HISTORIE ROKYCANSKA Správní dějiny okresu Okres rokycanský vznikl v roce 1850. Při správní reformě roku 1868 byl však zrušena celý jeho obvod připojen k okresnímu hejtmanství Plzeň. V 70. a 80. letech došlo k prudkému rozmachu průmyslu, zejména v oblasti radnické a mirošovské uhelné pánve a v Rokycanech a okolí, čímž se okres rokycanský stal nejprůmyslovějším okresem celého Plzeňska. Stoupající význam průmyslu a silná koncentrace dělnictva v řadě obcí okresu měly za následek, že v roce 1896 byl okres rokycanský obnoven a skládal se z obvodů okresních soudů Rokycany a Zbiroh. Obvod bývalého okresního soudu Zbiroh patřil od roku 1850, až na období 1855-1868, k okresnímu hejtmanství Hořovice. Okres rokycanský nedoznal do roku 1942 podstatných změn. Uvedeného roku však byl německými okupanty zrušen a jeho obvod připojen k okresnímu úřadu Plzeň - venkov. Po osvobození došlo na základě dekretu prezidenta republiky k obnově politických okresů v hranicích podle stavu z roku 1938. Tím byl obnoven i okres rokycanský a v Rokycanech zřízen okresní národní výbor. Při restituci okresu rokycanského v roce 1945 náleželo k němu celkem 91 obcí s celkovým počtem asi 60 000 obyvatel. V období 1945-1948 se vystěhovalo značné množství obyvatel do pohraničí, například podle novinových zpráv z roku 1946 se vystěhovalo z Rokycanska na Stříbrsko asi 12 000 osob. Zákonem číslo 280 Sb. z 21. prosince 1948 o krajském zřízení došlo ke správní reorganizaci, při které bylo z okresu rokycanského vyčleněno 9 obcí: Jivina, Kařízek, Kvaň, Olešná a Zaječov - Svatá Dobrotivá, byly připojeny k tehdejšímu okresu hořovickému (nyní Beroun), zatím co obce Lhůta, Sedlec, Smědčice, Šťáhlavy a Tymákov byly připojeny k okresu Plzeň. Po této reorganizaci měl okres rokycanský 83 obcí a 46 450 obyvatel s hustotou obyvatelstva 74 osob na km 2. V roce 1960 při dalších správních úpravách se okres rokycanský zvětšil o obce Liblín a Bujesily, Chockov a Lhotku, které dříve patřily k okresu kralovickému (nyní Plzeň - sever), o obec Kařízek (z okresu Beroun) a o obec Smědčice (z okresu Plzeň - sever). Od té doby nedoznal okres žádné územní změny, ale uvnitř okresu docházelo postupně ke slučování obcí, občas i k jejich rozluce, takže počet obcí se často měnil (CIRONIS a kol., 1981). Tabulka 1.: Vybrané údaje o pohybu počtu obyvatel v okrese Rokycany v uplynulém století (CIRONIS a kol., 1981). Rok Počet obyvatel Rok Počet obyvatel 1869 54 168 1921 51 974 1888 56 608 1930 52 012 1890 55 467 1939 56 210 1900 53 887 1949 46 450 1910 52 945 1979 48 856
Chronologický přehled historických událostí v okrese Rokycany Historie okresu Rokycany je poměrně bohatá a v literatuře se osídlení regionu datuje od 5. tisíciletí před Kristem. V následující kapitole je uveden přehled významných historických událostí. 5. tis. př. Kr.: Neolit dokladuje nález střepů nádob tzv. lineární keramiky ze sídliště nejstarších zemědělců na území dnešních Rokycan. 4. tis. př. Kr.: Nález stop sídliště výšinného lidu tzv. chamské kultury na Křemenáči v obci Břasy. 7. stol. po Kr.: Starší doba hradištní je na území okresu zastoupena nálezy z hradiště u Březiny - jsou dokladem osídlení Rokycanska Slovany. 1110: Ve vsi Rokycanech byl v této době biskupský dvůr. K němu patřily vesnice Litohlavy, Kamenný Újezd, později pak Letkov, Nadryby a Borek. V Rokycanech vyřešen spor o trůn mezi Přemyslovci Bořivojem a Vladislavem ve prospěch Vladislava, za pomoci německého krále Jindřicha V. 1336: Karel IV. vyplatil zastavené královské hrady, Zbiroh však koupil. V témže roce dostal Petr z Rožmberka k dědičnému držení hrad Zbiroh s městečkem, městečko Radnice a Mýto, ves Těškov a polovinu obce Medový Újezd od krále Jana. 1354-1367: Založen hrad Libštejn Oldřichem Tistou z Hedčan (od r. 1367 psán z Libštejna), purkrabím na hradu Bezdězu a stavitelem Máchova jezera. Libštejn se stal středem rozsáhlého panství, které vybudoval Albrecht z Kolovrat a jeho potomci v 15. století. Poslední z Kolovratů na Libštejně Albrecht držel 15 vesnic a polovinu městečka Kralovice. 