Cvičení v těhotenství a jeho vliv na psychiku ženy

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd ve sportu Cvičení v těhotenství a jeho vliv na psychiku ženy Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Lucie Brůžková Vypracovala: Milada Laštůvková 3. ročník, ASAK +PR3 Brno 2009

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury. Ve Filipově......

Děkuji Mgr. Lucii Brůžkové, která byla vedoucí mé bakalářské práce, za pomoc a cenné rady při psaní.

Úvod 5 1 Těhotenství.....7 1.1 Pohlavní ústrojí ženy.7 1.1.1 Menstruační cyklus..10 1.1.2 Placenta... 11 1.2 Oplození. 12 1.3 Období těhotenství. 13 1.3.1 První trimestr... 13 1.3.2 Druhý trimestr.14 1.3.3 Třetí trimestr.. 14 1.4 Změny organizmu matky v těhotenství.. 14 1.5 Psychika ženy v těhotenství...16 1.6 Porod.. 19 1.6.1 První doba porodní... 19 1.6.2 Druhá doba porodní.. 19 1.6.3 Třetí doba porodní..20 1.6.4 Psychologie porodu... 20 2 Možnosti výběru cvičení v těhotenství a vliv cvičení na psychiku ženy. 22 2.1 Vliv pohybu na lidský organizmus 22 2.2 Psychika ženy. 25 2.3 Vliv sportování na těhotnou ženu.. 28 2.4 Sporty v těhotenství 32 2.5 Zásady cvičení v těhotenství.. 36 2.6 Cvičení podle trimestrů.. 38 2.6.1 První trimestr... 39 2.6.2 Druhý trimestr... 41 2.6.3 Třetí trimestr... 42 2.7 Možnosti předporodního cvičení u Hlinska v Čechách... 42 Závěr 44 Seznam použité literatury.. 45 Shrnutí. 48 Resumé. 49 Přílohy. 50

Úvod Těhotenství je podle literatury jedno z nejkrásnějších období ženy. V dřívějších dobách se říkalo o těhotné ženě, že je v očekávání a to zcela vystihovalo celé toto období. Celých devět měsíců žena čeká na ten zázrak přírody a na chvíli, kdy poprvé uvidí a v rukou bude držet své děťátko. Den ode dne ji ale provází starosti, jak to všechno zvládne, co všechno se na jejím těle změní. V tomto období se nemění jen postava, ale také psychika ženy, její nálady a na to by budoucí maminka i její partner měli být připravení. Téma mé bakalářské práce jsem si vybrala z několika důvodů. Jedním byl ten, že mě toto téma velmi zaujalo již ve 2. ročníku naší školy, kdy jsme ho probírali, v předmětu zdravotní tělesná výchova. Součástí mého zápočtu bylo připravit si program cvičební hodiny pro těhotné ženy, což je součástí příloh mé bakalářské práce. Dalším důvodem je, že je to podle spousty literárních zdrojů jedno z nejkrásnějších období v životě ženy a také její hlavní biologické poslání. O tom můžeme číst v řadě těhotenských publikací. Neesová-Delavalová uvádí, že podílet se stvořitelsky na vzniku nového člověka, nechávat ho v sobě vyrůstat, porodit ho a živit u vlastního prsu je báječnou schopností ženského těla (1995, s. 7). Další autoři zmiňují, že těhotenství a porod představují zlom v životě každého člověka jak obou rodičů, tak i na svět přicházejícího jedince (Pařízek, 2006, s. 21). Podle Sikorové (2006) je to zvláštní a krásné období v životě ženy. Nemalým důvodem je i to, že v mé blízké rodině také čekáme přírůstek do rodiny. Tento přírodní zázrak mě zaujal natolik, že jsem se rozhodla o něm zjistit co nejvíce, abych až jednou možná budu mít to štěstí, si tento zázrak dokázala vychutnat. Jedním z problémů, kterým se budu zabývat, jsou fyziologické a psychické změny v těhotenství a ukončení tohoto období, tedy porod. Dále se chci zaměřit na cvičení v období těhotenství, jak správně by měla žena cvičit, jaké zásady dodržovat, které druhy sportů jsou pro ni nejvhodnější a které by naopak provozovat neměla. Také se budu snažit popsat, jaké cvičení a proč by se mělo 5

provozovat v jednotlivých trimestrech a pokusím se vybrat nějaké předporodní kurzy, které mohou navštěvovat těhotné v okolí mého bydliště, tedy u Hlinska v Čechách. Rozhodla jsem se toto téma nastudovat z literatury a internetových zdrojů. Pokusím se čerpat z co největšího počtu zdrojů, aby informace v této práci byly co nejkomplexnější. Práce je rozdělena do dvou hlavních kapitol, kdy první je zaměřená na těhotenství. Pro ucelení tématu jsem zařadila i popis ženských pohlavních orgánů, menstruační cyklus a popis placenty. Dále je zařazena nejdůležitější věc pro celé těhotenství - oplození a pak změny psychické a fyzické. Druhá kapitola se týká cvičení v těhotenství a jeho vlivu na psychiku ženy. Obecně jsem se věnovala vlivu sportu na člověka, vlivu sportu na těhotnou ženu a pak jsem se zaměřila na druhy sportů, zásady cvičení, rozdělení cviků podle trimestrů a možnosti cvičení v okolí mého bydliště. 6

1 Těhotenství Těhotenství je období v životě ženy, kdy ve svém těle nosí plod. Toto období trvá 10 lunárních měsíců, tj. 280 dní. Celé toto období rozdělujeme na tři trimestry. První počítáme od prvního dne poslední menstruace do 12. týdne těhotenství, druhý do 28. týdne a třetí od 28. týdne do termínu porodu. V této kapitole bych se chtěla věnovat ženským pohlavním orgánům, které se během těhotenství mění a také menstruačnímu cyklu, který početí ovlivňuje. Dále se zaměřím na celé období těhotenství: počátek těhotenství početí, 1. trimestr, 2. trimestr, 3. trimestr a porod. Chtěla bych se věnovat změnám fyzickým, ale také bych se chtěla zaměřit na psychiku matky v těhotenství. 1.1 Pohlavní ústrojí ženy Pohlavní ústrojí ženy dělíme na zevní pohlavní orgány a vnitřní pohlavní orgány. Mezi zevní pohlavní orgány (vulva) řadíme mons pubis (stydký hrbolek), labia majora pudendi (velké stydké pysky), labia minora pudendi (malé stydké pysky), klitoris, vestibulum vaginae (poševní předsíň) a glandulae vestibulares majores (Bartholiniho žlázy). Stydký hrbolek je podkožní tukový polštář ležící na symfýze. V tomto místě je kůže ženy pokryta chloupky (Breckwoldt et al, 1997). Velké stydké pysky jsou kožní řasy pokryté chloupky, které obklopují poševní vchod. Jsou tvořeny tukovým vazivem a na vnitřní straně přecházejí v malé stydké pysky. Malé stydké pysky jsou kožní řasy s množstvím nervových zakončení. Kůže na povrchu těchto řas je kryta nerohovatějícím dlaždicovým epitelem. Leží 7

