ROZHODNUTÍ o odmítnutí žádosti v plném rozsahu a odmítnutí části žádosti

V ě z eňská služba České republiky V a zební vězn i c e Olomo u c Švermova 2, pošt. přihrádka 84, 771 57 Olomouc, tel.: 585 525 111, fax: 585 525 211, ISDS: qpnd4z7 Č. j.: VS-24706-5/ČJ-2017-803740 V Olomouci dne 22. března 2017 žadatel F. Š. Počet výtisků: 1 Výtisk č.: 1 Počet listů: 6 (oboustranně) Přílohy: 0 Poštou ROZHODNUTÍ o odmítnutí žádosti v plném rozsahu a odmítnutí části žádosti Ředitel organizační jednotky Vězeňské služby České republiky Vazební věznice Olomouc, jako věcně příslušný orgán povinného subjektu ve smyslu ustanovení 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále povinný subjekt ), v záležitosti žádosti o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů ( zákon o svobodném přístupu k informacím ), kterou podal F. Š. a povinnému subjektu doručené dne 22. února 2017 a evidované pod č. j. VS-24706-1/ČJ-2017-803740; žádost obsahovala nadměrně rozsáhlý soubor dotazů, a to celkem 19 bodů (mnohdy s dalšími požadavky, podbody), které se týkaly zejména problematiky přehledů a statistických údajů vztahujících se k činnosti organizační jednotky Vězeňské služby České republiky v oblasti rozpočtové a hospodaření s veřejnými prostředky, personální situace, služebních příjmů a platů, jiného odměňování, pracovních nabídek pro odsouzené a zaměstnávání odsouzených, výkazů o počtech stížností, kapacit vězeňských zařízení, přehledů pracovních úrazů nebo úmrtí vězněných osob, vztahu vůči státnímu zastupitelství, organizační struktury organizační jednotky Vazební věznice Olomouc a dále programů zacházení, v neposlední řadě technických a personálních podmínek pro péči odsouzených otců o jejich nezletilé děti anebo personálních, technických a organizačních podmínek pro chov vlastních domácích zvířat odsouzenými apod., rozhodl takto: I. Ž á d o s t o p o s k y t n u t í i n f o r m a c e s e v e v ý r o k u I I I., V., V I. a V I I. o d m í t á z c e l a, v o s t a t n í c h s e o d m í t á ž á d o s t z č á s t i, Žádost věta za čárkou, bod 2., požadující jmenovitě plánované a skutečné počty vychovatelů, pedagogů a sociálních pracovníků v létech 2011 až 2016 a plánované počty pro rok 2017,

v této části se odmítá, a to dle ustanovení 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a za použití ustanovení 11 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, v němž se stanoví možnost omezení podání informace, jestliže se vyžadovaná informace vztahuje výlučně k vnitřním pokynům nebo personálním předpisům povinného subjektu, II. žádost věta za čárkou, bod 3., požadující průměrné měsíční platy jmenovitě vychovatelů, pedagogů a sociálních pracovníků v létech 2011 až 2016, v této části se odmítá, a to dle ustanovení 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a za aplikace právní úpravy provedené v ustanovení 8a, podle níž informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt smí poskytnout pouze v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. III. Žádost bod 6, ve znění kolik exekučních řízení proti majetku odsouzených je vedeno (exekuce na osobní účty) odmítá se zcela, podle ustanovení 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a za aplikace právní úpravy provedené v ustanovení 8a; podle ustanovení 8a informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt smí poskytnout pouze v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. IV. Žádost bod 9 věta druhá, požadavek na uvedení iniciál a dat narození u osob zemřelých ve věznici, příčin, u případů sebepoškození apod., v uvedené části se odmítá podle ustanovení 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a za aplikace právní úpravy provedené v ustanovení 8a, podle níž informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt smí poskytnout pouze v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. V. Žádost bod 13, ohledně plánu úkolů na rok 2017 s návaznosti na reorganizaci systému (změna vnitřní diferenciace) a např., zda se plánuje výstavba tzv. vězeňských farem odmítá se v plném rozsahu v souladu s ustanovením 15 odst. 1 a v souladu s ustanovením 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, z něhož vyplývá, že povinný subjekt může omezit právo na poskytnutí informace, pakliže půjde o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu. 2

