Průzkum výskytu orchidejí v okolí Brna

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav biologie rostlin Průzkum výskytu orchidejí v okolí Brna Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Petra Krejčí, Ph.D. Vypracovala: Veronika Macková Brno 2009

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav biologie rostlin Agronomická fakulta 2008/2009 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Bc. Veronika Macková Zemědělská specializace Agroekologie Název tématu: Průzkum výskytu orchidejí v okolí Brna Rozsah práce: 50 stran Zásady pro vypracování: 1. Doplnění literárního přehledu bakalářské práce o nové poznatky a údaje o výskytu druhů orchidejí v okolí Brna. 2. Floristický průzkum stávajících i nových vybraných lokalit se zaměřením na zástupce čeledi Orchidaceae, zpracování inventarizačního seznamu druhů rostlin na vybraných lokalitách. 3. Zpracování fytocenologických snímků na stávajících i nových lokalitách. 4. Porovnání složení bylinného patra alespoň ve dvou vegetačních sezónách jdoucích po sobě, zaznamenání změn se zaměřením na orchideje. 5. Fotografická dokumentace na lokalitách se zaměřením na chráněné druhy rostlin a zástupce čeledi Orchidaceae. 2

Seznam odborné literatury: JATIOVÁ, M. -- ŠMITÁK, J. Rozšíření a ochrana orchidejí na Moravě a ve Slezsku 1. : Verbreitung und Schutz der Orchideen in Mähren und Schlesien. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 1996. 539 s. ISBN 80-85766-35-3. PROCHÁZKA, F. -- VELÍSEK, V. Orchideje naší přírody. 1. vyd. Praha: 2. Academia, 1983. 279 s. Živou přírodou. Klíč ke květeně České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 927 s. ISBN 80-3. 200-0836-5. CHYTRÝ, M. -- KUČERA, T. -- KOČÍ, M. Katalog biotopů České republiky. 4. Praha: AOPK ČR, 2001. 307 s. ISBN 80-86064-55-7. Datum zadání diplomové práce: říjen 2007 Termín odevzdání diplomové práce: duben 2009 Bc. Veronika Macková řešitelka Ing. Petra Krejčí, Ph.D. vedoucí práce prof. RNDr. Ladislav Havel, CSc. vedoucí ústavu prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. děkan AF MZLU v Brně 3

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Průzkum výskytu orchidejí v okolí Brna vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne. podpis... 4

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala vedoucí své diplomové práce Ing. Petře Krejčí za pomoc a připomínky při zpracování práce. Děkuji také Jindřichu Šmitákovi za poskytnuté informace o výskytu orchideji. Také bych ráda poděkovala svýn rodičům za podporu během celého studia. 5

ABSTRAKT Cílem této práce bylo zachycení přehledného výskytu významných druhů čeledi Orchidacea v okolí Brna na vybraných lokalitách ( Mokerský les, PR Obůrky Třeštěnec, NPR Hádecká planinka, PR Velká Klajdovka, VKP Růženin lom, PR Bosonožský hájek a PP Augšpurský potok), průzkum vybraných lokalit, zpracování inventarizačních seznamů a vyhotovení fytocenologických snímků. Průzkum je zaměřen na porovnání výskytu vstavačovitých ve dvou po sobě jdoucích vegetačních období. Literární část je věnována charakteristice stanovišť čeledi Orchidaceae, nejběžnějších druhů, popisu vybraných lokalit a jejich fotografické dokumentaci. Fytocenologické snímky zaznamenávají alespoň část každé lokality. Vždy je tam zachycen nejméně jeden zástupce čeledi Orchideaceae. Mezi nejrozšířenější zástupce patří okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), kruštík bahení (Epipactis palustris), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), hlístník hnízdák (Neottia nidus avis), bradáček vejčitý (Listera ovata), vstavač nachový (Orchis purpurea), prstnatec pleťový ( Dactylorhiza incarnata). Klíčová slova: orchidej, vstavačovité, inventarizační seznam, fytocenologický snímek 6

ABSTRACT The aim of this work was to make a survey of the important species of Orchideacea family occurrence in selected localities of Brno surroundings (Mokerský les, PR Obůrky Třeštěnec, NPR Hádecká planinka, PR Velká Klajdovka, VKP Růženin lom, PR Bosonožský hájek a PP Augšperský potok), processing of stocktaking list and fytocenological maps creation of the localities. The survey is aimed at comparison of presence the orchids two following vegetation seasons. The literary part of the work gives an attention to the characteristics of Orchid family and the description of the most common species and investigated localities and their photographic documentation.. Fytocenological maps cover at least the part of each investigated locality. There is always at least one species of Orchideaceae family present in each map. The most widespread species are White helleborine (Cephalanthera damasonium), Marsh helleborine (Epipactis palustris), Lesser butterfly orchid (Platanthera bifolia), Bird s nest orchid (Neottia nidus avis), Twayblade (Listera ovata) and Lady orchid (Orchis purpurea). Key words: orchid, orchidaceae family, stocktaking list, phytocenological relevé 7

OBSAH 1. Úvod 11 2. Cíl práce 12 3. Literární přehled 13 3.1. Charakteristika zájmového území 13 3.2. Vstavačovité 17 3.2.1.Abnormity spočívající ve změně tvorby a ukládání barviv 18 3.3. Zástupci čeledi Orchidaceae 19 3.3.1. Střevíčník pantoflíček (Cyperidium calceolus) 19 3.3.2. Prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata) 20 3.3.3. Prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) 21 3.3.4. Pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) 22 3.3.5. Bradáček vejčitý (Listera ovata) 23 3.3.6. Okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) 24 3.3.7. Kruštík bahenní (Epipactis palustris) 25 3.3.8. Vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) 26 3.3.9. Hlístník hnízdák (Neottia nidus avis) 27 3.3.10. Vstavač nachový (Orchis purpurea) 28 3.4. Charakteristika jednotlivých území 29 3.4.1. PP Augšperský potok 29 3.4.2. PR Bosonožský hájek 31 3.4.3. Mokerský les 33 3.4.4. PR Obůrky Třeštěnec 34 3.4.5. NPR Hádecká planinka 36 3.4.6. PR Velká Klajdovka 38 3.4.7. VKP Růženin lom 40 4. Metodika a výsledky 41 4.1 Floristický průzkum 41 4.2. Fytocenologický průzkum 41 4.3. Výsledky 42 4.3.1. Porovnání bylinného patra ve dvou vegetačních sezónách se zaměřením na vstavačovité 42 4.3.2. Inventarizační seznamy 46 8

4.3.3. Fytocenologické snímky 61 5. Diskuze 76 6. Závěr 78 7. Seznam použité literatury 79 8. Seznam tabulek 81 9. Seznam fotografií 82 9

1.ÚVOD Zástupci čeledi vstavačovitých se řadí k nejkrásnějším druhům rostlin světa. Nalezneme je nejen v nejzažších koutech světa, ale i v naší republice. Na území České republiky se vyskytuje více než 70 druhů orchidejí. Brněnský bioregion má dosti zachovalou biotu, čemuž také odpovídá hustá síť vyhlášených chráněných území. K nejvýznamnějším patří mezi mnoha dalšími také PR Bosonožský hájek s hájovou vegetací a významnou lokalitou výskytu střevíčníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus). Mezi specifické lokality řadíme PR Obůrky Třeštěnec - kde je motivem ochrany vlhkomilné společenstvo. Mezi další významné lokality můžeme také zařadit PP Augšperský potok, kde je cílem ochrany vlhkomilné až mokřadní luční společenstvo, PP Velká Klajdovka (k ochraně cenných společenstev stepního až lesostepního charakteru), NPR Hádeckou planinku sloužící k ochraně lesních a lesostepních společenstev. Pro zachování této čeledi bychom měli pečovat o tato území, aby i další generace mohly obdivovat toto nabízející bohatství flory naší země. 10

