Využití ICT v genealogii

Mendlova universita v Brně Provozně ekonomická fakulta Využití ICT v genealogii Závěrečná práce Vedoucí práce: ING. LUDMILA BRESTIČOVÁ Autorka: MGR. MARKÉTA ŠIMKOVÁ Brno 2013

2

3

4 Poděkování: Děkuji své vedoucí práce Ing. Ludmile Brestičové za odborné konzultace, které mi poskytla k mé práci.

5 Prohlášení Byla jsem seznámena s tím, že se na mou závěrečnou práci vztahuje plně zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, především potom 60 o školním díle. Závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně na základě konzultací s vedoucí závěrečné práce a s použitím uvedené literatury a zdrojů, které se týkají genealogie. V Brně dne 20. května 2013.

6 Abstract Šimková, M., the use of ICT in the genealogy. Thesis/Dissertation. Brno: muaf in Brno, 2013. The text describes the creation of Genealogy for the use of digital archives and appropriate computer programs to build a family tree. Keywords Genealogy, rodopis, digital archives, patents, computer programs for genealogy Abstrakt Šimková, M., Využití ICT v genealogii. Závěrečná práce. Brno: MZLU v Brně, 2013. V textu je popsána tvorba rodopisu za využití digitálních archivů a vhodných počítačových programů pro sestavení rodokmenu. Klíčová slova Genealogie, rodopis, digitální archivy, rodokmen, počítačové programy pro genealogii.

7 Obsah 1.1 Genealogie... 10 1.2 Cíl práce... 10 2 Sběr historických podkladů, čtení starých textů 11 2.1 Pamětníci a historické dokumenty... 11 2.2 Rodinné dokumenty... 11 2.3 Čtení a písmo v matrikách... 11 2.4 Slovníky... 13 3 Archivy 14 3.1 Digitalizace archivů... 14 3.1.1 FamilySearch.org.... 15 3.1.2 Státní oblastní archiv v Třeboni... 15 3.1.3 Acta Publica... 16 3.1.4 Státní oblastní archiv v Litoměřicích a Zemský archiv v Opavě... 16 3.1.5 Státní oblastní archiv v Zámrsku... 17 3.2 Další archivní zdroje...18 3.2.1 Urbáře...18 3.2.2 Pozemkové knihy... 19 3.2.3 Poddanské a církevní seznamy... 21 3.2.4 Berní rula... 22 3.2.5 Sčítání lidu... 22 4 Sestavení rodokmenu 24 5 Dostupný software k tvorbě rodokmenu 25 5.1 Softwarové licence... 25 5.2 Programy... 26 5.2.1 MyHeritage... 26 5.2.2 Family Tree Builder... 26 5.2.3 Legacy Family Tree... 27 5.2.4 Ancestry... 28 5.2.5 WinFamily... 29

8 5.2.6 GenoPro... 30 5.3 Některé z dalších programů... 31 6 Využití genealogie ve výuce 32 6.1 Rod erbu zubří hlavy... 32 7 Literatura a použité zdroje 35 A Tabulky písma 37 B Z vlastního archívu 40 C Rodokmen panů z Pernštejna 46

9 Seznam obrázků Obr. 1 Mapa archivů 18 Obr. 2 Ukázka MyHeritage 26 Obr. 3 Family. Tree. Builder 27 Obr. 4 Legacy Family Tree 28 Obr. 5 Ancestry 29 Obr. 6 Win Family 30 Obr. 7 GenoPro 31 Obr. 8 Tabulka německého písma 38 Obr. 9 Švabach 39 Obr. 10 Cestovní pas Češky žijící v Americe 1.strana 40 Obr. 11 Cestovní pas 2.strana 40 Obr. 12 Americký rodný list z roku 1914 41 Obr. 13 Československý rodný list z roku 1924 42 Obr. 14 Vojenský list z roku 1939 43 Obr. 15 Úmrtní listopad 44 Obr. 16 Výpis z matriky zemřelých 45

10 Genealogie tvorba rodopisu 1.1 Genealogie Historie, tradice, rodina, kořeny. To se člověku vybaví, když se řekne tvorba rodokmenu. Zjistit a zdokumentovat svůj původ lze samozřejmě také pomocí moderní techniky. Věda, která se zabývá pátráním po předcích a sestavováním rodokmenů, se nazývá genealogie a patří do souboru takzvaných pomocných věd historických. Její pojmenování vzniklo spojením dvou řeckých slov, génos(rod) a logos (slovo, věda). Jejím úkolem je zkoumání vztahů mezi lidmi, které vyplývají z jejich společenského původu. Zkoumá především příbuznost mezi jedinci v rámci společnost, jejich vzájemné vztahy, postoupnost. Rozlišujeme ji na genealogii vědeckou a na genealogii soukromou, nevědeckou. Ještě nedávno se rodopisem, jak zní český ekvivalent genealogie, zabývalo jen pár nadšenců. Nyní se však situace změnila. Nejstarší rodopisné záznamy pocházejí již ze starověku, jde o rodokmeny bohů ve starověkém Řecku, příbuzenské svazky mezi faraóny v Egyptě. Raný středověk a vznik šlechtických rodů je dalším období v genealogii. Zmínky o genealogii šlechtických rodů najdeme už v Kosmově kronice, u Dalimila. Další, kteří se rodopisem zabývali, jsou Václav Břežan či Bartoloměj Praporský z Hlohol. V 19. Století se rozmáhá i nešlechtický rodopis u měšťanských rodin a ve 20. století přichází i genealogie venkovská, rodopis selských a řemeslnických rodů. Příchod druhé světové války vede k dokazování nežidovského původu u osob působících ve státním aparátu (státní úředníci, četníci, učitelé atd.). 1.2 Cíl práce Cílem této práce je seznámit čtenáře, že stejně jako v jiných oblastech, má ICT i v oblasti historie nekonečné možnosti. U historiků se toto téma zdá obzvlášť aktuální. Na Internetu jsou k dispozici texty historických dokumentů, fotografie osobností, událostí a uměleckých děl, mapy, velké množství archiválií je digitalizováno. Jsou zde i moderní prostředky na jejich přiblížení široké veřejnosti a především žákům a studentům. Tyto technologie činí i takový konzervativní obor jakým je historie přitažlivým. Rychle se rozvíjející oblast informačních technologií nemůže opomenout školní předmět dějepis. Jednou z výhod učitele dějepisu vybaveného znalostmi ICT bude jistě i schopnost účelně poradit dětem při cíleném vyhledávání vhodných informačních zdrojů k zadané problematice. Právě učitel dějepisu, využívající především písemných a obrazových pramenů, je může vhodně využít do prezentací, opakovacích i testových úloh. Internet se tak stává levným zdrojem informací pro vlastní přípravu vyučujících i studentů.

