Wintering of Common Moorhen (Gallinula chloropus) and Common Coot (Fulica atra) in Central Bohemia ( ) and Prague ( )

Sylvia 45 / 2009 Zimování slípky zelenonohé (Gallinula chloropus) a lysky černé (Fulica atra) ve středních Čechách (1995 2007) a v Praze (1970 2007) Wintering of Common Moorhen (Gallinula chloropus) and Common Coot (Fulica atra) in Central Bohemia (1995 2007) and Prague (1970 2007) Jindra Mourková 1, Pavel Bergmann 2 & Michal Bílý 3 1 Přírodovědecká fakulta UK, katedra zoologie, Viničná 7, CZ-128 44 Praha 2 2 Uralská 6, CZ-160 00 Praha 6 3 Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v.v.i., Podbabská 30, CZ-160 62 Praha 6; společný e-mail: scitani.stc@email.cz Mourková J., Bergmann P. & Bílý M. 2009: Zimování slípky zelenonohé (Gallinula chloropus) a lysky černé (Fulica atra) ve středních Čechách (1995 2007) a v Praze (1970 2007). Sylvia 45: 121 136. Zimování slípky zelenonohé (Gallinula chloropus) a lysky černé (Fulica atra) bylo hodnoceno na základě údajů z Prahy (Vltava) a ze středních Čech (Vltava, Labe, Berounka a další řeky a vybrané stojaté vody). Sezónní dynamika byla sledována v Praze během 9 kontrol od začátku prosince do konce února. Mimo Prahu byli ptáci sčítáni 3, později 5 za zimu, vždy uprostřed měsíce. Početnost slípky zelenonohé kolísá mezisezónně v rámci Prahy i Vltavy a Labe, kde vykazuje negativní závislost na teplotě. Slípky se ve středních Čechách v zimě zdržují především na dolní Vltavě, Labi u Kolína, Jizeře u Mladé Boleslavi a na rybnících u Stehelčevsi. Sezónní dynamika slípek je velmi neustálená. Lyska černá na Vltavě v Praze od začátku 80. let ubývala, v rámci Vltavy a Labe její lednová početnost kolísá v závislosti na teplotě v 1. polovině zimy. Ve středních Čechách se lysky zdržují především na Labi (45 60 % zimující populace), Vltavě (30 40 %) a v listopadu a v mírných zimách také v pískovnách (15 23 %). V jednotlivých zimách se sezónní dynamika příliš nelišila, počet lysek v lednu je jen o málo vyšší než v prosinci a únoru. Wintering of the Common Moorhen (Gallinula chloropus) and Common Coot (Fulica atra) was assessed using data from the census of wintering waterbirds in Prague (Vltava) and Central Bohemia (Vltava, Labe, Berounka and other rivers and important water bodies). In Prague, seasonal dynamics of their numbers were studied during nine checks from early December till late February. In the rest of the study area the census was carried out three times, since 2003/04 five times a winter, in month intervals. Marked interseasonal changes of Moorhen numbers were recorded in Prague as well as on the Vltava and Labe rivers. The midwinter count was negatively correlated with the temperature in the first half of the winter. Important wintering sites of this species are found on the Vltava river, Labe near Kolín, Jizera near Mladá Boleslav and fishponds near Stehelčeves. Seasonal dynamics of Moorhen numbers have no clear pattern. Coot numbers in Prague have been decreasing since the early 1980s. The midwinter count on the Vltava and Labe rivers depends on the temperature in the first half of the winter. The main wintering sites of the Coot include the Labe (45 60% of the wintering population) and Vltava rivers (30 40%), in November and during mild winters also flooded sandpits (15 23%). Seasonal dynamics of the Coot did not change much between years, January abundance being only slightly higher than in December and February. Keywords: Coot, Moorhen, population trends, seasonal dynamics, waterbirds, wintering 121

