Rodina z pohledu Křesťanské sociální etiky ETF 203
Křesťanská sociální etika Vědecký obor součást teologické etiky. Stanovuje etické principy, zásady a normy, které se týkají nikoli chování jedince (= individuální etika), ale správného fungování sociálních struktur institucí (rodina, ekonomika, politika, zákony, kultura, sociální sluţby atd.). V tom je rozdíl oproti etice v sociální práci (Fischer), i teologické etice pro praxi (Milfait), které se týkají především rozhodování jednotlivého sociálního pracovníka. Jako kaţdá teologie vychází z Bible a z tradice církve. Těsně souvisí s filozofií, politologií, sociologií, ekonomikou. Samostatný předmět ve 3. ročníku Jaboku a PSP ETF M. Martinek 204 2
Sociální nauka katolické církve Katolická církev se v posledních 20 letech tímto tématem intenzivně zabývala a vytvořila ucelený systém názorů na sociální témata, který povaţuje za závazný pro své členy a za závaţný návrh pro všechny lidi dobré vůle (sociální nauka církve SNC). Vyjádřila ho v dokumentech magisteria a nejnověji v Kompendiu sociální nauky církve (2004, česky 2007). Ostatní církve nemají takto systematické vyjádření, procházejí vlastním vývojem, ale v poslední době se stále více podílejí na sociálním myšlení katolické církve; některé dokumenty vydávají společné ekumenické komise (např. u nás Pokoj a dobro). M. Martinek 204 3
Oblasti křesťanské sociální etiky Úroveň státní: Politika (GS II-4) Hospodářství (GS II-3) Práce Rodina (GS II-) Vzdělání, kultura, média (GS II-2) Úroveň globální: Ekologie Mír (GS II-5,) Sociální spravedlnost (GS II-5,2) M. Martinek 204 4
Rodina jako první přirozené společenství Součást Boţího plánu, ustanovena při stvoření člověka: Gn 2,8; 2,24;,8. První přirozené společenství, které se těší vlastním nezadatelným právům, střed ţivota společnosti. Rodina má primární postavení vůči společnosti a státu; stát musí rodinu chránit a podporovat. Rodina má ústřední postavení pro osobu: v ní se člověk rodí a roste. Rodina přispívá jedinečným a nenahraditelným způsobem k dobru společnosti. M. Martinek 204 5
Manželství jako základ rodiny Nutným předpokladem vzniku a existence rodiny je manţelství. Manţelství je veřejně potvrzený svazek muţe a ţeny; jeho charakteristickými znaky jsou jednota, nerozlučnost, věrnost a plodnost. Ţádná veřejná moc nesmí zrušit přirozené právo na manţelství ani modifikovat jeho základní vlastnosti nebo cíle. Katolická církev chápe manţelství jako svátost: svazek muţe a ţeny je potvrzen samotným Bohem. M. Martinek 204 6
Teologie manželství Základní biblické texty: Gn -2; Mt 9,4-9; Ef 5,25-32. Podle křesťanského pojetí je manţelství Trvalé ţivotní společenství muţe a ţeny (to předpokládá věrnost a nerozlučnost) Zaměřené k jejich společnému dobru a k plození a výchově potomků (cíl) Uzavřené odpovídající právní formou. Tyto principy manţelství povaţují křesťané za dané přirozeným právem tedy tím, které se vztahuje na všechny lidi (nejen na katolíky a nejen na křesťany). Proto křesťané povaţují trvalou monogamní rodinu za základ náboţenské i civilní společnosti a odmítají všechny jiné formy souţití (mnohoţenství, mnohomuţství, více následných manţelství, kolektivní rodiny, nesezdaná partnerství, registrované partnerství homosexuálů apod.). Na těchto principech se shodují všechny křesťanské církve (s rozdílnostmi v konkrétních aplikacích), prosazují je také křesťansky orientovaní politici a zákonodárci. M. Martinek 204 7
