SUCHOPÝR ŠIROLISTÝ (ERIOPHORUM LATIFOLIUM HOPPE) A SUCHOPÝR POCHVATÝ (ERIOPHORUM VAGINATUM L.) V ORLICKÝCH HORÁCH A PODHŮŘÍ

Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: 253 272 (2016) 2018 MGOH Rychnov n. Kn., ISSN 0475-0640, ISBN 978-80-86076-96-6 SUCHOPÝR ŠIROLISTÝ (ERIOPHORUM LATIFOLIUM HOPPE) A SUCHOPÝR POCHVATÝ (ERIOPHORUM VAGINATUM L.) V ORLICKÝCH HORÁCH A PODHŮŘÍ BROAD-LEAVED COTTONGRASS (ERIOPHORUM LATI- FOLIUM HOPPE) AND HARE S-TAIL COTTONGRASS (ERIOPHORUM VAGINATUM L.) IN THE ORLICKÉ HORY MTS AND THEIR FOOTHILLS Michal Gerža Sedloňov 133, 517 91 Deštné v Orlických horách, e-mail: gerzamichal@centrum.cz Abstract: A geographical distribution of Eryophorum latifolium and E. vaginatum in the Orlické hory Mts. and surroundings is given. Keywords: East Bohemia, peat bog ÚVOD Rod Eriophorum je v České republice zastoupen čtyřmi druhy Eriophorum angustifolium, E. gracile, E. latifolium a E. vaginatum. Jsou to typické druhy pro rašeliništní vegetaci. Vyznačují se ale velice rozdílnou mírou ohrožení a rozšířením. Zatímco Eriophorum gracile patří mezi kriticky ohrožené druhy (GRULICH 2017) a v současnosti je znám v ČR jen ze sedmi lokalit (KAPLAN et al. 2015), Eriophorum angustifolium je široce rozšířeným druhem na vhodných stanovištích po celém území státu mimo nejsušší nížinné oblasti (ibid.). Eriophorum vaginatum je rovněž druhem bez ohrožení, ale jeho výskyt je poměrně striktně vázán na vyšší polohy, zejména pohraničních hor Českého masívu. Eriophorum latifolium je silně ohrožený druh (GRULICH 2017) rostoucí víceméně po celém území ČR, ale většinou jen řídce a v některých rozsáhlých oblastech zcela chybí. Jednotlivé druhy suchopýrů mají poměrně vyhraněné nároky na prostředí a vyskytují se v různé rašeliništní vegetaci, které díky svému výraznému vzhledu často udávají charakter. Široké rozpětí stanovišť má pouze nejběžnější Eriophorum angustifolium, který se tak s ostatními zástupci rodu někdy vyskytuje pospolu. Vzácnost, specifika v rozšíření, zajímavost jejich biotopů a atraktivní vzhled činí ze suchopýrů oblíbené rostliny, které v terénu vždy vyvolávají zájem nejen botaniků. Díky svým specifickým vlastnostem a vyhraněným nárokům jsou také dobrými indikátory změn v prostředí. V Orlických horách a jejich podhůří se vyskytují tři ze čtyř druhů našich suchopýrů. Schází zde pouze nejvzácnější Eriophorum gracile. Podobně jako v celé ČR je i zde nejběžnější Eriophorum angustifolium. Příspěvek se věnuje dalším dvěma Eriopho-

Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: 253 272 (2016) rum vaginatum a E. latifolium. První z nich je v území stále relativně častý a na řadě lokalit i hojný, druhý je o poznání vzácnější a také zřejmě prodělal výraznější úbytek. K ustupujícím druhům v oblasti Orlických hor patří ale oba, zejména v souvislosti s úbytkem vhodných lokalit a degradace rašeliništní vegetace (cf. GERŽA 2012). Cílem této práce je zejména vytvoření přehledu dosud známých lokalit Eriophorum vaginatum a E. latifolium v Orlických horách a jejich podhůří. Některé z nich byly dosud zapracovány jen v manuskriptech uložených v archivech různých institucí. Také zde uveřejňuji několik zcela nových vlastních nálezů. Dále je charakterizováno rozšíření druhů ve studované oblasti, jsou popsány jejich stanovištní nároky, ohrožení, ochrana a perspektivy v území. METODIKA Zkoumanou oblastí jsou Orlické hory a jejich podhůří. Území má protáhlý tvar ve směru SZ JV. Na severozápadě sahá přibližně k obci Česká Čermná (okres Náchod), na jihovýchodě k obci Heroltice (okres Šumperk). Délka studovaného území je v protáhlém směru přibližně 60 km, šířka se pohybuje od 4,5 po 11,5 km. Jeho rozloha je přibližně 470 km 2. Nadmořská výška území se pohybuje od cca 450 m po 1115 m (Velká Deštná). Dle fytogeografického členění ČR (SKALICKÝ 1988) studované území zaujímá celý fytochorion 95. Orlické hory, vyšší části fytochorionu 59. Orlické podhůří (přibližně nad 450 500 m n. m.) a těsně přilehlou část fytochorionů 63a. Žambersko a 73b. Hanušovická vrchovina. Základem práce byla excerpce všech botanických prací týkajících se studovaného území a vlastní extenzivní průzkum širšího území Orlických hor, kterému se věnuji přibližně od roku 2000. Nejstarší údaje o suchopýrech v území pocházejí z prací ČE- LAKOVSKÝ (1883), ROHLENA (1923) a VODÁK (1926a, 1926b). Vedle publikovaných prací jsem excerpoval četné rukopisné práce (archiv Agentury ochrany přírody a krajiny ČR regionálního pracoviště Východní Čechy v Pardubicích a Správy CHKO Orlické hory v Rychnově nad Kněžnou, archiv Odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Královéhradeckého kraje). Vlastní pozorování druhů pocházejí přibližně od roku 2000. Získané údaje jsem zpracoval pomocí programu Quantum GIS do mapy zachycující rozšíření druhů. Problémem u starších údajů byla někdy jejich obecná lokalizace nebo obtížná interpretace popisu. Pro oba druhy jsem graficky vyjádřil distribuci jejich lokalit v intervalech nadmořské výšky (po 100 m). U Eriophporum latifolium byl graf vytvořen na základě 22 hodnot nadmořské výšky, u E. vaginatum na základě 34 hodnot. Dva údaje o E. latifolium, které považuji za pochybné (z PR Jelení lázeň a lokalita Nad Polankou), jsem do výpočtu nezařadil. Některé lokality se vyskytují na rozmezí dvou výškových stupňů, ale lokalitu jsem zařadil vždy jen do jednoho (převažujícího). Tato skutečnost může výsledky do určité míry zkreslit (viz úplná absence E. vaginatum ve výšce 801 900 m n. m.). Výsledky také může ovlivnit pojetí lokality. Např. několik velmi blízkých lokalit E. vaginatum v oblasti Trčkova výrazně zvyšuje frekvenci druhu v rozpětí 700 800 m n. m. Na základě vlastního pozorování obou druhů, vlastních i dalších fytocenolgických snímků zachycujích druhy a popisů jejich stanovišť jsem popsal jejich fytocenologic- 254