2.CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo doplnění literárního přehledu bakalářské práce o nové poznatky a údaje o výskytu druhů orchidejí v okolí Brna. V rámci diplomové práce měl být proveden floristický průzkum stávajících i nově vybraných lokalit se zaměřením na zástupce čeledi Orchidaceae, zpracování inventarizačních seznamů druhů rostlin a fytocenologických snímků na stávajících i nových lokalitách, porovnání složení bylinného patra alespoň ve dvou vegetačních sezónách jdoucích po sobě, zaznamenání změn se zaměřením na orchideje. Součástí práce v terénu bylo pořízení fotografické dokumentace na lokalitách se zaměřením na chráněné druhy rostlin a zástupce čeledi Orchidaceae. 11

3.LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1.Charakteristika zájmového území Brněnský bioregion Poloha Bioregion je tvořen okrajovou vrchovinou Hercynika, zabírá geomorfologické celky Bobravskou vrchovinu, střední část Boskovické brázdy, západní okraj Drahanské vrchoviny a východní okraj Křižanovské vrchoviny. Bioregion má protáhlý tvar ve směru sever jih a plochu 812 km 2. Bioregion leží na východním okraji hercynské provincie, patrný je panonský a karpatský vliv. V území převažuje 3. vegetační stupeň (dubovo-bukový) s významným zastoupením 2. bukovo dubového stupně a ostrovů 4. bukového stupně. (Culek, M. a kol., 1995) Horniny Bioregion je vybudován především brněnským masívem, tj. hlavně amfibolickými granodiority, místy i diority a starými metabazity. Na okraji Českomoravské vrchoviny vystupují fylity, devonské vápence a slepence. Ostrovy devonských vápenců se táhnou též v pruhu u Čebína. Devonské slepence a jílovce výrazně vystupují i v zóně Babího lomu a na okraji Moravského Krasu. Výplň Boskovické brázdy tvoří zejména permské červené pískovce a jílovce. (Culek, M. a kol., 1995) V pruhu od Židenic přes Hády a Mokrou k Ochozu transgredují na Brněnský masív devonské sedimenty ve vývoji Moravského Krasu. Mezi Hády a Mokrou převládají karbonáty souvrství líšeňského, hlíznaté vápence křtinské a tmavě šedé biodetritové vápence hádecko říčské. Jurské biogenní vápence jsou mělkovodní vápence, které vynikly na tzv. karbonátové plošině v okrajové části mořské pánve. V Brně je najdeme např. na Stránské skále, Švédských valech a Nové hoře, transgrese je odkryta v Růženině lomu na Hádech. (Mackovčin P., 2007) Z pokryvů se uplatňují spraše, menší plochy tvoří štěrkopísky. Velmi rozšířeny jsou písčitohlinité svahoviny. 12

Na Svratce i Svitavě je vyvinut údolní fenomén, který spolu s pestrým geologickým podkladem a členitým reliéfem silně zvyšuje celkovou biodiverzitu. Typická výška bioregionu je 250 500m. (Culek, M. a kol., 1995) Půdy V bioregionu se střídají hnědozemě až hnědozemní černozemě na spraších ve sníženinách a typické kambizemě s luvizeměmi na svazích hřbetů a jejich úpatích. Ojediněle se na vyšších hřbetech objevují kyselé typické kambizemě. Ve skalnatých údolích a na strmých kopcích vystupuje mozaika půd silně ovlivněných geologickým podkladem různé typy litozemí, rankerů a na vápencích typických rendzin. (Culek, M. a kol., 1995) Klima Dle Quitta leží převážná část území v nejteplejší mírně teplé oblasti MT 11, okraje směrem k úvalům patří do teplé oblasti T 2, hřbety do mírně teplé oblasti MT 7. Podnebí je tedy poměrně teplé a mírně suché, což způsobuje poloha v mírném srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny. Nejvyšší polohy mají průměrnou teplotu pod 7 C. Podnebí je značně modifikováno členitým reliéfem hojné jsou teplotní inverze a naopak extrémně suché teplé polohy na jižních svazích. (Culek, M. a kol., 1995) Charakteristiky dle Quitta MT 11 Dlouhé léto, teplé a suché, přechodné období krátké s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, zima je krátká, mírně teplá a velmi suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky T2 Dlouhé léto, teplé a suché, velmi krátké přechodné období s teplým až mírně teplým jarem i podzimem, krátkou, mírně teplou, suchou až velmi suchou zimou, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky (Quitt, 1971) 13

Tab.1 Charakteristiky klimatických oblastí ČR dle Quitta (Quitt, 1971). LetD HVO MD LD t I t VII t IV t X s 1mm s VO s VZ sp o>0,8 o<0,2 MT11 17-18 7-8 7-8 90-100 40-50 140-160 110-130 30-40 -2- -3 350-400 200-250 50-60 120-150 40-50 T2 18-19 8-9 7-9 90-100 50-60 160-170 100-110 30-40 -2- -3 350-400 200-300 40-50 120-140 40-50 Klimatické oblasti Československa Quitt vycházejí z klimatologických dat období let 1901 1950 a 1926 1950. Z nich byla použita data - průměrných teplot v lednu, dubnu, červenci a říjnu (t I X) - počtu letních (LetD), mrazových (MD) a ledových (LD) dní - počtu dní s teplotou alespoň 10 C (HVO). Srážkové charakteristiky zahrnují - srážkový úhrn ve vegetačním (s VO) a zimním (s VZ) období - počet dnů se srážkami alespoň 1 mm (s > 1 mm) - počet dnů se sněhovou pokrývkou. (sp). Z ostatních charakteristik byly použity - počty dnů jasných (o < 0,2) - zatažených (o > 0,8). (Quitt, 1971) Biota Bioregion leží na rozhraní termofytika a mezofytika. Rekonstrukčně odpovídají nižší polohy hercynským dubohabřinám (Melampyro nemorosi Carpinetum), méně i karpatským (Caricipilosae Carpinetum), řídce teplomilným doubravám (Potentillo albae Quercetum, na vápencích i Corno Quercetum). Ve vyšších polohách jsou hojnější bučiny (nejrozšířenější je Melico Fagetum), na prudších konvexních svazích v jižním sektoru jsou teplomilné doubravy na kyselejších podkladech (Sorbo torminalis Quercetum), v severním sektoru se vyskytují acidofilní doubravy (Luzulo albidae Quercetum). Konkávní partie hostí suťové lesy (Aceri Carpinetum, vzácněji i Dentario enneaphylli Fagetum). Podél větších vodních toků jsou olšiny (Stellario Alnetum glutinosae, podél potůčků Carici remotae Fraxinetum). Větší toky jsou lemovány vegetací svazu Phalaridion arundinaceae. 14

Louky jsou vesměs mezofilní (Arhenaterion), na řídce se vyskytujících prameništích pak svazu Calthion (s náznaky slabého slatinění). Křoviny náležejí svazu Prunion spinosae, ojediněle na nejextrémnějších stanovištích i Prunion fruticosae. Floristická skladba odpovídá poloze bioregionu na okraji hercynské podprovincie. Převažují prvky středoevropské, hercynské, vzácně se objevují i druhy karpatského migrantu, např. ostřice převislá (Carex pendula), hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epipactis). Panonské druhy jsou lokálně omezené, většinou na vápencové ostrůvky. Náleží k nim dub pýřitý (Quercus pubescens), oman oko Kristovo (Inula oculu christi) a len žlutý (Linum flavum). (Culek, M. a kol., 1995) V okolí Brněnských Ivanovic a Černovic se nachází zajímavé lokality ruderální vegetace na místech bývalých skládek. Pozoruhodnější je však severní okraj Hustopečské pahorkatiny v okolí Slatiny a Líšně, kde vystupují devonské vápence. Některé výchozy známé z minulosti zanikly, ale Stránská skála, Bílá hora a Hády jsou i přes pokračující antropický tlak stále botanicky velmi významné. (Mackovčin P., 2007) 15