Mt 9, 3 2 3 Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: Je dovoleno propustit manţelku z jakékoli příčiny? 4 Odpověděl jim: Nečetli jste, ţe Stvořitel od počátku muţe a ţenu učinil je? 5 A řekl: Proto opustí muţ otce i matku a připojí se k své manţelce, a budou ti dva jedno tělo; 6 takţe jiţ nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! 7 Namítnou mu: Proč tedy Mojţíš ustanovil, ţe muţ smí propustit svou manţelku tím, ţe jí dá rozlukový lístek? 8 Odpoví jim: Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojţíš dovolil propustit manţelku. Od počátku to však nebylo. 9 Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží. 0 Učedníci mu řekli: Jestliţe je to s muţem a ţenou takové, pak je lépe se neţenit. On jim odpověděl: Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno. 2 Někteří neţijí v manţelství, protoţe jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní neţijí v manţelství, protoţe je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří neţijí v manţelství, protoţe se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to můţe pochopit, pochop. M. Martinek 204 8
Ef 5, 2 33 2 V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: 22 ţeny svým muţům jako Pánu, 23 protoţe muţ je hlavou ţeny, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. 24 Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ţeny mají být ve všem podřízeny svým muţům. 25 Muţi, milujte své ţeny, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, 26 aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; 27 tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. 28 Proto i muţi mají milovat své ţeny jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ţenu, miluje sebe. 29 Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale ţiví je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev; 30 vţdyť jsme údy jeho těla. 3 Proto opustí muţ otce i matku a připojí se k své manţelce, a budou ti dva jedno tělo. 32 Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. 33 A tak i kaţdý z vás bez výjimky ať miluje svou ţenu jako sebe sama a ţena ať má před muţem úctu. M. Martinek 204 9
Manželství a rozvod KSNC 225: Povaha manţelské lásky vyţaduje stálost manţelského vztahu a jeho nerozlučitelnost. Skutečnost, ţe do občanských právních systémů byla uvedena moţnost rozvodu, vedla k rozšíření relativistického pojímání manţelského svazku, coţ se projevilo jako opravdová sociální rána. Církev toleruje pouze odloučení manţelů za trvání manţelského svazku, nikoli zrušení manţelství. Uznává také moţnost občanského (nikoli církevního!) rozvodu, pokud je jediným moţným způsobem, jak zajistit určitá oprávněná práva, jako je péče o děti nebo ochrana majetku (KKC 2383). Občansky rozvedení partneři však zůstávají vázáni církevním manţelstvím, proto nemohou uzavřít další církevní sňatek. M. Martinek 204 0
Papeţ František vyvolal nový mediální rozruch soukromým telefonickým rozhovorem s rozvedenou a znovu provdanou ţenou, kterou údajně utěšoval, ţe můţe jít ke svatému přijímání. Církev přitom svaté přijímání pro znovu sezdané oficiálně neumoţňuje. "Řekl, ţe je zbavena všech hříchů, ţe ţehná celé její rodině, ţe má od nynějška volnost jít k přijímání, a poţádal, abychom se za něho modlili," řekl argentinské rozhlasové stanici Cadena3 nový manţel ţeny. Papeţ prý vyloţeně ţeně řekl, aby dotyčného kněze ignorovala a šla do jiného kostela. Údajně přitom pronesl poznámku, ţe "jsou někteří kněţí papeţštější neţ papeţ". M. Martinek 204
ČCE: sňatek rozvedených Rozvod je zářezem v lidském ţivotě, pádem, který bez ohledu na míru zavinění poznamenává oba manţele i jejich děti. Podíl viny na rozpadu manţelství je třeba brát váţně. Avšak stejně váţně je třeba chápat zvěst o boţí milosti a odpuštění. Ve světle odpuštění a moţnosti nového začátku lze v ČCE poţehnat manţelství rozvedených. Předsvatební rozhovor můţe být příleţitostí k vyznání podílu viny a k zvěstování odpuštění. Rozhovor tohoto druhu nemá být výslechem či poukazováním na morální slabiny; charakterem se blíţí spíše zpovědi. M. Martinek 204 2
CČSH: Druhé manželství Je-li uzavíráno druhé manţelství, pak jen za předpokladu předcházející svátosti pokání, v němţ oba manţelé předstoupí před Boha s vědomím, ţe jiţ nejméně jednou došlo k lidskému selhání v manţelství, prosí Boha o nové poţehnání a jeho přítomnost v novém manţelském svazku. Věřící je povinen se ve druhém manţelství snaţit, aby v něm neopakoval chyby a selhání z manţelství prvního. M. Martinek 204 3