11 2 Sběr historických podkladů, čtení starých textů 2.1 Pamětníci a historické dokumenty Rodinné pátrání začíná zpravidla zpracováním rodokmenu, tedy dohledáním všech předků v linii otec děd - praděd a dále do minulosti. První kroky tedy nejčastěji směřují k nejstarším členům rodiny, jejich vyprávění bývá velmi inspirativní. Zde můžeme také získat staré rodné listy, pracovní knížky a další úřední dokumenty, které se stanou základem rodinného archivu. Pokud již ve vaší rodině nežije nikdo, kdo by vám předal cenné informace, povede vaše cesta nejspíše na příslušnou matriku městského nebo obecního úřadu. Takzvané živé, neboli současné matriky jsou vedeny na matričních úřadech. Podle vyhlášky jsou to takové matriky, jejichž poslední provedený zápis není starší sto let u matrik narozených a sedmdesát pět let u knih oddacích a úmrtních. Po uplynutí stanovené lhůty se matriky předávají oprávněnému oblastnímu archivu. Doplňkem k matrikám jsou indexy neboli rejstříky. Byly zavedeny na základě výnosu Josefa II., přičemž nařízení z počátku 19. století stanovuje, že rejstříky mají být zhotoveny i pro starší matriky, což ale nebylo vždy provedeno. Jedná se o knihy osahující seznam osob v matrice. 2.2 Rodinné dokumenty Já sama jsem začínala před sedmnácti lety, kdy jsem získala velké množství rodný, úmrtních a oddacích listů. Tyto materiály byly shromážděny v době 2. světové války rodinou k dokázání árijského původu. Má další cesta vedla do Moravského zemského archivu v Brně, kde jsem strávila mnoho hodin hledáním v archivních matrikách. Rodokmen se mi podařilo sestavit jen částečně a vzhledem k časové náročnosti jsem své hledání přerušila na delší dobu. K rodokmenu jsem se vrátila až s digitalizací archivních materiálů a dostupností genealogických webů a programů. Počítač, a internet se tak stal nedílnou součástí při hledání dalších informací, i když mi někdy chybí klid badatelny a přímý kontakt se starou matriční knihou. 2.3 Čtení a písmo v matrikách Písmo je jedním z epochálních vynálezů, díky němuž lidstvo vstoupilo do historické éry vývoje. Od tohoto mezníku jsou lidé schopni zaznamenávat myšlenky, zprávy o událostech, psát svou historii. Pomocí písma se dá komunikovat nejen v prostoru, ale i v čase; jedině díky písemným záznamům můžeme dnes studovat životní příběhy svých předků. Latinské písmo vzniklo v antickém Římě v sedmém až pátém století před Kristem, nejspíše odvozením z písma západořeckého, ale nikoliv přímo, nýbrž

12 prostřednictvím Etrusků. Původně mělo jen velká písmena, kterým se říká majuskuly. Psaly se jím pouze latinské texty a teprve od začátku středověku se objevují písemnosti psané v národních jazycích. Nejstarší česky psané texty pocházejí až ze století čtrnáctého. Teprve během vývoje se vytvořila malá písmena, nazývaná minuskuly, a tak vzniklo písmo zvané kurzívní, používané pro běžnou potřebu. Později na základě vyvíjejícího se způsobu psaní a pod vlivem tehdejší světové módy se začaly obloučky písmen lámat, hrotit, písmena se zúžila a ve slovech se k sobě těsněji přimkla. Tak vznikla písma gotická, která pak pronikla do všech druhů písemností. Rozvoj vzdělání, zvláště laického, podnítil potřebu písma mnohem způsobilejšího k vedení rychlých a zběžných záznamů, což mělo za následek další skok ve vývoji písma. Proto se tvary písmen více přizpůsobovaly plynulému tahu pera. To se projevovalo spojováním písmen ve slovech pomocí různých kliček a smyček, dosud neobvyklými tahy písmen a hlavně nakláněním písma. Tak vznikla gotická kurzíva. Důležitým mezníkem ve vývoji písma byl vynález knihtisku, jehož rychlé rozšíření způsobilo, že po roce 1500 se písmo dále výrazně změnilo. Knižní psaná písma byla do značné míry nahrazena písmy tiskovými. Z gotického písma se vyvinula písma novogotická. Novogotická písma, německá i česká, se v praxi členila na tři druhy: běžnou novogotickou kurzívu, v německé verzi zvanou kurent novogotickou polokurzívu novogotické písmo kreslené Kurent se na velmi dlouhou dobu stal základním druhem běžného německého písma. Vyznačoval se hrotitým spojováním písmen ve slovech a rozštěpováním nebo zdvojováním dříků některých písmen. Tvary německého kurentního písma během doby nepodléhaly podstatným změnám díky tomu, že byly vydávány četné příručky a učebnice pro výuku písařů. Tím se toto písmo na dlouhou dobu tvarově stabilizovalo. Od kurentu, který byl psaným novogotickým písmem kurzívním, musíme odlišovat švabach, novogotické písmo tiskové. Novogotickým písmem kurzívním se psaly také české texty, a to až do poloviny devatenáctého století. Česká novogotická kurzíva se od německé dosti odlišovala. Její písmena nebyla tak štíhlá a spojnice mezi nimi byly zaoblené, což usnadňovalo psaní. Tvary jednotlivých písmen se během doby vyvíjely živelně, neboť pro české písaře nebyla vydána žádná norma nebo příručka, která by tvar písmen určovala. Málo kterému z laických genealogů se na pochodu za informacemi o předcích podaří překonat bariéru třicetileté války. Ale i kdybychom se dostali až do šestnáctého století, budeme se v českých i německých textech stále potýkat s novogotickými písmy kurzívními a v latinských textech s písmem humanistickým. Máme dva základní způsoby, jak převádět staré texty do současné písemné podoby.

13 1. První je transliterace Způsob, kdy písmenko po písmenku starého písma přepisujeme pomocí písmen dnes používaných tvarů. Jinak se na původním textu vůbec nic nemění. Zachovávají se zkratky i písmena s odlišným významem proti dnešku. 2. Druhý způsob převodu starého textu do soudobého jazyka transkripce Přepis do soudobé řeči. Jeho cílem je co nejvěrněji vyjádřit obsah textu nejen pomocí současně používaného písma, ale i v souladu s platnou gramatikou tak, aby smysl původního textu byl co nejpřesněji přetlumočen. Matriky, ať už jsou psány latinsky, německy nebo i česky, mají většinou lehko pochopitelnou, stále se opakující šablonu. Latinské matriky mají tu výhodu, že jsou psány velmi blízkým humanistickým písmem. Při praktické rodopisné práci s latinskými nebo německými texty se doporučuje, postupovat tak, že se nejdříve pokusíme celý dokument transliterovat, aniž by dokonale porozuměli jeho obsahu. Teprve pak je možno se pustit do vlastního překladu s pomocí slovníků, ale musíme připravit i na fakt, že stejně jako dnes i v minulosti neměli dva lidé stejný rukopis. Když k tomu připočteme proměny písma zjistíme, že to nebude až tak jednoduché. 2.4 Slovníky V řadě lokalit byly záznamy vedeny česky, jinde německy nebo latinsky. Před rokem 1784 byly matriční záznamy nejčastěji zapsány latinsky. Pokud bylo použito sloupcového systému zápisu, není příliš složité rozklíčovat, co které slovo znamená. Za účelem orientace v německých nebo latinských slovech, i když tyto jazyky neovládáme, slouží slovníky. S překladem nám pomohou klasické slovníky a pohodlné slovníky ON- LINE. Univerzální překladač (http://www.online-slovnik.cz/prekladac) Překladač - Latina a další jazyky (http://www.onlineprekladatel.cz/) http://www.slovnik.cz/ - AJ, FJ, NJ, italština, ruština, LATINA, esperanto Latinsko-český a česko-latinský (odkazy na gramatiku a další) (http://latinskyslovnik.latinsky.cz/latinsko-cesky/) Překladač-němčina-čeština (http://www.jazykyonline.info/nemcina/prekladac.php) Etymologický slovník - o původu (kořenech) slov vycházejících zejména z latiny a řečtiny (http://corpus.sweb.cz/) Slovník-cizích-slov -Lablatio (http://www.youlexicon.com/language/czech/detail.aspx?id=78)