Gerža M.: Suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium hoppe) a suchopýr pochvatý (Eriophorum vagiantum l.)... kou vazbu a stanovištní nároky ve studované oblasti. Pro druhy jsem vytvořil koláčové diagramy zachycující jejich vazbu na různé typy vegetace. Přičemž bylo možné, že druh se na lokalitě mohl vyskytovat více než v jednom typu (příznačné zejména pro E. vaginatum, který se na vrchovištích vyskytuje jak na samotném vrchovišti, tak v těsně přilehlé rašelinné smrčině). U E. latifolium byl diagram vazby na vegetaci vytvořen na základě sedmi lokalit, kde jsem byl schopen vegetaci potřebným způsobem klasifikovat, u E. vaginatum to je na základě šestnácti lokalit. Nomenklatura taxonů: KUBÁT et al. (2002) Nomenklatura syntaxonů: CHYTRÝ (2011, 2013) Česká terminologie a typologie rašelinišť: HÁJEK et HÁJKOVÁ (2007) PŘEHLED LOKALIT ERIOPHORUM LATIFOLIUM A ERIOPHORUM VAGINATUM V ORLICKÝCH HORÁCH Přehled lokalit pro oba druhy je členěn podle jednotlivých fytogeografických okresů a dále podle kvadrantů síťového mapování. Text u lokalit je pak strukturován následujícím způsobem: začíná symbolem, pokud se jedná o zaniklou lokalitu nebo lokalitu, na které nebyl výskyt druhu již delší dobu ověřen (jako mezní byl zvolen rok 1990) nebo charakter lokality doznal takových změn, že je výskyt druhu vyloučen, nebo symbolem?, pokud údaj vzbuzuje jisté pochybnosti. Následuje vlastní lokalizace nejbližší obec, přesnější lokalizace vztažená k jednoznačně určenému bodu (u starších údajů kvůli nepřesnému nebo jen obecnému popisu mnohdy nebyla možná), nadmořská výška, zeměpisné souřadnice (získány odečtem z mapy, nikoliv měřením GPS v terénu). Nadmořská výška a souřadnice jsou pouze u těch lokalit, které se mi podařilo jednoznačně identifikovat. U několika, zejména starších údajů a lokalit zaniklých, to bohužel nebylo možné. Dále následuje rok vlastního pozorování druhu na lokalitě a literární či jiné zdroje řazené chronologicky (uváděny jsou jen primární zdroje). Text u některých lokalit obsahuje i poznámky o početnosti populace, vegetaci, stavu a charakteru lokality a další relevantní poznámky. ERIOPHORUM LATIFOLIUM 59. Orlické podhůří 5563c Česká Čermná, lokalita Sejřava 1,5 km SV od hřbitova na J okraji obce, cca 450 m n. m., přibližně 50 24 22 N, 16 14 35 E (Rejmánek 1969 apud ŠTĚPÁN- KOVÁ in KAPLAN et al. 2015). Lokalitu jsem po roce 2000 opakovaně navštívil, ale druh jsem zde nenalezl. Od nálezu suchopýru širolistého v roce 1969 se lokalita značně proměnila a není tu přítomen ani vhodný biotop, kde by se druh mohl potenciálně vyskytovat. 5663a Dobrošov, Rašeliniště pod Dobrošovem (označováno také jako V nebíčku či Pod hájenkou), drobné rašeliniště přibližně 1,0 km V VJV kóty Dobrošov (623) JZ 255

Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: 253 272 (2016) od obce, cca 520 m n. m., přibližně 50 23 53 N, 16 12 27 E (HOLÁNKOVÁ 1969, KRAHULEC 1978). Na lokalitě se dochovala jen malá, ale celkem zachovalá plocha rašelinné vegetace asociace Caricetum nigrae (výskyt např. Drosera rotundifolia). Bohužel část lokality v minulosti zanikla zejména výstavbou chat, vodárenským využitím a sukcesí při absenci hospodaření. Kdysi zde rostly i takové druhy jako Drosera anglica a D. obovata (např. PROCHÁZKA 1977, KRAHULEC 1978). 5663b Olešnice v Orlických horách, lokalita Sjezdovka u Žídků, SZ svah v údolí Olešenky na jejím levém břehu, cca 2,25 km JZ ZJZ od kostela v obci, cca 640 m n. m., přibližně 50 21 43 N, 16 17 2 E (GERŽA 2005, 2012, MYŠKOVÁ 2009). Na lokalitě roste druh na více místech v bohatých populacích. Vyskytuje se především ve vegetaci slatinných luk s kalcikolními druhy asociace Sphagno warnstorfii-eriophoretum latifolii. Sjezdovka u Žídků je pravidelně kosena a jedná se o floristicky jednu z nejvýznamnějších a nejzachovalejších lokalit Orlických hor a podhůří. Olešnice v Orlických horách, v údolíčku potoka Fibich přibližně 0,5 km ZJZ od kóty Stenka (756) J od obce, na dvou místech blízko sebe: a) 680 m n. m., 50 21 37 N, 16 18 49 E, b) 650 m n. m., 50 21 43 N, 16 18 47 E (2002 not. M. Gerža). Nový Hrádek, osada Rzy, lokalita Pod Končinami, údolíčko 0,75 km SZ od kóty Čihadlo (712) JV od osady, 590 m n. m., 50 21 15,9 N, 16 16 23,5 E (DUCHÁČEK et ČÍP 2003, GERŽA 2010, 2012). Druh zde roste na malé plošce, ale v celkem bohaté populaci čítající stovky rostlin. Ploška je pravidelně kosena a má nejblíže k vegetaci slatinných luk s kalcikolními rašeliníky svazu Sphagno warnstorfii-tomentypnion nitentis. 5663d Sedloňov, v údolí pravostranného přítoku Zlatého potoka u chalupy č.p. 103, 1 km SZ od kostela v obci, 660 m n. m., 50 20 52,1 N, 16 18 19,3 E (2006 not. M. Gerža). Suchopýr širolistý zde v roce nálezu rostl řídce v počtu desítek rostlin na mikroplošce o velikosti asi 10 m 2. Ploška byla kosena a nacházela se při kraji drobného potůčku v těsné blízkosti rekreační chalupy. 5664a Olešnice v Orlických horách, prameniště na Panském vrchu (782 m) nad Olešnicí, 0,35 km J od vrcholové kóty, 710 m n. m., 50 22 38,3 N, 16 19 54,5 E (M. Gerža 2002 apud ŠTĚPÁNKOVÁ in KAPLAN et al. 2015). Druh jsem zde našel v lučním prameništi, jež tehdy bylo součástí rozlehlých ovčích pastvin. Od té doby se mi jeho výskyt i přes opakované návštěvy nepodařilo ověřit. 5763b Lomy, Antoniino údolí, loučka nad silnicí 0,15 km JV od soutoku Bělé a Koutského potoka, 540 m n. m., 50 16 05,2 N, 16 19 43,9 E (2006 not. M. Gerža; KUČERA 2009; 2016 not. M. Gerža). Druh zde roste v počtu desítek rostlin na prameništi a při pramenné stružce na plošce několika málo m 2. Po dlouhodobé absenci kosení je lokalita přibližně od r. 2005 opět pravidelně kosena. 256

Gerža M.: Suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium hoppe) a suchopýr pochvatý (Eriophorum vagiantum l.)... 5764c? Kačerov, lokalita Nad Polankou, lesní louka pod cestou cca 1,8 km S od kostela v obci, 735 m n. m., přibližně 50 14 55,7 N, 16 22 55,7 E (KUČERA 1994a). Lokalita Nad Polankou představuje uzavřenou lesní louku, která má převážně podobu zachovalého a typického přechodového rašeliniště asociace Carici echinatae-sphagnetum. Ze suchopýrů zde hojně rostou Eriophorum vaginatum a zejména E. angustifolium. Výskyt E. latifolium považuju na této lokalitě jen za málo pravděpodobný. 5864b Nebeská Rybná, levý svah nad Říčkou mezi mostem přes Říčku, osadou Hamernice a silnicí do Rokytnice, přibližně 1,3 km JV od kostela v obci, cca 490 m n. m (PROCHÁZKA 1977, 1981). Vedle výskytu v NPR Bukačka je to jedna ze dvou lokalit, kde rostly suchopýr širolistý a s. pochvatý v těsné blízkosti (údaje o suchopýru širolistém v PR Jelení lázeň a na rašeliništi Nad Polankou považuji za mylné). Dnes zde žádný ze suchopýrů neroste a ani se nedochovalo potenciálně vhodné stanoviště. Svahy v popisované lokalitě jsou porostlé smrčinami a náletem dřevin. 63a. Žambersko 5864b Rokytnice v Orlických horách, lokalita zvaná U buku, přibližně 1,7 km Z od zámku ve městě, cca 530 m n. m., přibližně 50 9 59 N, 16 26 26 E (PROCHÁZKA 1977). František Procházka lokalitu označuje jako Rašeliniště pod Rokytnicí v Orlických horách, název U buku se pro ni vžil až později. Z někdejšího rašeliniště se k dnešku nedochovalo téměř nic. Muselo se jednat o velice významnou lokalitu, neboť F. Procházka v roce 1977 píše o výskytu např. Carex davalliana, C. pulicaris, Drosera rotundifolia a Oxycoccus palustris. 5864d Pěčín, louka v lesním laloku na S svahu Velké Suché (559 m) JV od obce (PRO- CHÁZKA 1981). V současnosti se nikde v okolí nenachází vhodné stanoviště, kde by suchopýr širolistý mohl růst. 95a. Český hřeben 5664a Olešnice v Orlických horách, Ruské údolí, louka 1,3 km Z od kóty Vrchmezí (1084), vpravo od potoka, cca 760 m n. m., přibližně 50 21 11 N, 16 20 31 E (ZA- TLOUKALOVÁ 1984). Louky i drobné lesní loučky v Ruském údolí jsem v minulých letech opakovaně navštěvoval ale suchopýr širolistý jsem zde nikdy nenašel. Totéž platí i pro následující lokalitu u potoka Bělidlo. Olešnice v Orlických horách, louka vpravo nad potokem Bělidlo, 1,4 km SSZ od kóty Vrchmezí (1084), cca 760 780 m n. m., přibližně 50 21 53 N, 16 21 15 E (ZATLOUKALOVÁ 1984). 257

Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: 253 272 (2016) 5664c Deštné v Orlickýh horách, lokalita U Šerlišského mlýna, cca 0,9 km ZJZ kóty Šerlich (1027) SV od obce, cca 880 m n. m., přibližně 50 19 37 N, 16 22 13 E (PROCHÁZKA et al. 1967, PROCHÁZKA 1977, NOVÁKOVÁ et PROCHÁZKA s. a., FALTYSOVÁ et al.,1992b). Při svých opakovaných návštěvách jsem zde suchopýr širolistý nikdy nenašel a ani se zde už nenachází vhodné stanoviště, kde by mohl růst. Deštné v Orlických horách, osada Šerlich SV od obce, louky kolem Masarykovy chaty, cca 1000 m n. m., přibližně 50 19 33 N, 16 23 10 E (ROHLENA 1923, VO- DÁK 1926a, PULCHART 1946, PROCHÁZKA et KOPECKÝ s. a., PROCHÁZKA 1977, FALTYSOVÁ et al.,1992b). Louky na Šerlichu patří k dobře známým botanickým lokalitám Orlických hor. Při svých návštěvách jsem zde nacházel vždy jen suchopýr úzkolistý. Část luk kolem Masarykovy chaty byla v druhé polovině 20. století zalesněna. Sedloňov, NPR Bukačka, lesní louky v rezervaci, cca 0,8 km SSZ kóty Šerlich (1027) VJV od obce, cca 980 m n. m., přibližně 50 20 11 N, 16 22 37 E (PULCHART 1946, PROCHÁZKA 1965). NPR Bukačka je jednou z mála lokalit, kde rostly suchopýr pochvatý a s. širolistý blízko sebe. Společný výskyt druhů s výrazně odlišnými nároky zejména na chemismus prostředí jen dokládá rozmanitost prostředí zdejších lesních luk. Vápnomilný suchopýr širolistý se vyskytoval na louce pod cestou vedoucí skrz rezervaci, kde dosud roste např. tučnice obecná s podobnými nároky na prostředí.? Deštné v Orlických horách, PR Jelení lázeň, vrchoviště v sedle mezi Velkou a Malou Deštnou cca 1,1 km S od vrcholu Velké Deštné (1115 m), 1080 m n. m., 50 18 41 N, 16 23 55 E (PROCHÁZKA et al. 1967). PR Jelení lázeň je tvořena vegetací vrchovišť a rašelinných smrčin, kde je výskyt suchopýru širolistého velmi nepravděpodobný. Domnívám se proto, že tento údaj je mylný (možná záměna s Eriophorum angustifolium). Sedloňov, PR Sedloňovský vrch, loučka nad lesní cestou 0,6 km kóty Sedloňovské vrchu (1051), 860 m, 50 20 15,8 N, 16 20 59,5 E (KUČERA 2009). 5664d Orlické Záhoří, osada Trčkov, PP Velká louka nedaleko osady, přibližně 2,7 km SV kóty Velké Deštné (1115), 745 m n. m., přibližně 50 19 08,8 N, 16 25 29,5 E (PROCHÁZKA et al. 1967; autor v práci jmenovitě neuvádí lokalitu Velká louka, ale její popis: louka na V úpatí vrchu Doupnatá se zcela jistě vztahuje k Velké louce; TUROŇOVÁ 1986b, ŘEPKA et KUČERA 1997, KUČERA 2003, MYŠKOVÁ 2009, GERŽA 2010, 2012, V. Samková 2002 apud ŠTĚPÁNKOVÁ in KAPLAN et al. 2015). Jedná se o nejbohatší lokalitu druhu ve studovaném území. Druh je zde součástí velice dobře vyvinutého a zachovalého společenstva slatinných luk s kalcikolními druhy asociace Sphagno warnstorfii-eriophoretum latifolii. To je zde vyvinuto na ploše mnoha arů. Jeho součástí jsou i další typické druhy, jako např. Carex davalliana, C. flava, Parnassia palustris a kalcitolerantní rašeliníky. Orlické Záhoří, NPR Trčkov SZ od osady Trčkov, jen velmi přibližně 850 m n. m. (FALTYSOVÁ et RYBÁŘ 1988). NPR Trčkov je téměř výhradně lesní rezervací. Druh mohl v minulosti růst při jejím J okraji, kde se podél malého potůčku nacházejí drob- 258

Gerža M.: Suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium hoppe) a suchopýr pochvatý (Eriophorum vagiantum l.)... né podmáčené lesní loučky. S NPR Trčkov snad lze ztotožnit i údaj F. Procházky (PROCHÁZKA et al. 1967) s lokalizací: při potoce na JJV svahu vrchu Doupnatá, 780 880 m n. m., ta by mohla odpovídat výše zmíněnému potůčku a loučkám. Orlické Záhoří, osada Bedřichovka, louky a příkopy při cestě od chaty Bedřichovka ke státní hranici, přibližně 710 m n. m. (PROCHÁZKA et al. 1967). Podle popisu lokalizace se víceméně jedná o území PR Bedřichovka a blízké okolí. Území PR je poměrně dobře prozkoumáno a nikdo další zde suchpýr širolistý později už nenašel. Část rezervace a její okolí bylo v 2. polovině 20. století postiženo rozsáhlými melioracemi a odvodněním. 5764b Orlické Záhoří (Kunštát v Orlických horách), jen velmi přibližně 680 m n. m. (ROHLENA 1923, VODÁK 1926a). Ačkoliv je lokalizace nálezu velmi obecná, podle svých znalostí území se v bližším okolí Orlického Záhoří již nenachází vhodné stanoviště, kde by suchopýr širolistý mohl dosud růst. 5764d Zdobnice v Orlických horách, PR Pod Zakletým, lesní louka 1,97 km V VJV kostela v obci, 880 m n. m., 50 14 06,2 N, 16 26 08,9 E (KUČERA 1994b, 2003, 2009, GERŽA 2012, V. Samková 2003 apud ŠTĚPÁNKOVÁ in KAPLAN et al. 2015). Suchopýr širolistý na lokalitě roste na plošce několika málo m 2 ve společnosti dalších druhů s vyššími nároky na báze, např. s Carex flava a Pinguicula vulgaris. ERIOPHORUM VAGINATUM 59. Orlické podhůří 5663a Česká Čermná, PP Louky v České Čermné, louky při J okraji obce, cca 540 m n. m., přibližně 50 23 44,3N, 16 13 49,3E (GERŽA 2012). Na nález druhu uskutečněného asi v roce 2006 jsem byl upozorněn. Ačkoliv jsem lokalitu od roku 2000 navštívil vícekrát, sám jsem jej zde nikdy neviděl. K nálezu existuje fotodokumentace, podle níž lze přibližně identifikovat (viz souřadnice), kde suchopýr pochvatý roste. 5663c Bohdašín, na slatinné louce u Rokole (poutní místo přibližně 1 km SV od Bohdašína), cca 520 m, jen velmi přibližně 50 20 44 N, 16 14 13 E (Šourek apud ŠTĚPÁNKOVÁ in KAPLAN et al. 2015). U Rokole se do dnešních dnů nedochovala žádná slatinná louka, kde by se suchopýry mohly vyskytovat. 5664c Sedloňov, olšiny a loučky při potoce v lese V od obce (patrně lokalita zvaná Propadliště cca 1,4 km V od kostela v obci, cca 700 m n. m., přibližně 50 20 22 N, 16 20 01 E (PROCHÁZKA et al. 1967). Lokalitu Propadliště a její okolí jsem v mi- 259

Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: 253 272 (2016) nulosti navštívil minimálně dvakrát a suchopýr pochvatý zde nenašel. Lokalita je v současnosti tvořena především různě podmáčenou olšinou. 5764c Kačerov, PR Kačerov, rašeliniště na severním okraji osady, 1,0 km SV od kostela v osadě, cca 685 m n. m., přibližně 50 14 26 N, 16 23 06 E (KUČERA 1991, 2003, GERŽA 2012). Rašeliništní a mokřadní vegetace PR Kačerov je poměrně rozmanitá. Suchopýr pochvatý zde roste v počtu desítek trsů v JV partiích centrální nelesní části PR ve vegetaci přechodového rašeliniště svazu Sphagno-Caricion canescentis. Kačerov, lokalita Nad Polankou lesní louka pod cestou cca 1,8 km S od kostela v Kačerově, 735 m n. m., přibližně 50 14 55,7 N, 16 22 55,7 E (KUČERA 1994a, 2003, KAPLAN 2005, GERŽA 2012). Na lokalitě Nad Polankou roste suchopýr pochvatý celkem hojně (stovky trsů) v zachovalé vegetaci přechodového rašeliniště asociace Carici echinatae-sphagnetum. 5864a Nebeská Rybná, v údolíčku 1,15 km SZ od kostela v obci, 515 m n. m., přibližně 50 11 44 N, 16 24 29 E (MÁLKOVÁ 1996). Po roce 2000 jsem lokalitu opakovaně navštívil, ale druh jsem zde již nezaznamenal. Jedná se o drobnou loučku sevřenou lesními porosty, kde ze vzácnějších druhů stále roste např. Menyanthes trifoliata. 5864b Nebeská Rybná, levý svah nad Říčkou mezi mostem přes Říčku, osadou Hamernice a silnicí do Rokytnice, přibližně 1,3 km JV od kostela v Nebeské Rybné, cca 490 m n. m. (PROCHÁZKA 1977). Poznámka k této lokalitě je uvedena u druhu Eriophorum latifolium. 63a. Žambersko 5965d Jamné nad Orlicí, lokalita Rašeliniště pod Suchým vrchem na V okraji obce, cca 2,4 km JZZ kóty Suchý vrch (995), 700 m n. m., 50 02 40,3 N, 16 39 37,7 E (BUREŠ 1998, Grulich 1992 apud ŠTĚPÁNKOVÁ in KAPLAN et al. 2015; Grulich uvádí lokalizaci rašeliniště na okraji obce ). Lokalitu jsem po roce 2000 minimálně dvakrát navštívil, ale suchopýr pochvatý jsem zde nenalezl. Jeho výskyt ale považuji i nadále za pravděpodobný, neboť se zde stále nacházejí celkem zachovalé plochy charakteru přechodového rašeliniště. 95a. Český hřeben 5664c Deštné v Orlických horách, PR Jelení lázeň v sedle mezi Velkou a Malou Deštnou cca 1,1 km S vrcholu Velké Deštné (1115), 1080 m n. m., 50 18 41 N, 16 23 55 E (ROHLENA 1923, VODÁK 1926a, 1926b, PULCHART 1946, PROCHÁZKA et al. 1967, MIKYŠKA 1972, PROCHÁZKA 1972, 1977, TUROŇOVÁ 1986a, HADAČ et 260

Gerža M.: Suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium hoppe) a suchopýr pochvatý (Eriophorum vagiantum l.)... KUČERA 2001, GERŽA 2012). Jelení lázeň je asi nejbohatší lokalitou suchopýru pochvatého v Orlických horách. Vedle mechorostů je dominantní vrchovištní vegetace patřící převážně asociaci Eriophoro vaginati-sphagnetum recurvi. Řidčeji roste i v přiléhajících porostech rašelinných smrčin. Sedloňov, NPR Bukačka, horní louka v rezervaci, cca 0,9 km SSZ kóty Šerlich (1027) VJV od obce, cca 990 m n. m., přibližně 50 20 16 N, 16 22 38 E (ROHLENA 1923, VODÁK 1926a, 1926b, PROCHÁZKA 1965, 1977, NOVÁKOVÁ 1977, BELI- COVÁ 1982, DOSTÁLEK et KUČERA 2011, GERŽA 2012). Na Bukačce roste tento suchopýr jen velice vzácně na ploše několika m 2 v porostu blízkému vegetaci vrchovišť svazu Sphagnion magellanici. V něm dominují chamaefyty Vaccinium vitis-idaea a zejména V. myrtillus a v bohatě rozvinutém mechovém patře rašeliník Sphagnum rubellum. 5664d Orlické Záhoří, PR Hraniční louka cca 3,0 km SV kóty Velká Deštná (1115) SZ obce, cca 750 m n. m., přibližně 50 19 27 N, 16 25 13 E (WAGNEROVÁ 1976, FALTYSOVÁ 1986, KUČERA 2003, GERŽA 2010, 2012). Na Hraniční louce roste suchopýr pochvatý ve stovkách trsů a je jednou z dominant zdejší vegetace přechodového rašeliniště. Tato vegetace zde má ale značně degradovanou podobu (především kvůli odvodnění území melioračními příkopy). Orlické Záhoří, osada Trčkov, lesní louka 0,3 km JZ soutoku Divoké Orlice a Černého potoka, 710 m n. m., 50 19 05,3 N, 16 26 03,8 E (KUČERA 2009). Orlické Záhoří, osada Trčkov, lesní loučka 0,3 km JJZ soutoku Divoké Orlice a Černého potoka, 710 m n. m., 50 19 03,3 N, 16 26 07,9 E (KUČERA 2009). Orlické Záhoří, osada Trčkov, lesní louka nedaleko osady, 3,18 km SVV kóty Velká Deštná (1115), 715 m n. m., 50 18 54,3 N, 16 26 13,3 E (KUČERA 2009, GER- ŽA 2012). Lokalita má charakter přechodového rašeliniště svazu Sphagno-Caricion canescentis, ve které se suchopýr pochvatý vyskytuje velmi hojně ve stovkách trsů. Rašelinná vegetace je ale silně degradována výrazným odvodněním, zejména díky hlubokému příkopu podél lesní cesty při jejím západním okraji. V minulosti zde patrně docházelo i k těžbě rašeliny. Orlické Záhoří, podmáčené smrčiny u osady Trčkov, přibližně 0,4 km J od soutoku Divoké Orlice a Černého potoka, cca 710 m n. m., přibližně 50 18 58 N, 16 26 10 E (2009 not. M. Gerža). V těchto místech roste suchopýr pochvatý velmi řídce v odvodněných rašelinných smrčinách. Porosty smrčin byly v době nálezu mladého věku od pasečného stádia po tyčoviny. Smrčiny víceméně navazují na degradované rašeliniště popsané hned výše. 5764b Orlické Záhoří, lesní louka nad osadou Zelenka, cca 1,12 km VSV kóty Koruna (1099) SZ od obce, 920 m n. m., 50 17 27,4 N, 16 25 53,3 E (2005 a 2006 not. M. Gerža). Rostou zde desítky trsů suchopýru pochvatého ve vegetaci přechodového rašeliniště asociace Carici echinatae-sphagnetum. Deštné v Orlických horách, S svah Jelenky (1083) VJV od obce, cca 1050 m n. m., přibližně 50 17 37 N, 16 24 58 E (JIRÁSEK 1996). 261

Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: 253 272 (2016) Zdobnice, vrcholové partie vrchu U Kunštátské kaple (1041), malé podmáčené smrčiny při Jiráskově stezce SZ od Kunštátské kaple, cca 1040 m n. m. (PRO- CHÁZKA 1972). Smrčiny na vrcholu Kunštátské kaple takřka odumřely v důsledku imisního zatížení zejména v 70. a 80. letech 20. století. Došlo tak nejen k zániku biotopu podmáčených a rašelinných smrčin na hřebeni hor, ale také ke změnám v chemismu půdy a hydrologickým změnám na těchto stanovištích. Se suchopýrem pochvatým zde PROCHÁZKA (ibid.) zaznamenal i velmi vzácný bradáček srdčitý (Listera cordata). V případě suchopýru je ale možné, že se dosud vzácně v imisních smrčinách SZ od Kunštátské kaple stále vyskytuje. 5764d Zdobnice v Orlických horách, PP U Kunštátské kaple, hřebenové rašeliniště ve vrcholových partiích vrchu Kunštátská kaple (1041) VSV od obce, 1039 m n. m., 50 14 47,8 N, 16 27 08,1 E (MIKYŠKA 1972, PROCHÁZKA 1972, 1977, VACEK 1984, FALTYS 1991b, HADAČ et KUČERA 2001, KUČERA 2003, GERŽA 2012). Na lokalitě U Kunštátské kaple roste suchopýr pochvatý velice hojně. Je součástí zejména vrchovištní vegetace svazu Sphagnion magellanici, která představuje nejcennější část této přírodní památky. Roztroušeně se vyskytuje i v okolních řídkých porostech smrku a kleče, které jsou pozůstatkem někdejších rašelinných smrčin Vaccinio uliginosi-piceetum abietes. Ty byly rozvráceny především díky silnému imisnímu zatížení hřebenových partií hor v 70. a 80. let. 20. století. Negativní vliv na porosty rašelinných smrčin má i odvodnění a v minulosti provedené výsadby kleče. Zdobnice v Orlických horách, PP Rašeliniště pod Pětirozcestím, cca 2,0 km VSV od kostela v obci, cca 900 m n. m., 50 14 42,4 N, 16 26 03,5 E (MARTÍNKOVÁ 1985, KUČERA 1986b, 2003, MÁLKOVÁ 1996, GERŽA 2012). Na lokalitě je suchopýr pochvatý složkou velice zachovalé vegetace přechodového rašeliniště asociace Carici echinatae-sphagnetum. I přes jeho řidší výskyt lze v celkovém souhrnu jeho početnost odhadnout na stovky trsů. 5765a Orlické Záhoří, osada Černá Voda J obce, 1,3 km VJV odbočky do Říček v Orl. horách ze silnice Orlické Záhoří Bartošovice v Orl. horách S osady, 650 m n. m., přibližně 50 14 59 N, 16 30 14 E (2004 a 2005 not. M. Gerža). Zde v letech pozorování rostly desítky trsů tohoto suchopýru. Orlické Záhoří, osada Černá Voda J obce, rašeliniště v údolíčku cca 1,07 km VJV odbočky do Říček v Orl. horách ze silnice Orlické Záhoří Bartošovice v Orl. horách S od osady, 659 m n. m., 50 15 04,2 N, 16 30 04,7 E (GERŽA 2012). Na této lokalitě rostou stovky trsů suchopýru pochvatého v celkem zachovalé vegetaci přechodového rašeliniště asociace Carici echinatae-sphagnetum. 5765c Bartošovice v Orlických horách, osada Nová Ves, louka v nivě Divoké Orlice pod Novou Vsí, cca 2,4 km SV kóty Mezivrší (939) JZ od osady, cca 630 m n. m., 50 14 14,0 N, 16 31 35,3 E (KUČERA 1987, ROUBAL 1987, BALÁTOVÁ-TULÁČ- 262

Gerža M.: Suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium hoppe) a suchopýr pochvatý (Eriophorum vagiantum l.)... KOVÁ 2000, GERŽA 2012). Na této lokalitě roste suchopýr pochvatý hojně ve vegetaci přechodového rašeliniště svazu Sphagno-Caricion canescentis. Bartošovice v Orlických horách, osada Podlesí, olšina v nivě Divoké Orlice, 1,29 km od Kuního vrchu (728 m) JZ nad osadou Podlesí, 615 m n. m., přibližně 50 14 18,9 N, 16 32 12,8 E (FALTYSOVÁ 1991). Bartošovice v Orlických horách, osada Podlesí, 610 m n. m., přibližně 50 13 54,4 N, 16 32 25,1 E (Roubal 1973 apud ŠTĚPÁNKOVÁ in KAPLAN et al. 2015). Osadu Podlesí jsem v minulosti vícekrát navštívil a suchopýr pochvatý ani vhodný biotop jsem zde nenašel. Neratov, PR Neratovské louky v nivě Divoké Orlice, přibližně 1,2 km JV od kostela v obci, 585 m n. m., přibižně 50 12 19 N, 16 33 32 E (MARTÍNKOVÁ et FALTYSO- VÁ apud KUČERA 1986a). Neratovské louky jsou dobře prozkoumanou lokalitou a i já jsem ji opakovaně navštívil. Suchopýr pochvatý zde ale už nikdy pozorován nebyl. 5865a Bartošovice v Orlických horách, PP Pod Předním vrchem, rašeliniště pod silnicí Bartošovice Kunvald, 1,28 km JZ od kostela v Bartošovicích, cca 630 m n. m., 50 09 19,2 N, 16 32 17,0 E (PROCHÁZKA 1981, FALTYS 1991a, KUČERA 2009, GERŽA 2010, 2012). Rašeliniště Pod Předním vrchem představuje zachovalou a poměrně velkou plochu přechodového rašeliniště asociace Carici echinatae-sphagnetum. Suchopýr pochvatý zde roste jen řídce v desítkách trsů. Bartošovice v Orlických horách, louka u potoka SV od obce, jen velmi přibližně 580 m n. m. (JAROŠ 1969). Z území SV od Bartošovic znám např. Menyanthes trifoliata ale vhodné stanoviště pro suchopýr pochvatý se zde patrně již nikde nedochovalo. 5865d České Petrovice, fragment rašeliniště nad silnicí 1 km VJV od obce, cca 730 m n. m., 50 6 55,6 N, 16 37 11,3 E (Grulich 1992 apud ŠTĚPÁNKOVÁ in KAPLAN et al. 2015). České Petrovice, rašeliniště na V okraji obce poblíž státní hranice, cca 700 720 m n. m. (PROCHÁZKA 1966, 1977, ROUBAL 1987, FALTYSOVÁ et al.1992a). Z tohoto rašeliniště, které F. Procházka objevil v roce 1966, se nedochovalo téměř nic. Když jsem popisované území po roce 2000 navštívil, tak jen výskyt rašeliníků a některých běžných druhů cévnatých rostlin tu a tam v podrostu náletu a smrčin dávaly tušit existenci někdejšího popisovaného rašeliniště. PROCHÁZKA (1966, 1977) o něm psal jako o zajímavé a floristicky bohaté lokalitě, kde tehdy rostly např. Drosera rotundifolia, Oxycoccus palustris a další vzácné druhy. Celkem zachovalé menší plochy rašelinné vegetace jsem ještě zaznamenal v údolí potůčku na polské straně hranice včetně Eriophorum vaginatum (GERŽA 2012). Mladkov, rašeliniště na vrchu Adam (765 m) SZ od obce (HANSGIRG apud ČELAKOVSKÝ 1883). Dnes po tomto rašeliništi již není s největší pravděpodobností ani památky. Jak zaznamenal na konci 19. století nálezce druhu A. Hansgirg, již tehdy bylo částečně odvodněné. Se suchopýrem pochvatým zde zaznamenal i mnohem vzácnější Trichophorum alpinum. 263

Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: 253 272 (2016) 95b. Králická hornatina 5865d Mladkov, rašelinná louka SV od obce, cca 680 m n. m. (REITMAYER et REIT- MAYEROVÁ apud PROCHÁZKA 1981). Mladkov, rašelinná louka J obce, cca 570 m n. m. ( REITMAYER et REITMAY- EROVÁ apud PROCHÁZKA 1981). 5966a Jamné nad Orlicí, PR Hynkovice, rašeliniště cca 1,9 km Z SZZ kóty Suchý vrch (995 m) VSV obce, cca 740 m n. m., přibližně 50 03 13 N, 16 39 59 E (BUREŠ 2000). Tuto lokalitu jsem po roce 2000 minimálně dvakrát navštívil, ale suchopýr pochvatý jsem zde nenalezl. Lokalita představuje velmi zachovalou a poměrně velkou ukázku přechodového rašeliniště, kde se tento druh stále může vyskytovat. Patrně jen unikl mé pozornosti. ZHODNOCENÍ ROZŠÍŘENÍ DRUHŮ V ORLICKÝCH HORÁCH A PODHŮŘÍ, JEJICH OHROŽENÍ A OCHRANA ERIOPHORUM LATIFOLIUM Eriophorum latifolium byl v Orlických horách a jejich podhůří dosud nalezen na 22 lokalitách. Více jak polovina (13) jich však už bohužel patří minulosti. Po roce 1990 byl tento silně ohrožený druh české květeny zjištěn jen na devíti nalezištích. Údaje ze dvou dalších lokalit (PR Jelení lázeň, PROCHÁZKA et al. 1967, lokalita Nad Polankou nedaleko osady Kačerov, KUČERA 1994a) považuji za mylné. Výskyt tohoto druhu na hřebenovém vrchovišti s vegetací svazu Sphagnion magellanici respektive na menším uzavřeném přechodovém rašeliništi asociace Carici echinatae- -Sphagnetumje, kde se hojně vyskytuje E. vaginanutm s o dost odličnými nároky na chemismus prostředí, je stěží představitelný. Druh byl patrně zaměněn s E. angustifolium. Nicméně na dvou lokalitách se v minulosti E. latifolium a E. vaginatum v těsné blízkosti skutečně vyskytovaly. Prvním z nich je NPR Bukačka, kde E. vaginatum roste dodnes ve fragmentu vrchoviště. E. latifolium kdysi rostl o několik málo desítek metrů níže v místech, kde se v současnosti stále vyskytují další kalcikolní druhy (např. Carex flava, Pinguicula vulgaris). Druhou již zcela zaniklou lokalitou byl svah u Nebeské Rybné mezi Říčkou a silnicí k Rokytnici. S ohledem na specifika biotopu, v němž E. latifolium v území nejčastěji roste, lze předpokládat, že skutečný počet recentních lokalit asi nebude výrazně vyšší, než je v současnosti známo. Některé byly ale objeveny teprve nedávno (např. v údolí potoka Fibich u Olešnice v Orlických horách), což stále dává naději na nové nálezy tohoto vzácného druhu. Výskyt Eriophorum latifolium je koncentrován do severní části pohoří. Četnější je či byl zejména v širším okolí Olešnice v Orlických horách, v nejsevernějších částech orlickohorského hřebene a v horní části údolí Divoké Orlice. Odlehlejší lokality byly i ve středních partiích území u Nebeské Rybné, Rokytnice v Orlických horách 264

Gerža M.: Suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium hoppe) a suchopýr pochvatý (Eriophorum vagiantum l.)... Obr. 1. Rozšíření Eriophorum latifolium a E. vaginatum v Orlických horách a jejich podhůří. Autorem mapy je M. Gerža. 265

Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: 253 272 (2016) a Pěčína. S rostoucí nadmořskou výškou počet jeho lokalit postupně klesá. To je ale dáno spíše úbytkem vhodných biotopů, než měnícími se klimatickými podmínkami. Vyšší partie studovaného území jsou tvořeny převážně lesními porosty, v nichž se E. latifolium nevyskytuje. Na vhodných místech druh kdysi rostl i v hřebenových partiích kolem 1000 m n. m. (NPR Bukačka, louky na enklávě Šerlich). Eriophorum latifolium má poměrně specifické nároky na prostředí. Jako ostaní druhy rašeliništní vegetace to jsou především vyšší zásobení vodou a nižší obsah živin. Jakožto kalcikolní druh také vyžaduje vyšší obsah bazických iontů. Reakce prostředí, v němž se v území nejčastěji vyskytuje, je slabě kyselá až neutrální, podle měření nějčastěji 6,0 6,5 ph (cf. GERŽA 2010). Tento faktor je s velkou pravděpodobností tím, který předurčuje jeho vzácnost a jeho rozšíření v Orlických horách. Reakce prostředí vychází především z geologické stavby území. To je tvořeno hlavně proterozoickými horninami kyselé povahy. Jen místy, např. v horní části údolí Divoké Orlice, kde se E. latifolium vyskytoval častěji, jsou ve větší míře přítomny druhohorní horniny bazické povahy (opuky) (cf. OPLETAL et al. 1980). E. latifolium roste nejčastěji ve vegetaci, která je v území velmi vzácná. Těžiště výskytu má na slatiništích s kalcitolerantními rašeliníky (vegetaci s jeho výskytem lze nejčastěji přiřadit asociaci Sphagno warnstorfii-eriophoretum latifolii, cf. GERŽA 2010). V dalších typech, jako jsou např. luční prameniště či vlhké pcháčové louky, se vyskytuje jen zcela okrajově a i tyto další typy vždy představují spíše přechody ke slatiništím. E. latifolium patří v Orlických horách k velmi vzácným a ohroženým druhům. Stejně jako v celé ČR i v tomto regionu zaznamenal značný úbytek lokalit (přibližně 60 % známých nalezišť). Příčinou je zejména zemědělské hospodaření a změny ve způsobu využití krajiny. Na jedné straně za úbytek mohou takové zásahy, jako odvodňování, eutrofizace, intenzivní pastva a další a intenzivní postupy zemědělského hospodaření, na druhé straně absence hospodaření a spontání sukcese a zalesňování zemědělské půdy. Na většině recentních nalezišť Orlických hor roste E. latifolium jen na malých ploškách (řádově jednotky či nízké desítky m 2 ) v početnosti desítek až stovek rostlin. Malá velikost a rozsah populace vždy zvyšují riziko poškození a míru ohrožení. Pouze na dvou lokalitách se vyskytuje velmi hojně a na větší ploše. Jsou to PP Velká louka u osady Trčkov a Sjezdovka u Žídků v údolí Olešenky pod Olešnicí v Orlických horách. Obě naleziště se řadí k nejhodnotějším botanickým lokalitám Orlických hor. Početnější je ještě na lokalitě Pod Končinami v osadě Rzy. Na místech s E. latifolium se často vyskytují i další vzácné a ohrožené druhy rostlin. Jsou to např. Carex davalliana, Dactylorhiza majalis, ojediněle Carex pulicaris, Drosera rotundifolia, Parnassia palustris a další. Díky tomu je některým lokalitám věnována jistá péče nebo alespoň pozornost v podobě občasného monitoringu. Dvě mají také formu zvláště chráněného území (PP Velká louka a PR Pod Zakletým). ERIOPHORUM VAGINATUM Eriophorum vaginatum byl ve studovaném území dosud nalezen asi na 34 lokalitách, z čehož menší část již zanikla. Tento počet je zřejmě jen hrubě orientační, neboť přítomnost v ČR relativně běžného druhu nemusí být často zaznamenávána. 266

Gerža M.: Suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium hoppe) a suchopýr pochvatý (Eriophorum vagiantum l.)... S jistotou lze tvrdit, že dobře dokumentovány jsou hlavně výskyty v nelesních biotopech rašelinišť. Ta vždy budí zvýšený zájem botaniků a E. vaginatum je jedním z jejich typických druhů. Pozornost budí pak hlavně na níže položených lokalitách. O přítomnosti druhu v lesích, zejména v horských třtinových smrčinách na hřebench hor, existují jen ojedinělé informace. E. vaginatum se v této vegetaci vyskytuje sice jen zcela okrajově, ale na druhou stranu mu stačí jen rašelinící mikroploška při malé tůňce nebo podmáčené plošce, aby zde rostlo pár trsů. Takové výskyty mohou být roztroušeny po většině hřebene. Naopak je typickým druhem rašelinných smrčin. Ty se v Orlických horách dochovaly v zachovalejší podobě jen na dvou místech na hřebeni hor, jinde lze najít už jen silně pozměněná ojedinělá torza. Jistou představu o jejich dřívějším rozsahu může poskytnou typologická mapa lesních typů používaných v lesnické klasifikaci (ÚHÚL, online). Rašelinné smrčiny ve fytocenologickém pojetí více či méně odpovídají v území lesním typům 6R, 7R, 8R a 8T (svěží rašelinná smrčina, kyselá rašelinná smrčina, vrchovištní smrčina a podmáčená zakrslá smrčina). Většinou jsou tato stanoviště ale silně ovlivněna výrazným odvodněním, což vedlo ke změně původního charakteru biotopu a vymizení rašeliništních druhů včetně E. vaginatum, pokud byl přítomen. Nicméně ve větší míře jsou lesní typy rašelinných smrčin zakresleny především v oblasti Trčkova, u Haničky nad Rokytnicí v Orlických horách, ve vrcholových partiích Velké Deštné, Koruny a Kunštátské kaple a vzácně i jinde. E. vaginatum se vyskytuje roztroušeně po celém fytochorionu oreofytika 95. Orlické hory. Zde roste nejen na vlastním horském hřebeni, ale i v nižších polohách Orlickozáhořské brázdy. Vzácněji byl nalezen i v nižších polohách přilehlého území fytochorionu Orlického podhůří, a to u Kačerova a Nebeské Rybné. Více izolovanými lokalitami jsou Česká Čermná a zaniklé naleziště u Bohdašína. V území nejčastěji roste ve vegetaci přechodových rašelinišť svazu Sphagno-Caricion canescentis. Je i jednou z dominant vrchovišť svazu Sphagnion magellanici. Ta se v Orlických horách nacházejí ale jenom dvě (třetí fragment je ještě v NPR Bukačka). Na rozdíl od E. latifolium roste i v lesní vegetaci, a to v rašelinných smrčinách, především na obvodu vrchovišť. Ojediněle byl nalezen i v horských třtinových smrčinách asociace Calamagrostio villosae-piceetum abietis. Oproti němu se výrazně liší ještě dalším nárokem na vlastnosti prostředí, a to mírou ph. Zatímco E. latifolium je druhem kalcikolním, E. vaginatum je výrazně kalcifóbní. Půdní reakce jeho stanovišť je kyselá až extrémně kyselá, podle měření na vrchoviších a přechodových rašeliništích se ph pohybuje mezi 3 a 5 (cf. GERŽA 2010). Má také ještě nižší nároky na živiny a nevadí mu ani stanoviště extrémně chudá. V ČR není E. vaginatum zařazen do červeného seznamu, ale jeho situaci v Orlických horách a podhůří vidím odlišně. Celkem malý počet známých nalezišť, vzácnost jeho biotopů a jistý úbytek lokalit z něho dělají ohrožený druh zdejší květeny. Z 34 historicky uváděných lokalit jich přinejmenším 12 zaniklo. Jedná se vesměs o někdejší rašeliniště v nižších nadmořských výškách. Zanikly lokality u Bohdašína, Sedloňova, Nebeské Rybné, Českých Petrovic, Mladkova a několik lokalit v údolí Divoké Orlice (u Podlesí, Neratova a Bartošovic v Orlických horách). O míře úbyt- 267

Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: 253 272 (2016) ku druhu z lesní vegetace, zejména rašelinných smrčin po jejich odvodnění, lze jen spekulovat. Např. u Haničky nad Rokytnicí lze v lesích najít až 1,5 m hluboké odvodňovací příkopy. Odvodnění stanovišť ale není jedinou příčinou úbytku druhu. V hřebenových partiích došlo kvůli imisní kalamitě působící zejména v 70. a 80. letech 20. století k velkoplošnému odumírání smrkových lesů. To mělo dopad i na hydrologické podmínky a došlo i k dalším půdním změnám. Tyto faktory mohly vyvolat ústup druhu z mnoha míst. Většina zaznamenaných nalezišť E. vaginatum má charakter sekundárního biotopu přechodových rašelinišť. Ta, ač jsou biotopem poměrně stabilním, tak také podléhají sukcesi. Zejména odvodnění nebo i samotná eutrofizace urychlují jejich degradaci a spontání šíření dřevin. Nejbohatšími nalezišti druhu v Orlických horách jsou drobná hřebenová vrchoviště PR Jelení lázeň a PP U Kunštátské kaple. E. vaginatum je zde jednou z dominant vegetace a roste i v přiléhajících rašelinných smrčinách. Hojně, ve stovkách trsů, se vyskytuje ještě na několika přechodových rašeliništích. Jsou to např. PR Hraniční louka u osady Trčkov, PR Rašeliniště pod Pětirozcestím, rašeliniště u Černé Vody nebo rašeliniště v nivě Divoké Orlice u Nové Vsi. Na některých lokalitách se ale vyskytuje jen velice vzácně. Např. pouze několik málo trsů roste v PP Louky v České Čermné, kde byl E. vaginatum nalezen teprve nedávno. Jedná se o jedno z nejníže položených a výrazněji izolovaných nalezišť druhu ve studovaném území. Větší počet lokalit se nachází ve zvláště chráněných územích. Druh a jeho biotopy zpravidla žádnou zvláštní nebo pravidelnou péči nevyžadují. ZÁVĚR Suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium) byl v Orických horách historicky nalezen nejméně na 22 lokalitách. Po roce 1990 byl zjištěn jen na devíti. Jeho výskyt je koncentrován především do severní části Orlických hor a podhůří a na vhodných biotopech rostl až do výšky kolem 1000 m n. m. Suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) je udáván z 34 lokalit, přičemž mimimálně 12 z nich už zaniklo. O jeho celkovém rozšíření v hřebenových polohách a někdejších rašelinných smrčinách máme ale asi dost neúplné informace. Eriophorum vaginatum roste roztroušeně po celém fytochorionu 95. Orlické hory a vzácně i v přilehlém území Orlického podhůří. Mezi zaniklými nalezišti výrazně převažují ta v nižších polohách. Oba druhy jsou typickými představiteli flóry rašeliništních biotopů. Spolu nebo v těsné blízkosti se ale vyskytují jen výjimečně, neboť se značně liší zejména nároky na reakci prostředí. Eriophorum latifolium roste převážně na slatiništích s kalcitolerantními rašeliníky se slabě kyselou až neutrání reakcí prostředí. Spektrum vegetace, v níž roste E. vaginatum, je širší. V území má těžiště výskytu v přechodových rašeliništích, dále roste na vrchovištích a v rašelinných smrčinách. Reakce prostředí těchto biotopů je kyselá až extrémně kyselá a také se jedná o prostředí často extrémě chudé na živiny. Stávající populace E. latifolium jsou většinou početně jen velmi slabé a maloplošně. Pouze na dvou místech, v PP Velká louka a na lokalitě Sjezdovka u Žídků, má bohatá naleziště. E. vaginatum má početnějších nalezišť daleko více. Zatímco E. latifolium roste ve vegetaci, která vyžaduje pro své zachování pravidelný management, lokality E. vaginatum výraznější nebo pravidelnou péči nepotřebují. 268

Gerža M.: Suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium hoppe) a suchopýr pochvatý (Eriophorum vagiantum l.)... Graf 1. Vlevo: Rozložení lokalit Eriophorum latifolium a E. vaginatum podle nadmořské výšky. Graf 2. Vpravo nahoře: Vazba Eriophorum latifolium na jednotlivé typy vegetace. 1 extrémně bohatá slatiniště bez srážení pěnovce, 2 slatiniště a slatinné louky s kalcitolerantními rašeliníky, 3 vlhké pcháčové louky (s prvky slatinišť), 4 vegetace pramenišť. Graf 3. Vpravo dole: Vazba Eriophorum vaginamum na jednotlivé typy vegetace. 1 přechodová rašeliniště, 2 vrchoviště, 3 rašelinné smrčiny, 4 horské třtinové smrčiny. SUMMARY Eriophorum latifolium was found in at least 22 localities in the Orlické hory Mts. After 1990, only nine localities of the species have been found. Its occurrence is concentrated mainly in the northern part of the area and the foothills and on suitable biotopes grew up to a height of about 1000 m a. s. l. The Eriophorum vaginatum has been reported from 34 localities, but at least in 12 of them it has been already extinct. However, we have rather incomplete information about its overall expansion in ridge positions and former peat bogs. Both species are typical representatives of peat bogs flora. They occur only exceptionally, as environmental demands are particularly different. Eriophorum latifolium grows predominantly on fens with calcitolerant Sphagnum species with a weakly acidic to neutral environmental reaction. The spectrum of vegetation with participation of E. vaginatum is wider. The area has a focal point in transitional peat bogs, growing on highlands and peat bogs. The environmental response of these biotopes is acidic to extremely acidic and it is also an environment that is often extremely poor in nutrients. The recent population of E. latifolium is weak and small. LITERATURA BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ E. (2000): Molinietalia-Gesellschaften des Landschaftsschutzgebietes Orlické hory (NO-Böhmen). Verh. Zool.-Bot. Ges. Wien, 137: 205 234. 269