mezi velkými stydkými pysky a ohraničují vchod do poševní předsíně (Breckwoldt et al, 1997). Klitoris leží nad horním okrajem poševního vchodu v místě spojení malých stydkých pysků. Jeho stavba se podobá penisu, má také topořivou funkci. V této oblasti jsou četná nervová zakončení. Topořivá tkáň je tvořena žilní pletení, při dráždění se plní krví a zvětšuje svůj objem. Poševní předsíň je úzká štěrbina mezi malými stydkými pysky. Při jejím okraji se nacházejí Bartholiniho a Skeneho žlázy, které mají za úkol zvlhčovat poševní vchod (Breckwoldt et al, 1997). K vnitřním pohlavním orgánům ženy řadíme vaginu (pochva), uterus (děloha), tuby (vejcovody) a ovaria (vaječníky). Pochva, svalová trubice vystlaná vrstevnatým dlaždicovým nerohovatějícím epitelem, spojuje dutinu děložní se zevními pohlavními orgány. Je orgánem kopulačním a spolu s děložním hrdlem a vulvou tvoří měkké porodní cesty. Další její důležitou funkcí je odvádění menstruační krve. Její délka je 8cm a je 3,5cm široká. Tyto rozměry však v dolní části u poševního vchodu neplatí, zde je průměr menší. Horní konec pochvy nasedá na děložní čípek, který vede do dělohy (Šmarda et al., 2004). U vchodu do pochvy se nachází hymen (panenská blána). V bláně je centrální otvor, který slouží k odvádění menstruační tekutiny. K jejímu narušení dochází zpravidla prvním pohlavním stykem nebo i úrazem. Až po porodu se tato blána skoro celá odstraní. Na stěnách pochvy jsou v podélných valech uspořádány slizniční řasy, které produkují hlen. Hlen s obsahem tzv. laktobacilů, které štěpí glykogen uložený v epitetálních buňkách na maltózu a dextrózu a ty jsou poté zkvašeny na kyselinu mléčnou, tvoří v pochvě důležitou ochranu před mikroorganizmy. Celá poševní stěna prodělává vlivem ovariálních hormonů typické změny (Čech et al., 1999). 8

Děloha je dutý svalovitý orgán hruškovitého tvaru. Její základní funkcí je přijetí oplozeného vajíčka a zásoba a ochrana vyvíjejícího se plodu. U ženy, která dosud nerodila je děloha 8cm dlouhá a v nejširším místě 5cm široká. Její hmotnost je asi 50g a tloušťka stěny 10-15mm. U ženy, která již rodila, jsou rozměry větší. Děloha se také zvětšuje v období menstruace. Dělohu dělíme na tři části: corpus uteri (tělo dělohy), cervix uteri (děložní hrdlo) a isthmus uteri (děložní úžina). Corpus uteri je největší část dělohy. Tvoří kraniální část dělohy, která je nejširší, kaudálním směrem se tělo zužuje. Přední strana corpus uteri naléhá na močový měchýř a zadní strana leží proti konečníku. K této části dělohy jsou napojeny také vaječníky. Cervix uteri je válcovitého tvaru a spojuje dělohu s pochvou. V této oblasti se také nachází děložní čípek, který je asi 1cm dlouhý a vyčnívá do dělohy (Čech et al., 1999). Isthmus uteri neboli úžina děložní je část dělohy mezi corpus uteri a cervix uteri. Tato část je vysoká asi 0,5cm a utváří přechod mezi tělem a hrdlem dělohy. V těhotenství se jeho funkce mění, přibližně od dvanáctého týdne se rozvinuje a pomáhá tělu dělohy pojmout plod (Breckwoldt et al, 1997). Stěna děložní je tvořena třemi vrstvami: endometrium, myometrium a perimetrium. Endometrium je tvořeno cylindrickým epitelem a slizničním vazivem. Je to část děložní stěny, která vystýlá dutinu děložní a prodělává v období menstruace cyklické změny. Myometrium je nejsilnější vrstva děložní stěny. Tvoří ho hladká svaloviny uspořádaná do několika vrstev. Funkce této vrstvy při porodu je vypudit plod i placentu z těla ženy. Perimetrium je spojeno se svalovou vrstvou. Přechází do vazivových pruhů, které fixují dělohu ve stálé poloze (Čech et al, 1999). Vejcovody jsou vícevrstevné a tenké trubice, které vycházejí z dělohy směrem k vaječníkům. Jsou asi 8 až 13,5 cm dlouhé. Zachycují vajíčko uvolněné 9

z vaječníku a vedou ho do dělohy. Vejcovody jsou místem, kde obvykle dochází ke spojení vajíčka se spermií. Pohyb vajíčka je zprostředkován brvami neboli ciliemy, které se rytmicky pohybují (Leifer, 2004). Vaječník je párovým orgánem uloženým v břišní dutině. Jeho hmotnost je asi 14 17g. Ovarium je členěno na dvě vrstvy a to korovou a dřeňovou. V korové vrstvě se nacházejí folikuly v různém stádiu vývoje a žlutá tělíska v různém stádiu regrese. V dřeňové vrstvě se nacházejí cévy a nervy. V kůře vaječníků se nachází přibližně 500 000 folikulů, z nichž dozraje během života ženy pouhých 400-500. Opakované uzrávání vajíček a jejich uvolňování nazýváme ovariálním cyklem. Vajíčko je velká kulovitá buňka, kolem které je vytvořen ze sousedních buněk folikul. Vlivem dvou hormonů, FSH (folitropin) a LH (lutropin), se vždy jeden folikul zvětšuje a vzniká v něm dutina vyplněná tekutinou. Zralý folikul dosahující průměru asi 20mm se nazývá Graafův folikul a dostává se na povrch vaječníku. Stoupající tlak tekutiny Graafova folikulu způsobuje zhruba ve 14. dni menstruačního cyklu jeho prasknutí a vajíčko je vyplaveno do dutiny břišní. Tento jev nazýváme ovulace. Vajíčko je zachyceno vejcovodem. Po prasknutí se Graafův folikul mění na tzv. žluté tělísko, které produkuje progesteron a ten vytváří podmínky pro vznik těhotenství. Pokud dojde k oplodnění, jeho funkce trvá ještě zhruba 12 týdnů a poté produkci progesteronu přebírá placenta. Pokud k oplodnění nedojde, mění se žluté tělísko na bílé tělísko a zůstává na povrchu vaječníku v podobě malé vazivové jizvy (Čech et al, 1999). 1.1.1 Menstruační cyklus Menstruační cyklus je cyklus, který připravuje dělohu na přijmutí oplozeného vajíčka. Tento cyklus trvá přibližně 28 dní. Na celém jeho průběhu se významně podílejí hormony progesteron a estrogen. Cyklus dělíme na 4 fáze: 1. Menstruační fáze trvá 3-4 dny. Dochází k odplavení děložní sliznice spolu s krví. 2. Proliferační fáze 5.-12. den. Dochází k narůstání nové děložní sliznice. Tento proces ovlivňuje hormon estrogen. 10

