Románský sloh je uměleckým slohem 11. - 13. století. vznikl v Itálii a postupně se rozšířil do západní, jižní a střední Evropy (ve východní Evropě v té době existoval sloh byzantský). Jeho hlavním nositelem a šiřitelem byla křesťanská církev. Název Románský je odvozen od slova Roma (Řím), sloh totiž navazuje na sloh antického Římského impéria. Pisa, románská bazilika a šikmá věž Románské stavby se vyznačují mohutností, jsou monumentální a zdají se být jakoby těžké a stísňující. Tuto charakteristiku podtrhuje silné, takzvaně kvádříkové zdivo, těžká valená klenba, malé okenní a dveřní otvory a malá členitost staveb. Stavělo se z kamene, vnější stěny zůstávaly obvykle neomítnuté. Vnitřní omítka se mnohdy zdobila freskami (malba do ještě vlhké omítky). Stavěly se ale také paláce, hrady, kláštery, špitály a obytné domy. Do současnosti se dochovala především spousta románských kostelů. Ty existují dvojího druhy baziliky (obdélníkový půdorys) a rotundy (kruhový půdorys). Hlavní sakrální prostor bývá rozšířen apsidami polokruhovými výklenky. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Rotunda svatého Petra a Pavla, Rotunda svatého Jiří, Mohelnice Starý Plzenec Říp Nejvýraznějším prvkem Románské architektury je nelomený, polokruhový oblouk. Jsou jím zakončeny portály a okna (těch bývá často několik vedle sebe, tzv. sdružená okna), tvoří jej také valená klenba.
ˇ Románské malířství se inspiruje v antice a křesťanství. Typický je motiv Krista v mandorle (aureola ve tvaru zašpičatěné elipsy). Objevují se první okna zdobená vitrážemi (obrazy složené z barevných kousků skla v kovové okenní konstrukci). Uplatňují se nástěnné malby (fresky), v malbě do knih, které bývají obvykle z pergamenu (jemné oslí či jehněčí kůže) se užívají tzv. kvašové barvy (husté syté barvy s pryskyřičnou složkou) a zlato. V Itálii se rozvíjí malba desková. ˇ Sochařství je v období románského slohu nepříliš rozšířené, jde především o součásti stavebních prvků portály, patky a hlavice sloupů. Opravdových románských soch je nemnoho, jsou to obvyklé zpodobnění svatých. Takové sochy mají předepsané kompoziční schéma, sochaři projevují nepříliš zájmu o plastičnost a prostor, libují si ve stylizaci. Sochy bývají součástí zdí. Kodex Bruchsal Hlavice sloupu, Maria Laach Portál, Santiago Kodex vyšehradský ˇ ˇ Svícen z Gloucesteru Relikviář svatého maura Řemeslníci schopní precizně vyrábět zdobené předměty byli v době románského slohu patrně váženější než malíři či sochaři, což se usuzuje z faktu, že známe více jmen dovedným řemeslníků než jiných umělců. Není se příliš co divit, například zlatnictví a kovotepectví dovedl Románský sloh prakticky k dokonalosti, jak ostatně dokládají dochované artefakty.
