Poučení z japonského zemětřesení a tsunami v roce 2011 Abstrakt Dne 11. března 2011 zasáhlo východní pobřeží japonského ostrova Honšú zemětřesení následované mohutnou vlnou tsunami, která způsobila rozsáhlé škody v regionech Tohoku a Kanto. Katastrofa značně poškodila zdravotnický systém v oblasti, což drasticky snížilo možnost reagovat na hromadný výskyt postižených. Během prvotní fáze odezvy se autoři podíleli na aktivitách záchranných lékařských týmů vyslaných do postižené oblasti již v den katastrofy. Poměr počtu poraněných vůči počtu zemřelých nebo pohřešovaných obětí při katastrofě 2011 (0,31, tj. 5994 : 19371) byl mnohem nižší než při tsunami v Thajsku v roce 2004 (1,01, tj. 8457 : 8393) nebo při zemětřesení v Japonsku v roce 1995 (6,80, tj. 43792 : 6437). Různý výsledek poměru při různých katastrofách ukazuje, že zdravotnická odezva na přírodní katastrofu musí být přizpůsobena konkrétní situaci, aby byla co nejúčinnější a zabránilo se dalším úmrtím. Z lékařského pohledu je po přírodních katastrofách velmi důležité snažit se o prevenci zbytečných dalších úmrtí. K tomu je důležité zajistit kvalitní přenos informací a uvědomit si, které jsou nejdůležitější všeobecné i specifické cíle záchranných aktivit: rychlé vyhledání a záchrana postižených, včasné poskytnutí prvotní zdravotní péče na místě, v evakuačních centrech a v blízkých nemocnicích, definitivní péče v nemocnicích určených pro příjem pacientů po katastrofách, evakuace do nepostižených oblastí. Autoři navrhují postupy, které by mohly pomoci úřadům při organizaci záchranných akcí po katastrofě. Klíčová slova: tsunami zemětřesení lékařská informatika krizové plánování. Dne 11. března 2011 ve 14.46 hod. vypuklo zemětřesení v Japonsku o síle 9.0 stupňů Richterovy stupnice s epicentrem při východním pobřeží japonského ostrova Honšú. Zemětřesení vyvolalo obrovskou vlnu tsunami, která způsobila značné škody v regionech Tohoku a Kanto. Přesný rozsah škod je stále předmětem hodnocení, ale k datu 13. 1. 2012 dosáhl počet zemřelých obětí 16131, dále 3240 pohřešovaných a 5994 poraněných. Tato katastrofa značně narušila zdravotnický systém v Japonsku a drasticky snížila jeho schopnost zvládnout ošetření velkého počtu poraněných obětí. V první fázi odezvy se autoři podíleli na 1
činnosti několika lékařských týmů vyslaných do postižené oblasti, aby tam poskytovaly zdravotní péči. Zkušenosti autorů Mobilizovali jsme rychle tým lékařské pomoci při katastrofě a ještě v den katastrofy, asi 9 hodin po jejím vzniku, jsme kolem půlnoci dorazili do města Sendai v prefektuře Miyagi. Nebylo možné se dostat do míst postižených tsunami po silnicích, protože byly zasypány velkým množstvím trosek. Záchranné akce byly navíc ztíženy výpadkem nebo nedostatkem dodávek elektřiny, vody a plynu v postižených oblastech. Nedostatek benzínu přetrvával ještě 4 týdny kvůli poškození distribuční sítě vlivem tsunami a dočasnému přerušení práce některých rafinérií. Telefonní služby byly v prvních 2 3 dnech také přetíženy a komunikace byla možná jen díky satelitním mobilním telefonům. Problém s komunikací vážně narušil zdravotnické záchranné aktivity a přes rychlou mobilizaci lékařských týmů nebylo v prvních 24 hodinách možné začít účinně pracovat kvůli nedostatku informací. V postižené oblasti byl také nedostatek zdravotnického materiálu, do nemocnice ve městě Kesennuma, kde náš tým začal působit, byly v prvém týdnu po zemětřesení zcela přerušeny dodávky zdravotnického materiálu i léčiv. Poměr počet poraněných : počet pohřešovaných nebo mrtvých Poměr počtu poraněných vůči počtu mrtvých a pohřešovaných u zemětřesení 2011 je 0,31, tj. 5994 : 19371, toto číslo je mnohem nižší než u tsunami v Thajsku 2004 (1,01; 8457 : 8393) nebo u zemětřesení v Japonsku 1995 (6,80; 43792 : 6437) viz Tabulka 24-1. U dřívějších zemětřesení se tento poměr