3. Sekreční fáze 12. -27. den. V této fázi pokračuje dorůstání děložní sliznice a zvyšuje se prokrvení dělohy. Ve 14. dni dochází k ovulaci, vzniká žluté tělísko a děloha je připravená k přijetí oplozeného vajíčka. Pokud je vajíčko oplozeno a uhnízdí se, menstruační cyklus v této fázi končí, pokud ne, pokračuje. 4. Ischemická fáze 27. a 28. den. Začíná se výrazně snižovat produkce progesteronu a neurafýza uvolňuje oxytocin, který způsobí kontrakce děložní svaloviny. Děložní sliznice v této fázi odumírá a následně proud krve sliznici odplaví a začíná nový cyklus (Šmarda et al, 2004). Během celého menstruačního cyklu se mění i psychika ženy a její chování. Vše souvisí se změněnou hladinou hormonů. V první polovině cyklu stoupá hladina estrogenů a vrcholu dosahuje před ovulací a poté mírně klesá. Zvyšuje se opět kolem 21. dne menstruačního cyklu. Estrogeny ovlivňují sexuální chování - žena má větší sexuální apetenci a také mají antidepresivní účinek. Dalším hormonem ovlivňujícím chování ženy je progesteron, jeho hladina roste těsně před ovulací a vrcholu dosáhne kolem 21. dne. Jeho funkce spočívá ve snížení sexuální apetence a je také příčinou depresí. V menstruačním cyklu a také v chování ženy mají svoji roli také androgeny. Jejich hladina je stálá a jejich hlavním účinkem je dobrá nálada a zvýšená sexuální apetence. Asi ve 21. dnu cyklu dochází ke snížení hladiny progesteronu a estrogenu. Ženy bývají v tomto období často podrážděné a trpí změnami nálady, napětím, úzkostí ale může se projevit i agrese. Spolu s menstruačním cyklem a chováním souvisí i pojem premenstruační syndrom (PMS). Příznaků tohoto syndromu je mnoho, zmíním jen bolesti hlavy, přírůstek na váze, plynatost, zhoršení pleti, poruchy koncentrace, změny nálad, bolesti kloubů, prsů a jiné (Ratislavová, 2008). 1.1.2 Placenta Placenta je orgán vznikající od 7. dne po oplodnění a již 22. den je tento orgán plně funkční. Hlavní funkcí placenty je zajišťovat dýchání, výživy a 11

vylučování plodu, zastává také funkci endokrinní. Placenta vzniká z tkání plodu a děložní sliznice (Leifer, 2004) a má sytě červenou barvu. Zralá placenta je kruhovitého tvaru, její tloušťka je asi 2cm a průměr asi 20cm (Breckwoldt, 1996). Hmotnost donošené placenty je přibližně 500g. Placenta se dělí na dvě části: fetální stranu, přivrácenou do nitra plodového vejce a stranu mateřskou, která je přivrácená k děložní stěně. Placenta zprostředkovává plodu ochranu proti infekcím. Je prostředkem výměny kyslíku, oxidu uhličitého, ale také vitamínů, živin a dalších látek. Jako orgán s endokrinní funkcí produkuje hormony jako např. estrogeny, choriogonadotropin, laktogen a od konce 1. trimestru také progesteron, který dříve produkovalo žluté tělísko (Čech et al, 1999). Výměnu menších částic uskutečňuje difuzí a její rychlost závisí na charakteru látky. Látky větších rozměrů jsou přenášeny pinocytózou. Prostup dýchacích plynů je také zprostředkován difuzí (Čech et al, 1999). 1.2 Oplození Oplození označuje děj splynutí vajíčka (oocyt) a spermie (spermatozoon). K tomuto ději dochází nejčastěji ve vejcovodu (Breckwoldt et al, 1996). Oozoid vajíčko je pohlavní buňka v těle ženy. Na rozdíl od ostatních buněk, které mají 46 chromozómů, nese pouze poloviční sadu chromozómů, tedy 23. Druhou polovinu chromozómů dodává mužská pohlavní buňka. Spermatozoon spermie je pohlavní buňka v těle muže. Tyto buňky nesou taktéž poloviční sadu chromozómů a vyvíjejí se ve varlatech. Spermie je nejmenší buňkou lidského organizmu. Její celková délka je 50-60mikrometrů. Tělo spermie dělíme na tři oddíly a to na hlavičku, krček a bičík. Spermatogeneze, vznik spermií, trvá přibližně 2 a půl měsíce. Do ejakulace jsou tyto buňky skladovány v nadvarleti, kde také dochází k jejich zrání. 12

K samotnému oplození dochází po pohlavním styku. Pokud muž dosáhne při pohlavním styku orgazmu, dojde k ejakulaci a spermatozoa smíšená se sekrety žláz jsou vstřikována do pochvy ženy. Při ejakulaci se do pochvy dostává přibližně 5ml spermatu, v každém ml je 40 až 100 milionů spermií. Nejrychlejší ze spermií se během dvou hodin dostanou do vejcovodu, kde dochází k oplození vajíčka. Několik spermií se snaží proniknout, ale jen jedna se fagocytózou dostane do cytoplazmy vajíčka. A poté je již jeho obal nepřístupný dalším spermiím (Čech et al, 1999). Jádro vajíčka a jádro spermie se spojí a vznikne tak ze dvou gamet zygota. Zygota se začne ihned dělit ještě ve vejcovodu a po 6 dnech se dostává do dělohy a tam se přichytí ke stěně a zanoří se do sliznice, tento děj nazýváme nidace. O pohlaví dítěte rozhoduje mužská spermie. Každá pohlavní buňka nese 22 chromozómů, které nesou genetickou informaci a jeden chromozóm určující pohlaví. Vajíčko má vždy pohlavní chromozóm X a spermie buď X nebo Y. Pokud nese spermie pohlavní chromozóm X, pohlaví plodu je ženské, pokud Y, pohlaví bude mužské. 1.3 Období těhotenství Jak bylo popsáno již výše, těhotenství dělíme do třech období. Toto dělení souvisí především s velikostí a stupněm vývoje plodu. 1.3.1 První trimestr Toto období se počítá od prvního dne poslední menstruace do 12. týdne těhotenství. Sedm dní po ovulaci začínají vznikat buňky placenty a jejich růst končí v 15. týdnu. Je to období od oplození až do doby, kdy je embryo cca 87mm dlouhé a váží cca 45 g. Je to také období, kdy matka zjišťuje, že je těhotná. Prvními příznaky těhotenství jsou vynechání menstruace, pnutí a růst prsou, což je způsobeno hormony, které zvětšují mléčné žlázy, časté močení a také únava. Dalším příznakem jsou i ranní nevolnosti, které se objevují od 6. týdne těhotenství (Chmel, 2004). 13

1.3.2 Druhý trimestr Druhý trimestr počítáme od 12. do 28. týdne. Je to období, kdy ustávají u většiny žen ranní nevolnosti a budoucí maminka je již smířená s novou rolí, proto si většina žen tuto fázi těhotenství velmi užívá. Bříško začíná pomalu růst, matka začíná cítit pohyby plodu, jsou slyšet srdeční ozvy, plod roste rychleji a už je možno i poznat pohlaví dítěte. Na konci druhého trimestru plod měří 270mm a váží 1300g (Leifer, 2004). 1.3.3 Třetí trimestr Na začátku třetího trimestru má plod již okolo 300 mm a váží zhruba 2100g (Leifer, 2004). Je to období pro matku velmi náročné. Bříško je již veliké a plod má již více síly a proto jsou i jeho pohyby silnější. V této době začíná být matka stále více unavená a objevují se někdy i poruchy spánku, způsobené jednak častým nucením na močení, ale také pohyby plodu. V této fázi se objevují i pocity neobratnosti. Matky obvykle mývají již obavy z brzy očekávaného porodu (Chmel, 2004). Na konci třetího trimestru má plod již okolo 500mm a váží okolo 3400g (Leifer, 2004). 1.4 Změny organizmu matky v těhotenství Organizmus matky v období těhotenství prochází řadou změn. Změny se týkají prakticky všech orgánových soustav, protože dítě v těle matky roste a řadu orgánu utiskuje. V této kapitole bych se chtěla zaměřit na každou orgánovou soustavu zvlášť a vysvětlit všechny změny, které zde probíhají. Žena začíná hlouběji dýchat a v některých případech se zvyšuje i dechová frekvence. Změny dýchacího aparátu jsou způsobeny utlačením bránice. Ta se nemůže hýbat v takovém rozpětí jako dříve. V těhotenství dochází ke zvýšení respiračního objemu a také ke zvýšení minutové ventilace. Podle Čecha et al. (1999) stoupá spotřeba kyslíku v těhotenství až o 20% a minutová ventilace až o 14

