Kostýmy Máte před sebou dokument o kostýmech k larpu Borograv, rozhodně se nejedná o vědeckou práci, a proto jej berte prosím s rezervou - spíše jako inspiraci. Nejdříve něco na samotný úvod. Valná většina z vás představuje relativně chudé vesničany, kteří Většinou přežívají bez toho aniž by si mohli dovolit nějaký větší luxus. Výjimkou je samozřejmě šlechtický rod Szemesi, dále pak rodina Liebermannů, Schreinerů a částečně i Antun Perica s rodinou. Tito jsou bohatší a mohou si dovolit i věci, které nejsou čistě užitkové. Je důležité si uvědomit, že vesnice shořela a s ní i většina osobních věcí. Vesničanům byly proto poskytnuty věci z vojenských skladů, a to na popud Anteho. (cit. z textu Výbava) Běžné bylo nechat si šít oblečení u krejčího nebo švadleny. Většina místních však neměla dostatek peněz, aby si mohla dovolit stále nové a nové šaty. S botami to bylo stejné. Takže vše, co měli, byly jedny sváteční, které jim nejspíš shořely i s domy a potom obyčejné pracovní ošacení staré, obnošené a s největší pravděpodobností (za nastalé situace) špinavé. U nejchudších by se mohlo vyskytnout i oblečení podomácku spíchnuté z obyčejného lnu a boty na způsob krpců, kostěné knoflíky a podobně. Šlechta a bohatší obyvatelstvo samozřejmě respektovali současnou módu, i když ta se do zapadlých končin dostávala s velkým zpožděním, stejně tak jako nové materiály nebo látky. Většinu textilní produkce nakonec stejně spotřebovala armáda. Ženy si nechávaly přešívat vojenské uniformy nebo si přizpůsobovaly střihy oblečení. Je dobré si uvědomit, že i přes mnohé módní výstřelky, byly převládajícími materiály stále bavlna, vlna, len a kůže. Sedlák Bartůněk a jeho rodina cca 1935, Písecko Muži z vesnice Jako spodní vrstva se nosily bavlněné spodky, nátělníky, vlněné ponožky. Na vrch pak přišla světlá
košile s dlouhým nebo krátkým rukávem, dále pak vesta vlněná nebo bavlněná, vlněný svetr či sako. Kalhoty se nosily volnější plátěné, či vlněné třeba i obnošené s puky, či pumpky. Kalhoty byly buď upnuty koženým páskem či fešáckými šlemi. Na hlavě mívali muži plstěný klobouk nebo různé čepice a vzhledem k roční době třeba i slamák. Na krku se nosily praktické šátky, které občas bývaly výraznějších barev, než zbytek oblečení. Krom klasických vesnických šatů se hojně využívaly různé části vojenských uniforem Co se bot týče, nosily se kožené polobotky a sandály, vysoké kožené holiny nebo vojenské šněrovací, časté bylo používání onucí. Film Lidice (2011) Film Lidice (2011) Film Želary (2003) Bezva boty do roboty Vojáci a partyzáni O spodních vrstvách odění je více napsáno předcházejícím odstavci.
Výrazným rozdílem je zde vojenská výstroj, přičemž u partyzánů nemusí být kompletní. Kalhoty bývaly buď pumpky, nebo byly nabrané botami či onucemi. Boty se nosily buď nízké šněrovací, či vysoké holiny/ rajtky. Důležité doplňky tvořila různá pouzdra, taštičky, tašky přes rameno, závěsné systémy a podobně. Nedílnou součástí uniformy byla čapka. Pózující vojáci Partyzáni ze Suchdola nad Lužnicí (1945) Ženy z vesnice Vespod pod šaty kromě spodního prádla ženy ještě často nosívaly spodní košilku.
Šaty se nosily přetnuté v pase s délkou ke kolenům či těsně pod kolena. Používaly se látky s jemným vzorem. Obvyklé bylo přední rozepínání na knoflíčky v celé délce nebo jen v oblasti výstřihu. U starších matrón či u méně majetných se ještě vyskytovala klasická dlouhá pasová sukně a nabíraná halena. Na zateplení se nosívaly punčochy, různé pletené vesty, svetry či úpletové šátky kolem ramen. Obvyklé bývaly i propasované kabátky. Jako pokrývky hlavy se nosily šátky, nebo plstěné kloboučky. Z dalších doplňků nesmíme zapomenout na zástěry. Nosily se šněrovací polobotky či jednoduché střevíce. Rodina z Lidic (194?) Film Želary (2003) Šlechta a Němci Pro muže
Jejich oblečení bylo v podstatě totožné s oblečením mužů z vesnice, i když určité rozdíly byly patrné na první pohled. Oblečení nebylo obnošené, bylo nepochybně z dražších a kvalitnějších materiálů a šité zajisté u nejlepšího krejčího ve městě. Mohli si dovolit i různé zlaté šperky či hodinky. Pro ženy I když se mohly pyšnit kdejakým drahým kouskem, tak v těchto těžkých dnech daly přednost praktickým šatům, halence či košili a sukni nebo dokonce širokým kalhotám. Nutno podotknouti, že klobouk dělá dámu. Jako boty se nosily polobotky či střevíce. Fešní krasavci, za povšimnutí stojí švihácké pohledy všech zúčastněných Tyto dvě krásné dámy snad netřeba představovat