3.2.Vstavačovité (Orchideaceae) V ČR bylo dosud zaznamenáno 70 druhů a poddruhů orchidejí. Čeleď vstavačovitých, jak je známo, je nesmírně rozsáhlá počtem svých druhů. Rozšíření všech druhů čeledi nerovnoměrně zaujímá téměř celý svět od rovníků až k polárním kruhům. Stejně tak, jako se orchideje přizpůsobily k životu v různých koutech světa, přizpůsobily se i k životu na různých typech biotopů. Z toho samozřejmě nevyplývá, že na těch stanovištích musí vždy zákonitě vytvářet bohaté a vitální populace. Tvář krajiny naší země se během předešlých století a tisíciletí měnila díky působení různých činitelů. Nejdůležitějšími byly jednak globální klimatické změny a během posledního tisíciletí zejména působení člověka a jeho civilizace. Stanoviště, která jsou obývaná našimi orchidejemi, lze rozdělovat dle několika hledisek na biotopy nížin, středních poloh a hor, dále na biotopy lesní (zastíněné), biotopy otevřených stanovišť (osluněné) a přechodových polozastíněných formací, dále podle stupně zamokření na stanoviště suchá, přechodně vlhká, vlhká a podmáčená. Kromě polopřirozených nebo přirozených stanovišť je nutné zmínit sekundárními biotopy, které orchideje s oblibou osídlují (okraje lesních cest, příkopy, opuštěné vápencové lomy apod.). Orchideje s oblibou osídlují stanoviště s narušeným vegetačním pokryvem bez silné počáteční konkurence. Na takovýchto stanovištích může dojít k tomu, že se zde orchideje po nějaký čas množí velmi rychle. V další době však sukcese pokračuje, rozmnoží se nejprve konkurenčně silnější byliny, pak náletové dřeviny a orchideje na takovýchto stanovištích většinou mizí. Naproti tomu na starých lokalitách bývají populace víceméně stabilní. (Průša D., 2005) 16

3.2.1.Abnormity spočívající ve změně tvorby a ukládání barviv Tvorba a ukládání barviv je složitý proces. Chalkony a flavonony jsou jednodušší a jsou buď bezbarvé, nebo nažloutlé. Z nich vznikají buď světle žluté flavony, nebo barevné flavonoly a anthokyany (červené, modré, fialové). Podle toho, na jakém místě řetězce dějů dojde k poruše, vzniká typ barevné poruchy. Úplná ztráta barviva se nazývá albinismus. Vzácnější odchylkou je tzv. hyperchromie. Jde o jev, při kterém dochází k nadměrné tvorbě a ukládání barviva. (Průša D., 2005) Tyto dvě fotografie nám slouží pro srovnání Foto.1 Vstavač nachový (Orchis purpurea) purpurea) Foto.2 Vstavač nachový (Orchis 17

3.3.Zástupci čeledi Orchidaceae 3.3.1.Střevíčník pantoflíček (Cyperidium calceolus) Vytrvalá, vzpřímená, zelená rostlina. Výška 20-45 cm. Oddenek je silný, plazivý, má krátké stonkové články. Lodyha je olistěna (počet listů 3-5), pýřitá, na bázi šupinatá. Listy jsou střídavé, přisedlé, objímavé, vejčité až podlouhle kopinaté ± zřasené, špičaté, délky 7-15 cm a šířky 3,5-7 cm. Počet květů 1-2, vzácně 3. Listeny jsou vzpřímené, vejčitě kopinaté, špičaté, ± stejně dlouhé jako květy. Květy jsou velké, nápadné. Semeník je vřetenovitý, chlupatý, dlouhý 2,0-2,5 cm. Čtyři okvětní lístky jsou hnědočerveně zabarvené ( vzácněji mohou být i zelenožluté s nachovými tečkami), široce odstávají, jsou dlouhé až 4 cm. Pysk bačkůrkovitě vydutý, žlutý, uvnitř červeně tečkovaný, dlouhý 3-4 cm, široký 2,5-3,0 cm, při bázi chlupatý, bezostružný. Sloupek kuželovitý, žlutavě zelený, dopředu zahnutý, má dva vyvinuté prašníky a okrouhlou trojlaločnatou bliznu, která je překrytá mohutnou patyčinkou. Plodem jsou zelené tobolky, které obsahují velké množství semen. Doba větu květen až červen. (Průša D., 2005) Celá ontogeneze trvá nejméně 9 let, obvykle však delší dobu, dokonce snad i 13-15 roků. Vzhledem k úplné autotrofii zelených vývojových stádií, jež je u našich zástupců čeledi téměř naprostou výjimkou, je střevíčník od vytvoření prvního zeleného listu nezávislý na houbové složce mykorhizy. (Procházka, F.,Velísek, V., 1983) Střevíčník pantoflíček je jediným zástupcem podčeledi Cypripedioideae, vyskytujícím se ve střední a západní Evropě. Druh roste roztroušeně až vzácně od nížin do podhůří. Obývá stinné převážně listnaté lesy, dále paseky a křovinaté stráně zejména na vápencích a opukách. (Průša D., 2005) Foto.3 Detail květu střevíčníku pantoflíčku (Cyperidium calceolus) 18

3.3.2.Prstnatec pleťový ( Dactylorhiza incarnata) Vytrvalá, vzpřímená, zelená rostlina. Výška (20-) 30-60 (-90) cm. Hlízy jsou zploštělé, dělené do 2-4 podlouhlých až vřetenovitých úkrojků. Lodyha je dutá, silná, slabě rýhovaná, olistěná po celé délce, při bázi šupinatá. Listy v počtu 4-7 jsou neskvrnité, víceméně přímé, většinou téměř rovnoběžné s lodyhou, podlouhle až široce kopinaté, kápovitě špičaté, dlouhé 8-20 cm, široké 1,2-2,0 (-3,2) cm, nejširší jsou při bázi, nejvyšší list přesahuje bázi květenství. Květenství je husté, vzpřímené, válcovité, dlouhé až 15 cm. Listeny jsou kopinaté, víceméně špičaté, zelené (vzácněji hnědočerveně naběhlé), stejně dlouhé nebo delší než květy. Semeník je válcovitě kuželovitý, zkroucený, dlouhý 1,1-1,2 cm. Květy jsou světle až masově červené, vzácněji světle růžové nebo bílé. Zevní okvětní lístky jsou vejčitě kopinaté až kopinaté ( dlouhé 5,5-6,0 mm), postranní jsou vzpřímené nebo nazpět zahnuté, prostřední lístek je spolu s dvěma vnitřními postranními skloněný v neúplnou přílbu. Vnitřní okvětní listy jsou nepatrně menší, podlouhle kopinaté, mají širší bázi. Pysk je s ostruhou, je většinou plochý nebo jen málo vypouklý temně tečkovaný, nebo čárkovaný, dlouhý 5-7 mm a široký 4,5-5,0 mm, má kosočtverečně podlouhlý až obvejčitý tvar, je téměř nedělený, na okrajích vykrajovaně zoubkovaný. Sloupek je vzpřímený a vysoký asi 3,5 mm. Brylky jsou modrozelené mají světle žluté stopečky. Plodem jsou podlouhle oválné zelené tobolky, které obsahují velké množství semen. Doba květu květen červen. Typickými stanovišti jsou rašelinné, bažinaté a podmáčené louky, slatiny, okraje rybníků a vodních nádrží, případně pastviny. (Průša D., 2005) Foto.4 Prstnatec pletový (Dactylorhiza incarnata) Foto.5 Květenství prstnatce pletového (Dactylorhiza incarnata) 19

3.3.3.Prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) Vytrvalá, vzpřímená, zelená rostlina. Výška 10 50 (-70) cm. Hlízy jsou zploštělé, trojdílné až dlanitě laločnaté s četnými silnými a dlouhými kořeny. Lodyha je silná, světle zelená, ± dutá, při bázi šupinatá, výše pak olistěná, pod květenstvím rýhovaná. Listy v počtu 4-6 jsou podlouhle vejčité až kopinaté, nejširší přibližně v polovině délky, ploché nebo žlábkovité, nejméně u 70% rostlin v populaci jsou skvrnité, dosahují délky 16 cm a šířky až 6 cm. Květenství je husté, válcovité, dlouhé 4-17 cm, nese až 50 květů, vřeteno květenství je často hnědonachově naběhlé. Listeny jsou zelené nebo hnědočerveně naběhlé, vejčitě kopinaté, dolní jsou delší, horní kratší nebo stejně dlouhé jako květy. Semeník je lysý, zkroucený, válcovitého tvaru, dosahuje délky až 1,3 cm. Květy jsou středně velké, nachové, vzácně světle růžové nebo bílé. Zevní okvětní lístky jsou vejčitě kopinaté, rozprostřené nebo vzpřímené. Vnitřní okvětní lístky jsou o něco menší a spolu s prostředním vnějším jsou skloněné do neúplné přílby. Pysk je s ostruhou, má temně nachovou kresbu, je trojlaločný, dlouhý asi 9 mm a přibližně stejně tak široký. Báze pysku je světlejší. Ostruha je válcovitá až kuželovitá, téměř rovná, směřuje šikmo dozadu dolů. Sloupek je vzpřímený, brylky nazelenalé. Plodem jsou válcovitě zelené tobolky, které obsahují velké množství semen. Doba květu květen červen. (Průša D., 2005) Roste roztroušeně, místy až hojně, od nejnižších poloh teplých regionů až do horského stupně. Má velmi širokou ekologickou amplitudu, která se projevuje i vzhledem k aciditě půdy stanovišť, protože prstnatec májový může růst jak na půdách kyselých, tak silně alkalických ph 5,2-8,1). Je výrazným heliofytem, a proto neroste na trvale zastíněných stanovištích. (Procházka, F.,Velísek, V., 1983) Foto.6 Detail listu prstnatce májového Foto.7 Prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) 20