odhaduje na 3, přestože vlivem faktorů pro každý region specifických se počty obětí velmi liší. Různé výsledky u různých typů katastrof ukazují, že je potřeba přizpůsobit průběh záchranných prací typu katastrofy. Jedním z poučení ze zemětřesení 1995 je nutnost transportu ve velkém rozsahu u pacientů se závažným poraněním a následky, jako např. Crush syndrom. Při zemětřesení 2011 však počet poraněných nebyl tak vysoký a transport v tak velkém rozsahu nebylo nutno organizovat, i když letecká záchranná služba byla k dispozici. Vzhledem k nižšímu výskytu vícečetných poranění, popálenin a crush syndromu oproti předpokladům, lékařské týmy se soustředily zvláště v akutní fázi na pomoc v evakuačních centrech. Ve dnech následujících po katastrofě a dalších 8 týdnech se spíše než zdravotní problémy následkem tsunami (např. postižení plic tsunami lung ) vyskytovaly problémy se 2
zhoršením chronických chorob jako hypertenze a diabetes a s nedostupností pravidelně užívaných léků na tyto choroby. Pružné přizpůsobení záchranných aktivit pomůže zlepšit účinnost lékařské odezvy na katastrofu a zabránit zbytečným úmrtím, proto by i plánování mělo být přizpůsobeno typu a závažnosti katastrofy, a tedy charakteristickým poraněním či onemocněním za daných okolností, a také možnostem a dostupnosti zdravotnického systému. Nový model Z lékařského hlediska je zřejmé, že po rozsáhlé katastrofě je nutno zabránit zbytečným dalším úmrtím. K tomu je nutné mít dostatek informací o situaci a určit si obecné i specifické cíle lékařských záchranných prací. Pro tyto účely navrhují autoři postup nazvaný řetězec přežití po katastrofě (Obr. 24-1.), který by měl pomoci řídicím pracovníkům při organizaci záchranných prací. Tento návrh se týká všech aktivit, které by měly být provedeny po vzniku přírodní katastrofy, a měl by pomoci zachránit život dalším ohroženým obětem díky rychlé realizaci jeho článků: rychlé vyhledání a záchrana postižených, včasné poskytnutí prvotní zdravotní péče na místě, v evakuačních centrech a v blízkých nemocnicích, definitivní péče v nemocnicích určených pro příjem pacientů po katastrofách, evakuace do nepostižených oblastí. Významnou roli při koordinaci záchranných aktivit hraje včasné předávání informací. V akutní fázi po zemětřesení 2011 v postižené oblasti nefungoval internet, v budoucnu by tyto sítě měly být budovány s vyšší odolností proti poškození a/nebo s možností náhradního spojení. Navrhovaný řetězec přežití po katastrofě ukazuje koncepci záchranných aktivit a pomáhá zdravotnickému personálu najít své místo v rámci těchto činností. 3
Tabulka 24-1. Charakteristika tří přírodních katastrof Katastrofa zemětřesení Kobe Japonsko 1995 zemětřesení a tsunami Japonsko 2011 tsunami Thajsko 2004 datum 17. ledna 1995 11. března 2011 26. prosince 2004 poškození infrastruktury závažné závažné vč. dodávek nafty a benzínu nepoškozena nemocnice poškozeny poškozeny většinou bez poškození zvýšený počet pacientů týdny až po určité době, týdny dny počet poraněných 43792 6121 8457 počet mrtvých nebo pohřešovaných poměr poranění : mrtví a pohřešovaní typická poranění 6437 19824 8393 6,80 0,31 1,01 úrazy, crush syndrom zhoršení již existujících onemocnění aspirace, úrazy 4
Obr. 24-1. Řetězec přežití po katastrofě Řetězec je univerzální koncepcí zdravotnických záchranných prací v akutní fázi po katastrofě, má napomoci místním úřadům při koordinaci záchranných aktivit. Lze ho využít i při koordinaci záchranných prací v užším měřítku, např. na místě neštěstí. V Japonsku se na místní správě podílí také policejní a hasičské vedení, zástupci zdravotnictví jsou v roli poradců. Důkladné vyhodnocení situace místními úřady Rychlé vyhledání a záchrana Definitivní ošetření v okolních k tomu určených nemocnicích Prvotní péče na místě a v evakuačních centrech Převoz do nepostižených oblastí 5