UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PRÁVNICKÁ FAKULTA Katedra práva životního prostředí Ochrana životního prostředí při hornické činnosti Diplomová práce Michael Hřebíček Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Jaroslav Drobník, CSc. Datum vypracování práce: 29.4.2013 1

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci na téma Ochrana životního prostředí při hornické činnosti vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 29.4.2013 2

Poděkování Toto poděkování bych rád věnoval doc. JUDr. Jaroslavu Drobníkovi, vedoucímu mé diplomové práce, za cenné rady a připomínky k této práci. Dále děkuji Ing. Janu Kaňkovi a JUDr. Ladislavu Šoušovi z Českého báňského úřadu a v neposlední řadě také svým rodičům, bráškům a kamarádům za podporu při vypracovávání této práce. 3

Obsah 1.Úvod... 6 2. Hornická činnost a životní prostředí... 7 2.1 Hornická činnost a její dopady na životní prostředí... 7 2.2 Právní předpisy... 9 2.2.1 Ústavní základy... 9 2.2.2 Evropské právo a mezinárodní právo... 11 2.2.3 Právní úprava národní... 11 2.3 Orgány výkonu státní správy při hornické činnosti... 13 2.4 Pojmy dle horního zákona... 14 2.4.1 Pojem nerost a jeho význam... 14 2.4.2 Pojem hornická činnost a činnost prováděná hornickým způsobem... 16 2.4.3 Pojem organizace... 17 2.5 Fáze těžby... 17 3. Vyhledávání a průzkum ložisek nerostu... 18 3.1 Povolení k provádění geologických prací... 19 3.2 Povolení k vyhledávání průzkumu ložisek důlními díly... 21 3.3 Povinnosti při projektování geologických prací... 21 3.4 Povinnosti při vlastním provádění geologických prací... 22 3.5 Vyhodnocování geologických prací... 23 3.4.1 Vytváření chráněných ložiskových území... 24 3.4.2 Odpis zásob... 26 4. Ochrana životního prostředí při přípravě dobývání ložiska... 27 4.1 Ochrana životního prostředí při územním plánování s ohledem na hornickou činnost 27 4.2 Řízení o stanovení dobývacího prostoru... 28 4.2.1 Zákonná omezení těžby z hlediska zájmů na ochraně přírody... 29 4.2.2 Stanovení dobývacího prostoru... 30 4.3 Řízení o povolení otvírky, přípravy a dobývání... 39 4.4 Další rozhodnutí orgánů nutná k zahájení hornické činnosti... 50 5. Ochrana životního prostředí při dobývání... 53 5.1 Ochrana životního prostředí při otvírce... 53 5.2 Ochrana životního prostředí při nakládání s těžebními odpady... 56 5.2.1 Pojem těžební odpad... 58 5.2.3 Cíl a účel směrnice a zákona o nakládání s těžebním odpadem... 61 5.2.4 Nakládání s těžebním odpadem... 62 5.2.5 Přípravná fáze k nakládání s těžebním odpadem... 62 5.2.6 Nakládání s těžebním odpadem pří provozování úložného místa... 70 5.2.7 Ukončení provozu úložného místa... 73 5.3 Ochrana životního prostředí při nakládání s odpady při těžbě... 73 5.4 Ochrana vod při nakládání s vodami, vypouštění odpadních vod a průsacích z úložných míst... 77 5.5 Ochrana životního prostředí při dobývání dle zákona o ochraně přírody a krajiny... 81 5.6 Zastavení provozu... 82 5.7 Tvorba finanční rezervy na sanace a rekultivace a finanční rezervy pro zajištění důlních škod... 83 6. Sanace a rekultivace... 84 6.1 Technická rekultivace... 86 6.2 Biologické rekultivace... 87 6.2.1 Lesnická rekultivace... 88 4

6.2.2 Zemědělská rekultivace... 89 6.2.3 Vodní rekultivace... 90 6.3 Ostatní rekultivace... 91 6.4 Ekologická sukcese... 91 6.5 Srovnání nákladů na rekultivace... 93 6.6 Zajišťování a likvidace starých důlních děl... 94 7. Závěr... 95 Seznam použitých zkratek... 98 Seznam použité literatury a pramenů... 99 Učebnice a monografie... 99 Články z odborných časopisů... 99 Internet... 100 Abstrakt... 100 Abstract... 100 Summary... 101 5

1.Úvod Těžba je jedna z velice důležitých hospodářských činností, která stojí vedle zemědělství vždy na začátku téměř jakéhokoliv výrobního procesu. Jakožto podnikání je samotná těžba velice riziková a tomu odpovídají i bankovní přirážky a očekávané návratnosti investic. Samotný proces, než vůbec těžař může otevřít důl či lom, je dlouhodobý a velice komplikovaný a probíhá několika fázemi, které následně i ve své práci popíši. Pro každý těžební projekt platí, že stojí a padá se čtyřmi pilíři. Prvním je ekonomičnost projektu, která je spojená s efektivní technologií a dostupností ložiska a možností ho těžit. Druhým podstatným pilířem je dokončit již započatý projekt včas a dle stanoveného rozpočtu. Mnoho společností se často potýká s velkými potížemi při samotném nastartování projektů tzv. Ramp up fáze, kdy jim selhávají technologie, trpí nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil atd., které mají mnoho průvodních jevů v penálích, snížení cen akcií atd. Třetím pilířem je bezpečnost práce, která pokud není splněna, tak může dojít k zastavení provozu. Čtvrtým, velice důležitým pilířem, je právě ochrana životního prostředí, na kterou je zaměřena i tato diplomová práce. Prvním cílem mé práce je popsat a analyzovat jak jednotlivé zákony a k nim vydané předpisy na ochranu životního prostředí a horní předpisy slouží v rámci hornické činnosti k ochraně životního prostředí. Jednotlivé zákony mají jiné pojetí a slouží i jiným účelům, avšak často, byť nepřímo, plní právě i účel k ochraně životního prostředí. Danou analýzu a srovnání institutů provádím s ohledem na jednotlivé fáze těžebního procesu, kde popisuji, jak je zajištěna ochrana životního prostředí v každé z těchto fází řízení. Mým druhým cílem je provést rozbor tématu týkajícího se ochrany životního prostředí při hornické činnosti, které bohužel v české právnické literatuře není příliš prozkoumáno a přispět tímto i k jejímu obohacení. Současně s tím bych chtěl vymezit, popsat a kriticky zhodnotit největší nedostatky současné úpravy. Danou práci jsem si rozdělil celkově na sedm kapitol. Tyto kapitolu kopírují i fáze těžebního procesu od vyhledání nerostu až po závěrečnou fázi sanací a rekultivací. První kapitola podává stručný úvod do problematiky těžby, vymezuje cíle a podává přehled této diplomové práce. Druhou kapitolu začínám dopady těžby na životní prostředí tak, aby bylo zřejmé, proč je nutné danou oblast regulovat. Na tuto první část kapitoly navazuje otázka právních předpisů a otázka orgánů státní správy, které se na hornické činnosti podílejí. V rámci této kapitoly též blíže vymezím i základní pojmy, se kterými operuje horní právo a které jsou nutné pro 6

