Náš Domov 42/2017 Říjen 2017
Říjen narozeniny budou slavit Macek Jiří 4.10.1926 91 let Fňouk Miloš 09.10.1956 61 let Jáklová Danuška 14.10.1933 84 let Šimková Vlasta 17.10.1922 95 let Šedinová Eva 19.10.1923 94 let Mádlová Anna 26.10.1921 96 let K narozeninám přejeme všem oslavencům, aby se jim splnilo vše, co si přejí a k tomu ještě mnoho štěstí, pevné zdraví a úsměv ve tváři!!!
Barták František 4. říjen Hák František 4. říjen Vyskočil František 4. říjen Kodymová Eliška 5. říjen Suchomelová Eliška 5. říjen Podzimková Věra 8. říjen Svobodová Věra 8. říjen Tarantová Věra 8. říjen Zakouřilová Věra 8. říjen Svátek v říjen slaví Státní svátky 28. 10. Den vzniku samostatného československého státu Významné dny 1. 10. Mezinárodní den seniorů 1. 10. Mezinárodní den lékařů 1. 10. Světový den cyklistiky 1. 10. Světový den vegetariánství 1. 10. Mezinárodní den hudby 2. 10. Světový den hospodářských zvířat 2. 10. Mezinárodní den nenásilí 4. 10. Mezinárodní den zvířat 4. 10. Světový den lidských sídel 5. 10. Mezinárodní den úsměvu 5. 10. Světový den učitelů 9. 10. Světový den pošty 10. 10. Světový den zraku 10. 10. Světový den proti trestu smrti 12. 10. Světový den artritídy 12. 10. Začíná Světový týden kostí a kloubů
13. 10. Mezinárodní den za omezení přírodních katastrof 14. 10. Světový den standardů 15. 10. Mezinárodní den bílé hole 16. 10. Světový den výživy 16. 10. Světový den páteře 16. 10. Mezinárodní den proti McDonald's 17. 10. Mezinárodní den proti chudobě 17. 10. Světový den úrazů 20. 10. Den stromů 20. 10. Světový den proti osteoporóze 20. 10. Mezinárodní den kuchařů 22. 10. Mezinárodní den balbutiků 24. 10. Světový den Organizace spojených národů (OSN) 24. 10. Světový den pro rozvoj informací 24. 10. Začíná Týden za odzbrojení 29. 10. Světový den mrtvice 31. 10. Den UNICEF 31. 10. Světový den spoření Co bylo 7.9. mňam smaženice
5.9. jsme si za krásného odpoledne užili Zahradní slavnost se vším všudy děkujeme
a pokračovali jsem i 25.9. na vinobraní
Plníme Vaše přání Zastesklo se nám po pejskovi
Co bude. PO 2.10. 9:00 ČTENÍ 15:00 DEN SENIORŮ - HANKŮV DŮM ÚT 3.10. 14:00 CHYTRÉ HLAVIČKY ST 4.10. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ČT 5.10. 9:30 DOPOLEDNÍ POSEZENÍ PÁ 6.10. 9:00 DOPOLEDNÍ KLUB XXXX PO 9.10. 9:00 ČTENÍ ÚT 10.10. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 14:00 CHYTRÉ HLAVIČKY ST 11.10. 10:00 ŘÍMSKOKATOLICKÁ MŠE ČT 12.10. 9:00 DOPOLEDNÍ KLUB PÁ 13.10. 9:30 DOPOLEDNÍ POSEZENÍ XXXX PO 16.10. 9:00 ČTENÍ 10:00 SETKÁNÍ S VEDENÍM DOMOVA ÚT 17.10. 14:00 CHYTRÉ HLAVIČKY ST 18.10. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ČT 19.10. 9:00 DOPOLEDNÍ KLUB PÁ 20.10. 9:30 DOPOLEDNÍ POSEZENÍ XXXX PO 23.10. 9:00 ČTENÍ ÚT 24.10. 14:00 CHYTRÉ HLAVIČKY ST 25.10. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ČT 26.10. 9:30 DOPOLEDNÍ POSEZENÍ PÁ 27.10. 9:00 DOPOLEDNÍ KLUB XXXX
PO 30.10. 9:00 ÚT 31.10. 14:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU CHYTRÉ HLAVIČKY Pro zasmání
Řešení z minulého čísla: Malá nápověda:..snad všichni jsme tam někdy byli Václavské náměstí v Praze TAK KDOPAK UHODL? A dnes: Nápověda:..jízdenky prosím.