14 3 Archivy 3.1 Digitalizace archivů DigiArchiv je webová aplikace, která badatelům on-line přes internet zpřístupňuje digitalizované archivní materiály a sbírky. Prvním impulsem byl rozsáhlý projekt Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů (mormonská církev). Mormoni věří, že rodinné vazby mohou pokračovat i po smrti. Svým předkům mohou dopřát i dodatečný křest, za podmínek, že budou znát všechna jejich osobní data. Proto církev spustila unikátní projekt na webových stránkách www.familysearch.org, kde za cenu velkých finančních investic shromažďuje digitalizované prameny ze všech koutů světa. Dobrovolníci z této americké společnosti Genealogical Society of Utahse se zabývají digitalizací evidence obyvatelstva (matrik, soupisů obyvatel, sčítání lidu a podobných materiálů). Počáteční obavy ze zneužití dat touto církví byly překonány a digitalizace pod vedením mormonů v řadě archivů úspěšně pokračuje. Některé archivy se rozhodly pro digitalizaci svépomocí, pro zde práce trvají podstatně déle, protože jde o financování ze státního rozpočtu. Máme-li jméno, datum a místo narození nejstaršího dohledaného předka, je nejvyšší čas poohlédnout se po matrikách. Ty byly vedeny při jednotlivých farnostech zhruba od poloviny 17. století a podle charakteru zápisu se dělily na matriky narozených, oddaných a zemřelých. Vyhledejte jméno vsi, v níž se narodil váš předek, hledejte, ve které farnosti se nachází. Hranice farností se, ale během století měnily, dnešní obvody se tak nemusí shodovat s tehdejším. S tímto problémem by mohl pomoci například soupis matrik a obcí na stránkách projektu Genea (www.genea.cz). Neméně důležitá je znalost náboženského vyznání. Vedle katolických matrik, kam byla zapisována převážná část českého obyvatelstva, existovaly i matriky protestantské a židovské. Máme-li jasno, jakou matriku hledáme, zbývá otevřít webové stránky příslušného oblastního archivu. Matriky jednotlivých náboženských společenství patří k nejčastěji využívaným historickým pramenům. A není divu lze v nich nalézt předky mnoha lidí, kteří dnes žijí v Rakousku i České republice. Tato skutečnost získává jiný význam, když si uvědomíme, že výměna obyvatelstva byla v minulosti velmi vysoká a naši předkové často přicházeli z nejrůznějších zemí. Moderní informační technologie nyní dovolují překonat překážky, rozdílnost jazyků, státní hranice nebo i vzdálená místa uložení historických pramenů. Díky tomu získává veřejnost bezplatnou a jednoduchou možnost studovat tyto prameny obecné historie bez výraznějších problémů.

15 3.1.1 FamilySearch.org. Tato internetová adresa mormonské společnosti, která po celém světě digitalizuje archivní fondy. U nás s ní spolupracují čtyři velké archivy, jejichž fondy se postupně objevují na těchto stránkách. Pokud si chceme zobrazit fondy z tohoto archivu, musíme nejdříve na úvodní stránce familysearch.org vybrat oblast, ve které budeme pátrat. v našem případě se jedná o kontinentální Evropu (Continental Europe). Následně vybereme Českou republiku (Czech Republic). Zde se pak objeví osm fondů: Czech Republic, Births and Baptisms, 1637 1889 Czech Republic, Censuses, 1843 1921 Czech Republic, Church Books, 1552 1935 Czech Republic, Land Records, 1450 1889 Czech republic, Marriages, 1654 1889 Czech Republic, Northern Moravia, Opava Archive Church Books, 1571 1905 Czech republic, Southern Bohemia, Třeboň Archive Church Books, 1650 1900 Czech republic, Třeboň, Nobility Seignorial Records, 1619 1859 3.1.2 Státní oblastní archiv v Třeboni Státní oblastní archivu v Třeboni a Státní okresní archivy Jihočeského kraje byly digitalizovány jako jedni z prvních již na konci roku 2007. V současné době DigiArchiv obsahuje obecní a školní kroniky, Sbírku vedut SOA v Třeboni, články a knihy, matriční knihy Sbírky matrik SOA v Třeboni, soupisy poddaných, fond Historica Třeboň. Materiály jsou průběžně přidávány. Z databází obsahuje DigiArchiv kompletní databázi archivních fondů a pomůcek, která je provázána s dalšími databázemi (kroniky, matriky, veduty apod.), dále databázi archivních knihoven a elektronické archivní pomůcky. Rozsáhlý zeměpisný rejstřík poskytuje informace o městech, obcích a lokalitách, které se vyskytují ve zpřístupněných materiálech. Kromě informací o dalších názvech (bývalých či německých) ještě obsahuje odkazy na mapu s umístěním lokality, seznam archivních fondů dostupných k dané lokalitě a mnohé další informace. Všechny digitalizované materiály umístěné v DigiArchivu SOA v Třeboni jsou chráněny platným autorským zákonem. Veškerá práva na zveřejnění a rozmnožení reprodukcí náleží jednotlivým vlastníkům archiválií, jejichž souhlas je nutný k případnému dalšímu využití snímků. Snímky jsou poskytnuty pouze za účelem on-line prohlížení v DigiArchivuSOA v Třeboni, jejich kopírování, distribuování, prodávání, využití v jiných projektech apod. je zakázáno. Taktéž je zakázáno snímky umísťovat na jiných www stránkách či je jakýmkoli způsobem publikovat. V DigiArchivu je k dispozici popis i těch digitalizovaných mate-

16 riálů, které nejsou veřejně přístupné; většinou se jedná o materiály obsahující osobní data. Tyto materiály lze prohlížet obvykle v příslušném archivu. Prohlížeč SOA Třeboň patří jednoznačně mezi uživatelsky nejpříjemnější. Registrovaným uživatelům nabízí řadu funkcí a vychytávek, které práci s archiváliemi usnadňují. Jedná se především o vypracovaný systém záložek, možností dopisování poznámek ke konkrétním stránkám v matrice. Záložky obsahují i slovník latinský a německý. Digitální archiv je navíc plně k dispozici nejen v českém jazyce, ale i v jazyce anglickém a německém. 3.1.3 Acta Publica Acta Publica (www.actapublika.eu) slouží jako platforma, která překračuje hranice jednotlivých zemí i jednotlivé archivy, a to zveřejněním matrik z Rakouska a České republiky. Projekt chce přispět k intenzivní přeshraniční spolupráci mezi archivy obou zemí a také k vytvoření základny pro moderní přístup k historickým pramenům tohoto prostoru. Finanční bázi pro Acta Publica poskytly obě zúčastněné instituce a program Evropské unie European Territorial Cooperation Austria-Czech Republic 2007 2013. Jsou zde sdružovány matriky v digitální. Podobě Jde o matriky pražského, plzeňského, brněnského, ale také rakouského archivu. Prohlížení matrik v rámci Acta Publica má bohužel z pohledu běžného uživatele řadu omezení. Hlavním problémem je velice dlouhé načítání naskenovaných stránek. To je způsobeno hlavně velikostí snímků, které mají obrovské rozlišení. Načítání je také zpomaleno velkým připojením uživatelů, se kterým nabylo počítáno. Systém navíc jako jediný neumožňuje uložení konkrétního snímku z matriky do počítače a jeho následné využití. 3.1.4 Státní oblastní archiv v Litoměřicích a Zemský archiv v Opavě I když se jedná o dva rozdílné archivy, používají pro prohlížení digitalizovaných matrik stejný systém, tzv. Bach, který byl vytvořen za účelem podpory spisové a archivní služby. Při prohlížení matrik v systému Bach, ke kterým se dostaneme na základě uloženého odkazu nebo odkazu z e-mailu, si musíme dát pozor. Velice často se nám objeví varování platnost stránky vypršela. Při znovu načtení okna (v systému Windows klávesa F5) již bude stránka fungovat. V Bachu není možné v jednom prohlížeči zobrazit dvě různé matriky. Jeho velkou výhodou však je možnost uložení snímků z matričních knih bez nutnosti registrace. Snímky jsou poskytovány ve formátu JPG, jejich velikost se pohybuje kolem 1800 kb v rozlišení 12 MPx. Snímky jsou pouze chráněny obrázkovým kódem, který má zabránit hromadnému stahování souborů.

