Právnická fakulta Masarykovy univerzity. obor Právo. Katedra občanského práva

Právnická fakulta Masarykovy univerzity obor Právo Katedra občanského práva Brno 2018

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Rozvod manželství ve srovnání s irskou právní úpravou zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně 29. června 2018... Kristýna Kneblová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Ing. Radovanu Dávidovi, Ph.D., za jeho odborné vedení, ochotu, cenné rady a trpělivost. Velký dík patří také mé rodině a blízkým, kteří mě podporovali v průběhu celého mého studia. Bez Vaší důvěry a podpory by to nešlo.

Abstrakt Diplomová práce se zabývá rozvodem manželství v součastné právní úpravě v České republice, jenž srovnává s právní úpravou Irska. Zatímco u nás je rozvod běžným způsobem ukončování manželství již téměř sto let a současná právní úprava, obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je tak výsledkem dlouhodobého vývoje, Irsko bylo jednou z posledních zemí, která rozvody umožnila. Byl to až Family Law (Divorce) Act z roku 1996, který dal základ právu na rozvod irských manželských párů a zůstává jím dodnes. Srovnání těchto dvou právních úprav, jakož i předpisů souvisejících, bude těžištěm této práce. Klíčová slova rozvod, kvalifikovaný rozvrat, sporný a nesporný rozvod, rozluka, tvrdostní klauzule, no clean break, výživné, nezaopatřené děti Abstract The thesis deals with divorce of marriage in the current legislation in the Czech Republic which compares with the legislation of Ireland. Whereas in our country divorce is a common way of termination of marriage almost a hundred years and the current legislation contained in Civil Code No. 89/2012 is a result of long-term development, Ireland was one of the last countries that allowed divorces. The Family Law (Divorce) Act 1996 laid the basis of right to divorce to Irish married couples and is still in force. Comparison of these two legal regulations as well as related regulations will be the core of this thesis. Key words divorce, irretrievable breakdown, contested and uncontested divorce, separation, hardship clause, no clean break, maintenance, dependent children

9 Obsah Seznam použitých zkratek 11 1 Úvod 12 2 Historický vývoj právní úpravy rozvodu manželství v České republice 15 2.1. Obecný zákoník občanský... 15 2.2. Zákon č. 265/1949 Sb. o právu rodinném... 17 2.3. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině... 18 3 Aktuální právní úprava rozvodu manželství v České republice 21 3.1. Opatření k odstranění příčin rozvratu manželství... 21 3.2. Rozvodový důvod, podmínky pro rozvod... 23 3.2.1. Sporný a nesporný rozvod... 24 3.3. Tvrdostní klauzule jako překážky v rozvodu... 30 3.4. Zajištění péče a zabezpečení nezletilých dětí a manželů pro dobu po rozvodu... 34 3.5. Opravné prostředky proti soudnímu rozhodnutí ve věci rozvodu manželství... 36 4 Vývoj právní úpravy rozvodu manželství v Irsku 38 4.1. Ústava z roku 1937 a patnáctý dodatek z roku 1995... 38 4.2. Reformní zákon o soudní rozluce a o rodině... 39 5 Aktuální právní úprava rozvodu manželství v Irsku 42 5.1. Opatření k odstranění příčin rozvratu manželství... 42 5.2. Rozvodový důvod, podmínky pro rozvod... 43 5.2.1. Sporný a nesporný rozvod... 46 5.3. Tvrdostní klauzule v Irsku??... 48 5.4. Zajištění péče a zabezpečení nezletilých dětí a manželů pro dobu po rozvodu... 48 5.5. Opravné prostředky proti soudnímu rozhodnutí ve věci rozvodu manželství... 51 6 Závěr a návrh de lege ferenda 53 7 Použité zdroje 57 7.1. Odborná literatura... 57 7.2. Právní předpisy a judikatura... 59

Seznam použitých zkratek 10 7.3. Jiné internetové zdroje:... 61

11 ČR Česká republika OSŘ Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád NOZ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ZZŘS Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních

1 Úvod 12 Hlavní příčinou rozvodů je manželství. Albert Einstein Rozvod je v současnosti jedním ze způsobů ukončení manželství ve všech státech Evropy. Ačkoliv se beze sporu jedná o negativní společenský jev, považuje ho většina z nás za běžnou součást života. Domnívám se, že úlohou každého státu by mělo být především vhodně regulovat právní úpravu rozvodů tak, aby zamezila neuváženému ukončování manželství, a na druhou stranu nenutila manžele setrvávat v dlouhodobě nefunkčním svazku. Cílem této diplomové práce bude právě srovnání dvou právních úprav rozvodu manželství, a sice v České republice a Irsku. K výběru tématu mne motivovala blízká osobní zkušenost, jakož i zájem o rodinné právo nejen v rámci mého studia, ale i při výkonu odborné praxe. Rovněž jsem si nemohla nevšimnout, že toto téma není mezi diplomanty, a koneckonců ani mezi autory právnické literatury, příliš oblíbené. Při hledání odborné praxe jsem navíc zaregistrovala, že většina advokátních kanceláří se rodinnému právu věnuje spíše okrajově. S ohledem na nároky, které jsou kladeny na diplomové práce, jsem se rozhodla provést komparaci. Domnívám se totiž, že až při konfrontaci s odlišnou právní úpravou mohou být identifikovány případné nedostatky nebo naopak vyniknou klady naší právní úpravy. Důvodem výběru právě těchto zemí byl jednak jazykový faktor, ale rovněž odlišný přístup obou zemí k ukončování manželství rozvodem. Zatímco na území současné České republiky bylo právo na rozvod zavedeno již v roce 1919 a můžeme tak říci, že Česká republika zaujímá k této otázce liberálnější přístup, Irsko i s ohledem na silný vliv křesťanské církve umožnilo rozvody až v roce 1996 a bylo tak jednou z posledních zemí v Evropě, která tak učinila. Rovněž mě při zhlédnutí statistik zajímalo, proč je Irsko jednou ze zemí s nejnižší rozvodovostí, zatímco Česká republika naopak zaujímá místo v předních pozicích. Z údajů, uveřejněných Evropským statistickým úřadem totiž