Mourková J. et al. / Zimování slípky zelenonohé a lysky černé ve středních Čechách ÚVOD Střední Čechy mají pro zimování vodních ptáků u nás specifický význam, protože jimi protékají dvě velké řeky Vltava a Labe, přičemž Vltava vlivem Vltavské přehradní kaskády od 60. let 20. století nikdy úplně nezamrzá. Od té doby vzniklo na dolní Vltavě, především v oblasti Prahy, v podmínkách ČR významné zimoviště mnoha druhů vodních ptáků (Bergmann 2002). Labe v chladnějších zimách zamrzá částečně a v extrémně chladných zimách zamrzá téměř úplně. Pokud není zamrzlé, je Labe významným zimovištěm vodního ptactva již minimálně od 70. let 20. stol. (Bergmann, nepubl.). Menší, ale patrně rostoucí význam pro zimování vodních ptáků mají však i některé stojaté vody, např. údolní nádrž Želivka, rybníky Žehuňský a Vavřinecký nebo zatopené pískovny (Mourková et al. 2008). Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) a lyska černá (Fulica atra) u nás pravidelně hnízdí. Lyska černá patří mezi hojné druhy, její početnost však v posledních letech poklesla (Šťastný et al. 2006). Slípky zelenonohé hnízdící na našem území táhnou převážně do Středomoří, bylo však získáno i 5 dokladů o zimování naší hnízdní populace na našem území. Část u nás zimujících slípek jsou patrně ptáci ze severní Evropy, přímé kroužkovací doklady o tom ale nemáme. Existuje pouze doklad o podzimním průtahu mladého ptáka z Finska (nález z 20. 10., Klvaňa 2008). Zimoviště našich hnízdících lysek se nacházejí především na švýcarských jezerech a ve Středomoří, pouze menší část jedinců z našich hnízdišť na našem území také zimuje. Na zimovišti v Praze Troji byly zjištěny lysky naší hnízdní populace (22 zpětných hlášení především od ptáků hnízdících přímo v Praze, ale i z Nymburska a Náchodska), dále ptáci z Polska (10), Německa (5), Lotyšska a Litvy (9), Běloruska (3) a Ukrajiny (1). Dále bylo zjištěno, že zimující lysky vykazují velkou věrnost zimovišti během téže i dalších sezón (Formánek 2008). Pravidelné početnější zimování lysek černých i slípek zelenonohých v Čechách je poměrně novým jevem. Šír (1890) považuje oba druhy u nás za výlučně tažné. Ještě v první polovině 20. století zimovaly oba druhy v Čechách spíše ojediněle. U lysky černé uvádí Jirsík (1935), že je tu a tam vidíme celou zimu; už on se domnívá, že to jsou ptáci hnízdící od nás na severovýchod. Pro slípku zelenonohou uvádí, že jsou známy četné případy přezimování. Ale ještě Hudec & Černý (1977) považují zimování slípky zelenonohé za nepravidelné a ojedinělé, pro lysku již uvádějí zimování na některých místech pravidelné. Na Slovensku je doloženo pravidelné zimování obou druhů již od 60. let 20. století (počátek intenzivního monitoringu) v okolí Piešťan. Početnější zimování lysek na Slovensku ale počalo ještě o něco později než v Českých zemích a slípka je tam stále málo početná (Ferianc 1977, Danko et al. 2002, Kaňuščák 2007, Rác in verb.). V Praze se Wahl (1944) ani Baum (1955) do první poloviny čtyřicátých let 20. století o zimování slípky zelenonohé nezmiňují, u lysky černé uvádějí nepravidelné zimování několika jedinců na volných vodních plochách kolem jezů. Ve větším rozsahu začaly lysky v Praze zimovat až přibližně od poloviny 50. let (Černý 1955, Hudec & Černý 1977). Slípka zelenonohá v Praze pravidelně zimuje patrně od 60. let. Černý (1955) se o jejím zimování sice ještě nezmiňuje, ale v 70. letech již zimuje pravidelně (Hora in litt.). Sledovaná oblast středních Čech je pro oba druhy významným zimovištěm nejen v rámci ČR, ale i v rámci střední Evropy. V letech 1997 99 bylo během mezinárodního sčítání vodních ptáků 122

Sylvia 45 / 2009 (v lednovém termínu) zaznamenáno ve střední Evropě 772 1 089 zimujících slípek. Slípky v ČR z toho tvořily 6 14 % (Gilissen et al. 2002, Musilová & Musil in litt.). Z celkového počtu slípek zaznamenaných v ČR bylo 61 96 % zjištěno na Vltavě a Labi (Musilová & Musil in litt.). Přímo v Praze na Vltavě bylo zaznamenáno 10 37 % jedinců hlášených v ČR. Také Hudec & Šťastný (2005) označují střední Čechy za jednu z mála významných oblastí zimování slípek v rámci ČR. Zimujících lysek bylo během mezinárodního sčítání vodních ptáků (v lednovém termínu) v letech 1997 99 zjištěno