pochopení fungování horního práva. Po vymezení pojmů uvádím krátce přehled prostředků, kterými disponuje právo životního prostředí, a danou kapitolu zakončuji přehledem fází těžebního procesu. Ve třetí kapitole se zabývám následně otázkou vyhledávání a průzkumu ložisek nerostů. Tuto fázi pak člením na povolování geologických prací, jejich projektování a provádění a možnosti rozhodování organizace v závěru této fáze. Ve čtvrté kapitole se pokouším navázat na kapitolu třetí a rozebírám zde řízení o stanovení dobývacího prostoru. V rámci tohoto řízení kladu důraz na náležitosti návrhu na stanovení dobývacího prostoru a možnostem ochrany životního prostředí při jeho utváření, neboť tento návrh představuje základní dokument pro vymezení budoucí těžební činnosti v dobývacím prostoru. Značnou část kapitoly věnuji též následnému řízení po podání návrhu před obvodním báňským úřadem. V páté kapitoly rozebírám blíže řízení o povolení plánu otvírky, přípravy a dobývání, které vede obvodní báňský úřad. Zabývám se zde otázkou žádosti organizace o povolení otvírky, přípravy a dobývání a její dokumentací. Vedle toho vysvětluji též možnosti orgánů státní správy hájit zájmy na ochraně životního prostředí při tomto řízení. V druhé části této kapitoly se je zmíněna problematika paralelních povolení, které organizace musí zpravidla získat před zahájením hornické činnosti. Šestá kapitola analyzuje zajištění ochrany životního prostředí při hornické činnosti. Tato kapitola je primárně zaměřena na nakládání s vodou, nakládání s těžebními odpady a nakládání s odpady. V předposlední sedmé kapitole rozeberu problematiku a právní rámec provádění sanací a rekultivací a největší nedostatky současné úpravy. V závěru diplomové práce shrnuji celou problematiku diplomové práce a poukazuji na největší nedostatky současné úpravy. 2. Hornická činnost a životní prostředí 2.1 Hornická činnost a její dopady na životní prostředí Těžba nerostů je vždy spojena se zásahy do životního prostředí a ovlivňuje krajinu dlouho poté, co již byla ukončena. Dopady na životní prostředí spojené s těžbou nebyly dříve tak veliké a těžilo se v zásadě jen několik tun za den. Obrat nastal se zvýšením poptávky průmyslu a příchodem mechanizace produkce, který zintenzivnil a umožnil dobývání nerostů 7

ve větším rozsahu a s větší intenzitou. V poslední době je při neustále se zlepšujících technologiích a vyšších cenách možné pozorovat mnohé trendy např. rozšíření těžby i do míst, kde dříve dobývání nerostů nešlo. Mimoto už tak často výrazné dopady na životní prostředí jsou ještě umocňovány společenskými a hospodářskými potřebami, komoditními cykly, legislativou 1 atd. Těžba měla a má jak pozitivní tak negativní dopady na okolní přírodu a obyvatelstvo, ať už při samotném dobývání, tak i při následných rekultivacích. Mezi pozitivní dopady je možné zařadit rozvoj průmyslu, snížení nezaměstnanost při rostoucím cyklu cen komodit, ale též vznik lokalit s velkou koncentrací endemitních rostlin, zvýšení retenčních schopností krajiny po kvalitně provedených rekultivacích atd. Na druhou stranu těžba nerostných surovin má i výrazný negativní vliv na obyvatele blízkého okolí a jejich zdraví, krajinu a životní prostředí. Rozsah a intenzita zásahů do životního prostředí a krajiny se liší podle druhu těženého nerostu a způsobu jeho dobývání. Těžbou dochází k zasažení prakticky všech složek životního prostředí na daném území. Při povrchové těžbě je nutné dočasně přesunout ohromné masy zeminy tak, aby bylo možné dosáhnout ložisek, čímž dochází k narušení půdního krytu, odlesnění, narušení či zničení biotopů na povrchu, vlivům na druhovou rozmanitost rostlinstva i zvířectva, sesuvům svahů, změnám vodních poměrů na povrchu, ale i v podzemí, změnám v proudění vzduchu, který ovlivňuje stav ovzduší zejména při inverzním vývoji počasí, zvýšené prašnosti ovzduší a dalším podobným vlivům. Samotná těžba v podzemí se na povrhu projevuje například vznikem odvalů a výsypek, poddolováním, propady 2, změnami vodních poměrům atd. Mimoto při určitých způsobech těžby může dojít ke kontaminaci půdy růstu kyselosti prostředí 3 po těžbách sulfidických rud, vyšší solnatosti, 4 k sekundární eutrofizaci vodního prostředí, kontaminaci vod v širokém okolí (např. při těžbě kyanidovým loužením), snížení druhové rozmanitosti rostlinstva i zvířectva, při nadměrné těžbě štěrkopísku v aluviích říčních krajin může docházet k zničení ekotonů 5 a mnohé další. 1 Např. zákon č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon) postrádal ekonomické nástroje pro zajištění sanací a rekultivací 2 Například Ostravský hrad poklesl o 14 metrů a kostel sv. Petra z Alkantry poblíž bývalého Dolu Gabriela o 33 metrů. Holub M., Těžba surovin a ochrana životního prostředí, Statistika a pár příkladů, Vesmír 78, 157, 1999/3 3 Acid Mine Drainage (AMD) 4 Coal mining and production Pollution Prevention and Abatement Handbook, WORLD BANK GROUP, 1998 s. 285 5 Gremlica T. A kol, Využívání přirozené a usměrňované ekologické sukcese při rekultivacích území 8

