UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PRÁVNICKÁ FAKULTA PROBLÉMY INSTITUTU VAZBY

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PRÁVNICKÁ FAKULTA Katedra trestního práva PROBLÉMY INSTITUTU VAZBY Diplomová práce Lucie Knoblochová Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Jiří Herczeg, Ph.D. Praha květen 2012

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci na téma Problémy institutu vazby vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala panu Doc. JUDr. Jiřímu Herczegovi, PhD., vedoucímu této diplomové práce, za jeho odbornou pomoc a vedení při jejím zpracování. Mé poděkování patří dále celé mé rodině a mému snoubenci, za jejich trpělivost a podporu nejen během vytváření této diplomové práce, ale i v průběhu celého mého studia. Lucie Knoblochová

Obsah Úvod... 6 ČÁST 1: POJEM VAZBY.... 8 1.1. Pojem a definice... 8 1.2. Základní rysy vazby... 8 1.3. Rozdíl mezi vazbou a trestem... 10 1.4. Platná právní úprava... 11 ČÁST 2: ÚSTAVNÍ A MEZINÁRODNĚPRÁVNÍ PRINCIPY VAZEBNÍHO ŘÍZENÍ.... 13 2.1. Osobní svoboda podle ústavního práva ČR... 13 2.2. Osobní svoboda podle mezinárodního práva... 14 ČÁST 3: MATERIÁLNÍ VAZEBNÍ PRÁVO.... 16 3.1. Zákonné podmínky vazby... 16 3.2. Důvody vazby... 17 3.2.1. Vazba útěková... 18 3.2.2. Vazba koluzní... 21 3.2.3. Předstižná vazba... 23 3.3. Zpřísněné důvody vazby... 25 3.4. Možnosti nahrazení vazby... 28 3.4.1. Záruka zájmového sdružení občanů nebo důvěryhodné osoby... 31 3.4.2. Písemný slib obviněného... 33 3.4.3. Dohled probačního úředníka... 33 3.4.4. Peněžitá záruka... 34 3.4.5. Analýza statistických údajů a výsledky dotazníkových šetření... 35 ČÁST 4: FORMÁLNÍ VAZEBNÍ PRÁVO.... 39 4.1. Rozhodnutí o vzetí do vazby... 39 4.1.1. Rozhodnutí o vzetí do vazby v přípravném řízení... 40 4.1.2. Rozhodnutí o vzetí do vazby v řízení před soudem... 41

4.2. Trvání vazby... 44 4.2.1 Rozhodování o dalším trvání vazby... 45 4.3. Přezkoumávání důvodnosti vazby... 46 4.3.1. Žádost o propuštění z vazby... 47 4.3.2. Stížnost proti rozhodnutí o vazbě... 48 4.3. Vazební zasedání... 49 4.4. Právo být slyšen... 51 ČÁST 5: ZVLÁŠTNÍ PŘÍPADY VAZBY.... 54 5.1. Vazba mladistvého... 54 5.1.1. Podmínky pro vzetí do vazby... 54 5.1.2. Trvání vazby v řízení ve věcech mladistvých... 56 5.1.3. Nahrazení vazby u mladistvých... 57 5.2. Vazba předběžná... 58 5.3. Vazba vydávací... 59 5.4. Vazba vyhošťovací... 60 ČÁST 6:PRÁVNÍ ÚPRAVA VAZBY VE FRANCII.... 61 ČÁST 7: SHRNUTÍ A ÚPRAVA DE LEGE FERENDA.... 64 ZÁVĚR... 67 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 68 Abstrakt... 71 Abstract... 73

Úvod Omezení svobody člověka pro účely trestního řízení je obsahem a zároveň složitou právní otázkou trestního práva nejen od počátku jeho moderní podoby, ale historicky ještě mnohem dříve. S rozvojem učení o základních lidských právech a svobodách se však tato otázka ještě více komplikuje, proto je nutná nejen přesná a vyvážená právní úprava, ale též bezchybný postup orgánů činných v trestním řízení. Institut vazby bezpochyby patří mezi jeden z nejkomplikovanějších instrumentů trestního práva procesního, který si zaslouží hluboké zkoumání, neboť nikdy nelze s klidným svědomím říci, že právní úprava je již zcela dostačující, ba dokonce dokonalá, a zároveň pro orgány činné v trestním řízení vhodně uchopitelná a pro účely trestního řízení účelná. A právě složitost a zároveň snaha o to, pokusit se poodkrýt zákonitosti institutu vazby, mne přesvědčily k tomu, abych si toto téma vybrala jako téma své diplomové práce. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi širokou materii, rozhodla jsem se na prvním místě zaměřit zejména na zásadní otázky tohoto tématu, a pouze na okraj jsem se zmínila například o zvláštních případech vazby. Z důvodu omezeného rozsahu této práce jsem byla nucena také vynechat historii tohoto institutu, ačkoliv se jedná o materii neméně zajímavou. Cílem této práce bylo též poodkrýt určité instituty i z praktického hlediska. Podle mého názoru je tento pohled velmi důležitý, protože často ukáže, jak moc se praxe odlišuje od litery zákona. Má práce vychází ze stavu k 1. 1. 2012, kdy vstoupila v platnost novela trestního řádu č. 459/2011 Sb., která dosti podstatně změnila jisté části vazebního řízení. Jejím cílem bylo především zjednodušení vazebního řízení, což bylo sice velmi potřebné, otázkou však je, nakolik se tento záměr podařilo uskutečnit. Střetávají se zde dva částečně protichůdné zájmy. Je to na jedné straně zájem o co největší možné odbřemenění orgánů rozhodujících o vazbě a na druhé straně zachování práv obviněných. Snahy o zefektivnění a urychlení práce soudů často naráží na judikaturu Ústavního soudu a 6

Evropského soudu pro lidská práva. Bohužel se často zapomíná právě na to, že plné uplatnění práv obviněných záleží do velké míry na schopnosti soudů včasně a pružně reagovat, což se při dnešní přetíženosti těžko uskutečňuje. Tyto otázky jsou však již blíže rozpracovány v následujících kapitolách a tvoří obsah této práce. Nejdříve se však na úvod podíváme na samotný pojem vazby, abychom s tímto termínem a smyslem tohoto institutu mohli dále pracovat. Text práce vychází z právního stavu platného a účinného k 1. 5. 2012. 7