ve střední Evropě 160 197 tisíc. Lysky v ČR z toho tvořily 2,3 2,6 % (Gilissen et al. 2002, Musilová & Musil in litt.). Z počtu hlášeného v ČR bylo 44 55 % lysek zjištěno na Vltavě a Labi (Musilová & Musil in litt.). Z lysek zjištěných v ČR zimovalo 20 24 % na Vltavě v Praze. Ve středních Čechách se nachází přibližně 20 % lokalit sledovaných v ČR v rámci Mezinárodního sčítání vodních ptáků. Mezi deseti nejvýznamnějšími zimovišti v ČR se jich osm pro slípku a šest pro lysku nacházelo ve středních Čechách (Musilová & Musil 2004, Musilová & Musil 2005, Musil et al. 2008). V tomto příspěvku hodnotíme vývoj celkové početnosti slípky zelenonohé a lysky černé zimujících v Praze během 37 zimních sezón (1970/71 2006/07) a ve středních Čechách během 12 zim (1995/96 2006/07); rovněž popisujeme sezónní dynamiku obou druhů. MATERIÁL A METODIKA Popis lokalit Vltava v Praze Ptáci na pražské Vltavě jsou sčítáni od Barrandovského mostu (Braník) po jez v Roztokách. Jedná se celkem o 21 km toku s pěti jezy a šesti ostrovy. Břehy v horní a dolní sledované části toku mají spíše přírodní charakter (ruderální vegetace, stromy a keře). Ve střední části (Železniční most Štvanice) mají břehy vysoké příkré zděné nábřeží, místy s náplavkou. Malé úseky břehů přírodního charakteru se však nacházejí i zde. Střední Čechy Sledovány byly středočeské úseky těchto toků uveden maximální rozsah sledovaných úseků: Vltava 92 km (Slapy Mělník), Labe 116 km (Chvaletice H. Počáply), Berounka 30 km (Beroun soutok s Vltavou), Sázava 110 km (ústí Želivky soutok s Vltavou), Jizera 77 km (Březina soutok s Labem), Litavka 18 km (Lochovice soutok s Berounkou). Délku sčítaných úseků v jednotlivých sezónách znázorňuje tab. 1. Vltava má Tab. 1. Délka sledovaných středočeských úseků řek (km) v jednotlivých letech. V závorce je délka v lednu, před závorkou průměrná délka v ostatních kontrolách. Table 1. Length of river sections (km) surveyed in particular years. The length surveyed in mid January is given in parentheses. zima / winter řeka / river 2003/04 2004/05 2005/06 2006/07 Vltava 92 (92) 92 (92) 92 (92) 92 (92) Labe 116 (116) 116 (116) 116 (116) 116 (116) Berounka 30 (30) 30 (30) 30 (30) 30 (30) Sázava 28 (110) 46 (110) 46(46) 30(55) Jizera 10 (77) 24 (36) 24 (33) 38 (49) Litavka 18 (18) 18 (18) 18 (18) 18 (18) 123

Mourková J. et al. / Zimování slípky zelenonohé a lysky černé ve středních Čechách na horním úseku dvě menší přehradní nádrže (Štěchovice a Vrané), další tok má místy břehy přírodního charakteru s hustým keřovým porostem. Od Slap po Zbraslav a od Podbaby do Kralup na Vltavou protéká Vltava hlubokým údolím. Labe protéká rovinatou krajinou, zejména na horním úseku jsou místy zachovaná mrtvá ramena, většina břehů hlavního toku je však vzhledem dosti vzdálena původnímu rázu. Berounka má přírodní charakter břehů, od Berouna do Zadní Třebáně protéká zahloubeným údolím. Sázava protéká hlubokým úzkým kaňonem. Jizera protéká zahloubeným údolím, v dolním toku rovinatou krajinou. Litavka je menší říčka s doprovodným vrbovým porostem, v dolní části se zahlubuje do údolí Berounky. Ze stojatých vod je pravidelně sčítána přehrada na Želivce (1670 ha, maximální hloubka 55 m, 379 m n.m.). Čtyři zatopené pískovny (Vojkovice, Cítov, Kolín, Jezero u Poděbrad) představují relativně čisté, mělké nádrže v zemědělské krajině v nadmořské výšce 163 až 195 m n.m. Pravidelně jsou sčítány také dva velké rybníky Žehuňský (50 7's.š., 15 19'v.d., 312 ha, maximální hloubka 4,5 m, 202 m n. m.) a Vavřinecký u Uhlířských Janovic (49 55's.š., 15 2'v.d., 72 ha, maximální hloubka 3 m, 385 m n.m.), později přibyly další jednotlivé rybníky Vrabcov (u Čáslavi 49 55's.š., 15 23'v.d.) a Dlouhopolský (severně od Žehuňského 50 9's.