13 vyplývá, že například v roce 2013 připadalo na 1000 obyvatel Irska celkem 0,6 rozvodů, zatímco v České republice to bylo 2,7 rozvodů. 1 S ohledem na charakter práce bude třeba provést podrobnou analýzu právních úprav, při níž budu vycházet nejen ze samotných textů zákonů, ale rovněž z důvodových zpráv, odborné literatury a judikatury k tématu. K tomu mi poslouží analyticko-deskriptivní metoda. Vzhledem k tématu budu pracovat jak s českou, tak i zahraniční literaturou, které je bohužel u nás dostupné pochopitelně méně. Aby práce nebyla pouhým srovnáním, stanovila jsem si následující hypotézu: Současná česká právní úprava rozvodů umožňuje manželským párům rychlejší a snadnější ukončení manželství než je tomu v Irsku. Za účelem ověření či vyvrácení této hypotézy jsem si navrhla několik dílčích otázek: Obsahuje právní úprava nějaká preventivní opatření proti rozvodům? Tj. obsahuje ustanovení, která mají vést manžele k usmíření a zpětvzetí návrhů? Jaké podmínky musí být naplněny, aby bylo možné manželství rozvést? Obsahuje právní úprava překážky, jenž brání rozvodu manželství i při naplnění podmínek pro jeho rozvod? Je finanční či jiné zaopatření nezletilých a druhého manžela nezbytnou součástí rozvodového řízení? Umožňuje právní úprava opravné prostředky proti soudnímu rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na rozvod manželství? Struktura práce je pak logicky do značné míry determinována právě navrženými otázkami. Vzhledem k tomu, že některé instituty jsou v těchto právních řádech upraveny natolik odliště, že generalizace v podobě společných nadpisů by nebyla vhodná a navíc by někdy vedla k častému opakování již řečeného, rozhodla jsem se nejprve zabývat právní úpravou České republiky a až následně Irska. U každé země se proto zaměřím 1 Eurostat. Marriage and divorce statistics. [online]. 2018

1 Úvod 14 nejprve na stručný historický exkurz, jenž považuji za důležitý k pochopení souvislostí. Následně budu u každé země zkoumat, zda obsahuje instituty, jenž mají za cíl urovnat případné spory mezi manželi a odradit je tak od realizace rozvodu. V další části budu řešit, jakým způsobem je definován rozvrat manželství a jaké podmínky musí být naplněny, aby mohlo být manželství rozvedeno. Dále se zaměřím na to, zda právní úprava obsahuje ustanovení, jenž mají bránit rozvodu i za předpokladu naplnění zákonem daných podmínek, tj. ztěžovat rozvod, a v neposlední řadě i tím, zda a jak jsou v právních úpravách řešena zaopatření nezletilých či rozvedeného manžela. Uvedené otázky se však budou pochopitelně do jisté míry vzájemně proplétat. Následně shrnu možnosti obrany proti rozsudku, jímž bylo návrhu na rozvod vyhověno, nebo byl naopak zamítnut, tj. zda umožňuje právní úprava podání řádných a mimořádných opravných prostředků těm, kdo s rozhodnutím soudu nesouhlasí. Vyústěním pak bude s ohledem na charakter práce právě srovnávací část, v níž budou za použití komparativní metody zodpovězeny výše uvedené otázky a ověřena či vyvrácena navržená hypotéza. Rovněž si v poslední části práce dovolím navrhnout právní úpravu de lege ferenda, jenž by vedla k zefektivnění právní úpravy a posílení ochrany manželství, manželů a dětí do manželství narozených.

15 2 Historický vývoj právní úpravy rozvodu manželství v České republice Ačkoliv cílem této práce je především zkoumání aktuálně účinné právní úpravy rozvodu manželství, považuji za vhodné alespoň ve stručnosti shrnout rovněž historický vývoj rozvodového práva, jenž dal současné české právní úpravě základ, neboť je více než pravděpodobné, že i současná úprava bude časem překonána a historický vývoj může nastínit vývojové trendy, ať už jde o liberalizaci nebo naopak zpřísňování. 2.1. Obecný zákoník občanský Základy rozvodového práva na našem území můžeme nalézt již v 19. století, kdy v důsledku císařského patentu, vydaného Františkem I. Habsburským pod číslem 946/1811 Sb., z. s. obecný zákoník občanský, došlo k připuštění rozlučitelnosti manželství uzavřených mezi nekatolíky. Právní úprava přitom rozlišovala dva pojmy rozluku a rozvod od stolu a lože. Navzdory takto pojaté terminologii právě rozluka odpovídala dnešnímu pojmu rozvod, přičemž rozvodem byla myšlena separace, kterou dnešní české právo již nezná. Tato právní úprava rozluky neumožňovala ukončit manželství dohodou a jejím těžištěm byla vina jednoho z manželů na ukončení manželství. V 115 obecného zákoníku občanského byly taxativně uvedeny důvody, pro které bylo možné žádat za rozluku manželství, byly jimi: cizoložství, odsouzení pro zločin k nejméně pětiletému žaláři, zlomyslné opuštění manžela, rozluka pro neznámý pobyt manžela, pokud se na veřejnou soudní výzvu do roka neobjevil, rozluka pro úklady nebezpečné životu a zdraví, opětovné těžké zlé nakládání a rozluka pro nepřekonatelný odpor, pro který oba manželé rozluku manželství žádali 2. 2 ŠMÍD, O., ŠÍNOVÁ, R., a kol. Rozvod manželství. 1. vydání. Praha: Leges, 2013, str. 20-23

2 Historický vývoj právní úpravy rozvodu manželství v České republice 16 Na základě manželské novely, tedy přijetím zákona č. 320/1919 Sb., kterým se mění ustanovení občanského práva o obřadnostech smlouvy manželské, o rozluce a o překážkách manželství, došlo k významnému posunu v úpravě práva na rozvod, který byl nově umožněn bez ohledu na náboženské vyznání manželů. Novelizovaný zákon i nadále používal termíny rozvod od stolu a lože a rozluka. Zatímco rozluka měla za následek právní ukončení manželství se všemi jeho důsledky tak, jak jej chápeme dodnes, a to včetně možnosti uzavření nového sňatku, rozvod od stolu a lože měl pouze faktický následek v tom, že manželé již nadále neměli povinnost spolu žít v jedné domácnosti, avšak právně byli i nadále manželé, proto nemohli uzavřít manželství nové. Oproti předchozí právní úpravě byl podstatně rozšířen okruh důvodů, pro které bylo možné žalovat o rozluku manželství, jenž byly opět taxativně vymezeny. Jak upozorňuje Hrušáková, některé z důvodů měly absolutní povahu a při jejich prokázání vznikl žalující straně právní nárok na rozluku, jiné jako hluboký rozvrat manželství byly důvody relativními, pro které podle ust. 13 písm. h) nelze vyslovit rozluku manželství o žalobě manžela, který rozvratem je převážně vinen 3. Dalšími důvody, které připouštěl 13 jsou cizoložství, pravomocné odsouzení do žaláře nejméně na tři léta nebo na dobu kratší, avšak pro trestný čin vyšlý z pohnutek, nebo spáchaný za okolností svědčících o zvrhlé povaze, zlomyslné opuštění manžela a nenavrácení se na soudní vyzvání do šesti měsíců, ukládal-li druhý manžel o manželův život nebo zdraví, nakládal-li jím vícekráte zle, ubližoval mu těžce nebo ho opětovně urážel na cti, pro zhýralý život, trvalou nebo periodicky probíhající duševní chorobu, trvající tři léta, těžkou vrozenou nebo získanou duševní degeneraci jako je hysterie, pijáctví nebo navyklé nadužívání nervových jedů trvající déle než dva roky, pro padoucí nemoc trvající alespoň rok s nejméně šesti záchvaty v roce nebo s přidruženou duševní poruchou, a pro nepřekonatelný odpor 4. Pro nepřekonatelný odpor bylo možné manželství rozvést za předpokladu, že dřívějším rozhodnutím soud rozhodl o rozvodu manželství od stolu a lože, přičemž ani po roce od 3 HRUŠÁKOVÁ, M. a kolektiv. Zákon o rodině. Komentář. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2005. str. 66 4 13 zákona č. 320/1919 Sb. Národního shromáždění, kterým se mění ustanovení občanského práva o obřadnostech smlouvy manželské, o rozluce a o překážkách manželství

