HTE 1. exoterma LTE 2. exoterma

Podobné dokumenty
Rostliny zpod vrcholků rovníkových And 4. Adaptace rostlin párama

Kurs zimní ekologie B120T09. Sklenář, Černý, Vojta, Nedbalová a hosté

Vodní režim rostlin. Úvod Adaptace, aklimace: rostliny vodní, poikilohydrické (řasy, mechy, lišejníky, kapradiny, vyšší rostliny) a homoiohydrické.

Protimrazová ochrana rostlin

Vodní režim rostlin. Obsah vody, RWC, vodní potenciál a jeho komponenty: Adaptace, aklimace: rostliny vodní, poikilohydrické (řasy, mechy,

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku

Sníh a sněhová pokrývka, zimní klimatologie

Fyziologie rostlin - maturitní otázka z biologie (3)

VLIV OTUŽOVÁNÍ ROSTLIN NA ZMĚNY JEJICH TERMICKÝCH VLASTNOSTÍ PŘI KRYOPREZERVACI

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku

Předmět: Aplikovaná bioklimatologie

VODNÍ REŽIM ROSTLIN. Mgr. Alena Výborná Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_1_06_BI1

umožňují enzymatické systémy živé protoplazmy, nezbytný je kyslík,

Fyziologické a anatomické přizpůsobení sazenic na stres suchem - metody studia stresu

Měření odporu transportních cest, stupně jejich integrace a embolizace

Možné dopady měnícího se klimatu na území České republiky

Síra. Deficience síry: řepka. - 0,2-0,5% SH, nedostatek při poklesu obsahu síranů pod 0,01% SH

Transport živin do rostliny. Radiální a xylémový transport. Mimokořenová výživa rostlin.

Funkce vody v rostlinném těle. Růstová (hydratační) Metabolická Termoregulační Zásobní Transportní (tranzitní) Volná a vázaná voda

Minerální výživa na extrémních půdách. Půdy silně kyselé, alkalické, zasolené a s vysokou koncentrací těžkých kovů

Rostlinná buňka jako osmotický systém

7/12. Vlhkost vzduchu Výpar

Obsah vody v rostlinách

Teplota a termální fyziologie

Představení tématu. Viktor Třebický CI2, o. p. s.

Průduchy regulace příjmu CO 2

Meteorologické faktory transpirace

Úvod do biologie rostlin Úvod PŘEHLED UČIVA

AUTOTROFNÍ A HETEROTROFNÍ VÝŽIVA ROSTLIN, VODNÍ REŽIM ROSTLIN, RŮST A POHYB ROSTLIN

Faktory ovlivňující strukturu dřeva

Obsah 5. Obsah. Úvod... 9

Rostlinné orgány. Kořen (radix)

Podmínky a zdroje. Michal Hejcman

Vodní režim rostlin. Transport vody v xylemu. Kohezní teorie. Transport půda-rostlina-atmosféra. Metody měření. Kavitace

Otázky k předmětu Globální změna a lesní ekosystémy

CHEMIE POTRAVIN - cvičení ÚVOD & VODA


Přednáška 2. Teplota nejmocnější proměnná v bioklimatologii?

BUNĚČNÁ STĚNA - struktura a role v rostlinné buňce

Kořenový systém plodin jako adaptační opatření na sucho

STANOVENÍ VODNÍHO POTENCIÁLU REFRAKTOMETRICKY

EKOLOGIE LESA Pracovní sešit do cvičení č. 8:

Rozmanitost podmínek života na Zemi Podnebné pásy

Klimatické podmínky výskytů sucha

2) Povětrnostní činitelé studují se v ovzduší atmosféře (je to..) Meteorologie je to věda... Počasí. Meteorologické prvky. Zjišťují se měřením.

Faktory počasí v ekologii - úvod

Vliv teploty. Mezofilní mik. Termoofilní mik. Psychrofilní mik. 0 C 10 C 20 C 30 C 40 C 50 C 60 C 70 C teplota

Úvod k lesním ekosystémům

Jak se projevuje změna klimatu v Praze?

EKOLOGIE ROSTLIN I. 1. Úvod do problematiky. 2. Energie sluneční záření

Speciální ZŠ a MŠ Adresa. U Červeného kostela 110, TEPLICE Číslo op. programu CZ Název op. programu

Růst dřevin v podmínkách globálnízměny klimatu

Ž i v o t n o s t (= životaschopnost = vitalita = viabilita)

Vznik dřeva přednáška

Osmo%cký stres, vysychání, zamrzání

= soubor buněk, které jsou podobné nebo úplně stejné svým tvarem a svojí funkcí

10. Minerální výživa rostlin na extrémních půdách

Mendělejevova tabulka prvků

Život ve vyšších nadmořských výškách. Charakteristika horského prostředí. Alpinská zóna (alpine life zone) Ekologie horských ekosystémů

Vodní režim rostlin. Transport kapalné vody

Abiotické faktory. Krátká vegetační perioda. S.O.S.!!! UV záření. Chlad. Podklad. Vlhkost. Teplotní extrémy. Vítr. Sníh