VI. Žádost č. 18. na poskytnutí informace, jaké jsou ve věznici technické a personální podmínky pro péči odsouzených otců o jejich nezletilé děti, odmítá se plně, podle ustanovení 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím a na základě aplikace ustanovení 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 61/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění zákona č. 81/2005 Sb., zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů; podle aplikované právní úpravy platí, že informační povinnost povinného subjektu se nevztahuje na vytváření nových informací. VII. Žádost č. 19. na poskytnutí informace, jaké jsou ve věznici technické a personální podmínky pro chov domácích zvířat pro odsouzené (jejich zvířat), odmítá se v plném rozsahu, podle ustanovení 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím a na základě aplikace ustanovení 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 61/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění zákona č. 81/2005 Sb., zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů; podle aplikované právní úpravy platí, že informační povinnost povinného subjektu se nevztahuje na vytváření nových informací. O d ů v o d n ě n í Žadatel o poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím F. Š. doručil povinnému subjektu enormně rozsáhlý soubor dotazů, konkrétně celkem 19 bodů (mnohdy s větami jako podbody), které se týkaly zejména a mimo jiné problematiky přehledů a statistických údajů vztahujících se k činnosti Vězeňské služby České republiky v oblasti rozpočtové a hospodaření s veřejnými prostředky, personální situace, resp. počtů příslušníků ve služebním poměru a zaměstnanců v pracovním poměru, a to zařazených v bezpečnostním sboru a správním úřadu Vězeňská služba České republiky, platů, pracovních nabídek pro odsouzené a zaměstnávání odsouzených, výkazů o počtech stížností, ohledně kapacit vězeňských zařízení pracovních úrazů nebo úmrtí vězněných osob, vztahu vůči státnímu zastupitelství, organizační struktury organizační jednotky Vazební věznice Olomouc a programů zacházení, v neposlední řadě technických a personálních podmínek pro péči odsouzených otců o jejich nezletilé děti anebo personálních, technických a organizačních podmínek pro chov vlastních domácích zvířat odsouzenými apod. Povinný subjekt žádost posoudil z hlediska skutkového a právního stavu, načež byl nucen okolnostmi a vůči smyslu a účelu práva na informace zcela neadekvátně zvoleným přístupem žadatele, hraničícím až se zneužitím práva a zásady dobré správy ve smyslu správního řádu, k zásadnímu hospodárnému a účelnému rozčlenění žádosti do několika samostatných částí. 3

Byl nucen postupovat tak, že některé žádosti a části žádosti byly tímto vydaným rozhodnutím a jeho výroky I. až VII. odmítnuty. Jiné, jelikož tomu nebránila platná právní úprava, povinný subjekt poskytl. Další skupina musela být z poskytování informací vyloučena, neboť data a informace nejsou v působnosti povinného subjektu. V neposlední řadě, povinný subjekt adresoval žadateli výzvu k úhradě nákladů za poskytnutí informace ve smyslu právní úpravy podle 17 zákona o svobodném přístupu k informacím. Postupoval tím naprosto konformně se závěrem obecně platným pro Vězeňskou službu České republiky, na který byl žadatel již v minulosti a předem týž žadatel výslovně upozorněn. To znamená, na zpoplatnění byl žadatel upozorněn a nelze přihlížet k nijaké žádosti v tomto směru o úlevu. Ve výzvě je uvedeno, že informace lze poskytnout až po prokazatelné úhradě nákladů. Ohledně stávajícího postupu ve věci řízení a vydání tohoto rozhodnutí o částečném odmítnutí se uvádí následující: 1. Právo na svobodný přístup k informacím náleží k ústavně zaručeným politickým právům. Základ právní úpravy představuje Listina základních práv a svobod, vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 2/1993 Sb. (dále Listina ), která navazuje na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, jimiž