1284) střídavě kosmé čtyři pruhy; v těchto případech těžko můžeme stanovit, co je štít, co heraldická figura a jaké jsou tinktury. Pouze u Mutiny z Kostomlat se zdá, že kosmé pruhy od shora se střídaly v pořadí červený, stříbrný, červený a stříbrný, stejně tak u Sezemy z Dobrušky (1363), ovšem v tomto případě to byly pruhy šikmé. Sezema (1364) však užil čtyři kosmé pruhy, jejichž tinktury se opět nedají určit; nad štítem je kolčí helm, z něhož vyrůstá blíže neurčitelný klenot. Na pečetích Jaroslava z Dobrušky a z Opočna (1398, 1400) nacházíme ve čtvrceném štítu v 1. a 4. poli kosmo položený útočný žebřík, ve 2. a 3. poli čtyři kosmé pruhy; tinktury polí i figur jsou opět nezjistitelné. Jaroslav z Dobrušky a z Opočna použil jednou (1402) pečeť pouze se čtyřmi kosmými pruhy, jejichž reliéfní rozlišení (1. a 3. jsou vyšší) má jistě naznačit rozdíly v tinkturách (nižší kov, asi stříbro, vyšší barva, zřejmě červená). Stejné rozlišení pruhů vidíme i na uvedené Jaroslavově pečeti z roku 1400 a na dvou otiscích pečetí jeho bratra Štěpána z Opočna (1387, 1390), který zde také použil kosmý žebřík v 1. a 4. poli čtvrceného štítu. Na jiném otisku pečeti Jaroslava z Dobrušky (1408) je stejný štít doplněný honosnými prvky zjednodušeným kolčím helmem s náznaky fanfrnochů a klenotem se třemi kosmými pruhy. Čtvrcený štít užíval také Jaroslavův bratr Jan st. z Frymburka (1423) a zachoval jej i poslední příslušník rodu po meči, neblaze proslulý Jan Městecký z Opočna (1427), v jejichž pečetích jsou v 1. a 4. poli čtyři kosmé pruhy a ve 2. a 3. poli žebřík. Jan Městecký také použil (1427) původní a nejčastěji užívané pečetní znamení pánů z Dobrušky štít se čtyřmi kosmými pruhy střídavých blíže neurčitelných tinktur. Je přímo nepochopitelné, že autor nedokázal začlenit do své práce když už ne ucelenou kapitolku, tak alespoň exkurz věnovaný erbu a pečetím svých protagonistů. Vždyť pečeť byla v této době vlastně podpisem svého majitele, dosvědčovala jeho identitu. Dnes vycházejí dvě edice zabývající se historií našich šlechtických rodů, a sice v Nakla datelství Lidové noviny a ve Vedutě. V první edici se samostatné kapitoly či exkurzy věnované rodové heraldice a sfragistice staly více méně 433

ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 14: 414 439 (2007) pravidlem (z pěti zatím vydaných svazků chybí pouze v jednom). Jistý náznak pojednání o rodovém erbu nacházíme také v Dějinách rodu Kinských (Veduta 2004) od A. Valenty ze stejného pracoviště. (Zřejmě by to chtělo více důslednosti i ze strany nakladatele.) Na s. 30 se mezi odkazy 18 a 19 hovoří o poloze a stavební podstatě dobrušského kostela ve 14. století, ale není jasné, proč v příslušné poznámce 19 jsou uváděny Knihy erekční a práce J. Kurky (Archi diakonáty...), zatímco v textu se přímo píše o nedávném nálezu kamen ného svorníku zdobeného soukenickým znakem (asi by bylo výstižnější symboly, emblémy soukenického řemesla, soukenický znak jako takový neexistoval), který je sice důkazem vysokých stavebních kvalit dobrušského farního a i záhy i děkanského kostela (ovšem nikoliv z doby pánů z Dobruš ky, ale až z první poloviny 16. století; soukenický cech vznikl v Dobrušce až v roce 1513). Pomiňme tedy skutečnost, že tento artefakt pochází až z období pozdní gotiky a autor se o jeho existenci dozvěděl z příspěvku J. Slavíka ve sborníku Křesťanství v Podorlicku z roku 2000 (tento sborník M. Šandera chybně zařadil v seznamu literatury pod jméno autora úvodního příspěvku R. Zrůbka, zatímco editora J. Macha vynechal) nebo z dalšího příspěvku téhož autora (Výroční zpráva za rok 1998, Pardubice, Památkový ústav 1999). Není jasné, kde autor zjistil, že z řemesel zde měli význam soukeníci, kterým náležela valcha u vody, a kováři (soukenický cech se přece konstituoval až v roce 1513), také že od 14. století měla Dobruška