Často však k devastaci životního prostředí nedochází při samotné těžbě, ale sekundárně při rekultivacích. Tím, jak mnohé části dobývacích prostorů jsou vydobyty a neprobíhá na nich hornická činnost, tak se stávají útočištěm pro mnohé druhy živočichů. Následně při provádění rekultivačních prací dochází k jejich zničení např. při technických rekultivacích dochází k likvidaci malých tůní, ve kterých žijí vzácní obojživelníci 6, prohlubní, které využívají jako hnizdiště ptáci apod. 2.2 Právní předpisy Samotná těžba jako lidská činnost je doprovázena, jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, vedle pozitivních dopadů na životní prostředí i mnoha negativními. Bylo by naivní si myslet, že by se dnešní hospodářská a technologická společnost byla schopna obejít bez primárních surovin a tak se nemůže uplatnit alternativa plného zákazu těžby. Je-li tedy těžba imanentní součástí našich životů a nelze-li ji zakázat, je nutné ji regulovat. Regulace z hlediska životního prostředí je zde právě z důvodů minimalizace těchto negativních jevů, které se při těžebním procesu mohou vyskytnout, a usměrnění těžby do varianty, která bude co nejvíce odpovídat zájmům chráněných zákonem. 7 2.2.1 Ústavní základy Samotná úprava ochrany životního prostředí při těžební činnosti je řešena na ústavní úrovni primárně v čl. 7 Ústavy a čl. 35 Listiny základních práv a svobod(lzps), avšak k jejímu řádnému uplatnění je nutné využít i čl. 2 Ústavy a čl. 11, čl. 26 LZPS. Paradoxem však je, že samotná Ústava ani Listina životní prostředí ani jeho ochranu nijak nedefinují, ale přenechávají toto zákonu č. 17/1992 Sb., o životním prostředí (ZoŽP), který v 2 stanoví, že životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie. a v 9 ZoŽP, že ochranou životního prostředí jsou činnosti, jimiž se předchází znečišťování a poškozování životního prostředí, nebo se toto znečišťování či poškozování omezuje a odstraňuje. Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhů organismů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných dotčených těžbou nerostných surovin, 2011, s. 48 6 Gremlica T. A kol, Využívání přirozené a usměrňované ekologické sukcese při rekultivacích území dotčených těžbou nerostných surovin, 2011, s. 48 7 Damohorský M. A kol., Právo životního prostředí, 3. vydání, 2010, s. 561 9

vazeb, ale i ochranu životního prostředí jako celku. Samotná těžba je složitý proces a dochází při ní ke střetu různých protichůdných zájmů, ať veřejných tak i soukromých. Základním rámcem ve vztahu k těžbě a životním prostředím je čl. 7, který zní Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Tento článek svým širokým pojetím přírodního bohatství České republiky umožňuje více výkladů jeho chápání. Ochrana přírodního bohatství může na jednu stranu být chápana jak jako ochrana vyhledávaných a prozkoumávaných ložisek nerostných surovin před ztížením nebo znemožněním jejich případného využití v budoucnu a ochrana těchto ložisek před jejich neoprávněným užíváním a spotřebováním ve smyslu 15HorZ a 30 HorZ, tak se může jednat i ochranu přírodního bohatství ve smyslu ochrany životního prostředí před, při i mimo těžbu samotnou, ke které slouží i zákony na ochranu životního prostředí. Vedle tohoto ustanovení stojí čl. 2(4) Ústavy, který stanoví, že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, který je konkretizován ve vztahu k těžbě v čl. 35(3)LZPS a stanoví, že při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. Další konkretizací čl. 2 Ústavy ve vztahu k těžbě a životnímu prostředí je vyjádřen i v čl.11(3)lzps, kde se stanoví zákaz zneužití vlastnického práva na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Tato ústavní zásada se vztahuje primárně na vlastníky dolů a lomů, ale i vlastníků důlních děl, pozemků při rekultivacích, na vlastníky použité techniky při průzkumných a geologických pracích a další a je následně konkretizována i v jednotlivých povinnostech s ohledem na životní prostředí. V mnoha případech však při těchto zásazích nemusí mít osoba vlastnický vztah k dotčenému předmětu a tak je nutné stanovit i rámec pro výkon svobody hospodářské činnosti a svobody podnikání ve vztahu k životnímu prostředí. Čl. 26(1) LZPS stanoví, že každý má právo podnikat a provozovat hospodářskou činnost, avšak dále v čl. 26(2)LZPS se stanoví, že zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Takto i zákon činí ve vztahu k hornické činnosti, a dalo by se i říci, že ustanovení čl. 26 LZPS společně s čl. 35 LZPS tvoří ústavní základ ochrany životního prostředí při hornické činnosti vůbec. 10

2.2.2 Evropské právo a mezinárodní právo V oblasti mezinárodního práva bylo přijato několik úmluv týkajících se těžby a životního prostředí, avšak bez výraznějších dopadů na hornickou činnost v České republice. Jedná se např. Úmluva o mořském právu z roku 1982, Úmluva o Antarktidě z roku 1959. Daleko větší dopad na českou legislativu však má samotné evropské právo. Mnohá ustanovení horního práva, ale i ustanovení práva životního prostředí jsou transpozicemi evropských směrnic. Jedná se například o tyto předpisy Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES o podmínkách udělování a využívání povolení k průzkumu, vyhledávání a dobývání uhlovodíků, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací, které se následně promítly do zákonů o geologických pracích, horního zákona a zákona o hornické činnosti a báňské správě. Směrnice EP a Rady č 2006/21/ES o nakládání s odpady z těžebního průmyslu, která byla implementována do českého právního řádu zákonem č. 157/2009 o nakládání s těžebním odpadem. Nepřímo dolehla na těžbu i směrnice 2003/96/ES, která byla pak následně provedena zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů. Vedle tohoto platí pro těžbu i mnohé další směrnice v oblasti práva životního prostředí, které byly transponovány do národních předpisů např. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí, která byla transponována do zákona č. 167/2008Sb. o předcházení ekologické újmě a o její nápravě 2.2.3 Právní úprava národní Na samém konci režimu bylo přijato několik předpisů týkajících se hornické činnosti, které vytváří základní rámec pro těžební činnost. Těmito zákony byly zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, zákon ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, 11

výbušninách a o státní báňské správě a zákon o 62/1988 Sb., o geologických pracích Později v roce 2009 byl přijat čtvrtý zákon jako transpozice evropské směrnice vztahující se k těžbě zákon č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem. Na tyto hlavní zákony, které stanovují základní rámec pro těžbu, zde existuje ještě soubor podzákonných norem týkajících se těžby a nepřímo i ochrany životního prostředí, které vydává ČBÚ a Ministerstvo životního prostředí. Velká část norem horního práva je kodifikována právě v těchto předpisech, a z daného důvodu by se dalo říci, že samotné horní právo je primárně právo vyhláškové. Jedná se například o vyhlášky: vyhláška ČBÚ č. 104/1988 Sb., o hospodárném využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem vyhláška ČBÚ č. 172/1992 Sb., o dobývacích prostorech vyhláška ČBÚ č. 175/1992 Sb., o podmínkách využívání ložisek nevyhrazených nerostů, vyhláška ČBÚ č. 428/2009 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o nakládání s těžebním odpadem. vyhláška ČBÚ č. 429/2009 Sb., o stanovení náležitostí plánu pro nakládání s těžebním odpadem včetně hodnocení jeho vlastností a některých dalších podrobností k provedení zákona o nakládání s těžebním odpadem. Vedle těchto předpisů zákonných a podzákonných, které určují hlavní rámec horního práva, se do samotných těžebních řízení svými požadavky vlamují i jiné předpisy, které mají za cíl chránit jiné veřejné a soukromé zájmy mezi nimi i zájem na ochraně životního prostředí. Jedná se například o zákon č. 183/2006Sb. o územním plánování a stavebním řádu, zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, zákon č. 289/1995 Sb., o ochraně lesa, zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, zákon č. 254/2001Sb., o vodách a mnohé další. K těmto zákonům byly vydány i mnohé prováděcí předpisy, které konkretizují povinnosti v nich stanovené. 12