ČÁST 1. Pojem vazby 1.1. Pojem a definice Vazba je jedním ze zajišťovacích institutů trestního řízení, jejichž úkolem je zajistit přítomnost toho, proti komu se vede trestní řízení. Tyto instituty jsou upraveny v zákoně č.141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen trestní řád). Vedle vazby jsou těmito instituty předvolání, předvedení, zadržení a příkaz k zatčení. Definic vazby se vyskytuje celá řada. V právnickém slovníku je vazba popsána jako zajišťovací úkon v trestním řízení, jímž se osoba obviněná z trestného činu zajišťuje pro trestní řízení a výkon trestu. 1 Pravděpodobně nejvýstižnější definici podal V. Mandák: Vazba je institut trestního řízení, jehož použitím je obviněný na základě rozhodnutí soudu dočasně zbaven osobní svobody, aby mu bylo zabráněno vyhýbat se trestnímu stíhání nebo trestu, mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání nebo pokračovat v trestné činnosti. 2 1.2. Základní rysy vazby Vazba jako ultima ratio Vazba je výjimečné opatření. Uplatní se jako opatření procesně nezbytné. Tento princip je výslovně vyjádřen v návětí 67 TrŘ konstatováním, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, ; dále také nemožností vzetí do vazby obviněného stíhaného pro typově méně závažné trestné činy. 3 1 Hendrych, D. a kol. Právnický slovník. 2. rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 1099 2 Mandák, V. Zajištění osoby obviněného v československém trestním řízení. Praha: Orbis, 1975, str.65-66 3 Růžička, M., Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. Praha: C. H. Beck, 2004, str.371 8

Zásada zdrženlivosti a přiměřenosti Vazba by měla být užita jako opatření, které nejlépe povede k dosažení účelu trestního řízení, avšak zároveň nebude nepřiměřeně zasahovat do základních práv a svobod osoby, vůči níž je uplatňována a bude šetřena její osobnost v mezích daných povahou vazby. 4 Zásada zdrženlivosti se promítá např. do nejvyšší přípustné doby vazby, do nepřípustnosti vazby u méně typově závažných trestných činů, do opatření nahrazujících vazbu. 5 Zásada subsidiarity Tato zásada zdůrazňuje, že vazba má být použita jen tehdy, pokud jejího účelu nelze dosáhnout mírnějším způsobem, např. použitím opatření nahrazujících vazbu. Mandák hovoří o tzv. nutném zlu. Společnost zbavuje svobody osobu, která ještě nebyla pravomocně odsouzena a hledí se na ni jako na nevinnou, v souladu se zásadou presumpce neviny. 6 Zásada proporcionality Vazba se nepoužije v případech, kdy by její uložení znamenalo nepoměrně přísné opatření v poměru k projednávané věci a očekávané sankci. Fakultativnost vazby Vazba je vždy fakultativní prostředek, neexistují případy jejího obligatorního použití, s výjimkou vydávací vazby. V ostatních případech záleží pouze na úvaze soudu po posouzení konkrétního případu. Do vazby lze vzít pouze obviněného Vazba je přípustná pouze v případě, že bylo vůči konkrétní osobě zahájeno trestní stíhání. Vzhledem k tomu, že zákon stanoví poměrně krátké lhůty k rozhodnutí o vazbě, 4 Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P., a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. přepracované vydání. Praha : C.H. Beck, 2003, str. 306 5 Růžička, M., Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. Praha: C. H. Beck, 2004, str.371 6 Mandák, V. Zajištění osoby obviněného v československém trestním řízení. Praha: Orbis, 1975, str. 67. 9

nevyžaduje se, aby skutečnosti, z nichž se vychází v přípravném řízení, měly formu procesních důkazů. Často jsou podkladem úřední záznamy o podaných vysvětleních, opisy rejstříku trestů atd. Není potřeba, aby již v této fázi řízení byla jistota, že osoba je pachatelem. Vyžaduje se tzv. vyšší stupeň pravděpodobnosti. Je třeba dosažení určité fáze podezření, která se někdy nazývá práh podezření dostatečný k zahájení trestního stíhání. 7 Onemocnění není překážkou vazby Onemocnění obviněného není skutečností, která by bránila vzetí do vazby, nebo setrvání v ní. Nepřichází v úvahu pouze tehdy, pokud zdravotní stav obviněného je takový, že odpadají obavy, že by mohl koluzně jednat (např. je trvale upoután na lůžku, nemůže komunikovat, či je v bezvědomí). Pokud není zdravotním stavem koluzní jednání vyloučeno, je povinností věznice zajistit náležité léčení obviněného, a to i přes zvýšené finanční náklady. Pokud není možné zajistit zdravotní péči ve věznici, poskytne se mu ve zdravotnickém zařízení mimo věznici. Ostrahu obviněného poté zajišťuje nejbližší věznice. 8 1.3. Rozdíl mezi vazbou a trestem Rozdíl mezi vazbou a trestem odnětí svobody: Ačkoliv je oběma institutům společné dočasné zbavení svobody, jejich smysl a účel je odlišný. Trest představuje sankci za spáchaný trestný čin a jeho účelem je ochránit společnost před pachatelem, zabránit mu v dalším páchání trestné činnosti a působit výchovně na pachatele i ostatní členy společnosti. S trestem je i spojeno morální odsouzení. 7 Růžička, M., Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. Praha: C.H. Beck, 2004, str.391 8 R 18/2001 nebo Růžička, M., Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. Praha: C. H. Beck, 2004, str.381 10

Naproti tomu vazba je prostředek zajišťovací. Jelikož je v této fázi obviněný stále považován za nevinného, v rámci presumpce neviny, neuplatní se zde výchovný cíl jako u trestu. I vazba má však ochrannou funkci. Chrání společnosti tím, že případnému pachateli zabrání v útěku nebo v maření důležitých skutečností nebo v tom, aby dokonal nebo opakoval trestný čin. Přesto pro obviněného, který byl vzat do vazby, se jedná o velmi citelný zásah. Často bývá vazba vnímána mnohem hůře než trest. Podle vazební psycholožky Irmy Krylové je to způsobeno především nejistotou výsledku. Ve vazbě nevíte, kdy budete propuštěn. Ta největší nejistota přichází zvenčí. Nevědí, jak probíhá vyšetřování, kdy začne soud, nemají každodenní zprávy od rodiny. Při výkonu trestu je to jiné. Vězni mají své jisté, jejich život určuje vězeňský řád, režim a pravidla, což často působí uklidňujícím dojmem. 9 1.4. Platná právní úprava Základem našeho právního řádu je ústavní zákon č.1/1993 Sb. Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod č.2/1993 Sb. V článku 8 Listiny je zakotvena úprava vazby, která je dále rozvedena dalšími prameny práva. Základním pramenem právní úpravy vazebního řízení je zákon č.141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), konkrétně hlava IV. zajištění osob a věcí. Zvláštní případy vazby upravují hlava XXI. oddíl 4., vazba vyhošťovací a hlava XXV. vazba vydávací. Vazbu mladistvého upravuje zákon č.218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). 9 KRYLOVÁ, Irma. Vazební psycholožka: Ve vězení vidíme spíše sebelítost. IDNES.cz : OnaDnes.cz [online]. 9.2.2009, X, [cit. 2011-03-01]. Dostupný z WWW: <http://ona.idnes.cz/vazebni-psycholozka-ve-vezeni-vidime-spisesebelitost-pgr-/vztahy-sex.aspx?c=a090206_104449_psychologie_bad>. 11

Výkon vazby upravuje zákon č.293/1993 Sb., o výkonu vazby. Prováděcím předpisem je Řád výkonu vazby, vyhláška Ministerstva spravedlnosti č.109/1994 Sb. Dalším důležitým pramenem je zákon č.555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži ČR. Další podrobnosti upravují vyhlášky č.37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy a č.23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství a instrukce Ministerstva spravedlnosti č.1/2002 SiS, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. Nyní se podíváme na ústavní a mezinárodní úpravu, která stanoví základní kritéria pro omezování osobní svobody a pro vazbu. 12

