Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Diagnostika gravidity ovcí a určování počtu plodů Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Martin Hošek, Ph.D. Vypracovala: Jana Máchová Brno 2008

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Diagnostika gravidity ovcí a určování počtu plodů vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně. dne podpis bakaláře

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych touto cestou poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce panu Ing. Martinu Hoškovi Ph.D. za odbornou pomoc, konzultace a cenné rady.

ANNOTATION The aim of this thesis is an introduction to the problem of breeding sheep with focus on their reproduction and on various methods of diagnosis pregnancy and determining fetal numbers in sheep. Real time, B-mode ultrasonography appears to be the most practical and accurate method. It is possible to say, that the pregnancy diagnosis in sheep is a common examination. Accurate scanning demands a high degree of skill on the part of the operator. Early detection of pregnancy would enable the producer to supply adequate food to feed pregnant and barren ewes rationally and control infertility. The principal benefits of the use of the technique include the ability to relate feed inputs in late pregnancy to fetal numbers, thus improving efficiency of use of feedstuffs. Feeding in relation to litter size also offers a means of manipulating lamb birthweights and can lead to substantial reductions in levels of mortality of lambs and ewes. Key words: ultrasound scanning, ewes, pregnancy diagnosis, litter size Cílem této práce bylo seznámit se s problematikou chovu ovcí se zaměřením na jejich reprodukci a především se věnovat různým metodám zjišťování gravidity a stanovení počtu plodů u ovcí. B způsob zobrazení se jeví jako nepraktičtější a nejpřesnější metoda. O diagnostice březosti u ovcí lze říci, že jde o běžné vyšetření. Přesné skenování vyžaduje vysoký stupeň zručnosti u operátora. Včasné zjištění březosti umožní chovateli rozumně opatřit adekvátní potravu ke krmení březích a jalových bahnic a kontrolovat neplodnost. Hlavní užitek z použití této techniky zahrnuje schopnost vázat vstupy v krmení v pozdní graviditě na počet plodů, tudíž dojde ke zlepšení použití krmiva. Krmení ve vztahu k velikosti vrhu tedy poskytuje prostředky k ovlivnění porodní hmotnosti jehněte a může vést k podstatnému snížení na úrovni úmrtnosti jehňat i bahnic. vrhu Klíčová slova: ultrazvukové snímání, bahnice, diagnostika březosti, velikost

OBSAH 1. Úvod... 6 2. Cíl práce... 7 3. Literární přehled... 8 3.1. Pohlavní soustava bahnice 8 3.2. Reprodukce ovcí... 9 3.2.1. Pohlavní cyklus.. 11 3.2.2. Inseminace.. 13 3.2.3. Březost. 17 3.2.4. Porod... 18 3.2.5. Ekonomika reprodukce 19 3.3. Metody diagnostiky gravidity 20 3.4. Ultrazvukové diagnostické metody a principy ultrasonografie.. 22 3.4.1. Ultrazvukové diagnostické metody. 22 3.4.2. Dynamický B způsob zobrazení 23 3.4.2.1. Způsoby dynamického B zobrazení 24 3.4.3. Ultrazvukové sondy.. 25 3.4.4. Zpracování signálu a tvorba obrazu.. 26 3.4.4.1. Konečný obraz na monitoru u B způsobu zobrazení.. 26 3.4.4.2. Ultrazvukové přístroje... 27 3.5. Vliv ultrazvuku na živý organismus... 27 3.6. Ultrasonografie bahnic 28 3.6.1. Vyšetřovací technika 28 3.6.2. Příprava, vlastní skenování gravidity a interpretace obrazu. 29 3.6.3. Výhody a nevýhody sonografie 30 4. Závěr.. 32 5. Seznam použité literatury 33 6. Přílohy 35

1. ÚVOD Ovce jsou jedním z prvních druhů zvířat chovaným na světě, pro svou nenáročnost se dají chovat téměř za všech výrobních i klimatických podmínek. Chov ovcí u nás má již dlouholetou tradici. Na konci 19. století zde bylo chováno více než 2 miliony ks ovcí, přičemž se ovce chovaly jak ve velkých stádech, tak i v menších. Ovčáctví dosáhlo výborných výsledků, které ho proslavily i mimo území našeho státu. Chov ovcí je dvojího významu, produkčního a mimoprodukčního. V posledních letech je více oceňován hlavně mimoprodukční význam, zejména v evropských zemích. Ovce jsou využity k údržbě trvalých travních porostů, které se nacházejí převážně v okrajových a těžko přístupných horských a podhorských oblastech, jejichž rozloha se stále zvyšuje. Tento způsob využití se zdá být nejen nejlevnějším, ale i nejefektivnějším a nejzdravějším. Produkční význam chovu ovcí je samozřejmě hlavním ekonomickým aspektem. K hlavním produktům patří maso, vlna, mléko a kůže. V současnosti u nás není chov ovcí tolik rozšířen jako jinde v Evropě, což má souvislost se změnou ekonomického hospodaření po roce 1989. Změnilo se výrobní zaměření z vlnařské užitkovosti především na masnou užitkovost, a proto se zvyšují nároky na plodnost ovcí, což tedy souvisí se snahou zlepšit výživové podmínky bahnic v průběhu gravidity a také hlavně zpřesnit stanovení počtu plodů, tím se dostává do popředí zájmu chovatelů možnost využití ultrazvukové diagnostiky březosti. 6

2. CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Cílem této bakalářské práce je seznámit se s problematikou chovu ovcí zaměřenou na jejich produkci, tzn. stručně popsat anatomii jejich reprodukčních orgánů a zároveň se seznámit s jejich reprodukčním cyklem v širších souvislostech. Hlavním cílem této práce je seznámit se s různými metodami zjišťování březosti u ovcí, se zaměřením na ultrazvukovou metodu diagnostiky gravidity, která se jeví jako jedna z nejperspektivnějších. Všechna dosud uvedená témata přímo souvisí s reprodukční potencí jehnic a bahnic, jejich znalost tedy ovlivňuje celkovou rentabilitu chovu ovcí a neměla by být chovateli podceňována. 7

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Pohlavní soustava bahnice Vaječník Ovarium Vaječníky (pohlavní žlázy) jsou oválného tvaru a na omak působí pružně. (Horák et al., 2004) Tvarem se podobají lískovému ořechu, jejich hmotnost je jen 1 2 g a průměr 1,5 1,8 cm. (Marvan et al., 2003) Ovariální folikuly zde v době říje prominují a mají podobu puchýřků o velikosti několika milimetrů. Po ovulaci a v době březosti tu lze na povrchu nalézt žlutá tělíska, která jsou ale barvy šedočervené v počtu odpovídajícím množství ovulovaných folikulů a pozdějších zárodků v děloze. Ve většině případů jsou to 1 až 3 žlutá tělíska. Vaječníky se nacházejí v břišní dutině, u jejíhož stropu jsou zavěšené, před vstupem do pánevní dutiny, asi v úrovni pátého bederního obratle, po stranách vrcholů děložních rohů, které jsou stočeny do spirály. (Horák et al., 2004) Vejcovod Oviductus Vejcovody u ovce mají vzhled tenké trubičky o délce 10 15 cm a na omak jsou tuhé. Lze je nalézt mezi vaječníkem a děložním rohem. Na začátku jsou rozšířené do nálevky, která tvoří obal povrchu vaječníku a odtud probíhají v kličkách ve směru děložního rohu. (Horák et al., 2004) Děloha Uterus Ovce má dvojrohou rozdělenou dělohu uterus bicornis subseptus. Děložní rohy cornua uteri, jsou kranioventrálně stočené, jejich volná část je dlouhá 12 cm a k sobě se přikládají asi v délce 4 cm. (Koželuh et al., 1962) Sliznice stěny děložní tvoří karunkuly v počtu 80 150, které mohou být i pigmentované. Na těchto karunkulech je upevněna placenta, ve které se vyvíjejí plody. Tělo děložní je dlouhé asi 3 cm a přechází v děložní krček cervix uteri, který je dlouhý 4 6 cm. Ten dutinu děložní uzavírá a fyziologicky je otevřený pouze ve dvou případech, a to v době říje a při porodu. Krček děložní se vyklenuje do dutiny pochvy jako nevýrazný čípek. Uvnitř krčku děložního tvoří sliznice podélné a příčné kruhové řasy, které mohou komplikovat inseminaci. (Horák et al., 2004) 8

