KOMORNÍ HRA DECHOVÝCH NÁSTROJŮ



Podobné dokumenty
5.1.3 Studijní zaměření Hra na zobcovou flétnu. Učební plán pro Přípravné studium I. stupně Hra na zobcovou flétnu

5.1.9 Studijní zaměření Hra na trubku. Učební plán pro I. stupeň Základního studia Hra na trubku

Základní umělecká škola Jedovnice DODATEK KE ŠKOLNÍMU VZDĚLÁVACÍMU PROGRAMU Č. 1/2017

STUDIJNÍ ZAMĚŘENÍ SÓLOVÝ ZPĚV CHARAKTERISTIKA:

Dodatek k ŠVP ZUV č. 2. Název školního vzdělávacího programu: Uměním k tvořivosti tvořivostí ke kultuře kulturou k hodnotám lidství

Studijní zaměření Hra na akordeon

Dodatek k ŠVP ZUV č. 1. Název školního vzdělávacího programu: Uměním k tvořivosti tvořivostí ke kultuře kulturou k hodnotám lidství

5 VZDĚLÁVACÍ OBSAH UMĚLECKÝCH OBORŮ 5.1 VZDĚLÁVACÍ OBSAH HUDEBNÍHO OBORU

VÝŇATEK ZE ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU DECHOVÉ ODDĚLENÍ, upraveno září 2014 ZUŠ Adolfa Voborského, Praha 4 - Modřany

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY TIŠNOV SÓLOVÝ ZPĚV

Dodatek k ŠVP ZUV č. 1. Název školního vzdělávacího programu: Duhový klíč. Školní vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání

Hudební výchova ve 1. ročníku

5.1.7 Studijní zaměření Hra na elektronické klávesové nástroje

Dodatek k ŠVP ZUV č. 4. Název školního vzdělávacího programu: Uměním k tvořivosti tvořivostí ke kultuře kulturou k hodnotám lidství

Studijní zaměření Hra na violoncello

Příloha č. 10 HUDEBNÍ VÝCHOVA

Vyučovací předmět 1. r. 2. r. 3. r. 4. r. 5. r. 6. r. 7. r.

HRA NA PŘÍČNOU FLÉTNU

Studijní zaměření Hra na tubu

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY TIŠNOV HRA NA AKORDEON

Studijní zaměření: S ó l o v ý zpěv...

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY TIŠNOV HRA NA CEMBALO

Příloha č. 10 HUDEBNÍ VÝCHOVA

STUDIJNÍ ZAMĚŘENÍ HRA NA TRUBKU CHARAKTERISTIKA

5.1.8 Studijní zaměření Hra na cimbál. Učební plán pro Přípravné studium I. stupně Hra na cimbál

Studijní zaměření Hra na mandolínu

5.21. Studijní zaměření: Hra na basovou kytaru

Dodatek k ŠVP ZUV č. 3. Název školního vzdělávacího programu: Uměním k tvořivosti tvořivostí ke kultuře kulturou k hodnotám lidství

VÝŇATEK ZE ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU KLÁVESOVÉ ODDĚLENÍ, upraveno září 2013 ZUŠ Adolfa Voborského, Praha 4 - Modřany

5.20. Studijní zaměření: Hra na violu

INSTRUMENTÁLNÍ ČINNOSTI Rytmizace,melodizace: hudební hry (ozvěna, otázka odpověď)

Výuka sólového zpěvu

Studijní zaměření Sólový zpěv

5.2.2 Studijní zaměření Hra na housle

UČEBNÍ PLÁNY PRO ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY TIŠNOV SBOROVÝ ZPĚV

Konkretizovaný výstup Konkretizované učivo Očekávané výstupy RVP

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY TIŠNOV HRA NA HOUSLE

Studijní zaměření Hra na pozoun

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

Studijní zaměření Hra na zobcovou flétnu

LITVÍNOVSKÉ DŘEVOHRANÍ

Studijní zaměření Hra na elektronické klávesové nástroje

Hra na kytaru. Školní výstupy vyučovacího předmětu Hra na kytaru. I. stupeň

Studijní zaměření Hra na fagot

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky HUDEBNÍ, TANEČNÍ, VÝTVARNÝ A LITERÁRNĚ DRAMATICKÝ OBOR

Hra akordů a doprovodů Improvizace Hra v kapele

Předmět PRAXE V SOUBORU. II. stupeň - základní studium

Studijní zaměření Hra na klasickou kytaru

Další školní rok (1. ročník) žák navštěvuje 1 lekci týdně hudební nauky a 1 lekci týdně hry na nástroj (1 lekce=45 minut/týden ).