je Česká republika vázána. Listina právo na informace meritorně vymezuje ve svém čl. 17. Ve smyslu tohoto článku má každý právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.. Obecnou úpravu práva na informace provádí zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje jak základní podmínky, za nichž mají být informace poskytovány, tak upravuje podmínky přístupu k nim; podústavním způsobem zajišťuje právo veřejnosti na informace, jež mají k dispozici státní orgány, orgány územní samosprávy, jakož i jiné subjekty, které legitimně rozhodují o právech a povinnostech občanů a právnických osob. Konkrétně, jak vyplývá z ustanovení 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím a již bylo uvedeno v bodě I. odůvodnění, povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Jak poté vyplývá z ustanovení 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, povinné subjekty poskytují informace na základě žádosti nebo zveřejněním. Právo na svobodný přístup k informacím ale není absolutní či bezbřehé. Již samotný zákon o svobodném přístupu k informacím stanoví několik omezení. Důvody pro omezení poskytnout informace (odmítnutí žádosti), jsou stanoveny zejména v 2 odst. 3 a 4 nebo v ustanovení 7 až 11 zákona o svobodném přístupu k informacím. 4

2. K výroku I. Důvodem odmítnutí části žádosti věta za čárkou, bod 2., ve znění požadující jmenovitě plánované a skutečné počty vychovatelů, pedagogů a sociálních pracovníků v létech 2011 až 2016 a plánované počty pro rok 2017, a to podle ustanovení 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a za použití ustanovení 11 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, v němž se stanoví možnost omezení podání informace, je oprávnění, jestliže se vyžadovaná informace vztahuje výlučně k vnitřním pokynům nebo personálním předpisům povinného subjektu. Z dikce ustanovení 11 odst. 1 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím vyplývá, že povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu.. Povinný subjekt tím a tak má za postavené najisto, že podmínka stanovená v ustanovení 11 odst. 1 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím, tedy podmínka, že požadovaný vnitřní předpis musí být interním aktem řízení, který nemá působnost navenek, je naplněna. Vyžadované údaje souvisí s interním aktem řízení (tzv. systemizace), jímž se upravují početní stavy a řídící a výchovné postupy, které se projeví toliko uvnitř bezpečnostního sboru a správního úřadu Vězeňská služba České republiky a nemají výstup navenek. K výroku II. a IV. Na úvod řízení o části žádosti (věta za čárkou, bod 3., požadující průměrné měsíční platy jmenovitě vychovatelů, pedagogů a sociálních pracovníků v létech 2011 až 2016 ) povinný subjekt posuzoval platný právní stav. Je přitom zřejmé, že poskytování informací o služebních příjmech, platech, obecně o odměňování příslušníků Vězeňské služby České republiky nebo zaměstnanců v pracovním poměru se nachází na rozhraní ústavně zaručených práv; práva na informace na straně jedné, a práva na ochranu soukromí na straně druhé. V této souvislosti se konstatuje, že k problematice existuje početná judikatura, je k dispozici nejedno stanovisko Úřadu na ochranu osobních údajů, Metodická doporučení Ministerstva vnitra, komentáře a články právníků a jiných odborníků, které ukazují vývoj v náhledech na řešení kolize základních práv. V případech konkurence základních práv se uplatňuje, a Ústavní soud vícekrát judikoval, že je na povinných subjektech, aby s přihlédnutím k okolnostem uvážily, zda jednomu základnímu právu není neoprávněně dávána přednost před právem druhým, načež musí být taktéž šetřeno smyslu a podstaty základních práv (čl. 4 odst. 4 Listiny), přičemž má být veškeré váženo na základě principu proporcionality (např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/97 a Pl. ÚS 16/98; též Bartoň, M.: Svoboda projevu: principy, garance, meze, Leges, Praha 2010, str. 239). Přitom, jak je zřejmé z respektované judikatury, v některých případech je dávána přednost právu na informace, a jindy naopak ochraně soukromí. Dlužno doplnit, jak vyplývá z čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ( Listina ), která je součástí ústavního pořádku České republiky, každý má právo, aby byla zachována 5

jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, a podle čl. 10 odst. 2 Listiny má každý právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života ; podle čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod má každý právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Z merita žádosti v rámci řízení povinný subjekt dovodil, že požadovaná informace spadá pod režim 8a zákona o svobodném přístupu k informacím. Z toho ustanovení plyne: Informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. Základním právním předpisem ke garanci práv na ochranu každé osoby (bez rozdílu postavení coby občana, zaměstnance určité profese apod.) před neoprávněným zasahováním do jeho soukromého a osobního života je zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů ( zákon o ochraně osobních údajů ). Účelem a smyslem zákona o ochraně osobních údajů je realizovat a naplňovat zaručené právo ochrany jedince před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním či jiným zneužíváním osobních údajů, zakotvené v Listině. Na základě posouzení skutkového a právního stavu shora uvedená část žádosti o poskytnutí informace se odmítá. Dále se k odmítnutí podrobněji rozvádí, že uvedené je spjato taktéž s obavami o narušení principu zákazu zneužití práva. Dlužno dodat, že Nejvyšší správní soud neposkytnutí informace za eventuality zneužití práva na informace výslovně připustil, pokud by se ukázalo, že žádosti o údaje o platech (odměnách) poskytovaných z veřejných prostředků, jimž by jinak bylo důvodu vyhovět, mají za cíl poškodit legitimní zájmy těch, o jejichž platech má být informováno (např. poškozovat jejich jméno, možnost případné vydíratelnosti, nebo je způsobilé vyprovokovat závist nebo nenávist apod.), lze právo na informace odepřít na základě principu zákazu zneužití práva (usnesení Plénum Nejvyššího správního soudu ze dne 27. května 2010, čj. 1 As 70/2008-74, č. 2099/2010 Sb., a v němž se uvádí, že zákaz zneužití práva je pravidlo českého vnitrostátního práva, včetně práva veřejného, které vyplývá z povahy České republiky jako materiálního právního státu založeného na určitých vůdčích hodnotách, k nimž vedle úcty ke svobodě jednotlivce a ochraně lidské důstojnosti patří mimo jiné i úcta k harmonickému sociálnímu řádu tvořenému právem a odepření ochrany jednání, které práva vědomě a záměrně využívá v rozporu s jeho smyslem a účelem. Shora uvedené totožně platí i pro odůvodnění výroku IV. Tedy, pro žádost bod 9 věta druhá, požadavek na uvedení iniciál a dat narození u osob zemřelých ve věznici, příčin, u případů sebepoškození apod. K výroku III. Žádost ve znění: Kolik exekučních řízení proti majetku odsouzených je vedeno v evidenci adresované věznice (exekuce na osobní účty) vždy k 31. 12. roku 2011, 2012, 2013, 2014, 2015 a 2016 byla povinným subjektem odmítnuta. Vězeňská služba České republiky je ozbrojený bezpečnostní sbor a správní úřad; v rámci ní plní úkoly příslušníci bezpečnostního sboru a zaměstnanci v pracovněprávním vztahu. Odměňování služebním příjmem nebo platem se řídí odlišnou úpravou. 6

Povinný subjekt dále konstatuje, že informace o příjmech a majetku konkrétních fyzických osob jsou nepochybně chráněny článkem 10 Listiny základních práv a svobod jako údaje k osobě (ochrana jména) a jejímu soukromí. Povinný subjekt při posuzování žádosti bod 6. považoval za žádoucí provést i ozřejmění některých pojmů, relevantních resp. rozhodných pro řízení o předmětné žádosti. A priori, se jedná o pojem majetkové poměry. Přivolil zde k závěrům obsaženým rozsudku Nejvyššího správního soudu (č. j. 5 As 31/2007-79), podle něhož právní pojem majetkové poměry sice není legislativně definován, je jím však nutno rozumět informace o veškerém vlastnictví fyzických a právnických osob, včetně vlastnictví financí. Nejvyšší správní soud dále konstatoval: Majetkové poměry fyzických a právnických osob tvoří zejména jejich příjmy, které mohou být peněžité, ale i naturální, vlastnictví bytů, nebytových prostor a jiných nemovitých věcí, peněžních