NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK STRUČNÝ PŘEHLED ZMĚN 1
Obsah 1. Obecná část... 9 Hlavní zásady nové kodifikace jsou především následující:... 9 Vše v jednom, logicky a přehledně... 9 Soukromé právo... 9 Jazyk nového občanského zákoníku... 9 Zásady soukromého práva... 10 Význam nového občanského zákoníku... 11 Výklad ustanovení zákona... 12 Ochrana soukromých práv... 12 Právní skutečnosti... 12 Neplatnost a zdánlivost právních jednání... 13 Věci a jejich rozdělení... 14 Osoby... 14 Fyzické osoby... 14 Nabytí svéprávnosti... 14 Omezení svéprávnosti... 15 Lepší ochrana práv spojených s osobností člověka... 15 Institut nezvěstnosti... 16 Zánik právní osobnosti člověka... 16 Právnické osoby... 16 Právní zastoupení... 17 Podnikání... 18 2. Dědické právo... 19 Koncepční změny... 19 Posílení vůle a volnosti rozhodování zůstavitele... 19 Nárůst rozsahu úpravy dědění návrat tradičních institutů dědického práva... 19 Zřeknutí se dědického práva... 19 Vzdání se dědictví... 20 Dědění ze zákona... 20 Závěť... 20 Formy závěti... 21 Zrušení závěti... 21 Dědická smlouva... 22 2
Odkaz... 22 Dědické substituce... 23 Obecné náhradnictví... 23 Svěřenské nástupnictví... 23 Odpovědnost dědiců za dluhy zůstavitele... 23 Právo na povinný díl a nepominutelný dědic... 24 Vydědění... 25 3. Rodinné právo... 27 Obecně o rodinném právu... 27 Manželství a registrované partnerství... 27 Registrované partnerství... 29 Manželské majetkové právo... 29 Příbuzenství a švagrovství... 30 Určování rodičovství... 30 Jiné formy péče o děti... 31 Výživné... 32 Kontinuita rodinného práva se současným stavem... 32 Příjmení manželů... 32 Povinnosti a práva manželů... 33 Obvyklé vybavení rodinné domácnosti aneb ochrana rodinného majetku... 33 Rodinný závod... 33 Jak zjistit, zda manželé mezi sebou smluvně upravili majetkový režim odlišně od režimu zákonného?... 34 Bydlení manželů... 34 Domácí násilí... 34 Příbuzenství a švagrovství... 35 Styk dítěte s osobou blízkou... 35 Popření otcovství... 36 Osvojení... 36 Osvojení nezletilého... 36 Osvojení zletilého jako nový institut NOZ... 37 Pěstounská péče... 38 2. Smluvní právo... 39 Koncepční změny Sjednocení smluvního práva... 39 3
Hlavní zásady... 39 Zásada bezformálnosti... 40 Právní jednání je třeba v pochybnostech pokládat spíše za platné než neplatné... 40 Ochrana slabší smluvní strany... 41 Ochrana spotřebitele... 41 Výslovná úprava předsmluvní odpovědnosti v NOZ... 42 Předstíraný úmysl uzavřít smlouvu "jednání na oko"... 42 Neuzavření smlouvy "za pět minut dvanáct"... 42 Nesplnění informační povinnosti... 42 Porušení tajemství... 43 Změny v obchodních podmínkách... 43 Limity smluv uzavíraných adhezním způsobem... 44 Ochrana spotřebitele... 44 Spravedlivé řešení změny poměrů... 45 Lichva a neúměrné zkrácení... 45 Začlenění úpravy úroků a závdavku do NOZ... 46 Novinky ve změnách závazku... 46 Postoupení pohledávky... 46 Převzetí majetku... 47 Postoupení smlouvy... 47 Změna v obsahu závazku... 47 Změny v úpravě zániku závazků... 47 Splnění... 47 Započtení... 48 Odstupné... 49 Prominutí dluhu... 49 Zajištění a utvrzení dluhu... 49 Ručení... 50 Zajišťovací převod práva... 50 Zástavní právo... 51 Smluvní pokuta... 51 Uznání dluhu... 51 Konkrétní změny ve zvláštní části... 52 Darovací smlouva... 52 4
Odvolání daru... 53 Darování pro případ smrti... 53 Kupní smlouva... 53 Vedlejší ujednání při kupní smlouvě... 54 Výhrada vlastnického práva... 54 Výhrada zpětné koupě... 55 Výhrada zpětného prodeje... 55 Předkupní právo... 55 Předkupní právo u superficiální zásady... 55 Koupě na zkoušku... 56 Výhrada lepšího kupce... 56 Koupě závodu... 56 Výprosa, výpůjčka, zápůjčka a úvěr... 57 Výprosa... 57 Výpůjčka... 57 Zápůjčka... 57 Úvěr... 57 Pracovní poměr... 58 Nájem a pacht... 58 Nájem... 58 Nájem bytu... 59 Zánik nájmu bytu... 61 Přechod nájmu bytu... 62 Pacht... 62 Zemědělský pacht... 62 Pacht závodu... 62 Zájezd... 63 Náhrada za narušení dovolené... 63 Zahraniční školní pobyt... 63 Smlouva o dílo... 64 Stavba jako předmět díla... 64 Dílo s nehmotným výsledkem... 65 Péče o zdraví... 65 Bankovní smlouvy... 65 5
Vkladní knížka... 65 Jednorázový vklad... 66 Akreditiv... 66 Dokumentární akreditiv... 66 Inkaso... 66 Dokumentární inkaso... 66 Výměnek... 67 3. Věcná práva... 68 Rozšíření katalogu věcných práv a změna jejich systematiky... 68 Struktura věcných práv v novém občanském zákoníku... 69 Výčet nejdůležitějších změn... 69 Změna chápání pojmu věci... 70 Podrobnější úprava držby a sousedských práv... 71 Držba... 71 Sousedská práva... 71 Příklady práv a povinností sousedů... 72 Nezbytná cesta... 72 Změny v nabývání vlastnického práva... 72 Přivlastnění věci opuštěné a nález věci ztracené či skryté... 72 Vydržení... 72 Převod vlastnického práva smlouvou... 73 Zdůraznění role veřejných seznamů... 73 Neznalost zápisu neomlouvá!... 73 Možnost nabytí vlastnictví od neoprávněného silnější ochrana dobré víry nabyvatele... 74 Věci evidované ve veřejném seznamu... 75 Věci, které veřejně evidovány nejsou... 75 Obchodování s použitým zbožím... 76 Bytové spoluvlastnictví... 76 Společenství vlastníků jednotek... 76 Stavba jako součást pozemku... 77 Přechodná ustanovení... 77 a) stavba i pozemek jsou ve vlastnictví jedné osoby:... 77 b) stavba a pozemek mají rozdílného vlastníka:... 77 Zavedení práva stavby do občanského práva... 78 6