Pochva Vagina U bahnice má tvar dlouhé úzké trubice o délce asi 8 15 cm. Začátek se nachází u děložního čípku a v úrovni vnějšího ústí močové trubice na dně pochvy přechází do poševní předsíně. (Horák et al., 2004) Poševní předsíň Vestibulum vaginae Je pokračováním pochvy směrem k vulvě. Její délka je asi 5 cm a končí navenek vulvou s roztažitelnou stydkou štěrbinou, která je ohraničena ze stran stydkými pysky labia pupenda. (Horák et al., 2004) Na spodní straně poševní předsíně se nachází poštěváček clitoris. (Koželuh et al., 1962) Ve stěnách poševní předsíně se nacházejí velké a malé předsíňové žlázy vylučující zvláště při kopulaci hlenovitý sekret, který sliznici předsíně zvlhčuje. (Horák et al., 2004) 3.2 Reprodukce ovcí Plodnost je užitková vlastnost totálně ovlivňující chov ovcí a jeho efektivnost. Celkově má na plodnost vliv celá řada vnitřních a vnějších faktorů, zatímco z genetického hlediska je podmíněna jen asi 20 %. (Kuchtík et al., 2007) U bahnic ji můžeme vyjádřit celkovým počtem ovulovaných vajíček, narozenými jehňaty, mateřskými schopnostmi a počtem odchovaných jehňat za určitou dobu. (Vaněk, Štolc et al., 2002) Vysoká plodnost je většinou důkazem dobré chovatelské úrovně a dobrého zdravotního stavu zvířat, který se projevuje na odchovu jehňat. Ve vyspělých chovech se úhyny jehňat pohybují na úrovni do 5 %. Plodnost by se měla hodnotit až za delší dobu, nejlépe po 2 3 vrzích. Nejvyšší plodnost u bahnic je dosahována ve 3. 5. vrhu, v souvislosti s dokončením jejich tělesného růstu a vývinu. Plodnost ovcí je hodnocena několika ukazateli. Procento oplodnění souvisí s výživou, způsobem plemenitby, zdravotním stavem ovcí aj., ve vyspělých chovatelských podmínkách by se nemělo propadnout pod hranici 95 %. Po prvním zapouštění zůstává u přirozené plemenitby množství jalových bahnic v průměru 10 30 %, po druhém 7 8 %, po třetím asi 2 5 %. Po první inseminaci čerstvým ejakulátem je dosahováno oplození 60 70 %, u zmrazeného 9

semene zpravidla asi 40 60 %. V praxi se již začínají uplatňovat intenzivnější formy reprodukce, např. bahnění 3x za 2 roky. (Horák et al., 2004) Domácí ovce jsou pohlavně dospělé dříve, již před koncem tělesné dospělosti, tj. ve věku 5 8 měsíců. Tradičně se u nás zapouštějí 16 18 měsíční ročky, jejichž hmotnost by měla dosahovat 3/4-4/5 hmotnosti dospělých zvířat. U ovcí je snaha o zkrácení jejich generačního intervalu a časnější používání v plemenitbě zvířata obojího pohlaví. Nezbytná je dobrá výživa a dostatečně raná plemena. Jehnice a beránky je možné poprvé použít k plemenitbě ve stáří 10 až 12 měsíců, ale je naprosto nutné, aby jejich minimální živá hmotnost dosahovala alespoň 2/3 hmotnosti dospělých zvířat. Ranější zapouštění se u nás používá u masných plemen ovcí, zejména u plemene charollais. (Vaněk, Štolc et al., 2002) Zejména jehnice nezařazujeme do reprodukce ihned po dosažení pohlavní dospělosti, protože může dojít k nepříznivému vývoji dalšího růstu a vývinu. Kvůli nedostatečně vyvinuté pánvi dochází u těchto ovcí k obtížným porodům a k porodům slabých jehňat. Ovce jsou tělesně dospělé ve věku 2 3 let a dosahují většinou maximální užitkovosti. (Horák et al., 2004) Ovce patří mezi polyestrická zvířata. (Vaněk, Štolc et al., 2002) Pohlavní aktivita ovcí je výrazně sezónního charakteru. Plodné období ovcí je v našich podmínkách od července do prosince. Za jistých okolností lze však plodné období rozšířit do období od počátku června do ledna až února. (Kuchtík et al., 2007) U ovcí bez ohledu na věk probíhá první říje v reprodukční sezóně vždy bez ovulace, podobně jako po poslední říji v sezóně, která je následována ovulací bez říje. U ovcí existují velké meziplemenné rozdíly. Významnou roli zde hrají podmínky v chovu a výživa. Některá plemena se páří po celý rok, jiná jen v jedné nebo dvou výrazných sezónách. Na pravidelnost změn pohlavních orgánů s jejich plnohodnotným projevem mají zásadní vliv vnější činitelé, jako je klima, délka světelného dne, způsob chovu, především ale kvalitní výživa a zdravotní stav. (Kliment et al., 1989) Celý proces rozmnožování ovcí je řízen neurohumorálně v závislosti na délce světelného dne. V době, kdy se světelný den zkracuje, se v šišince zvyšuje produkce hormonu melatoninu, který obecně tlumí produkci hypofyzárních gonadotropinů, ale u ovcí účinkuje zcela opačně. Pod jeho vlivem se zvyšuje sekrece folikuly stimulujícího hormonu (FSH) a luteinizačního hormonu (LH). Díky FSH rostou a zrají na ovariích folikuly, které poté produkují ve své zrnité vrstvě estrogeny. Estrogeny vyvolávají říji a další procesy v organizmu nutné pro úspěšnou koncepci, přičemž pod vlivem LH 10

dochází k ovulaci vajíček z folikulů. (Kuchtík et al., 2007) Období pohlavní aktivity u ovcí je dlouhé asi 6 9 let. (Marvan et al., 2003) 3.2.1 Pohlavní cyklus Soubor změn periodicky probíhajících na vaječníku se nazývá vaječníkový (ovariální) cyklus. Po dosažení pohlavní dospělosti dochází k cyklickým změnám nejen na vaječnících, ale i na ostatních pohlavních orgánech (děložní, vejcovodový, poševní cyklus) a v celém organismu. Všechny tyto změny se nazývají pohlavním cyklem, jehož nejvýraznějším projevem je říje (estrus), proto ho označujeme rovněž jako říjový cyklus (estrální). (Horák et al., 2004) Pohlavní cyklus u ovcí je dlouhý od 14 do 21 dní (průměr 17,6 dne). Říje má délku 20 48 hodin, ale i déle (u plodných plemen). Ovulace nastává na konci říje, tj. asi 24 36 hodin po začátku říje. Během ovulace dochází k uvolnění 1 4 vajíček. (Vaněk, Štolc et al. 2002) Fáze pohlavního cyklu: Proestrus předříjová fáze Nastává zánikem žlutého tělíska prostaglandinem F 2α a končí nástupem říje. Probíhá asi v posledních dvou dnech pohlavního cyklu. Vlivem FSH dochází k dozrávání folikulů na vaječníku. Zvyšuje se tvorba estrogenu, která připravuje dělohu k nidaci vajíčka, otevírá se děložní krček a pohlavní aktivita se zvyšuje. (Horák et al., 2004) Estrus říje Je to období zvýšené pohlavní aktivity v důsledku zvýšené hladiny estrogenů. Říje je dlouhá 1 2 dny, výjimečně déle. (Horák et al., 2004) U ovcí se setkáváme ve většině případů s tichou říjí a příznaky jsou málo viditelné. (Vaněk, Štolc et al. 2002) Říje je charakterizována vrtěním ocasu a zejména svolností k páření. (Horák et al., 2004) Vulva může být mírně zduřelá, načervenalá a vytéká z ní hlen. Ovce v říji také mohou někdy skákat na jiné ovce, častěji přerušují pastvu a postávají. (Vaněk, Štolc et al., 2002) Ovulační činnost vaječníků se zvyšuje flushingem přídavkem energie v krmivu. (Kliment et al., 1989) Přítomnost berana ve stádě velmi pozitivně působí na stimulaci říje, tím se říjové období zkracuje a dochází k urychlení ovulace. Říjící se ovce u individuálního připouštění vyhledáváme pomocí beranů prubířů, kteří jsou 11