prostředků, pohledávek, majetkových práv apod. Za majetkové poměry fyzických a právnických osob lze za daných okolností považovat nejen aktiva, nýbrž i jejich pasiva a je bez významu, zda jsou tyto závazky vůči soukromoprávním subjektům či vůči státu. S tímto souvisí, zda, kdy a případně za jakých podmínek, anebo jestli vůbec, je zaměstnavatel Česká republika - organizační složka státu Vězeňská služba České republiky (a organizační jednotky) oprávněn získávat, shromažďovat resp. zpracovávat údaje o majetkových poměrech zaměstnanců; pokud ano, za jakých podmínek s těmito informacemi smí nakládat. Jinak řečeno, má-li jako povinný subjekt dostát povinnosti poskytovat informace (uspokojit právo žadatele na přístup k informacím), musí být nepochybná existence zákonného účelu pro shromažďování a zpracovávání informací, týkajících se majetkových poměrů jednotlivých zaměstnanců, a to ve smyslu 5 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Při té příležitosti se konstatuje, že informace, jak je jí nutno rozumět dle definičního vymezení v ustanovení 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 61/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění zákona č. 81/2005 Sb., a zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, Vězeňská služba České republiky - zaměstnavatel vyhledávat, získávat shromažďovat, zpracovávat a uchovávat nesmí. Vyplývá to jednoznačně z ustanovení 316 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení je zaměstnavateli zakázáno vyžadovat od zaměstnance informace osobní povahy, jejichž okruhy jsou v provedené právní úpravě taxativně vymezeny. Informace lze rozlišit do dvou skupin, v první skupině jsou informace, které nelze vyžadovat vůbec [písm. a), b) a h)] a ty, které je možné vyžadovat pouze, pokud je pro to dán věcný důvod spočívající v povaze práce [c), d), e), f) a g)]. Cit.: (4) Zaměstnavatel nesmí vyžadovat od zaměstnance informace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce a se základním pracovněprávním vztahem uvedeným v 3. Nesmí vyžadovat informace zejména o a) těhotenství, b) rodinných a majetkových poměrech, c) sexuální orientaci, 7

d) původu, e) členství v odborové organizaci, f) členství v politických stranách nebo hnutích, g) příslušnosti k církvi nebo náboženské společnosti, h) trestněprávní bezúhonnosti; to, s výjimkou písmen c), d), e), f) a g), neplatí, jestliže je pro to dán věcný důvod spočívající v povaze práce, která má být vykonávána, a je-li tento požadavek přiměřený, nebo v případech, kdy to stanoví tento zákon nebo zvláštní právní předpis. Tyto informace nesmí zaměstnavatel získávat ani prostřednictvím třetích osob. Ze shora uvedeného je evidentní, že není přípustné zaměstnavatelem získávat a jako takové shromažďovat, zpracovávat a uchovávat data průkazně vypovídající o majetkových poměrech zaměstnanců, s nimiž podle soukromoprávní úpravy sjednal pracovněprávní vztah (pracovní poměr nebo dohodu o práci konané mimo pracovní poměr), tedy fyzických osob, které nejsou a nemohou ani být povinnými subjekty ve smyslu ustanovení 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Pokud tedy zákoník práce stanoví zákaz vyžadovat od zaměstnance informace zmíněného charakteru, platí, že je vyloučeno je získávat též způsobem, který by znamenal obcházení zákoníku práce. Porušením zákoníkem práce povinností stanovených zaměstnavateli by bylo i získávání informací o majetkových poměrech prostřednictvím třetích osob. Exekuční řízení je upraveno zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. S účinností od 1. ledna 2013 byla zákonem č. 396/2012 Sb. provedena novela exekučního řádu, jakož i občanského soudního řádu, která tím do exekučního života přinesla řadu podstatných změn. Novela mimo jiné zrušila soudní řízení o nařízení exekuce a nahradila je registrací exekuce u soudu. Podle ustanovení 125 exekučního řádu Centrální evidenci exekucí vede Exekutorská komora České republiky (dále Komora ), v níž se zejména evidují, po uplynutí lhůty podle ustanovení 46 odst. 6 exekučního řádu vyrozumění o zahájení exekuce, pravomocná usnesení o zastavení a odkladu exekuce, dražební vyhlášky vydané