Abiotické faktory působící na vegetaci

Ekologické a fyziologické adaptace rostlin na prostředí polárních ekosystémů

Pletiva krycí, vodivá, zpevňovací a základní. 2/27

Životaschopnost. (= vitalita = viabilita) počet živých buněk. 100 = [%] počet všech buněk

11. PROJEKCE BUDOUCÍHO KLIMATU NA ZEMI

Biologie - Kvinta, 1. ročník

Projevy klimatické změny v západních Čechách (podle sekulární stanice Klatovy v období )

Průběh průměrných ročních teplot vzduchu (ºC) v období na stanici Praha- Klementinum

Ošetřování betonu. Ing. Vladimír Veselý. Moderní trendy v betonu III. Provádění betonových konstrukcí Praha

Transport v rostlinách. Kateřina Schwarzerová Olga Votrubová

Vodní režim rostlin. Regulace výměny plynů otevřeností. průduchů. Stomatální limitace rychlosti transpirace a rychlosti. Efektivita využití vody

5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku. 5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku

Od procesů k systému...cesta tam a zase zpátky. aneb JAK VLASTNĚ ROSTE ROSTLINA?

Půdní voda. *vyplňuje póry v půdách. *nevytváří souvislou hladinu. *je důležitá pro růst rostlin.

Stav lesních půd drama s otevřeným koncem

Digitální učební materiál

Autor: Katka Téma: pletiva Ročník: 1.

Pracovní list: řešení

Tundra a alpínské vysokohoří

VAKUOLY - voda v rostlinné buňce

Základní komponenty modelu lesa. Jan Kadavý

7) Dormance a klíčení semen

Biologické základy péče o stromy II.

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

3. STRUKTURA EKOSYSTÉMU

Předmět: Hospodářská úprava lesů II

Vodní provoz rostlin

2. Otázky k zamyšlení

RŮST A VÝVOJ ROSTLIN. Mgr. Alena Výborná Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_1_11_BI1

Klima jako jeden z půdotvorných faktorů, dopady sucha

1. Ekologie zabývající se studiem jednotlivých druhů se nazývá: a) synekologie b) autekologie c) demekologie

VÝSLEDKY OVĚŘOVÁNÍ ZEMNÍHO MASIVU JAKO ZDROJE ENERGIE PRO TEPELNÁ ČERPADLA. Technická fakulta České zemědělské univerzity v Praze

TEPLOTA. Teplota jako ekologický faktor. Modifikace profilu absolventa biologických studijních oborů na PřF UP CZ.1.07/2.2.00/28.

Laboratoř růstových regulátorů Miroslav Strnad

STAVBA ROSTLINNÉHO TĚLA

ROSTLINNÁ BUŇKA A JEJÍ ČÁSTI

tělní buňky tělní tekutiny krev erythrocyty 7.28 thrombocyty 7.0 žaludeční šťáva buňky kosterního svalstva duodenální šťáva

Vláhová bilance krajiny jako ukazatel možného zásobení. podzemní vody

Transkript:

Rostliny a zima

HTE 1. exoterma LTE 2. exoterma

Strategie rostlin přežívání mrazových teplot Teplota <0 C riziko vzniku ledových krystalků v cytoplazmě avoidance (incl. prevence) vyhnutí se nukleaci v pletivech tolerance vznik extracelulárního ledu

Vnější ochrana pletiv Nyktinastické pohyby listů (Espeletia, Lobelia, Dendrosenecio) Insulace stonku listy (Espeletia, Dendrosenecio)

Thermal buffering Afroalpínské lobélie produkce vazké tekutiny o vysoké tepelné kapacitě L. telekii až 2 m vysoké květenství, vzduch 6 C vs. květenství 0.1 C L. keniensis kontrolní růžice 0 C vs. rostliny bez kapaliny 0 až 7.0 C

Transient a deep supercooling Dočasné podchlazení krátkodobé poklesy pod 0 C radiační mráz, tropické velehory Dlouhodobé podchlazení až 40 C ( 55 C) tlustostěnné, malé buňky (semena, parenchymatické buňky xylému)

Antifreeze proteins (AFP, THP) Proteiny specifické prostorové struktury nekoligativní charakter zpomalení tvorby ledových krystalů snížení bodu tuhnutí (teplotní hystereze)

Změna osmotického potenciálu Koligativní vlastnosti látek snížení bodu tuhnutí (1.86 C ~ 1 mol solutů) Polylepis sericea denní fluktuace osm. potenciálu o 0.4 1.0 MPa, korelace s minimální teplotou akumulace rozpustných cukrů (?), snížení bodu tuhnutí o 0.5 1 C

Tolerance extracelulárního ledu Dlouhodobá odolnost vůči extrémně nízkým teplotám a dehydrataci buněk 1. exoterma tvorba extracelulárního ledu (~ 5 C) pozvolný přechod vody do apoplastu termodynamická rovnováha 2. exoterma odumření buněk

Tolerance extracelulárního ledu Heterogenní nukleace v apoplastu, extracelulárních prostorách INA bakterie, povrchové struktury buněčných stěn (INP ice nucleating proteins)