týdenní trhy v úterý, dále výroční trhy, ovšem vše bez odkazu na prameny a literaturu. Nic z toho neuvádí ani Matouš, Václav: Dějiny města Dobrušky v datech, Dobruška 1994 (má teprve dva výroční trhy v pondělí po sv. Jiří a na den sv. Jiljí 1. září, které udělil až král Vladislav II. v roce 1495). Také není jasné, odkud autor bere přesvědčení, že správu zde, s jistotou od výše uvedeného Sezemova privilegia (1364 práva magdeburská pozn. recenzentů) vykonávali čtyři konšelé a rychtář (vše s. 42). Pochybujeme, že by městečko Frymburk(?) Hrádek (Nový od 18. století) a další městečka (Chlumec nad Cidlinou, Heřmanův Městec a Žleby), jež páni z Dobrušky a Opočna získali později, do jisté míry snesla srovnání s Dobruškou (s. 42). Autor sice zařadil Seznam zkratek (s. 163 164), v němž však bohužel nenajdeme všechny zkratky použité v poznámkovém aparátu, například často se opakující zkratku PDZ; teprve po delším pátrání v seznamu pramenů a literatury zjistíme, že se jedná o zkratku názvu Emlerovy edice Pozůstatky desk zemských roku 1541 pohořalých (Praha 1879). Je tedy zřejmé, že autor nezvládl základní techniku historické práce. Nedobrý dojem z celé knihy bohužel nevyváží velmi pěkná obrazová příloha (část fotografií v barevné příloze, ale na kresbě Opočna na s. 32 neodpovídá předloze podoba jižní části hlavní zámecké budovy srv. reprodukci in 434

RECENZE A ZPRÁVY O LITERATUŘE Musil, F. Svoboda, L.: Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou, 1998) ani záslužné zveřejnění fotografií a kreseb pečetí příslušníků rodu z Dobrušky a Opočna (ovšem bez dalšího komentáře). V publikaci postrádáme nezbytný interdisciplinární přístup (archeo logie), nezbytnou důvěrnou znalost místopisu, vývoje osídlení (autor nepoužil základní práci J. V. Šimáka Středověká kolonizace v zemích českých, České dějiny sv. I/5 z r. 1938) i regionální literatury, kde by bylo možné získat řadu podnětů, případně s jejich závěry polemizovat (např. Josef Doberský: Půdorysy vesnic na Dobrušsku, in Orlické hory a Podorlicko 6, 1974, s. 393 409 nebo Jiří Slavík: Dva renesanční kostely z Opočenska, in Orlické hory a Podorlicko 9, 1999, s. 73 85). Autor osvědčil svou znalost husitského období, ale první část knihy nedopadla šťastně. Nevíme, nakolik respektoval připomínky a poznámky lektora prof. PhDr. Fran tiška Musila, CSc., ale předpokládáme, že nějaké výhrady být musely. Druhá polovina publikace je jen kopií z dříve vydané práce, zatímco hodnotu první části snižuje množství chyb a méně či více závažných nedostatků. Ladislav Hladký Josef Ptáček Jiří Slavík LANŠKROUNSKO, VLASTIVĚDNÝ SBORNÍK MĚSTSKÉHO MUZEA LANŠKROUN 3. ročník 2005, Městské muzeum Lanškroun, 56 s. s obr. 4. ročník 2006, Městské muzeum Lanškroun, 56 s. s obr. Pracovníci lanškrounského muzea pokračují ve vydávání populárně laděného sborníku ve svěží podobě obsahové i grafické. Stále širší autorský kolektiv ukazuje, že zájem o vlastivědu v tomto pohraničním území, postiženém po 2. světové válce odsunem německy mluvících obyvatel a peripetiemi nového osídlování, není omezen na úzký kruh vzdělanců a staromilců. Ve 3. čísle sborníku nalezneme příspěvky F. Musila (o historii dvora Kronfeld a Kronhof), Věry Sekotové (dějiny lanškrounské farnosti), smutné výročí roku 1950 připomíná skupina článků o lanškrounském hokeji a Ing. Bohumilu Modrém, členu československého hokejového mužstva. Zaujmou i životopisný příspěvek o rodině Erxlebenů a na něj navazující příspěvek o záhadné sbírce fosílií. Ve sborníčku nalezneme i příspěvky z novodobých dějin, nechybějí ani informace o výtvarném umění či současné architektuře Lanškrouna. Čtvrtý ročník sborníku otevírají rozsáhlejší historické práce. V první F. Musil přibližuje dějiny tvrze v Petrovicích a V. Sekotová pokračuje v líčení dějin lanškrounské farnosti. J. Slavík referuje o nálezech ve 435