š., 15 18'v.d.). Na Sedlčansku a Benešovsku je sledováno 13 rybníků v nadmořské výšce 340 až 400 m. Rozloha největšího je 49 ha, další 4 jsou větší než 20 ha, ostatní jsou menší. Rybníky na Kladensku představují 13 malých mělkých nádrží (maximální hloubka nepřesahuje 2 m) v nadmořské výšce 190 až 370 m. Rozloha největšího Turyňského rybníka (zv. Záplavy) je 43 ha, ostatní jsou menší než 20 ha. Dvě z těchto nádrží (u Stehelčevsi) se nacházejí pod čistírnou odpadních vod z Kladna a je do nich rovněž vypouštěna oteplená voda z průmyslové výroby; proto zůstávají obvykle z větší části nezamrzlé. Popovické rybníky (5 mělkých rybníků s rozlohou menší než 20 ha v nadmořské výšce 250 m) se nacházejí v údolí říčky Litavky. Metodika terénní práce Výzkum zimování slípky zelenonohé a lysky černé probíhal v rámci sledování zimního výskytu všech druhů vodních ptáků. Vycházel z Mezinárodního sčítání vodních ptáků v ČR, viz např. Pellantová (1993) a Musilová et al. (2003); na Vltavě v Praze a postupně i jinde ve středních Čechách však probíhalo sčítání intenzivněji (Bergmann & Šimek 1997, Bergmann et al. 2005). Vltava v Praze v práci shrnujeme dostupné údaje z let 1970/71 2006/07. Sčítání probíhala od listopadu do března (v některých letech od října do dubna) zpravidla 1 za měsíc. V zimách 1970/71 1979/80 a od zimy 1991/92 až dosud je sčítání prováděno od konce listopadu do začátku března 1 za 10 dní. Vltava a Labe od zimní sezóny 1995/96 byl rozsah sčítání rozšířen na středočeské úseky Vltavy a Labe, které byly sledovány 1 za měsíc od prosince do února. Střední Čechy od zimy 2003/04 bylo sčítání postupně rozšiřováno o další středočeské úseky řek Berounky, Sázavy a Jizery. Dále přibyly i výše uvedené stojaté vody. Kontroly jsou prováděny 5 za zimu od listopadu do března, vždy přibližně uprostřed měsíce. Vlastní sčítání probíhalo v souladu s metodikou Mezinárodního sčítání vodních ptáků, tj. zpravidla pochůzkou a sčítáním z pokud možno stálých bodů na břehu. Podrobnější popis metodiky uvádějí např. Bergmann & Šimek (1994), Bergmann (2002) a rovněž je k dispozici 124

Sylvia 45 / 2009 na webu ČSO: www.cso.cz. Sčítání je zajišťováno řadou dobrovolných spolupracovníků (v současnosti asi 50 sčitatelů v jedné sezóně). Metodika zpracování výsledků Pro hodnocení vývoje početnosti na Vltavě v Praze v zimách 1970/71 2006/07 byly použity průměry zjištěného počtu zimujících ptáků v dané zimní sezóně. V 70. letech a od 90. let to byl průměr z dekádových sčítání od prosince do února (při náhlém oteplení a hromadném odletu ptáků ze zimoviště již během února nebyly tyto kontroly, tj. 3. nebo 2. a 3. únorová dekáda, do průměru zahrnuty). V 80. letech byl průměr počítán ze všech dostupných zimních údajů. Z některých zim (1981/82, 82/83, 87/88) nejsou dostupné žádné použitelné údaje. Počty pro Vltavu a Labe zahrnují i ptáky zjištěné na Vltavě v Praze. Hodnoceny jsou absolutní zjištěné počty v jednotlivých kontrolách a pro dlouhodobý vývoj byly použity průměrné hodnoty z tzv. pravých zimních měsíců (prosinec, leden a únor). Ve středních Čechách se v zimních sezónách 2003/04 2006/07 rozsah sčítání v jednotlivých kontrolách a letech lišil, podrobnosti jsou uvedeny v průběžných zprávách ze sčítání (Bergmann et al. 2005, Mourková & Bergmann 2005, Mourková et al. 2008). Pro vývoj početnosti byly použity průměrné údaje pro danou zimu z prosince, ledna a února. Pro analýzu vlivu teplot na lednový počet zimujících ptáků obou druhů byla použita průměrná denní teplota od 1. 12. do 10. 