Podrobnější úprava věcných břemen... 78 Služebnosti... 78 Druhy služebností... 79 Reálná břemena... 79 Novinky v zástavním a zadržovacím právu... 79 Zástavní právo... 79 Vznik zástavního práva... 80 Méně zakázaných ujednání v zástavní smlouvě... 81 Práva a povinnosti... 81 Výkon zástavního práva... 81 Zánik zástavního práva... 82 Uvolněná zástava... 82 Záměna zástavního práva... 82 Zadržovací právo... 82 Začlenění instituce správy cizího majetku do občanského zákoníku... 83 Svěřenský fond... 83 4. Náhrada újmy a bezdůvodné obohacení... 85 Koncepční změny... 85 Majetková újma (škoda)... 86 Způsoby náhrady... 86 Nemajetková újma... 87 Zadostiučinění... 87 Okolnosti vylučující protiprávnost... 87 Nutná obrana... 87 Krajní nouze... 88 Omluvitelné vzrušení mysli... 88 Smluvní omezení povinnosti k náhradě škody a nemajetkové újmy... 88 Oznámení... 89 Náhrada za poškození věci... 89 Úmyslné či jinak zavrženíhodné poškození věci... 89 Náhrada za ublížení na zdraví a usmrcení... 90 Škoda z provozní činnosti... 90 Újma za narušení dovolené... 91 Výše náhrady... 92 7
Bezdůvodné obohacení... 92 5. Mezinárodní právo... 93 Koncepční změny... 93 Pravidla pro použití imperativních norem... 93 Zakotvení kvalifikace... 93 Předběžné otázky... 94 Statusové otázky... 94 Hraniční určovatel obvyklého pobytu... 94 Registrované partnerství... 94 Podrobnější úprava dědického práva... 94 Závazkové právo... 94 Úprava směnek a šeků... 95 Řízení o úpadku... 95 Rozhodčí řízení... 95 8. Obchodní korporace... 97 Zrušení obchodního zákoníku... 97 Zákon o obchodních korporacích... 97 Koncepční změny... 98 Kontinuita... 98 Systematika a přehlednost... 98 Racionálnější zapracování evropského práva... 98 Liberalizace i ochrana... 99 Správa obchodních korporací... 99 Podnikatelská seskupení (koncerny)... 100 Společnost s ručením omezeným... 100 Podíl na společnosti... 101 Základní kapitál... 101 Akciová společnost... 102 Akcie... 102 Orgány a.s.... 102 Přechod na nové podmínky... 103 8
1. Obecná část Hlavní zásady nové kodifikace jsou především následující: Vypracovat kodexy vycházející z respektu ke středoevropskému právnímu myšlení. Vytvořit zákoník srovnávající se s evropskou právní a kulturní konvencí. Rozejít se s myšlenkovým světem socialistického práva. Vše v jednom, logicky a přehledně Nový občanský zákoník obsahuje 3 081 paragrafů. Nově přejímá celou řadu pravidel upravených v jiných zákonech, které zrušuje (celkem se jedná o více než 100 právních předpisů, např. obchodní zákoník, zákon o rodině, zákon o vlastnictví bytů či zákon o sdružování občanů). Ne všechna pravidla obsažená ve zvláštních zákonech jsou však přijímána bez dalšího. Nový kodex se je snaží přizpůsobit moderním potřebám. Další snahou je upravit nebo zpřesnit některá pravidla, která současné soukromé právo neřeší, případně je upravuje velmi stroze, a pro praxi jsou tato pravidla potřebná. Soukromé právo Soukromé právo se týká styku soukromých osob a veřejné právo styku jednotlivce s orgány veřejné moci. Obě oblasti právního řádu se prolínají, přesto zůstávají zásadně odděleny. Jejich uplatňování sleduje různý účel ( 1). Při rozhodování podle veřejného práva je podstatný veřejný zájem, v soukromém právu je podstatný soukromý zájem. Kodex je rozvržen do pěti částí Obecná část Rodinné právo Absolutní majetková práva Relativní majetková práva Ustanovení společná, přechodná a závěrečná Podle legislativních zvyklostí se jednotlivé části zákonů dělí na hlavy, díly a oddíly. Pro lepší přehlednost kodexu byla přijata zásada, že jeden paragraf má obsahovat nanejvýš dva odstavce a že jeden odstavec paragrafu má obsahovat nanejvýš dvě věty. Ne vždy se však danou zásadu podařilo dodržet. Příbuzné nebo tematicky spjaté instituty jsou řazeny od jednodušších ke složitějším a od obecných ke zvláštním (nikoli od důležitějších k méně důležitým hledisko důležitosti je totiž relativní). Jazyk nového občanského zákoníku Zákoník se snaží o terminologickou jednotnost. Užívá tedy co možná pro stejné pojmy stejná slova a pro různé pojmy slova různá. Smlouva se nerovná závazek. Závazek se nerovná dluh. Anebo: Zákon se nerovná právní předpis. Zákonná úprava občanského práva u nás byla v 50. a 60. letech minulého století budována podle vzoru a metod práva veřejného. Tyto vlivy se u nás uchovaly při utváření legislativních 9