vpouštěni do stáda 2 až 3 týdny před začátkem připouštěcího období. Je nezbytné, aby měli prubíři výrazné libido sexualis. (Vaněk, Štolc et al., 2002) Prubíři by tedy měli být mladí temperamentní berani ve věku 1,5 3,5 roku a v dobré chovné kondici. K zabránění oplodnění vyhledaných ovcí v říji se jim přes břicho přivazuje zástěra o rozměru 40 x 40 cm. Protože může dojít snadno ke znečištění zástěry a tedy i k přenosu infekce do předkožky, tak se musí tyto zástěry řádně dezinfikovat. Říjící se ovce můžeme vyhledávat i berany s vasektomií, kteří mají operativně vyvedený penis na stranu. Prubíře bychom měli nejméně jednou za 5 dnů odebrat na umělé vagíně, abychom nezpomalovali jejich pohlavní reflexy a zintensivnili jejich pohlavní aktivitu. Jako dobrého prubíře lze někdy použít i kozla. (Kliment et al., 1989) Říjící se ovce vyhledáváme dvakrát denně, ráno před pastvou a večer po návratu do ovčína. Do ohrady se zažene přibližně 50 120 ovcí, ve které prubíř vyhledává ovce v říji. Ošetřovatel vyhledané ovce označí barevně. Někde se zástěra prubíře natírá barvou a ta se při vzeskoku přenese na zadní část ovce, která je v říji. (Kliment et al., 1989) V říji dochází k dozrávání jednoho, případně více folikulů. Příprava děložní sliznice k přijetí vajíčka je ukončena, pohlavní orgány jsou překrvené a sliznice produkuje sklovitý hlen. V průběhu druhé poloviny říje, nebo až po jejím ukončení, dochází k ovulaci. Po porodu nastává plnohodnotná říje obvykle za 32 35 dnů. (Horák et al., 2004) Metestrus poříjová fáze, postestrus Na místě prasklého folikulu dochází vlivem LH k počátku vývinu žlutého tělíska. Prokrvení pohlavních orgánů se postupně zmírňuje, dochází k uzavření děložního krčku, čímž ustává i výtok hlenu a ovce se stává klidnější. Tato etapa je dlouhá obyčejně 2 3 dny. (Horák et al., 2004) Diestrus meziříjové období Toto období je dlouhé asi 11 dnů, je charakteristické vysokou aktivitou žlutého tělíska, které má důležitý podíl na přípravě dělohy pro příjem oplozeného vajíčka. Pokud nebylo vajíčko oplozeno, žluté tělísko pozvolna zaniká a účinky progesteronu slábnou až zaniknou úplně, poté znovu začíná předříjová fáze. V případě, že došlo k oplození, tak se žluté tělísko rozvíjí a vzkvétá a hlavně zabezpečuje březost tím, že zabraňuje dozrávání dalších folikulů a kontrakcím dělohy. (Horák et al., 2004) 12

al., 2003) U ovcí lutein není a žluté tělísko má bílou nebo načervenalou barvu. (Marvan et 3.2.2 Inseminace Můžeme ji označit za progresivní a mimořádně racionální metodu připouštění. Inseminace je sice technicky obtížná na zvládnutí odběru ejakulátu a jeho zavedení na určené místo, ale může zaručit několikanásobně vyšší využití plemeníka, který přenáší své vlastnosti na potomstvo. (Ochodnický, Poltársky, 2003) Aby bylo zabřezávání ovcí po inseminaci úspěšné, je nezbytně nutné respektovat všechny jejich biologické zvláštnosti. (Louda et al., 2001) Ejakulát odebíráme beranům pomocí umělé vagíny. Nejvhodnější je provádět odběr na ovci, která se říjí. Pro odběr lze použít i tzv. fantom (berana nebo skopce). Pokud chceme provést jednorázovou kontrolu semene, můžeme sperma odebrat výjimečně i pomocí elektroejakulace. (Kuchtík et al., 2007) K inseminaci ovcí lze použít čerstvý ejakulát, krátkodobě uchovaný ejakulát a dlouhodobě uchovávané inseminační dávky (ID) (Kuchtík et al., 2007) V praxi se osvědčila zejména inseminace čerstvým spermatem, jež může být prováděna dvěma způsoby: dodavatelsky nebo chovatelem. Inseminace ovcí zmrazeným spermatem dosud nenašla širší praktické uplatnění. (Horák et al., 1999) U přirozené plemenitby je beran schopen za připouštěcí období oplodnit až 60 ovcí. (Kuchtík et al., 2007) Ale spermatem od jednoho berana lze nainseminovat velké množství ovcí 16 tisíc až 18 tisíc kusů. (Vaněk, Štolc et al., 2002) Nicméně u nás je inseminace ovcí zatím pouze ojedinělou záležitostí. (Kuchtík et al., 2007) Umělá inseminace je náročná na přesnost vyhledání říjících se ovcí i na jejich přesné inseminování. Výsledky umělé inseminace ovcí jsou závislé na mnoha faktorech, zejména na stanovení optimální doby inseminace a ovulace. (Kliment et al., 1989) Stanovení optimální doby inseminace je ovlivněno četnými činiteli, přičemž mezi nejdůležitější z nich patří: Délka říje a její začátek Inseminaci provádíme ve druhé polovině říje, je možné ji provést i v rozmezí 6 hodin po jejím počátku a do 6 hodin po jejím skončení. (Kuchtík et al., 2007) Ovce se inseminuje okamžitě po vyhledání. (Louda et al., 2001) Za 8 12, maximálně za 24 hodin je možné ovce reinseminovat. 13

Doba ovulace Doba kapacitace a přežitelnosti vajíčka Po ovulaci dochází k ukončení vývoje vajíčka, ke kapacitaci, která trvá 4 8 hodin, teprve poté je vajíčko oplození schopné. Kapacitované vajíčko může přežít ve vejcovodu až 24 hodin. Doba transportu spermií a jejich kapacitace Ke kapacitaci spermie dochází ve vejcovodu za 4 6 hodin. Jejich přesun z místa deponace do místa oplození ve vejcovodu je dlouhý desítky minut až desítky hodin. Přežitelnost spermií v pohlavních orgánech ovce a počet oplození schopných spermií Přežitelnosti spermií v pohlavním traktu se během říje zkracuje, pohybuje se mezi 20 30 hodinami. Děložní krček a uterotubální spojení slouží jako zásobárna spermií. Hlen v krčku děložním působí jako filtr spermií. Z ejakulovaných miliard spermií projde krčkem jen jejich velmi malá část. (Kuchtík et al., 2007) K inseminaci je používána obyčejně ID o objemu 0,1 cm 3 a koncentraci 100 360 x 10 6 aktivních spermií. Z jednoho ejakulátu lze v průměru připravit 10 ID. Čerstvým ejakulátem, který je ošetřen odpovídajícím způsobem by se měli ovce v říji inseminovat do 8 12 hod. po odběru semene. Dlouhodobá konzervace ejakulátu vyžaduje speciálně vybavenou laboratoř. (Horák et al., 2004) Úspěšnost inseminace je velmi proměnlivá a závisí na četných činitelích, jako je metoda provedení, hygiena, kvalita spermatu, příprava bahnic a jejich stáří, kondice, roční období nebo etapa připouštěcí sezóny, stres, inseminační technik apod. Omezujícím činitelem u inseminace ovcí je, oproti ostatním hospodářským zvířatům, velmi členitý a relativně dlouhý kanálek děložního krčku tvořený podélnými a především příčnými řasami, které brání snadné průchodnosti krčku. Vnější branka krčku bývá často krytá relativně mohutnou chlopní, proto se deponací ID do větší hloubky zvyšuje i úspěšnost inseminace. Úspěšné překonání krčku děložního hraje tedy významnou roli. Ovce se při provádění inseminace fixují v připouštědle, které je různého provedení. Většinou jsou to jednoduchá stání, kde jsou plemenice fixovány za hlavu, 14