3.3.4.Pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) Vytrvalá vzpřímená, zelená rostlina. Výška 25-80 (-100) cm. Hlízy jsou ploché, dvoudílné až prstovitě dělené s krátkými silnými kořeny. Lodyha je vzpřímená, oblá (někdy slabě hranatá), štíhlá, světle zelená, při bázi řídce šupinatá. Plně vyvinuté listy jsou jen dolní (v počtu 4-8), jsou světle zelené, vzpřímeně odstálé, úzce kopinaté, přítupé, dosahují délky 26 cm a šířky 1,5 4,0 cm, horní listy jsou drobné, listenovité, kopinaté, špičaté. Druhý list zdola je nanejvýš 11krát delší než široký. Květenství je mnohokvěté, válcovité, dlouhé 10-30 cm, velmi husté. Listeny jsou vejčitě kopinaté, přibližně stejně dlouhé jako semeník, při okrajích většinou fialové. Semeník je válcovitý, silně zkroucený, lysý, zelený nebo někdy fialově naběhlý, má délku 8-10 mm.květy v počtu 40-150 jsou menší, růžově fialové. Zevní okvětní lístky jsou vejčitě podlouhlé, tupé, vodorovně rozestálé, dlouhé asi 5 mm, vnitřní okvětní lístky jsou kratší a užší, skloněné k sobě. Pysk je s ostruhou, má vejčitý až okrouhlý tvar, je trojlaločný, má šířku 5-7 mm.je poněkud delší než ostatní okvětní lístky. Laloky pysku jsou většinou stejně dlouhé nebo je prostřední lalok o málo delší než oba postranní. Ostruha je tenká, obloukovitě prohnutá nanejvýš 1,5krát delší než semeník. Sloupek je vzpřímený, brylky jsou nazelenalé. Plodem jsou válcovité, zelené tobolky, které obsahují velké množství semen. Doba Květu červen srpen. (Průša D., 2005) Jde o taxon heliofylní, rostoucí od nížin až do vysokých hor, nejčastěji na loukách, suchých i mokrých, jak na půdách kyselých, tak alkalických (H 5,0-8,5). (Procházka, F.,Velísek, V., 1983) V ČR roste velmi vzácně v Českém středohoří a na jižní a jihovýchodní Moravě. (Průša D., 2005) Foto.8 Mladý jedinec pětiprstky žežulníku Foto.9 Květenství pětiprstky žežulníku (Gymnadenia conopsea) 21

3.3.5.Bradáček vejčitý (Listera ovata) Vytrvalá, vzpřímená, světle zelená rostlina. Výška (20-)25-60 cm. Oddenek je válcovitý, hluboce uložený, přibližně vodorovný, má četné, dlouhé, středně silné kořeny. Lodyha je silná, pod úrovní listů čtyřhranná a lysá, nad úrovní listů oblá a pýřitá. Plně vyvinuté listy jsou většinou jen dva ( vzácně i více), jsou v dolní třetině lodyhy, téměř vstřícné, odstálé, vejčité až široce vejčité, tupě špičaté, mastně lesklé, silné, mají délku 3-13 cm a šířku 2,3-8,0 cm. Květenství je středně husté, vzpřímené nebo místně zprohýbané, dlouhé až 25 cm, mnohokvěté. Listeny jsou drobné, čárkovitě kopinaté, kratší než stopkovitě zúžená část semeníku. Semeník má podlouhle vejčitý tvar, směrem k lodyze se náhle stopkovitě zužuje, má délku asi 6 mm. Květy jsou zelenožluté, nenápadné. Zevní okvětní lístky jsou klínovitě vejčité, lysé, jednožilné, dlouhé asi 3-4 mm, mají zelenožlutou barvu, vnitřní okvětní lístky jsou přibližně stejně dlouhé a asi dvakrát užší, mají podlouhlý tvar, všechny (zevní i vnitřní) jsou k sobě skloněné. Pysk je svislý, hluboce dvojlaločný, žlutavý nebo nahnědlý, dlouhý 6-10 mm a široký asi 3mm, při bázi nemá postranní lodyhy. Sloupek je krátký, vysoký asi 2 mm. Brylky jsou dvojité, žluté. Plodem jsou oválné zelené tobolky, které obsahují velké množství semen. Doba květu květen až srpen. Roste od nížin do hor. Typickými stanovišti jsou křoviny, louky, lesní okraje, slatiny, vlhké háje a lužní lesy. Roste na čerstvých až vlhčích, lehčích, těžších půdách, bohatších na živiny a báze. Má širokou ekologickou amplitudu. (Průša D., 2005) Foto.10 Mladý jedinec bradáčku vejčitého (Listera ovata) Foto.11 Trs bradáčků vejčitých (Listera ovata) 22

3.3.6.Okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) Vytrvalá, vzpřímená, zelená, lysá rostlina. Výška (15-)20-50(-60) cm. Téměř vodorovný oddenek má silné kořeny. Lodyha je mírně zprohýbaná, v dolní části šupinatá, výše pak olistěná, v horní části hranatá. Listy v počtu 3-5 jsou šikmo odstálé, vejčité až vejčitě kopinaté, dlouhé 4,0-7,5 cm, široké 1,8-3,3 cm. Květenství je vzpřímené, řídké, není většinou delší než 12 cm. Listeny jsou bylinné, kopinaté, kratší než květy, jen dolní listen je široký, lupenitý a delší než květ. Semeníky jsou zkroucené, lysé, dlouhé 1,1-1,3 cm, mají úzce válcovitý tvar. Květů je většinou (1-) 3-8(-10), jsou středně velké, žlutavě bílé, většinou v době květu téměř uzavřené. Zevní okvětní lístky jsou vejčitě kopinaté, ± zašpičatělé, dlouhé 1,7-1,9 cm, vnitřní okvětní lístky jsou jen o málo kratší, tupé, vejčité, dlouhé 1,4-1,6 cm. Pysk je bez ostruhy, dlouhý 1,0-1,2 cm. Hypochil je dlouhý 3,5-5 mm, žlutý. Epichil je širší než delší, okrouhle trojbokého tvaru, dlouhý 6,5-7 mm, je někdy na okraji vroubkovaný, na svrchní straně má 3-5 podélných lišt. Sloupek je vzpřímený, válcovitý, vysoký 9,5-10,5 mm. Brylky jsou žlutobílé. Plodem jsou zelené tobolky, které obsahují velké množství semen. Doba květu květen až červen. Roste od nížin do podhůří zejména v teplejších krajích. Vyhledává světlé, listnaté, sušší háje a lesostepi, vyskytuje se výhradně na bazických horninách(zejména na vápencích a opukách) (Průša D., 2005) Foto.12 Detail květu okrotice bílé (Cephalanthera damasonium) Foto.13 Detail květu okrotice bílé (Cephalanthera damasonium) 23

