Policejní rafťák 2017. 6. ročník. Ještě plni dojmů jsme začali popisovat zážitky a průběh naší společné IPA akce, která proběhla od 1. 9. - 3. 9. 2017. Letošním cílem Policejního IPA rafťáku bylo sjet Otavu z Horažďovic do Strakonic. Zajistili jsme, stejně jako loni, opravdu bezvadné ubytování v penzionu Houba v Horažďovicích, zajistili jsme snídaně, zajistili jsme kanoe i rafty, zajistili jsme báječnou partu kamarádů nejen z naší organizace IPA. Co jsme ale letos zajistit nedokázali bylo slunečné počasí. No, stačilo by možná bezdešťové. V pátek, den našeho příjezdu do Horažďovic pršelo a pršelo. Vlastně pršelo celou noc. Optimisté říkali, že alespoň bude voda a nebudeme opět tahat lodě po dně. Optimističtí pesimisté doufali, že v sobotu, v den plavby pršet nebude. Norové (norský meteorologický server yr.no) tvrdili, že bude jen lehce krápat kolem poledne. Bylo jasně rozhodnuto, že v sobotu dopoledne vyrážíme a co bude tak bude. Na takovou plavbu se však bylo potřeba pořádně připravit. Nejen psychicky, ale i fyzicky. Takže hned po úvodní poradě se začalo s tréninkem. Nejprve se začalo s pořádnou fyzickou přípravou, ti zdatnější se chopili koulí a trénovali při bowlingu a ti méně zdatní vzpírali půllitry a jiné podobné cvičební pomůcky. Následně se všichni sešli ve stodole, kde probíhal trénink dýchání a roztahování plic v případě náhlého ztroskotání a potopení (jak se později ukázalo, trénink se mnohým opravdu hodil). Tento trénink vedli zkušení instruktoři Karel Vacek, Pavel Beránek a Míra Blažek. Zde také byla odborníky doporučena i konzumace nejrůznějších proteinových či iontových nápojů, kterých naštěstí v baru místního penzionu měli dostatečný výběr i zásobu. Mnozí jedinci pojali přípravu velmi vážně a vydrželi trénovat až do brzkých ranních hodin.
Po nalodění pod horažďovickým jezem Mrskoš vyrazila naše flotila v počtu 3 raftů, 10 kanoí a jednoho tří místného parníku s cílem doplout do Strakonic. Pravda, na řece jsme byli jediní vodáci. Po krátké plavbě nás nečekal déšť, ale jezy, a protože nebyly sjízdné, tak jsme začali nacvičovat vyloďění, vytažení lodí, přenesení a opětovné nalodění. To jsme tak nějak ještě netušili, že nás tohle bude během 18 říčních km čekat celkem 7x.
Ale co, alespoň byla legrace a odpočinuli jsme si od neustálého pádlování. Norům předpověď kupodivu vyšla a kolem poledne začalo pršet. No spíš kapat. Rozhodli jsme se tedy zakotvit v přístavišti ve Střelských Hošticích a deštík přestát v občerstvovací stanici doplněním potřebných zásob.
Než jsme se občerstvili, tak pršet přestalo a mohli jsme vyrazit za dalším říčním dobrodružstvím. Bohužel po chvíli opět pršet začalo. Neříkám, že to bylo všem příjemné, ale posádky lodí byly už i na tuhle eventualitu vybaveny. Kapuce, čepice, sáčky na boty, roubíky do úst a jelo se dál. Díky velkému odhodlání a rychlosti všech posádek jsme dešti po pár kilometrech ujeli.
Po 5 hodinách plavby jsme spatřili vytoužený cíl strakonický hrad, kde naše plavba končila. Byli jsme u cíle. Všechny posádky ve zdraví do cíle dojeli a někteří otrlí námořníci cestou dokonce trénovali i nejrůznější krizové situace, a tak mladým plavčíkům ukázali, co vše je může na vodě potkat a jak se zachovat. Například nebezpečí převrácení lodi při nastupování, respektive naskakování pod jezem předvedla posádka kanoe Ládi Plochého, ukotvení raftu vlastním tělem pod vodou předvedl kapitán Pavel Chalupský a krásný hloubkový potápěčský výsadek z raftu během jízdy předvedl nestor našich vodních akcí Karel Vacek. Po návratu vlakem do Horažďovic mnohé z nás čekaly pivní slavnosti a grilované selátko. Vzhledem k tomu, že místní kapela nedosahovala kvalit našich kytaristů a chlad zase nepřál stupni naší žízně, šli jsme celkem brzy spát. V neděli dopoledne proběhlo obvyklé vyhodnocení akce, předání pamětních listů, společné foto a rozlučka s pozdravem za rok opět na vodě.
Zde bychom chtěli touto cestou opětovně a veřejně poděkovat všem, které počasí neodradilo, neboť přihlášeno bylo 54 osob, ale nakonec se sešlo jen 39 nejodvážnějších. Dále našim kolegům kytaristům Karlu Vackovi, Pavlu Beránkovi a Mírovi Blažkovi za jejich hudební doprovod, všem bezejmených zpěvákům, nejmladším účastníkům a zároveň těm věkově nezralejším a také nejvzdálenějším Pavlu Lórovi s rodinou (330 km silničních). Klobouk smekáme. Děkujeme, že jste věnovali svůj čas nám a děkujeme nám, že jsme svůj čas věnovali vám. A kam příští rok poplujeme? Je to jasné. Dokončíme Otavu, poplujeme ze Strakonic do Písku, takže přístaviště a základna bude ve Strakonicích, případně v Písku, kde snad seženeme také pěkné ubytování. Takže ahooooj a příští rok na 7. ročníku Plzeňského policejního IPA rafťáka. Láďa Plochý a Pavel Chalupský