někdy je jim zvedána záď nebo inseminační technik stojí níže než inseminovaná zvířata. Při laparoskopii jsou používány operační stoly, nebo kolébky. (Kuchtík et al., 2007) K inseminaci ovcí se používají inseminační stříkačky, nebo inseminační kapiláry, případně také různé katetry. (Vaněk, Štolc et al., 2002) Metody inseminace se dělí podle: - místa deponace ID intravaginální, intracervikální, intrauterinní a intratubulární - způsobu provedení vaginální bez i s použitím spekula, cervikální se spekulem, transcervikální, laparoskopická inseminace Intracervikální inseminace U intracervikální metody je používáno spekulum se světelným zdrojem, inseminační pipeta nebo stříkačka. Semeno deponujeme v množství nejméně 0,05 ml (0,1 0,2 cm 3 ). (Kliment et al., 1989) ID je deponována nejméně 1 cm do kanálku krčku děložního (za 1. až 2. řasu). Čím hlouběji se ID deponuje, tím je možnost zabřeznutí vyšší. Používáme jak čerstvé semeno, tak i krátkodobě a dlouhodobě uchovávaný ejakulát. ID by měla obsahovat 100 200 mil. spermií. U tohoto způsobu inseminace zabřezává běžně 60 % ovcí (40 90 %). (Kuchtík et al., 2007) Intrauterinní inseminace Deponovat ID přímo do dělohy je možné transcervikálně nebo laparoskopicky. U transcervikální metody inseminace je nutné použít kromě spekula se světelným zdrojem i kleště k fixaci krčku děložního, inseminovaná ovce je fixována na zádech ve fixační kolébce. Krček děložní je třeba proháčkovat penetrovat upravenou inseminační pipetou, ID deponujeme na rozhraní krčku a dělohy (nebo přímo do těla děložního). Díky této metodě se daří inseminovat asi 75 % ovcí, u zbylých je ID deponována do krčku. Úspěch této metody závisí na stáří ovcí (jehnice takto inseminovat nelze), době od posledního porodu (čím dříve po porodu inseminujeme, tím lepší je průnik přes krček), počtu jehňat (ovce s vícečetnými vrhy se inseminují snadněji) a plemeni, když plodná a kombinovaná plemena mají k inseminaci touto metodou lepší předpoklady. Aby bylo zabřeznutí úspěšné, ID by měla obsahovat 60 150 mil. spermií. Zabřezávání se pohybuje kolem 50 % z penetrovaných ovcí, tedy na úrovni 35 40 % ovcí, které jsou zařazené do inseminace touto metodou. Tato metoda je náročná na zručnost a zkušenost inseminačního technika. (Kuchtík et al., 2007) V praxi se tímto způsobem může inseminovat za 1 hodinu 15 20 ovcí. Výhoda této 15

metody je, že je z jedné běžné inseminační dávky oplodněno 7 10 ovcí. (Horák et al., 1999) Intravaginální inseminace U této metody není nutné použití spekula. Je málo efektivní a používá se jen v krajním případě u roček. Po otevření pysků vulvy je zavedena inseminační pipeta s dvojnásobnou dávkou semene (0,4 0,6 cm 3 ) na poševní klenbu v blízkosti zevní branky děložního krčku. (Kliment et al., 1989) Laparoskopická inseminace Tato metoda inseminace je prováděna přes břišní stěnu, v anestézii. Potřebujeme endoskop, který spolu s další sondou zavádíme do dutiny břišní dvěma operačními vpichy. Inseminujeme do obou děložních rohů, asi doprostřed mezi uterotubální spojení a bifurkaci. Používány jsou mražené ID, dávka by měla obsahovat 20 50 mil. spermií. Relativně nízké množství potřebných spermií umožňuje rozdělit jednu ID i mezi několik ovcí (zpravidla dvě) a tím tak snižovat náklady na ID. Za hodinu lze nainseminovat 15 20 ovcí. U této metody je úspěšnost zabřeznutí asi 70 % (50 90 %). Laparoskopickou metodou se může inseminovat i přímo do vejcovodu (intratubulárně) upravenou inseminační pipetou. Tato metoda umožňuje další výraznou úsporu počtu aktivních spermií v ID. (Kuchtík et al., 2007) Nejpozději do 24 hodin po inseminaci je účelné reinseminovat, což nám dává možnost zvýšit procento oplodnění zhruba o 10 %. (Horák et al., 1999) Provedení inseminace ovcí po synchronizaci říje poševními tampóny se doporučuje 48 60 hodin po jejich vyjmutí. (Louda et al., 2001) 3.2.3 Březost Základ ekonomické úspěšnosti chovu ovcí spočívá v rychlosti obahnění stáda. K hlavním důvodům, proč se doba bahnění zkracuje patří časová náročnost dozoru nad bahnícím se stádem a péče o nově narozená jehňata i matky, jednodušší je i tvorba větších skupin ovcí pro vakcinační a jiné medikační zákroky. V ideálním případě dojde k obahnění 85 % matek ve stádě během 10 dnů, 10 % bahnic se obahní mezi 11. a 21. dnem od začátku bahnění, déle by se nemělo bahnit více než 5 % ovcí. Chovatel by proto měl zorganizovat připouštění tak, aby bahnění stáda proběhlo v co nejkratší době. 16

Před připouštěním se musí provést selekce základního stáda bahnic, protože porodit a úspěšně odchovat jehňata mohou pouze ovce zdravé a připouštěné v optimální kondici. (Horák et al., 2004) Ovce se ostříhají buď celé, anebo se jim vlna stříhá alespoň na zadku ocasu. Musí se jim ošetřit paznehty, odčervit je a posoudit tělesná kondice, která se stanoví subjektivně hmatem na základě zjištění výšky tukové tkáně a osvalení na hřbetu. Za ideální kondici ovce pro inseminaci lze považovat hodnoty v rozmezí 3 3,5. (Kuchtík et al., 2007) Trnové výběžky obratlů jsou zaoblené, hmatné jen při silném tlaku, příčné výběžky obratlů jsou zcela skryté, hmatné jen při silném tlaku. (Horák et al., 2004) Bahnice by měly být vystaveny efektu beranních feromonů asi dva týdny před zahájením připouštění, což vyvolá během 2 až 3 dnů první (zpravidla) tichou říji. Před předpokládaným připouštěním jsou ovce přemístěny na výborný pastevní porost, tím dojde k uvolnění většího počtu vajíček při ovulaci a může se tedy podstatně zvýšit plodnost stáda. Stejného efektu můžeme dosáhnout i použitím jádra (koncentrátů) s obsahem energie min. 16 MJ a zároveň musí být krmná dávka obohacena minerály. (Horák et al., 2004) Správným připuštěním nebo inseminací je vytvořen předpoklad k úspěšnému oplození ovulovaných vajíček. V drtivé většině případů je vajíčko oplozeno pouze jednou spermií, tzv. polyspermii se vajíčko brání složitým biochemickým mechanizmem. K oplození dochází ve vejcovodu tak, že se vytvoří dvě prvojádra, která záhy splynou, dojde k syngamii a tím je oplození dokončeno za vzniku zygoty. Tento proces je dlouhý asi 20 24 hodin, zygota se dál rýhuje a dochází k buněčnému dělení. Zárodek sestupuje do rohu děložního asi 4. den. (Kuchtík et al., 2007) U ovcí začíná implantace již 10. den březosti a 17. den končí. (Kliment et al., 1989) Délka březosti bývá obvykle v rozmezí 143 až 157 dní (průměr 147 dní). Je ovlivněna několika faktory, např. plemennou příslušností, věkem, pohlavím jehněte. Plodnost je výrazně ovlivněna např. plemenem, kdy se rozlišují plemena ovcí jednorodá, dvourodá a vícerodá. Dále je plodnost ovlivněna výživou, věkem, obdobím zapouštění, prostředím, zdravotním stavem aj. (Vaněk, Štolc et al., 2002) Časné určení březosti ovcí má především chovatelský význam, protože umožňuje chovateli zajistit březím ovcím plnohodnotnou výživu na úkor jalových. Jalové ovce jsou ze stáda vyřazeny a chovatel se může pokusit znovu je zapustit nebo je může prodat. (Vaněk, Štolc et al., 2002) 17