Tolerance extracelulárního ledu Přechod vody do apoplastu dehydratace buňky a/nebo vysoký iontový potenciál na membráně kryoprotektanty (rozpustné cukry, polyoly, AK, proteiny) stabilizace membrán, snížení bodu tuhnutí a efektu koncentrace iontů (deaktivace enzymů, vlastní toxicita) strukturální změny membrán k zajištění fluidity hromadění nesaturovaných tuků, redistribuce membránových proteinů

Aklimace rostlin na mráz Dřeviny zastavení růstu ke konci léta, dvoufázový proces aklimace teploty okolo 0 C přípravná fáze (prehardening) odolnost vůči mírným mrazům (do 10 C) hardening po 1 2 týdnech, nástup zřejmě koreluje s prvními silnými mrazy postupně plná mrazová odolnost byliny jednofázový proces bez potřeby přípravného období

Odolnost rostlin vůči nízkým teplotám Avoidance vs. tolerance rostliny citlivé na chlad letální poškození buněk již při teplotách >0 C r. citlivé na mráz nukleace v pletivech letální avoidance r. odolné vůči mrazu tolerance extracelulárního ledu

Evoluce odolnosti vůči nízkým teplotám Tropické velehory s nadmořskou výškou r. citlivé na chlad r. citlivé na mráz subtropy, srážková sezonalita + příležitostné mrazy předpoklad vzniku odolnosti vůči mrazu temperátní arktické oblasti r. odolné k mrazu

Injury temperature LT50 ( C) Mrazová odolnost Lasiocephalus -7-8 L. patens L. involucratus -9 L. mojandensis L. gargantanus -10-11 L. otophorus L. lingulatus -12 S. nivalis -13-14 L. sodiroi -15 L. ovatus -16 4000 4200 4400 4600 4800 5000 Maximum altitude (m) 0,96 forest 0,95 L. longipenicillatus L. patens 1 0,85 L. heterophyllus L. campanulatus L. cuencanus L. sp. 5 L. involucratus L. otophorus 1 L. pichinchensis 0,92 0,99 L. lingulatus L. ovatus L. sodiroi forest subpáramo (super)páramo páramo 1 Culcitium nivale, L. sp. 4 Culcitium spp. Senecio spp. Robinsonia gracilis

Freezing injury Lt50 [ C] Mrazová odolnost Lasiocephalus -4-6 -8 L. gargantanus L. involucratus L. patens -10 avoidance L. otophorus L. mojandensis -12-14 L. sodiroi L. lingulatus S. nivalis tolerance L. longipenicillatus -16 L. ovatus -18-18 -17-16 -15-14 -13-12 -11-10 -9-8 -7-6 -5-4 Exotherm [ C]

Mrazová odolnost Cornus Druhy rozdílně tolerantní k mrazu, C. sericea až 269 C deep supercooling ancestrálním typem mrazové odolnosti xylému

Winter dessication Řada poškození buněk/pletiv v zimě zřejmě působením sucha acute collapse r. v zimě při oslunění otevírají stomata kavitace xylému

Winter dessication Stromy na hranici lesa vysoušení jehlic, nemožnost nahrazovat ztráty (voda zmrzlá v půdě a/nebo v cévicích) chronic damage zimní transpirace pouze kutikulární a peridermální ztráty vody velmi pomalé (typicky konifery)

Winter dessication Transpirace listu E = (c l c a )/(r l +r a ) r l kutikulární transpirace (kutikulární odpor konifer 200 400 s/cm), r a odpor hraniční vrstvy ~ 1 s/cm, c l c a gradient vodní páry list/okolí vítr redukuje hraniční vrstvu ( roste gradient vodní páry) a ochlazuje list k teplotě okolí ( snižuje gradient vodní páry) vítr spíše vede k snížení transpirace

Winter dessication Smrk (Picea abies) teoreticky až 10-násobný letální deficit vody v zimě příjem vody z půdy x příjem vody pletivy pod sněhem x interní zásoby kmene a větévek koncentrace půdního roztoku snížení bodu tuhnutí (?), nezmrzlý film vody na půdních částicích (?)

Horní (alpínská) hranice lesa Regionální vs. globální faktory

Alpínská hranice lesa Temperátní vs. tropické hory rozdílné regionální faktory prostředí vítr, sněhová pokrývka, laviny vs. požáry (disturbance) mráz, vysoušení (klimatický stres) alpandino.org

Bilance C asimilace a alokace Fotosyntéza relativně málo limitována běžnými teplotami, nadbytek NSC v pletivech alokace LMR ± srovnatelné s bylinami (ø 21%) zimní respirační ztráty minimální

Körner (1998) minimální teplota pro dělivý růst buněk a vývoj pletiv interakce životní forma x mikroklima (teplota půdy) Massenerhebungsefekt, oblačnost, srážky Carbon sink hypothesis alpandino.org alpandino.org Temperatures at climatic high elevation treelines for various latitudes. Energy flux in forests and adjacent alpine vegetation in midsummer.

Polylepis problem Hranice lesa v tropech arborescentní rostliny Dendrosenecio woodlands (Espeletia)