2.3 Orgány výkonu státní správy při hornické činnosti Obecně těžba není jednolitý proces a probíhá v několika fázích a jeho dopady zasahují více zájmů, které chrání různé zákony, jak bylo naznačeno v předešlých kapitolách. Této mnohosti zájmů odpovídá i mnohost dotčených správních orgánů na samotném řízení. Hlavními orgány při těžbě jsou Ministerstvo životního prostředí, jakožto orgán rozhodující o činnostech v rámci geologického průzkumu a orgány Státní báňské správy. 8 Organizace státní báňské správy je rozdělena mezi orgány státní báňské správy, kterými jsou Český báňský úřad v Praze (dále ČBÚ) jako ústřední orgán státní báňské správy České republiky a obvodní báňské úřady (dále OBÚ). 9 Český báňský úřad plní úkoly vrchního dozoru orgánů státní báňské správy 10 a řídí výkon státní báňské správy a činnost obvodních báňských úřadů a rozhoduje o odvoláních proti jejich rozhodnutím. 11 Při výkonu vrchního dozoru Český báňský úřad ukládá opatření k zajištění hospodárného využívání ložisek nerostů, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu a za tím účelem organizuje, řídí a provádí zvláštní prověrky, provádí prověrky pracovišť, činností a technických zařízení ukládá opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při nakládání s výbušninami a za tím účelem organizuje, řídí a provádí zvláštní prověrky 12 vedle toho plní ČBÚ ještě mnoho jiných úkolů. Pod Českým báňským úřadem jsou obvodní báňské úřady, u kterých leží těžiště rozhodovací činnosti v oblasti těžby tím, že 13 např. stanoví, mění nebo ruší dobývací prostory a vedou jejich evidenci, povolují otvírku, přípravu a dobývání výhradních ložisek a ve stanovených 8 38(1) HZČ 9 V 38 HZČ je stanoveno celkem 9 obvodních báňských úřadů s působností pro území Hlavního města Prahy a kraje Středočeského, pro území krajů Plzeňského a Jihočeského, pro území kraje Karlovarského, pro území kraje Ústeckého, pro území krajů Královéhradeckého a Pardubického, pro území krajů Jihomoravského a Zlínského, pro území krajů Moravskoslezského a Olomouckého, pro území krajů Libereckého a Vysočina. 10 Vrchní dozor se nevztahuje na případy, kdy činnosti a technická zařízení podléhající obdobnému dozoru orgánů Ministerstva obrany, Ministerstva dopravy a spojů, Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva vnitra. Vrchní dozor státní báňské správy není dotčen ekologickým dohledem nad těžbou vykonávaným Ministerstvem životního prostředí. 39(2) HZČ 11 40(1,2) ZHČ 12 13 40(3) ZHČ 41(2) ZHČ 13

případech vyhledávání a průzkum ložisek důlními díly; před zastavením provozu v důlních dílech a lomech povolují jejich zajištění nebo povolují likvidaci hlavních důlních děl a lomů, schvalují v rámci povolování otvírky, přípravy a dobývání výhradních ložisek návrh na vytvoření finančních rezerv pro vypořádání důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem dobývání a rozhodují o jejich čerpání. Mimoto mají OBÚ pravomoc i v oblasti výkonu vrchního dozoru, 14 např. provádějí prohlídky objektů, zařízení a pracovišť a při tom kontrolují, jak jsou plněny povinnosti vyplývající z horního zákona, zákona o hornické činnosti a předpisů vydaných na jejich základě, pokud upravují ochranu a využívání ložisek nerostů, bezpečnost a ochranu zdraví při práci a bezpečnost provozu a zajištění chráněných objektů a zájmů před účinky hornické činnosti, nařizují odstranit zjištěné závady a nedostatky. Vedle těchto primárních správních orgánů zasahují do těžebního procesu významnou měrou stavební úřady, vodoprávní úřady, orgány ochrany přírody, orgány ochrany lesa, orgány ochrany zemědělského půdního fondu, orgány ochrany ovzduší a mnoho dalších. 2.4 Pojmy dle horního zákona Pro řádné pochopení fungování horního práva je nutné prvně vysvětlit některé pojmy užívané v horních předpisech. 2.4.1 Pojem nerost a jeho význam Nerostem ve smyslu 2(1) HorZ jsou tuhé, kapalné a plynné části zemské kůry. Takto široce definovaný pojem nerostu je následně korigován definicí negativní v ustanovení 2 (2) HorZ, který vyjmenovává části zemské kůry, které nerosty ve smyslu horního zákona nejsou např. bahno, písek, štěrk a valouny v korytech vodních toků, pokud neobsahují vyhrazené nerosty v dobyvatelném množství, rašelinu 15 atd. Horní zákon pak mimo samotného stanovení, co považuje za nerost a dále nerosty rozděluje 14 41 ZHČ 15 V ČR není rašelina považována za nerost na rozdíl od jiných zemí Evropy, kde se těží kamenná rašelina jako topivo do elektráren 14