Pro zajištění standardního průběhu březosti musí správně fungovat hypotalamus, adenohypofýza a vaječníky, a hormony, které produkují. Díky vyvíjejícímu se embryu v děloze, které vysílá drážděním příslušných receptorů informace do nadřazených center se periodické žluté tělísko mění na žluté tělísko březosti, které produkuje progesteron. Dochází ke zvýšení hladiny gonadotropinu LTH, který je produkován placentou a vyznačuje se v přípravě mléčné žlázy. Na začátku gravidity ovaria produkují estrogeny, díky nimž roste děloha a mění se i struktura stěny děložní. Progesteron, který je produkován vaječníky zabraňuje dalšímu růstu a zrání folikulů, zastavuje pohlavní cyklus, brání kontrakcím děložním a chrání březost. Ke konci gravidity se ve žlutých tělíscích tvoří hormon relaxin. Peptid, který je důležitý před porodem a během porodu. (Jelínek, Koudela et al., 2003) 3.2.4 Porod Porodní cesty malých přežvýkavců jsou pro porod příznivě formované, proto probíhá většinou lehce a bez komplikací. (Kliment et al., 1989) Většina porodů probíhá ráno a večer. (Vaněk, Štolc et al., 2002) Příznaky blížícího se porodu jsou nevýrazné. Je možné pozorovat zvětšení mléčné žlázy a otok vulvy. Příznaky otevíracího stádia se objevují 2 10 hodin před porodem. Zvířata jsou nepokojná, lehají a znovu vstávají, často defekují a močí. Z vulvy vytéká hlen a někdy je možné vidět kontrakce břišního lisu. Otevírací stadium trvá 2 6 hodin, ale neobvyklé není ani 12ti hodinové trvání tohoto stadia. Ve vypuzovacím stadiu, které trvá 0,5 2 hodiny, se bolesti stupňují. Porodní bolesti přicházejí v desetisekundových i delších intervalech. Po narození jednoho mláďata následuje přestávka a u dvojčat anebo trojčat následuje další rození asi po půl hodině. Výtok lochií trvá asi týden, involuce dělohy přibližně 1 měsíc (3 6 týdnů). Po této době se uzavře také krček děložní. Jehně má hmotnost asi 1,5 3,5 kg, to znamená 5 10 % hmotnosti negravidní matky. Velikost plodu záleží na plemenné příslušnosti, početnosti vrhu apod. Mládě je pokryté hustou vlnou, která se formuje do kučeravých útvarů a tvoří typickou kresbu. (Kliment et al., 1989) 18

Embryonální mortalita se pohybuje v rozmezí 20 30 %. Nejčastější období, kdy dochází ke ztrátě embrya, jsou první týdny březosti. Progesteron hraje rozhodující úlohu při udržení plodu. Úmrtnost plodu byla zjištěna při snížené úrovni výživy v období střední březosti mezi 30. 95. dnem, kdy dosahovala až 10 %. Tento jev byl pozorován u matek se dvěma a více plody, pokud jim nebyl zvýšen přísun krmiva. (Louda et al., 2001) 3.2.5 Ekonomika reprodukce Bez reprodukce není produkce, toto staré osvědčené heslo stále platí. (Horák et al., 2004) Rentabilita chovu velmi úzce souvisí s reprodukcí bez ohledu na zaměření užitkovosti zvířat. Využití reprodukčních schopností samic nejen podmiňuje, ale i zásadně určuje jejich životní produkci, návratnost nákladů, využívání krmiv, obrat stáda a intenzitu zušlechťování se zřetelem na zvyšování užitkovosti a tvorbu aktivního zdraví. (Kliment et al., 1989) Chceme-li dosáhnout rentabilního chovu ovcí, měla by se reprodukci věnovat zvýšená pozornost. Uvnitř stáda je ekonomicky výhodný jak výběr beranů k plemenitbě, tak i výběr bahnic s vysokou reprodukční schopností. Nehledě na reprodukční schopnosti jsou všechny bahnice téměř stejně náročné na péči. Čím má tedy bahnice vyšší plodnost, tím nižší je množství práce vynaložené na kg jehněte. Proto jsou ekonomicky výhodnější bahnice s vyšší reprodukční užitkovostí. Vysoká reprodukce je podstatným a základním prvkem zlepšení ekonomiky chovu ovcí. Zlepšení reprodukce je možné dosáhnout snížením ztrát při odchovu, zkrácením doby mezi porody, prodloužením doby upotřebitelnosti bahnice a využíváním vysoce plodných ovcí. Lepšími podmínkami v chovu a pečlivým ošetřováním lze snížit ztráty při odchovu. Bahnice s geneticky danou vyšší reprodukční užitkovostí výrazně zlepšují ekonomiku chovu ovcí. Náklady na obnovu stáda také ovlivňuje dlouhověkost bahnic. (Horák et al., 2004) 19

3.3 Metody diagnostiky gravidity Včasné a přesné zjištění březosti umožňuje zařazení jalových ovcí co nejdříve zpět do reprodukce, čímž dochází ke snižování nákladů zejména na krmivo. Díky diagnostice březosti můžeme určit i četnosti vrhů a správnou výživou dosáhnout vyrovnanosti a jejich dobré životaschopnosti. (Kuchtík et al., 2007) Podle způsobu vyšetření se metody diagnostiky gravidity dělí na: metody klinické diagnostiky vnější vyšetření gravidity prohlídka palpace auskultace vnitřní vyšetření gravidity rektální vaginální metody laboratorní diagnostiky chemické a mikroskopické metody diagnostiky gravidity stanovení progesteronu v krvi stanovení arborizačního fenomenu biologické metody gravidity vyšetření cervikálního (krčkového) hlenu jiné metody diagnostiky zjišťování březosti prubířem hormonální diagnostika gravidity rentgenologická metoda diagnostika gravidity ultrazvukem Prohlídka Prohlídkou je možné zjistit změny ve struktuře břicha (v pozdějším stadiu gravidity), otok končetin, zvětšení mléčné žlázy a pohyby plodu, zejména po napojení zvířat studenou vodou. 20

Palpace Hmatem (palpací) se zjišťuje zatlačením břišní stěny dovnitř opakovanými pohyby tak, že plod rozhoupeme a po náhlém uvolnění plod narazí do uvolněné stěny. Auskultace Posloucháním (auskultací) můžeme zjistit srdeční ozvy plodu uchem nebo fonendoskopem (stetoskopem). Ozvy mohou být zastřené peristaltikou střev. Na základě negativního nálezu při vnějším vyšetření nelze tvrdit, že zvíře není gravidní. (Kliment et al., 1989) Rektální vyšetření Provádíme ho metodou rektální palpace plastovou tyčí o délce 55 cm a tloušťce 17 mm. Bahnici fixujeme v poloze vleže na hřbetě. Tyčinka se musí potřít parafinem a zavádí se tupým koncem do rekta bahnice, do hloubky asi 30 až 35 cm. Palpační tyčinka je vedena nenásilnými krouživými pohyby ve směru k páteři, druhá ruka přiložená před vemenem vyhmatává tyčinkou přitlačenou dělohu. U jalové ovce lze vyhmatat neomezené pohyby tupého konce tyče v celé šíři břicha., u březí ovce je pohyb tyče omezen. Toto vyšetření lze provádět ve druhé polovině březosti. Přesnost této metody je 90 až 95 %. Za hodinu dokáže zacvičený pracovník se 2 pomocníky vyšetřit 45 až 50 ovcí. (Vaněk, Štolc et al., 2002) Vaginální vyšetření Vaginální vyšetření je jen doplňujícím vyšetřením a je možné jím zjistit změny na poševní sliznici (matná, vláčná), stěna pochvy a celá pochva se protáhly dopředu, vnější branka krčku se posunula směrem dolů a je zalepená hlenovou zátkou. Řasy na brance se s přibývající délkou gravidity zkracují. V období před porodem se stěna pochvy uvolňuje a sliznice se stává vlhčí. Těsně před porodem se uvolňuje hlenová zátka a krček se začíná otvírat. (Kliment et al., 1989) Stanovení progesteronu v krvi V 16 (20) až 28 dnech po zapuštění můžeme stanovit obsah progesteronu v krvi, což nám umožní určit březost s přesností až 90 %. Podle zvýšené hladiny progesteronu v krvi je možné určit i více plodů. (Louda et al., 2001) 21