3.3.7.Kruštík bahenní (Epipactis palustris) Vytrvalá, vzpřímená, zelená rostlina. Výška 30-50 cm. Oddenek je dlouze plazivý, přibližně vodorovný, výběžkatý, s kořeny řídkými, oddálenými. Lodyha přímá, rovná, rýhovaná, nahoře pýřitá. Listy úzce podlouhlé až úzce kopinaté, krátce objímavé, dlouze špičaté. Nejdelší list dlouhý až 15 cm a široký až 3,2 cm. Květenství je řídké, ± jednostranné, nese 8-30 květů. Listeny jsou vejčitě kopinaté, špičaté, většinou kratší než květy. Květy jsou velké, nápadné, rozevřené. Semeník je úzce vřetenovitý, pýřitý, k bázi stopkovitě zúžený, se zkroucenou stopkou. Vnější okvětní lístky( světle zelené až nachově hnědé barvy), jsou zevně roztroušeně chlupaté, uvnitř bělavé, 10-14 mm dlouhé, vnitřní bílé, nachově žilkované. Pysk bez ostruhy je delší než ostatní okvětní lístky (délka 10-20 mm), má žlábkovitý, bílý, červeně žilkovaný a tečkovaný hypochil, na okraji vlnitě vroubkovaný, bílé barvy a růžově žilkovaný, u báze oranžově žlutý. Sloupek je vysoký 4-5 mm. Viscidium je vyvinuté a funkční. Brylky jsou světle žluté. Plodem jsou tobolky obsahující velké množství semen. Doba květu červen až srpen. Roste od nížin do horského stupně. Typickými stanovišti jsou prameniště, slatiny, vlhké podmáčené mokřadní, rašelinné a bažinaté louky, někdy obsazuje i druhotná stanoviště (příkopy kolem cest, v opuštěných lomech apod.) Jako heliofyt nesnáší trvalé zastínění. Roste na slabě kyselých až bazických půdách. (Průša D., 2005) Foto.14 Mladí jedinci kruštíku bahenního Foto.15 Detail květenství kruštíku bahenního (Epipactis palustris) (Epipactis palustris) 24

3.3.8.Vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) Vytrvalá vzpřímená, zelená rostlina. Výška 30-55 cm. Vejčité až podlouhlé hlízy jsou dvě, na konci jsou zúžené do kořenového výběžku, kořeny jsou silné, nečetné, kratší. Lodyha je přímá, světle zelená, víceméně rýhovaná, na bázi má dvě kopinaté šupiny. Plně vyvinuté listy jsou většinou jen dva (vzácně tři), jsou vstřícné, široce oválné až podlouhlé, světle zelené, lysé, dlouhé 8-20 cm a široké 1,7-7,5 cm, jsou umístěny při bázi lodyhy. Výše na lodyze jsou pak 1-3 malé (do 20mm dlouhé), listenovité, kopinaté lístky. Květenství je přímé, řídké, válcovitého tvaru, nese až 25 květů a dosahuje délky až 25 cm. Listeny jsou kopinaté, žlutozelené, stejně dlouhé jako semeníky. Semeník je úzce válcovitý, zkroucený, přisedlý, dlouhý 1,3-1,6 cm. Květy jsou větší, nápadné, bílé, příjemně voní. Zevní okvětní lístky jsou bílé, tupé, dlouhé 5-9 mm, u báze široké 4-5 mm, prostřední je o něco kratší. Vnitřní okvětní lístky jsou žlutozelené, užší a nahoru zakřivené. Pysk je s ostruhou, nedělený, celokrajný, šikmo svislý, při bázi bílý, na konci pak zelenobílý, má délku 10-15 mm a šířku 1,2-2,5 mm. Ostruha je tenká, vodorovně odstálá nebo se špičkou dolů ohnutou, dlouze zašpičatělá, je 1,5-2 krát delší než semeník, na konci není ztlustlá. Sloupek je vzpřímený, brylky jsou světle žluté, oddělené úzkým spojidlem, uložené rovnoběžně. Plodem jsou válcovité zelené tobolky, obsahující velké množství semen. Doba květu květen červenec. Roste od nížin do hor. Typickými stanovišti jsou louky, křovinaté stráně, vřesoviště, světlé lesy. Půdy vyhledává čerstvé, vlhčí, humózní, bázemi bohaté. (Průša D., 2005) Foto.16 Vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) Foto.17 Detail květu vemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia) 25

3.3.9.Hlístník hnízdák (Neottia nidus- avis) Vytrvalá, vzpřímená, voskově hnědě žlutá, nezelená rostlina. Výška 20-40 (- 60) cm. Oddenek je krátký, plazivý, s četnými, silnými, hnízdovitě nakupenými kořeny. Lodyha je přímá, silná, lysá, rýhovaná. Listy drobné, šupinovité, pochvovité, bledohnědé, v počtu 4-5. Květenství je husté, až 13 cm dlouhé, má přibližně 3 cm v průměru, nese 5-50 květů, dolní květy jsou často poměrně oddálené. Listeny jsou čárkovitě kopinaté, dlouhé asi jako ½ semeníku nebo kratší. Semeník je lysý nebo žlaznatě pýřitý, má vřetenovitý tvar, je 6-8 mm dlouhý, jeho báze se zužuje do zkroucené stopky. Květy mají hnědavou až žlutohnědou barvu. Okvětní lístky jsou přílbovitě skloněné, zevní jsou poodstálé, vejčitě podlouhlého tvaru, 5-6 mm dlouhé. Vnitřní okvětní lístky jsou přibližně stejně dlouhé a o trochu užší. Pysk bez ostruhy je 1,0-1,2 cm dlouhý na bázi vydutý, dopředu zahnutý, na konci je rozeklaný do dvou velkých rozestálých zaokrouhlených laloků. Sloupek je dlouze válcovitý. Brylky jsou rozdělené každá do dvou částí, mají světle žlutou barvu, jsou bez stopečky. Plodem jsou oválné tobolky, které obsahují velké množství semen. Doba květu polovina května až začátek července. Roste od nížin do horského stupně. Nejlépe se mu daří ve stinných listnatých nebo smíšených lesích, především bukových. V čistě jehličnatých lesích se objevují zřídka. Roste na čerstvých, živinami a bázemi bohatých, humózních, středně hlubokých půdách. Roste jednotlivě nebo ve skupinkách na teplejších dřevních zbytcích nebo opadu. (Průša D., 2005) Foto.18 Hlístník hnízdák (Neottia nidus- avis) 26

3.3.10.Vstavač nachový (Orchis purpurea) Vytrvalá, vzpřímená, zelená, mohutná rostlina. Výška 30-70 (-90) cm.hlízy jsou kulovité nebo vejčité, kořeny jsou četné, tlusté. Lodyha je přímá, silná, olistěná v dolní části, nahoře pak víceméně bezlistá a někdy hnědonachově naběhlá. Listy jsou obvejčitě podlouhlé, rozestálé až poléhavé, na líci mastně lesklé, na rubu poněkud světlejší, mají délku 6-17 cm a šířku 2-7 cm. Květenství je mohutné, husté, zprvu kuželovité, později válcovité, má délku 6-15 cm. Listeny jsou vejčité, fialové, dlouhé asi jako 1/ 2-1/4 semeníku. Semeník je zelený nebo někdy fialově naběhlý, válcovitý, zkroucený a má délku 1,3-1,5 cm. Květy jsou velké, nápadné. Zevní okvětní lístky jsou široce vejčité, na konci zašpičatělé nebo přítupé, na bázi srostlé, na zevní straně nachové nebo hnědočervené, na vnitřní pak bledozelené až bělavé. Vnitřní okvětní lístky jsou menší, čárkovitě kopinaté, špičaté. Všechny dohromady jsou skloněné do krátké přílby, která je někdy zvonkovitě pootevřená. Pysk s ostruhou je bělavý, světle červený nebo světle fialový s tmavě červenými chomáčky hnědočervených papil, je v obrysu okrouhlý, hluboce trojdílný s postraními úkrojky úzce čárkovitými, odstálými a s prostředním úkrojkem o mnoho větším než oba postranní, pozvolna ke konci široce rozšířeným a hluboce srdčitě vykrojeným ve dva široké celokrajné laloky, mezi kterými je kratičký šídlovitý zoubek. Ostruha je válcovitá, tupá, na konci často zesílená, dlouhá asi jako 1/ 2 semeníku. Sloupek je krátký, vysoký do 4 mm, brylky jsou nazelenalé. Plodem jsou válcovité tobolky, které obsahují velké množství semen. Doba květu je květen až červen. Roste od nížin do pahorkatiny. Typickými stanovišti jsou světlé, listnaté lesy, lesní okraje a lesní světliny, křovinaté stráně. Roste na bázemi bohatších, sušších a humózních půdách, často na vápenci. (Průša D., 2005) Foto.19 Vstavač nachový (Orchis purpurea) 27