A B C D E F 1 Vzdělávací oblast: Umění a kultura 2 Vzdělávací obor: Hudební výchova 3 Ročník: 5. 4 Klíčové kompetence (Dílčí kompetence)

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

Studijní zaměření Hra na tenor

HUDEBNÍ VÝCHOVA. 1. ročník

Bi, ČJ, TV, D. MGV - Školní vzdělávací program osmileté studium Sborový zpěv 1

5.7.1 Hudební výchova povinný předmět

Studijní zaměření Hra na elektrickou kytaru

Charakteristika vyučovacího předmětu. Výchovné a vzdělávací strategie směřující k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM Základní umělecká škola, Oslavany, okres Brno-venkov

7.7 UMĚNÍ A KULTURA Hudební výchova (HV) Charakteristika předmětu 1. a 2. stupně

Charakteristika vyučovacího předmětu. Výchovné a vzdělávací strategie směřující k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků

Vyučovací předmět 1. r. 2. r. 3. r. 4. r. 5. r. 6. r. 7. r. Hra na elektrickou kytaru Hudební nauka

Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání

Studijní zaměření Hra na housle

UČEBNÍ PLÁNY PRO ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

Studijní zaměření Hra na lesní roh

Do Čj (1. ročník): Hlasová výchova. KOMPETENCE K ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ UČITEL umožňuje žákům zažít úspěch

LITVÍNOVSKÉ DŘEVOHRANÍ

Školní vzdělávací program. Základní umělecké školy Veselí nad Lužnicí, nám. T. G. Masaryka 22

Studijní zaměření Hra na saxofon

Předmět: H U D E B N Í V Ý C H O V A

5.4. Umění a kultura Hudební výchova

Studijní zaměření Hra na příčnou flétnu

Dotazník pro členy HPS Kladno k Diplomové práci

5.7 UMĚNÍ A KULTURA Hudební výchova 1. stupeň

Předmět: HUDEBNÍ VÝCHOVA Ročník: 1.

Klavír Nauka o hudbě Klavírní seminář

Dodatek k ŠVP ZUV č. 5. Název školního vzdělávacího programu: Uměním k tvořivosti tvořivostí ke kultuře kulturou k hodnotám lidství

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM Základní umělecká škola Oslavany, příspěvková organizace

KLARINET ZÁKLADNÍ PŘEHLED PEDAGOGICKÝCH TÉMAT. (materiál určený zejména začínajícím učitelům základních uměleckých škol) Autor: MgA.

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ŠKOLA PLNÁ POHODY

Příloha 8 Vzdělávací oblast: Umění a kultura Vyučovací předmět: Hudební výchova

Školní vzdělávací program

Zámecké saxofonové kvarteto / kostel sv. Anny (Anenské náměstí) jablonecké kostely otevřeny doprovodný program VSTUPNÉ DOBROVOLNÉ

HOBOJ (2) ZÁKLADNÍ PŘEHLED PEDAGOGICKÝCH TÉMAT. (materiál určený zejména začínajícím učitelům základních uměleckých škol)

5.1.2 Studijní zaměření Hra na housle

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

Hudební výchova ročník TÉMA

6.15 Hudební výchova Charakteristika vyučovacího předmětu

Studijní zaměření Hra na trubku

Č E S K Á Š K O L N Í I N S P E K C E. Čj.: / Oblastní pracoviště č. 7 INSPEKČNÍ ZPRÁVA

Vyučovací předmět je realizován podle učebního plánu v 1. až 5. ročníku 1. stupně v časové dotaci vždy 1 vyučovací hodiny týdně.

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu

Školní Vzdělávací Program

Keyboard Nauka o hudbě

VÝROČNÍ ZPRÁVA O ČINNOSTI ŠKOLY

Studijní zaměření Hra na bicí nástroje

VÝŇATEK ZE ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU KLÁVESOVÉ ODDĚLENÍ, upraveno září 2013 ZUŠ Adolfa Voborského, Praha 4 - Modřany

Transkript:

1 KOMORNÍ HRA DECHOVÝCH NÁSTROJŮ ZÁKLADNÍ PŘEHLED PEDAGOGICKÝCH TÉMAT (materiál určený zejména začínajícím učitelům základních uměleckých škol) Autor: Miloslav Tengler Duben 2013