1389: První zpráva o hradu Březina. Hrad byl postaven snad Jindřichem z Elsterberka, který tu měl své sídlo ještě v roce 1389. Od roku 1410 držel hrad Něpr Duc z Vařin a jeho potomci zde vládli až do roku 1498. K panství náležely vsi Volduchy, Kříše, Stupno, Chomle a pustá ves Darov. 1397: V Rokycanech na předměstí Pátku se narodil Jan z Rokycan, mistr na pražské univerzitě a sněmem volený arcibiskup. Zemřel r. 1471. Údajný rodný domek Jana z Rokycan zbořen roku 1986. V roce 1997 v místě domku zřízena pamětní deska. 12. 2. 1421: Rokycan se zmocnili Pražané vedeni Žižkou. Byl zcela zničen kolegiátní dům (klášter). V červnu téhož roku se Rokycan zmocnili Plzeňští. Po roce vlády předali Rokycany Janu Hanovcovi ze Švamberka, který zde ustanovil purkrabím Jindřicha Labutě ze Švamberka. 1436: Král Zikmund dal Rokycany do zástavy Janu Malovcovi z Pacova. Většina obyvatel se hlásila k podobojí po celé 15. - 16. století. 1498: Král Vladislav vyplatil Rokycany ze zástavy za peníze, které mu rokycanští půjčili. 1505: První zmínky o železné huti v Dobřívě. Od r. 1546 byla součástí zbirožského panství Jana staršího z Lobkovic. Po r. 1903 zůstal v provozu do r. 1956 jen tzv. Horní hamr, který je dnes chráněnou technickou památkou I. kategorie. Od r. 1971 je pobočkou Muzea dr. B. Horáka v Rokycanech. Vždy třetí sobotu v květnu se zde koná tzv. Hamernický den s ukázkami prací uměleckých kovářů a prací na dobovém zařízení. 1614: V Dobřívě postavena vysoká pec Šalamonem Šírerem, v letech 1637-1642 postavena pec v Klabavě za pomoci zkušeností šichtmistra Jana Letnianského z Wyšerovic a vedení Jakuba Optalia z Třebnice, purkmistra města Rokycan. 1618-1620: Město Rokycany podporovalo stavovské povstání. 1623: Rokycanům zkonfiskovány poddanské vsi za účast v proticísařském odboji. 1639: Město Rokycany zcela zničeno švédským vojskem pod vedením Banéra. Obnova dokončena r. 1723.
1642: Petr Malovec z Chýnova kupuje Březinu s Osekem za 30 500 kop míšeňských. R. 1651 převzal spolu se svou manželkou Ludmilou Kokořínovou z Kokořova Radnice a statek Přívětice. Po jeho smrti r. 1653 bylo panství rozděleno na samostatná panství Osecké, Radnické a Březinské. Březinské panství přešlo roku 1674 do majetku Maxmiliána Ferdinanda rytíře Boryně ze Lhoty. 1757: Rokycany postihl velký požár, při němž byla větší část města zničena. Město bylo obléháno pruským vojskem. 1761: Narodil se v Praze Kašpar, hrabě ze Šternberka. Jeho rodiče byli majiteli radnického panství od r. 1758. Od r. 1790 se majiteli panství stali bratři Jáchym a Kašpar hr. ze Šternberka. R. 1806 založil Jáchym zámek na Březině. Kašpar Šternberk se zasloužil o založení Muzea království Českého (dnes Národní muzeum v Praze), jehož byl v letech 1822-1838 prezidentem. Věnoval se paleontologickým výzkumům na Radnicku, jeho odborná knihovna je částečně uložena v NM v Praze a v Městském muzeu v Radnicích. 1784: Rokycany zničeny při požáru města. Dochovalo se jen 8 domů na předměstí Na Pátku. Požárem poškozen i děkanský kostel P. M. Sněžné. Přestavěn v barokním stylu I. Palliardim v letech 1787-1789. Věž vysoká 66 m postavena v letech 1821-1823 stavitelem Fr. Högrem nese 4 zvony. Před kostelem sloup se sousoším P. Marie autora V. Bauera z r. 1770. 