1. v dané zimní sezóně. Pro vliv teploty na početnost v určitém měsíci byla použita průměrná denní teplota v 1. a 2. dekádě daného měsíce. Údaje o teplotě pocházejí z meteorologické stanice Praha-Klementinum. Pro analýzu sezónní dynamiky na pražském zimovišti byly použity údaje ze zim 1991/92 2006/07. Údaje o početnosti byly standardizovány maximální dosažený počet v dané zimě představoval celek (100 %), všechny ostatní údaje byly přepočteny na podíl z maxima v dané zimě. Dynamika je tedy hodnocena bez ohledu na celkový počet ptáků v dané zimě. Výsledný graf (obr. 4 a 8) pak znázorňuje tento standardizovaný průběh pro všechny sezóny zároveň. Meziroční rozdíly v sezónní dynamice jsou tím menší dynamika je tím ustálenější, čím je pro určitou kontrolu menší rozdíl mezi kvartily případně mezi minimální a maximální hodnotou. K analýze vlivu teplot na početnost ptáků byl použit Pearsonův korelační koeficient. VÝSLEDKY A DISKUSE Slípka zelenonohá Vývoj početnosti slípky zelenonohé souhrnně pro všechny sledované oblasti znázorňuje obr. 1. K zásadnímu zvýšení početnosti zimujících slípek v Praze došlo už během první poloviny 70. let. Začátkem tohoto období byli většinou zjišťováni pouze jednotliví ptáci, zatímco koncem tohoto období až desítky jedinců (14. 12. 1974 34 ex.). Početnost tohoto druhu výrazně kolísá. Nejvyšší počet vůbec byl zjištěn ve 3. dekádě prosince 2001: 60 ex. Slípka zelenonohá je poměrně skrytě žijící druh, jehož sčítání vyžaduje určité terénní zkušenosti, proto některé zaznamenané poklesy početnosti mohou být způsobeny změnou sčitatele (došlo k ní např. v roce 1975/76 a opakovaně v 80. letech). V tak nízkém počtu, v jakém byl tento druh v Praze po většinu sledovaného období zaznamenáván, se mohou chyby jednotlivých spolupracovníků výrazně projevit. Vývoj početnosti na Vltavě a Labi v zimách 1995/96 2006/07 ukazují obr. 1 a 2. Mezisezónní kolísání početnosti má obdobný průběh jako na pražské Vltavě (viz obr. 1). Nápadné poklesy jsou během 125

Mourková J. et al. / Zimování slípky zelenonohé a lysky černé ve středních Čechách počet jedinců / no. of birds 300 250 200 150 100 50 0 1970/71 1972/73 Praha Vltava a Labe Střední Čechy 1974/75 1976/77 1978/79 1980/81 1982/83 1984/85 1986/87 1988/89 zima / winter 1990/91 1992/93 1994/95 1996/97 1998/99 2000/01 2002/03 2004/05 2006/07 Obr. 1. Vývoj početnosti slípky zelenonohé (Gallinula chloropus) na Vltavě v Praze v zimách 1970/71 2006/07, na Vltavě a Labi v zimách 1995/96 2006/07 a ve středních Čechách v zimách 2003/04 2006/07. Vyneseny jsou průměrné počty ze všech kontrol v pravých zimních měsících (XII., I., II.) v jednotlivých letech. Fig. 1. Numbers of the Common Moorhen (Gallinula chloropus) on the Vltava river in Prague during winters of 1970/71 2006/07; on the Vltava and Labe rivers during winters of 1995/96 2006/07 and in Central Bohemia during winters of 2003/04 2006/07. Mean numbers from December, January and February counts are used. velmi chladných zim (1996/97, 2003/04) a zim následujících, patrně vlivem málo úspěšné hnízdní sezóny po tvrdé zimě. Vliv špatné kondice (nízké hmotnosti) samic po chladné zimě na podíl hnízdících jedinců v populaci a velikost snůšky, a tím na reprodukční úspěšnost v následujícím roce byl popsán u mnoha druhů vodních ptáků, především vrubozobých (Andersen Harild 1981a,b, Rohwer 1988, Beekman 1991, Flint & Sedinger 1992). Je pravděpodobné, že stejný princip funguje i u krátkokřídlých, neboť i tyto druhy mají velkou vnitrodruhovou variabilitu ve velikosti snůšky a velká část populace hnízdí během života několikrát. Dlouhodobý trend početnosti je u slípky zelenonohé většinou pro nízkou početnost a metodické problémy (druh může být přehlížen) špatně hodnotitelný. Kaňuščák (2007) uvádí pro okolí Piešťan v období skoro 45 let (1962 2005) kolísání početnosti a celkově snad mírný pokles. Značné meziroční výkyvy početnosti s nejasným trendem byly zjištěny v letech 1983 1999 i v polském Slezsku, kde bylo v lednu 1983 zjištěno 115 jedinců, od roku 1984 lednová početnost dosahuje 160 304 jedinců. Zde ovšem naprostá většina slípek (až 95 %) zimuje v oblasti Bytomia na malých vodních nádržích často s průmyslově oteplenou vodou. Pouze v extrémně chladné zimě 1986/87, kdy tyto nádrže zamrzly, došlo k téměř úplnému vymizení slípek bylo zjištěno pouze 6 ex. na řekách (Czapulak 1985, 1991, Dyrcz et al. 1991, Czapulak & Stawarczyk 1988, Czapulak & Betleja 1998, 2001). V extrémně chladné zimě 1996/97 bylo na Vltavě a Labi slípek velmi málo. V ostatních zimách vykazuje počet slípek v lednu negativní korelaci s teplotou v první polovině zimy (r = 0,5271; n = 11; p = 0,001). Početnost slípek na Vltavě a Labi 126