textů z oblasti práva soukromého dosud. NOZ se vrací k tradičnímu vyjadřování, zásadně se vyhýbá např. formulaci je povinen (vykonat, zaplatit, doručit atd.), ale volí pro vyjádření povinnosti rozkazovací způsob, např. (nechť) vykoná, zaplatí, doručí atp. Obdobně se šetří s obratem je oprávněn, namísto něhož se volí může, má právo apod. Mluví-li se o zákonech, rozumí se tím tedy jen zákony, nikoli všechny právní předpisy (pro ně se právě volí označení právní předpisy ). Výrazem zákon se rozumí jakýkoli zákon, tímto zákonem se rozumí občanský zákoník a jiným právním předpisem každý zákon nebo jiný právní předpis odlišný od občanského zákoníku. NOZ se snaží vyhnout cizím slovům. Je-li možné nahradit cizí slovo bez obtíží českým, preferuje se takové řešení (např. zapsaný místo registrovaný, nakládat místo disponovat, umístění místo instalace, sdělení nebo údaj místo informace apod.). Avšak v těch případech, kde cizí termín v českém právu zdomácněl (např. orgán, forma, elektronický ), anebo kde jej lze pro jeho přesný význam využít lépe než výraz původem český (např. prekluze, detence ), nechová se NOZ puristicky. NOZ sleduje důsledné rozlišení právních domněnek (vyvratitelných i nevyvratitelných) a fikcí a v tom směru volí jednotnou dikci shodnou s klasickou českou právní terminologií. Výrazem má se za to, že se označuje vyvratitelná právní domněnka, připouštějící důkaz opaku. Výrazem platí, že se označuje nevyvratitelná právní domněnka. Výrazem považuje se za nebo hledí se na se označuje právní fikce.vzhledem k tomu, že spojka nebo může mít význam slučovací i vylučovací, usiluje osnova odstranit pochybnosti tím, že slovo nebo (bez čárky) užívá výhradně ve slučovacím významu, zatímco s vylučovacím významem se používá výraz anebo (s čárkou), případně nebo (s čárkou). Při formulaci A nebo B bude skutková podstata normy naplněna, ať již nastane jedna či druhá možnost či nastanou-li obě zároveň, zatímco při formulaci A, nebo B se počítá s tím, že může nastat právě jen jedna, anebo právě jen druhá varianta. NOZ se vrací ke klasické (tradiční) české právní terminologii, od níž se občanské zákoníky z r. 1950 a 1964 postupně odvrátily zavedením jednak některých slovakismů při unifikaci českého a slovenského práva (např. právní úkon, výpůjčka, neopomenutelný dědic ), jednak právnických neologismů podmíněných totalitní ideologií nebo na tuto ideologii se odvolávajících (např. účastník místo osoba, způsobilost k právním úkonům místo svéprávnost, návrh na uzavření smlouvy místo nabídka, smlouva o sdružení místo společenská smlouva apod.). Ale ani v tomto směru návrh nesleduje samoúčelný purismus a bere v úvahu věcné důvody. Zásady soukromého práva Soukromé právo nestojí jen na psaném textu zákona, ale vyvěrá i z obecných zásad, z nichž některé jsou psané, jiné nepsané. Nejvýznamnější jsou: - chovat se poctivě (v souladu s dobrými mravy), - nikomu bezdůvodně neškodit, a dát každému, co mu patří. S tím souvisí ochrana dobré víry, která se u každého předpokládá (nedostatek dobré víry musí být dokázán). - v soukromém styku má každý právo očekávat od jiných, že se budou chovat jako lidé s rozumem průměrného člověka; - smlouvy se mají plnit. Podstatné je též hledisko běžné opatrnosti, nikoli přehnané úzkostlivosti. Přihlásí-li se však někdo k určitému povolání (automechanik) nebo stavu (student lékařské fakulty), je důvod předpokládat, že vykazuje znalosti a dovednosti spojené s takovým povoláním nebo stavem. 10
To nemá význam jen při plnění smluv uzavíraných s profesionály, ale i v jiných souvislostech, např. při poskytnutí rady, odborné pomoci atd. ( 5). Při chůzi po chodníku mohu očekávat, že se chodec přede mnou zastaví u výkladní skříně, ale nemohu předvídat, že chodec za mnou mi podtrhne nohu. Zásady soukromého práva navazují na ústavní principy ( 2 odst. 1) a sledují důraz na hodnotové hledisko, které má přednost před hlediskem formálním. Výklad a použití právního předpisu nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění ( 2 odst. 3). Státní organizace navrhne občanovi se základním vzděláním, aby jí převedl pozemek vedle jejího areálu s tím, že ze svého vlastnictví oddělí a jemu převede stejně velkou část svého pozemku přiléhající k druhé straně občanova domu. Občan souhlasí. Státní organizace s občanem uzavře smlouvu o převodu jeho pozemku. Současně nechá vyhotovit geometrický plán oddělující příslušnou část jejího pozemku a navrhne zápis změny vlastnických práv do evidence nemovitostí, ale s občanem na jeho nový pozemek opomene uzavřít smlouvu písemně. Přesto státní orgán zapisující vlastnická práva k nemovitostem návrhu vyhoví a změnu vlastnictví k oběma pozemkům zapíše. Občan je v dobré víře, že geometrický plán a návrh stačí, tím spíš, že transakce proběhla ve státní režii. Po sedmi letech stát žaluje, že je stále vlastníkem převedeného pozemku, protože převodní smlouva neměla písemnou formu. Dnes soud žalobě vyhoví. Nová úprava bezduchému formalismu brání. Význam nového