Orlické hory a Podorlicko 25/1 2: 253 272 (2016) BELICOVÁ J. (1982): Botanická inventarizace státních přírodních rezervací Bukačka, Častovec, Černá stráň a Sítovka v severovýchodních Čechách. Acta Mus. Reginaehradec., ser. A: sci. natur., 17: 53 88. BUREŠ L. (1998): Navrhovaná přírodní rezervace Rašeliniště pod Suchým vrchem, aktuální vegetace a biotechnické zásahy v roce 1998. Ms. [depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, regionální pracoviště Východní Čechy, Pardubice] BUREŠ L. (2000): Rašeliniště Hynkovice: návrh chráněného území, ochranářská studie. Ms. [depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, regionální pracoviště Východní Čechy, Pardubice] ČELAKOVSKÝ L. (1883): Prodomus květeny české IV. Arch. Přírod. Výzk. Čech, 4: 677 944. DOSTÁLEK J. et KUČERA J. (2011): Flóra a vegetace národní přírodní rezervace Bukačka v Orlických horách. Acta Mus. Reginaehradec., ser. A: sci. natur., 31: 11 32. DUCHÁČEK M. et ČÍP D. (2003): Mokřadní louky na severu Orlického podhůří. 2. Ed. ČSOP Jaro Jaroměř, 47 p. FALTYS V. (1991a): Závěrečná zpráva z botanického inventarizačního průzkumu CHPV Rašeliniště Pod Předním vrchem. 4 p., Ms. [depon. in: Správa CHKO Orlické hory, Rychnov nad Kněžnou] FALTYS V. (1991b): Zpráva z exkurze do SPR U Kunštátské kaple. 1 p., Ms. [depon. in: Správa CHKO Orlické hory, Rychnov nad Kněžnou] FALTYSOVÁ H. (1986): Chráněný přírodní výtvor Hraniční louka. 7 p., Ms. [depon. in: Správa CHKO Orlické hory, Rychnov nad Kněžnou] FALTYSOVÁ H. et RYBÁŘ P. (1988): Chráněný přírodní výtvor Trčkov. 9 p., Ms. [depon. in: Správa CHKO Orlické hory, Rychnov nad Kněžnou] FALTYSOVÁ H., MATOUŠKOVÁ H. et HILLE J. (1992a): Významné krajinné prvky východních Čech dle zákona č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Okres Ústí nad Orlicí. Český ústav ochrany přírody, Pardubice. FALTYSOVÁ H., MATOUŠKOVÁ H. et HILLE J. (1992b): Významné krajinné prvky východních Čech dle zákona č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Okres Rychnov nad Kněžnou. Český ústav ochrany přírody, Pardubice. GERŽA M. (2005): Botanický skvost Orlických hor sjezdovka u Žídků. Orchis, Dobré, 24/2: 13 20. GERŽA M. (2010): Vegetace tříd Scheuchzerio palustris-caricetea nigrae a Oxycocco-Sphagnetea v Orlických horách a jejich podhůří. Zpr. Čes. Bot. Spleč., 45: 221 268. GERŽA M. (2012): Rašeliniště Orlických hor a jejich podhůří. Vč. sb. přír. Práce a studie, 19 (2012): 93 124. GRULICH V. (2017): Červený seznam cévnatých rostlin ČR. In: Grulich V. et Chobot K. [eds], Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny, Příroda 35: 75 132. HADAČ E. et KUČERA J. (2001): Příspěvek k poznání rašelinných rostlinných společenstev Orlických hor. Acta Mus. Reginaehradec., ser. A: sci. natur 28: 113 118. HÁJEK M. et HÁJKOVÁ P. (2007): Hlavní typy rašelinišť ve střední Evropě z botanického hlediska. Zpr. Čes. Bot. Společ. 42, Mater. 22: 19 28. HOLÁNKOVÁ (1969): Soupis druhů z lokality Pod hájenkou. 1 p., Ms. [depon in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, regionální pracoviště Východní Čechy, Pardubice] CHYTRÝ M. [ed.] (2011): Vegetace České republiky 3. Vodní a mokřadní vegetace (Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation). Academia, Praha. CHYTRÝ M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky 4. Lesní a křovinná vegetace (Vegetation of the Czech Republic 4. Forest and Scrub Vegetation). Academia, Praha. 270

Gerža M.: Suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium hoppe) a suchopýr pochvatý (Eriophorum vagiantum l.)... KAPLAN Z. [ed.] (2005): Výsledky floristického kurzu ČBS v Kostelci nad Orlicí (4. 10. července 2004). Zpr. Čes. Bot. Společ., Příloha 2005/1: 1 76. JAROŠ V. (1969): Floristické poznámky ke květeně střední části Orlických hor. Acta Mus. Reginaehradec., ser. A: sci. natur., 10: 23 28. JIRÁSEK J. (1996): Společenstva přirozených smrčin České republiky. Preslia 67: 225 259. KAPLAN Z. [ed.] (2005): Výsledky floristického kurzu České botanické společnosti v Kostelci nad Orlicí (4. 10. července 2004). Zpr. Čes. Bot. Společ., suppl. 2005/1: 1 76. KAPLAN Z., DANIHELKA J., ŠTĚPÁNKOVÁ J., BUREŠ P., ZÁZVORKA J., HROUDOVÁ Z., DUCHÁČEK M., GRULICH V., ŘEPKA R., DANČÁK M., PRANČL J., ŠUMBEROVÁ K., WILD J. et TRÁVNÍČEK B. (2015): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 1. Preslia 87: 417 500. KRAHULEC F. (1978): K výskytu Drosera anglica HUDS. a Calla palustris L. na Dobrošově. Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 13: 203 204. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. et ŠTĚPÁNEK J. [eds] (2002): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha. KUČERA J. (1986a): Inventarizační průzkum lokality Neratov. 11 p., Ms., [depon. in: Správa CHKO Orlické hory, Rychnov nad Kněžnou] KUČERA J. (1986b): Závěrečná zpráva o inventarizačním průzkumu CHPV Pod Pětirozcestím. 4 p., Ms., [depon. in: Správa CHKO Orlické hory, Rychnov nad Kněžnou]. KUČERA J. (1987): Seznam zjištěných druhů vyšších rostlin v prostoru Zaorlicko. 6 p., Ms., [depon. in: Správa CHKO Orlické hory, Rychnov nad Kněžnou] KUČERA J. (1991): Floristický materiál z Víkendového setkání v Orlických horách. Orchis,, Dobré, 10/2: 1 6. KUČERA J. (1994a): Rašeliniště nad Polankou. Orchis, Dobré, 13/2: 2 3. KUČERA J. (1994b): Floristický průzkum navrhovaného MCHÚ V Rajtrbachu. Orchis,, Dobré 13/1: 7 8. KUČERA J. (2003): Výsledky floristického minikurzu ve Zdobnici. Orchis, Dobré, 22/2: 1 16. KUČERA J. (2009): Floristický materiál z lesních luk v CHKO Orlické hory. Acta Mus. Richnov., sect. Natur., 16 (1 2): 1 56. MÁLKOVÁ J. (1996): Inventarizační průzkumy evidovaných i navržených botanických lokalit v katastrálních územích Velká Zdobnice, Kačerov, Souvlastní, Nebeská Rybná, Kunčina Ves, Velký a Malý Uhřínov a Jedlová v Orlických horách. 59 p., Ms. [Depon in: Správa CHKO Orlické hory, Rychnov nad Kněžnou] MARTÍNKOVÁ I. (1985): Inventarizace CHPV Pod Pětirozcestím. 1 p., Ms. [Depon in: Správa CHKO Orlické hory, Rychnov nad Kněžnou] MIKYŠKA R. (1972): Die Wälder der böhmischen mittleren Sudeten und ihrer Vorberge. Rozpr. Čs. Akad. Věd, ser. Math. natur., 82/3: 1 162. MYŠKOVÁ Z. (2009): Prameništní vegetace Orlických hor a sezónní dynamika jejího mechového patra. Ms., dipl. thesis [depon. in: Ústav botaniky a zoologie, Masarykova univerzita, Brno]. NOVÁKOVÁ H. (1977): Zpráva z terénního šetření stavu SPR Bukačka dne 16. 8. 1977. 2 p., Ms. [Depon in: Správa CHKO Orlické hory, Rychnov nad Kněžnou] NOVÁKOVÁ H. et PROCHÁZKA F. s. a.: Louka u Šerlišského mlýna. 1 p., Ms. [Soupis druhů H. Novákové z 5. 6. 1981 a F. Procházky z roku 1964 a dalších období. Depon. in: Správa CHKO Orlické hory, Rychnov nad Kněžnou] OPLETAL M., DOMEČKA K., ČECH S., ČUTA M., FAJST M., HOLUB V., KAČURA G., LÍBALOVÁ J., POŠMOURNÝ K., SEKYRA J., STŘÍDA M., ŠALANSKÝ K., ŠULCEK Z., 271