Sylvia 45 / 2009 300 250 XII. I. II. 200 150 100 50 0 1995/96 1996/97 1997/98 počet / numbers 1998/99 1999/00 2000/01 2001/02 2002/03 2003/04 2004/05 2005/06 2006/07 zima / winter Obr. 2. Počet slípek zelenonohých (Gallinula chloropus) na Vltavě a Labi v prosinci, lednu a únoru v letech 1995/96 2006/07. Fig. 2. Numbers of the Common Moorhen (Gallinula chloropus) on the Vltava and Labe rivers in December, January and February of 1995/96 2006/07. v tzv. pravých zimních měsících (XII., I., II.) ukazuje obr. 2. Maximální počet v dané zimě byl většinou zjištěn v lednu. Rozdíly mezi počty zjištěnými v jednotlivých kontrolách téže zimy mohou být značné (i přes 50 %). Pokud vztahujeme početnost slípek v jednotlivých měsících k průměrné denní teplotě v 1. a 2. dekádě daného měsíce, nevykazuje počet slípek na Vltavě a Labi žádnou teplotní závislost (prosinec: r = 0,263; leden: r = 0,380; únor: r = 0,152; n = 12; n.s.). Změny početnosti ve středních Čechách v zimách 2003/04 2006/07 znázorňuje obr. 1 a 3. Maximální počty byly v rozmezí 200 350 ex. Střední Čechy jsou jednou z hlavních oblastí zimování slípky zelenonohé v České republice (Hudec & Šťastný 2005). Ve srovnání s počty zjištěnými při Mezinárodním sčítání vodních ptáků v ČR (Musilová & Musil in litt.) v lednech 2004 2006 představoval podíl středočeských jedinců více než 70%, zatímco ve velmi mírné zimě v lednu 2007 pouhých 46%. Protože se slípky ze stojatých vod vyskytují ve sledované oblasti především na oteplených rybnících u Stehelčevsi, není jejich sezónní dynamika na těchto vodách ovlivněna teplotou. Pokud slípky obecně celkově přibývají, tak víceméně rovnoměrně na Vltavě, Labi i stojatých vodách. Pouze v 1. polovině zimy 2005/06 nápadně přibylo slípek jen na Labi. Významné zimoviště na Jizeře bylo objeveno až při rozšiřování sledované oblasti, údaje z tohoto úseku proto nejsou zahrnuty ve všech kontrolách. Slípky zelenonohé se mohou na některých místech vyskytovat shlukovitě v relativně vysokých počtech (desítky jedinců). Nalezneme je především na dolní Vltavě (např. na 10 km úseku Kralupy nad Vltavou Vraňany 30 50 ex.), na Labi u Kolína, na Jizeře v Mladé Boleslavi a okolí (50 100 ex. na 11 km úseku) a ze stojatých vod na rybnících u Stehelčevsi (30 50 ex.). Pro všechny tyto lokality je typická přítomnost příbřežní vegetace (zejména vrbiček, rákosu, chrastice apod.), případně různá boční ramena. 127

Mourková J. et al. / Zimování slípky zelenonohé a lysky černé ve středních Čechách 400 350 XI. XII. I. II. III. počet / numbers 300 250 200 250 100 50 0 2003/04 2004/05 2005/06 2006/07 zima / winter Obr. 3. Počet slípek zelenonohých (Gallinula chloropus) ve středních Čechách v listopadu, prosinci, lednu, únoru a březnu 2003/04 2006/07. Fig. 3. Numbers of the Common Moorhen (Gallinula chloropus) in Central Bohemia in November, December, January, February and March of 2003/04 2006/07. Sezónní dynamika na pražském zimovišti Slípka zelenonohá se na pražské Vltavě vyskytuje celoročně. Přímo na řece běžně hnízdí (Bergmann, Mourková nepubl.). Obtížná zachytitelnost a pravděpodobně významné lokální přesuny způsobují, že hodnocení sezónní dynamiky tohoto druhu je značně problematické. Ta se jeví jako velmi neustálená, s velkými rozdíly v průběhu jednotlivých sezón (viz obr. 4). Změnami početnosti slabě reaguje na teplotu v předchozí dekádě (r = 0,237, n = 141, p < 0,05). Lyska černá Vývoj početnosti lysky černé na Vltavě v Praze, na Vltavě a Labi a v celých středních Čechách znázorňuje obr. 5. Zatímco v Praze dochází k dlouhodobému úbytku, v rámci středočeských úseků