Jak vznikly.. boty Bota je starší než pyramidy Nejstarší dochovaný nález bot byl objeven při archeologických průzkumech horských jeskyní v Arménii. Byl vyroben z jednoho kusu hovězí usně a pro delší životnost a vlastnosti vyčiněn rostlinným olejem. Stáří se odhaduje přibližně na 5 500 let, je tedy starší než Stonehenge nebo některé egyptské pyramidy! Důkazy v podobě jeskyních maleb nalezených ve Španělsku a starých cca 15 000 let však svědčí o tom, že lidé si vyráběli jednoduchou obuv už mnohem dříve. Jako materiál sloužila zvířecí kůže, kožešina, lýko a kůra stromů. Kvůli izolaci byly boty vycpány trávou nebo senem. evoluce V průběhu historie obuv procházela velmi různorodým rozvojem v závislosti na dostupných materiálech, lokálním klimatu, životních podmínkách a potřebách lidí, sociální příslušnosti, tradicích a módě. Od jednoduchých mokasín z jednoho pruhu kůže, antických sandálů, přes středověké bohatě zdobené šlechtické střevíce, jezdecké kožené holinky, dřeváky a třeba vysoce hřejivé kožešinové boty inuitů až k dnešním technologiím obuvnického průmyslu. U každého typu bot, který se dnes ve světě vyskytuje, najdeme jeho
předchůdce, pokud se vydáme po stopách stovky a tisíce let zpět do minulosti. Boty pouze ve svátek Ať už byly v jednotlivých historických érách zvyklosti jakékoli, nejrozšířenější obutí bylo ve všech dobách jednoznačně žádné obutí! Boty byly pro běžný lid velkou vzácností, která se opatrovala, šetřila a dědila v rodině. Používaly se pouze ve zvlášť nevlídných podmínkách daných počasím a terénem nebo ve svátky a výjimečné příležitosti. A tak to zůstalo až do průmyslové revoluce 19.století, kdy do obuvnictví vtrhly nové výrobní postupy, šicí stroje a podrážky z vulkanizovaného kaučuku. Od té doby začalo se snazší dostupností bot prudce narůstat množství lidí obutých, a to napříč všemi sociálními vrstvami. Na přirozenou chůzi se zapomnělo Dnes žijeme v době materiálního dostatku, v pohodlí a bezpečí. Nemusíme denně bojovat o holý život, přežití, trpět kvůli úrazům, poraněním, omrzlinám. Je to skvělá doba! Jen je třeba uvědomit si jednu základní věc. Boty vznikly kvůli ochraně nohou v náročných klimatických a terénních podmínkách. Ale to je vše, nic víc, nic míň. Všechnu ostatní práci zvládnou zdravé nohy samy, další funkce bot nejsou potřeba!