ČÁST 2. Ústavní a mezinárodněprávní principy vazebního řízení Podstatou vazby jako zajišťovacího opatření je dočasné zbavení svobody na základě zákona. Svoboda člověka patří mezi základní práva a její ochrana je zaručena jak v mezinárodních dokumentech zajišťujících ochranu základních práv a svobod (zejména Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech) tak i v ústavních pramenech České republiky (Listina základních práv a svobod a Ústava České republiky) 2.1. Osobní svoboda podle ústavního práva ČR Základní úprava ochrany osobní svobody je obsažena v Listině základních práv a svobod (dále jen Listina) v čl. 8. Nejedná se o osobní svobodu v nejširším smyslu, ale především o garanci v trestním právu procesním. Porušením osobní svobody člověka se rozumí především její fyzické omezení nebo odnětí, pokud takový zásah není v souladu s ústavně vymezenými podmínkami. 10 Čl. 8 odst. 2 první věta: Nikdo nesmí být stíhán či zbaven svobody jinak, než z důvodů a způsobem stanoveným zákonem. Z toho vyplývá, že pokud má do osobní svobody zasáhnout státní moc, musí mít ke stíhání nebo zbavení osobní svobody výslovné zákonné zmocnění. 11 Čl. 8 odst. 5: Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Čl. 8 odst. 6: Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. 10 Pavlíček, V. a kol. Ústavní právo a státověda II. Díl. Ústavní právo České republiky Část 2., Praha: Linde 2004, str. 87. 11 Pavlíček, V. a kol. Ústavní právo a státověda II. Díl. Ústavní právo České republiky Část 2., Praha: Linde 2004, str. 88. 13

Podrobnosti stanoví zákon č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu. Důvodem pro takové opatření může být například ohrožení pacienta nebo jeho okolí ve stavu intoxikace, nakažení vážnou nemocí, nemožnost vyžádat si souhlas pacienta při nutné potřebě provedení život zachraňujícího léčebného zákroku. O každém takovém převzetí do ústavní zdravotnické péče musí být informován soud, který o přípustnosti s konečnou platností rozhodne. Odstavce 3 a 4 uvádějí podmínky zákonného zadržení a zatčení obviněného nebo podezřelého, včetně zákonných lhůt. Tyto lhůty se počítají od okamžiku k okamžiku, tedy od hodiny, kdy byla osoba zadržena/zatčena, do hodiny uplynutí lhůty. Je nerozhodné, zda počátek nebo konec lhůty připadá na den pracovního klidu nebo noční dobu. 12 K dodržení lhůt v těchto případech slouží služby soudců, státních zástupců a policie. 2.2. Osobní svoboda podle mezinárodního práva V mezinárodním právu v oblasti ochrany osobní svobody jsou nejdůležitější tyto dokumenty: Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (dále jen MPLP) a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen EÚLP). Oba dokumenty se shodují v tom, že každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost, a že zbavení svobody může nastat pouze na základě řízení, které je v souladu se zákonem (čl. 9 odst. 1 MPLP a čl. 5 odst. 1 EÚLP). Čl. 5 EÚLP dále stanoví taxativní výčet případů, kdy může dojít ke zbavení svobody, např. při zákonném uvěznění po odsouzení příslušným soudem, při zákonném zatčení k zabránění šíření nakažlivé nemoci nebo z důvodu nepodrobení se rozhodnutí soudu atd. Pod písmenem c) je uveden důvod zákonného zatčení nebo jiného zbavení svobody osoby za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k domněnce, že je nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu nebo v útěku po jeho spáchání. 12 Pavlíček, V. a kol. Ústavní právo a státověda II. Díl. Ústavní právo České republiky Část 2., Praha: Linde 2004, str. 90. 14

Tímto uzavřeným výčtem možných případů zbavení svobody se zabraňuje svévoli a neoprávněnosti při rozhodování příslušných orgánů a znemožňuje státům rozšiřování dalších důvodů. Každý, kdo je zatčen, musí být neprodleně seznámen s důvody svého zatčení a musí být ihned předveden před soudce nebo jinou k tomu zmocněnou úřední osobu a má právo být souzen v přiměřené lhůtě nebo propuštěn (čl. 5 odst. 2, 3 EÚLP a čl. 9 odst. 2, 3 MPLP). Požadavek přiměřenosti se vztahuje na trvání vazby, nikoliv na délku řízení. Trvání vazby nemůže tedy překročit přiměřenou lhůtu. Podle rozhodnutí soudu ve věci Kalašnikov proti Rusku 13 se však přiměřená lhůta trvání vazby stanoví se zřetelem k okolnostem případu. Je třeba zajistit, aby každé zadržené osobě bylo sděleno, proč byla zbavena svobody, tedy právní i skutkové důvody, a to neprodleně. (viz Čonka proti Belgii). 14 Není obecným pravidlem, aby osoby čekající na trestní řízení byly drženy ve vazbě, propuštění však může být podmíněno zárukami, že se dostaví na předvolání k soudnímu jednání (čl. 9 odst. 3 MPLP a čl. 5 odst. 3 EÚLP). Každá osoba nacházející se ve vazbě má právo na řízení před soudem, který urychleně rozhodne o zákonnosti zadržení. Pokud je vazba nezákonná, musí být osoba propuštěna a má právo na odškodnění (čl. 9 odst. 4 a 5 MPLP a čl. 5 odst. 4 a 5 EÚLP). V takovém případě porušení Úmluvy poskytnou odškodnění vnitrostátní orgány. Nyní již máme podklad pro další zkoumání vazby, další kapitola se proto bude zabývat podmínkami, za jakých je možné vazbu uvalit a také opatřeními, kterými lze vazbu nahradit. 13 Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, SV. 5, Praha: C. H. Beck, 2002, str. 232 14 Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, SV. 3, Praha: C. H. Beck, 2002, str. 119 15

