Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta. Bakalářská práce. 2015 Valentina Hermanová

Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Bakalářská práce 2015 Valentina Hermanová

Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra Slavistiky Toulky Třeboňskem Bakalářská práce Autor: Valentina Hermanová Studijní program: B7310 Filologie Studijní obor: Cizí jazyky pro cestovní ruch anglický jazyk Cizí jazyky pro cestovní ruch ruský jazyk Vedoucí práce: PaedDr. Zdenek Novotný Hradec Králové 2015

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala pod vedením PaedDr. Zdeňka Novotného samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. V Hradci Králové dne 18. 5. 2015

Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala svému vedoucímu PaedDr. Zdenku Novotnému za ochotu, trpělivost a čas. Rovněž děkuji svým blízkým za podporu, kterou mi věnovali.

Anotace HERMANOVÁ, Valentina. Toulky Třeboňskem. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2015. s. Bakalářská práce. Tato práce poskytuje informace o možnostech cestovního ruchu na Třeboňsku. Jsou zde podrobně popsány přírodní předpoklady a historický vývoj oblasti, přičemž je velká část pozornosti věnována vodním dílům Třeboňska. Nedílnou součástí práce je způsob ochrany přírody a charakteristika významných středisek cestovního ruchu. Dopodrobna je popsáno město Třeboň, jako centrum oblasti. Ostatní důležitá místa jsou zde popsána spíše stručně. Cílem práce je vytvořit návrhy turistických tras a přiblížit tak čtenářům kulturní i přírodní památky regionu. K námětům na výlety patří vždy časový harmonogram, mapa navržené trasy, zajímavosti o turistických atraktivitách, možnostech stravování a další užitečné informace. Klíčová slova: Třeboň, ochrana přírody, rybníky, památky, turistické trasy.

Annotation HERMANOVÁ, Valentina. Exploration of Třeboň area. Hradec Králové: Faculty of Education, University of Hradec Králové, 2015, pp. Bachelor Degree Thesis. This bachelor thesis gives information about tourism in Třeboň region. There are detailed information about natural preconditions and historical development of this area. Certain part is about hydraulic structures in this part of South Bohemia. It includes information about nature conservation and characteristic of significant centres of tourism. It describes not only Třeboň, the central city of this region, but also other places of interest. The aim of this thesis is to create drafts of tourist routes to get the readers familiar with cultural and natural attractions. Timetables, maps, are also part of these information about tourist attractions and meal offers on the trips are also part of these plans. Keywords: Třeboň, nature conservation, ponds, places of interest, tourist routes.

Obsah Úvod... 10 1 Třeboňsko... 11 1.1 Základní charakteristika oblasti... 11 1.2 Vývoj Třeboňska... 13 1.3 Třeboňské rybníky... 16 2 Ochrana přírody... 23 2.1 CHKO/BR Třeboňsko... 23 2.2 Rozdělení CHKO Třeboňsko... 24 2.3 Zvláště chráněná území CHKO... 24 3 Významná střediska cestovního ruchu na Třeboňsku... 33 3.1 Třeboň... 33 3.2 Další města na Třeboňsku... 40 3.3 Třeboňsko pro vodáky... 44 4 Návrhy turistických tras... 46 4.1 Týdenní pobyt na Třeboňsku... 46 Závěr... 57 Summary... 58 Заключение... 59 Seznam použitých zdrojů... 60 Zdroje obrázkových příloh... 66 Obrázkové přílohy... 68

Úvod Téma Toulky Třeboňskem jsem si pro svou bakalářskou práci v\brala z několika důvodů. Tím prvním je propojení tématu cestovního ruchu se studovaným oborem na Univerzitě Hradec Králové. Druhý důvod je ten, že jsem dříve často jezdila do Třeboně a myslím si, že tento kraj dobře znám. Vypracování práce by tedy mělo být o to snadnější a zábavnější. Navíc pracuji v turistickém informačním centru, tak bude zajímavé stát se na chvíli naopak turistou a zjišťovat zajímavosti o jiném městě nebo oblasti. Věřím, že nejen mé osobní zkušenosti, ale i zájem o turistiku a historii budou vhodnou inspirací pro zpracování tohoto tématu. Tato bakalářská práce se zabývá Třeboňskem, které bylo v roce 1979 vyhlášeno Chráněnou krajinnou oblastí. Oblast je však chráněná již od roku 1977, kdy byla zařazena mezi biosférické rezervace UNESCO. Je zajímavé, že je to jedno z mála velkoplošných chráněných území, jehož plochu zaujímají zejména roviny. Jde o oblast, která je již od 12. století kultivována člověkem. Přesto se zde zachovaly velice cenné přírodní hodnoty. Kultivace krajiny většinou probíhala v souladu s přírodou a můžete zde najít mnoho míst, která jsou důkazem tohoto harmonického vztahu mezi přírodou a lidskou činností. Město Třeboň i okolí jsou známé nejen kvůli přírodě, ale zejména díky lázním. Ovšem historie oblasti a lidské úsilí, které Třeboňsko přetvořily dnešní podoby, už jsou v podvědomí veřejnosti rozšířeny méně. Cílem práce je seznámení s možnostmi cestovního ruchu Třeboňska. Předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu jsou na Třeboňsku velmi dobré. Díky své unikátní a zachovalé přírodě, bohaté historii, krásné vesnické architektuře, široké škále sportovního vyžití a dobře známým slatinným lázním sem každý rok zavítá hojný počet turistů. Nedílnou součástí této bakalářské práce bude tedy podrobný popis přírodních předpokladů, historického vývoje oblasti a samozřejmě také zpracování ochrany přírody Třeboňska. Dočtete se zde o významných střediscích cestovního ruchu a najdete tu i návrhy turistických tras za poznáním regionu. 10

1 Třeboňsko Třeboňsko je oblast v Jižních Čechách, podél hranic s Rakouskem (Obr. 1). Leží v Třeboňské pánvi, která díky svému charakteru zaujímá v Čechách zvláštní místo. Jedná se o mírně zvlněnou krajinu s velkým množstvím borových lesů a unikátní sítí rybníků. Mezi nejzajímavější místa patří z botanického hlediska pánevní rašeliniště a rybničnaté oblasti s bohatou vodní květenou. [1] Město Třeboň a jeho okolí je jednou z nejpopulárnějších domácích turistických destinací a je na to dobře připraveno. Tato oblast nabízí celou škálu možností nejen pro pěší turistiku a cykloturistiku, ale také například pro vodáky nebo rybáře. Dobrá dostupnost autem, vlakem či autobusem a široká nabídka ubytování na různých úrovních je samozřejmostí. Za svou popularitu vděčí Třeboňsko nejen své poloze uprostřed chráněné krajinné oblasti. Turisty sem po celý rok láká také spojení přírody a práce člověka. V Třeboni najdeme hned dvoje lázně, které k léčbě využívají místní ložiska rašeliny a slatiny. I zdejší rybníky jsou jistě nezanedbatelným turistickým lákadlem. Na tradiční výlovy se sem sjíždějí ročně desítky tisíc turistů, aby mohli ochutnat slavného třeboňského kapra, který se vedle ochranné známky může pyšnit také chráněným zeměpisným označením Evropské unie. [2, 3] Místní architektura má také co nabídnout. Od třeboňského gotického opevnění a augustiniánského kláštera přes renesanční a barokní zámky až po novogotickou Schwarzenberskou hrobku na hrázi Světa a různé technické památky, včetně pivovaru. Opomenout nelze ani lidovou architekturu. Třeboňsko bylo výrazně ovlivněno selským barokem, takže vedle městské památkové rezervace v Třeboni zde najdeme také šest vesnických památkových zón. [1] 1.1 Základní charakteristika oblasti Reliéf Většina území se nachází v Třeboňské pánvi, která se dělí na podcelky Kardašořečická pánev na východě a Lomnická pánev a Lišovský práh na západě. Na jihozápadě do oblasti zasahuje Novohradské podhůří, na východě Javořická vrchovina. Průměrná nadmořská výška území je 465 m a nejvyšší bod měří 583 m. Od jihu k severu má Třeboňská pánev mírný sklon. [4, 5] 11