17 3.1.5 Státní oblastní archiv v Zámrsku Archiv v Zámrsku začal s digitalizací v polovině roku 2009 ve spolupráci s mormony, kteří poskytli skenovací zařízení a dobrovolníky, kteří matriky skenují. Zveřejňování matrik probíhá zcela v režimu archivu, zároveň je ale uskutečňováno i na stránkách FamilySearch.org. Dokončení digitalizace matričních knih se předpokládá v roce 2014, kdy by měly být všechny matriky umístěny na internetu. Tento východočeský archiv zvolil zcela specifickou metodu zveřejňování matrik. Zavrhl formu internetového prohlížeče a nabídl stažení matričních knih formou ZIP balíčků. ZIP balíček lze stáhnout do počítače a soubory kopíruje do předem připravené složky. Poté je možné obrázky prohlížet. Rychlost stahování závisí na rychlosti internetového připojení. Problémem může být, že kvůli dohledání jednoho záznamu se musí, stáhnout velké množství MB dat.

18 Obr. 1 Mapa archivů 3.2 Další archivní zdroje V oblastních i okresních archivech se nachází řada archivních zdrojů, které mohou velmi pomoci při pátrání po osudech našich předků. Tyto fondy jsou velmi bohaté na údaje týkající se života obcí a jejich obyvatel. 3.2.1 Urbáře Urbáře, urbariarní registra, (Urbar, Urbar Register něm. ze střhn. urbor, -bur, - ber, -bar, které znamenaly výnos z pozemků) jsou jedny z nejdůležitějších pramenů pro poznání dějin panství, jednotlivých obcí a zároveň podávají obraz o stavu poddaného obyvatelstva. Jde vlastně o soupisy vrchnostenských důcho-

19 dů a požitků (robot, příjmů peněžních a naturálních) z poddanských usedlostí. Rovněž se jim říkalo knihy, či rejstříky úroční. Tyto knihy, vedené vrchnostenskými úřady, přinášely údaje o rustikálním (poddanském) hospodářství pro celé panství či statek. Výměra dominikální (vrchnostenské) půdy se neuvádí, většinou však bývají popsány sídla, kostely, hrady, zámky, panské budovy a vrchnostenské dvory, jakož i přiloženy opisy listin a jiné písemnosti. Tyto popisy panství nebyly nezbytnou součástí urbářů, i když tvořily ucelené bloky. Jejich smysl byl především v tom, aby bylo zjevné, že dominikál, aby mohl prosperovat, potřebuje důchody z rustikálu v té, konkrétně urbářem stanovené výši. Pramenem, podobným urbářům, někdy k nim zahrnovaným, jindy přísně oddělovaným, jsou tzv. výběrčí rejstříky - seznamy skutečně odvedených platů, dávek a odpracovaných robot. Nejstarší urbáře vznikaly na našem území kolem poloviny 13. století na základě dílčích seznamů, listin, tradic a výpovědí svědků. Požitky (úrok neboli rentu) platívali poddaní většinou dvakrát ročně na sv. Jiří (sv. Jana) a sv. Václava, či sv. Havla (odtud ourok svatojiřský, ourok havelský), výjimečně i v jiných termínech. Zpočátku převažovala renta naturální, později peněžní a písemná evidence se stala nezbytnou. Při každé změně poměrů se pořizovaly pak nové urbáře. Z urbářů se vyvinuly později vesnické pozemkové knihy. Urbáře bylo možno rozdělit na dvě skupiny: Urbáře, uvádějící komplexní seznam poddaných v rámci jednotlivých vsí a rycht panství, rozpis jejich držby a platů Souhrnné urbáře, uvádějící celkové povinnosti poddaných jednotlivých vsí či rycht Z některých urbářů se dodnes zachovala jen torza, jinde je známe jen z opisů, resp. Výtahů, o existenci některých urbářů svědčí jen zprávy v městských a pozemkových knihách, či novodobé edice z posledních 100 let, které byly zpracovány v době, kdy tyto urbáře nebyly ještě nezvěstné. Vývojově nejmladší podobou urbářů jsou tzv. urbariální fasse, které měly být vyhotoveny vrchností za vlády Marie Terezie r. 1771, s cílem připravit obecnou úpravu urbariálních poměrů v zemi. Ve skutečnosti v Čechách bylo zpracováno jen několik málo nových urbářů. Zato na Moravě byly v letech 1775 1776 zpracovány fasse pro všechny panství v zemi. Urbáře jsou většinou součástí archivů panství, patrimonií. Jsou uloženy buď v oblastních, nebo i v okresních archivech. Několik urbářů z našeho území se nalézá i v zahraničních archivech: Rakouský státní archiv (urbáře panství Trutnov z l. 1545 a 1599, lichtenštejnský archiv ve Vaduzu (Moravská Třebová z r. 1548, Zábřeh z r. 1656). 3.2.2 Pozemkové knihy Pozemkové knihy evidují právní poměry poddanské, rustikální nemovitosti v Čechách a na Moravě, stejně tak, jak zemské desky slouží k zápisům dominikálního majetku, resp. městské knihy evidují domy a další nemovitosti

20 ve městech. České pozemkové knihy jsou jedinečné ve svém obsahu a rozsahu v celé Evropě. Pozemkové knihy se vyvinuly z urbářů. Za nejstarší pozemkovou knihu v Čechách se považuje česky psaná kniha žitenického panství na Litoměřicku ze 70. let 15. století. Pozemkové knihy se samy většinou nazývaly knihy "gruntovní", "purkrechtní" nebo "urburní". Výraz gruntovní lépe vystihuje povahu těchto knih, než název knihy pozemkové. Předně se do nich nezapisovaly jednotlivé pozemky, ale celé usedlosti, grunty. Zápisy v pozemkových knihách byly vedeny podle jednotlivých usedlostí (každé bylo vyhrazeno několik listů - vložka), nebo chronologicky. Do knih se zapisovalo podle dat i konání obecních soudů. Byl zde princip vložek, kdy každé nemovitosti bylo vyhrazeno v knize několik listů, na něž se poznamenávají osudy nemovitosti po řadu let. Pozemkové knihy obsahovaly tyto základní druhy zápisů: Základní zápisy - zápisy z oblasti práva obligačního, dědického (testamenty), rodinného (svateb. smlouvy, nároky sirotků) Doplňující zápisy - zápisy pomocné (přehledy zbývajících plateb, soupisy dluhů, inventáře, pozůstalosti, atd.) Pozemkové knihy někdy obsahují i zápisy, které tam svou povahou nepatří - např. hospodářské instrukce (povinnosti poddaných), platy farářům, poplatky při pozůstalostním řízení, výpisy z urbářů, seznamy konšelů a obecních starších. Někdy jsou zahrnuty i zápisy sporů (jak majetko-právních, tak i trestněprávních). v některých případech na konec knihy při přiřazen rejstřík, buď podle jmen (zejména křestních - příjmení či příjmí jsou používány výjimečně na rozdíl od matrik), nebo podle jednotlivých statků a vsí. Zápis v pozemkové knize byl pouze svědectvím o provedeném zákupu. Je třeba poznamenat, že kupní smlouvou se rozumí nejenom odprodej statku cizí, nepříbuzné osobě, ale i dědická posloupnost a převod usedlosti na syna (zetě) ještě za života odstupujícího hospodáře. Zápis se konal se souhlasem vrchnosti, a proto se na tuto skutečnost většinou pokazuje ( se svolením"). Po zápisu jména nabyvatele ( Franz Vávra ") se dále uvádějí odvolávky na kupní smlouvu (smlouva trhová), úmrtí hospodáře ( po Janu Vávrovi, jakž on sám držel"), či jiný způsob odprodeje. Následoval popis usedlosti ( grunt s rolí") a příslušenství. Dále se uvádí záznam o ceně (až do konce 18. stol. se ceny nemovitostí počítaly v míšenských kopách, na Moravě v rýnských zlatých), závdavku (platbě v hotovosti: na tu sumu trhovou zavdal.") a splátkách (vejrunk zbytek ročně po 15 kopích začna o nejbližším soudě příštím "). Následoval soupis závad na nemovitosti - dluhů, nesplacených splátek, dědických podílů. V případě předání statku dospělému synovi stárnoucím hospodářem je součástí zápisu poznamenání o výměnku pro odstupujícího hospodáře. Patřily sem zápisy služebností, zástavního práva, práva předkupu atp. Závěrem někdy se uváděla klauzule záruky řádného hospodaření a jména svědků.