17 tohoto rozhodnutí nedošlo ze strany manželů k obnovení manželského soužití 5. Dřívější rozhodnutí o rozvodu manželství od stolu a lože tak představovalo jakýsi předpoklad pro rozvedení manželství z důvodu nepřekonatelného odporu. 2.2. Zákon č. 265/1949 Sb. o právu rodinném Zákon č. 265/1949 Sb. o právu rodinném již nerozlišuje mezi rozvodem od stolu a lože a rozlukou, nýbrž používá pouze pojem rozvod tak, jak jej chápeme doposud. Právní úprava rozvodu byla obsažena v pouhých pěti paragrafech ( 30 34), a zakotvila jediný důvod pro zrušení manželství rozvodem, a sice hluboký a trvalý rozvrat. Ani po téměř 140 letech však nebylo upuštěno od vyslovování a prokazování viny na rozvratu manželství, ačkoliv na žádost obou manželů bylo možné od výroku o vině upustit 6. Rovněž nebylo nadále možné domáhat se rozvodu ze strany manžela, který rozvrat výlučně zavinil proti vůli nevinného manžela nebo pakliže by byl rozvod v rozporu se zájmem dětí. Překážka viny byla odstraněna až o šest let později zákonným opatřením předsednictva Národního shromáždění č. 61/1955 Sb. o změně předpisů o rozvodu. Na základě nově přidaného odstavce 4 tak bylo možné ukončit manželství i proti vůli výlučně nevinného manžela, pakliže byla naplněna podmínka hlubokého a trvalého rozvratu manželství, manželé spolu již po dlouhou dobu nežili, a manželství tak neplnilo svůj společenský účel 7. Podle Novotného tím zákonodárce reagoval na situace, kdy separátně žijící manželé zakládali nové rodiny, aniž by mohli uzavřít nový sňatek, neboť jejich manželství nebylo rozvedeno, ačkoliv neplnilo svůj společenský účel 8. Z toho je rovněž zřejmé, že zákon se snažil eliminovat počet narozených dětí mimo manželský svazek obou rodičů. 5 NOVOTNÝ, P., a kol. Nový občanský zákoník. Rodinné právo. 2. op. cit. str. 29 6 30-34 zákona č. 265/1949 Sb. o právu rodinném 7 HRUŠÁKOVÁ, M. a kolektiv. Zákon o rodině. Komentář. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2005. str. 66 8 NOVOTNÝ, P., a kol., Nový občanský zákoník. Rodinné právo. 2, op.cit. str. 29

2 Historický vývoj právní úpravy rozvodu manželství v České republice 18 2.3. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině Za dob komunistického režimu došlo k rekodifikaci mimo jiné i rodinného práva, která dala vzniknout zákonu č. 94/1963 Sb., o rodině. I přes určité ideologické zabarvení se beze sporu jednalo o pokrokový zákon, což dokazuje i to, že během své dlouholeté účinnosti byl pouze několikrát novelizován a k jeho nahrazení došlo teprve před čtyřmi lety. Zákonná úprava již upustila od principu viny na rozvodu manželství, kterou soud tak neměl nejen vyslovovat, ale ani zkoumat. Povinností soudu bylo zjistit příčiny rozvratu a vylíčit je v odůvodnění rozsudku, aby alespoň takto bylo poskytnuto morální zadostiučinění druhému z manželů a případně i bylo vysloveno morální odsouzení chování jednoho nebo obou manželů. To logicky zcela vylučovalo možnost, že by docházelo k tzv. smluveným rozvodům. Zákon o rodině převzal jediný důvod rozvodu, a sice existenci kvalifikovaného rozvratu manželství, jenž oproti předchozí právní úpravě pouze formulačně pozměnil 9. Zákon o rodině v 23 ukládal státním orgánům povinnost spolupráce se společenskými organizacemi a občany za účelem upevnění manželství a rodiny předcházením příčinám rozvodů. Rozvod byl chápán jako určité selhání společnosti při prevenci a odstraňování příčin rozvodů. Právě k zabránění nárůstu rozvodovosti mělo proto sloužit smírčí řízení, jenž bylo zakotveno do občanského soudního řádu 10. Obligatorní smírčí řízení se zachovalo až do roku 1973 a spočívalo v povinnosti manželů nejprve podat soudu návrh na zahájení smírčího řízení a teprve po jeho neúspěšném skončení bylo možné do jednoho roku podat samotný návrh na rozvod manželství. V případě promeškání roční lhůty k podání návrhu na rozvod zde byla povinnost toto smírčí řízení opakovat. Smírčí řízení však nebylo něčím zcela novým, neboť již před jeho uzákoněním k němu rovněž docházelo, a to v advokátních poradnách a při prvním ústním jednání před soudem 9 PÁVEK, F. Rozvody očima soudce: 1918-1949 : 1950-1063 : 1964-dodnes. 1. vydání. Praha: Práce. 1973. str. 95-97 10 FREGL, V., a kol, Zákon o rodině. 1. vydání. Praha: Orbisstr. 1964. str. 46-47

19 v řízení o rozvod podle směrnice Nejvyššího soudu 11. Cílem bylo vést partnery k odstranění příčin rozpadu jejich vztahu a zachování manželství, neboť se očekávalo, že v průběhu smírčího řízení si to navrhující manžel rozmyslí a nebude tak nutné vůbec k rozvodovému řízení přistoupit. Přestože od povinnosti konat smírčí řízení bylo novelizací OSŘ upuštěno, právní úprava zákonem č. 49/1973 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, do odstavce 2 100 doplnila, že: V řízení o rozvod vede soud manžele k odstranění příčin rozvratu a usiluje o jejich smíření.". 12 V případě manželství s nezletilými dětmi byl rozvod samozřejmě komplikovanější, neboť součástí rozvodového řízení muselo být i řízení ve věci péče o nezletilé. V rozhodnutí o rozvodu proto nesměla chybět ani úprava práv a povinností rodičů k dítěti pro dobu po rozvodu a soud rovněž musel přihlédnout k tomu, zda rozvod nepoškodí výchovu dětí, a není v rozporu s jejich zájmy. K velké změně v oblasti rozvodového práva došlo až novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů. Vzhledem k tomu, že aktuální právní úprava v převážné většině vychází právě z úpravy rozvodů po této novele, dovolím si zde pouze stručně shrnout jednotlivé novinky v rozvodovém právu, které budou v další části blíže vysvětleny a analyzovány v rámci úpravy v občanském zákoníku. Podle Nykodýma 13 došlo v rámci novelizace ke zvýraznění zájmu nezletilých dětí při rozhodování o rozvodu manželství, když zákon zavedl tvrdostní klauzuli ve prospěch nezletilého dítěte, a rovněž separátní řízení ve věci práv a povinností nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství. Rovněž zavedení zákazu rozvodu do nabytí právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu mělo pozitivní následek v tom, že bylo zaručeno, že ohledně jednoho dítěte bude rozhodovat jeden soud oproti předchozím situacím, kdy o dítěti před rozvodem rozhodoval 11 FREGL, V., a kol. Zákon o rodině. 1. vydání. Praha: Orbisstr. 1964. str. 47 12 Zákon č. 49/1973 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád. 13 NYKODÝM, J. Novela zákona o rodině zákonem č. 91/1998 Sb. Bulletin advokacie. 1998. č. 8. str. 12