Geologie Třeboňská pánev je velká příkopová propadlina oválného tvaru. Vytvořila se zřejmě během křídy při procesech saxonské zlomové tektoniky, kdy zde vzniklo jezero, odvodňované směrem na jihovýchod. Přibližně před čtyřmi miliony let bylo toto odvodňování přerušeno vyvýšením Šumavy a Novohradských hor. Celá oblast tedy začala být odvodňována na sever a říční síť tak postupně získávala dnešní podobu. [1] Třeboňská pánev je místy až do hloubky 300 m vyplněna vrstvami sedimentů. Jsou to zejména jíly, jílovce, písky a pískovce, podél řek. Velké množství vody a neprostupné podloží podmínilo vznik zdejších známých rašelinišť. [4] Klima Třeboňsko se nachází v mírně teplé a vlhké oblasti. Zimy jsou zde mírné, průměrná roční teplota v Třeboni je 8 C. Roční úhrn srážek se liší podle nadmořské výšky od 600 do 700 mm. Celkově je zdejší klima poněkud specifické. Je to způsobeno umístěním v Třeboňské pánvi, geomorfologií území, zalesněním a velkým množstvím vodních ploch. Místní mikroklima je typické vyšší průměrnou roční teplotou, v létě jsou časté vydatné srážky a nezřídka se objevuje i inverze a bezvětří. Vlhkost také způsobuje tvorbu přízemních mlh. [4, 5] Vodstvo Hlavní osu území tvoří řeka Lužnice, která odvodňuje podstatnou část Třeboňské pánve. Pramení na rakouské straně, u Českých Velenic tvoří asi 2,5 km dlouhou přirozenou státní hranici a ústí do Vltavy. Druhým větším tokem je řeka Nežárka. Vedle těchto přirozených toků je pro Třeboňsko charakteristická složitá síť umělých stok, které slouží k odvodňování zamokřených území a regulaci vodních hladin rybníků. Nejznámější jsou Zlatá stoka na Lužnici a Nová řeka, propojující Lužnici s Nežárkou. [4, 5] Dalším typickým fenoménem oblasti je 465 rybníků o celkové rozloze 7484 ha na ploše CHKO Třeboňska. Největším z nich je Rožmberk s plochou 489 ha, potom Horusický (415 ha), Velký Tisý (317 ha), Záblatský (305 ha), Staňkovský (241 ha), Velká Holná (220 ha) a Svět (201 ha). [1] 12

1.2 Vývoj Třeboňska Vývoj třeboňské krajiny od vzniku Třeboňské pánve a historie Třeboňska jsou dvě rozdílné kapitoly. Až do 12. století zde působila v podstatě jen příroda. Historie této oblasti se tedy začala psát až v raném středověku. Ovšem příroda toto místo začala utvářet už o tisíce let dříve. [5] 1.2.1 Vývoj krajiny Třeboňska od nejstarších dob Oblast Třeboňska nebyla vždy plná rybníků, tak jak ji známe dnes. V nejmladší fázi pozdní doby ledové zde byla jen velice řídká vegetace, kterou bychom dnes označili jako lesotundra. Krajina zřejmě vypadala podobně jako dnes sever Skandinávie. Kvůli suchému a chladnému arktickému podnebí zde vzniklo téměř bezlesé území. Rostly zde jen skupinky nízkých stromů podél vod, například břízy, borovice nebo keřovité vrby. [5] Přibližně 9000 let před naším letopočtem se zde s postupným oteplováním a zvlhčováním klimatu začaly rozšiřovat světlé borové lesy s břízou a osikou. Přibývaly také rostliny kolem močálů a jezer, z nichž se později vytvořilo rašelinové podloží. Se vzrůstající teplotou rostla i plocha pokrytá borovými lesy. Začaly se objevovat i listnaté stromy, mezi nimi bříza, dub, lípa, líska, jilm, jasan a osika, na zamokřených místech také smrk a olše. [5] Velké množství vodních srážek a vyšší teplota podporovaly rozvoj smrkových porostů a listnatých lužních lesů podél řek. Zbytek Třeboňska pokryly lípy, jilmy a javory. Přibližně 4000 let před naším letopočtem se zde začal objevovat také buk a později i jedle. [5] Od dob římské říše až do raného středověku bylo Třeboňsko pokryto hustými jehličnatými lesy s naprostou převahou jedle. Tomuto pralesu se raději vyhnuli i Římané, kteří ho nazvali Silva Nortica Severní les. Tento hustý les vytrval na Třeboňsku až do 12. století, kdy krajinu začali osidlovat a kultivovat lidé. [1] Krajina prošla zásadní změnou v období německé kolonizace ve 12. 14. století. Kvůli orné půdě lidé káceli a vypalovali lesy. Podél vod vznikaly první usedlosti a vyšší oblasti, kde bylo vody méně, byly využívány zemědělsky. Ve druhé polovině 14. století zde začaly vznikat první rybníky a v průběhu staletí krajina postupně získávala dnešní podobu. [1] 13

1.2.2 Historie Třeboňska od prvních majitelů po současnost První stopy po lidském osídlení pocházejí ze střední a mladší doby kamenné a byly nalezeny především podél toku řeky Lužnice. Později zde žili Slované, po kterých zde zůstalo několik mohylových pohřebišť. I přes neprostupnost krajiny tudy v raném středověku vedla Vitorazská kupecká stezka z rakouské Vitorazi do středních Čech a právě podél této stezky začaly ve 12. století postupně vznikat malé osady. [1] Vítkovci K trvalému osídlení došlo v průběhu vnitřní kolonizace ve 12. 14. století. Největší zásluhu na tom měl rod Vítkovců. Nejstarší známý člen tohoto rodu, Vítek z Prčice, získal oblast na jihu Čech jako dar od knížete Bedřicha. Podle pověsti, kterou zachycuje obraz Dělení růží, měl Vítek z Prčice pět synů, mezi které rozdělil své panství. Doloženi jsou však jen čtyři, a to Jindřich, který byl zakladatelem rodu pánů z Hradce, Vítek starší založil rod pánů z Krumlova, Vítek mladší byl předkem Rožmberků a Vítek z Klokot, zakladatel rodu pánů z Landštejna. [6] Právě Vítek z Prčice pravděpodobně založil trhovou osadu zvanou Wittingau, česky Vítkův luh, ze které později vznikla Třeboň. Krátce po založení se ves Wittingau dostala do vlastnictví rakouského kláštera ve Zwettlu. Roku 1256 se však dostává zpět do držení Vítkovců, kdy ji odkoupili synové Vítka z Klokot, bratři Pelhřim a Ojíř. Kromě znovu získané Třeboně vlastnili také Lomnicko. České jméno Třeboň, které se odvozuje od slovesa tříbiti, bylo doloženo až v roce 1365. [1, 7, 8] Koncem 13. století byla Třeboň hrazeným městečkem s tvrzí a od roku 1280 už je doložen i kostel. V roce 1341 získala statut města a stala se centrem celé oblasti. [7, 8] Rožmberkové Za Karla IV. mělo třeboňské panství čtrnáct vsí. Roku 1366 jej od Landštejnů odkoupili Rožmberkové, kteří touto koupí výhodně rozšířili své državy. V okolí již vlastnili Soběslav, Veselí, Bukovsko a Bošilec. S příchodem Rožmberků nastala doba rozmachu, která se projevila přestavbou původní tvrze nejdříve na kamenný hrádek a později zámek, město získalo nové hradby a roku 1367 byl zbudován také augustiniánský klášter. [4] V 15. století se husité třikrát pokoušeli dobýt Třeboň, která byla pevnou baštou katolíků. Díky okolním bažinám a novému opevnění však odolala. Naopak Lomnici a Trhové Sviny husité dobyli. Koncem století zahrnovalo třeboňské panství dvě města, jedno městečko a čtyřicet jedna vesnic. [4] 14