na nerosty vyhrazené a nevyhrazené. Mezi vyhrazené nerosty řadí: radioaktivní nerosty, všechny druhy ropy a hořlavého zemního plynu (uhlovodíky), všechny druhy uhlí a bituminosní horniny, nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy, magnezit, nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět fosfor, síru a fluór nebo jejich sloučeniny, 16 kamenná sůl, draselné, borové, bromové a jodové soli, tuha, baryt, azbest, slída, mastek, diatomit, sklářský a slévárenský písek, minerální barviva, bentonit, nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět prvky vzácných zemin a prvky s vlastnostmi polovodičů, mineralizované vody, z nichž se mohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty, granit, granodiorit, diorit, gabro, diabas, hadec, dolomit a vápenec, pokud jsou blokově dobyvatelné a leštitelné, a travertin, Vedle vyhrazených nerostů pracuje horní zákon i nerosty nevyhrazenými. Ostatní nerosty, které nejsou uvedeny ve výčtu uvedeném výše, se považují za nevyhrazené. Další důležitý pojem, který navazuje na nerosty je pojem nerostného bohatství 17, které je tvořeno ložisky vyhrazených nerostů, avšak nikoli nevyhrazených. 18 Vedle toho užívá horní právo ještě pojem ložisko nerostů, které je definováno jako přírodní nahromadění nerostů, jakož i základka v hlubinném dole, opuštěný odval, výsypka nebo odkaliště, které vznikly hornickou činností a obsahují nerosty. 19 Ložiska opět dle složení nerostu dělíme na výhradní 6 HorZ a nevýhradní 7 HorZ. Samotné rozdělení nerostů, zda se jedná o nerost výhradní či nevýhradní má význam z hlediska procesních režimů dle horního zákona, pokud jde o dobývání vyhrazených či nevyhrazených nerostů. V mnoha ohledech jsou si daná řízení velice podobná, avšak v mnoha ohledech se liší. Hlavními rozdíly jsou rozdílný režim pro vyhledávání a průzkum nevyhrazených nerostů, ke kterému se nevyžaduje povolení a postačí pouhý souhlas vlastníka pozemku, na němž k vyhledávání dochází, zatímco pro vyhledávání vyhrazených nerostů je nutné získat povolení k provádění geologických prací. Další rozdíl existuje pro fázi jejich dobývání, kde platí, že pro dobývání vyhrazených nerostů je nutné stanovit dobývací prostor dle horního zákona, zatímco pro dobývání nevyhrazených nerostů je nutné získat rozhodnutí o změně využití území dle stavebního zákona. Vedle toho platí, že dobývání vyhrazených nerostů je hornickou činností ve smyslu 2ZHČ, zatímco povolovací režim pro dobývání 16 17 18 19 Tato část definice není úplně nejlépe definována, neboť její obsah se odvíjí od technologického rozvoje Tento pojem je nutné odlišit od pojmu přírodní bohatství ve smyslu čl. 7 Ústavy 5HorZ 4HorZ 15

nevyhrazených nerostů spadá pod režim činnosti prováděné hornickým způsobem ve smyslu 3ZHČ(viz níže). Centrálním pojmem právě pro odlišení těchto dvou režimů je pojem nerostu. Vedle toho má rozlišení, zda se jedná o nerost výhradní či nevýhradní význam z hlediska vlastnického práva. Nevyhrazené nerosty jsou součástí pozemku, zatímco nerosty vyhrazené jsou vlastnictvím státu. 20 2.4.2 Pojem hornická činnost 21 a činnost prováděná hornickým způsobem 22 S ohledem na povolovací režim rozlišuje horní zákon mezi hornickou činností a činností prováděnou hornickým způsobem. V pochybnostech, zda jde o hornickou činnost nebo o činnost prováděnou hornickým způsobem, rozhodne Český báňský úřad po projednání s dotčenými ústředními orgány státní správy. 23 Mezi hornickou činnost řadíme např.: a) vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazených nerostů (dále jen "výhradní ložiska"), b) otvírka, příprava a dobývání výhradních ložisek, c) zřizování, zajišťování a likvidace důlních děl a lomů, d) úprava a zušlechťování nerostů prováděné v souvislosti s jejich dobýváním, e) zřizování a provozování odvalů, výsypek a odkališť f) zajišťování a likvidace starých důlních děl ve smyslu 35 HorZ, Zatímco mezi činnosti prováděné hornickým způsobem se řadí: a) dobývání ložisek nevyhrazených nerostů, včetně úpravy a zušlechťování nerostů prováděných v souvislosti s jejich dobýváním, a vyhledávání a průzkum ložisek nevyhrazených nerostů prováděné k tomu účelu, b) těžba písků v korytech vodních toků a štěrkopísků plovoucími stroji, včetně úpravy a zušlechťování těchto surovin prováděných v souvislosti s jejich těžbou, s výjimkou odstraňování nánosů při údržbě vodních toků, 20 Bernard M., Vybrané aspekty horního práva ve vztahu k ochraně životního prostředí a lidských práv, Via Iuris III/2006, s. 43 21 2ZHČ 22 3ZHČ 23 4ZHČ 16

c)jímání přírodních léčivých a stolních minerálních vod v důlním díle v podzemí, d)práce na zpřístupnění starých důlních děl nebo trvale opuštěných důlních děl a práce na jejich udržování v bezpečném stavu, 2.4.3 Pojem organizace Horní zákon v 5aHorZ operuje s pojmem organizace, který definuje jako právnické a fyzické osoby, které v rámci podnikatelské činnosti při splnění podmínek stanovených právními předpisy vykonávají vyhledávání, průzkum nebo dobývání výhradních ložisek nebo jinou hornickou činnost. 2.5 Fáze těžby Těžba je velice komplikovaný proces, ať už personálně, technologicky či právně, který trvá mnoho let, avšak přesto těžba všude ve světě probíhá zhruba stejným způsobem ve pěti hlavních fázích, které odpovídají i tomu faktu, že těžba není nic jiného než jedno velké územní a stavební řízení. Obecně první fází je vůbec hledání ložiska nerostů ve formě průzkumu. V České republice tomuto odpovídá vyhledávání a průzkumu ložisek nerostů. Zákony aplikovatelné na tuto první fázi jsou zákon o geologických pracích (dále jen ZGP), horní zákon (dále HorZ) a zákon o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě (dále ZHČ) a též předpisy na ochranu životního prostředí. V případě, že ložisko je nalezeno a je zájem na jeho využití dochází následně k určitému omezení činností na povrchu v rámci zamezení možnosti jeho dobývání. V ČR se toto řeší pomocí institutu chráněného ložiskového území v 15 HorZ. Pokud zájem není, tak je takové ložisko možné odepsat dle 14HorZ tj. chovat se, jako by tam takové ložisko nerostu vůbec nebylo. V druhé fázi už dochází k výraznějšímu zásahu na povrchu a to stanovením dobývacího prostoru nebo rozhodnutím o změně využití území. V této fázi se vymezí oblast, ve které se již pravděpodobně v budoucnu bude těžit. Třetí fáze následuje v případě, že je stanoveno určité území pro dobývání a najde se subjekt ochotný těžit, který se pokusí důl otevřít a začít dobývat samotné nerosty. Této fázi odpovídá v ČR plán povolení otvírky, přípravy a dobývání. V případě, že subjekt získal do teď všechna potřebná povolení, přechází do čtvrté fáze a začíná těžit. Přitom je povinen dodržovat určité povinnosti stanovené právními předpisy a 17