2 Historický vývoj právní úpravy rozvodu manželství v České republice 20 opatrovnický soud a při rozvodu soud jiný, což často vedlo i k rozdílnému hodnocení důkazů a rozdílným rozhodnutím 14. Dalšími instituty, o nichž bude dále pojednáno v rámci aktuální právní úpravy, pak bylo uzákonění nesporného rozvodu, ke kterému je možné přistoupit za splnění zákonem přesně daných podmínek v 24a či zavedení tvrdostní klauzule ve prospěch druhého manžela, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel, a jemuž by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma. 14 MAYEROVÁ, Z.; ŠŤOVÍČEK, J. Zákon o rodině s komentářem : zákon č. 94/1963 Sb. : úplné znění vyplývající z pozdějších právních předpisů, zejména ze zákona č. 91/1998 Sb., účinného od 1. srpna 1998. 1. vydání. Praha: CODEX Bohemia, 1998. str. 42-43

21 3 Aktuální právní úprava rozvodu manželství v České republice K 1. 1. 2014 došlo na našem území ke zrušení zákona o rodině, čímž zanikla rovněž samostatná právní úprava rodinného práva. Ta byla začleněna do nově vzniklého civilního kodexu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Z praktického hlediska se však pro dané téma nejednalo o změnu nijak zásadní. Jak koneckonců uvádí důvodová zpráva k NOZ, nová právní úprava rozvodu manželství se od právní úpravy dosavadní (myšleno po velké novele z roku 1998) zásadně neliší s výjimkou definování stavu, kdy manželé spolu nežijí, jenž však byl i doposud judikaturou vykládán shodně. Změny jsou tak především v otázce formulační, jenž však nemá praktický význam 15. Z toho důvodu je s určitými výjimkami stále použitelná komentářová literatura, jakož i judikatura k právní úpravě předchozí. 3.1. Opatření k odstranění příčin rozvratu manželství Vzhledem k tomu, že rozvod beze sporu je nechtěným jevem celé společnosti a zachování manželství by mělo být to, o co bude každý stát i prostřednictvím právní regulace usilovat, domnívám se, že každá právní úprava by měla obsahovat taková ustanovení, jejichž účelem bude vést manžele k odstranění příčin manželských problémů a vést je k tomu, aby na manželství tak snadno nerezignovali. Česká právní úprava taková ustanovení obsahuje. Jak bylo uvedeno výše v rámci historického exkurzu, původně u nás byla uzákoněna povinnost absolvovat obligatorní smírčí řízení, od kterého však bylo v roce 1973 upuštěno. Současná právní úprava obsahuje v 389 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních následující: 15 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR [cit. 28. 2. 2018] str. 185.

3 Aktuální právní úprava rozvodu manželství v České republice 22 Při jednání vede soud manžele k odstranění příčin rozvratu a usiluje o jejich smíření 16. V souvislosti s tímto ustanovením tak lze hovořit o určité povinnosti soudu působit vůči účastníkům řízení výchovně. Uvedené se však logicky zcela míjí účinku v případě rozvodů bez zjišťování příčin rozvratu, kde soud nejen, že nemá o příčinách rozvratu z podaného návrhu většinou téměř žádné informace, ale ani by je během řízení neměl zjišťovat 17. Avšak i u rozvodů sporných se toto jeví zcela nereálné. Odstraňování příčin rozvratu by mělo být primárně na manželích samotných, případně ve spojení s pomocí ze strany odborníků na manželské vztahy. Soudce nemůže mít patřičnou kvalifikaci, dostatek času a relevantních informací, aby napomáhal k odstranění partnerských problémů, proto jsou rozvodová řízení často velice formální. V řadě případů se pokusy o smír manželů odbydou protokolárním konstatováním, že se soud o smír pokusil, avšak bez úspěchu, a to i přesto, že vážně míněný pokus o usmíření během jednání neproběhl 18. Jako další preventivní opatření mimo povinného konání ústního jednání může být dle mého názoru považována mediace coby alternativní způsob řešení sporů. Přesto, že nejde o typický nástroj, jenž by měl prioritně zabránit rozvodovosti, má rodinná mediace vést partnery ke zlepšení komunikace a nalézání kompromisů. Vzhledem k tomu, že jednou z nejčastějších příčin rozpadu manželství je rozdílnost povah a názorů, může právě sezení s nezaujatým mediátorem k odstranění těchto třecích bodů pomoci. V oblasti rozvodového práva je však využívána především rozvodová mediace, jenž má sloužit k dosažení dohody na podstatných záležitostech rozvodu a porozvodového uspořádání. Podle ust. 100 odst. 2 OSŘ jestliže to soudce považuje za vhodné a účelné, může účastníkům řízení nařídit první setkání s mediátorem, a to v rozsahu tří hodin 19. 16 389 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních 17 LAVICKÝ, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Zákon o veřejných rejstřících. Praktcký komentář. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 3. 2018]. 18 JIRSA, J. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Kniha V. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 3. 2018]. 19 100 odst. 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