Nerozlučitelnost manželství v pojetí východních církví Rozvod a nové manţelství vychází u východních církví z předpokladu, ţe manţelství jako svátost není nějakým magickým aktem, ale darem lásky Boţí. Člověk je ale tvorem velmi nestálým a křehkým, který často hřeší. V této situaci můţe prosit Boha o proniknutí manţelství láskou, ale můţe se také ukázat neschopný rozvíjet lásku ve společném ţivotě. Církev můţe potvrdit, ţe Boţí láska nebyla přijata, a můţe tolerovat rozluku a povolit nové manţelství. Východní církve zastávají stanovisko, ţe církev musí mít moţnost chránit nevinného manţela před důsledky hříchu jeho partnera. Nepovaţuje se také za normální, aby vynucená zdrţenlivost, která je zavazující pro určité společenství, byla jako trest vynucována na těch, kteří byli zrazeni a opuštěni svým partnerem. Z tohoto důvodu východní církve, opírajíce se o Matoušovu klauzuli a učení některých církevních Otců, nevylučují možnost nového manželského svazku. V pravoslavné teologii je rozvod vnímán pouze jako dispenz udělený nevinné straně s tím, že nauka o nerozlučitelnosti manželství zůstává zachována. M. Martinek 204 4
Důvody rozvodu: pravoslavná církev / Cizoloţství. Matouš: kaţdý, kdo propouští svou manţelku mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoloţství; a kdo by se s propuštěnou ţenou oţenil, cizoloţí. 2/ Bigamie: uzavření nového manţelství, před ukončením předcházejícího manţelství smrtí, rozvodem, nebo zrušením. 3/ Zlý úmysl: jeden z manţelů projevuje úmysl usmrtit svého partnera. 4/ Silný otřes: zlé a amorální jednání, např. úmyslný potrat. Úmyslné porušování pravidel dobrých mravů nevytváří moţnost pokojného souţití partnerů. 5/ Opuštění manţela. 6/ Rozhodnutí vést mnišský ţivot: je třeba souhlasu druhého manţela. 7/ Neschopnost vést pohlavní ţivot: porucha před vznikem manţelství utajovaná, trvá určitý čas po uzavření manţelství a existuje i v průběhu konání rozvodového procesu. 8/ Duševní choroba: dlouhodobá, neumoţňuje duchovní souţití manţelů. 9/ Malomocenství. Tento důvod, je historického charakteru. Dnes, kdy je tato nemoc léčitelná, převládají názory ţe nemusí být důvodem rozvodu. 0/ Nezvěstnost. V případě, ţe je jeden z manţelů formálně vyhlášen za nezvěstného. M. Martinek 204 5
Katolická církev: Nesezdané partnerství Smilstvo je tělesné spojení svobodného muţe se svobodnou ţenou, kteří neuzavřeli manţelství. Závaţně odporuje důstojnosti osob a lidské pohlavnosti, přirozeně zaměřené jak na dobro manţelů, tak na plození a výchovu dětí. Kromě toho je to těţké pohoršení, jestli se tím mravně kazí mládeţ. KKC, 2353 M. Martinek 204 6
CČSH: Nesezdané partnerství Partneři, kteří odmítají uzavřít manţelství, se ve většině případů vědomě či nevědomě vyhýbají plné zodpovědnosti vzít na sebe všechny úkoly a těţkosti, které s manţelstvím a rodinou souvisejí. Také jejich stupnice ţivotních hodnot bývá v rozporu s hodnotami, které pro nás stanovil Bůh. Není moţno souhlasit s nesezdaným souţitím na zkoušku, které v současné době často praktikuje mládeţ, ani takovým nesezdaným souţitím, které si partneři představují jako stav trvalý. M. Martinek 204 7
Rodina je pro církev a společnost velice cenným a důleţitým prvkem, říká papeţ a s ohledem na synodu podotýká: Klade se obrovský důraz na otázku rozvedených, coţ je aspekt, o kterém se jistě bude diskutovat. Pro mne jsou ale stejně tak zásadním problémem nové návyky mladých lidí. Mladí lidé v naší době neuzavírají manţelství a dávají přednost neformálním svazkům. Co tu má dělat církev? Vypudit je ze svého srdce? Anebo se k nim přiblíţit, pochopit je a snaţit se jim přinést Boţí slovo? dotazuje se papeţ a prohlašuje: Osobně zastávám posledně jmenovanou pozici. M. Martinek 204 8