50%. Dochází také ke snížení pco2, což pravděpodobně napomáhá plodu zbavovat se CO2. Zvětšující se plod i děloha tlačí na bránici a tím tlačí srdce výš a doleva a také roste objem krve (Leifer, 2004). Během těhotenství vzrůstá objem krve v oběhu a to až o 30-40%. Tento proces nastává z několika důvodů: oběh zajišťuje výměnu živin, dopravu kyslíku, ale také odvádí zplodiny z placenty; dalším důvodem je i tvoření rezerv krve před porodem. U těhotných také pozorujeme zvýšení tepové frekvence a to o 10-15 tepů za minutu (Breckwoldt et al, 1997). V rozmezí 6. až 14. týdne mohou ženy trpět nauzeou (tj. pocit na zvracení). Tato nevolnost nazývaná ranní může těhotnou překvapit kdykoliv během dne. Ke konci těhotenství se může objevit pálení žáhy a zácpa. Celým těhotenstvím mohou ženu provádět chutě na různé druhy potravin a také se zvyšuje potřeba přijímat tekutiny. Již v prvních měsících gravidity se zvyšuje glomerulární filtrace a to až o 60% celá změna trvá až do konce těhotenství (Čech et al, 1999). Zvyšuje se také reabsorbce živin v tubulech, avšak tělo někdy není schopno všechny neabsorbované látky zpracovat, a proto se u některých těhotných může objevit glykosurie a proteinurie. Ačkoli se v těhotenství zvětšuje močový měchýř, tak, že je schopen pojmout až 1500ml moči, trpí těhotné častějším nucením na močení. Tento jev je způsoben tlačením dělohy na močový měchýř (Leifer, 2004). Ze změn týkajících se kožního systémů zmíním pigmentové skvrny na tvářích, prsních bradavkách, někdy i na čele a nad horním rtem. Skvrny se objevují také na břiše a to v podobě linea fusca, což je pruh vedoucí skrz pupek. Další změnou mohou být strie, které vznikají díky napínání kůže (poruší se kolagenní vlákna podkožní tkáně), v oblasti břicha, ale i prsou a stehen (Čech et al, 1999). Tělesná hmotnost se během těhotenství u průměrné ženy zvětší zhruba o 12,5 kg. Z toho plod tvoří cca 3,4kg, placenta 0,6kg, plodová voda 0,8kg, děloha 0,9kg a prsní žlázy 0,4kg. Hmotnost se také zvyšuje díky zvětšení množství 15

extracelulárních tekutin a to o 2,5kg, zvětšení množství krve o 1,3kg a ukládaní tukových zásob o 3kg (Leifer, 2004). Vlivem těhotenství a porodu dochází k oslabení svalů pánevního dna. Těhotenství ovlivňuje i další skupinu svalů - svaly břišní. Do této skupiny patří m. rectus abdominis, m. obliquus externus abdominis, m. obliquus internus abdominis. Tyto svaly drží břišní orgány ve správné poloze a jsou také součástí opěrného systému páteře. V těhotenství dochází k natahování a oslabení těchto svalů, tím se přesouvá těžiště ženy dopředu a prohlubuje se bederní lordóza. To způsobuje značné bolesti v této oblasti. Břišní svaly jsou také jedny z nejdůležitějších při porodu (mají na starosti tlačení během porodu). Další změna v postavení břišních svalů může být diastáza přímých břišních svalů. K diastáze dochází u žen s krátkými svaly, které se těžko přizpůsobují rozpínání břicha. Tento jev není bolestivý. Může být jen nepatrný, ale také může dosáhnout 10-13cm. V těhotenství se také s růstem mléčných žláz zvětšují prsa. Dále dochází u těhotných působením hormonů - relaxinu, kortizolu, progesteronu a estrogenů k větší volnosti kloubů a snížené odolnosti vazů. Tím se zvyšuje nebezpečí jejich poškození. Působení těchto hormonů způsobuje i uvolnění pánevního pletence, což se projeví mimo jiné i chůzí těhotných (tzv. kachní chůze). S přibýváním váhy také ženě hrozí získání tzv. ploché nohy. 1.5 Psychika ženy v těhotenství Psychika ženy v období gravidity probíhá řadou změn. Stav psychiky gravidní ženy je často závislý na prostředí, ve kterém žena žije, také na postoji okolí a v neposlední řadě i na stavu psychiky před otěhotněním. Pohled na těhotenství také ovlivňuje vyzrálost a věk ženy, zda je těhotenství plánované či nikoli, ale i ekonomická situace v rodině. V prvním trimestru, kdy žena zjišťuje, že je těhotná se jí i jejímu partnerovi honí hlavou spousta myšlenek ať už je těhotenství plánované nebo není. Partneři mohou být zaskočeni skutečností, že čekají dítě a to v obou případech ať je těhotenství plánované nebo ne. Mezi otázky, které si partneři v této době pokládají, patří: Jak naruší dítě náš vztah? Jsme na rodičovství zralí? 16

A pokud se jedná již o druhé nebo několikáté dítě, často si pokládají i otázky týkající se přijetí nového člena domácnosti staršími dětmi, ale i sebou samými: Zvládneme vychovat další dítě? Dokážeme rozdělit péči, energii a lásku mezi více dětí? (Leifer, 2004; Ratislavová, 2008). Samotná žena se musí v průběhu prvního trimestru hlavně vyrovnat s novou životní rolí a to s rolí matky. Často řeší i otázky, jak bude partner reagovat na dítě, zda jej bude akceptovat, jak dítě přijme rodina, zda ho přijmou, i když nebude zcela v pořádku. Mění se částečně i její chování, stává se zodpovědnou za něčí život, za někoho dalšího. Někdy se těhotná může potýkat s pocity úzkosti, zmatku, nostalgie a chybí jí starý způsob života. V partnerství nebo v rodině dochází ke změnám, připravují se na nového člena domácnosti a také se žena musí smířit se ztrátou zaměstnání a s tím, že začne být závislá na partnerovi, což někdy vyvolává obavy spojené s pocitem oběti. V tomto období by měla žena cítit oporu hlavně ze strany svých nejbližších, jako je partner a rodina. V těhotenství se mohou podle Ratislavové (2008) oživit starší nevyřešené nebo nevědomé psychické konflikty, především s matkou těhotné. Tyto pocity mohou vést k psychickému tlaku a to může způsobit řadu psychosomatických potíží. Další výraznou změnu v chování ženy způsobují hormony, jejichž zvýšená hladina vyvolává časté střídání nálad. Těhotná zažívá na jedné straně pocity štěstí, očekávání, naděje a na druhé straně obavy a strach. V prvním trimestru většina žen soustředí svoji pozornost na sebe, pozoruje první známky těhotenství a zájem o dítě stojí až na druhém místě. Často se objevuje i strach ze ztráty dítěte (Leifer, 2004; Ratislavová, 2008). Ve druhém trimestru již žena začíná cítit pohyby plodu a slyšet tlukot jeho srdce, roste ji bříško a od této chvíle pro ni začíná být plod samostatnou bytostí. Žena už je smířená se svojí novou rolí, na dítě se těší a i její pocity jsou pozitivní. Uvědomuje si existenci plodu a také se začíná podle toho chovat. Začíná mít zájem o sebe a o své dítě, snaží se jíst zdravě, dodržovat zdravou životosprávu, přemýšlí co je pro ni a pro dítě nejlepší, vyhledává kurzy pro těhotné, snaží se cvičit a věnuje se i dítěti. Některé ženy se zaměřují i na prenatální komunikaci s dítětem, čtou mu pohádky, pouštějí hudbu, povídají si s ním. Středem jejího zájmu se stává dítě, představuje si, jak bude vypadat, jestli to bude kluk nebo 17