23 Mediace tak může být nejen dobrovolná, kdy se manželé na jejím provedení dohodnou, ale z rozhodnutí soudu rovněž povinná 20. Mediace by měla být navržena a doporučena ze stany soudu manželům vždy, avšak minimální v případech sporných rozvodů, v řízeních o tzn. sankčním rozvodu (rozvodu s tvrdostní klauzulí) a v případech, kdy soud nabyde přesvědčení, že by rozvodem utrpěl zájem nezletilých dětí 21. 3.2. Rozvodový důvod, podmínky pro rozvod Současná právní úprava převzala kvalifikovaný rozvrat jako jediný důvod rozvodu manželství. Podle ust. 755 odst. 1 NOZ: Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale, nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení Zákon zde stanovuje podmínky, jenž musí být naplněny kumulativně pro to, abychom mohli hovořit o tzv. kvalifikovaném rozvratu. To znamená, že za kvalifikovaný rozvrat je považován pouze takový rozvrat, jenž je hluboký, trvalý a nelze očekávat, že odezní. Podle 756 NOZ je úkolem soudu, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjistit, zda tu kvalifikovaný rozvrat skutečně je, a v případě, že jej zjistí, rovněž identifikovat proč ke kvalifikovaném rozvratu došlo, tj. jaké jsou jeho příčiny. Povinností soudu je rovněž v odůvodnění rozhodnutí vymezit rozvodový důvod. Zjištění kvalifikovaného rozvratu nabývá na důležitosti zvlášť u rozvodů manželů s nezletilými dětmi. Povinností soudu je totiž zjistit, zda manželství i přes veškeré problémy mezi partnery, není přece jen schopno plnit alespoň jednu ze svých nejdůležitějších funkcí, kterou je právě společná péče o nezletilé děti a vytváření vhodného a bezpečného výchovného prostředí 22. 20 WIPPLINGEROVÁ, M., ZAHRADNÍKOVÁ, R., SPURNÁ, K.. Rízení o rozvod manželství: Obecně o řízení pravomoc, pojení řízení [online]. Bulletin advokacie. 2015 21 JIRSA, J. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Kniha V. op. cit. 22 FRANCOVÁ, M., DVOŘÁKOVÁ ZÁVODSKÁ, J., Rozvody, rozchody a zánik partnerství. 3. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2014. str. 4

3 Aktuální právní úprava rozvodu manželství v České republice 24 Podle komentáře je třeba pod označením hluboký rozvrat chápat takové narušení, jenž se dotýká samé podstaty manželství, vzájemného poměru manželů, kdy manželé spolu odmítají žít tak, jak spolu manželé obvykle žijí 23. Výklad pojmu společného soužití není otázkou faktickou, nýbrž otázkou osobního, jakož i intimního života, obsah pojmu manželé spolu nežijí je naplněn v případech, kdy manželé netvoří manželské či rodinné společenství 24. Nelze zaměňovat pojem společného soužití s existencí společného bydliště. K faktickému sdílení společné domácnosti mohou totiž partnery často vést ekonomické důvody nebo snaha být nadále nablízku dětem. I přesto, že manželé bydlí na stejné adrese, neznamená to, že můžeme hovořit o společném žití. Naopak si lze představit situace, kdy manželé sdílí veškeré radosti i starosti, finanční záležitosti, pečují jeden o druhého a tráví společně volný čas, avšak například z pracovních důvodů nesdílí společnou domácnost 25. Je to právě až nová právní úprava, která tento pojem explicitně vymezuje v 758 NOZ, když říká: Manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Přesto, že zákon o rodině společné soužití neupravoval, podle Hrušákové 26 s tím neměla dosavadní soudní praxe zásadní problémy a nedošlo tak k interpretační změně. 3.2.1. Sporný a nesporný rozvod Současná právní úprava převzala dva způsoby řešení rozvodu manželství k základní úpravě rozvodů sporných přibyl specifický rozvod nesporný. 23 ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J.; FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek II. ( 655 až 975). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. str. 225-226 24 ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J.; FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek II. ( 655 až 975). op.cit. str. 223-233 25 HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLIČKOVÁ, Z., WESTPHÁLOVÁ, a kol. Rodinné právo. 1. vydání. Praha: C.H.Beck. 2015. str. 85 26 HRUŠÁKOVÁ, M. Občanský zákoník: komentář. II, Rodinné právo ( 655-975). 1. vydání. Praha: C.H. Beck. 2014. str. 460

25 Sporný rozvod upravuje 756 NOZ, jenž říká: Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak 27. Právě dovětkem pokud dále není stanoveno jinak je myšlena úprava nesporů. Sporný rozvod označujeme jako základní proto, že má u nás tato úprava dlouholetou tradici. Jedná se o obecnou právní úpravu rozvodu, jejímž principem je nutnost zjišťování a dokazování existence kvalifikovaného rozvratu a jeho příčin. To však může být časově velice náročné a obtížné, neboť příčin disfunkčnosti vztahu může být více a mohou přetrvávat i delší dobu. Jako nejčastější příčiny toho, proč ten který manžel považuje manželství za natolik rozvrácené, že nelze očekávat jeho obnovení, jsou tradičně uváděny neshoda zájmů a povah a nevěra 28. Problémem a důvodem prodlužování řízení však není někdy zdaleka jen to, že manželé viní z příčin rozpadu manželství jeden druhého a zjistit skutečnou příčinu či příčiny je tak pro soud prakticky nemožné. Větší problém může nastat v situaci, kdy se manžel, jenž návrh na rozvod nepodal, vehementně rozvodu brání. Může se tak dít ať už z citové vázanosti na druhého partnera, obavy z hmotného zabezpečení po zániku společného jmění manželů nebo například ve snaze o zachování úplné rodiny pro děti. Takové řízení je pak pro soud, ale i samotné účastníky náročné a pozice navrhovatele i soudu je nelehká. Nejen, že prokazování kvalifikovaného rozvratu vede často partnery k tomu, že zveřejňují různé podrobnosti z jejich intimního života, ale bránící se manžel může navíc úmyslně popírat trvalé přerušení intimního života ve snaze dosáhnout zamítnutí návrhu na rozvod. Často tak druhému z partnerů nezbývá nic jiného, než se odstěhovat, aby nemohly vzniknout pochybnosti, a to i přesto, že žití v odlišných domácnostech není vyžadováno 29. Pro rozvedení manželství bez souhlasu druhého z manželů není zákonem ani judikaturou vyžadována žádná minimální délka trvání manželství ani doba, po kterou společně manželé nežijí ve smyslu ust. 758 NOZ. Pakliže tedy manželé dospějí k názoru, že je jejich manželství rozvráceno, mohou podat návrh na rozvod kdykoliv. Tento způsob 27 756 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. op. cit 28 HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLIČKOVÁ, Z., WESTPHÁLOVÁ, a kol. Rodinné právo. op. cit. str. 88 29 FRANCOVÁ, M., DVOŘÁKOVÁ ZÁVODSKÁ, J. Rozvody, rozchody a zánik partnerství. op.cit. str. 4

3 Aktuální právní úprava rozvodu manželství v České republice 26 rozvodu se tak jeví vhodným řešením pro páry, jenž manželství uzavřeli neuváženě. Musí však počítat s tím, že od zahájení řízení k nařízení jednání uplyne i několik měsíců a následné prokazování kvalifikovaného rozvratu se rovněž může protáhnout na několik jednání. Jak již bylo řečeno, druhým způsobem je rozvod nesporný neboli rozvod bez zjišťování příčiny rozvratu manželství. Jeho právní úpravu nalezneme v ust. 757 NOZ: (1) Připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. (2) Dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny. 30 I přes vžité označení tohoto druhu rozvodu jako smluvený se nejedná o rozvod na pricipu dohody, nýbrž rovněž na principu kvalifikovaného rozvratu. Kvalifikovaný rozvrat se oproti předchozí právní úpravě v případě nesporného rozvodu nepředpokládá, tj. nenastupuje právní domněnka kvalifikovaného rozvratu, ale současně ani nemusí být soudem zjišťován. Rovněž neplatí, že by manželům při splnění předepsaných podmínek vznikl právní nárok na rozvod 31. Právě s ohledem na to, že soudce by neměl zjišťovat, 30 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. op. Cit. 31 HOLUB, M., NOVÁ, H., PTÁČEK, L. SLADKÁ HYKLOVÁ, J., Zákon o rodině s komentářem, judikaturou a předpisy souvisícími. 9. vydání. Praha: Leges, 2011. str. 56