Nesezdané partnerství ČCE Samostatný soubor (pdf) M. Martinek 204 9
Homosexualita Homosexualita označuje vztahy mezi muţi nebo ţenami, kteří pociťují pohlavní přitaţlivost, výlučně nebo převáţně, k osobám téhoţ pohlaví. Během staletí a v různých kulturách se projevuje velmi rozmanitými způsoby. Její psychický zrod zůstává z velké části nevysvětlitelný. Tradice, opírající se o Písmo svaté, které představuje homosexuální vztahy jako velkou mravní spoušť, vţdy prohlašovala, ţe homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené. Odporují přirozenému zákonu. Odlučují pohlavní úkon od předávání ţivota. Nejsou plodem opravdového citového a pohlavního doplňování se. V ţádném případě nemohou být schvalovány. Nezanedbatelný počet muţů a ţen má hluboce zakořeněné homosexuální sklony. Toto zaměření, které se objektivně vymyká řádu, je pro většinu z nich zkouškou. Proto mají být přijímání s úctou, soucitem a jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace. Takové osoby jsou povolány naplnit Boţí vůli ve svém ţivotě, a jsou-li křesťany, spojit těţkosti, s nimiţ se mohou setkat v důsledku svého stavu, s obětí Pána na kříţi. Homosexuální osoby jsou povolány k čistotě.. Skrze ctnost sebeovládání, jeţ vychovává k vnitřní svobodě, často skrze podporu nezištného přátelství, modlitbu a svátostnou milost mohou a mají se postupně a rozhodně přibliţovat ke křesťanské dokonalosti. (KKC 2357 2359) M. Martinek 204 20
Společné stanovisko deseti církví k přijetí zákona o registrovaném partnerství homosexuálů Níţe podepsané církve se společně obracejí na prezidenta republiky a na Senát Parlamentu ČR se ţádostí, aby bylo odmítnuto přijetí zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví. Jsme přesvědčeni, ţe rodina je základní sloţkou společnosti a je nenahraditelná. Manţelství muţe a ţeny je důleţité pro zdravý vývoj dětí, které potřebují zázemí a pocit bezpečí. To jim dává společenství s otcem a matkou. Dobře fungující rodina je nejlepším předpokladem zdravé společnosti v budoucích generacích. Demografická křivka v České republice prozrazuje nízkou porodnost, ve které jsme se dostali na předposlední místo ve světovém měřítku. O to důleţitější potom je, aby rodině byla přiznána v naší společnosti váţnost a úcta. Obáváme se, ţe celková atmosféra české společnosti nepřeje stabilitě manţelství, soudrţnosti rodiny a péči o děti. Nepovaţujeme za náleţité jakékoliv snahy o vytváření alternativy k heterosexuálnímu manţelství, jakoţto nutnému předpokladu zdravého vývoje dětí. M. Martinek 204 2
V naší demokratické společnosti není nikdo pronásledován a lidé kromě rodiny vytvářejí různá společenství mezilidské pomoci. Není zde žádný důvod k tomu, aby právě typ soužití homosexuálů byl preferován před jinými. Domníváme se, že přijetí zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví povede k dalšímu oslabení významu rodinného života a povede k chaosu v hodnotové orientaci, zejména mladé generace. Jako křesťané jsme přesvědčeni, ţe naše společnost potřebuje posílit právní a sociální postavení rodiny, jakoţto základní jednotky společnosti, včetně odpovědného rodičovství. Jménem uvedených církví: Mons. Jan Graubner,, předseda České biskupské konference ThDr.. Pavel Černý, Th.D.. předseda Rady Církve bratrské ThMgr.. Vladislav Volný, biskup Slezské církve evangelické a.v. ThDr.. Kryštof, PhD., arcibiskup praţský a českých zemí Pravoslavné církve Rudolf Bubík, biskup Apoštolské církve PhDr. Dušan Tillinger,, Evangelická církev a.v. v ČR Mgr. Josef Červeňák, superintendent Evangelické církve metodistické Mgr. Jaroslav Pleva, předseda Úzké rady Jednoty bratrské Ing. Vladislav Donát, předseda Bratrské jednoty baptistů Pavel Šimek, předseda Církve adventistů sedmého dne 0. ledna 2006 M. Martinek 204 22