21 Na tyto základní skutečnosti navazují zápisy postupného splácení s uvedením data (roku), částky, jméno věřitele, kolik zbývá doplatit (ne vždy). Knihy nejčastěji vedla vrchnost, v případech severních Čech i jednotlivé obce - obecní rady. Pozemkové knihy jsou důležitým pramenem pro genealogické pátrání souběžně s matrikami, nebo je nahrazuje v období, kdy tyto ještě neexistovaly. Proti matrikám, ale vykazují některá omezení. Předně nezachycují osudy nejnižších vrstev poddanské třídy, lidi nemajetné, jako podruhy, čeleď - děvečky a pacholky, jakož i obecní chudinu - pastýře, ovčáky atp. 3.2.3 Poddanské a církevní seznamy Významným pramenem pro genealogické pátrání jsou i poddanské seznamy, nazývané též registra stavění sirotků a dětí poddaných", knihy stavuňků", německy pak Mannschaftsbuch", Waisenstellungs-Register" či Waisen- Register". Poddanské seznamy se vyvinuly během 16. století na území Čech ze soupisů osiřelých poddanských dětí, nad nimiž měla vrchnost poručenství. Rok co rok se shromažďovaly na vrchnostenské kanceláři a byly zapisovány do registru stavění sirotků, aby vrchnost měla přehled, kde se které dítě nachází, a kdo se nedostavil. Později se tato evidence rozšířila i na další děti a posléze i na jejich rodiče. Tak se původní soupisy sirotků přeměnily v seznamy všech poddaných, s uvedením jejich věku, sociálního postavení. Soupisy byly pravidelně obnovovány (na panství Třeboň např. od r. 1661 každoročně). Na rozdíl od Soupisů podle víry tyto poddanské seznamy evidují poddanské obyvatelstvo de jure, tj. včetně dětí ve službě, tovaryšů na vandru atp. K r. 1777 se dochovaly tzv. robotní seznamy, zachycující smluvenou výměru roboty poddaných všech českých vesnic podle patentu z r. 1775. Tyto soupisy (celk. 114 fasciklů podle krajů a panství) uvádějí jména všech tehdejších hospodářů s podrobným výčtem jejich robotních povinností. O něco mladší jsou urbariální kontrakty z r. 1789, zachycující rovněž jména všech hospodářů té doby. Vedle státní správy a vrchnosti vedla své seznamy i církev podle jednotlivých farností. Církevní seznamy byly dvojího druhu: Libri status animarum (soupisy duší) - Tyto knihy zachycovaly všechny farníky včetně nejmenších dětí spolu s údaji o jejich věku, sociálním postavením a uvedením všech změn, které v životě té které osoby nastaly (sňatky, ovdovění, stěhování atd.). U nás zdomácněly ve větší míře až v 18. století. Zpovědní (velikonoční) seznamy, které byly pořizovány o velikonočních svátcích, a zachycující osoby, které vykonaly zpověď, a ty, které se této svátosti vyhnuly. Nejstarší zpovědní seznamy U nás jsou ještě z doby před r. 1618, hojněji po r. 1627. Seznamy opět obsahují obyvatelstvo starší 12 let.

22 3.2.4 Berní rula Po třicetileté válce se přistoupilo k zavedení pevné berní soustavy, protože daň z hlavy, resp. z majetku nezaručovala spolehlivé zdanění. Státní správa vytvořila v polovině 17. století berní rejstříky modernější pomůckou pro evidenci daňových poplatníků - seznamem pozemků, katastrem. Roku 1654 byl tento seznam dokončen a od té doby je znám pod názvem berní role (berní rula - Steuer Rolle), podle níž byly daně vybírány Z hlediska historické demografie a historického místopisu jde o první celozemský popis Čech, který zahrnuje všechna obydlí- usedlosti podle panství, měst a vsí, a držitele těchto obydlí hodnotí po ekonomické a sociální stránce. Zvlášť byly rozlišovány usedlosti osazené a nově osazené, pusté a nově pusté. Podíl pustek obecně a v některých oblastech zvlášť, svědčí o tíživé situaci v době po třicetileté válce. Obyvatelé vesnic byli rozlišeni na sedláky, chalupníky a zahradníky. Základní zdaňovací jednotkou se stal tzv. osedlý. Za osedlé osoby se považovaly osoby, které polovici svých pozemků osívají a pole obdělávají potahem. Většinou sedlák, držící celý lán (60 korců), byl považován za jednoho osedlého. Za jednoho osedlého se počítali čtyři chalupníci nebo osm zahradníků. Seznam poplatníků uváděl v jednotlivých rubrikách vedle jména držitele množství držené a obdělávané půdy, vlastnictví potahu, počty dobytka a domácího zvířectva, obhospodařování zahrad, vinic, chmelnic nebo lesů, provozování živností a řemesel. Soupis se týkal pouze orné půdy, nikoliv zahrad, pastvin a luk. Seznam měla pro každou vesnici a panství vypracovat jmenovaná komise, která měla za úkol na místě se přesvědčit, osobně jednat s poddanými, shlédnout polnosti, sečíst dobytek, údaje zkontrolovat s urbáři a pozemkovými knihami. 3.2.5 Sčítání lidu Za první sčítání lidu u nás můžeme považovat soupis obyvatel dle víry a jednotlivé berní katastry. Církev vedla soupisy duší či zpovědní seznamy. Skutečně prvním celozemským součtem obyvatelstva bylo tzv. Solní sčítání r. 1702 (Seznam konzumentů soli) - repartice solní přirážky na kraje a panství. Zachovaly se bohužel jen výsledné součty, nikoliv údaje o jednotlivcích. V r. 1727 byl pořízen celozemský soupis židovských domů a jejich obyvatel, jehož součást tvoří i jedinečný soubor plánků našich měst a městeček s vyznačením židovských obydlí a ghett. R. 1754 dala provést Marie Terezie soupis obyvatelstva v zemích Koruny české, v Horních a Dolních Rakousích, ve Štýrsku, Korutanech, Kraňsku a Tyrolích. Byl první svého druhu v celé Evropě V březnu t.r. bylo nařízeno ještě sčítání domů. Z tohoto sčítání lidu byly v polovině minulého století objeveny sumarizační přehledy ve vídeňských archivech. Další soupis pokračoval až r. 1761. Od r. 1770 organizoval soupisy (konskripci) vojenský erár za spolupráce krajských úřadů. Zpočátku (do r. 1776) se sčítání uskutečnilo fyzickým ověřením údajů jednotlivých osob. Sčítací důstojníci navštěvovali dům od domu a kontrolovali seznamy,