1788: Na Rokycansku dochází k rozvoji těžby černého uhlí a výroby české dýmavé kyseliny sírové. Od r. 1788 je v provozu první důl na černé uhlí v Břasích (důl šternberské vrchnosti), v roce 1789 důl Všech svatých mezi Kříšemi a Vranovem. V roce 1798 vybudoval hrabě z Hochbergů pod Vranovem první huť na výrobu olea - huť Therezia. Z r. 1793 pochází zmínka o výrobě olea v Kamenci u Radnic. Rozvoj výroby olea je spjat s výrobou keramiky v Břasích. Těžbu uhlí připomíná přírodní památka Bašta v Břasích (povrchový výchoz svrchní radnické sloje), přírodní památka Kateřina u Kříš (arkózové výchozy) a památník důlní katastrofy z r. 1928 v Chomli. 1807: Zásluhou Kašpara ze Šternberka začal v Radnicích působit buditel, český básník a spisovatel, kněz Antonín Jaroslav Puchmajer. Ten založil 28. 9. 1818 v Radnicích první čtenářský spolek v Čechách. 1838: V Rokycanech založen hudební a divadelní spolek, který zřídil na Střelnici stálé divadlo. Spoluprací purkmistra F. Š. Hejrovského, děkana Suchého a učitele Páby byla v Rokycanech zřízena opatrovna pro děti zaměstnaných rodičů, první zařízení tohoto druhu v Čechách. 1845: Ve Zbiroze se narodil básník Josef Václav Sládek. Od roku 1951 je zde muzeum věnované jeho životu a dílu. 1856: Započata těžba černého uhlí v mirošovské uhelné pánvi. 1861: V Rokycanech založen pěvecký odbor Záboj, který se roku 1862 ustavil jako samostatný spolek. Sbor působil až do roku 1960. Pokračovatelem jeho tradice se stal smíšený pěvecký sbor Cantate Rokycany, založený r. 1983. 1868: V Rokycanech založena Tělocvičná a spoluhasičská jednota Sokol. Jejím rozdělením r. 1887 vznikla Tělocvičná jednota Sokol Rokycany. V letech 1941-1945 rozpuštěna. Obnovena r. 1990, v současnosti sdružuje v Rokycanově župě 17 jednot. 1880: Ve Zbiroze založena dílna na výrobu ručně kovaných nástrojů (dnes Zbirovia, a. s. Zbiroh). 1885: Založen Okresní hospodářský spolek v Rokycanech. Měl význam pro rozvoj zemědělství a lesnictví. Dal podnět k založení zimní hospodářské školy (1888).
1900: Rudolf Hudlický koupil hamr a mlýn v Hrádku. Hamr upravil na kujnou huť - počátek dnešních železáren v Hrádku. R. 1910 založil v Rokycanech továrnu na hospodářské nářadí a slévárnu (dnes Kovohutě, a. s. Rokycany). 1904: Rozhodnutím městské rady Rokycany zřízeno Městské vlastivědné muzeum Dr. B. Horáka. Veřejnosti otevřeno 24. 9. 1905. Prvním ředitelem byl PhDr. Bohuslav Horák, ředitel rokycanského gymnázia. Muzeum má okresní působnost a specializuje se na dokumentaci železářství a paleontologii. V jeho fondech je na 220 000 předmětů. 1916: Sedm zvonů z věží rokycanských kostelů bylo sejmuto a rekvírováno pro válečné účely. 1923: V Rokycanech vznikla továrna na jízdní kola Tripol. V roce 1934 majitelé postavili vlastní tovární budovu v blízkosti nádraží - vyráběla později kola zn. Favorit. 1926: Zrušeny Městské železárny v Klabavě a objekty pronajaty k jiným účelům. 1929-1931: Vystavěno nové nádraží v Rokycanech podle projektu ministerstva železnic. 1931: Zřízena přírodní rezervace Chlumská stráň k ochraně smíšených suťových porostů v údolí Berounky. 1932: Provedena regulace Padrťského a Boreckého potoka na území města Rokycan. Poslední úpravy pak po povodních v roce 1996. 1938-1945: V odboji bylo na okrese aktivně zapojeno 941 občanů. Do židovských transportů bylo zařazeno 283 osob, vrátilo se 52 osob. Celkem zahynulo 467 občanů. 1945: 6. května se objevily první americké tanky ve Stupně a Vranově. 7. 5. byly Rokycany osvobozeny americkou armádou, na demarkační linii v Borku u Rokycan ses setkaly armády sovětská a americká. 9. 5. byl v Rokycanech zadržen K. H. Frank u městských jatek. 13. 5. se setkaly ve Vranově dvě armády protifašistické koalice - americká a sovětská. 