3.4.Charakteristika jednotlivých území 3.4.1.PP Augšperský potok Lokalizace Část nivy Augšperského potoka v Omnické vrchovině uprostřed rozsáhlého komplexu Podkomorských lesů, asi 1,5 km jihozápadně od Žebětína. (Mackovčin P., 2007) Území se nachází v katastrálním území Žebětín v nadmořské výšce 330 356 m. Výměra PP je 1,8470 ha. Předmět ochrany Lokalita je významná jako hnízdiště ptáků, místo rozmnožování obojživelníků a stanoviště ohrožených druhů rostlin ( prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a bradáček vejčitý (Listera ovata)) (Matuška P., 2005) Popis území Vlhké podmáčené louky v nivě levostranného přítoku Augšperského potoka přirozeně meandrujícího v mělce zaříznutém údolí byly v roce 1989 vyhlášeny jako chráněný přírodní výtvor. Později získalo území kategorii ochrany PP. Louka byla do roku 1984 pravidelně kosena, později bylo od tohoto hospodaření upuštěno. Pravidelné zásahy byly obnoveny před několika lety. Jedná se o kosení travních ploch a odstraňování náletových dřevin. (Matuška P., 2005) Na vlhkých až silně podmáčených loukách podél meandrujícího potůčku se vyvinula vegetace odpovídající nejblíže svazu Calthion s účastí charakteristických druhů, zejména blatouchu bahenního (Caltha palustris), skřípiny lesní (Scirpus sylvaticus), kakostu lučního ( Geranium pratense) a pcháče šedého (Cirsium canum). Z trav jsou to hlavně kostřava luční (Festuca pratensis), lipnice luční (Poa pratensis), medyněk vlnatý (Holcus lanatus), metlice trstnatá (Deschampsia caespitosa), bojínek luční (Phleum pratense) a psárka luční (Alopecurus pratensis). Z chráněných a ohrožených druhů rostlin na lokalitě roste především prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) jde o jedinou početnější lokalitu této orchideje na 28

území města Brna. Z dalších druhů je třeba jmenovat lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), kuklík potoční (Geum rivale), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) a bradáček vejčitý (Listera ovata). (Mackovčin P., 2007) Bohatý keřový lem kolem luk tvoří slivoň trnka (Prunus spinosa), krušina olšová (Frangula alnus), bez černý (Sambucus nigra), svída krvavá (Cornus sanguinea), kalina obecná (Viburnum opulus), líska obecná (Coryllus avelana) a další keře. Narušované druhy např. porytí prasete divokého obsazuje pionýrský podběl lékařský (Tussilago tartara). Koncem léta louka bohatě rozkvétá jedovatým ocúnem jesenním (Colchicum autumnale). (Matuška P., 2005) Mapa č.1 Lokalizace území PP (www.popuvky.webnode.cz) 29

3.4.2.PR Bosonožský hájek Lokalizace Lesní porosty na táhlém východním svahu asymetrického hřbítku v jižní části Žebětinského prolomu (k. 368 m n. m.) se nachází asi 2,5 km severozápadně od Bosonoh, západně silnice Veselka Žebětín. (Mackovčin P., 2007) Přírodní rezervace se nachází v katastrálním území Bosonohy v nadmořské výšce 300 360 m. Výměra PR je 46,77 ha. Rezervace byla vyhlášena roku 1985. Předmět ochrany PR Bosonožský hájek byla zřízena k ochraně genofondu území a k zachování jeho druhové rozmanitosti. (Bučková J., 2008) Přírodě blízká květnatá dubohabřina s bohatým výskytem teplomilných druhů rostlin a mimořádně významná mykologická lokalita. (Mackovčin P., 2007) Popis území Dosud byl ve sledovaném území zaznamenán výskyt 347 makromycetů. Nachází se zde mnoho teplomilných druhů hub, jeden druh dokonce jako na jediném místě v ČR. Vedle významné mykologické lokality je území známé výskytem vzácných vstavačovitých, zejména střevíčníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus). Byl zde zaznamenán výskyt celorepublikově silně ohrožené korálice trojklanné (Corallorhiza trifida) a dalších vzácných převážně teplomilných druhů rostlin. Vedle vzácných druhů flóry je území biotopem ohrožených druhů savců, ptactva, obojživelníků a entomofauny. K významným hodnotám území patří i přirozené lesní biocenózy ve stržových komplexech představující jedinečnou ukázku plynulého přirozeného vývoje lesa na kontaktu 1. dubového a 2. bukodubového vegetačního stupně. (Bučková J., 2008) V lesních pláštích se uplatňuje brslen evropský ( Euonymus europaeus), brslen bradavičnatý ( E. verrucosus), řešetlák počistivý ( Rhamnus cathartica), růže šípková (Rosa canina), svída krvavá (Swida sanguinea), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) a 30

krušina olšová (Frangula alnus), pomístně na eutrofizovaných půdách bez černý (Sambucus nigra). Vzácně se vyskytuje teplomilný dřín jarní (Cornus mas). V podrostu najdeme četné orchideje, např. střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vemeník zelenavý (P. chlorantha), hlístník hnízdák (Neottia nidus avis), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), kruštík růžkatý (E. muelleri), okrotici bílou (Cephalanthera damasonium) a korálici trojklannou (Corallorhiza trifida). (Mackovčin P., 2007) Mapa č.2 Lokalizace území PR (www.popuvky.webnode.cz) 31

3.4.3.Mokerský les Lokalizace Lokalita se nachází nad obcí Mokrá kolem vápencového lomu, asi 4 km severovýchodně od Brna. Na severu na lokalitu navazuje PR Údolí Říčky. Území zaujímající 106,97 ha s nadmořskou výškou 345 440 m. n. m. Území bylo navrženo na doplnění seznamu Natura 2000. Popis území Dominantním biotopem jsou karpatské dubohabřiny s prvky hercinských dubohabřin. Karpatské dubohabřiny jsou tvořeny habrem obecným (Carpinus betulus), dubem zimním (Quercus petraea), bukem lesním (Fagus sylvatica), modřínem opadavým (Larix decidua). V keřovém patře lze zaznamenat hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), zimolez obecný (Lonicera xylosteum), dřín obecný (Cornus mas), javor babyku (Acer campestre), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), jeřáb břek (Sorbus torminalis). V bylinném patře se setkáme např. se sasankou hajní (Anemone nemorosa), ostřicí chlupatou (Carex pillosa), hrachorem jarním (Lathyrus vernus), hrachorem černým (Lathyrus niger), zvonkem řepkovým (Campanula rapunculoides), jaterníkem podléškou (Hepatica nobilis) a mnoha dalšími. Vzácně se zde vyskytují i zástupci čeledi vstavačovitých - hlístník hnízdák (Neottia nidus avis), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia). V teplomilných doubravách se vyskytuje kamejka modronachová ( Lithospermum purpurocaeruleum), hlístník hnízdák (Neottia nidus avis), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) nebo vstavač nachový (Orchis purpurea). Území jako celek je ohroženo pokračujícím dobýváním vápence. Lesy jsou ohroženy těžbou a následným zaváděním stanoviště nepůvodními dřevinami. (Macková V, 2007) Foto.20 Stanoviště vstavače nachového v Mokerském lese 32