poskytnuté vrchnostmi. Podle nařízení z r. 1770 se obyvatelstvu zakazovalo měnit příjmení a od téhož roku se začala obydlená místa označovat jako konskripční osady a jednotlivé domy byly očíslovány (Numero cons.) Od té doby se čísla domů uváděla v matrikách, pozemkových knihách atp. Pro badatele to dnes znamená snazší orientaci 23. 3. 1857 byl vyhlášen zákon o sčítání lidu, které se uskutečnilo k 31. říjnu toho roku. Jedná se o první moderní sčítání lidu v našich dějinách. Další bylo provedeno až k 31. 12. 1869. Údaje, zjišťovaná při těchto posledních sčítáních ve svém součtu poskytují všeobecný přehled o obci a množství zajímavých informací o jednotlivci a rodinách. Uváděla se četnost rodin, odkud kdo pocházel, čím byl, jeho věk, jaký choval dobytek, obcovací řeč, gramotnost, vyznání, atd. Poté probíhala sčítání lidu v desetiletých intervalech s několika výjimkami až do naší doby: 1869 / 1880 / 1890 / 1900 / 1910 / 1921 / 1930 / 1950 / 1961 / 1970 / 1980 / 1990 / 2000 / 2010 / Dotazníky, které při sčítání vyplňovali obyvatelé nebo sčítací komisaři, jsou nazývány sčítací operáty a dochovaly se většinou v okresních archivech. Tyto fondy nejsou ve velké většině roztříděny a inventarizovány, takže dohledání konkrétní osoby může stát velké úsilí. Sčítací operáty jsou zachovány ze sčítání z let 1857-1930. Ne všechny se půjčují ke studiu z důvodu ochrany osobnosti.(rok 1930 bude zpřístupněn až za několik let). 23

24 4 Sestavení rodokmenu Nosným pilířem práce rodopisců je zpracování rodového kmene celého rodu (grafického stromu). Ten vychází od badatele a pokračuje do minulosti (ascendentním směrem) výhradně po mužské (po meči) linii Pokud jsme sestavili prvotní přehled o svých předcích žijících v posledním stoletém období tj. zhruba zpátky 3 až 4 generace, máme základ pro rozpracovávání rodopisného stromu. Důležitou pomůckou mohou být šablony stromů, ale stačí i obyčejná tabulka s ohraničenými kolonkami, do kterých se vejdou všechny potřebné údaje. Další možností je půlkruhová šablona, kde uprostřed je výchozí osoba a směrem ke krajům jsou zapisováni její předci ve všech liniích. Začneme hlavní linii z otcovy strany (otec, jeho otec a matka, jeho děd a bába ze strany otce), pak pokračujeme sledováním hlavní linie z matčiny strany (matka, její otec a matka, její děd ze strany jejího otce Cílem výzkumu vlastních předků je nejen poznání kostry přímé rodové linie od probanta (osoba, která zaujímá centrální místo v genealogické tabulce) k nejstaršímu doloženému předku. Úplný tzv. rozrod (soupis všech přímých potomků jednoho zakladatele rodu) se obvykle sestavuje jen pro 4 další generace, tj. kam sahají vzpomínky rodinných pamětníků. Jednodušší rodinné rozrody lze sestavovat podle jednotlivých rodin. Rodokmen je výtahem z rozrodu a zachycuje všechny potomky konkrétního jedince v mužské linii, tedy agnátské právní příbuzenství po praotci. V grafickém schématu u každého člena rodu zapíšeme vedle jména (u žen rodné jméno) příslušná data narození, úmrtí a případně datum sňatku. Pro přehlednost se rodokmen sestavuje ve svislém schématu, přestože tradiční rodokmeny byly znázorňovány vodorovně, kde praotec rodu představoval kmen genealogického rodu. Po zpracování základního rodokmenu vašich předků a potomků můžeme materiály dál obohacovat o nejrůznější fotografie, naskenované kopie písemností, dobových tisků, sepisovat např. rodovou kroniku, vést podrobnější osobní listy osob (předků) uvedených v rodokmenu (dnes za využití počítačů a nejrůznějších programů), fotoalba rodinných snímků, rodinných památek, zvukových snímků a videozáznamů. Poté prostřednictvím kopií rodokmenů, kopií počítačových disket a kompaktních disků můžete s výsledky bádání seznámit další příbuzné a založit v rodině tradici uchovávání genealogických materiálů pro příští generace. Sepsání kroniky rodu by mělo být dovršením rodopisných výzkumu a bádání po předcích.

25 5 Dostupný software k tvorbě rodokmenu Rodokmen je genealogická tabulka uvádějící všechny potomky určité osoby, rodičovského páru. Genealogie je věda, která se zabývá minulostí rodů. Na základě zjištění se pak vytvoří tzv. tabulka rodu, či chcete-li rodokmen. Ať už jsou to děti ve škole mající to za domácí úkol, nebo pokročilý genealog, využití správného softwaru či služby jim dodá dobrou kvalitu výstupu, jeho přehlednost a také líbivost. Na internetu existuje celá řada programů, které slouží k zaznamenávání a vedení rodokmenu. Na počítači ho lze jednoduše ztvárnit a rozvětvit do několika generací zpět. Většinu programů nalezneme na www.slunecnice.cz/rodina-adomacnost/rodokmeny/. 5.1 Softwarové licence Freeware - forma distribuce software, která ponechává autorovi autorská práva, ale volně zpřístupňuje plně funkční software ostatním bez poplatků. Software by neměl být prodáván či šířen za úplatu, nesmí být pozměňován, autor může také omezit způsob použití. Autoři poskytují software pod touto licencí většinou pro vlastní uspokojení, prosazení pokrokového nápadu či prostě pro dobro všech. Shareware - produkty jsou pod touto licencí šířeny zdarma. Autor obvykle požaduje zaplacení malé částky až v případě, kdy se uživateli produkt líbí a běžně jej používá. Zaplacením této částky se stává registrovaným uživatelem, může dostávat aktualizace, případně je mu k dispozici on-line podpora. Shareware býval v počátcích velmi levný - byl většinou produktem jednoho vývojáře a byl distribuován přímo klientům. Díky značnému rozšíření Internetu se z této licence stal naprosto obvyklý způsob distribuce software, který využívají i dříve typické krabicové produkty. GNU General Public License - software šířený pod licencí GPL je možno volně používat, modifikovat i šířit, ale za předpokladu, že tento software bude šířen bezplatně (případně za distribuční náklady) s možností získat bezplatně zdrojové kódy. Toto opatření se týká nejen samotného softwaru, ale i softwaru, který je od něj odvozen. Na produkty šířené pod GPL se nevztahuje žádná záruka. Licence je schválená sdružením OSI a plně odpovídá Debian Free Software Guidelines. Trial - jedná se o komerční software, u kterého je časově omezena určitá funkce např. ukládání, tisk apod. Smyslem této licence je umožnit potencionálnímu zájemci si vyzkoušet ovládání programu a různých funkci před zakoupením plné verze. Zvyklostí bývá označovat časově omezenou verzi Trial a verzi omezenou funkčností Demo.