ČÁST 3. Materiální vazební právo Pod pojmem materiální vazební právo se rozumí souhrn hmotněprávních předpokladů vazby. Je tvořeno především zákonem vymezenými důvody vazby. Ačkoliv toto materiální právo upravuje hmotněprávní úpravu, náleží do práva procesního. 15 3.1. Zákonné podmínky vazby Do vazby lze vzít podle 67 TrŘ. pouze obviněného, tedy osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání. Novela trestního řádu č. 265/2001 Sb. přinesla zásadní změnu ve způsobu, jakým se zahajuje trestní stíhání proti obviněnému. Dříve se tento úkon prováděl formou opatření, tzv. sdělení obvinění. Nyní se trestní stíhání zahajuje vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání a jeho oznámením (tedy doručením nebo vyhlášením) obviněnému. Odlišnost oproti předchozí úpravě je především v tom, že sdělení obvinění bylo sice přezkoumatelné, ale nebylo možné podat proti němu řádný opravný prostředek. Naproti tomu proti usnesení o zahájení trestního stíhání je přípustná stížnost. Po nabytí účinnosti novely se vyskytly pochybnosti o tom, kdy nastávají účinky usnesení o zahájení trestního stíhání. Jestli již samotným vydáním usnesení (tedy písemným vyhotovení) nebo až oznámením. První výklad vycházel z ustanovení zákona, které proti usnesení o zahájení trestního stíhání sice připouští stížnost, ale nepřiznává jí odkladný účinek ( 160 odst. 7 TrŘ ve spojení s 141 odst. 4 TrŘ). Při takovém postupu však docházelo k tomu, že od okamžiku vyhotovení usnesení již bylo možné postupovat proti osobě obviněného (např. vydat příkaz k zatčení), ačkoliv obviněný ještě nevěděl, že bylo proti němu trestní stíhání zahájeno. 16 15 Růžička, M., Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. Praha: C.H. Beck, 2004, str.382 16 Růžička, M., Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. Praha: C.H. Beck, 2004, str. 384 16

Podle druhého výkladu, ke kterému se přiklonila i praxe, se trestní stíhání zahajuje až oznámením. Obviněného lze vzít do vazby tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že se dopustí některého z jednání uvedeného v 67 písm. a), b), nebo c) TrŘ. Je třeba, aby soud při rozhodování o vazbě bral v úvahu konkrétní skutečnosti, nikoliv pouze mlhavé dohady. Což ovšem neznamená, že soud musí mít naprostou jistotu, jaká je vyžadována u meritorního rozhodnutí. Je třeba existence důvodné obavy. Tyto podmínky by nebyly splněny, pokud by se soud v odůvodnění rozhodnutí o vzetí do vazby opíral jen o obecné důvody, nepodložené konkrétními skutečnostmi. 17 Dalším předpokladem je, že vazba je v daném případě adekvátním zajišťovacím opatřením, jehož účelu nelze dosáhnout jinak, např. peněžitou zárukou, písemným slibem atd. 3.2. Důvody vazby Podle ustanovení 67 TrŘ může být obviněný vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnosti hned zjistit, nemá-li stálé bydliště, anebo hrozí-li mu vysoký trest (vazba útěková) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné, nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání (vazba koluzní) 17 Šámal, P. a kolektiv. Trestní řád. Komentář. Díl I. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. Str. 465 17

že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval, nebo kterým hrozil (vazba předstižná). Šámal zdůrazňuje 18, že soud při rozhodování o vazbě musí brát v úvahu nejen jednotlivé vazební důvody, ale zároveň aby hodnotil, zda dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán má všechny znaky trestného činu jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením jak vyplývá i z dovětku ustanovení 67 TrŘ. Nelze požadovat, aby soudce učinil naprosto jistý závěr, že nebude-li obviněný vzat do vazby, pak např. uprchne nebo bude ovlivňovat svědky 19. Proto také jsou použita slova vyplývá důvodná obava. Požadavek jistoty bez důvodných pochybností je nezbytný zejména při meritorním rozhodování, ale není často reálný při rozhodování o vazbě. Nemůže však jít ani jen o mlhavé a nekonkrétní obavy. 3.2.1. Vazba útěková K naplnění tohoto důvodu stačí existence kterékoliv z okolností příkladně zde uvedených. Pod pojmem uprchne se rozumí útěk do ciziny, pod pojmem bude se skrývat se rozumí ukrývání v tuzemsku. V obou případech konkrétními skutečnostmi odůvodňujících obavu může být např. opatřování si falešných cestovních dokladů, zadržení obviněného při útěku přes hranice atd. Je třeba brát v úvahu např. i osobní, rodinné, majetkové či zdravotní poměry (těhotenství, zaměstnání, vysoký věk atd.) 18 Šámal, P., K rozhodování o vazbě po novele trestního řádu provedené zákonem č.265/2001. Soudní rozhledy, 2003, č.4, str.110 19 Šámal, Novotný, Růžička, Vondruška, Novotná, Přípravné řízení trestní, C.H.Beck, 2003, str.328 18

Např. Ústavní soud judikoval v usnesení II. ÚS 2332/11, že důvodnost uložení útěkové vazby je mimo jiné podpořena i tím, že obžalovaná nemá zásadnější osobní, pracovní a ani jiné vazby k místu bydliště, což je ještě umocňováno tím, že došlo k vystěhování obžalované z nemovitosti, kterou obývala. Ústavní soud uvedl, že důvod útěkové vazby nelze spatřovat v samotné skutečnosti, že stěžovatel může kdykoliv opustit území České republiky, neboť svoboda pohybu je ústavně zaručena (čl. 14 LZPS) a z důvodu realizace tohoto základního práva není možno dovozovat existenci uváděného vazebního důvodu. 20 Stejně tak okolnost, že je obžalovaný cizím státním příslušníkem, sama o sobě vytváří pouze abstraktní možné nebezpečí, nikoliv konkrétní skutkově podloženou hrozbu. 21 Je třeba rozlišovat případy, kdy sice chování obviněného splňuje v určité míře pojmový znak vazebního důvodu, ale nedá se z těchto případů hned usuzovat na důvodnost vazby. Příkladem může být situace, kdy se obviněný nedostaví na předvolání, nebo se dočasně vzdálí z místa bydliště. Tyto skutečnosti nemusí sami o sobě znamenat, že se obviněný skrývá nebo hodlá uprchnout. Důvodem útěkové vazby by však bylo, kdyby obviněný opakovaně znemožňoval své předvedení, např. účelovým vzdálením se z místa bydliště či pracoviště. K podobnému případu se vyslovil i krajský soud v Českých Budějovicích, sp. zn. 3 To 961/2003, kdy jako důvod útěkové vazby uvedl jednání obviněného, při kterém se na základě předstíraných závažných důvodů opakovaně omlouval z účasti na úkonech trestního řízení, přičemž však trval na své přítomnosti na nich a žádal jejich odročování. Tím docházelo k neúměrnému prodlužování trestního řízení za účelem vyhýbání se trestnímu stíhání, což bylo kvalifikováno jako zvláštní způsob skrývání se před trestním stíháním. Za důvod vazby nelze považovat každou změnu bydliště či vycestování do zahraničí s platnými doklady, pokud jsou ovšem řádně nahlášená orgánům činným v trestním řízení. Jedná se o dodržování ústavní zásady svobody pohybu. 20 Sp. zn. I. ÚS 645/1999 21 Sp. Zn. II. ÚS 347/1996 19