podle ustanovení 336b odst. 2 a 338o odst. 2 občanského soudního řádu a další údaje. Centrální evidence exekucí je veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován Komorou, která taktéž zveřejňuje údaje z centrální evidence exekucí způsobem umožňujícím dálkový přístup. Umožňuje tím zejména zjišťovat indikativní informace o konkrétních exekučních řízeních, zjišťovat, jestli byla na konkrétní subjekt nařízena exekuce podle exekučního řádu, který soudní exekutor byl pověřen provedením exekuce, o jakou vymáhanou povinnost se jedná, kdy byla exekuce nařízena, zda byla pravomocně odložena či zastavena atd. Na základě shora uvedeného lze tak učinit jednoznačný závěr, že pokud se jedná o informace o exekučním řízení, aktivní činnost zaměstnavatele ke zjištění, vyhledání a získání údaje o majetkových poměrech zaměstnance v pracovněprávním vztahu ze zákona je vyloučena. Opačný postup by nebyl legitimní; byl by protiprávní. Povinný subjekt má v této souvislosti za to, že pokud by zaměstnavatel zaměstnance takovým nezákonným způsobem prověřoval a údaje o majetkových poměrech vyhledával a získával, dopouštěl by se vůči zaměstnanci porušení práv zakotvených v článku 10 Listiny základních práv a svobod a porušoval by závazky mezinárodních úmluv, které Česká republika přijala. 8

Obdobně možno hodnotit stav i ve vztahu k příslušníkům Vězeňské služby České republiky, vykonávajícím službu na základě zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Ochranu osobnostních práv zaručuje příslušníkům ustanovení 77, které vyjadřuje vztah k antidiskriminační právní úpravě a svým obsahem tak realizuje práva podle Listiny základních práv a svobod a mezinárodních závazků České republiky. Pro úplnost povinný subjekt považuje za vhodné doplnit, že získávání, potažmo obstarávání si údajů o majetkových poměrech příslušníků a zaměstnanců není vyloučeno absolutně. Přísluší však Národnímu bezpečnostnímu úřadu, podle právní úpravy provedené v zákoně č. 412/2005 Sb., o utajovaných informacích, kdy zkoumání a hodnocení majetkových poměrů osoby je podmínkou bezpečnostní spolehlivosti nebo spolehlivosti. V návaznosti na shora uvedené povinný subjekt proto rozhodl, jak je ve výroku uvedeno. Uvedený závěr je podpořen i tím, že podle článku 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod jsou: Státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Za informaci o své činnosti však nelze považovat údaje a přehledy o srážkách z platu (služebního příjmu) a údaje o počtu osob, jímž při výkonu exekuce byla zachována až jen nezabavitelná výše příjmu a informace obdobného charakteru vytvářené na základě ne legitimního sběru, systematického uchovávání a zpracování údajů o majetkových poměrech zaměstnanců. K výroku V. Žádost bod 13., ohledně plánu úkolů na rok 2017 s návaznosti na reorganizaci systému (změna vnitřní diferenciace) a např., zda se plánuje výstavba tzv. vězeňských farem se v plném rozsahu odmítá v souladu s ustanovením 15 odst. 1 a v souladu s ustanovením 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, z něhož vyplývá, že povinný subjekt může omezit právo na poskytnutí informace, jestliže jde o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu. Podle ustanovení 11 odst. 1 písm. b) povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, jde-li o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu, pokud zákon nestanoví jinak, avšak pouze do doby, kdy se příprava ukončí rozhodnutím ; není přitom rozhodné, jestli novou informaci vytvořil sám povinný subjekt nebo třetí osoba. Výkladem, co se rozumí pojmem rozhodnutí povinného subjektu, dospěl povinný subjekt po provedeném správním uvážení k přesvědčení, že za rozhodnutí lze považovat v podstatě jakékoli rozhodnutí, nikoliv jen rozhodnutí učiněné například podle správního řádu. Na základě dále uvedených argumentů, vyplývajícím z posuzování dané věci povinný subjekt řízení uzavřel, že je oprávněn žadateli informace odepřít, a to na základě aplikace ustanovení 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím. Dospěl tím bez pochybností k závěru, že jsou bezvýhradně naplněny důvody pro neposkytnutí informací, spočívající ve skutkovém stavu, kdy jsou žadatelem vyžadovány nové údaje a informace, které vznikají nebo mohou teprve vzniknout při přípravě budoucího rozhodnutí. 9