holčička K uvědomění si dítěte jako samostatné bytosti přispívá i ultrazvukové vyšetření. Zvlášť partnerovi tato událost velmi pomůže k tomu, aby vnímal plod jako osobnost a dokázal se lépe s touto situací, která je pro něho velmi psychicky náročná, vyrovnat. Zvláště muž, který s partnerkou čeká první dítě a byl zvyklý na pozornost ženy, se teď cítí odstrčený a navíc se sám musí smířit s novou rolí a ještě musí být partnerce oporou. Po ultrazvukovém vyšetření, se již partner vžije do role otce a stává se pro těhotnou větší oporou. Žena si na jedné straně užívá fyzické změny, které dávají jasně najevo, že je těhotná a že se miminku dobře daří, ale na druhé straně se cítí méně přitažlivá a to může způsobit problémy v sexuálním životě partnerů. Budoucí maminka si přijde pro partnera málo přitažlivá, stydí se, ale má i obavy o plod a to především pokud již dříve o dítě přišla. Maminky, které prožily ztrátu dítěte, mohou mít v tomto období obavy o dítě, o jeho správný vývoj a také mohou prožívat strach z předčasného porodu. Proto je vhodné navštěvovat kurzy pro těhotné, kde se žena může se svými problémy svěřit, podělit se o ně a také získat podporu od ostatních. Ve třetím trimestru je chování žen označováno jako stavění hnízda. Těhotná začíná nakupovat věci potřebné pro miminko oblečení, vaničku, aj. a začíná domácnost připravovat na příchod dítěte. Také se připravuje na blížící se porod. U některých žen s vážnou psychickou poruchou může toto chování zcela chybět. Protože mají těhotné již velké bříško, připadají si často nemotorné, tlusté a málo přitažlivé. Žena se již nemůže dočkat porodu, ale na druhé straně prožívá pocity strachu a nejistoty zejména z nové životní role, z toho jak se o dítě zvládne postarat, ale má také strach z porodu, z bolesti a někdy se objevuje i strach ze smrti. Začínají se strachovat i o zdraví dítěte a mají obavy i z případných vývojových vad. V některých případech můžeme pozorovat opět psychickou labilitu známou z prvního trimestru. Všechny těhotenské potíže jsou již v tomto období velmi únavné a ženě připadá těhotenství nekonečné, proto je pro ni důležitá opora, porozumění a láska partnera a rodiny (Leifer, 2004; Ratislavová, 2008). Kromě výše popsaných změn v psychice ženy, můžeme v závislosti na okolních faktorech pozorovat i změny další. Jiné prožívání těhotenství mohou mít 18

matky mladší 20-i let, starší 35-i let, matky s neúspěšným předchozím těhotenstvím, matky v tíživé sociální nebo ekonomické situaci, matky s nechtěným těhotenstvím nebo ženy s komplikacemi. 1.6 Porod Porod je ukončení porodu, kdy se narodí živý jedinec vážící minimálně 500g, nebo přežije-li novorozenec i s menší hmotností 24 hodin. U mrtvě narozeného plodu je podmínkou minimální váha 1000g. U jiných případů ukončení těhotenství označujeme jako potrat (Čech et al., 1999). 1.6.1 První doba porodní Tato doba porodní začíná pravidelnými kontrakcemi a končí úplným otevřením děložního hrdla. Je to nejdelší doba porodní a trvá 6-10 hodin. Kratší je u žen, které nerodí poprvé. Dělíme ji na tři fáze: latentní, aktivní a přechodnou. Latentní kontrakce se objevují jednou za 5 minut a děložní hrdlo se otevře zhruba na 3cm. Žena se většinou cítí dobře, komunikuje s okolím, ale již má mírné obavy. Aktivní Hrdlo se roztahuje až na 4-7 cm a kontrakce se objevují již jednou za 3 minuty a trvají cca 45s. Žena se již mírně uzavírá do sebe a soustředí se na porod, ale je stále ještě schopná komunikovat s okolím. Přechodná Hrdlo je otevřené již na 8-10 cm a kontrakce se opakují po 2-3 minutách a trvají cca 90s. Rodička začíná být podrážděná a už nemusí spolupracovat (Leifer, 2004). 1.6.2 Druhá doba porodní Jedná se o tu část porodu, kdy dojde k vypuzení dítěte. U prvorodičky trvá 50 minut, ale může být i delší (2 hodiny a déle) a u ženy rodící již poněkolikáté 20 minut. Kontrakce v této době jsou velice silné, ale mohou mít různou frekvenci. Část plodu tlačí na konečník a rodičky mají nucení tlačit. Toto nucení a následné tlačení končí porodem. Matka už se většinou opět cítí užitečná. Po narození dítěte se cítí unavená i vzrušená (Leifer, 2004). 19

1.6.3 Třetí doba porodní V poslední době porodní dochází k porodu placenty. Třetí doba porodní je nejkratší a trvá přibližně 10-20 minut. Bolest se objevuje pouze ojediněle. Výjimečně může matka cítit křeče v břiše při odlučování placenty. Její pocity jsou smíšené, je unavená, ale zároveň už chce držet v náručí své dítě (Leifer, 2004). 1.6.4 Psychologie porodu Porod je nejnáročnější období těhotenství, proto se na něj žena celých 9 měsíců připravuje, ale přesto je velmi složitou a náročnou situací i pro ženy, které již rodily. Psychologie porodu stejně jako psychologie těhotenství souvisí s vlastnostmi ženy, s její odolností, zkušenostmi, ale i se sociálním prostředím. Pro každou ženu je náročnost porodu jiná, každá žena má jiné fyzické i psychické dispozice. Porodem, hlavně jeho fyzickou i psychickou náročností se formuje osobnost ženy. Každá osobnost má vlastní obranné psychické mechanizmy, které ji chrání ve chvíli, kdy je ohroženo její sebepojetí. Mezi tyto obranné mechanizmy patří útok, únik a volání o pomoc. Útěk je charakterizován strachem z porodu, před kterým chce žena utéct buď fyzicky anebo psychicky uniká do své fantazie, představuje si bezbolestný porod. Druhý obranný mechanizmus se projevuje bojovností, žena chce situaci zvládnout. Často se objevují projevy agrese kousání, škrábání partnera nebo sebe, tlučení do porodního lůžka. Toto chování se může přeneseně objevit i u partnera rodičky. Neustálým upozorňováním na bolest, nepřímým přivolávání pomoci, a vyžadováním neustálé přítomnosti lékaře se projevuje třetí obranný způsob. Od těchto obranných mechanizmů se odvozují i další jako je např. omlouvá svoje chování při porodu tím, že svádí chyby na jiné, svoje selhání nepřipouští dělá opak co toho, co se jí řekne projevuje se neadekvátně svému věku chce chovat, hladit atd. stydí se za své hlasité projevy a vyhledává místa, kde není personál 20

pasivně přijímá bolesti, nereaguje na pokyny ostatních, lituje se atd. někdy může žena nesmířená s těhotenstvím vytěsnit tyto myšlenky a nereaguje ani na porodní bolesti některé psychické obtíže se projevují např. bolestmi v podbřišku, nevolnostmi aj. (Ratislavová, 2008) Porod podle emocí rozdělujeme na 4 části a to počátek porodu, počátek aktivního porodu, přechod z první do druhé doby porodní a vypuzování hlavičky plodu. První fáze začíná prvními kontrakcemi, kdy může ženy prožívat paniku, stres z toho, zda má vše připraveno a kdy má odjet do porodnice. Ve druhé fázi již sílí kontrakce a žena začíná ztrácet odvahu a odhodlání, může zažívat i pocit, že porod nezvládne. V této chvíli je pro ni velmi důležitá opora okolí. Ve třetí fázi se rodička cítí velmi vyčerpaná a ztrácí trpělivost, někdy se může objevit i zoufalství, že porod stále nekončí. Na koci první doby porodní získává pocit kontroly nad situací, tím že stimuluje své síly k tlačení. Žena je schopná už vnímat okolí a rady a získává pocit získání větší energie. V poslední fázi se opět objevuje větší bolest a některé ženy rezignují a nechtějí tlačit (Ratislavová, 2008). 21