27 zda došlo ke kvalifikovanému rozvratu, je tento třeba prokázat alespoň zákonným požadavkem na délku manželství a odloučení. Podle Holuba 32 tyto požadavky zdůrazňují, že ačkoliv vůle manželů manželství rozvést je brána v úvahu, je třeba zamezit lehkomyslnému přístupu k manželství a rozvodu tam, kde rozvrat nemusí být hluboký a trvalý. Proto by měl soud na základě podaného návrhu nabýt přesvědčení, že účastníci shodně konstatují rozvrat manželství a oba o rozvod usilují. S výjimkou uzavření dohody o výživném rozvedeného manžela platí u všech výše uvedených podmínek, že musí být splněny kumulativně. Nesplnění některé z nich by však nemělo za následek odmítnutí či pozdější zamítnutí návrhu, nýbrž by soud celou věc projednal v režimu rozvodu sporného. I v případě, že společný návrh manželů obsahuje shodná tvrzení, vyžaduje se stejně jako u sporného rozvodu osobní slyšení účastníků před soudem 33. Domnívám se, že nařízení jednání za účelem výslechu účastníků v případě, že nic nenasvědčuje tomu, že by mohla být shodná tvrzení manželů v návrhu nepravdivá, je u nesporného rozvodu zbytečné. Podpis obou manželů na společném návrhu na rozvod (nebo připojení se druhého manžela k návrhu), jenž navíc obsahuje již soudně schválenou dohodu o úpravě péče o nezletilé, i dohodu ve věci majetkového vypořádání, porozvodového bydlení případně i výživného (navíc ještě s úředně ověřenými podpisy) by podle mého názoru měl být dostatečným podkladem k tomu, aby soud mohl manželství rozvést bez osobní účasti navrhovatelů. Domnívám se totiž, že návštěva soudní síně, jakož i setkání s druhým manželem může být pro někoho stresující. Z oddacího listu soud prokazatelně zjistí, zda manželství trvalo nezbytně dlouhou dobu, a co se týče tvrzení, že spolu manželé déle než šest měsíců nežijí, jen stěží soud odhalí, kdyby tomu tak fakticky nebylo. Myslím si, že od obligatorního ústního jednání by se proto i s ohledem na zatíženost 32 HOLUB, M., NOVÁ, H., Zákon o rodině a předpisy souvisící. 4. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2000. str. 43 33 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. op.cit. str. 186-187

3 Aktuální právní úprava rozvodu manželství v České republice 28 soudů mohlo v budoucnu upustit. Rovněž dle komentáře 34 se proti ustanovení o obligatorním nařízení jednání za účelem výslechu účastníků řízení zvedla vlna nesouhlasu, jejíž aktéři žádají novelizaci, která by od této povinnosti upustila. Na druhou stranu nelze ignorovat, že pro oba typy rozvodů platí, že své návrhy mohou vzít obě strany kdykoliv zpět, a to dokonce i na probíhajícím jednání. Zrušením povinnosti konat ústní jednání by tak manželé o tuto poslední možnost přišli. Účelem zavedení úpravy nesporného rozvodu bylo umožnit manželům důstojné ukončení manželství a usnadnit ho těm, jenž se shodnou na tom, že již nadále nemají v úmyslu setrvávat ve společném svazku manželském a jsou schopni se dohodnout na podstatných záležitostech pro dobu po rozvodu manželství. Měly by tak vést k tomu, že manželé nebudou vinit jeden druhého z rozpadu manželství a ukončí je smírnější cestou, což může usnadnit i následnou porozvodovou komunikaci. Manželé mají při vypracování a podání návrhu dvě možnosti. První z nich je společný návrh obou manželů, jenž bude obsahovat i jejich podpisy na společné listině. Druhou variantou je podání návrhu jedním z manželů, k němuž se druhý následně připojí. Lze předpokládat, že k nespornému rozvodu se uchylují především manželé, kteří již sporné záležitosti probrali spolu navrájem, téma rozvodu pro ně není již tak bolestivé a považují jej spíše za formalitu. K tomu, aby byl rozvod veden nesporným způsobem, musí být soudu předložena písemná dohoda s úředně ověřenými podpisy manželů o úpravě majetkových poměrů a bydlení po rozvodu. Předmětem majetkové dohody bude z povahy věci především vypořádání společného jmění manželů, pakliže tento režim nebyl modifikován nebo nebylo společné jmění zrušeno soudem 35. Není však vyloučeno, aby bylo do dohody zahrnuto rovněž vypořádání podílového spoluvlastnictví či jiných majetkových otázek. Přesto, 34 ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J.; FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek II. ( 655 až 975). op.cit. str. 223-233 35 ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J.; FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek II. ( 655 až 975). op.cit. str. 459

29 že není vyžadována forma notářského zápisu, byla by vhodná především u vypořádávání společného jmění většího rozsahu, a to s ohledem na doložku přímé vykonatelnosti, kterou je možné do notářského zápisu začlenit 36. V dohodě o úpravě práv a povinností týkajících se bydlení musí manželé uvést adresu, na které bude každý z nich bydlet a dále vymezit vypořádání práva k nájemnímu bytu, k bytu v družstevním vlastnictvím, nemovitosti ve společném jmění manželů nebo ve spoluvlastnictví obou manžeů nebo ve vlastnictví jen jednoho z nich 37. V případě manželství s nezletilými dětmi, které nenabyly plné svéprávnosti, mají manželé povinnost přiložit k návrhu na nesporný rozvod již předem soudně schválenou dohodu o úpravě poměrů k takovému dítěti. Ústavní soud se v usnesení sp. zn. Pl ÚS 36/16 38 zabýval otázkou, zda taková podmínka není v rozporu s Ústavou, když dle mínění Okresního soudu v Novém Jičíně tento požadavek neodůvodněně znevýhodňuje postavení nezletilých dětí, jejichž rodiče jsou manželi, oproti nesezdaným párům a představuje nepřípustný zásah do rodinného života. S ohledem na to, že zákon toto ustanovení obsahuje dodnes, je zřejmé, k jakému výsledku dospěl. Čistě v režii manželů potom je, zda se rozhodnou uzavřít také dohodu o výživném rozvedeného manžela. Tato dohoda je stejně jako dohody předcházející uzavírána s odkládací podmínkou, tzn. že právní účinky dohody nastanou ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství 39. V případě, že mezi manželi k této dohodě před rozvodem manželství nedojde, neznamená to, že by následně nemohl některý z manželů toto právo uplatnit u soudu. Výživné přitom může mít podobu pravidelných měsíčních částek nebo může být vyřešeno jednorázově ve formě tzv. odbytného. Zákon v 761 předpokládá, že manželé se dohodnou jak na výši výživného, tak i na způsobu jeho plnění. 36 HRUŠÁKOVÁ, M., NOVÁK, T. Tzv. nesporný (smluvený rozvod) a mediace. Bulletin advokacie č. 5, 1999. str. 29 37 NOVOTNÝ, P., a kol. Nový občanský zákoník. Rodinné právo. 2. op. cit. str. 39 38 Usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 36/16 ze dne 21. 3. 2017. 39 NOVOTNÝ, P., a kol. Nový občanský zákoník. Rodinné právo. op.cit. str. 38