občanského zákoníku Soukromé právo sice klade důraz na projev soukromé vůle a smlouvu a dává jim co možná přednost. Jeho ustanovení dávají návod k racionálnímu jednání a ulehčují soukromý styk. To platí i pro občanský zákoník, který zároveň sleduje, převážně kogentními ustanoveními, snahu o zachování určitého řádu. Zejména se to týká práv jednotlivce působících vůči všem (typicky např. vymezením obsahu vlastnického práva nebo stanovením, jak se toto nabývá a pozbývá) a také ochrany slabšího (nezletilého, člověka v tíživé situaci, ale i laika ve styku s profesionálem, nájemce bytu apod.). Občanský zákoník vytváří obecný základ soukromého práva ( 9). To je dáno třemi základními funkcemi: Občanským zákoníkem se řídí všechna soukromá práva i povinnosti osob, nejsou-li upraveny ve zvláštních zákonech. Občanský zákoník shrnuje ustanovení o osobním stavu osob (tzv. statusové otázky). Stanoví, jaké právní následky má početí a narození člověka, jeho smrt, kdy člověk nabývá svéprávnosti, za jakých podmínek ho lze ve svéprávnosti omezit, jak vzniká a zaniká manželství, jak vznikají, mění se či zanikají právnické osoby. Právě tím, že kodifikuje statusové otázky, plní občanský zákoník funkci kodexu. Občanský zákoník je kodexem i proto, že látku soukromého práva systematicky shrnuje do systému nejdůležitějších právních zařízení (institutů) týkajících se soukromého života. Nejdůležitější jsou rodina, vlastnictví a smlouvy. 11
Výklad ustanovení zákona I pro výklad ustanovení občanského zákoníku platí obecné zásady. Kromě toho je třeba pamatovat, že pro určité situace může výslovná úprava chybět jak v občanském zákoníku, tak i ve zvláštních právních předpisech. Pak se takový právní případ posoudí podle analogie (obdoby), tedy podle ustanovení, které je danému případu nejbližší ( 10 odst. 1). Mohou však nastat i zcela mimořádné případy, které nebude možné posoudit ani podle této metody. Mohou nastat také situace vůbec nepředvídatelné, vyvolané vývojem medicíny, techniky, přírodních věd, objevy apod. Ani v takových případech soudce nesmí odmítnout rozhodnutí, šlo by o odepření spravedlnosti. Proto se soudci umožňuje, aby v takových případech rozhodl podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž NOZ spočívá, a to tak, aby se dospělo k dobrému uspořádání práv a povinností ( 10 odst. 2). Ochrana soukromých práv K ochraně soukromých práv jsou povolány orgány vykonávající veřejnou moc, především soudy ( 12). Výjimkou je případ svépomoci. Zasahuje-li totiž někdo do mého práva bezprostředně, mohu se bránit způsobem, který se jeví přiměřený situaci ( 14). Veřejnému zájmu může odpovídat zrušení nevyužívané parkovací plochy v sousedství klidné vilové čtvrti a povolení stavby užitečného, ale hlučného zařízení (letiště, továrny, autobusového nádraží) na tomto místě. Zároveň takové opatření vede k poklesu cen nemovitostí v sousedství, změna situace povede k snížení nájmů apod. Dotčení vlastníci se sice nemohou domoci, aby zařízení bylo odstraněno, ale náleží jim finanční kompenzace. Zásadně platí, že rozpor s právem veřejným nemusí znamenat rozpor s právem soukromým a naopak. Smlouva o nájmu bytu, vztahující se k prostoru funkčně odpovídajícímu běžným požadavkům na byt, nemá být neplatná jen proto, že prostor byl ve stavebním řízení určen k užívání jako nebytový prostor (podle současné právní úpravy smlouva neplatná je a nájemce není chráněn). Nový občanský zákoník dále doplňuje některá dílčí pravidla, např. ohledně předvídatelnosti rozhodnutí ( 13). Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut, a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení této odchylky. Právní skutečnosti V této oblasti se nový občanský zákoník vrací k tradičnímu českému právnickému pojmosloví a v rámci toho také k pojmu právní jednání. Obnovený výraz lépe vyhovuje po jazykové stránce (srov. právně jedná a proti tomu dnešní výraz činí právní úkon ). Rozdílně od nynějšího pojetí, které v 37 odst. 1 dosavadního občanského zákoníku spojuje nedostatek vůle, vážnosti, určitosti a srozumitelnosti projevu vůle s absolutní neplatností 12
právního úkonu, vychází nová úprava z pojetí, že v takových případech se o projev vůle vůbec nejedná ( 551-554 NOZ). NOZ též obsahuje pravidla o výkladu právních jednání a upravuje i ustanovení o podmínkách a o doložení času. Vzhledem k významu soukromých a veřejných listin pro hmotné právo se zařazuje do občanského zákoníku ustanovení o soukromých a veřejných listinách. NOZ obsahuje i počítání času a upravuje otázky promlčení a prekluze, přičemž sjednocuje promlčecí lhůty upravené nejednotně v současném občanském a obchodním zákoníku. Dále stanovuje, že zánik práva (prekluze) musí být uveden v zákoně výslovně. Neplatnost a zdánlivost právních jednání NOZ vychází z pravidla, že právní jednání, které trpí nějakou vadou, je třeba v pochybnostech spíše pokládat za platné než neplatné. S tímto