2 Možnosti výběru cvičení v těhotenství a vliv cvičení na psychiku ženy V dnešní době mají těhotné ženy řadu možností, jak být fyzicky aktivní po celou dobu těhotenství. Jednak je zde mnoho těhotenských kurzů cvičení, ale také nesmíme zapomenout na klasické sportovní aktivity, které jsou z hlediska fyzické náročnosti také velmi vhodným pohybem. Samozřejmě je na zvážení lékaře, zda je jakákoli pohybová aktivita pro ženu vhodná. V této kapitole bych se chtěla zaměřit zvláště na pohybové aktivity, část věnuji vlivu sportu na člověka a to z hlediska psychologického, sociologického, ale i fyzického. Protože hlavním tématem mé práce je vliv cvičení na psychiku ženy, chtěla bych se v této části také zaměřit na psychiku ženy obecně. Další části budou věnovány vlivu sportu na těhotnou ženu a to jak z hlediska fyziologie, tak z hlediska psychologického. Chtěla bych se také více věnovat výběru sportů vhodných pro těhotnou ženu a také možnostem výběru kurzů pro těhotné ženy a to v blízkosti mého bydliště, tj. Hlinska v Čechách. 2.1 Vliv pohybu na lidský organizmus Jak je známo ze spousty literárních zdrojů týkajících se pohybu, sport má na organizmus kladný vliv. Jeho vliv ovšem není pouze v oblasti fyzické stránky člověka, ale také v oblasti sociální a psychické. Působení sportu na fyzickou stránku člověka vyvolává řadu tělesných adaptací na zvýšení fyzického výkonu. Pravidelné sportování například pomáhá snižovat krevní tlak, a to zvláště pokud jde o vytrvalostní aerobní aktivitu, zvyšuje srdeční objem a snižuje srdeční frekvenci. Dalším následkem pravidelného sportování je také snížení hladiny cholesterolu. S pravidelným sportováním souvisí i zlepšení funkce plic a dýchání a to zejména zlepšení mechaniky dýchání, zlepšení plicní difuze, snížení dechové frekvence a zvýšení maximálního dechového objemu a vitální kapacity plic. Při cvičení o vyšší intenzitě a délce přibližně 25 minut dochází ke ztrátě přebytečných tělesných tuků, čímž se krásně 22

formuje postava a také se předchází, anebo zbavuje obezity. Neposlední výhodou pravidelného cvičení a to zejména posilování je zpevnění svalstva. Zpevněné svalstvo je velmi potřebné pro udržení správné postury těla. Správné držení těla také předchází spoustě dalších problémů, jako jsou problémy s bolestmi zad (http://sz.ordinace.cz/). Sportování má vliv i na snížení rizika onemocnění osteoporózou. Podle Touška (1994) jsou aktivní jedinci výkonnější, zkracuje se u nich délka rekonvalescence po běžných onemocněních a prodlužuje se doba aktivního života. Hlavním důvodem, proč spousta lidí našla zálibu v rekreačním sportu, je vylučování hormonů endorfinů, které během cvičení navozují pocity euforie. Většina sportovců se věnuje sportování v kolektivu. Začlenění do určité skupiny s sebou nese i důsledky pro jedince a to jak kladné, tak záporné. Pro člověka je přítomnost druhých lidí nutnost, hezky to vyjádřil pan Říčan (2008) svoji větou, kde říká, že pobyt ve společnosti druhých je pro nás žádoucí, ale to poznáme zejména, když jsme nuceni být delší dobu sami. Při spolupráci skupiny se vytváří mezilidské vztahy, které jsou označovány jako interakce. Do činnosti sportovní skupiny patří provádění společných aktivit, což napomáhá zlepšování vzájemných vztahů a zároveň na sebe při této činnosti členové působí a vzájemně se ovlivňují (Řezáč, 1998). Lidé ve skupině spolu často hovoří, snaží se porozumět jeden druhému, což způsobí i jakousi vzájemnou blízkost. Hlavním důvodem, proč člověk navštěvuje určitou skupinu je posílení sociální identity a uspokojení sociálních potřeb jako je potřeba být ve společnosti, být akceptován, získat uznání a také potřeba seberealizace (Říčan, 2008). Atkinsonová (2003) zmiňuje ve své knize výzkum psychologa Normana Tripletta (s. 637), který přišel na to, že přítomnost ostatních jedinců je motivací pro podávání větších a lepších výkonů a důvod pro soutěžení. To samé vyplynulo i z jeho následného laboratorního experimentu, kde děti dostali za úkol vykonávat jistou činnost. Ty, které byly ve dvojici, dosáhly lepších výsledků. Stejně tak pan Říčan zastává názor, že přítomnost skupiny nás nutí se s ní srovnávat. Skupina jako taková se vyznačuje hlavně společným cílem, úkolem, společnou činností. 23

Zvláště sportovní skupiny, kluby a družstva mají společný cíl. Cílem skupin, které se zaměřují na závodní sport, je provozovat svoji aktivitu co nejlépe a hlavně vítězit. Rekreační skupiny naopak navštěvují lidé z různých důvodů, někteří chtějí snížit váhu, někteří zlepšit kondici, bavit se a v mé práci jistě nesmím zapomenout na těhotné, které si chtějí udržet dobrou kondici, aby dobře zvládly porod a pak se opět rychle vrátily do formy. Z výše uvedených myšlenek můžeme vyvodit závěr, že být členem určité skupiny je pro nás žádoucí, motivuje nás to k lepším výkonům, získáváme zde nové přátele se stejným zájmem a pomocí častých rozhovorů o tématu, které nás spojuje, můžeme získat důležité informace a zkušenosti a jakýsi náhled z jiné strany. Nevýhodou náležitosti k určité skupině může být ztráta vlastní identity a přebírání názorů ostatních. Jak již bylo popsáno výše, lidé ve skupině se značně ovlivňují, předávají si své názory a tím může dojít k převzetí většiny myšlenek od druhých. V časopisu Psychologie se Strešková (2007) věnovala otázce: Co motivuje ženy ke cvičení? Hlavním důvodem byla pro většinu dotazovaných změna postavy a udržení nebo zlepšení fyzické kondice. Většina žen přiznala, že chodí pravidelně cvičit kvůli psychickému uvolnění a rozptýlení. Také přiznaly, že jim cvičení dělá radost a přináší dobrou náladu. Řada z nich zde chce navázat nové vztahy, poznat nové lidi se stejným zájmem anebo chodí proto, že bez pohybu nemohou být. Pohyb je základním prostředkem k vyjádření sebe sama a hlavně souvisí s prožitkem člověka (Blahutková, 2005). Hlavní význam sportu z psychického hlediska je ve snižování úrovně úzkosti, ve zvyšování sebehodnocení, v posilování psychiky a dále je to výborný lék na deprese a také na stres (Křivohlavý, 2003). Podle Blahutkové (2005) lze jednoduchými pohybovými činnostmi dosáhnout harmonie organizmu a to jak prostřednictvím psychomotoriky, tak běžným cvičením. Stres, který můžeme pojmenovat nemocí 21. století, postihuje většinu obyvatelstva. Za stresový faktor se dá považovat spousta věcí, např. Vánoce, příprava dovolené, těhotenství, svatba, mnoho práce, ale i zkoušky na vysoké 24