správními akty při samotném těžení. Pokud subjekt vydobyl všechny těžitelné nerosty nebo zájem na těžbě pominul, blíží se společnost do poslední fáze sanací a rekultivací, při kterých je společnost (ve světě zpravidla, u nás dnes již vždy) povinna pozemky zrekultivovat uvedením do přirozeného stavu. Než takovýto celý cyklus proběhne, může to trvat i několik desítek let, v jehož důsledku se celkové podmínky mohou dost výrazně změnit. Pro přehlednost zde uvádím základní rozdělení těžby dle fází 1)vyhledávání a průzkum ložisek nerostů 2)řízení o stanovení dobývacího prostoru, 3)řízení o povolení otvírky, přípravy a dobývání 4)dobývání ložiska 5)sanace a rekultivace 3. Vyhledávání a průzkum ložisek nerostu Zákon o hornické činnosti označuje vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazených nerostů (výhradních ložisek) jako jednu z forem hornické činnosti a vyhledávání a průzkum ložisek nevyhrazených nerostů řádí mezi činnosti prováděné hornickým způsobem.24 Cílem těchto činností je nalézt ložisko nerostů, zjistit jejich kvantitu a kvalitu a všechny ostatní potřebné údaje. Vyhledávání a průzkum ložisek patří z hlediska těžebních společností k jedné z nejrizikovějších činností vzhledem k tomu, že pravděpodobnost nalezení vhodného těžitelného ložiska u zlata se pohybuje mezi 1:500 a 1:20000 ze všech průzkumů. 25 Samotné vyhledávání a průzkum ložisek většinou nemá tak výrazné dopady na životní prostředí jako těžba sama, ale přesto při ní k poškození životního prostředí může docházet (např. hlukem, prachem, kácením, ježděním mimo vyznačené cesty) a proto i zde byla snaha zákonodárce tyto činnosti určitým způsobem regulovat. Základní zákonný rámec pro tuto fázi poskytují zákon o geologických pracích, zákon o hornické činnosti a horní zákon, které tvoří základní předpisy pro řízení v této fázi s tím, že společnost musí dodržet požadavky požadované zákony určenými na ochranu jiných zájmů. Hlavní část právní úpravy vyhledávání a průzkumu ložisek je obsažena v zákoně o 24 25 2 a 3 ZHČ Enders S.,Society of Economic Geologists Newsletter, 7/2011, s. 16 18

geologických pracích, který upravuje podmínky pro projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, jejich kontrolu a sankce.26 Samotné geologické práce jsou definovány v 2(1)ZGP jako geologický výzkum a geologický průzkum. Z hlediska těžební činnosti má význam primárně průzkum geologický, který je definován v 2(3)ZGP jako účelově zaměřené geologické práce, jimiž se zkoumá území v podrobnostech přesahujících geologický výzkum. V daném 2(3)ZGP se dále geologický průzkum člení podle účelu prací, z nichž pro těžbu je nejdůležitější průzkum ložiskový. Tento ložiskový průzkum je následně členěn ještě na určité podkategorie s ohledem na to, zda-li dochází k průzkumu nenalezeného či nalezeného ložiska, a pokud ložisko nalezeno bylo, tak zda-li tento průzkum probíhá uvnitř stanoveného dobývacího území či mimo ně. 27 Podrobností pro členění průzkumných geologických prací řeší vyhláška MŽP č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací. 3.1 Povolení k provádění geologických prací K tomu, aby mohlo být započato s vyhledáváním vyhrazených nerostů, je nutné získat povolení dle 4aZGP k provádění geologických prací. Toto povolení vydává MŽP k žádosti o stanovení průzkumného území, jehož náležitosti žádosti stanoví 4(2)ZGP. 28 V případě, že jsou podány dvě nebo více konkurenčních žádostí o stanovení průzkumného území, přihlédne MŽP při rozhodování k technické a finanční způsobilosti žadatele, navrženému způsobu průzkumu nebo vyhledávání na území, které je předmětem žádosti, a k tomu, která žádost zajišťuje získání úplnějších geologických informací a lepší ochranu zákonem chráněných zájmů. 29 Rozsah a způsob provádění geologických pracích je uváděn v povolení pouze rámcově s tím, že konkrétní vymezení prací bude až v samotném projektu geologických prací v souladu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí o stanovení průzkumného území. 30 Pro podmínky provádění geologických prací platí, že musí být stanovené tak, aby umožnily získání dostatku informací o prozkoumávané lokalitě, avšak zároveň aby neumožnily 26 1 ZGP 27 2(4)ZGP 28 Vedle tohoto řízení o povolení geologických prací obsahuje zákon o geologických pracích zvláštní ustanovení pro vyhledávání a průzkum ložisek ropy nebo hořlavého zemního plynu, které se vyznačuje některými zvlášnostmi z hlediska zveřejňování v úředním věštníku Evropské unie, podávání konkurenčních žádostí žádostí atd. 29 4(3)ZGP 30 Šponar P., Vícha O. Zákon o geologických pracích s komentářem 2005 s. 29 19

provádění faktické těžby. 31 Mimoto má MŽP možnost žádost zamítnout, pokud např. průzkum je v rozporu se státní surovinovou politikou, státní politikou životního prostředí nebo pokud další veřejný zájem převýší zájem na dalším průzkumu a následném využití výhradního ložiska, kterým může být například zájem na ochraně životního prostředí. 32 Účastníkem tohoto řízení je žadatel, obce, na jejichž území bude prováděna, ostatní osoby dle 4aZGeolP a občanská sdružení dle 70ZOPK, splní-li podmínky pro účastenství. Získání povolení k provádění geologických prací je podmínkou pro další navazující řízení o povolení k vyhledávání a průzkumu ložisek důlními díly. Pokud je jednou průzkumné území stanoveno, slouží jako určitá záruka zajištění ochrany životního prostředí pravomoc MŽP stanovené průzkumné území zrušit v případě poruší-li organizace opakovaně nebo se závažnými důsledky povinnosti stanovené zákonem o geologických pracích nebo rozhodnutím vydaným na jeho základě nebo zákony vydanými k ochraně veřejného zdraví a k ochraně životního prostředí. 33 Vedle samotného řízení o povolení k provádění geologických prací probíhají vedlejší paralelní řízení, které musí být vyřešeny ještě před samotným započetím provádění geologických prací například dle zákona o ochraně přírody a krajiny se jedná o rozhodnutí o odchylném postupu při ochraně ptáků dle 5b ZOPK, řízení o povolení kácení dřevin rostoucích mimo les dle 8 ZOPK, povolení výjimky ze zákazu ničit, poškozovat nebo upravovat jeskyně nebo jinak měnit jejich dochovaný stav dle 10(2)ZOPK, povolení výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích podle 16, 26, 29, 34, 35(2) a 36(2)ZOPK dle 43ZOPK, povolení výjimky z ochrany zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů a památných stromů dle 56ZOPK, dle vodního zákona je dle 14VodZ nutné získat povolení místně a věcně příslušného vodoprávního úřadu ke geologickým pracím spojeným se zásahem do pozemku v záplavových územích a v ochranných pásmech vodních zdrojů, dle 8VodZ je nutné si obstarat povolení k nakládání s vodami, pokud jsou pro to splněny podmínky atd. 31 Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 9.12. 2002 č. j. M/101181/02 SRK752/R-1344/02 in Šponar P., Vícha O. Zákon o geologických pracích s komentářem 2005 s. 37 32 4a(5,6)ZGP 33 21ZGP 20