Vltavy a Labe početnost tohoto druhu výrazně kolísá bez jednoznačného trendu. Vývoj početnosti na Vltavě v Praze v zimách 1970/71 2006/07 znázorňuje obr. 5. Už v první polovině 70. let byla lyska černá v Praze početně zimujícím a dominantním druhem. Například v lednu a únoru 1971 bylo na pražské Vltavě zjištěno 1 150, resp. 1 350 lysek, v prosinci 1973 až únoru 1974 to bylo 1 500 1 800 jedinců, což byla téměř třetina jedinců, zjištěných při Mezinárodním sčítání vodních ptáků v celé ČR (Musilová & Musil in litt.). Během druhé poloviny 70. let početnost jen pomalu rostla, ale s velkými mezisezónními rozdíly. K výraznějšímu nárůstu početnosti došlo až v první polovině 80. let, kdy počty zimujících lysek na pražské Vltavě kulminovaly (dosahovaly cca 2 000 ex.). Od té doby se početnost trvale snižuje na současných cca 500 jedinců. Vývoj početnosti na Vltavě a Labi v zimách 1995/96 2006/07 ukazují obr. 5 a 6. Mezi jednotlivými sezónami docházelo v některých letech k poměrně výrazným výkyvům početnosti. Celkové počty se pohybovaly od cca 2 000 do téměř 5 000 ex., v mírné zimě 2006/07 jen 1 200 ex. Poklesy početnosti lysky v rámci Vltavy a Labe nastaly většinou 128

Sylvia 45 / 2009 1,1 1,0 podíl z maxima v dané zimě proportion of the winter maximum 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 XII/1 XII/2 XII/3 I/1 I/2 I/3 II/1 II/2 II/3 kontrola / control Obr. 4. Sezónní dynamika zimujících slípek zelenonohých (Gallinula chloropus) na Vltavě v Praze v letech 1991/92 2006/07. Medián, mezikvartilové rozpětí a rozptyly. Fig. 4. Seasonal dynamics of the Common Moorhen (Gallinula chloropus) on the Vltava river in Prague during winters of 1991/92 2006/07. Median,interquartile range and range. počet jedinců / no. of birds 5000 4500 4000 3500 3000 2500 2000 2500 2000 1500 1000 500 0 1970/71 1972/73 Praha Vltava a Labe Střední Čechy 1974/75 1976/77 1978/79 1980/81 1982/83 1984/85 1986/87 1988/89 zima / winter 1990/91 1992/93 1994/95 1996/97 1998/99 2000/01 2002/03 2004/05 2006/07 Obr. 5. Vývoj početnosti lysky černé (Fulica atra) na Vltavě v Praze v zimách 1970/71 2006/07, na Vltavě a Labi v zimách 1995/96 2006/07 a ve středních Čechách v zimách 2003/04 2006/07. Průměrné počty ze všech kontrol v pravých zimních měsících (XII., I., II.) v jednotlivých letech. Fig. 5. Numbers of the Common Coot (Fulica atra) on the Vltava river in Prague during winters of 1970/71 2006/07; on the Vltava and Labe rivers during winters of 1995/96 2006/07 and in Central Bohemia during winters of 2003/04 2006/07. Mean numbers from December, January and February counts are used. 129

Mourková J. et al. / Zimování slípky zelenonohé a lysky černé ve středních Čechách 6000 5000 XII. I. II. 4000 3000 2000 1000 0 1995/96 1996/97 počet / numbers 1997/98 1998/99 1999/00 2000/01 2001/02 2002/03 2003/04 2004/05 2005/06 2006/07 zima / winter Obr. 6. Počet lysek černých (Fulica atra) na Vltavě a Labi v prosinci, lednu a únoru v letech 1995/96 2006/07. Fig. 6. Numbers of the Common Coot (Fulica atra) on the Vltava and Labe rivers in December, January and February of 1995/96 2006/07. ve stejných sezónách jako u slípky (srovnej obr. 1 a 5). Zjištěný pokles početnosti v Praze v průběhu posledních 25 let je v souladu s dalšími údaji ze střední Evropy. Pokles početnosti pro celou Českou republiku v letech 1966 2007 uvádí Musil & Musilová (2007). V ČR je pokles uváděn i pro období posledních 17 let (1991 2007, Musil et al. 2008). V polském Slezsku docházelo v letech 1983 1999 k výrazným výkyvům početnosti (1 230 8 330 jedinců) s celkově klesajícím trendem (Czapulak 1985, 1991, Czapulak & Stawarczyk 1988, Czapulak & Betleja 1998, 2001). Na Slovensku byl v letech 1991 2007 hlášen vzestup početnosti (Musil et al. l. c.), zde se ale významně změnila situace po dostavbě vodních nádrží pod Bratislavou, kde vznikly nové vodní plochy vhodné pro zimování