3 Aktuální právní úprava rozvodu manželství v České republice 30 Jak upozorňuje Hrušáková 40, není u nás ojedinělá situace, kdy je návrh na rozvod podán v režimu základní úpravy rozvodu, tj. jako rozvod sporný, avšak před konáním jednání, často dojde k dohodě a přerodu na rozvod nesporný. To lze dle mého názoru přičítat tomu, že od doby podání návrhu na rozvod, tj. od zahájení řízení ve věci rozvodu manželství, do nařízení jednání v této věci může uplynout i několik měsíců, během nichž dojde k utlumení emocí, a partneři jsou ochotnější svolit ke kompromisu. Rovněž to lze přičítat rodinné mediaci, která má kromě jiného vést manžele k řešení sporných otázek. 3.3. Tvrdostní klauzule jako překážky v rozvodu Označení tvrdostní klauzule se vžilo pro ztížení rozvodu manželství, a to ze dvou důvodů k ochraně druhého manžela nebo k ochraně nezletilého dítěte, jenž nenabylo plné svéprávnosti. Oba druhy tvrdostní klauzule zavedla do našeho právní řádu již velká novela zákonu o rodině. Co se týče tvrdostní klauzule ve prospěch druhého manžela, bylo její původní znění prakticky převzato do úpravy současné. Česká republika přitom není zdaleka jedinou zemí, jenž zná tento institut. Jak upozorňuje Hrušáková 41, tvrdostní rozvodové klauzule jsou v právních úpravách zemí západní Evropy poměrně běžné. Jedná se o dočasnou zábranu v rozvodu manželství, která však nemůže být absolutní povahy, a používá se pro ni pojem ztížený rozvod. Rovněž by mělo být zřejmé, že k aplikaci tvrdostní klauzule bude docházet pouze ve výjimečných případech. Pravděpodobně každý rozvod je velkým zásahem do života manželů. Tento zásah je o to větší pro toho z partnerů, který se zrušením manželství nesouhlasí. Ve všech takových případech však logicky nelze nutit druhého z manželů, aby v takovém svazku 40 HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLIČKOVÁ, Z., WESTPHÁLOVÁ, a kol. Rodinné právo. op.cit.str. 86 41 HRUŠÁKOVÁ, M. Občanský zákoník: komentář. II, Rodinné právo ( 655-975). op. cit. str. 450

31 setrval, pakliže si to nepřeje. Přesto zákon poskytuje ochranu těm, kterým by jeho realizace způsobila nepřiměřenou tvrdost. Podle NOZ 42 : Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Dle dikce zákona tak i v případě, že mezi manželi došlo ke kvalifikovanému rozvratu, soud takové manželství při naplnění daných podmínek po určitou dobu nerozvede. Uvedené podmínky přitom musí být naplněny kumulativně, a především se musí jednat o objektivní mimořádné okolnosti, jenž svědčí ve prospěch zachování manželství. Dané ustanovení se v žádném případě nevrací ke zjišťování viny na rozpadu manželství, ačkoliv by se tomu tak na první pohled mohlo zdát. Také z něj nelze vyvozovat, že manžel navrhující rozvod se dopouštěl porušování manželských povinností, neboť rozvod mohou zapříčinit rovněž objektivní důvody, jako jsou např. neplodnost jednoho z manželů, duševní porucha nebo odlišné náboženské smýšlení. I přesto může být tvrdostní klauzule vnímána jako určitá forma sankce. Pojem zvlášť závažná újma je přitom potřeba chápat v osobní rovině, kdy je např. manžel bránící se rozvodu hendikepován a jeho stav vyžaduje pomoc druhého manžela nebo je na druhém z manželů natolik finančně odkázán, že rozvodem by ztratil možnost bydlení a možnost opatření nového by pro něj byla ztížena. Nejedná se však o pouhý důsledek téměř každého rozvodu manželství, jenž je zásahem do majetkové oblasti, když dochází k zániku a vypořádání společného jmění manželů. Novotný 43 jako příklad uvádí manželku po porodu na mateřské dovolené, jenž žije v nemovitosti svého manžela 42 755 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník 43 NOVOTNÝ, P., a kol. Nový občanský zákoník. Rodinné právo. op.cit. str. 35

3 Aktuální právní úprava rozvodu manželství v České republice 32 a s ohledem na svůj poporodní psychický stav i akutní potřebu péče o novorozence není schopná si zajistit vlastní bydlení. Otázkou interpretace zvlášť závažné újmy se například zabýval Krajský soud v Českých Budějovicích s pobočkou v Táboře jako soud odvolací v rozsudku sp. zn. 15 Co 268/2006 ze dne 30. 5. 2006, který se v odůvodnění vyjádřil tak, že ztráta výživného manželky, a to i za situace, kdy trpí vážným onemocněním ledvin, jenž vyžaduje pravidelnou dialýzu, nemůže být podřazena pod pojem zvlášť závažná újma tak, aby došlo ke ztížení rozvodu, neboť tento nepříznivý ekonomický důsledek může být řešen v rámci výživného rozvedeného manžela 44. Mimořádnými okolnostmi svědčícími ve prospěch zachování manželství může být dále myšlena taková situace, kdy manželský svazek trvá dlouhou dobu a s ohledem na věk manželů, kteří spolu strávili většinu svého života, má manžel bránící se rozvodu morální právo očekávat, že druhý partner ho bude podporovat i v době stáří 45. Při splnění výše uvedených podmínek by měl soud návrh na rozvod zamítnout, a to i za situace, kdy bude jinak zjištěn kvalifikovaný rozvrat manželství. Tento rozvrat totiž musí být ještě hlubší a především trvalejší, když zákonodárce trvá na odluce trvající alespoň tři roky. Právě z tříleté lhůty je zřejmé, že ochrana druhého partnera není absolutní nýbrž časově omezená. Ze subjektivního hlediska se domnívám, že její prodlužování by na výsledku nic nezměnilo, neboť pokud mezi manželi do tří let nedojde k usmíření, nelze ani očekávat, že by si vzájemně poskytovali jakoukoliv podporu. Druhá tvrdostní klauzule směřuje k ochraně nezletilého dítěte, jenž nenabylo plné svéprávnosti. NOZ ji upravuje v 755 odst. 2 písm. a), když říká, že: 44 Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře sp. zn. 15 Co 268/2006 ze dne 30. 5. 2006. 45 NOVOTNÝ, P., a kol. Nový občanský zákoník. Rodinné právo. 2. op. cit. str. 30