Vyšetření cervikálního (krčkového) hlenu Cervikální hlen podléhá po dobu estrálního cyklu určitým změnám, které charakterizují určitou fázi pohlavního cyklu. Jeho fyzikálně chemické vlastnosti je možné využít pro potřeby gynekologicko porodnické diagnostiky. (Kliment et al., 1989) Zjišťování prubířem 2007) Beran se značkovačem označuje jalové ovce, které jsou v říji. (Kuchtík et al., Rentgenologická metoda V praxi se nepoužívá. (Horák et al., 2004) 3.4 Ultrazvukové diagnostické metody a principy ultrasonografie Ultrazvuk je jednoduchý zvuk o velmi vysoké frekvenci, zpravidla okolo 1,5 5 MHz, daleko za slyšitelností lidského ucha. (Fayez, Marai, Owen, 1987) 3.4.1 Ultrazvukové diagnostické metody V podstatě existují dvě základní ultrazvukové diagnostické metody: - metoda prozvučovací (transmisní) - metoda odrazová Prozvučovací metoda používá dvě souosé sondy umístěné proti sobě. Jedna se používá jako vysílač a druhá jako přijímač, mezi nimi je vymezena oblast vyšetření. Průchod ultrazvukové vlny je značně složitý proces, při němž dochází pokaždé k určitému odrazu, rozptylu, ohybu nebo útlumu, takže je velmi obtížné vyhodnotit jej, a proto se v dnešní době tato metoda v podstatě nepoužívá. Odrazová metoda je založena na odrazu ultrazvukové vlny na rozhraní dvou prostředí s různou akustickou impedancí. Signál se vysílá i přijímá kontinuálně, takže je u této metody potřeba zvlášť vysílač a zvlášť přijímač. Po demodulaci je vyhodnocen rozdíl vysílané a přijímané frekvence. Odrazová metoda je používána jen v dopplerovském způsobu měření pohybu a rychlostí. 22

Nejvíce je používána metoda impulsní odrazová, u které se využívá stejný převodník pro vysílání a příjem, které jsou od sebe oddělené časově. Ultrazvukový pulz se vysílá do vyšetřované oblasti, převodník přijímá odrazy od přechodů i překážek s rozdílnou akustickou impedancí než dojde k vyslání dalšího pulzu. (Grygar, Kudláč, 1997) Když se paprsek potká s rozhraním nebo stykovou plochou mezi dvěma rozdílnými typy tkání, nebo mezi tkání a tekutinou, část energie se odráží zpět jako echo. Úroveň návratu energie do snímače je určená rozdílem v mechanických vlastnostech tkáně utvářejících odraz rozhraní, povahou tkání a vzdáleností přes kterou energie cestuje. (Fayez, Marai, Owen, 1987) Zachycené odražené ultrazvukové vlny se převádějí zpět na elektrický signál, jenž je dle potřeby a způsobu zobrazení dál zpracován a upravován, a následně znázorňován ve vizuální podobě na monitoru. (Grygar, Kudláč, 1997) 3.4.2 Dynamický B způsob zobrazení Existuje řada ultrazvukových zobrazovacích metod a není možné jednoznačně určit, která je nejlepší. U moderních diagnostických přístrojů se v dnešní době používá jako hlavního způsobu zobrazení B způsob, ale často se využívají i doplňkové zobrazovací metody (A, M způsob, dopplerovské metody). Ultrasonografie, sonografie, echografie, dynamická echotomografie, ultrazvuková laminografie a pod., takto lze nazvat dynamický B způsob zobrazení. Jeho uplatnění ve veterinárním porodnictví a gynekologii je opravdu široké. Tento způsob zobrazení je výsledkem snahy dvourozměrně pozorovat pohyb zobrazovaných struktur ve skutečném (reálném) čase, tzv. real time technique. (Grygar, Kudláč, 1997) 3.4.2.1 Způsoby dynamického B zobrazení Podle způsobu vytváření obrazu a konstrukce sondy (hlavice s piezoelektrickými měniči krystaly) se dynamické B zobrazení dělí: - sektorové - lineární - konvexní - trapezoidní 23

Sektorové zobrazení Tvoří ho obraz tvaru kruhové výseče. (Grygar, Kudláč, 1997) Tento přístroj může být ovládaný pod úhly 85 až 170 v sektoru a lze zvolit hloubku dosahujícího pole od 5 od 25 cm. Celá oblast potencionálního zájmu by měla být viděna z jediného kontaktního bodu. Ve všech případech by mělo být možné zobrazit celou dělohu a její obsah z kontaktu s kůží na přirozeně holých místech před vemenem. (Fayez, Marai, Owen, 1987) Mezi nevýhody patří, že s rostoucí vzdáleností od sondy klesá hustota ultrazvukových řádků na ploše obrazu a tím se úměrně snižuje hlavně laterální rozlišovací schopnost. Sektorové sondy se používají při transvaginální diagnostice a k diagnostice přes stěnu břišní všech hospodářských zvířat, nebo když je potřeba v určité hloubce co největší šíře obrazu. (Grygar, Kudláč, 1997) Lineární (pravoúhlé) zobrazení Je charakteristické lineárním (pravoúhlým, většinou obdélníkovým) tvarem obrazu a je tvořeno pomocí lineární sondy s krystaly, které jsou uspořádány v řadě ( linear array ) umožňující elektronické vychýlení paprsku a dynamickou fokusaci. U nejdokonalejších přístrojů může být počet krystalů v sondě až 256. Tohoto zobrazení je používáno zejména tam, kde se nachází plocha o dostatečné velikosti pro přiložení vhodného typu sondy. Dobře vyšetřit lze i útvary ležící blízko od sondy. Díky pravoúhlému tvaru obrazu i tvaru celé lineární sondy je orientace během vyšetření dobrá. Lineární zobrazení je vhodné pokud provádíme rektální zavedení sondy kvůli vyšetření pohlavního ústrojí u velkých a případně i středně velkých druhů hospodářských zvířat. Lze ho ale také použít i pro transkutánní vyšetření u středně velkých a hlavně malých druhů zvířat. (Grygar, Kudláč, 1997) Konvexní zobrazení (electronic convex sector) Je plně elektronické a spojuje v sobě výhody sektorového a lineárního zobrazení. Zároveň ale přebírá i nevýhody sektorového zobrazení. Konstrukce konvexních sond je taková, že řada krystalů je prohnuta do oblouku s určitým rádiem, který závisí na použití dané sondy. Toto zobrazení je především vhodné pro vyšetření zvířat malé a střední velikosti transkutánní cestou. Perspektivní se zdá být konvexní zobrazení pro transvaginální diagnostiku. (Grygar, Kudláč, 1997) 24

Trapezoidní zobrazení Tento systém je kombinací lineárního a sektorového zobrazení při současném využití elektroniky pro sektorové zobrazení na koncích lineární sondy. Je technologicky i cenově náročný a ve veterinární medicíně se nepoužívá. (Grygar, Kudláč, 1997) 3.4.3 Ultrazvukové sondy Ultrazvuková sonda limituje do značné míry výsledek zobrazení a patří tedy mezi důležité součásti ultrazvukového přístroje. Určujícím faktorem pro použití sondy je její pracovní frekvence. Při nižších frekvencích dochází k průniku ultrazvukových paprsků do větších hloubek, a proto je vhodná pro vyšetření větších a hlouběji uložených objektů. Vyšší frekvence má naopak lepší rozlišovací schopnosti a menší průnik ultrazvukových vln a je tedy vhodná pro sledování objektů v blízkosti sondy. Ve veterinárním porodnictví a gynekologii se používají sondy s rozsahem frekvence od 3 do 7,5 MHz, u malých zvířat s nízkou hmotností až 10 MHz. V dnešní době jsou nejvýhodnější tzv. širokopásmové nebo multifrekvenční sondy. Rozlišujeme několik typů sond: - sondy pro transrektální vyšetření velkých hospodářských zvířat - sondy pro transrektální vyšetření středně velkých hospodářských zvířat - sondy k transvaginálnímu vyšetření - transkutánní sondy - bioptické sondy Tvar, velikost, omyvatelnost i jiné vlastnosti sond jsou závislé na způsobu použití. Ve finální fázi vytváří sonda echo signál, jenž se dále zpracovává ve vlastním přístroji. (Grygar, Kudláč, 1997) 3.4.4 Zpracování signálu a tvorba obrazu Hlavice sondy a vlastní přístrojová jednotka ultrazvukového měřícího přístroje (sonograf, scanner) jsou spojeny kabelem. Komponenty, které slouží k aktivaci krystalů sondy v určeném rytmu, ke zpracování signálů a k tvorbě vlastního obrazu na monitoru se nacházejí ve scanneru. Podstata tvorby obrazu na monitoru spočívá v tom, že se ultrazvukové svislé řádky (u lineárního zobrazení) přemění na televizní vodorovné. Ve skutečnosti jde o 25