souvisí i preference neplatnosti relativní před neplatností absolutní, která je automatickým důsledkem vady právního jednání. Relativní neplatnosti se naopak musí ten, k jehož ochraně je stanovena, sám dovolat, jinak se jednání považuje za platné ( 586 odst. 2 NOZ). K jednání týkajícímu se společného jmění, které není pro manželský pár běžné, musí mít manžel souhlas toho druhého. Pokud tedy manžel prodal rodinou chalupu bez souhlasu manželky, je kupní smlouva platná až do chvíle, kdy se manželka dovolá její neplatnosti ( 714). NOZ opouští výčtovou metodu uplatněnou v 40a dosavadního občanského zákoníku. Nová úprava naopak vychází z pravidla, že stanoví-li zákon, že je právní jednání neplatné, bude se jednat pouze o neplatnost relativní. Absolutní neplatnost by měla nově být pouze výjimečným následkem, a to v následujících případech ( 580 a 588): 1) Jednání je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, nebo 2) zavazuje k plnění od počátku nemožnému, anebo 3) odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatná je koupě léků, k jejichž prodeji nemá prodávající příslušné povolení. Stejně tak smlouva, kterou se někdo zavazuje k trestné činnosti, je absolutně neplatná. Nová je i úprava důsledků jednání učiněných pod hrozbou násilí. Současné platné právo je dosud spojuje s absolutní neplatností, přičemž část právní nauky dokonce dovozuje, že se nejedná o absolutní neplatnost, nýbrž o neexistenci, protože vůle jednajícího chybí. NOZ se vrací k zásadě třebas donucen, přece jen to chtěl, neboť donutit lze osobu i k tomu, aby jednala k svému prospěchu nebo k užitku osoby sobě blízké apod. Pak není důvod konstruovat pro tyto případy absolutní neplatnost, nýbrž je věcí donuceného, aby sám uvážil, chce-li zachovat platnost toho, co učinil pod donucením. I takové jednání se tedy bude považovat za platné, pokud by se dotčená osoba jeho neplatnosti nedovolala. NOZ nepracuje pouze s platností či neplatností právního jednání, ale pamatuje i na situace, kdy nejsou vůbec splněny základní náležitosti právního jednání, tj. podle práva vůbec o právním jednání nemůže být řeč. O právní jednání dle 551 NOZ nejde, chybí-li vůle jednající osoby, nebo vůle nebyla zjevně projevena ( 552). Dalším nedostatkem, který má za následek tzv. zdánlivost právního jednání, je nedostatečná určitost či srozumitelnost jednání, pro kterou nelze ani výkladem zjistit jeho obsah ( 553). 13
Ke zdánlivému právnímu jednání se vůbec nepřihlíží ( 554). Kromě vad vůle či projevu jsou zdánlivá i ta jednání, u nichž sám NOZ výslovně stanoví, že se k nim nepřihlíží. Často půjde o případy, kdy je dané jednání v rozporu s důležitými právními či morálními zásadami, nebo jde proti přikazujícímu zákonnému pravidlu na ochranu určitých osob (např. nájemce, spotřebitele či vlastníka zástavy). Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu ( 610). Nepřihlíží se k ujednání, které zkracuje práva nájemce podle ustanovení o nájmu bytu a domu ( 2235). Věci a jejich rozdělení Nový občanský zákoník široce vymezuje pojetí věci. Věcí se rozumí vše, co není osobou a slouží potřebě lidí. Věcí je tak např. i energie, investiční nástroj či právo stavby. Zvláštní postavení pak mají zvířata. Nově je uvedeno, že zvíře již není věcí. Ustanovení o věcech se na zvíře dají použít, jen pokud tato ustanovení neodporují povaze živého tvora. Některé skupiny věcí (zejména věci nemovité, hromadné, zuživatelné a zastupitelné) se v NOZ blíže vymezují, u jiných (např. pokud jde o věci určené jednotlivě nebo věci dělitelné) jsou však jejich bližší charakteristiky zbytečné vzhledem k všeobecné srozumitelnosti označení. Další zásadní změnou a návratem k tradiční koncepci většiny právních řádů Evropy, je ust. 506. Je zde zakotvena zásada superficies solo cedit, tedy povrch ustupuje půdě. Ustanovení o součástech nemovité věci umožňují výhradu odděleného vlastnictví ke strojům a jiným zařízením sice již s nemovitou věcí pevně spojených, ale náležejícím jinému vlastníku, než je vlastník nemovité věci. Podrobněji k této významné změně viz sekce Věcná práva. Do nového občanského zákoníku se též přebírá základní úprava cenných papírů ( 514 a násl.). Osoby Osoby jsou fyzické (lidé) a právnické. Každý, kdo je osobou, je způsobilý mít soukromá práva a povinnosti, má právní osobnost. Svéprávná je osoba, která je s to nabývat pro sebe soukromá práva a povinnosti z vlastní vůle ( 15). Nový občanský zákoník již nepoužívá termín způsobilost k právním úkonům. Fyzické osoby Člověk má právní osobnost po celý svůj život ( 23). Náleží mu vrozená práva seznatelná samotným rozumem a citem; tato práva jsou nezcizitelná a nelze se jich vzdát. Zákon může stanovit jen meze uplatňování přirozených práv a způsob jejich ochrany ( 19). Nabytí svéprávnosti Plné svéprávnosti nabývá člověk dosažením 18 let (dříve od 16. roku), nebo také sňatkem. Nově bude možné nabytí svéprávnosti také emancipací, je-li nezletilý schopen sám se živit a 14