3.4.4.PR Obůrky-Třeštěnec Lolalizace Přírodní rezervace se nachází v nevyužívaném zářezu dálničního tělesa v Kuřimské kotlině cca 1,2 km na východ od Čebína mezi železniční tratí a silnicí Kuřim-Čebín v k.ú. Moravské Knínice. Přírodní rezervace se rozléhá na ploše 2,65 ha v nadmořské výšce 290-303 m. Rezervace byla vyhlášena v roce 1990. Předmět ochrany Hlavním cílem ochrany je zde zachování a udržování optimálních podmínek pro rozvoj vlhkomilných travobylinných společenstev se zvýšeným zaměřením na populace ohrožených druhů orchidejí. (Český svaz ochránců přírody, 2005) Popis území PR je tvořena vlhkomilnými travobylinnými společenstvy na prakticky trvale zamokřeném dně úvozu a společenstvy teplomilnými na svazích úvozu. Úsek západního svahu a jižní část dna úvozu jsou porostlé zapojeným porostem náletových dřevin. Celková expozice lokality je jižní až jihovýchodní. Středem území prochází drobná vodoteč zvodňovaná pouze během příznivých povětrnostních podmínek. Nejjižnější část území je degradována navážkami s rozvojem vegetace ruderálního charakteru a náletových dřevin (bez významných negativních dopadů na nejcennější plochy). Lokalita je obklopena rozsáhlými plochami zemědělsky obhospodařované půdy. Dřeviny jsou zastoupeny např. bezem černým (Sambucus nigra), borovicí lesní (Pinus sylvestris), břízou bělokorou (Betula pendula), osikou obecnou (Populus tremula), růží šípkovou (Rosa canina), topolem bílým (Populus alba), vrbou nachovou (Salix purpurea), vrbou bílou (Salix alba) nebo vrbou křehkou (Salix fragilis). (Český svaz ochránců přírody, 2005) V zářezu vznikly specifické stanovištní podmínky, díky nimž byly během následujících desetiletí osídleny řadou zvláště chráněných druhů, především orchidejí. (Mackovčin P., 2007) 33

Zvláště chráněné druhy bylin jsou zastoupeny prstnatcem pleťovým (Dactylorhiza incarnata), kruštíkem bahenním (Epipactis palustris), pětiprstkou žežulníkem hustokvětou (Gymnadenia conopsea subsp. densiflora), vemeníkem dvoulistým (Platanthera bifolia), sítinou slaniskovou (Juncus gerardii), a hořcem křížatým (Tretorhiza cruciata). (Český svaz ochránců přírody, 2005) Na dně úvozu každoročně vykvétá až kolem 150 rostlin prstnatce pleťového (Dactylorhiza incarnata), tisíce rostlin kruštíku bahenního (Epipactis palustris) a až 800 jedinců pětiprstky žežulníku hustokvěté (Gymnadenia conapsea subsp. densiflora). (Mackovčin P., 2007) Další významné druhy bylin zařazené na Červeném seznamu flóry ČR jsou zastoupeny hrachorem srstnatým (Lathyrus hirsutus), zeměžlučí spanilou (Centaurium pulchellum) a hořečkem brvitým (Gentianopsis ciliata). Další regionálně významné druhy jsou zastoupeny omanem vrbolistým (Inula salicina), bradáčem vejčitým (Listera ovata) nebo kruštíkem širolistým (Epipactis helleborine). (Český svaz ochránců přírody, 2005) Foto.21 Pohled na PR s pětiprstkou žežulníkem hustokvětou (Gymnadenia conopsea subsp. Densiflora) 34

3.4.5.NPR Hádecká planinka Lokalizace Národní přírodní rezervace se rozkládá na území Jihomoravského kraje v katastrálních územích Kanice a Maloměřice v jižní části Hádecké plošiny mezi Brnem a Bílovicemi nad Svitavou. Území se nachází v nadmořské výšce 408 m a má rozlohu 79,5 ha. Rezervace byla vyhlášena v roce 1950. Předmět ochrany Předmětem zvláštní ochrany je zachovaný, druhově bohatý komplex přirozených doubrav a bukových doubrav na území krasové plošiny Hády v jižní části Moravského krasu, s výskytem řady vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Předmětem zvláštní ochrany je rovněž soubor povrchových a podzemních krasových jevů. (http://www.epravo.cz) Popis území Jde především o velmi zachovalé lesní porosty dubohabřin, které souvisle pokrývají téměř celou plošinu i svahy k údolí Svitavy. Zdejší lesy se vyznačují přirozenou druhovou skladbou stromového patra (především dub zimní, habr, javor babyka, jasan) s hojným zastoupením keřů v podrostu, navíc je pro ně typické druhově velmi bohaté patro bylinné, v němž se mimo jiné vyskytuje řada orchidejí. Lesostepní společenstva nalezneme především na jižně a jihozápadně orientovaných hranách plošiny směrem do údolí Svitavy. Zde se častěji objevují teplomilné dřeviny např. dub pýřitý šípák (Quercus pubescens), v podrostu s modře kvetoucí kamejkou nachovou (Lithospermum purpurocaeruleum), či jeřáb břek (Sorbus torminalis) s listy podobnými javorům. Na skalních hranách nalezneme keř skalník temnoplodý ( spolu s drobnou růží bedrníkolistou (Rosa pimpinellifolia), z bylin např. koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) nebo kosatec nízký (Iris pumila). Výjimečnost národní přírodní rezervace Hádecká planinka mezi ostatními rezervacemi v CHKO Moravský kras však vynikne nejen při srovnání druhového spektra dřevin, ale zejména pestrosti bylinného podrostu. Zavítáme-li sem časně zjara ještě před olistěním stromů, překvapí nás množství žlutě rozkvetlých keřů dřínu obecného (Cornus mas). V lesním podrostu rozkvétá velké množství jarních bylin, které využívají vzácných slunečních paprsků propouštěných korunami neolistěných stromů. 35

V této době tu kvete například dymnivka plná (Corydalis solida), sasanka hajní (Anemone nemorosa), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), plicník měkký (Pulmonaria mollis), prvosenka jarní (Primula veris) či jaterník podléška (Hepatica nobilis). Na jaře se místy objevují nápadné květy okrotice bílé (Cephalanthera damasonium). Postupně se objevují další zajímavé rostliny, zejména vstavačovité vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), okrotice červená (Cephalanthera rubra), různé druhy kruštíků (Epipactis sp.), hlístník hnízdák (Neotia nidus-avis) i velmi vzácný sklenobýl bezlistý (Epipogium aphyllum). vesměs vzácné druhy Hádecké planinky. (Macková V., 2007) Foto.22 Pohled na NPR Hádeckou planinku s okroticí bílou (Cephalanthera damasonium) 36

3.4.6.PR Velká Klajdovka Lokalizace Jihovýchodní svah vyvýšeniny Hády v nejjižnější části Ochozských plošin, jenž je řazen do Moravského krasu, 250 m severozápadně od Líšně. Území zasahuje do k.ú. Maloměřic a Židenic. (Mackovčin P., 2007) Přírodní památka se nachází v nadmořské výšce 310-390 m o ploše 10,584 ha. Památka byla vyhlášena roku 1987. Předmět ochrany Jedinečný fragment výslunných stepních a lesostepních svahů s bohatým výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které v okolí zanikly v důsledku těžby vápence. (Mackovčin P., 2007) Popis území Je to lokalita se značnou ekologickou a vědeckou hodnotou s výskytem zvláště chráněných a významných druhů a neobyčejnou rozmanitostí hlohů. Velké plochy chráněného území jsou postiženy sukcesí křovin některých druhů (především svídy krvavé (Sorbus sanguinea), trnky obecné (Prunus spinosa), růže šípkové (Rosa canina), na úkor cenných travobylinných formací.. (psh.ecn.cz/vel_kla.htm) Vegetační kryt tvoří mozaika teplomilných trávníků, křovin, lemů a lesních porostů. (Mackovčin P., 2007) Z teplomilných dřevin se zde vyskytuje např. dub pýřitý šípák (Quercus pubescens), v horní části rezervace je zachovalý zbytek společenstva teplomilné doubravy s kamejkou modronachovou (Buglossoides purpurocaerulea). Hojné jsou porosty křovin, především hlohů (Crataegus sp.), častý je také dřín obecný (Cornus mas). Ve stepních porostech nalezneme nízké keříky růže bedrníkolisté (Rosa pimpinellifolia). Mezi typické druhy rostlin patří panonské druhy oman mečolistý (Inula ensifolia) a kručinkovec poléhavý (Cytisus procumbens) z čeledi vikvovitých. V pozdním létě stráně zpestří fialová barva květů hvězdice chlumní (Aster amellus ) a zvonku klubkatého (Campanula glomerata subsp. Farinosa). Po obvodu křovin a na déle nekosených místech se vyskytují druhy typické pro tzv. lemová společenstva, 37

rozsáhlé jsou zde porosty rudě kvetoucího kakostu krvavého (Geranium sanguineum), nalezneme také statnou třemdavu bílou (Dictamnus albus), či nenápadný smldník jelení (Peucedanum cervaria) z čeledi miříkovitých. Mezi nejvýznamnější druhy rostlin patří vstavač nachový (Orchis purpurea), který se v širším okolí Brna vyskytuje pouze zde. (psh.ecn.cz/vel_kla.htm) 38