škole. Stres působí na psychiku člověka a jeho dlouhodobý vliv může vyvolat snížení imunity, žaludeční vředy, vysoký krevní tlak, srdeční choroby a dokonce lékaři odhadují, že emoční stres hraje důležitou roli u více než poloviny zdravotních problémů (Atkinsonová, 2003). Dále autorka uvádí, že stres jako negativní emoce, nutí člověka, aby na něj reagoval. Proces zvládání stresu nazýváme coping. Podle Schnacka (2006) lze životní překážky překonávat jedině silou a kondicí, čímž podle mě zdůrazňuje funkci sportu v tomto směru. To, že má sport kladný vliv na psychiku člověka, se můžeme dočíst i v jiných literárních zdrojích (Blahutková, 2005; Křivohlavý, 2003, aj.). Podle Atkinsonové (2003) reagují lidé s dobrou fyzickou kondicí na stres mnohem méně, než lidé, kteří necvičí. Ačkoli se zdá, že vliv sportování na psychiku je pouze kladný, není tomu tak. Podle Křivohlavého (2003) mohou mít některé sporty na svědomí i závislost lidí. U některých sportovců, např.: některých lyžařů, běžců a horolezců, byly pozorovány prvky abstinenčních příznaků v době, kdy vynechali obvyklou pohybovou aktivitu. Zdá se, že pohybová aktivita je dobrý lék na starosti každodenního života a pomáhá nám je lépe a snadněji zvládnout. 2.2 Psychika ženy Psychika jako taková je velmi složitou oblastí, ale byla provedena již řada výzkumů a tato oblast lidského já se stává čím dál více známou a prozkoumanou. V řadě článků a knihách můžeme číst, že mužský a ženský mozek jsou odlišné a proto i myšlení a chování obou pohlaví se od sebe liší. Pokud dostane muž i žena stejný úkol, řeší ho každý jinak, ale vyřeší ho oba. I při práci jejich mozku můžeme pozorovat značné rozdíly, každý totiž používá k zpracování jinou část mozku (http://www.celostnimedicina.cz). Při většině duševních pochodů pracují v ženském mozku obě hemisféry, a proto mozek pracuje komplexněji. K utváření rozdílů mezi mužským a ženským 25

mozkem dochází již mezi 16. a 28. týdnem prenatálního vývoje (Ratislavová, 2008). Pohlavní rozdíly se projevují i v řeči. Zatímco chlapci začínají mluvit později, stejně tak jako číst, děvčata jsou v tomto ohledu napřed. Podle výzkumů dělají v psaném projevu méně chyb a jejich řeč je plynulejší, to souvisí i s lepším hodnocením ve škole. Mnozí učitelé mají tento stereotyp zafixovaný, a proto od dívek také očekávají lepší výkony. Při průzkumech verbální komunikace dospělých bylo zjištěno, že většina žen používá strukturu řeči nižších vrstev, vysvětluje problémy na příkladech a častěji používá přímou řeč. Muži naopak používají strukturu řeči vyšších vrstev, formulují řeč věcněji, abstraktněji a neosobněji (Kern et al., 1999). K utváření ženství dochází během socializace, v období vývoje dítěte jsou kolem něho shromažďovány podněty, které ho zařazují k určitému pohlaví. Také aniž by si to matky uvědomovaly, je většinou jejich chování odlišné ke každému pohlaví. Uvědomování si své pohlavní identity začíná kolem druhého roku života, ale je zatím nevědomé a okolo čtvrtého roku už dítě ví, že jejich pohlavní identita je neměnná a je jejich součástí (Ratislavová, 2008). Podle Poněšického (2003), má na celý vývoj ženské identity vliv vlastní matka. Dívka má svoji matku za vzor, podle kterého se vyvíjí a formuje. V průběhu vývoje musí dívka udělat další vývojový krok ke svému ženství a to odpoutat se od matky. Matka však v této fázi stejně bere dceru jako část sebe, vyžaduje od dcery blízkost, chce, aby se jí svěřovala. Tím, že matka neuzná odlišnost dcery, dochází často k frustraci a odporu k matce. Přesto dcera nechce přerušit vztahy s matkou a často si přeje, aby byla maminka jako ona. Vztah dcery a matky zůstává velmi silný. V této fázi dochází k přijímání ženskosti od matky. Všechny matčiny pocity na dceru velmi silně emotivně působí a má pocit, že i matka do ní vidí, a proto se přiklání k otci, k tomu dochází kolem třetího roku. Protože vztah s otcem není tak samozřejmý, musí o něj dítě pečovat, vymýšlí různé způsoby, jak otce upoutat a tím si ho získat. Z tohoto období si dívka odnáší poznatky, jak působit na druhé, jak si někoho získat a jak vybudovaný vztah udržet. Během puberty, kdy nastává tělesný vývoj dívky, změní se i její chování. 26

Toto období otřese jejími dosavadními vztahy a musí s nimi začít opět pracovat. V tomto vývojovém stádiu se z dívky stává žena. Během tohoto vývojového období nazývaného také puberta, dívka zkouší, co vztahy vydrží, jaká je její svoboda, aj. Psychika ženy se dostává v dnešní době do fáze konfliktu. V dřívějších dobách byly ženy považovány za submisivní a ony byly ty, které měly ustoupit, být ohleduplné a přizpůsobit se. V dnešní době se tyto postoje obzvláště v určitých oblastech stále udržují, ale na druhé straně už chce být žena samostatná, rozhodovat a stát se stejně uznávanou jako muž. V současné době jsou ženy stále více dominantní, snaží se prosadit a stávají se samostatnějšími. Na rozdíl od minulosti už ženě nestačí získat dobré postavení ve společnosti díky dobrému postavení jejího muže, ale chce se prosadit sama a mít své vlastní úspěchy. Snaha ženy vyrovnat se muži, může vyvolávat konflikty mezi rolí matky a profesní rolí. Typickými vlastnostmi žen, jsou emotivnost, citová vřelost. Citlivost žen může mít i negativní stránky, žena může být až přecitlivělá a citově zranitelná (Vágnerová, 2007). Výzkumy potvrdily, že ženy jsou zdatnější ve verbálních projevech, jak je psáno již výše a muži naopak v matematicko-konstrukční oblasti. Co se týká výzkumů agresivity, bylo zjištěno, že muži jsou agresivnější v chování a ženy naopak ve slovním projevu (Kern et al., 1999). Podle Vágnerové (2007) mají ženy silnější potřebu utvářet mezilidské vztahy, potřebují milovat a být milovány, snaží se pomáhat ostatním a odtud také vychází častá volba povolání, které souvisí s péčí o druhé. Dovedou lépe porozumět neverbálním projevům, dají se častěji ovlivnit názory druhých, ale na druhou stranu dokážou manipulovat s druhými, pokud je to v jejich zájmu. Dalšími vlastnostmi typickými pro něžné pohlaví jsou ochota naslouchat, kladení menšího důrazu na výkon (tato vlastnost může být ovlivněna dosaženým vzděláním), hledání pomoci v nouzové situaci a mají vtah ke svému zevnějšku, více o sebe pečují. V sexuální oblasti většina žen potřebuje i emoční vztah, ale jsou i výjimky. Dívky dospívají dříve než chlapci a to je ovlivněno jejich biologickým posláním stát se matkou a usadit se. Hlavním zdrojem inspirace pro 27