Během posledních dekád urbanizované lidstvo uvízlo v chronickém obouvání a zbytečném nadužívání bot. Vznikla spousta předsudků a mýtů, které nám brání je odložit. Naše nohy ale potřebují, abychom se alespoň část aktivního dne pohybovali naboso! Bosá chůze je pro nás důležitá z mnoha různých důvodů a udržuje nohy v dobré kondici a zdraví. Rozhovor s p. Oldřichem Zábrodským Narodil jsem se 23. 8. 1952 ve Dvoře Králové nad Labem. Ale vůbec to tak nemuselo být. Moje maminka totiž, když byla ještě mladá slečna, šla z Mukačeva se sovětskou armádou do Čech. Měla na sobě bílé šaty a všude bylo bláto. Nechtěla se umazat a tak šlo po kraji u lesa. Ostatní šli v blátě a najednou jeden voják zakřičel pozor a strhnul mamku do bláta. Málem šlápla na minu. Ale naštěstí se jí nic nestalo. Proto jsem se za čas mohl narodit já a moji dva bratři. Bydleli jsme s rodičema v pronajatém domku v Kuksu. Táta pracoval na státním statku a máma v továrně na zubní protézy. Měli jsem doma různá zvířata, třeba prase, slepice, králíky. Jako děti jsme se zvířaty musely pomáhat. Nejraději jsem měl šedobílou kočku Mindu. Měl jsem moc rád koně. Ty jsme doma neměli, ale pamatuju se, že jsem dostal jako dárek hračku koňského spřežení s kočárem. To se mi moc líbilo. S bráchou nás jednou mamka poslala nakrmit kuřata. To žrádlo hrozně hezky vonělo, byly v tom vajíčka, strouhanka a kopřivy. No a my jsme to s bráchou těm kuřatům snědli. Za trest jsme potom museli holýma rukama natrhat nové kopřivy. Jídlo mě přitahovalo od mala. Byl jsem vychován na slovenské kuchyni. Mamka udělala hustou polévku, já myslel, že je to omáčka, tak jsem si k tomu dal knedlíky. Ta se divila. Různé kombinace mi nikdy nevadily.
Když jsem byl dítě prodělal jsem dětskou obrnu. Špatně jsem se pohyboval a blbě vyslovoval. Tak o mě nikdy žádná holka neměla zájem. Mamka se mnou pořád běhala po doktorech. Nakonec ji poradil obyčejný venkovský doktor. Řekl jí ať jím rybí tuk, a ať mi s ním maže nohy. Do 8 let jsem lezl po čtyřech a okolo desátého roku jsem začal chodit o holi. Do školy jsem chodil v Kuksu, od mala jsem měl plnou invaliditu. Mohl jsem pracovat jen pár měsíců v roce. Dělal jsem proto většinou hlídače, buď ve fabrice, nebo na zámku v Kuksu. Taky jsem přes zimu topil v hospodě a v kině. Pamatuji si, jak jednou před plesem, jsem vytápěl sál a hodil jsem do kamen strouhací kostky, které jsme používali, aby při tanci lépe klouzala podlaha. Lidé se začali sbíhat, protože z komína šlehal modrý plamen. Hrozně mně bavilo focení. Náš soused mi dal foťák a brával mě sebou po Čechách na focení krajin. Některé fotky mám dodnes. Jezdili jsme vlakem nebo autobusem, měl jsem ty cesty moc rád. Viděl jsem různé krajiny, byl jsem až na Moravě, netušil jsem, jak je naše země veliká. Chtěl jsem se podívat i do rodiště mojí matky do Mukačeva, ale to bylo příliš daleko. Když moji rodiče zemřeli, bydlel jsem s bratrem. Jenže po letech onemocněl, byl v nemocnici a mě odvezli do domova v Žirči, protože sám bych to doma nezvládnul. V té době jsem již nemohl tak dobře chodit ani o holích. No a pak mi řekli, že se domů již nevrátím, byt byl moc veliký, byly tam schody, tak ho dali jiné rodině. Já zůstal v Žirči do té doby, než nás přestěhovali pak sem do Roháčovky. V Žirči to pro mě bylo lepší, že jsem si na vozíku mohl zajet třeba do obchodu nebo do hospody. Byla tam krásná zahrada a velký park, ve kterém si člověk mohl popovídat i s cizími lidmi. Tady se nedostanu nikam, ale zase je tu lepší vybavení, sprcha, počítač, balkón. Počítač, tak ten mě opravdu baví, nejradši si tam prohlížím různé mapy a jídlo. Nevím, proč
jsem tak praštěnej, ale čtu si tam různé recepty a líbí se mě, jak jsou nafocený obložený mísy. Jednou bych takovou chtěl ochutnat, ale když vidím ty ceny, tak to asi nevyjde. Děkujeme za příběh a příště třeba s Vámi s radostí pro Vás připravily Andrea Kejzarová a Pavlína Fridrichová