3.4.7.VKP Růženin lom Lokalizace Území Růženina lomu se nachází mezi dvěma významnými územími PR Kavky a PR Velká Klajdovka. V jižní části chráněné krajinné oblasti Moravský kras, téměř na samém okraji Brna. (www.brno-city.cz) Popis území Jeho svahy, porostlé převážně listnatými lesy, i jižní křovinaté stráně jsou dodnes uznávanou přírodovědnou lokalitou. Kdysi otevřený vápencový lom postupně zcela změnil vzhled celého území a zničil velkou část unikátních stepních a lesostepních porostů. Více než polovina jižního svahu Hádů byla narušena těžbou vápence, definitivně ukončenou teprve v roce 1998. Činnost lomu však neznamenala jen zánik přírodovědných hodnot území. Těžbou zde dokonce vznikly zcela nové biotopy významné pro některé nové ohrožené rostliny a živočichy. V čelní stěně však vyvěrá vydatný pramen, díky němuž nebylo možno dno lomu zcela zavézt. Na okraji nové navážky proto vznikla soustava jezírek s hloubkou až dva metry, jejichž okraje velmi záhy začali osidlovat noví živočichové i rostliny. Význačnější druhy rostlin sem byly zdaleka přinášeny větrem nebo do lomu pronikaly z přilehlých stepních porostů. Postupně se zde objevilo přes deset ohrožených rostlinných druhů, mezi nimiž najdeme například nebývale velkou populaci kruštíku bahenního (Epipactis palustris), slanomilnou zeměžluč spanilou (Centaurium pulchellum) nebo jediný zachovaný zbytek hádecké populace teplomilného pelyňku pontického (Artemisia pontica). V okrajích rákosin a v jejich okolí je v ranních hodinách slyšet pestrou směsici hlasů zpěvného ptactva. Kromě nepřeberného množství vodního hmyzu se tu brzy objevilo i několik druhů ryb a v kamení si našla svůj domov užovka obojková (Natrix natrix). Celé území tak tvoří krajinářsky i ekologicky téměř dokonalý harmonicky vyvážený celek. (Macková V., 2007) 39

4.METODIKA A VÝSLEDKY 4.1.Floristický průzkum Floristický průzkum na vybraných lokalitách byl proveden floristickou inventarizací vyšších rostlin na celém území se zaměřením na výskyt orchidejí. Výsledkem je inventarizační seznam. 4.2.Fytocenologický průzkum Složení fytocenologického snímku: popis a lokalizace snímku, datum včetně letopočtu, svažitost a orientace ke světovým stranám, nadmořská výška, velikost plochy v m 2, celková pokryvnost, pokryvnost jednotlivých pater Abundance - početnost Dominance - poměr počtu jedinců dané populace k celkovému počtu jedinců, vyjádřená v % Pokryvnost - procento povrchu zakrytého jedinci daného druhu při kolmém pohledu shora nebo udává v procentech poměr plochy zaujaté svislým průmětem nadzemních orgánů členů populace k celkovému rozměru plochy Fytocenologický průzkum byl hodnocen dle abundance a dominance podle stupnice Braun-Blanqueta 5 pokryvnost 75 100 % 4 pokryvnost 50 75 % 3 pokryvnost 25 50 % 2b pokryvnost 15 25 % 2a pokryvnost 5 15 % 2m pokryvnost 5 % 1 pokryvnost pod 5, dosti hojně až roztroušeně + - pokryvnost zanedbatelná, roztroušeně r ojediněle Mechorosty nebyly k této studii určovány. 40

Fytocenologické zařazení bylo prováděno podle Katalogu biotopů České republiky Druhová kombinace Dominantní druhy (Dm)-druhy tvořící podstatnou část biomasy jednotlivých porostních pater Diagnostické druhy(dg)-druhy vyskytující se hlavně v daném biotopu, zatímco ve většině jiných biotopů jsou vzácné nebo chybějí Druhy s hojnějším výskytem v daném biotopu. (Chytrý M, 2001) 4.3.Výsledky 4.3.1.Porovnání bylinného patra ve dvou po sobě jdoucích vegetačních sezónách se zaměřením na vstavačovité V lesních společenstvích (Mokerský les, NPR Hádecká planinka, PR Velká Klajdovka) bylo sledování změn prováděno na ploše cca 500 m 2. Na lučním společenstvu v PR Obůrkách-Třeštěnec probíhalo pozorování na celé lokalitě. Místa fytocenologických snímků tvořila vždy jádro sledovaného území. Mokerský les V roce 2007 bylo na lokalitě pozorováno celkem šest druhů čeledi vstavačovitých a to okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), kruštík bahenní (Epipactis palustris), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), hlístník hnízdák (Neottia nidus avis), vstavač nachový (Orchis purpurea). Tab.2 Mokerský les, 2007 Zástupci Počet Okrotice bílá 2 Okrotice dlouholistá 1 Kruštík bahenní 3 Vemeník dvoulistý 5 Hlístník hnízdák 2 Vstavač nachový 7 41

V celém území Mokerského lesa byly nalezeni jmenovaní zástupci čeledi Orchidaceae v hojném počtu. Vstavač nachový se nacházel pouze v jednom místě (vedle cesty s dopravníkem z kamene). V roce 2008 počet jedinců na sledovaném území některých zástupců vzrostl, naopak u okrotice dlouholisté se již výskyt na daném místě nepotvrdil. Tab.3 Mokerský les, 2008 Zástupci Počet Okrotice bílá 1 Okrotice dlouholistá 0 Kruštík bahenní 4 Vemeník dvoulistý 6 Hlístník hnízdák 2 Vstavač nachový 10 Významná vzrůstající tendence je pozorována zejména u vstavače nachového, u kterého se potvrdila i v roce 2009, kdy počet jedinců vzrostl na 15. NPR Hádecká planinka V roce 2007 se na dané lokalitě vyskytovali tři zástupci (okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), hlístník hnízdák (Neottia nidus avis)) Tab.4 NPR Hádecká planinka, 2007 Zástupci Počet Okrotice bílá 4 Vemeník dvoulistý 11 Hlístník hnízdák 3 Počet jedinců v roce 2008 se nijak významně nezměnil. Výraznější pokles byl zaznamenán jen u vemeníku dvoulistého. Tab.5 NPR Hádecká planinka, 2008 Zástupci Počet Okrotice bílá 4 Vemeník dvoulistý 6 Hlístník hnízdák 2 42

Výskyt vemeníku dvoulistého se v roce 2009 přiblížil opět k počtu z roku 2007, a to na 10 jedinců. PR Velká Klajdovka V roce 2007 se na daném území vyskytoval pouze jeden druh čeledi vstavačovitých (okrotice bílá), který řadíme mezi nejběžnější. Tab.6 PR Velká Klajdovka, 2007 Zástupce Počet Okrotice bílá 7 V následujícím roce se výskyt okrotice bílé potvrdil. Počet však klesl na dva jedince. Na lokalitě byly zjištěny známky poškození rostlin člověkem a proto toto číslo nemuselo být odpovídající. V roce 2009 byla okrotice nalezena v počtu dvanácti jedinců. Toto zjištění z části potvrdilo spekulace o poškození rostlin na daném území. PR Obůrky-Třeštěnec V této přírodní rezervaci se vyskytují 4 druhy orchidejí.(kruštík bahenní (Epipactis palustris), bradáček vejčitý (Listera ovata), prstnatec pleťový ( Dactylorhiza incarnata) a pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea). Množství jedinců všech jmenovaných druhů bylo v obou sledovaných vegetačních obdobích vysoké. Počet jedinců lze odhadnou na desítky až stovky. Toto vysoké množství je doloženo na přiložených fotografiích. Foto.23 Pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea). 43