její chování a jednání je její matka. Tato skutečnost má ovšem záporný vliv, někdy si matka na dceři plní své nesplněné sny a také zasahuje do jejích partnerských vztahů, což může mít záporný vliv na budování její vlastní rodiny. Některé ženy naopak dospívají později, nedokážou se vyrovnat se svoji samostatností a zůstávají závislé na rodičích i ve vyšším věku, jejich vztahy bývají krátkodobé, a pokud se usadí, stane se jejich partnerem obvykle starší muž, který za ně a jejich vztah přebírá odpovědnost. 2.3 Vliv sportování na těhotnou ženu Na těhotnou ženu má sport samozřejmě stejný vliv jako na ostatní sportovce. Těhotenský sport je však upraven tak, aby byl pro těhotnou prospěšný, a proto by neměl mít za následek úbytek na váze. Hlavním úkolem sportování v těhotenství je udržet ženu v dobré fyzické kondici, aby dobře zvládla fyzicky náročný porod a také aby pro ni byl tento úkol co nejkratší a také co nejsnazší. Některé studie dokonce dokazují, že cvičení v těhotenství má velký vliv na zkrácení doby porodu a na snížení zdravotních problémů během těhotenství. Ženy, které v těhotenství cvičily, měly snazší porod s menším počtem komplikací vedoucích k císařskému řezu a také se po porodu rychleji zotavovaly (Pařízek, 2006). Podle Murkoffové et al. (2004) ztrácely ženy, které během těhotenství necvičily svoji formu. Jedním z hlavních přínosů cvičení je naučení se správného držení těla, které nám usnadní celé těhotenství. Špatný stereotyp držení těla se zvláště v době těhotenství, kdy žena přibírá na váze, může projevit hlavně bolestmi v bederní a křížové oblasti. Tento problém je u těhotných velmi častý. Bolest lze samozřejmě zmírňovat cvičením. Nejlepší prevencí je protahování a posilování zádových svalů, posilování břišních svalů a také posilování hýžďových svalů. Posturu těla nám udržují mimo jiné i břišní svaly, které mají během těhotenství tendenci k oslabování vlivem rostoucího plodu. Břišní svalstvo spolu se zádovým patří k nejvíce namáhaným svalům během těhotenství. Oslabení 28

břišního svalstva může mít za následek rozestup neboli diastázu břišních svalů. Pokud tato situace nastane, může negativně ovlivnit porod, protože se svaly nemohou plně zapojit (Pařízek, 2006). Podle Hanlona (2007) není diastáza překážkou ke cvičení. Doporučuje kontrolu rozestupu, a pokud se rozestup zvětší na více než 2,5cm, bylo by podle něho dobré přizpůsobit cvičení těmto změnám. Posilování břišního svalstva velmi pomůže při porodu, protože břišní svaly jsou jedny z nejdůležitějších. Velkým plusem tohoto cvičení je, že nám pak usnadní se vrátit po porodu opět do kondice a opět si hezky bříško vytvarovat. Další skupinou svalů, která je velmi zatěžována, jsou svaly prsní. Vlivem rostoucí mléčné žlázy a zvětšování prsou se prsní svaly velmi oslabí. Podle Sikorové (2006) posilování této svalové skupiny podporuje laktaci a kojení. A opět stejně jako při posilování břišního svalstva se i tato skupiny udrží ve formě a prsa zůstanou hezká i po porodu a kojení (Miminko, 2008). S přibývající vahou prsů ochabují i mezilopatkové svaly a lopatky začínají odstávat, proto je dobré i tuto svalovou skupinu během těhotenství posilovat. Svaly pánevního dna jsou zatěžovány hlavně při porodu. Je velmi prospěšné dosáhnout co nejlepšího stavu těchto svalů již během těhotenství. Pokud jsou svaly pánevního dna dobře naposilované a žena je umí dobře ovládat, velmi jí usnadní první dobu porodní (Pařízek, 2006). Podle speciálu časopisu Miminko (2008) vede ochablost svalů pánevního dna k inkontinenci v pozdějším věku a také způsobuje nedostatečný sexuální prožitek při pohlavním styku. Naopak svaly v dobré kondici mohou sexuální prožitek prohloubit a také nám mohou pomoci při úniku moči, protože je to hlavní skupina svalů, která se podílí na zadržování močení. Ochablé pánevní dno může způsobit i pokles dělohy po porodu (Syslová et al, 2003). V těhotenství trpí i hýžďové a stehenní svaly. Posilování těchto svalových skupin může zlepšit kosmetické vady na těchto partiích. V této oblasti se ukládá během těhotenství velké množství tuku, což u řady žen způsobí celulitidu, a pokud 29

je váhový přírůstek větší může dojít dokonce ke vzniku strií. Při pravidelném cvičení se zvyšuje elasticita kůže a spolu s přípravky vhodnými na tyto obtíže se může těhotná těchto vad na kráse vyvarovat (Sikorová, 2006). Díky zvyšující se hmotnosti budoucí maminky a také díky hormonu relaxinu, hrozí riziko získání ploché nohy. Toto riziko lze zmírnit nebo se ho vyvarovat pravidelným cvičením. Důležité je zvolit také vhodnou obuv, nejlépe s ortopedickou vložkou. Cvičení je jednoduché, většinou se prování v sedě, takže nic nebrání cvičení při televizi nebo jiné relaxaci (Sikorová, 2006). V těhotenství měknou a rozšiřují se krevní cévy a to může mít za následek vznik křečových žil. Pokud maminka bude cvičit, lépe si rozproudí krev v těle a může se tohoto problému vyvarovat (Hanlon, 2007). Důležitá jsou i dechová cvičení, tato cvičení nám pomáhají zvýšit elasticitu hrudníku, udržují nám vitální kapacitu plic a zajišťují dostatečný přívod kyslíku do plodu i tkání matky (Pařízek, 2006). Tato cvičení jsou vhodná zejména ve třetím trimestru, jako příprava na blížící se porod. Pomocí naučeného dýchání se dají zmírnit bolesti při stazích (Syslová et al, 2003). Hormonální změny v těhotenství mají vliv na zpomalení činnosti střev a žaludku. Z toho také plynou časté potíže s trávením a zácpou. Cvičením můžeme i tyto potíže zmírnit. V posledních měsících těhotenství jsou v těle zadržovány tekutiny a to způsobuje otoky nohou. Cvičením můžeme zvýšit cirkulaci a tím otoky zmírnit (Hanlon, 2007). Pohyb má vliv současně i na dítě. Kolem 22. týdne již získává miminko smysl pro rovnováhu a reaguje na pohyby matky, což prý zvyšuje jeho inteligenci. (Teusen et al., 2003) Nemalý význam má sport pro těhotné i z psychologického a sociálního hlediska. Těhotné mohou v kurzu najít nové kamarádky, se kterými se mohou podělit o své starosti, zkušenosti a mohou si vzájemně poradit. Podle Kodyšové (2006) pomáhají těhotenské kurzy cvičení i partnerským vztahům. Partneři se díky kurzům mohou bavit o tématech, která by jinak neprobírali 30