velmi komplikovaný proces probíhající v digitální části přístroje s pamětí, která se nazývá digital scan converter (DSC). U moderních přístrojů je DSC spojen s mikroprocesorovou (počítačovou) částí a časovým synchronizátorem (taktovací frekvence). V závislosti na nastavení přístroje a zvolených parametrech dochází ke změnám v celém systému. (Grygar, Kudláč, 1997) Abychom získali kvalitní obraz, který by nám umožnil stanovit diagnózu co nejpřesněji, tak se dělají různé korekce signálu. Přesnější posouzení získaného obrazu, které vedou ke stanovení správné diagnózy nám poskytují doplňková měřící zařízení. Lze s nimi měřit především vzdálenosti mezi jedním či dvěma páry na sobě nezávislých bodů. Měří se v zastaveném obraze, jenž nám poskytuje zároveň i možnost podrobnější analýzy. (Grygar, Kudláč, 1997) 3.4.4.1 Konečný obraz na monitoru u B způsobu zobrazení Echa rozdílných amplitud jsou na monitoru zobrazeny jako odlišně zářivé nebo jasově modulované body pole. Od tohoto jevu se také odvozuje název pro B způsob zobrazení, B = brightness jas, záře. Odstíny těchto bodů jsou představeny v různých stupních šedé barvy od bílé k černé, a proto se tento způsob vyjádření intenzity ech nazývá jako metoda odstupňované šedi (grey scale system). Bílá barva zobrazuje echa nejvyšší intenzity, tzn. maximální odraz paprsků od vysoce echogenní tkáně (např. kosti). Na druhé straně černou barvou jsou zobrazena echa s nejnižší intenzitou, nebo dokonce oblasti neposkytující žádné odrazy (např. tekutina), tzv. anechogenní nebo neechogenní zóny. Obvyklé je tedy zobrazení echogenních bodů v obraze jako bílé na černém pozadí. U technicky vyspělejších přístrojů máme možnost měnit polaritu obrazu, pozitiv za negativ. Klasický způsob je vhodnější zejména pro hodnocení kontur a hranic jednotlivých objektů. Naopak černě zobrazené echogenní body na bílém pozadí mohou být lepší pro posouzení tkáňové struktury. B způsob je dvourozměrné zobrazení, ale díky natáčení sondy a tím provedení více zobrazovacích rovin, lze převést dvourozměrný obraz na trojrozměrnou představu. (Grygar, Kudláč, 1997) 26

3.4.4.2 Ultrazvukové přístroje Ultrazvukový diagnostický přístroj (sonograf, ultrazvukový scanner) je složený ze sondy a vlastní přístrojové jednotky, která je složena např. z monitoru, elektronického bloku a klávesnice. Scannery můžeme rozdělit na stabilní a mobilní (přenosné). Stabilní sonografy jsou větší a těžší, jejich hmotnost se pohybuje v rozmezí 50 až 250 kg. Jsou značně nákladné a téměř nepřenosné, takže k nim musí být zvířata přiváděna. Naopak většinou umožňují zobrazení více způsoby a mohou být lépe vybaveny. Mobilní sonografy se mnohem lépe uplatní v praxi. Jejich váha by se měla pohybovat do 10 kg, což je důležité především pro práci v terénu. Rozměry přístroje by měly být samozřejmě co nejmenší. (Grygar, Kudláč, 1997) 3.5 Vlivy ultrazvuku na živý organismus a riziko vyšetření ultrazvukem Sonografie je obecně řazena mezi neinvazní vyšetřovací metody a neměla by žádným výrazným způsobem ovlivňovat morfologické a funkční vlastnosti vyšetřovaných tkání, což dokazují výsledky dlouhodobého používání ultrazvuku v humánní medicíně. Samozřejmě nelze vyloučit, že může dojít např. k mechanickému poškození tkáně, termálnímu efektu či kavitaci. Mechanické poškození může nastat tím, že ultrazvukové vlny prostupující tkání vyvolávají střídavě stlačení a uvolnění tkáňových molekul a jejich vibraci shodně s vlnovou frekvencí. Mezi více citlivé buňky považujeme např. nervové, jaterní, embryonální a buňky folikulu, které jsou velmi aktivní, rychle se dělí a rostou. Termální efekt vzniká přeměnou energie vzniklé absorpcí ultrazvukového vlnění na teplo. Při použití diagnostického ultrazvuku vzestup teploty nepřesahuje 1 C, takže je asi termální efekt v podstatě zanedbatelný. Kavitace zahrnuje vzájemné ovlivnění ultrazvukového vlnění s malými bublinami plynu v tkáních. Když dojde k oscilaci, zvětšení nebo až prasknutí bublin plynu, tak nastává deformace, napnutí a až prasknutí membrán buněk, a tím poškození tkáně. 27

Uvedené vlivy ultrazvukového vlnění na živočišnou buňku a tkáň se většinou projeví až v konkrétních podmínkách, jež jsou ovlivněny zejména fyzikálními vlastnostmi ultrazvukového pole, dobou jeho účinku a biologickými vlastnostmi tkáně. (Grygar, Kudláč, 1997) 3.6 Ultrasonografie bahnic Ultrazvukové vyšetření u ovcí lze provádět transrektální nebo transkutánní metodou. U obou způsobů vyšetření je možné použít sondu, která má frekvencí 5 MHz, případně u transrektální metody je možné použití sondy s vyšší frekvencí. Pokud ale diagnostikujeme v pokročilé graviditě měla by se použít sonda, která má frekvenci nižší. Nejčastěji se používají sektorové sondy, které mají úhel sektoru větší než 90 a frekvenci 3,5 MHz. Cíl sonografie spočívá především v diagnostice březosti a ve stanovení počtu plodů. (Grygar, Kudláč, 1997) 3.6.1 Vyšetřovací technika Zvolená technika by měla vést nejen k zisku kvalitního sonografického obrazu, ale musí být i šetrná pro vyšetřované zvíře a také by měla umožnit operátorovi dostatečně rychlou a bezpečnou práci. Existují dvě základní vyšetřovací metody založené na různých postupech, tj. transrektální a transkutánní přístup. Lze použít i třetí postup, a to transvaginální, při němž je sonda zaváděna do pochvy. Při transrektálním postupu se sonda zavádí do konečníku a u transkutánního postupu je sonda přikládána na kůži. (Grygar, Kudláč, 1997) Transrektální vyšetřovací metoda Před provedením vyšetření by mělo být vyprázdněné rektum, do kterého následně zavedeme většinou lineární sondu, která by měla být malých rozměrů. Zobrazí se nám buď podélně ventrálně stočené děložní rohy, nebo více příčných řezů těsně u močového měchýře, který je důležitým orientačním objektem. (Grygar, Kudláč, 1997) 28

Transkutánní vyšetřovací metoda Sondu přikládáme na lysé místo pod předkolenní řasu, nejčastěji z pravé strany. Pokud chceme dosáhnout kvalitnějšího zobrazení a tím i přesnějších výsledků, je vhodné ostříhat vlnu v rozsahu asi 15 20 cm před vemenem. Pokud vyšetřujeme vaječníky a kraniální části děložních rohů, musíme sondou pohybovat a natáčet jí laterálně vpravo nebo vlevo. V případě, že je výsledek vyšetření na graviditu negativní, lze se ještě ujistit přiložením sondy na bok, většinou na spojnici mezi pupkem a předkolenní řasou z pravé i levé strany. Nicméně je nezbytně nutné provést vyšetření celé dutiny břišní. (Grygar, Kudláč, 1997) 3.6.2 Příprava, skenování gravidity a interpretace obrazu Bahnice mohou být snímány buď v kolébce nebo ve stoje, rychlost operace závisí na typu použitého skeneru, zručnosti operátora, velikosti ovce (pokud je v kolébce), počtu lidí, kteří jsou k dispozici, aby mohli držet bahnice a na manipulačním zařízení. Správné manipulační zařízení a adekvátní pomoc jsou nezbytné, jestliže má být práce provedena hladce a s minimem stresu pro bahnice i pro operátora. Především je důležité shromažďovat a zacházet s bahnicemi v klidu a stresovat je co nejméně, jak jen je to možné. Výsledky potom mohou být pravděpodobně méně přesné, jestliže jsou věci špatně zorganizované, a následně nepřesné výsledky mohou být klamavé. (Henderson, 1990) Nejranější vyšetření gravidity je možné mezi 20. až 25. dnem po zabřeznutí, kdy je možné zjistit v dutině děložní podstatné množství tekutiny. Doporučuje se použít transrektální techniku. Po 30 dnech trvání březosti lze úspěšně použít i transkutánní metodu. Počet plodů v děloze je vhodné zjišťovat asi 35. až 40. den koncepce transrektální metodou. Při použití transkutánní vyšetřovací techniky mezi 40. 60. dnem gravidity byla přesnost stanovení jednoho nebo dvou plodů asi 85 %. Výsledky se zhoršují s rostoucím počtem plodů, které se v děloze vyvíjejí. Kolem 25. dne gravidity je zjišťován anechogenní tekutinou naplněný váček o průměru kolem 10 mm, který obsahuje vlastní echogenní embryo. (Grygar, Kudláč, 1997) Kotyledony mohou být rozlišeny v asi 40 dnech jako bílé kruhové struktury s dutými středy, které se objevují a ztrácejí s měnícím se úhlem snímače. Jednotlivé plody mohou být rozpoznány v 45 až 50 dnech jako bílé, rychle se pohybující struktury nezávisle na sousedních tkáních. V tomto stádiu tvoří hlava asi polovinu těla, končetiny 29