Největšího rozkvětu se Třeboňsko dočkalo v průběhu 16. století. V té době působili ve službách Rožmberků vynikající rybníkáři Štěpánek Netolický, Mikuláš Ruthard z Malešova a Jakub Krčín, pod jejichž rukama se třeboňská krajina začala postupně proměňovat. [9] Více o těchto stavitelích najdete v kapitole Třeboňské rybníky. Švamberkové a Habsburkové Když roku 1611 zemřel poslední Rožmberk Petr Vok, připadlo třeboňské panství Janu Jiřímu ze Švamberka. Vzhledem k tomu, že Švamberkové se během stavovského povstání v roce 1618 hlásili k evangelíkům, byl jejich majetek v roce 1621 zkonfiskován Habsburky. [9] Během této doby kraj značně upadal. Na Velký pátek 13. dubna 1618 zasáhl Třeboň ničivý požár. V únoru 1622 se Třeboň vzdala císařským vojskům a byla obsazena generálem Marradasem. V období třicetileté války bylo celé Třeboňsko pustošeno. Rybníky zanikaly, mnohé mlýny a dvorce podlehly požárům. Vlivem nemocí a pustošících vojsk se počet obyvatel snížil na desetinu. Jen v okolí Třeboně bylo třicet čtyři opuštěných vesnic. V roce 1632 bylo na celém panství pouze šest rybníků, kde bylo možné provést výlov. [6, 4] Třeboňsko zároveň často střídalo majitele. Ferdinand III. Habsburský ho v letech 1632-1645 dal do zástavy polskému králi Vladislavovi IV. V roce 1660 postoupil Leopold Vilém Habsburský panství Třeboň spolu s Hlubokou, Křivoklátem a Krušovicemi Janu Adolfu ze Schwarzenberga, jako náhradu za peníze půjčené císaři. Marie Ernestina, dcera Jana Adolfa I., zdědila po svém choti panství Český Krumlov a Orlík, a tak se schwarzenberský rod, stejně jako kdysi Rožmberkové stal majitelem téměř celých jižních Čech. [6] Schwarzenbergové a rozvoj Třeboně S rodem Schwarzenbergů se panství začalo postupně vzpamatovávat z válečných ran. Svědčí o tom rozrůstání zámeckého areálu, nově budované hospodářské dvory, kostely a kaple. Po požárech v letech 1723 a 1780 obnovili Třeboň v barokním stylu, a také rozšířili rožmberský zámecký archiv. [2] Přestože Třeboňsko má převážně zemědělský charakter, došlo zde k průmyslovému rozvoji. Na začátku 17. století byla bývalá zámecká zbrojnice přestavěna na novou budovu panského pivovaru, dnešního Regenta. Svou současnou podobu však pivovar získal až při přestavbě ve druhé polovině 19. století. [10] 15

Od 18. století zde vznikaly první manufaktury, rozvíjelo se železářství, sklářství, zpracování dřeva, soukenictví a tkalcovství. V polovině 19. století se Třeboň stala okresním městem a v roce 1873 zde byla vybudována železnice Praha Vídeň. V roce 1861 vznikly v Třeboni zásluhou schwarzenberského správce Václava Horáka nové lázně. A v květnu 1883 zde učitel a kronikář Václav Hucek založil první moderní lázně zvané Bertiny. [1, 10] Od 20. století po současnost Vznik samostatné Československé republiky a zejména zestátnění rybníků v první pozemkové reformě omezil schwarzenberský vliv. Po druhé světové válce byl Schwarzenbergům odebrán veškerý majetek. Znárodňovací proces se protahoval až do roku 1948. [2] Ve druhé polovině 20. století se v Třeboni vedle lázeňství a rybníkářství začala rozvíjet také zemědělská výroba a textilní průmysl. V roce 1950 byl založen závod Otavan, vyrábějící pracovní a sportovní oděvy. Mezi další průmyslové podniky Třeboňska patřily závod Český křišťál v Chlumu u Třeboně, závod Jihočeských dřevařů v Suchdolu nad Lužnicí a truhlářské podniky. Svůj význam mělo i stavebnictví a těžba surovin. Přesto si však Třeboňsko zachovalo svůj zemědělský charakter. [4] Třeboň se celkově rozrůstala, vznikaly nové čtvrti i školní budovy. V roce 1976 byla vyhlášena městskou památkovou rezervací a roku 1979 byla na Třeboňsku zřízena CHKO. [2] Dnes je Třeboňsko významným turistickým centrem. Lázeňství, rybníkářství, historické pamětihodnosti a krásná příroda, to vše sem láká nejen domácí, ale i zahraniční turisty. [2] 1.3 Třeboňské rybníky Rybníky jsou asi největším pokladem Třeboňska (Obr. 2). Byly zde budovány po staletí v neobvyklém množství a také na neobvyklých plochách. Je to dáno tím, že v třetihorách tvořilo Třeboňskou pánev jezero, ze kterého odváděla vodu jen jedna řeka, Lužnice. Kvůli nízkému odtoku a rovinaté krajině tak vzniklo mnoho močálů a lužních lesů. Bez ohledu na nebezpečí vedla v raném středověku těmito místy Vitorazská kupecká stezka z Rakouské Weitry až do středu Čech. Podél této stezky se postupně začaly objevovat malé osady. K jejich rozvoji bylo potřeba vymýtit okolní lesy a zbavit se močálů, proto začaly vznikat zdejší slavné rybníky a stoky. [1, 11] 16

Při těchto vodohospodářských úpravách vynikali středověcí stavitelé rybníků, zejména Štěpánek Netolický, stavitel Zlaté stoky a Jakub Krčín z Jelčan, který vybudoval Novou řeku pro odvedení velkých vod z Lužnice a Nežárky. O jejich výjimečnosti vypovídá i to, že obě tyto stavby slouží dodnes. [11] V okolí Třeboně začalo zakládání rybníků v době vlády Karla IV. V polovině 15. století už na Třeboňsku existovalo přibližně dvacet rybníků. Rybníky nevznikaly jen z močálů, jejich stavbě padly mnohdy za oběť i zemědělské pozemky nebo dokonce celé vesnice. V období husitských válek byla výstavba přerušena a rybníky již existující nebyly udržovány a chátraly. Nový vzestup nastal ve 40. 50. letech 15. století. Již tehdy se kapr stal předmětem vývozu. [4] Nově se začal používat takzvaný třístupňový chov. U dvoustupňového chovu byly dospělé chovné ryby nasazovány do menších nádrží, aby se vytřely, a po třech letech se odrostlé plody přesazovaly do větších nádrží. Třístupňový chov přidává k dosavadním dvěma typům rybníků třetí výtažníky. [6] 1.3.1 Štěpánek Netolický Josef Štěpánek Netolický byl prvním významným stavitelem rybníků. Narodil se kolem roku 1460 v poddanské rodině v Netolicích. Vyučil se rybníkářskému řemeslu a pod královským fišmistrem Kunátem Dobřenským pracoval na stavbách rybníků Koclířov a Tisý u Lomnice nad Lužnicí a Ruda u Třeboně. Za tyto práce se mu dostalo velkého uznání a v roce 1505 se stal fišmistrem a hlavním rybníkářským hejtmanem. [6] Roku 1506 vytvořil důmyslný návrh třeboňské rybniční soustavy. Z jeho plánů později vycházel pravděpodobně i Jakub Krčín z Jelčan. [12] Jeho největšími rybníky jsou Opatovický, Kaňov a Horusický, který je se svými 415 hektary třetím největším rybníkem v Čechách. Nejvýznamnějším dílem Štěpánka Netolického je však Zlatá stoka. [6] Zlatá stoka Původně neobvykle dlouhý náhon, který poháněl Opatovický mlýn. Není známo, že by už tehdy přiváděl vodu do některých rybníků. Dnes je to více než 45 km dlouhý umělý kanál mezi Třeboní a Veselím nad Lužnicí, kde se vrací zpět do řeky Lužnice. Na svém toku napájí přibližně 50 rybníků. [4] Původní náhon zvaný Strúha, je v písemných pramenech zmiňován již před rokem 1367. Strúha vytékala z řeky Lužnice kousek od místa, kde dnes stojí jez U Pilaře, pokračovala k Opatovickému mlýnu jižně od města Třeboně, dále obtékala hradby ke splávku pod Augustiniánským klášterem a odtud k lokalitě zvané Smítka, kde se vlévala 17