1950: Postavena hvězdárna v Rokycanech. 1953: Přemístěna barokní kašna z náměstí do prostoru u děkanství. Po rekonstrukci vrácena zpět 20. 9. 1997. Vyhlášena přírodní rezervace na vrchu Žďár. 1955: Započala těžba a hrudkování rud v Ejpovicích. Skončila v roce 1966. Výsypky rekultivovány a zatopený důl slouží k rekreaci. 1957: Postavena nemocnice v Rokycanech. 70. - 80. léta: Výstavba sídlišť v Rokycanech, Holoubkově, Strašicích, Zbiroze, Hrádku, přestavba sokolovny na Dům kultury a výstavba kulturních domů v Rakové, Kladrubech, Holoubkově, Volduchách, Svojkovicích. V ŽBC v Hrádku vystavěna elektroocelárna, hrubovna a lisovna a provedena rekonstrukce tažírny a loupárny. Výroba zaměřena na ušlechtilé legované ocele. Výstavba zimního stadionu a hotelu v Rokycanech a nákupních středisek v řadě obcí okresu (ČECHURA a kol., 1998). Historické a správní centrum regionu - Rokycany - se nachází v údolí mezi dvěma řekami Berounkou a Klabavou. Zejména okolí Berounky na severu se již dlouhá léta řadí mezi turisticky nejpřitažlivější. V pozadí zájmu místních obyvatel a návštěvníků by však neměly zůstávat ani další přírodní výtvory reprezentované například rozsáhlými brdskými lesy na jihovýchodě či pásmem Barrandienu, protínajícím území od východu na západ. O pravěkých formách života zde svědčí nálezy zkamenělin, které se staly základem hodnotných paleontologických sbírek Muzea Dr. B. Horáka v Rokycanech. Hojnými nalezišti nerostných surovin byl přímo podmíněn počet keltských osad v těchto končinách. Doposud vévodí průmyslovým odvětvím především železářská výroba. Nejvýznamnějším důkazem její staleté tradice je vodní hamr v Dobřívě ze šestnáctého století. Stejně tak jako v celé české historii se i v té rokycanské střídaly etapy rozkvětu a úpadku. Rokycanští se zařadili mezi horlivé stoupence husitství. Zásluhu na nelehkém
prosazování základních myšlenek hnutí měl zdejší věhlasná rodák Mistr Jan z Rokycan. Jeho přičiněním město nezasáhl vážnější hněv husitských vojsk. Nejsmutnější údobí však nastalo po třicetileté válce a přetrvalo až do osmnáctého století, kdy byly Rokycany téměř úplně zničeny dvěma zkázonosnými požáry. Přesto devatenácté století dokázalo přinést již na svém počátku do oblasti docela jiného ducha. Kromě železáren se začala zvláště na Radnicku rozvíjet těžba černého uhlí. Nevídaný rozmach zaznamenal i kulturní život. Přicházeli noví obyvatelé, mezi nimi všestranné osobnosti, jejichž vliv na rozkvět města Rokycan, ale hlavně ostatních částí regionu zůstává nesporný. Bratři Šternberkové významně povznesli Radnice a okolí. Díky oběma mecenášům zde mohl až do své smrti působit jako farář Antonín Jaroslav Puchmajer, zakladatel novodobé české poezie a mimo jiné také autor první gramatiky jazyka cikánů. Pod patronací Kašpara Šternberka založil tento vědecký spolupracovník Dobrovského v Radnicích roku 1818 první českou čtenářskou společnost, u nás v té době ojedinělou. Zbirožsko zase proslavil jeho rodák, básník a znamenitý překladatel Josef Václav Sládek a malíř Alfons Mucha, který v divadelním sále zbirožského zámku pracoval na svém monumentálním cyklu Slovanská epopej. Svébytnou pozici si ve zmiňovaných centrech regionu vydobyl bohatý spolkový život. Vznikaly zde divadelní, hudební a později sportovní spolky, z nichž některé jsou činné dodnes. Rozmanitý charakter celé oblasti dotváří svým kouzlem řada dalších působivých zákoutí. Zříceniny hradů Libštejn a Krašov, jeden z posledních přívozů v Čechách v obci Darová, drobné vesnice a menší městečka s unikátními soubory staveb roubené lidové architektury nebo panská sídla v Mirošově a na Březině. To vše Rokycansko nabízí svým hostům a patriotům (ČECHURA a kol., 1998).