existují jako malé pupeny, a délka plodu je kolem 4 cm. V asi 75 dnech vypadají kosti plodů jako světlé bílá zobrazení (obr. č. 4, 5, 6 v příloze). Ve sto dnech obrazy jednotlivých plodů více než vyplňují celou obrazovku a mohou být viděny pouze části jednotlivých plodů. (Fayez, Marai, Owen, 1987) Stejně jako u velkých domácích zvířat je možné i u ovcí provádět sonografickou fetometrii, která poskytuje informace pro stanovení stadia březosti. Sledován je například průměr hlavy nebo hrudníku. V extrémně příznivé situaci je možné znázorněním skrota určit samčí pohlaví plodu. Pokud ale skrotum chybí, nelze jistě říci, že se jedná o samičí pohlaví, protože může lehce dojít i k přehlédnutí tohoto orgánu. Vnější pohlavní orgány samičího plodu nebývají při sonografickém zobrazení natolik zřejmé jako skrotum. (Grygar, Kudláč, 1997) 3.6.3 Výhody a nevýhody sonografie Hlavní výhodou je nepochybně časná identifikace bahnic, které jsou jalové. Takové bahnice mohou být pak prodány za relativně vysokou cenu. Technika také umožňuje úspory v nákladech na krmivo vyplývající z oddělení bahnic nosících jedináčky od těch nosících více jehňat. Snímání březosti může zlepšit přesnost krmení v pozdní graviditě. (Brown, Meadowcroft, 1989) Osm týdnů před bahněním plod jehněte váží asi 15 % ze své váhy při narození a výživa bahnice od této doby až do bahnění má hlavní vliv na tempo růstu a následně na hmotnost plodu při narození. (Fayez, Marai, Owen, 1987) Bahnice nesoucí jedináčky mohou být krmeny méně, a tím se vyhnout nadměrným hmotnostem jednotlivých jehňat, což znamená méně obtížné porody. Bahnice nesoucí více jehňat mohou být více krmeny, z toho plyne nižší nemocnost dvojčat, vyšší průměrná porodní hmotnost, a proto i nižší úmrtnost. Těchto výhod lze dosáhnout pouze jestliže existují prostředky (buď na pastvě nebo ve stájích) k oddělení bahnic do skupin na základě výsledků skenování. Nevýhody skenování jsou náklady dodavatele skenování, zvlášť práce a zvlášť manipulace s bahnicemi. V celku se zdá, že tato technika má nejméně co nabídnout chovatelům s vysoce plodnými stády, kde se bahnění blíží 200 %. To proto, že taková stáda budou mít málo jalových bahnic nebo nesoucích jen jedno jehně, a proto informace získané ze skenování mohou mít nízkou hodnotu. Ale pro stáda s bahněním 120 170 % je skenování účinnou pomocí. (Brown, Meadowcroft, 1989) 30

4. ZÁVĚR Cílem této bakalářské práce bylo seznámit se s problematikou chovu ovcí se zaměřením na jejich reprodukci, především se věnovat různým metodám zjišťování gravidity a stanovení počtu plodů, a s cílem popsat tu, která se jeví jako nejvhodnější, tedy ultrazvuková diagnostika a zejména dynamický B způsob zobrazení. Na závěr lze o diagnostice březosti u ovcí říci, že je to běžné vyšetření. Mezi faktory, které rozhodují o rychlosti a kvalitě provedení, patří zejména praktické zkušenosti operátora, který vyšetření provádí a vhodně použitý přístroj, především sonda. Nároky na popis sonografických obrazů nejsou tak vysoké, protože se nevyšetřují vaječníky a ani se neurčuje fáze pohlavního cyklu, zjišťuje se pouze gravidita popř. počet plodů v děloze. Pokud jsou během vyšetření zjištěny patologické stavy, léčba se běžně neprovádí. Zkušený operátor je schopný vyšetřit až 200 ovcí za hodinu, pokud pouze stanovuje zda je ovce jalová nebo březí, při počítání všech plodů se toto číslo snižuje asi na polovinu. Pomocí této metody tedy můžeme po skončení připouštěcí sezóny rozdělit stádo na skupinu ovcí březích a na skupinu ovcí jalových. Hlavní užitek z použití této techniky zahrnuje schopnost vázat vstupy v krmení v pozdní graviditě na počet plodů, tudíž dojde ke zlepšení použití krmiva. Krmení ve vztahu k počtu plodů tedy poskytuje prostředky k ovlivnění porodní hmotnosti jehněte a může vést k podstatnému snížení na úrovni úmrtnosti jehňat i bahnic. 31

5. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Brown, D., Meadowcroft, S., The Modern Shepherd, Farming Press, Ipswich, UK, 1989, ISBN 0-85236-188-2 Fayez, J., Marai, M., Owen, J.B., New Techniques in Sheep Production, Butteworth & Co. (Publishers) Ltd., England, 1987, ISBN 0-408-10134-2 Grygar, I., Kudláč, E., Ultrasonografie ve veterinárním porodnictví a gynekologii, Slezan, Hlučín, 1997, ISBN 80-901948-6-9 Henderson, D., The veterinary book for sheep farmers, Farming Press, Ipswich, UK, 1990, ISBN 0-85236-189-0 Horák, F., et al. Chov ovcí, Nakladatelství Brázda, s.r.o., Praha, 1999, 168 str., ISBN 80-209-0248-8 Horák, F., et al. Ovce a jejich chov, Nakladatelství Brázda, s.r.o., Praha, 2004, 304 str., ISBN 80-209-0328-3 Jelínek, P., Koudela K., et al. Fyziologie hospodářských zvířat, MZLU v Brně, Brno, 2003, 414 str., ISBN 80-7157-644-1 Kliment, J., et al. Reprodukcia hospodárskych zvierat, Príroda, Bratislava, 1989, 392 str., ISBN 80-07-00027-5 Koželuh, V., et al. Špeciálna zootechnika, Štvrtý diel, Chov oviec, Slovenské vydavatelstvo podohospodárskej literatúry, Bratislava, 1962, 64-094-62 Kuchtík, J., et al. Chov ovcí, MZLU v Brně, Brno, 2007, 112 str., ISBN 978-80-7375-094-7 32

Louda, F., et al. Inseminace hospodářských zvířat se základy biotechnických metod, ČZU Praha AF, 2001, ISBN 80-213-0702-1 Marvan, F., et al. Morfologie hospodářských zvířat, Nakladatelství Brázda, s.r.o., Praha, 2003, 328 str., ISBN 80-209-0319-4 Ochodnický, D., Poltársky, J., Ovce, kozy a prasata, Príroda, s.r.o., Bratislava, 2003, ISBN 80-07-11219-7 Vaněk, D., Štolc, L., et al. Chov skotu a ovcí, ČZU v Praze a ISV Praha, 2002, ISBN 80-86642-11-9 33

6. PŘÍLOHY Obr. č. 1 Pupeční šňůra, 70. den březosti Obr. č. 2 Karunkul, 80. den březosti 34

Obr. č. 3 Hlava jehněte, 75. den březosti Obr. č. 4 Pánev a páteř jehněte, 80. den březosti 35

Obr. č. 5 Hlava s páteří jehněte, 85. den březosti Obr. č. 6 Hrudník a žebra jehněte, 75. den březosti 36