2 Předpoklady pro hru v komorním souboru Platí zde stejná pravidla jako v kapitolách určených jednotlivým nástrojům. V oboru komorní hry k základním fyzickým schopnostem a dovednostem přistupuje také trpělivost, píle a především schopnost řešit problémy v kontextu s názorem ostatních kolegů (spolužáků), schopnost kompromisních přístupů, povaha vstřícná k ostatním. Ze speciálních dovedností a předpokladů preferujeme pro úplný základ komorní hry schopnost čistého tvoření tónu, orientace v základních nástrojových rejstřících, dobrou prstovou techniku a alespoň základní schopnost intonační přizpůsobivosti tedy sluchové schopnosti a také nátiskové dovednosti. Počátky výuky Počátky výuky komorní hry se začínajícími žáky orientujeme na vhodné úpravy lidových písní, nejlépe v začátcích jen ve dvojhlasu žák-učitel, neboť žák, který je příliš orientován na řešení technických problémů svého nástroje, nedokáže svoji pozornost soustředit na další důležité aspekty komorní hry tedy souhru a ladění. Hra lidové písně, doprovázená druhým hlasem je nejjednodušší formou komorní spolupráce,která zpravidla navodí u žáků chuť do další společné práce. Důležitým faktorem komorní hry je zejména ladění tedy čistá intonační souhra zúčastněných. již od samotného počátku učíme žáky o první společné naladění nástrojů, nejen způsobem unisono, ale zejména na hře zvukově čistých intervalů. Učíme žáky poslouchat zvuk čistě znějících intervalů a možnosti průběžného dolaďování tónů. Žádný z dechových nástrojů není absolutně naladěným nástrojem a je tedy třeba naučit žáky, aby s tímto faktem počítali a dokázali se mu přizpůsobovat. Hra dlouhých (vydržovaných) tónů, které učitel doplní spodní kvintou, tercií, nebo sextou, je dobrým prostředkem, jak cíle dosáhnout. Jak již bylo řečeno, lidová píseň, u které žák nemusí příliš přemýšlet o vedení melodie, je dobrým materiálem pro počáteční fázi výuky komorní hry. Většina současných nástrojových škol s tímto počítá a část svého výukového textu věnuje i dvoj a trojhlasým úpravám písní. Vzhledem k tomu, že různé dechové nástroje mají různá specifika při tvoření tónu a technice dolaďování, volíme pro počátky výuky raději dva a později tři nástroje stejného typu tedy např. tři klarinety stejného ladění, tři příčné flétny a pod. Při hře ve dvou,či třech učíme žáky reagovat na zvuk nečistého intervalu dotazem, jakým způsobem zvuk vyčistit. Je samozřejmé, že do hry vstupuje také učitel a předvádí ideální podobu technického řešení daného problému. Stejně tak, jako při sólové výuce hry na jednotlivé nástroje, je také potřeba neustálé kontroly správného dýchání a tvoření tónu u všech zúčastněných, neboť jen zdravě vytvořený tón je schopen si zachovat svoji intonační kvalitu, tón správně podepřený pevným dechem opřeným na bránici ve své intonaci nekolísá. Proto je také pro začátky výuky komorní hry zvolit výuku ve stoje, nebo při výuce vsedě dbát na správné posazení žáka na kraji židle s pevně opřenýma

3 nohama na podlaze a vzpřímeným, jakoby do výšky vytaženým tělem, kdy je zaručena volnost nádechu i výdechu. Důsledně také dbáme na dodržování napsaných, či dohodnutých nádechů a frází a vzájemného poslechu jednotlivých hlasů v komorním souboru. Není žádoucí hrát po celou dobu výuky jen společně, je dobré nechat např. vedoucí hlas zahrát malý úsek či frázi samostatně a pak společně s ním jednotlivé hlasy vystřídat, přičemž samozřejmě učitel stále kontroluje kvalitu zvuku, ladění a společné vedení fráze a dýchání. Ani žák, který momentálně nehraje, by neměl zůstat bez pozornosti, ale svým názorem by měl přispět ke společné práci. Souhru různých nástrojů flétna,klarinet,hoboj, fagot a pod. raději necháváme na dobu, kdy žáci již disponují dobrou nátiskovou technikou a schopností intonační spolupráce. Nejčastější chyby Nekontrolujeme správný postoj, či sezení při hře. nepřipomínáme správnou funkci bránice při tvoření tónu. Necháme žáky přehrávat píseň, či skladbu od začátku do konce bez důsledného řešení chyb a nedostatků. Neučíme žáky vzájemně naslouchat vedení ostatních hlasů. Nepotlačujeme jejich ego ve chvíli, kdy jejich hlas má doprovodnou funkci. Jaké způsoby výuky zvolit Výuka komorní hry vyžaduje od učitele velkou míru chuti k této práci, osobního nasazení a velké trpělivosti. Často se ve výuce komorní hry stává, že některý ze členů komorního souboru je zaneprázdněn jinými povinnostmi a ve výuce chybí. Zdá se, že taková práce je marná, ale využijme nastalé situace k vyřešení dílčích problémů,chyb a nedostatků. Zvažme, které části studovaných skladeb vyžadují nejvíce pozornosti a soustřeďme se na tato místa i s menším počtem zúčastněných. Tento způsob výuky můžeme také preferovat, a tedy jednotlivé fáze výuky praktikovat s neúplným souborem a definitivní podobu zkompletovat až v poslední fázi nácviku. Nejlepší je samozřejmě mít vždy k výuce kompletní soubor a dle potřeby jednotlivé nástroje střídat a doplňovat. Dáváme také prostor pro diskuzi a vytváření společných názorů, neboť žáci musí dobře vědět, že komorní hra je rovným a společným dílem všech hráčů v souboru. Dáváme také prostor pro projevy konstruktivní kritiky i vzájemných uznání, neboť jen zainteresovaným a vzájemně přátelsky naladěným žákům půjde rovným dílem o společnou věc. Upozorňujeme žáky na zvukové možnosti a zvukovou charakteristiku jednotlivých nástrojů, na tradiční uspořádání ve čtyř a vícehlasu. Upozorňujeme žáky na místa, ve kterých má jejich nástroj vedoucí hlas a ostatní vedeme ke kultivovanému a harmonicky čistému doprovodu. Každý nástroj tedy každý žák by měl mít ve svém partu vyznačena dominantní místa