3.2 Povolení k vyhledávání průzkumu ložisek důlními díly V případě, že při geologických pracích dochází k použití důlních děl, je nutné získat povolení k vyhledávání a průzkumu ložisek důlními díly dle 9ZHČ, které vydává místně příslušný obvodní báňský úřad. Náležitosti žádosti k vydání povolení k vyhledávání průzkumu ložisek důlními díly a její přílohu stanoví Vyhláška 104/1988 Sb. o hospodárném využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem. Z hlediska životního prostředí jsou nejdůležitějšími body např. nakládání s důlními vodami či způsob zajištění požadavků vyplývajících z rozhodnutí orgánů a dohod s orgány a organizacemi, jimž přísluší ochrana objektů a zájmů podle zvláštních předpisů. Účastníky tohoto řízení jsou žadatel, investor, vlastník důlního díla, občané, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být povolením dotčeny, obce, v jejichž územním obvodu má být hornická činnost vykonávána 34 a občanská sdružení ve smyslu 70 ZOPK 3.3 Povinnosti při projektování geologických prací Jak už bylo zmíněno výše, je rozsah a způsob provádění geologických prací uveden v povolení pouze rámcově s tím, že konkrétní vymezení prací bude až v samotném projektu geologických prací. Projektování geologických prací předchází samotnému provádění geologických prací na stanoveném průzkumném území. Úprava projektování geologických prací a povinnosti při jejich projektování jsou upraveny ve vyhlášce č. 369/2009Sb. o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, na kterou odkazuje zákon o geologických pracích v 6(4)ZGP. Určitou první zárukou ochrany životního prostředí je 3(1)ZGP, dle kterého geologické práce jsou oprávněny projektovat, provádět a vyhodnocovat pouze ty fyzické a právnické osoby splňující podmínky stanovené 3ZGP a vyhlášky č. 206/2001Sb. Vedle toho ukládá zákon o geologických pracích zpracovateli dokumentace povinnost zjistit, zda se geologické práce nedotknou zájmů chráněných zvláštními předpisy a pokud ano, ukládají mu povinnost je řešit pomocí institutu řešení střetu zájmů. 35 Dalším prostředkem k ochraně životního prostředí v rámci projektování geologických prací je 6(3)ZGP, který stanoví, že pokud projekt 34 35 18(1)ZHČ 6ZGP v návaznosti na 22ZGP 21

geologických prací a jeho změny obsahuje strojní vrtné práce hlubší než 30 m nebo strojní vrtné práce, jejichž celková délka přesahuje 100 m, je organizace povinna zaslat krajskému úřadu, v jehož správním obvodu mají být práce spojené se zásahem do pozemku prováděny, a to nejméně 30 dní před zahájením prací spojených se zásahem do pozemku. Krajský úřad se k projektu do 30 dnů vyjádří z hlediska zájmů chráněných zvláštními právními předpisy a v odůvodněných případech může zadavateli uložit opatření expertního posouzení Českou geologickou službou, biologického hodnocení ve smyslu 67 ZOPK nebo jiného odborného posouzení nebo podkladu. V takovém případě se zahájení těchto prací na přiměřenou dobu odloží. Vedle zákona o geologických pracích klade na zpracovatele projektové dokumentace požadavky vyhláška 13/1992Sb. k zákonu o ochraně zemědělského půdního fondu vyhodnocení důsledků geologických prací na zemědělský půdní fond, pokud by měl touto činností být dotčen zemědělský půdní fond po dobu delší než jeden rok. 36 3.4 Povinnosti při vlastním provádění geologických prací S udělením povolení spojuje zákon ve vztahu k úspěšnému žadateli vznik práv a povinností. Organizaci právní mocí povolení vzniká právo provádět na stanoveném území geologické práce, avšak zároveň jí vznikají určitá omezení ve formě povinností dle zákona o geologických pracích, ale i dle zákonů jiných, např. Dle zákona o ochraně přírody a krajiny, dle vodního zákona, neboť jak stanoví 22ZGP Jestliže se provádění geologických prací dotýká zájmů chráněných zvláštními předpisy, postupuje se v souladu s těmito předpisy. Dle zákona o geologických pracích se jedná např. o povinnost dle 11(4) HorZ platit roční úhradu z průzkumného území ve výši 2000Kč za km2 na rok a za každý další rok 1000Kč, o povinnost podat oznámení Ministerstvu životního prostředí ohledně zjištění výhradního ložiska s uvedením množství jeho zásob, oznámení o rizikových geofaktorech životního prostředí 37 a další. Jiné povinnosti stanoví např. 13 (2, 3, 4) LesZ povinnosti k ochraně kvality pozemků určených k plnění funkcí lesa při geologickém průzkumu na pozemcích určených k plnění funkcí lesa. Organizace má povinnost provádět tyto práce tak, aby škody na pozemcích a lesních porostech byly co nejmenší, a dále povinnost zajistit k odstranění případných škod bezprostředně potřebná opatření. Podobné povinností jako lesní zákon obsahuje i zákon o ochraně zemědělského půdního fondu v 8(1,2) ZPF, kde se stanoví, že 36 37 8 vyhláška 13/1992Sb. 9aZGP 22