obstarávat si své záležitosti. Nezletilý tedy může ze své vůle dosáhnout přiznání svéprávnosti, je-li to v jeho zájmu ( 37). Sedmnáctiletý Petr má už rok vlastní zaměstnání, nastěhoval se do vlastního bytu, na rodičích není hmotně závislý. Podle dosavadní úpravy ho rodiče musí zastoupit při uzavírání různých smluv (např. o odběru elektřiny, plynu apod.). Prokáže-li Petr, že je dostatečně vyspělý, aby si své záležitosti zařizoval sám, bude mu podle nového občanského zákoníku přiznána svéprávnost a jeho vůle v jeho soukromých věcech nebude podmiňována souhlasem rodičů. Dosavadní i nová úprava vychází z pojetí, že se osobnost nezletilých rozvíjí postupně a že se v návaznosti na to rozvíjí i jejich svéprávnost (osmiletý si může sám koupit lístek do kina, ale ne jízdní kolo; patnáctiletý si může sám koupit jízdní kolo, ale ne dům). Nově se navrhuje posílit jistotu třetích osob v závislosti na souhlas zákonného zástupce. Matka přivede do obchodu s elektronikou dvanáctiletého syna, dá mu svoji peněženku a řekne: Ať si koupí, co chce, a odejde ke kadeřníkovi. Syn si koupí kredit do telefonu za 400 Kč. Nebude již možné namítat neplatnost smlouvy z toho důvodu, že nezletilý neměl souhlas ke koupi určité věci, nebo že chyběl souhlas jeho otce. Omezení svéprávnosti Ve svéprávnosti lze člověka omezit (nikoli úplně zbavit!), avšak jen při vážné duševní poruše, jen na určitý čas (max. 3 roky) a jen rozhodnutím soudu. Nově bude platit, že soudce musí člověka při rozhodování o jeho svéprávnosti shlédnout a že k těmto zásahům do lidských práv lze přistoupit, jen nestačí-li mírnější postup. Kromě toho se zavádí nový institut nápomoci při rozhodování ( 45), umožňující soudu člověka neomezovat ve svéprávnosti a ustanovit mu osobu, která za člověka právně nejedná, avšak napomáhá mu v běžných činnostech. Dále bude možné nechat se zastoupit členem domácnosti ( 49). Lepší ochrana práv spojených s osobností člověka Nový občanský zákoník výrazně zesiluje ochranu práv spojených s osobností člověka, jako jsou právo na život, zdraví, osobní svobodu, na jméno, čest, soukromí a další. Porušení těchto práv musí být odčiněno, stejně jako je tomu dnes, zadostiučiněním. Nově se ale dává přednost peněžitému zadostiučinění, které musí být poskytnuto vždy, nestačí-li jiný způsob (např. omluva) skutečnému a dostatečně účinnému odčinění způsobené újmy. Zvláštní pozornost se věnuje zásahům do tělesné integrity ( 93 103) a nakládání s částmi lidského těla za života i po smrti ( 111 117). Významnou změnou oproti současnému stavu je též tzv. presumpce nesouhlasu s pitvou nebo s použitím svého těla po smrti ( 115). Nový občanský zákoník zvláštními ustanoveními zakládá práva člověku zadrženého ve zdravotnickém zařízení ( 104 109). Důvod zařazení této úpravy do občanského zákoníku je v tom, že taková opatření zasahují do lidské svobody, a tudíž spadají do rámce ochrany osobnosti víc než do zákona upravujícího ryze specializované profesní činnosti. Obdobně postupuje např. Rakousko nebo Švýcarsko. Pokud se ukáže, že člověk, o němž soud rozhodl, že zemřel, je dosud naživu, k prohlášení za mrtvého se nepřihlíží. 15
Institut nezvěstnosti Globalizovaný svět zkracuje vzdálenosti, ale volnost pohybu lidí přináší také nové jevy. Může se stát, že člověk náhle opustí své bydliště a jeho dosavadní okolí o něm nic neví. Je-li ženatý, má-li děti, je-li společníkem v obchodní společnosti apod., působí to značné potíže: např. určité majetkové dispozice vyžadují souhlas druhého manžela apod. Nově se proto zavádí institut nezvěstnosti ( 66 70). Prohlásí-li soud určitou osobu za nezvěstnou, nepřihlíží se k potřebnosti jejího projevu vůle. Zánik právní osobnosti člověka Právní osobnost člověka zaniká jeho smrtí. V běžných případech se smrt prokazuje úmrtním listem. Jsou i mimořádné případy, kdy tímto způsobem smrt prokázat nelze. Na to lépe než dosud pamatuje nová úprava důkazu smrti ( 26) a prohlášení za mrtvého ( 71 76). Důkaz smrti přichází v úvahu, jeví-li se jako jisté, že člověk zemřel, ač jeho mrtvé tělo nelze ohledat. Při letecké havárii se letadlo zřítí do moře. Prokáže-li se, že letadlem cestovala určitá osoba, přichází v úvahu důkaz smrti. Prohlášení za mrtvého je naproti tomu spojeno s domněnkou smrti člověka, tedy kdy jeho smrt není zřejmá, ale kdy lze člověka za mrtvého prohlásit jen na návrh toho, kdo na tom má právní zájem. Účastník turistického zájezdu po afrických státech byl unesen teroristy a od únosu o něm není žádná zpráva. Pak může být po uplynutí stanovené doby (zpravidla sedmi let) prohlášen za mrtvého, navrhne-li to soudu např. jeho manželka. Zjistí-li se však, že člověk, o němž soud rozhodl, že zemřel, je dosud naživu, k prohlášení za mrtvého se nepřihlíží. Právnické osoby Rozdílně od člověka s jeho přirozenými právy jsou právnické osoby umělé útvary, které vytváří