zpět do řeky Lužnice, která zde patrně proudila více koryty. Dnes zde stojí povodňový přepad rybníka Rožmberk. [13] Název Zlatá získala Štěpánkova stoka až za Schwarzenbergů. Byl odvozen od hospodářského užitku, který kanál přinášel, dříve se mu říkalo jen Příkop. [9] Zlatá stoka, která je mistrovským dílem Štěpánka Netolického, byla vystavěna v letech 1508-1518. Štěpánek využil přírodní podmínky tak, aby stoka přiváděla a odváděla vodu všech hlavních rybníků Třeboňska. Voda z Lužnice, plná živin, byla pro chovné rybníky mnohem vhodnější než malé potůčky. Navíc během zimy přiváděla do zamrzlých rybníků okysličenou vodu. Zlatá stoka také poháněla vodní mlýny a pily, až do roku 1937 se používala k plavení dřeva a v suchých letech pomáhala se zavlažováním Mokrých luk. V době svého vzniku sloužila městu Třeboni i jako vodní příkop. V současnosti je na zásobování Zlaté stoky závislých přibližně 50 rybníků. Z velkých rybníků napájí: Opatovický, Svět, Káňov, Velký Tisý, Koclířov, Dvořiště, Záblatský, Ponědražský a Horusický. [14, 13] Štěpánek Netolický po sobě zanechal 9 velkých a 37 menších rybníků. Ovšem nebyl to jen rybníkář. Projektoval a stavěl i měšťanské domy, opevnění Třeboně a jako uznávaný geometr a odborník byl zván i na cizí panství. Důkazem jeho činnosti je například hotel Bílý koníček na třeboňském náměstí, který projektoval. [12] Navrhoval také přeložení Zlaté stoky na východní okraj Třeboně. Tento plán dokončil 4. prosince 1538, ale začátkem roku 1539 zemřel. Přeložení toku tedy nakonec provedl jeho následovník, Jakub Krčín z Jelčan. [15] 1.3.2 Mikuláš Ruthard z Malešova Přestože je jeho jméno často opomíjeno, byl Mikuláš Ruthard z Malešova druhým významným třeboňským rybníkářem. Možná i díky tomu, že byl žákem a později kolegou Štěpánka Netolického. Jeho pracovní postupy byly tedy velmi podobné těm Štěpánkovým. [15] Mikuláš Ruthard pocházel z vladycké rodiny z Malešova u Kutné Hory, kde se u Pernštejnů vyučil rybníkářem. Jeho otec si však koupil dům v Českých Budějovicích a Mikuláš ho brzy následoval. Na jihu Čech nejprve působil ve službách Krajířů z Krajku, šlechtického rodu původně pocházejícího z dnešního Slovinska, kteří se u nás usadili za vlády Karla IV. [6, 16] Později se Mikuláš Ruthard stal hejtmanem panství Nová Bystřice, kde v roce 1541 zahájil stavbu celé soustavy rybníků. Prvním z nich byl Nejvyšší Kanclíř (dnes Starý 18

Kanclíř) u vsi Lutová, postavený na počest Volfa Krajíře z Krajku. [6] Zároveň stavěl také rybník Nejvyšší Purkrabí (dnes Purkrabský) u obce Hamr. Také upravoval, či zcela přebudovával již existující rybníky. [15] Ve chvíli, kdy začal stavět další rybníky u obcí Žíteč a Mirochov, narazil na problematický tok říčky Hostice, dnes nazývané Koštěnický potok. Za velkých dešťů se pravidelně rozlévala a ohrožovala rybníky pod Lutovou. Mikuláš tedy vymyslel tehdy nevídaný projekt, kterým se natrvalo zapsal na přední místo mezi českými rybníkáři. V ohbí toku říčky Hostice u obce Hamr postavil 3 kilometry dlouhou hráz a v letech 1549 1550 zbudoval celé nové řečiště od Hamru přímo k Lužnici. Bohužel z Rakouska přitékalo na jaře a na podzim mnohem větší množství vody než tyto stavby dokázaly regulovat. Proto se rozhodl vybudovat dnešní Staňkovský rybník, který svou velikostí a hloubkou už odpovídal množství přívalové vody na říčce Hostici. Staňkovský rybník je ve své podstatě přehradou s retenční, neboli zadržovací funkcí na povodí divoké Hostice. Po svém dokončení byl nejhlubším a druhým největším rybníkem v Čechách. Prvním byl tehdy poděbradský rybník Blato. Staňkovský rybník, dříve také Velký soused, nebo Zdeňko, má hned několik unikátů. Vzdušnou čarou je více než 6 km dlouhý, tím pádem je nejdelším rybníkem u nás. Zároveň je nejhlubším rybníkem v Čechách, i když údaje o jeho hloubce se značně liší. Průměrná hloubka se uvádí kolem šesti metrů, nejhlubší místo od 8,5 do 16 metrů. [3, 13] Stavba Staňkovského rybníka zaujala Viléma z Rožmberka a tak se Mikuláš později dostal do služeb Rožmberků. [15] Mikuláš tehdy svou rybniční soustavou velice zásadně změnil krajinu na Chlumecku. Díky němu zde mohla vznikat nová pole a hospodářské usedlosti, dokonce i nová ves Staňkov. Poslední Mikulášovou stavbou ve službách Krajířů z Krajku byl rybník Hejtman. [13] Ruthard z Malešova byl Vilémem z Rožmberka pozván ke stavbě rybníka Vdovce a v roce 1565 se stal třeboňským hejtmanem. Byl také znamenitým fišmistrem, který se staral o třístupňový chov kaprů. Roku 1566 pak započal se stavbou rybníka Hrádeček. [16] Rybník Hrádeček chtěl vybudovat již Štěpánek Netolický, svůj záměr však neuskutečnil. Stavby se proto chopil jeho nástupce, Mikuláš Ruthard z Malešova. Název rybník dostal podle části východního opevnění Třeboně, věže Hrádeček. Tento rybník stál jihovýchodně od Třeboně, na konci Mokrých luk. Byl zde však těžký rašelinný terén, což byl problém pro stavbu hráze. Rašelina propouštěla vodu, takže byl problém rybník napustit a promáčená hráz se bortila. Složitá stavba se tak prodloužila a tím i značně 19