Okolnost, že nelze hned zjistit totožnost obviněného nastane tehdy, když obviněný nemá u sebe nebo na dosažitelném místě žádné osobní doklady a ani mu nemůže potvrdit jeho totožnost věrohodná osoba, nebo obviněný odmítá spolupracovat při zjišťování své totožnosti nebo o sobě uvádí nepravdivé údaje. Obviněný nemá stálé bydliště, pokud nemá vůbec kde bydlet, nebo sice má, ale na tomto místě se nezdržuje, nebo mění místo svého pobytu bez nahlášení orgánům činným v trestním řízení. V tomto případě není důležité přihlášení se k trvalému pobytu, pokud se tam obviněný nezdržuje. Tímto důvodem nemůže být střídavý pobyt na různých místech, např. z důvodu zaměstnání, pobytu v léčebně, dovolené atd., ačkoliv nebyly nahlášeny orgánům činným v trestním řízení. Vyhnout se trestu znamená, že obviněný se vyhýbá buď uložení trestu za spáchaný trestný čin, nebo se vyhýbá výkonu již pravomocně uloženého trestu. Obviněnému hrozí vysoký trest, v takovém případě nestačí hodnotit jen trestní sazbu u daného trestného činu, ale i další okolnosti a poměry obviněného. Je třeba učinit závěr, že konkrétní předpokládaná výše trestu odůvodňuje obavu, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat. Otázkou, co můžeme považovat za vysoký trest, se zabýval Ústavní soud, např. v nálezu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03. Pojem vysokého trestu identifikoval s nejzávažnějšími trestnými činy, které jsou zařazeny do kategorie zvlášť závažných zločinů podle 14 odst. 3 trestního zákoníku (dříve zvlášť závažné trestné činy podle 41 odst. 2 trestního zákona). Uvedené zákonné ustanovení přitom zvlášť závažné zločiny definuje coby úmyslné trestné činy, na něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. Podle Ústavního soudu lze pak "hrozbou vysokým trestem" odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby toliko v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně kolem osmi let. 20

3.2.2. Vazba koluzní Koluzní vazba je dána, jestliže jsou v posuzovaném případě dány konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že obviněný bude mařit zjištění skutkových okolností, jež jsou důležité pro objasnění věci. 22 Způsoby možného koluzního jednání jsou stanoveny demonstrativně. Musí se jednat o určitou aktivní činnost obviněného směřující k maření skutečností důležitých pro trestní řízení. Takovým jednáním však nemůže být to, které je sice prováděno za účelem ohrožení trestního řízení, ale svou povahou ho fakticky ohrozit nemůže. Koluzním důvodem také nemůže být určitá důkazní situace, např. rozpory ve svědeckých výpovědích, složitost dokazování atd. Musí být však prokázány konkrétní skutečnosti, jež prozrazují koluzní záměry obviněného (např. obviněný hodlá zničit kompromitující důkazy, poslal dopis svědkovi s výzvou, aby křivě vypovídal, nabídnul úplatek znalci atd.) 23 Podle nálezu Ústavního soudu sp. Zn. III. ÚS 148/1997 nemůže být ani účelem ani součástí rozhodování o vazbě přezkoumávání pravdivosti výpovědi obviněného. Za maření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení, jež může odůvodňovat rozhodnutí o vazbě, nelze nikdy považovat jednání, které je součástí práva obviněného na obhajobu. Mezi ně patří i popírání viny nebo uvádění nepravdivých okolností. 24 Stejně tak nelze za důvod koluzní vazby uznat odepření výpovědi obviněného. 25 Objasňováním skutečností závažných pro trestní stíhání se rozumí dokazování podle trestního řádu. Musí jít o skutečnosti závažné z hlediska konkrétní posuzované věci, 22 Šámal, Novotný, Růžička, Vondruška, Novotná, Přípravné řízení trestní, C.H.Beck, 2003, str.329, též Mandák, V., Zajištění osoby obviněného v československém trestním řízení. Praha: Orbis, 1975, str.75, též Růžička, M., Zezulová, J., Zadržení a vazba v českém trestním procesu. Praha: C.H. Beck, 2004, str.411 23 usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 7 To 579/96 24 Uvalení vazby v důsledku kontroverzních výpovědí obviněného, v němž je soudem spatřována snaha vyhnout se trestní odpovědnosti a působit v rámci dokazování ve svůj prospěch, nutno proto považovat jednak za donucování obviněného přiznat vinu. 25 Sp. Zn. III. ÚS 188/1999 21

např. u majetkové škody by mohlo být maření důkazů důležitých pro stanovení výše škody důvodem koluzní vazby jen u majetkových deliktů. Působení na svědky nebo spoluobviněné je nepřípustné, ať už přímé (osobně obviněným) nebo zprostředkované (jinou osobou z popudu obviněného), ovlivňování svědků s motivem mařit objasňování skutečnosti závažných pro trestní stíhání, např. přemlouvání svědků nebo spoluobviněných, aby nevypovídali pravdu, vzájemná dohoda se svědky nebo spoluobviněnými o tom, že budou vypovídat v rozporu se skutečností, podplácení svědků nebo spoluobviněných či vyhrožování za stejným účelem atd. Musí se jednat o dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné, z čehož vyplývá, že po jejich výslechu již koluzní vazba nepřichází v úvahu. Důvodem pro uložení koluzní vazby bude i případ, kdy je odůvodněná obava, že obviněný bude působit na dosud neztotožněnou osobu, po které je vyhlášeno pátrání, a která proto nemohla být dosud vyslechnuta jako svědek, nebo proti ní nemohlo být zahájeno trestní stíhání. 26 Podle usnesení Ústavního soudu I. ÚS 1200/11 však nemůže být vazebním důvodem fakt, že nebyl dosud svědek vyslechnut, aniž by zde byla důvodná obava, že dojde ze strany obviněného k jeho ovlivňování. Naopak podle judikátu R 44/2001 se za ovlivnitelné svědky a spoluobviněné považují i ti, kteří sice vyslechnuti byli, ale jejichž výslech byl proveden tak, že protokol o jejich výpovědi není použitelný jako důkaz před soudem, nebo jejichž výslech byl proveden neúplně, nebo nebyl zaměřen na všechny okolnosti důležité pro rozhodnutí. Nepřípustné ovlivňování je protizákonné jednání obviněného, proto se za něj nedá považovat pouhé připomenutí zákonné povinnosti, jako např. vypovídat pravdu nebo dodržet slib mlčenlivosti. Co se týká zprostředkovaného koluzního působení, tedy kdy je na svědky vyvíjen nátlak nikoliv přímo obviněným, ale jinými osobami, je třeba, aby tak bylo činěno buď přímo na pokyn, návrh či podnět obviněného, nebo alespoň s jeho vědomím a v jeho prospěch. 26 Šámal, Novotný, Růžička, Vondruška, Novotná, Přípravné řízení trestní, C. H. Beck, 2003, str.330 22