26 5.2 Programy 5.2.1 MyHeritage v Nejen v České republice, ale v podstatě celosvětově jedna z nejpopulárnějších služeb, která nabízí tvorbu a sdílení rodokmenu s fotografiemi lidí zdarma, a za poplatek ještě celou řadu dalších pokročilých funkcí. MyHeritage má českou mutaci, uživatelské prostředí je v naší mateřštině a přitom je propojeno s celosvětovou databází o 1,1 miliardě profilů, 23 milionů rodokmenů a 157 milionů fotografií. Velkou výhodou této databáze je, že lze při vyplňování informací zjistit přítomnost vlastních předků v cizím rodokmenu a dostat tak možnost tyto rodokmeny propojit a získat informace zpracované někým jiným. Rodokmeny ale samozřejmě nemusí být veřejné, můžete si je uchovávat v tajnosti jen pro sebe. Obr. 2 Ukázka MyHeritage 5.2.2 Family Tree Builder Pokud zmiňujeme MyHeritage, často bývá druhým dechem dodáváno doporučení na software této služby Family Tree Builder, který si lze stáhnout do počítače a pracovat přímo v něm. Aplikace Family Tree Builder je genealogický software pro systém Windows. Nabízí skvělou kvalitu, podporu 23 jazyků včetně češtiny a je jedním z nejlepších genealogických programů, a to navíc zcela zdarma. Samozřejmě nabízí propojení s MyHeritage, resp. možnost exportu dat na server a sdílet tak databázi s ostatními.

27 Program nabízí třeba zajímavé funkce na doplňování popisků k fotografiím s osobami, možnost spolupráce s dalšími uživateli na identifikaci lidí na fotce, dokládání genealogického stromu digitalizovanými dokumenty atd. Obr. 3 Family. Tree. Builder 5.2.3 Legacy Family Tree Bezplatný program pro tvorbu rodokmenu a uchovávání rodinné historie. Vytvářená databáze není nikterak omezená a může obsahovat třeba tisíce záznamů. Lze ukládat samozřejmě jména, ale také přezdívky, datace, místa, poznámky, zdroje, fotografie, audio nahrávky a další. To vše ve velice jednoduchém rozhraní, které je schopen ovládat i uživatel začátečník.

28 Obr. 4 Legacy Family Tree Coby výstup zvládá aplikace genealogické zprávy, chronologický kalendář, časové harmonogramy a dokonce tisk celé rodinné knihy včetně obrázků a popisků. 5.2.4 Ancestry Zdarma šířený genealogický databázový program české provenience, známý dříve pod názvem Rodokmen, umožňuje uživateli uložit si nejrůznější informace o svých příbuzných, vytvářet mezi jednotlivými osobami příbuzenské vztahy, vkládat doplňující fotografie či jiné soubory. Pochopitelně na závěr vygeneruje několik druhů příbuzenských stromů. Nabízí také funkce typu výročí, statistiky, hledání příbuzenských vztahů mezi osobami, spojování dvou rodokmenů, kalkulačka dat a také export do genealogického standardu GEDCOM. Web programu: ancestry.nethar.com.

29 Obr. 5 Ancestry 5.2.5 WinFamily Program pro tvorbu rodinných stromů a genealogické databáze. Program v minulosti nepůsobil příliš profesionálně. Na druhou stranu nové verze s sebou nesou absenci české lokalizaci, zatímco ve verzích předcházejících přítomna byla. Nyní se již WinFamily se snaží prezentovat jako profesionální program, čemuž odpovídá i cena licence. Uživatelské rozhraní je přehledné a jednoduché. Samozřejmostí je zde vytváření detailní databáze osob s dodanými popisky, fotografiemi, audiem i videem. Získáme také podrobné statistiky, exportovanou webovou stránku či graficky propracovaný rodinný strom. Web programu: www.winfamily.com.

30 Obr. 6 Win Family 5.2.6 GenoPro Další genealogický software, který oproti výše uvedeným nedisponuje pokročilými možnostmi vytváření, editace a správy databáze, ale mnohem více cílí na obyčejné propojování záznamů a grafické vytváření rodového stromu. Jedná se tedy spíše o grafický program, než o odborný nástroj. To ovšem nijak neubírá jeho atraktivitě, protože cílí především na méně náročného uživatele, který nepotřebuje vytvářet hluboké informační databáze, ale chce primárně názorně zobrazit rodinnou historii a vzájemné vazby rodinných příslušníků. GenoPro je program pro jednoduchou tvorbu, úpravy a tisk přehledných rodokmenů. Umožňuje také vytváření a tisk lékařských genogramů (dědičné nemoci atd.). Rodokmeny lze jednoduše exportovat do HTML formátu. Web programu: http://www.genopro.net/

31 Obr. 7 GenoPro 5.3 Některé z dalších programů Rodokmen Pro - www.rodokmenpro.cz Kith and Kin - www.spansoft.cwc.net Simple Family Tree - www.jdmcox.com Brother's Keeper - www.bkwin.org PAF - Personal Ancestral File - www.familysearch.org Gramps gramps-project.org Agelong Tree - www.genery.com Puppy Toes Pedigree Generator - aplikace pro tvorbu rodokmenů pro psy, kočky a jiné domácí mazlíčky Recenze některých programů najdeme na serveru Technet.cz.

32 6 Využití genealogie ve výuce Rodopis neznamená jen hledání cesty ke kořenům svého rodu, ale lze ho i užít při výuce a hodnocení dějinných událostí. Historiky středověku a raného novověku vždy zajímali příbuzenské vztahy uvnitř rodin panovníků a domácí šlechty. Několik desítek rodin českého a moravského panstva žárlivě střežilo své stavovské výsady. Jejím členům byla předurčena většina rozhodujících zemských úřadů a vláda nad rozlehlým pozemkovým majetkem. Rodinné nesváry, příbuzenská závislost či rodová dědická posloupnost feudálního panstva určovaly mnohdy směr vývoje regionu, země. 6.1 Rod erbu zubří hlavy Díky rodovému předurčení a ambicím měly některé naše šlechtické rody právo a možnost ovlivňovat i záležitosti celého státu a silou svého vlivu a majetku otáčet kormidlem dějin. Do této skupiny patřilo i několik generací šlechtického rodu, který užíval jako svůj erb stříbrný (později i zlatý) štít s černou zubří hlavou s houžví v nozdrách. Své jméno odvozovali od jednoho z nejkrásnějších hradů České republiky, moravského Pernštejna. Původ pánů z Pernštejna, podobně jako u většiny starých šlechtických rodů, není jasný. Rodopisci hledali jeho kořeny Rakousku i v Polsku. Pernštejnové sami se na základě tradice hlásili k domácímu moravskému původu. Jejich rodová pověst o uhlíři praotci rodu, patří mezi nejstarší a nejrozšířenější moravské pověsti. Onen prapředek byl uhlířem a jmenoval se Vojtěch (podle mladších verzí Vaněk či Věňava). Podle pověsti pálil praotec rodu Vaněk příjmím Vanha již delší čas uhlí v horách poblíž vsi Ujčova nedaleko Bystřice nad Pernštejnem. Bájný vládce země, markrabí moravský Jošt Vilibald Branderburg, dlel tedy právě na hradě Zubštejně. Po lesích v okolí hradu se potuloval divoký zubr, který škodil lidem a mnoho jich zabil. Markrabí vyhlásil, že bohatě odmění toho, kdo kraj zubra zvaví. I uhlíř Vaněk zvíře mnohokrát v lese potkal, a kdyby před ním nevylezl na strom, jistě by jej také zahubilo. Jednoho dne roku 564, když Vaněk před zubrem utíkal, ukryl se ve své lesní boudě. Zubr na něj začal tak dorážek, že již uhlíř nevěděl co činit. Vzal tedy kus chleba, napíchl jej na prut a podal zvířeti. Tak mu podával postupně všechen chleba, co měl a zubr se uklidnil. Nejen to, Vaněk mu pak vždy, když jej potkal, dával chleba a tak jej ochočil, že zubr bez něho nechtěl být a všechno si nechal strpět. Když Vaněk viděl, že zvíře je ochočené, propletl mu nozdry houžví. Zubra přivedl na hrad Zubštejn k markrabímu. Ten Vaňka pochválil a za to, že zvíře nezabil, ale přivedl je živé, jej bohatě odměnil pozemky, hrady a vesnicemi. Na jednom vrchu, jemuž říkali Bezvín, začal si pak někdejší uhlíř roku 574 stavět hrad Pernštejn. Za nejstaršího známého držitele erbu zubří hlavy je zatím pokládán jinam, syn Etlejův. V roce 1220 vykovával funkci správce znojemského hradu. Přibližně