prodražila. Toho využil třetí významný rybníkář Jakub Krčín, aby se Rutharda zbavil a sesadil ho z postu hejtmana. Roku 1571 Mikuláš odešel ze služeb Rožmberků. Ani Krčínovi se však stavba rybníka nedařila a dnes už rybník dávno neexistuje. Paradoxně se Ruthardův a Krčínův záměr znovu naplnil o velké povodni v roce 2002, kdy někdejší rybník zadržel asi 12 milionů kubíku vody a pomohl tak zmírnit následky této přírodní katastrofy. [15, 6] Mikuláš Ruthard zemřel po roce 1576. I přes nepovedenou stavbu Hrádečku po sobě zanechal velkolepé dílo, například ve formě Staňkovského rybníka. Takzvaný Ruthardovský dům, ve kterém Mikuláš bydlel, najdete v horní části náměstí, vlevo od brány do Třeboňského zámku. [6] 1.3.3 Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan Třetím a pravděpodobně i nejznámějším třeboňským rybníkářem byl Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Narodil se 18. července 1535 v Kolíně ve vladycké rodině. Jeho otec Jiřík Krčín z Jelčan a matka Kateřina Čejkovna z Olbramovic měli ještě další dva syny, Jana a Jindřicha. Na erbu Krčínů z Jelčan byl zelený papoušek na modrém štítu a tři pštrosí pera, bílé, červené a zelené. Jakub k těmto znakům přidal ještě kapra a štiku za svou velkou práci s rybníky. [12, 15, 16] Jakub Krčín nastoupil do služeb k Rožmberkům roku 1561 a v roce 1569, ve věku 34 let, se stal regentem všech rožmberských panství. Před tím než se Krčín dostal na Třeboňsko, působil od roku 1556 ve službách Viléma Trčky z Lípy na panství ve Velíši. O tři roky později už spravoval augustiniánský klášter v Borovanech a v únoru 1561 ho Vilém z Rožmberka jmenoval podpurkrabím zámku v Českém Krumlově. [6, 13] Nejen že byl úspěšným rybníkářem, ale také stavěl pivovary, ovčíny, dvory a zakládal obory, pěstoval chmel, vinnou révu a obilí a využíval také těžbu stříbra z rožmberských dolů. Tyto činnosti mu poskytly dostatek financí na stavbu rybníků. Jako rybníkář navázal na Mikuláše Rutharda z Malešova a převzal po něm výstavbu rybníka Hrádeček. Tento nepovedený rybník ho však neodradil a Krčín se začal věnovat budování mnohem větších a významnějších rybníků. Rybníkářství se Krčín začal věnovat na Českokrumlovsku a přes Netolicko a Novohradsko se dostal až na Třeboňsko. Již v roce 1571 zahájil u Třeboně stavbu rybníka Nevděk, dnes známého pod jménem Svět. [13, 15] 20

Rybník Svět Velkolepá stavba, které padlo za oběť Svinenské předměstí, osada Dvorce a část městských hradeb, byla zahájena v roce 1571. Tímto místem původně také protékala Štěpánkova Zlatá Stoka, kterou však Krčín přeložil na jižní a východní stranu města. [4] Vybudování rybníka Svět nebylo vůbec jednoduché, nejen z hlediska technického, tato stavba měla také mnoho odpůrců. Přesto se Krčín nenechal odradit. Věděl, že je tento rybník velice důležitý. V místech nynější hráze totiž tekl Spolský potok, který při povodních neohrožoval jen Svinenské předměstí, ale i celou Třeboň. Navíc Krčín byl velmi ctižádostivý a na přání lidí moc nehleděl. Tento rybník tak zvládl dokončit během tří let. [15] Zároveň s rybníkem Svět začal stavět Opatovický rybník, který napojil na Zlatou Stoku. Tím v podstatě zadržel veškerou vodu, která přicházela od Spolského potoka, aušetřil Třeboni mnoho problémů s možnými povodněmi. Přechodně byly oba rybníky dokonce spojeny. Kvůli velké hloubce však došlo ke snížení výnosů, kapři totiž mají rádi mělké bahnité rybníky, a tak byly později oba rybníky opět rozděleny. [4, 15] Na místě dnešní hráze Světa bylo velice špatné podloží, což Krčínovi také moc nepomáhalo. Zřejmě i proto ho pojmenoval Nevděk. Jméno Svět dal rybníku až v roce 1579, kdy jej spojil s Opatovickým. Zajímavé také je, že Světská hráz nebyla stavěna v klasickém poměru 1:3, ale nově 1:5, takže v místech, kde měřila až 9 metrů na výšku, byla 50 metrů široká. [13, 15] Přes svou technickou dokonalost hráz Světa už jednou praskla, a to v roce 1890, kdy ale selhaly i hráze všech rybníků nad ním. Proto nevydržel tak obrovský nápor vody. Navíc došlo i k pochybení na straně rybářů. V roce 2002 už byli rybáři poučeni a povedlo se jim rybník Svět, a tím i město Třeboň zachránit. [15] Krčínova tvůrčí činnost byla téměř nevyčerpatelná, se stavbou Světa budoval i Spolský rybník. Jak už název napovídá, patřil také k soustavě rybníků, která měla zklidnit vody Spolského potoka. Ovšem největším Krčínovým dílem byly Nová řeka a rybník Rožmberk. [4] Rybník Rožmberk Rybník Rožmberk je dozajista velkolepé dílo. Údajně ho Krčín postavil pro zvýšení slávy svého rybníkářského podnikání a také k oslavě Rožmberků, zejména Viléma, který ho ve všem podporoval. Nesmíme však zapomenout, že již Štěpánek Netolický chtěl v těchto místech postavit vodní nádrž, která by byla schopná regulovat 21

povodně na řece Lužnici. V roce 2002 poznali důležitost rybníka všichni obyvatelé Třeboně. [4, 15] Před stavbou této obrovské přehrady bylo potřeba vybudovat odlehčovací kanál, který by odvedl část vody z Lužnice. Proto vznikla celkem 14 kilometrů dlouhá Nová řeka, která dodnes odvádí část vody z Lužnice do řeky Nežárky. Poprvé jí začala téct voda v roce 1585. Dílo však skutečně dokončil až hradecký hejtman Jan Zelendar z Prošovic v roce 1590. [4, 15] Samotná stavba rybníka Rožmberk začala 11. května 1584 a byla dokončena až v roce 1590. Práce na něm probíhaly dost odlišně. Vedle námezdních dělníků na stavbě pracovali i poddaní z okolních rožmberských vsí, což v takovém měřítku nebylo obvyklé. Denně na této stavbě totiž pracovalo až 800 lidí. [15] Geologické podmínky pro stavbu hráze nebyly příznivé. Musela být budována ve třech kusech a postupně se spojovala. Na vnitřní stranu rybníkáři pokládali taras z chvojí a kůlů. Hráz byla kolem šedesáti metrů široká a v koruně dosahovala až třinácti metrů na výšku. [4, 15] Rybník si dodnes drží prvenství největšího rybníka v České republice. Je však málo známo, že počátkem 17. století byla jeho plocha více než dvojnásobná. Přinášelo to však různé nevýhody, a tak byl rybník postupně zmenšován až do dnešní podoby. [4] 22