Za maření objasňovaných skutečností závažných pro trestní stíhání se nedá považovat uplatňování zákonných práv obviněného, např. právo odmítnout vypovídat, popírání viny nebo uvádění nepravdivých okolností. Za maření se také nedá považovat pasivita obviněného, kdy nespolupracuje s orgány činnými v trestním řízení, např. nepodrobí se odběru krve, prohlídce těla atd.; proti takové nečinnosti se lze bránit např. pořádkovou pokutou. Právo obviněného nahlížet do spisu za situace, kdy se nachází v koluzní vazbě: Právo obviněného nahlížet do spisu je jednou ze složek jeho práva na obhajobu, zaručovaného čl. 40 odst. 2 LZPS, a právě proto je omezení tohoto práva, i když je zákonem připuštěno, vždy třeba náležitě zdůvodnit. Jinak by totiž toto omezení uvedeného práva zůstalo bez možnosti je přezkoumat. Za závažné důvody nelze považovat zcela obecný poukaz na možnost maření výsledků vyšetřování, a již vůbec ne za předpoklad ovlivňování svědků za situace, kdy se obviněný nachází ve vazbě, navíc ve vazbě koluzní. 27 3.2.3. Předstižná vazba Na rozdíl od předchozích vazebních důvodů je tento stanoven taxativně a alternativně. Tedy vyvstává důvodná obava, že obviněný: bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, vykoná trestný čin, který připravoval, vykoná trestný čin, kterým hrozil. Z povahy věci vyplývá, že jsou tyto důvody možné jen u úmyslných trestných činů. Novela trestního řádu č. 265/2001 Sb., pozměnila úpravu tohoto důvodu tak, že dikci pokračování v trestné činnosti zaměnila za opakování trestné činnosti. 27 Sp. Zn. IV. ÚS 472/2000 23

Před touto novelou totiž docházelo k nesrovnalostem ohledně výkladu pokračování v trestné činnosti. Např. podle usnesení Nejvyššího soudu 28 z 23. 10. 2001 není pokračování v trestné činnosti podle 67 odst. 1 písm. c) TrŘ míněno jako pokračování v trestném činu podle 89 odst. 3 tr.zák, 12 odst. 11 TrŘ, ale formálně se jedná o opakování trestné činnosti. Opakováním trestné činnosti se rozumí nejen opakování téhož trestného činu, ale i spáchání trestného činu stejné povahy. Za trestnou činnost stejné povahy se považuje trestná činnosti určitého druhu, např. proti životu a zdraví, majetková trestná činnost apod. 29 Podle názoru Vrchního soudu v Praze se za trestnou činnost stejné povahy dají považovat takové trestné činy, které jsou spojeny stejnou pohnutkou, nebo stejným způsobem jednání. 30 Co se týká obavy z dokonání trestného činu, musí se jednat o totožný trestný čin, o který se obviněný pokusil. Totéž platí i u vykonání trestného činu, který připravoval nebo kterým hrozil. U všech uvedených důvodů předstižné vazby platí, že musí hrozit bezprostředně. Nestačí tedy pouhá obava z páchání trestné činnosti v budoucnu, např. po skončení trestního stíhání. 28 usnesení Nejvyššího soudu 7 Tvo 148/2001 To, co je v ustanovení 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. označeno za pokračování v trestné činnosti, formálně nikdy nemůže být pokračováním v trestném činu podle 89 odst. 3 tr. zák., 12 odst. 11 tr. ř., neboť vždy bude moci jít jen o jiný skutek a tedy o opakování trestného činu. Pokračováním v trestné činnosti se proto ve smyslu 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozumí páchání další trestné činnosti téže nebo obdobné povahy, jako je stíhaná trestná činnost, bez ohledu na to, že formálně jde o opakování trestného činu a nikoli o pokračování v trestném činu podle 89 odst. 3 tr. zák., 12 odst. 11 tr. ř. 29 ŠÁMAL, P. a kolektiv. Trestní řád. Komentář. Díl I. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. Str. 472 30 Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 2 To 54/2005. In: Trestněprávní revue. 2005, č. 6, s. 152-153. 24

3.3. Zpřísněné důvody vazby Dle ustanovení 68 odst. 2 TrŘ nelze vzít do vazby obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dvě léta, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři léta. Je třeba poznamenat, že trestní řád nereagoval na novelizaci trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., která v mnoha případech zpřísnila trestní sazby, čímž došlo k posunutí horní hranice a následně tedy ke snížení počtu skutkových podstat, kde horní hranice nepřevyšuje dvě nebo tři léta. Toto omezení přinesla novela trestního řádu č. 265/2001 Sb. Do té doby docházelo k častému používání vazby i v případech trestných činů menší závažnosti. To vedlo k porušování zásady proporcionality; vzhledem k očekávané výši trestu se jevilo uložení vazby jako nepřiměřeně přísné. Ustanovení 68 odst. 2 TrŘ je omezeno odst. 3, které stanoví, že se předchozí ustanovení nepoužije v případě, kdy obviněný a) uprchl nebo se skrýval, b) opakovaně se nedostavil na předvolání a nepodařilo se jej předvést ani jinak zajistit jeho účast při úkonu trestního řízení, c) je neznámé totožnosti a dostupnými prostředky se ji nepodařilo zjistit, d) již působil na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo e) již opakoval trestnou činnost, pro niž je stíhán, nebo v takové trestné činnosti pokračoval, nebo byl za takovou trestnou činnost v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Odstavec 4 téhož ustanovení rozšiřuje dále výčet o případ, kdy je dán důvod vazby uvedený v 67 písm. c) a s přihlédnutím k povaze takového trestného činu vyžaduje vzetí do vazby účinná ochrana poškozeného, zejména ochrana jeho života, zdraví nebo jiného obdobného zájmu. Zákonodárce zde uvádí nový důvod, kdy je možné vzít obviněného do vazby, ačkoliv se jedná o trestný čin nižší závažnosti. Tento důvod není natolik konkrétní, aby byl uveden 25

v taxativním výčtu ustanovení 68 odst. 3 TrŘ, proto je uveden v novém ustanovení 68 odst. 4 TrŘ. Tento důvod lze však využít jen v případě existence vazebního důvodu podle 67 písm. c), kdy je třeba zajistit ochranu poškozenému, nikoliv v případě jiného vazebního důvodu. Ustanovení dále demonstrativně uvádí zájmy poškozeného, které je třeba chránit- život, zdraví, nebo jiný obdobný zájem, např. svoboda, lidská důstojnost, ale i ochrana osob blízkých poškozeného. 31 Zákon nepředkládá taxativní výčet skutkových podstat méně závažných trestných činů, pro které by se uplatnila tato výjimka (např. by se mohlo jednat o trestné činy omezování osobní svobody, útisku, násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, nebezpečného vyhrožování nebo nebezpečného pronásledování, porušování domovní svobody, svádění k pohlavnímu styku). Podle důvodové zprávy by to mohlo vést k nerovnosti v postavení obviněných stíhaných pro takové trestné činy a pro ostatní méně závažné trestné činy obdobné povahy a mohla by vést i k tomu, že by dostatečně nebyly zjišťovány právě ty okolnosti, pro které je třeba zvažovat rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby. Zde uvedené důvody vazby navazují na obecné důvody vazby uvedené v 67 písm. a), b), c), jsou však v určitém směru zpřísněné, a to proto, že se důvodná obava z nich již naplnila. K uskutečnění těchto jednání mohlo dojít před prvním rozhodování o vzetí do vazby, nebo v době následující, kdy obviněný do vazby vzat nebyl pro omezení odstavce druhého. Pokud má být obviněný, který je stíhaný pro trestný čin uvedený v 68 odst. 2 TrŘ, vzat do vazby, musí být dána okolnost uvedená v odst. 3 v době rozhodování o vzetí do vazby, přičemž jednotlivé důvody jsou uvedeny demonstrativně, stačí tedy naplnit kterýkoliv z nich. 32 31 Dle důvodové zprávy k novele trestního řádu č.459/2011 Sb. 32 Šámal, P. a kolektiv. Trestní řád. Komentář. Díl I. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. str. 494 26