Gotika Gotika je druhým středověkým uměleckým slohem. Začala se projevovat od poloviny 12.století ve Francii a postupně se rozšířila do zbytku západní a střední Evropy. Stejně jako její nástup je nerovnoměrný i její konec, neboť gotika končila v Itálii již na přelomu 13. a 14. Století, zatímco v Německu a Čechách tomu tak bylo až s koncem 15.století. Ve Francii se gotice říká style ogival, tedy sloh lomený. Samotný termín gotika se váže ke Gótům. Termín vymysleli italští humanisté, kteří chtěli zdůraznit krásu svého nového umění oproti dřívějšímu gótskému, prý barbarskému slohu. Sochařství Prvotní gotické sochařství bylo součástí architektury (chrliče apod.), sochy byly tvořeny jako doplněk staveb, přičemž ve ztvárnění soch převládala hlavní gotické tendence vertikalita, tedy orientace na výšku a štíhlost. Dalším gotickým prvkem je dvojesovité prohnutí. Sochařským materiálem byl buď kámen, nebo měkké dřevo. Dřevořezby se pak potahovaly jemným plátnem a barvily. Časté je zpodobnění krucifixu Krista na kříži, vrcholným námětem pak je zpodobnění Panny Marie, a to buď jako madony (s malým ježíškem), nebo piety (truchlící matka s mrtvým Kristovým tělem sejmutým z kříže). Tyto i jiné sochy už vyjadřují city radost, utrpení. Opatství Saint-Denis, rodiště gotiky Chrlič, Pražský hrad Katedrála sv. Laurenta, Štrasburk Madona, Marienkirche, Dortmund
Klanění třech králů, Gentile da Fabriano Madona, Don Lorenzo Monaco Malířství Gotické malířství stále ještě není vnímáno jako umělecká činnost, je pouhým řemeslem. Malíři nemají dostatečné znalosti anatomie, navíc se podobně jako v sochařství uplatňuje vertikalita a dvojesovité prohnutí. Gotické obrazy v sobě nesou bohatou symboliku - tu nesou jak barvy, tak na obrazech se vyskytující předměty. Jde-li o předměty v rukou svatých, pak jde o tzv. atributy, které se k nim vážou a podle nichž je lze rozpoznat. Na malířství je dobře vidět proměna gotiky v běhu času - zatímco obrazy rané gotiky nemají perspektivu a jejich pozadí je buď jednobarevné, nebo umístěné nad hlavním tématem, obrazy pozdní gotiky již perspektivu obsahují, jsou detailnější a více dynamické. Zvláštním Vitráž z Remeše druhem obrazů jsou vitráže, které se v tomto období vyvinuly do překrásných Vitráž z složitých Exeteru ornamentů, vyplňující obrovské plochy oken. Vitráž z Remeše Vitráž z Exeteru
Gotické malířství u nás Mistr třeboňského oltáře: Kristus na hoře Olivetské a Zmrtvýchvstání Krista Mistr vyšebrodského oltáře: Zrození Krista Mistr Theodorik Gotika je jediný umělecký sloh, ve kterém České země, potažmo čeští umělci dosáhli celosvětové úrovně a celoevropského věhlasu. V sochařství vynikala parléřovská huť, Gotické malíři sochařství nejsou až u nás na mistra Theodorika známi jménem, proto se jim dávají přízviska dle jejich prací. Svatý Jeroným Apoštol Lukáš kaple sv. Kříže, Karlštejn
Gotické sochařství u nás Oltář s madonou, Kájov Kristus na nebesích, Národní galerie Andělé, Anežský klášter Panna Marie, Muzeum v New Yorku
Užité umění I v období gotiky tvoří zruční kovotepci do detailu propracované šperky, nádoby, relikviáře a oltáře z drahých kovů a vzácných kamenů. Řemeslná úroveň nadále vzrůstá, nejčastějšími odběrateli zůstávají církev, vládce a šlechta. Samsonův relikviář Oltář Kalich Remeš, Francie Løgumkloster, Dánsko Cluny, Anglie Gotické odívání
Architektura Gotická architektura vznikla transformací a monumentalizací pozdně románské architektury, kteroužto obohatila o vynález žebrové klenby a od arabů přejatý lomený oblouk. Staví se z kamene, typickou stavbou je katedrála, ve velkém se staví mohutné hrady. Znaky gotické architektury: Vertikalismus stavby jsou orientovány do výšky, snaží se vzbudit dojem lehkosti a odhmotnění. Lomený oblouk Vnitřní opěrný systém strop nese žebrová klenba, její váha je svedena na pilíře, což umožňuje odlehčení zdí. Vnější opěrný systém zdi jsou podepřeny venku umístěným systémem podpěr a pilířů. Kružba souměrné kamenné obrazce založené na kružnicích a obloucích, vyplňující nejčastěji oblouky oken. Fiály - jehlanovité zakončení sloupů. Chrliče - do tvaru fantaskních postav vysochaná zakončení okapů. Gotická katedrála Vzorový katedrální půdorys Lomený oblouk s kružbou Notre-Dame, Paříž Katedrála Panny Marie, Salisbury Chrám sv. Víta, Praha
Hora sv. Michala, Francie Karlštejn, Česká republika Hrad Eltz, Německo Chrám sv. Barbory, Kutná hora, ČR Hrad Malbork, Polsko Hrad Bezděz, ČR