při geologickém průzkumu jsou právnické a fyzické osoby učinit opatření k zabránění úniku pevných, kapalných a plynných látek poškozujících zemědělský půdní fond a jeho vegetační kryt, provádět geologické práce především v době vegetačního klidu a po jejich skončení uvést dotčené plochy do původního stavu a provádět práce tak, aby na zemědělském půdním fondu došlo k co nejmenším škodám. Vedle toho je mají organizace provádějící geologické práce povinnost požádat o souhlas s odnětím pozemků ze zemědělského půdního fondu, jsouli splněny podmínky 8(3)ZPF. Vedle zákonných povinností, musí zadavatel dodržet i povinností, které jsou stanoveny v povolení Ministerstvem životního prostředí. Samotná odpovědnost zadavatele je stanovena poměrně široce vzhledem k tomu, že tento není povinen provádět geologické práce sám a může si k tomuto účelu najmout odborně způsobilou osobu, avšak přesto je odpovědný za to, že organizace provádějící vlastní geologické práce v průzkumném území dodrží všechny podmínky uvedené v rozhodnutí o stanovení průzkumného území. 38 3.5 Vyhodnocování geologických prací Po samotném provedení průzkumu a ukončení geologických prací získá organizace informace o složení a stavbě nerostů v dotčeném prostoru, které slouží k vyhodnocení geologických prací. 39 Vyhodnocení všech geologických prací obsahuje zejména jejich přehled a výsledky z hlediska cíle sledovaného v projektu, nové geologické poznatky včetně těch, které přímo nesouvisí s cílem projektu a další především ložiska nerostů a zdroje podzemních vod. Součástí vyhodnocení je výpočet zásob 40, který zabezpečuje organizace. 41 K výpočtu zásob slouží vyhláška MŽP č. 369/2004 Sb., která zakotvuje další podklady pro výpočet zásob, kterými jsou povolení, vyjádření, souhlasy, stanoviska nebo jiné úřední akty správních úřadů vydané ve správních řízeních, které se týkají vyhledávání, průzkumu nebo dobývání ložiska a vymezení zájmů chráněných zvláštními právními předpisy, které jsou nebo mohou být dotčeny dalším průzkumem, otvírkou nebo dobýváním ložiska nerostů, a z výsledků projednávání střetů zájmů. 42 38 Šponar P., Vícha O. Zákon o geologických pracích s komentářem 2005 s. 28 39 10(1) GZP 40 Zásoby dělíme podle stupně prozkoumanosti výhradního ložiska na zásoby vyhledané a zásoby prozkoumané, podle podmínek využitelnosti na zásoby bilanční a zásoby nebilanční, podle přípustnosti k dobývání na zásoby vázané a volné. 14HorZ 41 14(1)HorZ 42 Bernard M.,Právní ochrana životního prostředí v hornictví, Právo životního prostředí, 2/2007, s. 46 23

Určitou vadou při samotném vyhodnocování geologických prací dle 10ZGP a vyhlášky 369/2004Sb. je ten, že všechny podklady a výpočet zásob připravuje organizace, přičemž se může stát, že nemusí vždy dojít k řádnému zohlednění všech faktorů týkajících se životního prostředí. Na druhou stranu, v dalším navazujícím řízení o stanovení dobývacího prostoru či v řízení o změně ve využití území je nutné provádět EIA, biologická hodnocení dle 67ZOPK a další podobná hodnocení, které do značné míry dané nedostatky kompenzují. Kromě těchto hodnocení se v navazujících řízeních k plánům na stanovení dobývacího prostoru a plánu otvírky a přípravy k dobývání vyjadřují i orgány dle složkových zákonů, které k těmto záměrům vydávají povolení a závazná stanoviska. Vedle námitek uvedených výše je nutné podotknout, že samotné těžební projekty jsou velice drahou záležitostí, a proto většina těžařů zvažuje vždy důkladně provedení těchto záměrů i s ohledem na jiné veřejné zájmy. Po samotném vyhodnocení se organizace může rozhodnout následovně. V případě, že nebylo nalezeno žádné vhodné ložisko, může organizace od dalšího záměru upustit nebo pokud organizace dospěje k názoru, že ložisko není možné dobývat z důvodů technických, ekonomických či jiných 43, např. že převažuje jiný zájem, může podat návrh na odpis zásob. V případě, že organizace nalezla ložisko, které je vhodné k dobývání, může podat buď návrh na stanovení chráněného ložiskového území nebo rovnou návrh na stanovení dobývacího prostoru nebo též od záměru dobývat upustit. V následujících podkapitolách rozeberu blíže variantu vytváření chráněného ložiskového území, odpisu zásob a později i návrh na stanovení dobývacího prostoru. Nulovou variantou se dále v práci zabývat nebudu. 3.4.1 Vytváření chráněných ložiskových území První variantou v případě, že bylo nalezeno ložisko a není záměr ho odepsat, je možné zahájit řízení o stanovení chráněného ložiskového území v období vyhledávání nebo průzkumu po vydání osvědčení o výhradním ložisku. 44 Chráněné ložiskové území je institutem horního práva, které slouží k zabezpečení ochrany ložisek výhradních nerostů před ztížením či znemožněním jejich dobývání za předpokladu, že se nepočítá s jejich bezprostředním 43 44 14aHorZ 16(3)HorZ 24

využitím 45. Chráněné ložiskové území zahrnuje kromě území nad výhradním ložiskem též okolní území, ve kterém se mohou projevit vlivy dobývání a objekty nebo zařízení na tomto území by mohly znemožnit nebo ztížit vydobytí zásob výhradního ložiska. 46 Samotná ochrana ložiska spočívá v zákazu zřizovat v chráněném ložiskovém území stavby a zařízení, které nesouvisí s dobýváním výhradního ložiska 47, bez rozhodnutí stavebního úřadu po získání závazného stanoviska kraje v přenesené působnosti po projednání s obvodním báňským úřadem, který navrhne podmínky pro umístění, popřípadě provedení stavby či zařízení. 48 S ohledem na předešlou větu je možné konstatovat, že chráněné ložiskové území není nic jiného než určitou formou stavební uzávěry. 49 Řízení o stanovení chráněného ložiskového území se zahájí na návrh organizace nebo z podnětu orgánu státní správy. Návrh se doloží osvědčením o výhradním ložisku a návrhem hranic chráněného ložiskového území. 50 Účastníkem řízení je jen navrhovatel, tedy organizace dle 17(3) HorZ. Mimoto umožňuje zákon o ochraně přírody a krajiny účast na řízení o stanovení chráněného ložiskového území občanským sdružením dle 70ZOPK, pokud splní podmínky tam stanovené. Chráněné ložiskové území 51 stanoví ministerstvo životního prostředí po projednání s orgánem kraje v přenesené působnosti České republiky rozhodnutím vydaným v součinnosti s Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky, obvodním báňským úřadem a po dohodě s orgánem územního plánování a stavebním úřadem. 52 Samotné stanovení chráněného ložiskového území je možné považovat za jedno z možných pojetí čl. 7 Ústavy, které má za cíl ochranu přírodního bohatství Velice trefně poznamenává Bernard 2007 Pojmově je územní ochrana výhradních ložisek zcela protichůdná ochraně životního prostředí. Jejím účelem je ochrana výhradního ložiska před ztížením nebo znemožněním jeho budoucí exploatace, a to stanovením zvláštního režimu pro území, na kterém se výhradní ložisko nachází. Paradoxně však územní ochrana výhradních ložisek může přispět k ochraně zájmů životního prostředí, neboť součástí této 45 46 47 48 49 50 51 52 16 HorZ Makarius R., České horní právo, díl I., 1999, s. 57 18(1)HorZ 19(1) HorZ Sochovský V., Právní režim pozemků v hornictví, 2012, s. 29 17(2)HorZ Evidenci chráněných ložiskových území vede Ministerstvo životního prostředí 29(1)HorZ 17(1)HorZ 25