2 Ochrana přírody Třeboňsko je unikátní tím, že nejde o nedotčenou přírodu jako ve většině ostatních chráněných území, ale o oblast po staletí přetvářenou člověkem. Téměř nedotčená se do dnešních dob uchovala zejména rašelinitě a některé suché biotopy. Budováním rybníků zde vznikla nová přírodní stanoviště, na kterých můžeme najít mnoho rostlinných a živočišných druhů. Posláním tohoto chráněného území je ochrana všech hodnot krajiny, jejích typických znaků i přírodních zdrojů, zejména pak ochrana unikátní mozaiky různých biotopů, ale také utváření vyváženého životního prostředí a podpora optimálního rozvoje hospodářské činnosti. [17, 18, 19] V oblasti Třeboňska se vyskytuje hned několik druhů ochrany přírody. Od roku 1977 je zde biosférická rezervace, která se o dva roky později stala zároveň i chráněnou krajinnou oblastí. Západní část CHKO spadá do Chráněné oblasti přirozené akumulace vod Třeboňská pánev (CHOPAV). Dále se zde nachází 33 maloplošných zvláště chráněných území, Evropské významné ptačí území (IBA) a Ptačí oblast Třeboňsko, 2 Ramsarské lokality, 17 Evropsky významných lokalit sítě NATURA 2000 a 3 nadregionální biocentra ÚSES České republiky. Velká část oblasti představuje jádrové území Long-Term evropské ekologické sítě EECONET. Navíc je tu několik Pásem hygienické ochrany (PHO) vodních zdrojů a přírodních léčivých zdrojů. Kromě ochrany přírody zde najdeme také městskou památkovou rezervaci Třeboň a šest vesnických památkových zón. [20, 21] 2.1 CHKO/BR Třeboňsko Chráněná krajinná oblast, zkráceně CHKO, je území s harmonickou krajinou a charakteristickým reliéfem. Významný je podíl přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů. Mohou sem spadat i památky historického osídlení, například lidová architektura. Hranice CHKO jsou vždy vyznačeny zelenými tabulemi s názvem oblasti. [19] Biosférická rezervace (BR) je mezinárodní statut, který uděluje UNESCO. Nespadá tedy do žádné z kategorií našich chráněných území. Biosférická rezervace může být vyhlášena v oblasti se vzácnými ekosystémy, ve které zároveň probíhá výzkum v rámci programu Člověk a biosféra. [19] Po nátlaku mezinárodních institucí byla dne 15. 11. 1979 výnosem ministerstva kultury ČSR pod č. j. 22737/79 zřízena Chráněná oblast Třeboňsko (Obr. 3). Již o dva roky dříve byla tato oblast, v rámci programu Člověk a biosféra, vyhlášena UNESCEM 23

za biosférickou rezervaci. CHKO vznikla až o dva roky později, protože tehdejší režim nechtěl podpořit vznik chráněného území v této oblasti. [17, 18] Chráněná krajinná oblast a biosférická rezervace Třeboňsko se rozkládá na 70 000 hektarech a zahrnuje 68 obcí a osad. Největším městem oblasti je Třeboň se 7300 obyvateli. Území zasahuje do tří okresů. Největší část zaujímá okres Jindřichův Hradec, potom Tábor a České Budějovice. CHKO zaujímá část Třeboňské pánve. Na severu je ohraničeno Veselím nad Lužnicí a na jihu Českými Velenicemi. Západní okraj tvoří města Třeboň a Lomnice nad Lužnicí, na východě je hranice chráněné oblasti částečně shodná se státní hranicí s Rakouskem. [19, 22] 2.2 Rozdělení CHKO Třeboňsko Chráněná krajinná oblast Třeboňsko se stejně jako biosférická rezervace dělí do tří zón. První, centrální zóna, která odpovídá core area BR má rozlohu 3 749 ha a pokrývá tak 5,4 % oblasti. Zahrnuje nejcennější a nejméně poškozená území. Většinou je chráněná i formou maloplošných zvláště chráněných území. Veškeré lidské aktivity v této zóně jsou podřízeny ochrannému režimu této lokality. Pokud je existence ekosystému podmíněna určitou lidskou činností, musí být tato činnost zachována v podobě, která umožnila vznik těchto cenných biotopů. Turisté se v této zóně mohou pohybovat pouze po značených trasách, vstup mimo cestu je zakázán. Druhá, neboli nárazníková zóna zaujímá plochu 35 879 ha, což je 50,3 % území CHKO. Nárazníková zóna má za úkol eliminovat negativní vlivy okolí na centrální zónu. Obvykle zde bývají umístěny výzkumné lokality a experimentální území, ovšem žádná zde provozovaná činnost nesmí ohrozit centrální zónu. Také se zde nacházejí území, která slouží k restaurování degradovaných ekosystémů. Třetí zóna se jmenuje přechodová a s rozlohou 30 372 zabírá 44,3 % území CHKO. Opět slouží jako ochrana centrální zóny před vnějšími vlivy, ale regulační opatření jsou zde mírnější než ve druhé zóně. [20, 22] 2.3 Zvláště chráněná území CHKO Nejcennější lokality Třeboňska byly vyhlášeny za zvláště chráněná území. Podle důležitosti byly rozčleněny na Národní přírodní rezervace, Národní přírodní památky, Přírodní rezervace a Přírodní památky. Najdete zde také 231 památných stromů, které byly vysazovány na hrázích pro zpevnění půdy. [20] 24

2.3.1 Ramsarská konvence V souvislosti s přistoupením Československa k Ramsarské konvenci na ochranu mokřadů v roce 1990 byla reprezentativní část rybníků a na ně navazujících mokřadních biotopů uvnitř CHKO zapsána jako mokřad mezinárodního významu podle Ramsarské konvence pod názvem Třeboňské rybníky. Druhým cenným mokřadním územím Třeboňska spadajícím pod Ramsarskou konvenci jsou Třeboňská rašeliniště. [5] Ramsarská úmluva je smlouva z 2. února 1971, která slouží k ochraně mokřadů mezinárodního významu zejména jako biotopy vodního ptactva. Česká republika se k této úmluvě přidala 2. února 1990 ještě jako Československá Federativní republika a v témže roce byly vyhlášeny 4 významné mokřady, mezi nimi Třeboňské rybníky s 10 165 ha. Do tohoto území patří 159 rybníků a na ně navazující biotopy. Tyto rybníky mají rozlohu 5 289 ha, což je 70 % z celkové plochy rybníků na Třeboňsku. Jedná se o mokřady, z nichž většina vznikla činností člověka. Území bylo zařazeno do Ramsarské konvence nejen kvůli svému významu jako hnízdiště vodních ptáků, ale zejména jako tahová zastávka při migraci ptáků mezi jižní a severní Evropou. [23, 24] V roce 1993 se k Třeboňským rybníkům přidala Třeboňská rašeliniště s rozlohou 1 100 ha. Jedná se o převážně zalesněnou oblast s rozsáhlými, ovšem navzájem nesouvisejícími rašeliništi. Místo má unikátní ostrovní ekosystémy s vysokým výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Díky bažinám je zde navíc velká druhová rozmanitost hmyzu. [25, 19] 2.3.2 Natura 2000 Natura 2000 je soustava chráněných území. Společně ji na svém území vytvářejí členské státy Evropské unie. Účelem této soustavy je ochrana nejcennějších nebo nejvíce ohrožených druhů živočichů a rostlin. Její součástí mohou být i vzácná přírodní stanoviště. [26] Vznik soustavy chráněných území Natura 2000 je založen na dvou nejdůležitějších směrnicích Evropské unie o ochraně přírody. Směrnice 2009/147/ES, podle které se vyhlašují ptačí oblasti (PO) a směrnice 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, podle které se vyhlašují evropsky významné lokality (EVL). V rámci EVL jsou chráněny evropsky významná stanoviště a evropsky významné druhy. [26] Po připojení České republiky k Evropské unii jsme přijali i její legislativu, včetně těchto směrnic, díky kterým je na Třeboňsku vyhlášeno 17 evropsky významných lokalit 25