Stanovisko Synodní rady ČCE k otázce zákona o registrovaném partnerství Synodní rada ČCE rozumí důvodům vzniku zákona o registrovaném partnerství v tom smyslu, ţe zákon se snaţí odstraňovat praktické problémy, tvořící překáţky souţití osob stejného pohlaví. Občanská společnost uţ dávno nepřijímá tradiční křesťanskou morálku s dřívější samozřejmostí, tradiční pilíře morálky jsou opouštěny, společnost na sebe bere odpovědnost za tvorbu morálních hodnot nových. V šíři a hloubce změn tradičních hodnot ţivota, ke kterým došlo a dochází je legalizace podmínek souţití osob stejného pohlaví pouze malou částí. Synod Českobratrské církve evangelické v roce 999 v rámci svého poselství naznačil úkol církve takto: Chceme se učit rozumět jejich (tj. homosexuálů) problémům a zřetelně jim povědět, že ve společenství církve mají své důstojné místo. M. Martinek 204 23
Lidé jinak sexuálně orientovaní zůstávají napořád Boţím stvořením a patří jim naše láska, úcta a respekt. Chceme být schopni spoluţít s lidmi homosexuálně orientovanými a pomáhat jim ţít ve společenství s druhými, i s těmi, kteří se na ně zatím dívají přezíravě. Manţelství rozumíme jako jedinečné příleţitosti k objevování a proţívání všech krás ţivota a k odpovědnému plnění ţivotních úkolů člověka ve vzájemné věrnosti a důvěře. Proto máme za správné, aby rodinné zázemí pro růst dítěte poskytovalo láskyplné a věrné souţití muţe a ţeny. Naopak jsme přesvědčeni, ţe před lidmi i před Bohem je špatné jakékoliv souţití, do něhoţ člověk vstupuje, aniţ by s právy přijal i povinnosti a trvalou odpovědnost za svého partnera. Podobně špatné je jakékoli souţití, v němţ jedna bytost poniţuje nebo zneuţívá druhou, i souţití, řízené úmysly konzumními, zištnými či sobeckými. Praha, 24. ledna 2006 M. Martinek 204 24
Rodinná politika není sociální politika! Sociální politika: řeší situace potenciální nebo reálného sociálního vyloučení rodina ţijící v chudobě, rodina s dítětem se zdravotním postiţením, rodina s domácím násilím Rodinná politika: chrání a podporuje rodinu zajišťuje dostatečný příjem pro rodiče pečující o děti, pro nezaopatřené děti, nabízí moţnosti pro předškolní výchovu, pro sloučení rodičovských a kariérních rolí M. Martinek 204 25
Sociální zabezpečení rodiny Pravidla volné soutěţe zvýhodňují ty, kdo do rodiny vkládají málo nebo nic, a znevýhodňují ty, kdo do ní vkládají hodně, např. tím, ţe mají více dětí (PD 50). To by měl kompenzovat sociální systém. V současné ekonomicko-politické situaci v ČR je rodina znevýhodněna: Ekonomika: specificky rodinné výkony nejsou na trhu ţádané kdo vychovává děti, ten realizuje výkony mimo trh: Činnost v rodině by měla být uznána i společensky a toto uznání by se mělo projevit i v jejím finančním ocenění (PD 5). Politika: systém rodinných a rodičovských příspěvků privileguje bezdětnost a penalizuje rodičovství. Rodiny s více dětmi jsou u nás sociálně nejpostiţenější skupinou obyvatel (PD 5). M. Martinek 204 26
Důsledky Demografie: stárnutí populace důchodová krize; úbytek počtu obyvatel příleţitost pro imigranty z jiných kultur Kvalita budoucích generací: neúplné rodiny, nevlastní rodiče, ústavní výchova absence bazální důvěry a muţských i ţenských vzorů Hodnotový systém: výchova k individualismu, egoismu, konzumismu M. Martinek 204 27
http://www.rodiny.cz: Fakta o rodině NCR je nestátní neziskovou organizací, jejímţ cílem je monitorovat společenské podmínky, které se vztahují k rodině, podporovat a iniciovat prorodinné aktivity v naší zemi, přinášet zahraniční zkušenosti v oblasti rodinné politiky i konkrétní nabídky pro rodiny, podporovat zdravé, fungující rodiny a pomáhat vytvářet prorodinné klima ve společnosti. Bylo zaloţeno v r. 996 Českou biskupskou konferencí a jeho činnost respektuje zorný úhel pohledu katolické církve. V pastorační práci se angaţuje jako koordinační a informační centrum pro diecézní a regionální centra pro rodinu. M. Martinek 204 28