Povinný subjekt tímto rozhodnutím dává průkazně a odůvodněně najevo fakt, že rozhodnutí jako konečné tedy doposud neexistuje. Odmítnutí žádosti o informace (bod 13. žádosti) s akcentací na smysl právní úpravy provedené v ustanovení 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím, s odkazem na jeho výklad a včetně odůvodnění povinným subjektem zvoleného postupu, se má za konformní také s respektovanou judikaturou (např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2013, č. j. 11 A 149/2012-63). Povinný subjekt zamítavým rozhodnutí podle ustanovení 15 odst. 1 a za použití ustanovení 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím, které povinnému subjektu umožňuje chránit podkladové informace, se přiklonil též k názoru, že předčasným zveřejnění jakýchkoliv předběžných podkladů ještě před odpovědným a uzavřeným rozhodnutím ve věci, by jednak devalvovalo náročnou práci při přípravě rozhodnutí, rovněž tak by bylo lze je mít i za nežádoucí únik informací, způsobilý případně přivodit narušení objektivního právního, věcného, technického a bezpečnostního zajištění procesu. A to i například, platí-li v současnosti, pokud jde o vnější diferenciaci, pro zařazení dospělého odsouzeného do věznice s dohledem, dozorem, ostrahou nebo zvýšenou ostrahou trestně právní kritéria uvedená v ustanovení 56 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, po provedené novelizaci bude stav takový, že podle ustanovení 56 odst. 1 a odst. 2 bude nepodmíněný trest odnětí svobody vykonáván diferencovaně ve věznici a) s ostrahou, nebo b) se zvýšenou ostrahou. Dále, že soud zpravidla zařadí do věznice a) s ostrahou pachatele, u kterého nejsou splněny podmínky pro zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou, b) se zvýšenou ostrahou pachatele, kterému byl uložen výjimečný trest ( 54), kterému byl uložen trest odnětí svobody za trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny ( 108), kterému byl za zvlášť závažný zločin uložen trest odnětí svobody ve výměře nejméně osm let, nebo který byl odsouzen za úmyslný trestný čin a v posledních pěti letech uprchl nebo se pokusil uprchnout z vazby, výkonu trestu nebo z výkonu zabezpečovací detence. A podle 12a zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se věznice s ostrahou podle stupně zabezpečení člení na oddělení a) s nízkým stupněm zabezpečení, b) se středním stupněm zabezpečení a c) s vysokým stupněm zabezpečení. Do těchto oddělení budou odsouzení umisťováni podle míry vnějšího a vnitřního rizika. Tedy, půjde teprve o rozhodnutí ve věci aplikace zákona č. 58/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Po nabytí jeho účinnosti. K výroku VI. a VII. Žádost č. 18. na poskytnutí informace, jaké jsou ve věznici technické a personální podmínky pro péči odsouzených otců o jejich nezletilé děti, a žádost bod č. 19. na poskytnutí informace, jaké jsou ve věznici technické a personální podmínky pro chov domácích zvířat pro odsouzené (jejich zvířat), se odmítají v plném rozsahu, a to podle 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím a na základě aplikace ustanovení 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 61/2006 Sb., kterým se 10

mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění zákona č. 81/2005 Sb., zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů; podle aplikované právní úpravy platí, že informační povinnost povinného subjektu se nevztahuje na vytváření nových informací. Do působnosti Vazební věznice Olomouc, organizační jednotky Vězeňské služby České republiky nenáleží poskytovat obecně závazný výklad právních norem či zaujímat odborná teoretická stanoviska k jejich aplikaci nebo vytvářet informace nové; byť při své působnosti a činnosti musí znát odpovědi na položené otázky. Povinný subjekt v odůvodnění taktéž blíže osvětluje účel 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, které nabylo účinnosti 23. března 2006. Zdůrazňuje se to, co vyplývá z textu Důvodové zprávy k přijaté vládní