Uničovské spolkové domy a lokály IV
Většina spolků se pravidelně scházela na oblíbeném místě, obvykle v jednom z uničovských hostinců. Některé měly dokonce přímo spolkovou místnost, své domovské sídlo, byť mohlo docházet k jeho změnám třeba uničovský spolek Dobrovolných hasičů (Freiwillige Feuerwehr) změnil sídlo během prvních třiceti let své existence třikrát. Výčet spolkových lokálů by se z velké části kryl s přehledem uničovských hostinců, pivnic a vináren, a proto jsme opět přistoupili k výběru. Vedle nejvýznamnějších spolkových center tak pronikly do vyvolené desítky lokály, které už dnes v ulicích města nenajdeme, avšak bez jejich dřevěných lavic a rozpálených kamen si uničovské spolkaření nemůžeme představit. A zmiňme alespoň některé z těch, jež sítem našeho výběru neprošly některé mají vskutku poetické názvy: hostinec U Červeného fraku (Gasthaus Zum roten Frack), v němž se scházeli např. členové Spolku německých včelařů v Uničově a okolí (Verein deutscher Bienenzüchter in Mähr.-Neustadt und Umgebung), hostinec U Udatného Rakušana (Gasthaus Zum wackeren Österreicher) či vinárna Ve Džbánu u zeleného věnce (Weinstube Im Krug zum grünen Kranze).
Uničovská Střelnice ve dvacátých letech 20. století. ~ VMO 192
IV Střelnice (Schießstätte) Až do dvacátých let 20. století byla hlavním centrem společenského života v Uničově budova Střelnice s přilehlým areálem na severovýchodním okraji města u řeky Oskavy, upraveným k spolkovým i městským slavnostem, představením či soutěžím. Její počátky sahají do konce 18. století z roku 1788 existuje zpráva o jakési dřevěné stavbě na kamenném základu, první doložené stavbě v prostoru uničovské střelnice, kterou tehdy koupili členové městské gardy, budoucí Ostrostřelecké společnosti královského města Uničova (Scharfschützen-Gesellschaft der königlichen Stadt Mährisch-Neustadt). A od roku 1796 se začala připravovat stavba nové budovy, tentokráte již kamenné. Výstavba byla zahájena roku 1799 a přišla na téměř 1 200 zlatých dary jednotlivců a korporací zajistily necelých 500 zlatých, zbytek musela pokrýt půjčka. A s příkladnou rychlostí byla ještě před koncem roku budova hotova. V přízemí se nacházela vlastní střelnice s přípravným prostorem a místností pro čištění zbraní, v prvním patře byl společenský sál. Po dvou desetiletích, v roce 1819, byla budova rozšířena o další prostory v přízemí vznikla místnost s kulečníkem, další společenská místnost a kuchyně. V roce 1824 byl vytvořen základ pozdějšího rozlehlého městského parku obklopujícího střelnici, a to z podnětu důstojnického sboru 12. dělostřelecké roty, tehdy posádkou v Uničově. Zároveň došlo ke stavebním úpravám Střelnice, především k rozšíření místnosti v prvním patře. A ještě v průběhu dvacátých let 19. století bylo okolí střelnice zkrášleno vybudováním tří alejí. V tomto stavu budova zůstala až do roku 1868, kdy bylo rozhodnuto o jejím rozšíření o velký společenský sál. Prostředky na stavbu se získaly vpravdě originálním způsobem, o němž uničovský Ostrostřelecký spolek (Scharfschützenverein Mährisch-Neustadt) rozhodl již v březnu 1865. Zájemci mohli poskytnout jednu ze 130 bezúročných půjček po 20 zlatých, čímž se v poměrně krátkém čase podařilo shromáždit 2 600 zlatých Původní Střelnice prošla za více než sto let své existence řadou přestaveb. Roku 1925 byla kvůli havarijnímu stavu policejně uzavřena. ~ VMO 193
IV a od roku 1871 se pravidelně každý rok vždy v lednu losovalo pět šťastlivců, kteří dostali své peníze ze spolkových prostředků neprodleně nazpět. Kromě toho se získalo dalších 700 zlatých, tentokráte šlo ovšem o půjčky s šestiprocentním úrokem Nathan Fleischmann upsal již na podzim 1868 právě touto formou 100 zlatých, po 300 zlatých poskytli v letech 1869 a 1870 Eduard Jerzabek a Josef Matsche. Stavba byla svěřena firmě Alberta Siegla a při jejím začátku nemohla pochopitelně chybět slavnost spojená s položením základního kamene. Odehrála se 30. srpna 1868 a cti provést slavnostní poklepání na základní kámen se dostalo Henriettě Daubrawové, manželce starosty; o zábavu se postaral Hudební spolek (Musikverein) spolu s městskou kapelou a večer byl zakončen divadelním představením. A již 15. srpna 1869 se konal v nově vybudovaném společenském sále slavnostní ples. Neocenitelné informace o vybavení Střelnice poskytují dochované inventáře první dva pocházejí z února a října 1877, další vznikl o dva roky Roku 1927 byla slavnostně otevřena nová budova Střelnice, postavená podle plánu stavební firmy bratrů Vodičkových. ~ Soukromá sbírka později a byl průběžně doplňován až do roku 1884, kdy došlo ke stavebním úpravám v prvním patře budovy. Z dochovaných inventářů zařízení Střelnice vyplývá, že nejlépe vybavenou místností (a zřejmě také chloubou uničovských ostrostřeleců) byl tehdy kulečníkový sál v přízemí, nikterak ovšem nezaostával ani velký sál v prvním patře budovy. V podobě, kterou Střelnice získala v osmdesátých letech 19. století, byla v provozu až do Velké války; a když na začátku prosince 1915 přišel do města 35. zeměbranecký oddíl z haličského Złoczóva, byla využívána jako vojenské skladiště. Svému původnímu účelu začala sloužit teprve po skončení válečných hrůz. Avšak na podzim 1925 byla policejně uzavřena kvůli havarijnímu stavu a padlo rozhodnutí o jejím dalším osudu na starém historickém místě měla vzniknout nová stavba, spojující funkčně střelnici s hostincem. Objekt měl sloužit pořádání menších společenských akcí. Naopak pro větší akce měla být postavena zcela nová budova v prostorách hostince U Bílého beránka (Gasthaus Zum weißen Lamm) šlo o budoucí Německý lidový dům (Deutsches Volkshaus). Novou Střelnici postavila firma bratří Vodičkových šlo o patrovou stavbu, přičemž provozní místnosti byly v přízemí, zatímco v podkroví se nacházel byt správce. Otevření nové Střelnice v roce 1927 se ani tentokráte pochopitelně neobešlo bez slavnosti a při této příležitosti také vyšel spisek z pera Otty Wasgestiana o historii sdružení uničovských ostrostřelců (Geschichte der bürgerlichen Scharfschützengesellschaft Mähr.-Neustadt), v němž byl shrnut rovněž stavební vývoj objektu. Jako restaurace slouží budova dosud a místní jí neřeknou jinak než Na Čtverce. Název se ujal v čase, kdy byly v Uničovských strojírnách v provozu tři výrobní haly, v nichž se pracovalo, a čtvrtá, v níž se strojaři zastavili cestou z práce na pivo 194