(Obr. 4) a 1 ptačí oblast. Tato síť chráněných území zahrnuje značnou část Třeboňska. Mimo oblast CHKO Třeboňsko sem spadá také EVL a PO Řežabinec. Ptačí oblast Třeboňsko také zasahuje mimo oblast CHKO, ale z větší části se nachází uvnitř hranic CHKO Třeboňsko. Za naturové oblasti zodpovídá v České republice Agentura ochrany přírody. [20] Tabulka 1 EVL Třeboňska EVL Třeboňska a předměty ochrany lokalita Evropsky významná Předmět ochrany 1. Ruda Rašelinný les, přirozená dystrofní jezera a tůně, přechodová rašeliniště a třasoviště, prolákliny na rašelinném podloží, lokalita srpnatky fermežové a hlízovce Loeselova 2. Malý Horusický rybník Lokalita puchýřky útlé 3. Písečný přesyp u Vlkova Otevřené trávníky kontinentálních dun s paličkovcem a psinečkem 4. Lužnice a Nežárka Lokalita páchníka hnědého, piskoře pruhovaného, velevruba tupého a vydry říční 5. Hliníř Ponědrážka Přirozená dystrofní jezera a tůně; přechodová rašeliniště a třasoviště; lokalita čolka velkého 6. Nadějská soustava Lokalita páchníka hnědého a vydry říční 7. Lomnický Velký rybník Lokalita puchýřky útlé 8. Velký a Malý Tisý Lokalita páchníka hnědého, vydry říční, puchýřky útlé 26

9. Třeboňsko střed Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy; lokalita páchníka hnědého; přirozená dystrofní jezera a tůně; přechodová rašeliniště a třasoviště; prolákliny na rašelinném podloží; staré acidofilní doubravy s dubem letním na písčitých pláních; smíšené lužní lesy s dubem letním, jilmem vazem, jilmem habrolistým, jasanem ztepilým nebo jasanem úzkolistým podél velkých řek atlantské a středoevropské provincie; lokalita klínatky rohaté, kuňky ohnivé, piskoře pruhovaného, potápníka dvojčárého, sekavce, srpnatky fermežové, tesaříka obrovského, vydry říční 10. Štičí rybník Lokalita puchýřky útlé 11. Třeboň Lokalita páchníka hnědého a tesaříka obrovského 12. Purkrabský rybník a Točník Lokalita páchníka hnědého 13. Cepská pískovna a okolí Lokalita čolka velkého 14. Červené blato Rašelinný les; degradovaná vrchoviště 15. Široké blato Rašelinný les; přechodová rašeliniště a třasoviště 16. Žofinka Rašelinný les 17. Žofina Huť Lokalita modráska bahenního 27

Tabulka 2 PO Třeboňska PO Třeboňska a předměty ochrany Ptačí oblast 11. Ptačí oblast Třeboňsko 22. Ptačí oblast Řežabinec Předmět ochrany Volavka bílá, kvakoš noční, čáp černý, orel mořský, včelojed lesní, moták pochop, rybák obecný, kulíšek nejmenší, sýc rousný, lelek lesní, ledňáček říční, žluna šedá, datel černý a jejich biotopy Populace husy velké a její tahové shromaždiště 2.3.3 Maloplošná zvláště chráněná území v CHKO Třeboňsko Nejcennější lokality CHKO/BR Třeboňsko jsou chráněny v 33 maloplošných zvláště chráněných územích. Ty se podle důležitosti a stupně ochrany dělí na Národní přírodní rezervace (NPR), Národní přírodní památky (NPP), Přírodní rezervace (PR) a Přírodní památky (PP). Některé z nich zde uvedu jako příklad. [20] NPR Červené blato Největší z Národních přírodních rezervací Třeboňska je Červené blato s rozlohou 403,58 ha. Nachází se 1,5 km na jihovýchod od Šalmanovic. Nadmořská výška se pohybuje mezi 465 475 m n. m. Pohyb po rezervaci je možný jen po naučné stezce z roku 1983, která začíná v Jiříkově údolí. Rezervací vede čtyři kilometry dlouhá naučná stezka se šesti zastávkami. Jedná se o rašeliniště s porosty blatkového boru ve středních částech a podrostem rojovníku bahenního. V minulosti se zde těžila rašelina, čímž došlo k poškození části rezervace. Těžba ustala až po roce 1910, kdy byla zrušena sklárna v Jiříkově údolí. Narušené plochy se naštěstí zregenerovaly a dnes zde najdete pestrou mozaiku různých rašelinných biotopů. Pro místí faunu je typický vysoký výskyt bezobratlých. Žije zde téměř 600 druhů motýlů. Z brouků můžeme jmenovat vzácného krasce Dicerca amphibia a ze 28

střevlíkovitých Leisteus terminatus. Kromě bezobratlých zde žije také 67 druhů obratlovců, většinou ptáků. NPR Stará a Nová řeka Rezervace začíná u obce Majdalena a pokrývá část toku Lužnice, respektive Staré a Nové řeky. Stará řeka začíná nad Majdalenou oddělením Nové řeky a končí u Staré Hlíny, kde Lužnice vtéká do rybníka Rožmberk. Na Nové řece rezervace končí u Stříbřeckého mostu. Předmětem ochrany je zde meandrující koryto řeky Lužnice, s množstvím slepých ramen a tůní, které tvoří vynikající podmínky pro lužní porosty s převahou olší a skupinkami staletých dubů a lip. Dále pod ochranu spadají polečenstva vodní a mokřadní vegetace v těchto slepých ramenech, pobřežní rákosiny a vysoké ostřice. Ze vzácných živočichů zde najdeme klínatku rohatou, páchníka hnědého, tesaříka obrovského nebo kuňku obecnou. Také zde najdeme stovky migrujících vodních ptáků včetně čápa černého, volavky popelavé, potápky malé, husy velké, kormorána velkého, chřástala vodního a kropenatého a bekasiny otavní. Na březích Staré řeky hnízdí ledňáček říční. Z dravců zde mají hnízda orel mořský, včelojed lesní, jestřáb lesní, mezi sovami pak kulíšek nejmenší, sýc rousný a výr velký. Nejdůležitějším savcem v této rezervaci je vydra říční. Občas se zde vyskytuje i los evropský. Stará i Nová řeka je průjezdná pro vodáky, ale výstup na břeh je zakázán. Celá rezervace je přístupná pouze po veřejných a turistických cestách. NPR Velký a Malý Tisý Národní přírodní rezervace Velký a Malý Tisý je typická pro ekosystém Třeboňska. Tvoří ji komplex jedenácti různě velkých rybníků s menšími lučními a lesními enklávami. Největším z těchto rybníků je Velký Tisý. Rybníky jsou neobvyklé svou členitostí. Jsou zde četné zátoky, poloostrovy a ostrůvky s významnými litorálními porosty. V okolí rybníků se rozkládají podmáčené louky, vřesoviště a menší lesy a pole. Na hrázích rybníků rostou několik stovek let staré duby a lípy. Také zde naleznete rozsáhlé vrbové porosty a podmáčené olšiny. [4, 27] Rezervace byla zřízena k ochraně zdejších hnízdišť v roce 1956. Ptáci vázaní na mokřadní ekosystémy jsou nejvýznamnějšími živočichy této rezervace. Vedle běžných druhů vodních ptáků zde pravidelně hnízdí také orel mořský, luňák hnědý, pochop rákosní, hohol severní, rybák obecný, chřástal vodní, slavík modráček, cvrčilka slavíková, 29