4 a vědět, kdy melodii vede a kdy doprovází. Dechové nástroje obecně disponují velkou škálou dynamiky, ale ne všichni žáci dokážou s touto škálou dobře zacházet. Dechové nástroje se v hraničních pásmech dynamiky chovají intonačně nespolehlivě a pro žáky je důležité vědět, co který nástroj ve FF nebo PP udělá, jakým způsobem je intonace poznamenána. Z těchto důvodů velká většina žáků hraje pouze v pohodlné nic neříkající dynamice a je třeba je ke hře za použití dynamiky nutit. Za použití názorných příkladů vedeme žáky k používání takové dynamiky, která výsledku společné práce pomůže. Nezanedbatelná je také práce s agogikou skladeb. Začátky této práce vede učitel tak, že jednotlivá zvolnění, či zrychlení ve skladbách žákům pohybem naznačí. Jsou-li žáci již ve skladbách dobře zorientováni, dá učitel prostor nástroji, který má vedoucí melodii, aby lehkým pohybem těla naznačil tempovou organizaci skladby a také aby každý, kdo tyto agogické změny vede dokázal frázi, či skladbu uzavřít tak, aby ostatní uzavření poznali (stejně tak úvod skladby) Motivace žáků stejně tak jako u výuky sólového nástroje motivujeme žáky osobním příkladem učitele, poslechem významných komorních těles na koncertech, či z nahrávek, vyhledáváme možnosti různých veřejných vystoupení a soutěží. Stavíme na přátelské soudržnosti jednotlivých členů souboru a společné práci s jednotným cílem. Zdroje pedagogických informací a literatury Každá dobrá nástrojová škola počítá nejen se sólovým vývojem žáka, ale nabízí i řadu písní a jednodušších kompozic ve dvoj a tříhlasé úpravě. I dobrá hudební vydavatelství v současné době nabízejí nepřebernou škálu originálních, nebo pro komorní soubor upravených kompozic. Je lépe samozřejmě využívat kompozic napsaných konkrétně pro dané nástrojové složení tedy originálů. Různé úpravy známých skladeb bych doporučil využívat spíše jako instruktivní literaturu. V časové ose se orientujeme dle období vzniku a rozvoje daného nástroje např. u klarinetu od klasicismu výše, naopak zobcové nebo příčné flétny disponují bohatou sólovou i komorní literaturou již z období baroka. Dobrým pramene komorní literatury jsou např. skripta prof. Jiřího Kratochvíla: Literatura dechových nástrojů. Možnosti vzdělávání pedagogů Při většině mistrovských kursů předních českých i světových interpretů je část přednášek věnována také komorní literatuře. Učitelé ZUŠ také často navštěvují kursy organizované konzervatořemi, či vysokými školami (AMU, Jamu). Je také dobré zúčastnit se nejen jako soutěžící, ale i jako pozorovatel jednotlivých soutěží v komorní hře, pořádaných v průběhu roku. MŠMT organizuje v pravidelném tříletém cyklu celostátní soutěž v komorní hře

5 s převahou dechových nástrojů, celostátní interpretační soutěž v komorní hře se koná i ve Vidnavě. Z mezinárodních interpretačních soutěží má veliký kredit soutěž Concertino Praga.