v téže době užíval erb zubří hlavy i Štěpán z Medlova, purkrabí hradu Děvíčky (1218). Štěpán z Medlova (+1235) získal nejpozději v průběhu dvacátých let 13. století rozsáhlé pozemky na horním toku řeky Svratky, v okolí pozdějšího hradu Pernštejna. Zmínění nejstarší známí nositelé erbu zubří hlavy po sobě zanechali spoustu potomků, jejichž vzájemná příbuznost ve 13. a 14. století již není přesně rekonstruovatelná. Užívali různé přídomky, podle toho, na kterém hradě zrovna ta či ona rodová větev sídlila. Od sklonku 13. století představoval hrad Pernštejn zřejmě hlavní rodové sídlo a ve jménech pánů s erbem zubří hlavy se objevuje nejčastěji. Až počátkem 15. století se početné potomstvo Štěpána z Medlova redukovalo jen na jedinou (pernštejnskou) větev. Teprve od této doby jsou historikové schopni jejich vzájemnou příbuznost přesněji určit. Prapředkem všech pozdějších Pernštejnů 15. 17. století byl Vilém (1422 1426), ochránce a snad i organizátor obávané loupeživé družiny. Tato činnost mu však nebránila v tom, aby zaujímal nejvyšší zemské úřady (komorník zemského soudu brněnského, moravský zemský hejtman). Vilémovi synové Bavor (1395 1434) a Jan (1406 1475) bojovali ve znamení kalicha. Oba mladí Pernštejnové zaujali významná místa mezi veliteli husitských vojsk. Janův syn Vilém z Pernštejna (1438 1521) přestavuje jednu z nejvýznamnějších osobností českých dějin jagellonské doby a bezesporu nejbohatšího muže v Čechách a na Moravě na přelomu 15. 16. století, stejně jako moc a majetek si zachoval až do svých posledních dní moudrost a duševní svěžest. Finanční krize zasáhla Pernštejny v polovině čtyřicátých let 16. Století a přispěla k ní do jisté míry i ztráta společenské prestiže. Další významným představitelem rodu byl Vratislav z Pernštejna (1530 1582). Po mnohaletém pobytu v zahraničí vrátil se Vratislav na Moravu, oženěn se španělskou šlechtičnou Marií Marique de Lara (oddáni roku 1555). Ze Španělska si přivezl i Řád zlatého rouna (1556). Nejvyšší rytířský řád, jaký španělská král uděloval za zásluhy o stát a o rozvoj katolické církve, jehož se nedostalo ani mnohým katolickým králům, získal Vratislav z Pernštejna již ve svých šestadvaceti letech. Od roku 1566 až do smrti setrval Vratislav z Pernštejna v úřadu nejvyššího kancléře Království českého. Vratislav z Pernštejna však zemřel příliš brzy, než aby stačil svého postavení u dvora v plném rozsahu využít a než aby stihl předat štafetu moci a majetku další generaci. Na syna Jana (1561 1597), jenž měl rod přivést k novému rozkvětu, padla tíže dluhů, zvýšená nutností vyplatit náležité věno početným sestrám. Jeho sestra Polyxena provdaná postupně za Viléma z Rožmberka a Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic, se na počátku 17. století stala do jisté míry nositelkou rodového odkazu. Krátce po Janových třicátých narozeninách začala jeho kariéra vojenská strmě stoupat. Artilerie se ale stala jeho osudem, když mu v roce 1597 při obléhání pevnosti Rábu v Uhrách koule z tureckého děla utrhla hlavu a levou ruku i 33

34 s ramenem. Císař Rudolf II. dal sice svému generálu vystrojit velkolepý pohřeb a snažil se rodině pomoci při řešení dluhů zemřelého Jana. Přesto však muselo být zanedlouho (1599) Pernštejnům exekučně prodáno jejich poslední moravské panství. Z mocného rodu zůstává tak jediná odnož, malý Janův synek Vratislav Eusebius. Vratislav Eusebius z Pernštejna (1594 1631), byl vychovávaný od dětství babičkou Marií de Lara a tetou Polyxenou, měl nejlepší předpoklady k dvorské a vojenské kariéře. Po otcově vzoru zvolil kariéru vojevůdce. Stejně jako on však předčasně zahynul jako důstojník císařské armády v jedné z drobných šarvátek třicetileté války. S tím rozdílem ovšem, že po něm na Litomyšli žádný potomek nezůstal a smrtí Vratislava Eusebia roku 1631 rod vymřel po meči. Vratislavova sestra Frebonie, po jejíž smrti (+1646) přešel majetek na potomky její tety Polyxeny z Pernštejna, knížata z Lobkovic. Ti do jednoho z polí svého složitého erbu přijali i znamení pernštejnského zubra.

35 7 Literatura a použité zdroje LEHNICKÁ, B. Sestavte si rodokmen. Praha: Grada, 2012. 176 s. ISBN 978-247- 4069-0. HAVLÍK, L. E. Moravské letopisy: dějiny Moravy v Datech. Břeclav: Pálka, 2009.191 s. ISBN 978-80-904363-0-5. ŘIČAŘ, K. Úvod do genealogie Kdo jsou moji předkové a odkud přišli? Praha: Horizont, 1995. 94 s. ISBN 80-7012-082-7. VOREL, P. Páni z Pernštejna. Pardubice1993 ČESKÁ GENEALOGICKÁ A HERALDICKÁ SPOLEČNOST. [online]. [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://www.genealogie.cz

36 Přílohy

Tabulky písma 37 A Tabulky písma Existuje celá řada tabulek, které zobrazují krasopis písem používaných v minulosti na našem území.

38 Tabulky písma Obr. 8 Tabulka německého písma

Tabulky písma 39 Obr. 9 Švabach

40 Z vlastního archívu B Z vlastního archívu Obr. 10 Cestovní pas Češky žijící v Americe 1. strana Obr. 11 Cestovní pas 2. strana

Z vlastního archívu 41 Obr. 12 Americký rodný list z roku 1914

42 Z vlastního archívu Obr. 13 Československý rodný list z roku 1924

Z vlastního archívu 43 Obr. 14 Vojenský list z roku 1939

44 Z vlastního archívu Obr. 15 Úmrtní listopad

Z vlastního archívu 45 Obr. 16 Výpis z matriky zemřelých