K jednotlivým důvodům: Ad a) Uprchl nebo se skrýval- platí zde to, co bylo uvedeno u obecných důvodů s tím rozdílem, že zde již nestačí důvodná obava, ale k takovému jednání již muselo alespoň jednou dojít. Ad b) Opakovaně se nedostavil na předvolání- k naplnění tohoto důvodu musí být splněny současně tyto podmínky- obviněný se opakovaně, tedy nejméně dvakrát, nedostavil a dosavadní pokusy obviněného předvést byly neúspěšné. Obviněnému musí být předvolání doručeno řádně a včas, podle Šámala 33 není možné uznat náhradní doručení. Vzetí do vazby nevadí, pokud by se obviněný opakovaně nedostavil s omluvou, která by se ukázala nedůvodná. Ad c) Je neznámé totožnosti a dostupnými prostředky se ji nepodařilo zjistit- obviněný nemá věrohodné doklady, totožnost nebylo možné prokázat ani jinými prostředky podle ustanovení zákona o policii ČR. 34 Tento důvod se vztahuje i na situaci, kdy obviněný uváděl nepravou totožnost, nebo používal padělané nebo pozměněné doklady. 35 Ad d) Již působil na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání- na rozdíl od obecného důvodu vazby je třeba, aby k tomuto jednání skutečně došlo a bylo dostatečně prokázané. Obviněný tedy například již ovlivňoval svědky, zatajoval či ukrýval důkazy. 33 Šámal, P. a kolektiv. Trestní řád. Komentář. Díl I. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. Str. 494 34 63 odst.4 z. č.273/2008 Sb., o policii ČR, podle něhož nemůže-li policista zjistit totožnost osoby na základě sdělených údajů ani v evidenci obyvatel, je oprávněn získat informace potřebné k jejímu ztotožnění snímáním daktyloskopických otisků, zjišťováním tělesných znaků, měřením těla, pořizováním obrazových, zvukových a jiných záznamů a odebíráním biologických vzorků umožňujících získání informací o genetickém vybavení. 35 Růžička, M., Zezulová, J., Zadržení a vazba v českém trestním procesu. Praha: C.H. Beck, 2004, str.434 27

Ad e) Již opakoval trestnou činnost, pro niž je stíhán, nebo v takové trestné činnosti pokračoval, nebo byl za takovou trestnou činnost v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán- tento bod byl novelou č. 459/2011 Sb. změněn z původního pokračoval v trestné činnosti, pro niž je stíhán. Výklad této podmínky nebyl zcela jednoznačný a docházelo k rozdílným interpretacím. Orgány činné v trestním řízení vycházeli ze závěru, že uplatnění této podmínky je možné v případě, kdy obviněný po zahájení trestního stíhání trestnou činnost opakoval nebo v ní pokračoval. Sporné bylo, zda sem lze zahrnout i případ recidivy, kdy se obviněný již v minulosti dopustil totožné trestné činnosti. Převažoval výklad, podle něhož tento důvod je možno uplatnit jen v probíhajícím trestním řízení a nelze ho vztahovat k případům recidivy. Tedy nebylo možné tento důvod vztahovat k případům, kdy sice obviněný byl již dříve odsouzen pro podobnou trestnou činnost, nicméně v rámci probíhajícího nového trestního řízení se nedopustil dalšího jednání předpokládaného v tomto ustanovení. 36 Po novele však zákonodárce jasně stanovil, že tento důvod se vztahuje i na opakování trestné činnosti spáchané v minulosti, pro kterou je obviněný stíhán. Podle důvodové zprávy je jistě více důvodů pro vzetí do vazby takového obviněného, který bezprostředně po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody navázal dalším trestným činem na předchozí trestnou činnost, ačkoli za ni byl již odsouzen, zvláště když se tato situace opakuje již po několikáté, oproti obviněnému, který se sice dopustil opakovaně trestné činnosti nebo v ní pokračoval, ale ještě za ní nebyl odsouzen, a tedy nebylo na něho dosud působeno žádným trestem. 3.4. Možnosti nahrazení vazby Vazba je opatřením fakultativním, jejímž účelem je zajištění přítomnosti obviněného před soudem a brání mu v činnostech, jež by ohrožovaly trestní řízení. Před vzetím obviněného do vazby však musí být zvažováno, zda je toto opatření adekvátní, a zda účelu nelze dosáhnout alternativními prostředky. 36 Růžička, M., Vazba po novele trestního řádu. Příloha. Právní rádce, 2002, č.10 28

Základním předpokladem pro užití těchto opatření je existence některého z vazebních důvodů, resp. okolností odůvodňující další trvání vazby. M. Růžička 37 označuje opatření nahrazující vazbu jako negativní předpoklad vazby sui generis. Přestože jsou splněny všechny předpoklady pro vzetí obviněného do vazby nebo jeho ponechání ve vazbě, nelze tak učinit, pokud jsou současně přijata alternativní opatření. Výzvy k co nejširšímu možnému využívání alternativních opatření k vzetí do vazby jsou obsahem mezinárodních dokumentů, jako jsou Standardní minimální pravidla OSN pro opatření nespojená s odnětím svobody (Tokijská pravidla) 38. Trestní řád upravuje tato opatření nahrazující vazbu: a) záruka za další chování obviněného ( 73 odst.1 písm.a) TrŘ) b) písemný slib obviněného ( 73 odst. 1 písm. b) TrŘ) c) dohled probačního úředníka ( 73 odst.1 písm.c) TrŘ) d) peněžitá záruka ( 73a TrŘ). e) umístění v péči důvěryhodné osoby u mladistvého ( 50 ZSVM) Opatření lze uložit samostatně nebo je kombinovat. Lze jimi nahradit pouze vazbu útěkovou a předstižnou, náhrada za koluzní vazbu nepřichází v úvahu. Peněžitou záruku však nelze přijmout, je-li obviněný stíhán pro některý z trestných činů, taxativně vyjmenovaných v 73a odst. 1 TrŘ, a jedná-li se přitom o vazbu předstižnou. O nahrazení vazby rozhoduje v řízení před soudem soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Státní zástupce může rozhodnout o nahrazení vazby v přípravném řízení i bez návrhu. Nevyhoví-li státní zástupce žádosti o propuštění obviněného na svobodu, resp. návrhu na nahrazení vazby, je povinen ji do pěti pracovních dnů od doručení předložit k rozhodnutí soudci (nikoliv již soudu). Z novelizovaného ustanovení 73b odst. 2 TrŘ sice vypadla část, kde bylo výslovně stanoveno, že státní zástupce může v přípravném řízení rozhodnout o propuštění 37 Růžička, M., Zezulová, J. Zadržení a vazba v českém trestním procesu. Praha: C.H. Beck, 2004, str.522 38 Rezoluce Valného shromáždění OSN č. 45/110, příloha; viz http://www.un.org/documents/ga/res/45/a45r110.htm 29