moudivláček lužní a další. Nepravidelně se zde objevuje také volavka červená, bukač velký či sýkořice vousatá. V roce 1952 zde byla dokonce postavena terénní výzkumná stanice Národního muzea. [4, 27] NPR Žofinka Žofinka je Evropsky významnou ukázkou konečné fáze přirozeného vývoje rašeliniště. Nacházejí se zde lesní porosty tvořené hlavně blatkovými a rašelinnými bory. Porosty borovice blatky jsou doplněné podrostem rojovníku bahenního, borůvky černé a klikvy bahenní. Nežije zde mnoho bezobratlých, zato však byl prokázán výskyt 42 druhů obratlovců. Běžně se tu vyskytuje ještěrka živorodá, čáp černý, jestřáb lesní a datel černý. Rezervace není přístupná pro veřejnost. [27] NPP Ruda Slatinné a přechodové rašeliniště na jihovýchodním břehu Horusického rybníka. Název lokality byl odvozen od výskytu železné rudy, která se zde dříve těžila. Na četných vodních plochách a podmáčených rašelinných loukách se vyskytují vzácné druhy rostlin, například kyhanka sivolistá, ostřice šlahounovitá, ďáblík bahenní, rosnatka okrouhlolistá nebo malá orchidej hlízovec Loeselův. NPP Vizír Národní přírodní památka Vizír je stejnojmenný rybník s přilehlým rašeliništěm. V rašelinných okrajích rybníka se vyskytují významné populace masožravých rostlin, zejména rosnatky prostřední. [27] PR Písečný přesyp u Vlkova Jedná se o nejlépe zachovanou písečnou dunu, která zřejmě vznikla činností větru v době poledové, kdy tu byla písečná step. Tato přírodní památka je veřejnosti nepřístupná. [4] PR Horní Lužnice Do přírodní rezervace Horní Lužnice spadá 16 km dlouhá oblast na horním toku řeky Lužnice s množstvím slepých ramen a tůní. Území se nachází mezi Novou Vsí nad Lužnicí a Suchdolem nad Lužnicí. Předmětem ochrany je právě přírodní tok Lužnice s mozaikou různých typů mokřadních a lučních společenstev, zejména z důvodu neporušeného vodního režimu. Je zde povolen sportovní rybolov a myslivost. [27] 30

PR Výtopa Rožmberka Přírodní rezervace Výtopa Rožmberka leží západně od Staré Hlíny, v místě kde řeka Lužnice vtéká do Rožmberka. Území se vyznačuje členitým pobřežím s rozsáhlými litorálními porosty, které plynule přechází v podmáčené louky a přilehlé lesy. [27] Na podzim bývá rybník vypuštěn a dojde k obnažení říční delty, která nemá na Třeboňsku obdoby. V tomto období se lokalita stává významným tahovým shromaždištěm vodních ptáků. [27] V rezervaci nenajdete žádné veřejné cesty, ale je umožněn průjezd vodáků po řece Lužnici. [27] PR Rybníky u Vitmanova Rezervace sestává ze dvou rybníků Ženich a Nový Vdovec, a malého lesního rašeliniště. Rybníky mají mnoho zalesněných ostrovů a rozsáhlé litorální porosty. Místo je cennou ornitologickou lokalitou. [27] PR Staré jezero Staré jezero je jeden z typických obhospodařovaných rybníků Třeboňska. Intenzivním rybničním hospodářstvím došlo, podobně jako na okolních rybnících, ke zničení pobřežních porostů a narušení rybničního ekosystému. V jihovýchodní části se uchoval přirozený přechod mokřadních společenstev od rákosin přes vysoké ostřice až po rašelinná společenstva. Ve východní části se nachází rozsáhlé slatiniště. [19, 27] Z porostu rákosin dominuje rákos obecný a zblochan vodní, z ostřic je to ostřice štíhlá, vyvýšená, zobánkatá a nedošáchor. V litorálních porostech hnízdí 36 druhů ptáků, mezi nimi potápka černokrká, kopřivka obecná, čírka černá, slípka zelenonohá a racek chechtavý. [19, 27] Do rezervace se dostanete po červené nebo po zelené turistické trase z Chlumu u Třeboně. [19] PR Záblatské louky Rezervace se rozkládá v západní části Záblatského rybníka a na přilehlých podmáčených loukách. Bývalo zde rašeliniště, ale z větší části bylo zatopeno rybníkem. Plocha nádrže plynule přechází v rozlehlé rašelinné louky. Pestrá mozaika různých biotopů poskytuje útočiště mnoha druhům vzácných rostlin a živočichů. [27] 31

PR Dračice Meandrující koryto a kaňon říčky Dračice má v některých úsecích charakter podhorského toku, což je na Třeboňsku s průměrnou nadmořskou výškou 450 m n. m. zcela ojedinělý a výjimečný jev. Rezervace je útočištěm řady ohrožených živočichů. [27] PP Slepičí vršek Stejně jako u Vlkova se jedná o pískový přesyp. Je zde však více vegetace, v západní části převládají borové lesy. Do rezervace se dá dostat po cestě od obce Lužnice. [4] PP Kozí vršek Přírodní památka Kozí vršek o výměře 0,38 ha se nachází na severním okraji obce Vlkov. Jedná se o terénní vyvýšeninu s rulovými skalami. Vrchol je porostlý borovicemi, duby a jalovci. V hojném množství zde také roste chráněný koniklec jarní. [27] PP Pískovna u Dračice V pískovně u Dračice zůstaly po těžbě štěrkopísku odkryté unikátní geologickogeomorfologické jevy. Suché a teplé skalní výchozy jsou, stejně jako drobné mokřady na dně pískovny útočištěm mnoha rostlinných i živočišných společenstev. [27] Památné stromy V současné době se na území CHKO/BR Třeboňsko nachází 231 památných stromů. Z toho je 216 dubů, 12 lip, 1 buk, 1 jilm a 1 hrušeň. Většina stromů roste v alejích na hrázích rybníků, pouze 36 stromů roste jednotlivě. [28] 32

3 Významná střediska cestovního ruchu na Třeboňsku 3.1 Třeboň Starobylá Třeboň (Obr. 5) je největším městem Třeboňska. Odjakživa byla centrem oblasti a v minulosti byla i okresním městem. Má výhodnou polohu na křižovatce silnic Brno České Budějovice a Praha Vídeň a nachází se zde také vlakové a autobusové nádraží. Dobrá dostupnost je tedy zaručena. [2] Historické jádro Třeboně s částí území na západní a jižní straně bylo 12. srpna 1976 vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Dne 14. prosince 1987 bylo určeno i ochranné pásmo této oblasti. Součástí městské památkové rezervace Třeboň jsou například zámek, městské opevnění, náměstí lemované historickými domy, mariánský sloup s kašnou, pivovar a klášter. Nejcennější z historických domů na náměstí jsou dům U Bílého koníčka, renesanční radnice s věží a dům Štěpánka Netolického. [2, 33] 3.1.1 Zámek Renesanční zámek se nachází na jihozápadní straně historického centra (Obr. 6). Svou rozlohou se řadí k největším v České republice. Součástí zámku je rozsáhlý anglický park. V zámku je asi 120 místností. Většina sálů je renesanční, ale najdeme zde i moderněji vybavené pokoje z 20. století, kdy zde bydleli Schwarzenbergové. [2, 30] V době, kdy Třeboň byla pouze trhovou osadou, stávala zde tvrz Vítkovců. Později byl panský dvorec přestavěný na kamenný hrádek, poprvé zmiňovaný roku 1374. Sídlo se začalo rozrůstat za Rožmberků. Rozšířili budovu v severozápadním nároží a nechali přistavět východní a západní křídlo. V roce 1562 pověřil Vilém z Rožmberka stavitele Antonína Ericeru přestavbou hradu na renesanční zámek. Západní trakt byl prodloužen a tím došlo k uzavření vnitřního zámeckého nádvoří. [2, 30] O současnou podobu zámku se nejvíce zasloužil italský stavitel Domenico Cometta z Ecturmu, který zde působil za Petra Voka v letech 1599-1602. Za Schwarzenbergů, roku 1712 zhotovil Jan J. Světecký kamennou kašnu podle návrhu barokního architekta Pavla Ignáce Bayera. [2, 30] Dnes je zámek ve správě národního památkového ústavu. Značnou část obývá státní archiv v Třeboni, jehož součástí je původní rožmberský archiv, který Schwarzenbergové ještě rozšířili. Pro turisty jsou přístupné tři prohlídkové trasy, které vyprávějí osudy původních majitelů a přibližují každodenní zámecký život v průběhu staletí. [2, 30] 33