právo, aby sloužily zájmům lidí. Od toho se odvozuje i odlišné právní postavení fyzických a právnických osob. Právnické osoby slouží buď soukromým zájmům (např. běžná obchodní banka), anebo zájmu veřejnému (např. Česká národní banka). Právnické osoby veřejného práva se řídí hlavně zvláštními zákony ( 20 odst. 2), např. zákonem o obcích, zákonem o ČNB, zákonem o vysokých školách apod. Pokud však obec, kraj nebo Česká lékařská komora vystupují jako soukromníci např. jako smluvní strana nebo závětní dědic, mají vzhledem k zásadě rovnosti stejné právní postavení jako jiné osoby. To platí i o státu ( 21). Nový občanský zákoník dále jasně vymezuje veřejné rejstříky jako souborné označení pro všechny typy rejstříků osob, s kterými NOZ počítá ( 120). Pravidla pro vedení, správu a rozhodování ve věcech těchto rejstříků budou upraveny zvláštním zákonem. V něm je zachována zvláštní regulace pro obchodní rejstřík, neboť do něj se i nadále nezapisují toliko právnické osoby, ale i fyzické osoby (nadále je též zachováno, že kdo je zapsán do obchodního rejstříku, považuje se za podnikatele 421). Veřejné rejstříky je třeba odlišit od veřejných seznamů, ve kterých se neevidují osoby, ale věci (veřejným seznamem je např. katastr nemovitostí). Proti osobě, která právně jedná 16
důvěřujíc údaji zapsanému do veřejného rejstříku, nemá ten, jehož se zápis týká, právo namítnout, že zápis neodpovídá skutečnosti. Ustanovení nového občanského zákoníku rozlišují tři typy právnických osob: korporace, fundace a ústavy. Pro korporace typicky spolky ( 210 302). Je příznačné, že je tvoří členové nebo společníci neboli osobní složka (corpus = tělo). V současné právní úpravě jde především o občanská sdružení. Pro fundace typicky nadace či nadační fondy ( 303 401). Je naopak typické, že jejich základ (fundus) tvoří majetek určený k určitému účelu. V ústavech ( 402 418) je osobní i majetková složka propojena: ústav nemá členy jako korporace, ale zaměstnance, a majetek ústavu není tak chráněn jako u fundací. V současné době jde především o obecně prospěšné společnosti. Právní zastoupení Ustanovení uvedená v této hlavě mají generální význam pro obecnou úpravu zastoupení osob. Nově zákoník označuje partii o smluvním zastoupení výrazem smluvní zastoupení na rozdíl od stávajícího názvu zastoupení na základě plné moci. Nesprávnost názvu uvedeného na druhém místě spočívá v tom, že právní důvod vzniku tohoto typu zastoupení představuje smlouva o zastoupení, nikoli až plná moc. Plná moc je jen jednostranné potvrzení, že zastoupení bylo ujednáno a vzniklo. V případě, že zástupce překročí zástupčího oprávnění, lhostejno z jakého právního důvodu vzniklo, může takové jednání zavázat zastoupeného, jen pokud to schválí bez zbytečného odkladu. Pokud tak neučiní, je osoba, která za něj jednala, zavázána sama ( 440/2). Totéž má obdobně platit i v případech, kdy někdo jedná za jiného bez zástupčího oprávnění. Dále NOZ upravuje zákonné zastoupení a opatrovnictví. Rozdíl mezi zákonným zastoupením a opatrovnictvím je v právním důvodu vzniku obou těchto forem zastoupení. Prvé vzniká přímo ze zákona, druhé na základě rozhodnutí soudu. Z této příčiny zákoník důsledně rozlišuje mezi obojím a neslučuje zákonné zastoupení a opatrovnictví pod jednotné označení, jak je tomu v současné době. Upravuje se také opatrovnictví právnické osoby. Důvod této úpravy není jen v nejasnostech plynoucích ze současné úpravy, které spočívají především v tom, zda právnické osobě vůbec lze opatrovníka jmenovat (ač to leckdy nevyžaduje jen zájem této osoby, ale často také veřejný zájem), ale pro zvolené řešení mluví především současná praxe, která úpravu opatrovníka právnické osoby vyžaduje. Zcela novým institutem je opatrovnická rada ( 472). Jejím účelem je především provádění dozoru nad opatrovníkem, což by se mělo projevit i v částečném odbřemenění soudů. 17
Podnikání Nově občanský zákoník upravuje otázky související s podnikáním, které jsou dnes obsaženy v obchodním zákoníku. Víte, že? Je to právě podnikatel, kdo určí, kdy závod vznikne a co bude jeho obsahem.noz upravuje např. definici podnikatele, instituty obchodní firmy, závodu, obchodního tajemství nebo jmění. Ze stávajícího obchodního zákoníku se přebírá též úprava prokury ( 450 - smluvní zastoupení podnikatele). NOZ přináší nové pojetí závodu (podniku), a to nejen terminologické, ale i věcné. Změna reaguje na odborné diskuse a není samoúčelná (nedochází jen k výměně pojmenování "pytle" s týmž obsahem, nýbrž změna termínu je provázena změnou obsahu institutu). Dnes je pojem podnik leckdy chápán jako jiné vyjádření pro podnikatele, tedy subjektu, jehož obsah je dán zákonem, aniž by se při tom příliš zohledňovala vůle podnikatele. NOZ těmto problémům čelí novou definicí a tedy i novým označením. Závod je sice stále chápán jako věc ( 502), ale pro jeho vznik a vymezení jeho obsahu je oproti dnešku více zohledňována vůle jeho vlastníka podnikatele. Je to právě podnikatel, kdo určí, kdy závod vznikne, co bude jeho obsahem, jakož i to, zda bude podnikatel provozovat více závodů nebo zda zřídí pobočky apod. 18