obviněného z vazby za současného nahrazení vazby jinými opatřeními, z povahy věci však vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo toto právo státnímu zástupci ponechat. Státní zástupce však nemůže rozhodnout o ponechání obviněného na svobodě za současného uložení některého z opatření nahrazující vazbu, protože toto rozhodnutí se již blíží rozhodnutí o důvodech vazby, které může učinit jen soud 39. Ohledně dalších změn týkajících se rozhodování o vazbě se podrobně zmiňuji v jiné kapitole. Ačkoliv uvedená alternativní opatření umožňují, aby obviněný zůstal na svobodě a nebyl tak vystaven deprimujícímu tlaku ze zbavení osobní svobody, je třeba mít na paměti, že i tato opatření představují větší či menší zásah do osobní svobody obviněného. Nemělo by se jich proto zneužívat jako pouhé kontroly nad obviněným, který by jinak nesplňoval podmínky pro vzetí do vazby. Dále by měly být při ukládání alternativních opatření brány v úvahu osobní, majetkové a jiné poměry obviněného a také schopnost obviněného dané podmínky vůbec splnit. Jinak hrozí, že účel opatření nebude naplněn a k vazbě stejně dojde. Odborná literatura 40 v této souvislosti zmiňuje následující možné problémy: Nebezpečí diskriminace u ukládání peněžité záruky. Vyskytují se námitky, že jsou v tomto v případě znevýhodněni nemajetní obvinění. Je proto třeba, aby se výše záruky stanovovala s ohledem na majetkové poměry obviněného a ne, jak se často v praxi stává, podle závažnosti trestného činu. V takovém případě nejsou osoby obviněné ze spáchání závažnějšího trestného činu reálně schopny takovou podmínku splnit, což následně zpochybňuje smysl rozhodnutí o možnosti nahrazení vazby zárukou. Nevhodně formulovaná omezení. Při ukládání opatření nahrazujících vazbu nacházejí svá místa i různá omezení a povinnosti, která mají čelit určitým hrozbám, jež obviněný na svobodě představuje. Při nevhodně formulovaných omezeních však může 39 Šámal, P. K rozhodování o vazbě po novele trestního řádu provedené zákonem č.265/2001 Sb. Soudní rozhledy, 2003, č.4, str. 114 40 Handbook of basic principles and promising practices on Alternatives to Imprisonment. UNODC Criminal Justice Handbook Series, United Nations, New York 2007, str. 20-22. 30

dojít k zabránění výkonu legitimních činností (studium, příprava na budoucí povolání, zaměstnání, podnikatelská činnost), což může působit naopak kriminogenně. 41 Nedostatečná informovanost veřejnosti. Dalším problémem při ukládání alternativních opatření je to, že veřejnost často vnímá tuto situaci negativně. Vzhledem k nedostatečné informovanosti ohledně účelu a smyslu substitučních opatření, může mít část veřejnosti dojem, že pachatel je na svobodě bez jakéhokoliv postihu. To může mít za následek nedůvěru k systému justice, skepsi ohledně vymahatelnosti práva nebo dokonce i tendenci brát spravedlnost do svých rukou. Proto je třeba rozšiřovat povědomí veřejnosti o principech nahrazování vazby jinými opatřeními 42. 3.4.1. Záruka zájmového sdružení občanů nebo důvěryhodné osoby Poprvé se u nás tento institut objevil v zákoně č.141/1961 Sb. jako nahrazení vazby zárukou společenské organizace. Tou mohla být základní organizace Revolučního odborového hnutí a Československého svazu mládeže, působící na pracovišti obviněného, a jednotné zemědělské družstvo, jehož byl obviněný členem. Porevoluční novela č. 178/1990 Sb. reagovala na zánik některých právních subjektů a společenských organizací (odborové a mládežnické organizace, jednotná zemědělská družstva apod.) a nahradila je tzv. zájmovými sdruženími občanů. Těmi se rozuměly zejména odborové a jiné společenské organizace, pracovní kolektivy a církve, vyloučeny byly ovšem politické strany a politická hnutí. Nabídnout převzetí záruky mohla také důvěryhodná osoba, schopná příznivě ovlivňovat chování obviněného. 41 Zeman, P. a kol.: Opatření nahrazující vazbu v trestním řízení., Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Praha 2010, str.15-16 42 Zeman, P. a kol.: Opatření nahrazující vazbu v trestním řízení., Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Praha 2010, str.16 31

Další významnou změnu přinesla novela č.558/1991 Sb. V přípravném řízení dosud o vazbě rozhodoval prokurátor, nyní rozhoduje soudce na návrh prokurátora. Současná právní úprava umožňuje zájmovému sdružení občanů, anebo důvěryhodné osobě, která je schopná příznivě ovlivňovat chování obviněného (např. vychovatel v internátu pro učně, nadřízený obviněného, učitel studenta, rodiče obviněného), nabídnout převzetí záruky za další chování obviněného. Zájmová sdružení občanů jsou definována jako odborové organizace nebo organizace zaměstnavatelů a ostatní občanská sdružení s výjimkou politických stran a politických hnutí, dále církve, náboženské společnosti a právnické osoby sledující charitativní účely ( 3 odst. 1 TrŘ). Záruka musí dále obsahovat závazek, že se obviněný na vyzvání dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu a že vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu. Pokud orgán rozhodující o vazbě považuje záruku vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečnou, přijme ji. Soud musí pečlivě zvážit, jestli zájmové sdružení občanů nebo důvěryhodná osoba nabízející převzetí záruky, jsou vůbec schopny účinně ovlivňovat chování obviněného. Taková schopnost je podmíněna existencí určitého vztahu mezi těmito osobami (např. rodinného, pracovního vztahu). Tento názor podporuje i starší rozhodnutí krajského soudu v Plzni 43, podle něhož musí být důvěryhodná osoba nabízející záruku nadána jistou autoritou, nezávislostí či bližším vztahem vůči obviněnému, aby tak mohla jeho chování kontrolovat, ovlivňovat a měla k tomu potřebné prostředky a vliv. Takové podmínky nebudou splněny např. u rodičů mladistvého, kteří měli s jeho výchovou závažné problémy, jež mimo jiné vyústily ve spáchání trestného činu. 44 S ohledem na své procesní postavení nemůže být takovou osobou ani obhájce obviněného, jež by se tím vystavoval nebezpečí střetu zájmů. Ovšem podle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 263/05 není vyloučeno, aby záruku převzal jiný advokát, který není v postavení obhájce obviněného. Mezi nimi totiž neexistuje takový procesní vztah, ve kterém by byl advokát vázán pokyny obviněného, což by mohlo bránit obhájci v příznivém ovlivňování obviněného. 43 Rozhodnutí ve věci sp. zn. 8 To 203/97, publikované v Bulletinu advokacie, 10/1997, str. 36. 44 Rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. 5 To 44/94, publikované pod č. 51/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR. 32