novele zákona o svobodném přístupu k informacím: Režim zákona o svobodném přístupu k informacím nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice, přičemž ustanovení nemá sloužit k nepřiměřenému zužování práva na informace, ale má zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona za situace, kdy zvláště časté jsou v této souvislosti žádosti o právní analýzy, hodnocení Akcentuje se tedy, že k vypracovávání náhledů, názorů, doporučení či stanovisek nemůže být na základě své informační povinnosti nijaký povinný subjekt nucen, jelikož taková právní úprava by byla proti původnímu smyslu institutu práva na informace; právo zahrnuje pouze poskytování informací, nikoliv jejich výklad či zhodnocování ze strany povinných subjektů. Ve svém závěru povinný subjekt vycházel z pojmu informace, jak je v právu na svobodný přístup k informacím používán. Pod pojem informace se tedy patří rozumět jeho definiční vymezení, jak bylo expressi verbis zavedeno v 3 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím zákonem č. 61/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 81/2005 Sb. (autorský zákon), a zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Citované ustanovení 3 odst. 3 zní: Informací se pro účely zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, především obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního. Na základě provedené právní argumentace a s tím spjatých objasněných důvodů pro odepření informace, jíž se žadatel domáhal, povinný subjekt rozhodl, jak ve výroku vyjádřil. Přesvědčení povinného subjektu o právně správném posouzení věci a výroku rozhodnutí, jímž bylo poskytnutí informace odepřeno, se uzavírá konformně s uznávanou judikaturou. Vězeňská služba České republiky shora uvedeným závěrem, přijatým po řádném a pečlivém posouzení předmětné věci, přivolila k názoru, obsaženém v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. října 2010, č. j. As 28/2010-86, podle něhož účelem výluky dotazů na názor povinného subjektu z působnosti zákona o svobodném přístupu k informacím je zabránit tomu, 11

aby se jednotlivci obraceli na povinné subjekty se žádostmi o právní rady, posouzení nebo hodnocení postupů a záměrů apod.. Dále, podle respektované judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. září 2010, čj. 4 As 23/2010-61), rovněž platí, že žádosti, v nichž se žadatelé domáhají poskytnutí informací, které neexistují, domáhají žádostmi vytvoření nové informace, sdělení budoucího rozhodnutí či sdělení názoru povinného subjektu ve smyslu ustanovení 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, v takovém případě musí být požadavku nevyhověno a vyřízen vydáním rozhodnutí o odmítnutí žádosti podle 15 tohoto zákona. 3. Závěrem tohoto vydávaného rozhodnutí povinný subjekt Vazební věznice Olomouc ještě připojuje, že ve věci vlastního řízení o žádosti nebo její části o informace zásadně vycházel z judikatury a komentářů k zákonu o svobodném přístupu k informacím (např. Kužílek, O., Žantovský, M.: Svoboda informací, Svobodný přístup k informacím v právním řádu České republiky, Praha, LINDE Praha, 2002, dále Korbel, F. a kol. Právo na informace, Zákon o svobodném přístupu k informacím, Zákon o právu na informace o životním prostředí, Komentář, 1. vydání, LINDE Praha, 2004, z publikace FUREK, Adam; ROTHANZL, Lukáš: Zákon o svobodném přístupu k informacím a související předpisy. Komentář. 2. aktualizované a rozšířené vydání. LINDE Praha, 2012. ISBN 978-80-7201-868-0). V realizovaném řízení povinný subjekt souběžně vycházel též z úpravy podle interní Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. j. 13/2008-SOSV-SP, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, ve znění Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. j. 575/2011-OT-OSV. Poučení Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání k nadřízenému orgánu, Generálnímu ředitelství Vězeňské služby České republiky. Odvolání se podává prostřednictvím povinného subjektu, který rozhodnutí vydal, do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. Vrchní rada plk. Mgr. Jiří Ruprecht ředitel vazební věznice Za správnost: Ing. Eva Gürbüz 12