2. Dědické právo Koncepční změny NOZ zachovává stávající koncepci, podle níž dědické právo vzniká smrtí zůstavitele, a nevrací se k institutu tzv. ležící pozůstalosti (hereditas iacens) známého u nás před rokem 1950. Podle ní náleží pozůstalost po smrti zůstavitele stále zemřelému do doby, než dědic nabude vlastnické právo k dědictví rozhodnutím soudu. Posílení vůle a volnosti rozhodování zůstavitele Nová koncepce dědického práva posiluje zůstavitelovu volnost při jeho rozhodování o majetku pro případ smrti. Jedním z příkladů je např. rozšíření dědických titulů o dědickou smlouvu. Nárůst rozsahu úpravy dědění návrat tradičních institutů dědického práva Pro mnohé je jistě překvapující nárůst počtu paragrafů z oblasti dědického práva v NOZ, což je dáno zejména návratem mnoha tradičních institutů dědického práva, které naše dnešní právo nezná. Jedná se např. o odkaz, dědickou smlouvu, zřeknutí se dědictví atd. Narozdíl od ostatních částí NOZ musí úprava dědického práva pamatovat na to, že osoba, ze které práva a povinnosti přecházejí, je již po smrti a nemůže dále věci ovlivnit, např. tak, že by upřesnila nebo vyložila svoji poslední vůli. Proto je úprava dědického práva podrobnější než jiné části nového občanského zákoníku. Zřeknutí se dědického práva Dnešní právní úprava možnost zřeknutí se dědického práva nepřipouští. Dědic se nemůže předem zříci svého dědického práva a musí po zůstavitelově smrti dědictví buď přijmout, nebo odmítnout. NOZ umožňuje dědici, aby se svého dědické práva zřekl ve smlouvě se zůstavitelem ( 1484 odst. 1 NOZ). Zřeknutí se dědického práva není darováním ani jiným majetkovým převodem, a proto se nemohou věřitelé dovolávat presumptivního dědice neúčinnosti právního jednání cestou odpůrčího práva. Dědického práva se lze ovšem zříci i za odbytné, úplatu nebo jiné protiplnění, proti čemuž popřípadě již odporovat lze podle obecných ustanovení. Pro smlouvu o zřeknutí se dědického práva se vyžaduje forma veřejné listiny. Zavedení zřeknutí se dědického práva je velmi kladně vnímáno i odbornou veřejností, jelikož povede k vypořádání případných dědických sporů již za zůstavitelova života. Zřeknutí se dědictví bude praktické v případech, kdy zůstavitel za svého života zvýhodní nějakého z případných dědiců. Zůstavitel má tři syny a jednomu z nich za svého života daruje pozemek, aby si mohl postavit rodinný dům. Vzhledem k tomu, že ostatním dvěma synům nic za života nedaroval, chce je spravedlivě podělit, a také předejít případným sporům po své smrti. Může uzavřít s 19
obdarovaným synem dohodu o zřeknutí se dědictví. Zříci se dědictví je možné jako celku nebo se může zůstavitelův potomek zříci pouze práva na povinný díl. Pokud se zřekne pouze práva na povinný díl, může ještě dědit. Pokud ale zůstavitel uzavře smlouvu o zřeknutí se dědického práva před 1. lednem 2014 a zemře-li až po 1. lednu 2014, bude se taková smlouva považovat za platnou ( 3071 NOZ), i když ji dnešní právní úprava nepřipouští. Vzdání se dědictví Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o dědictví vzdát ve prospěch druhého dědice ( 1490 odst. 1 NOZ). Oproti tomu odmítnout dědictví nelze ve prospěch jiné konkrétní osoby. Jestliže se vzdá dědictví ten, který byl obtížen příkazem, nařízením odkazu nebo jiným opatřením, které podle zůstavitelovy vůle může a má splnit jen osobně, nezbavuje se tím povinnosti splnit takové opatření ( 1490 odst. 2 NOZ). Dědění ze zákona V současné době dochází nejčastěji k dědění ze zákona. Je tomu tak proto, že se lidé zatím nenaučili pořizovat o svém majetku pro případ své smrti závětí. Víte, že? Zůstavitel může osobně odkázat např. jen obraz, aniž by se tato osoba stala dědicem.tato neochota pořizovat závětí je však dána i tím, že dnešní občanský zákoník lidem rozhodování o osudu svého majetku velmi komplikuje a znesnadňuje (např. nemožnost podmínit nabytí dědictví, přílišné zvýhodňování potomků atd.). Dnes jsou dědicové ze zákona rozděleni do čtyř dědických skupin. Pokud se nenajde žádný dědic v těchto čtyřech skupinách, pozůstalost přechází jako majetek bez pána (tzv. odúmrť) na stát. Stát v takové situaci není považován za dědice. Oproti dnešnímu stavu je podstatně rozšířen okruh osob, které se mohou stát dědici ze zákona. NOZ rozšiřuje dědice na šest skupin. Nově jsou do okruhu zákonných dědiců zařazeni zůstavitelovy praprarodiče nebo sestřenice a bratranci. NOZ tak preferuje, aby majetek zůstal pokud možno v okruhu zůstavitelových nejbližších a stát by se měl dědicem stát pouze ve velmi výjimečných případech. Závěť Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Pokud je zůstavitel v nemocnici a v závěti povolá za dědice zdravotní sestru, která se tam o 20