33 Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu Ani klauzule ve prospěch nezletilých dětí není v naší právní úpravě úplně nová. Jak bylo zmíněno výše, již předchozí právní úpravy obsahovaly ustanovení, která zohledňovaly zájem dítěte při rozhodování o rozvodu. To, že rozvod ve většině případů není v zájmu nezletilých dětí, je zřejmé. Je to pro něj zásah do zažitého schématu, kdy je v pravidelném kontaktu s oběma rodiči. Výjimkou by mohlo být disfunkční rodinné prostředí plné hádek a konfliktů či v extrémních případech i domácího násilí. Zákonná právní úprava však myslí především na situace, kdy jsou zde zvláštní důvody, jimiž je míněna například invalidita dítěte, jeho fyzické či psychické postižení a podobné. Podle Polišenské 46 se má jednat o tak podstatné potřeby, jenž nelze kompenzovat žádným jiným způsobem než zachováním statusového svazku manželů. Pakliže by totiž tyto zdravotní komplikace byly takového rázu, že by si vyžádaly náročnou péči, kterou mohou obstarat pouze oba rodiče, nelze takové manželství rozvést. Tvrdostní klauzule tak nemůže být aplikována v případech, kdy by se na straně nezletilého dítěte jednalo čistě o finanční potřeby, neboť tyto lze kompenzovat při vyměření výživného. Jeden z takových případů můžeme nalézt v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 8 Co 3324/2009 ze dne 4. 2. 2010 47, který jako soud odvolací zamítl žalobu o rozvod manželství, a to z důvodu, že by byl v rozporu se zájmy invalidního syna, o kterého se žalovaná celodenně starala, žila se synem a žalobcem 46 POLIŠENSKÁ, P., FEBEROVÁ, R., STUCHLÍK, Z. Musíš znát...rodinné právo. Manželství. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017, str. 178-179 47 Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp.zn. 8 Co 3324/2009 ze dne 4. února 2010.

3 Aktuální právní úprava rozvodu manželství v České republice 34 v domě na hypotéku, a s ohledem na časové potřeby syna by ji nebyla schopna sama hradit ani získat jiné vlastní bydlení. V praxi bude na rozpor se zájmem dítěte daným zvláštními důvody poukazovat především rodič, jenž se bude bránit rozvodu manželství, ačkoliv by to mohlo být zřejmé již ze zpráv opatrovníka nezletilého. Povinností soudu by pak mělo být obrátit se na ustanoveného opatrovníka, který by měl předložit dodatečnou zprávu o poměrech v rodině. Z ustanovení je rovněž zřejmé, že ho lze aplikovat jen na případy, kdy je dítě společným potomkem obou manželů a nikoliv tedy na ochranu dětí jen jednoho z manželů pocházejících z jiného vztahu. Ačkoliv obě klauzule beze sporu sledují dobrý záměr, mohou vést rovněž ke vzniku nežádoucích situací, jako je porušování slibu věrnosti nebo rození nemanželských dětí. Nelze totiž očekávat, že nemožnost rozvedení přiměje manžela, který o rozvod usiluje, k plnění manželských povinností. 3.4. Zajištění péče a zabezpečení nezletilých dětí a manželů pro dobu po rozvodu Jak v případě sporných, tak nesporných rozvodů není možné manželství rozvést, dokud není soudem pravomocně rozhodnuto o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Separátní řízení ve věci svěření do péče a určení výživného zavedla novela zákona o rodině. Do té doby probíhalo poručenské řízení souběžně s řízením o rozvodu. Právě toto oddělené řízení má zabránit situacím, kdy výrok o rozvodu manželství byl již pravomocný, avšak upravit práva a povinnosti k nezletilým bylo komplikovanější a vleklo se tak delší dobu 48. Součástí návrhu na rozvod (přílohou tohto návrhu) by tak mělo být rozhodnutí ve věci nezletilých, i když v praxi běžně dochází k tomu, že návrh na rozvod i návrh na svěření 48 NYKODÝM, J. Novela zákona o rodině zákonem č. 91/1998 Sb. op.cit

35 do péče a určení výživného bývají podávány souběžně. Soud v první fázi zahájí řízení právě o nezletilých dětech, jehož rozhodnutí je nezbytným podkladem pro vydání rozhodnutí o rozvodu manželství. Ani současná úprava však není ideální, neboť mezi právní mocí rozhodnutí o úpravě poměrů dětí pro případ rozvodu a právní mocí rozhodnutí o rozvodu může uplynout dlouhá doba, během které může dojít k podstatné změně poměrů, jenž mají vliv jak na svěření dítěte do výchovy, na výši výživného nebo i na úpravu styku rodičů s dětmi. V daném případě se ztotožňuji s názorem Nykodýma, jenž tvrdí, že vyvstalé problémy mohou být větší, než ty, které vznikaly za předchozí právní úpravy 49. Během absolvování odborné praxe jsem se koneckonců s jedním takovým případem setkala. Po vydání rozhodnutí o svěření do péče došlo mezi manželi k obnovení manželského soužití a rozvod byl tak odložen. Když se po několika letech opět stal nevyhnutelným, bylo nezletilému dítěti o pět let více a mělo zcela odlišné potřeby. Tehdejší rozsudek se tak stal pro účely řízení o rozvodu nepoužitelným a řízení ve věci svěření do péče a určení výživného bylo třeba opakovat. Jak již bylo výše zmíněno, právní úprava rovněž upravuje vyživovací povinnost manželů. K přiznání výživného rozvedenému manželovi dochází za situace, kdy není rozvedený manžel schopen se sám živit, přičemž tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním. Vyživovací povinnost by měla být plněna v přiměřeném rozsahu s přihlédnutím k věku nebo zdravotnímu stavu manžela, jenž ho má poskytovat. Ust. 762 odst. 1 NOZ 50 pak zavádí tzv. sankční výživné, jehož výše by měla zajišťovat druhému z manželů v zásadě stejnou životní úroveň, a to za přepokladu, že tento rozvrat převážně nezapřínil, nebo s ním nesouhlasil a přitom mu byla rozvodem způsobena závažná újma. Vyřešení otázky přiznání ať už běžného nebo sankčního výživného rozvedenému manželovi však není povinnou součástí rozvodového řízení a je tak zcela na uvážení manželů, zda k komuto přistoupí. Součástí zabezpečení druhého manžela je beze sporu i vypořádání společného jmění manželů, jenž bylo blíže popsáno v předchozí části práce. To, zda je vypořádání nutné řešit v průběhu rozvodového řízení je ovlivněno tím, zda je rozvod veden sporně či nesporně. Zatímco u výše popsaného 49 Tamtéž 50 762 odst. 1. NOZ