vodních ptáků. Zjištěný pokles početnosti v Praze od 80. let se přibližně časově shoduje s poklesem naší hnízdní populace, který je dáván do souvislosti především se změnami v hospodaření na rybnících (Šťastný et al. 2006). Naše hnízdní populace však zimuje především mimo sledované území, zatímco na našem území zimují především ptáci ze severně položených oblastí (Německo, Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko; Formánek (2008)). Zjištěné poklesy stavů (zejména po tvrdých zimách 1996/97 a 2003/04 a po dlouhé zimě 2005/06) by tedy mohly vypovídat spíše o malé hnízdní úspěšnosti severských než našich hnízdních populací. Kromě skutečných změn početnosti evropských populací zde může hrát určitou roli i změna zimovišť v rámci Evropy. U lysek a několika dalších druhů vodních ptáků byly zjištěny historické změny ve vzdálenosti i směru tahu na zimoviště. Prokázáno bylo i využívání nejbližších možných zimovišť v příznivých mírných zimách (Wieloch & Remisiewicz 2001, Fiedler et al. 2004). Přímá souvislost mezi zimní teplotou a vzdáleností zimoviště v daném roce byla zjištěna u různých druhů v Holandsku, u vodních ptáků je však spíše výjimečná (Visser et al. 2009). Určité 130

Sylvia 45 / 2009 změny v tahových zvyklostech jako reakce na teplotní podmínky lze předpokládat u obou sledovaných druhů. Kromě extrémně chladné zimy 1996/97, kdy bylo na Vltavě a Labi zjištěno pouhých 1 988 ex., lednový počet lysek na Vltavě a Labi negativně koreluje s teplotou v první polovině zimy (r = 0,972; n = 11; p < 0,001). Početnost lysek na Vltavě a Labi v tzv. pravých zimních měsících ukazuje obr. 6. Za sledovaných dvanáct let byl nejvyšší počet lysek zjištěn 7 v lednu a 5 v únoru. Počet lysek v prosinci, lednu i únoru negativně koreluje s průměrnou denní teplotou v 1. a 2. dekádě daného měsíce (prosinec: r = 0,812; leden: r = 0,580; únor: r = 0,762; n = 12; p < 0,05). Změny početnosti v průběhu téže zimy nejsou však jednoznačně určeny teplotním průběhem zimy. Ve středních Čechách v zimách 2003/04 2006/07 dosahovala lyska černá maximální celkové zimní početnosti 1 700 až 4 100 jedinců, vrchol zimování byl většinou opět v lednu. Pouze v zimě 2004/05, kdy výraznější ochlazení nastalo až ve druhé polovině zimy, byl nejvyšší počet lysek zjištěn v únoru (viz obr. 7). V podmínkách středních Čech je zimování na stojatých vodách většinou (kromě zimy 2006/07) málo významné (viz níže) a změny početnosti na Vltavě a Labi jsou pravděpodobně způsobeny především migrací lysek na větší vzdálenosti, spíše než lokálními přesuny mezi zamrzajícími stojatými vodami a řekami. Zatímco my jsme zjistili vrchol zimování většinou v lednu, Kaňuščák (2007) zaznamenal v okolí Piešťan vrchol zimování už v prosinci. Zde se ale na začátku zimy zdržuje velká část lysek na vodní nádrži Sĺňava a po jejím částečném nebo úplném zamrznutí se pravděpodobně jen část ptáků přesune na nezamrzlý Váh. Pokles počtu lysek uprostřed zimy v důsledku zamrznutí byl zjištěn také na Bodamském jezeře (Schmieder et al. 2006).V polském Slezsku zjistil Czapulak (1985) vyšší počty lysek v únoru než v lednu. Pokud jde o vliv teploty, ve středních Čechách jsme v chladných zimách zjišťovali vyšší počty lysek než 6000 5000 XI. XII. I. II. III. počet / numbers 4000 3000 2000 1000 0 2003/04 2004/05 2005/06 2006/07 zima / winter Obr. 7. Počet lysek černých (Fulica atra) ve středních Čechách v listopadu, prosinci, lednu, únoru a březnu 2003/04 2006/07. Fig. 7. Numbers of the Common Coot (Fulica atra) in Central Bohemia in November, December, January, February and March of 2003/04 2006/07. 131

Mourková J. et al. / Zimování slípky zelenonohé a lysky černé ve středních Čechách v teplejších, zatímco v polském Slezsku, kde se významná část zimujících lysek zdržovala na stojatých vodách, byla situace většinou právě opačná (Czapulak l. c., 1991, Czapulak & Stawarczyk 1988, Czapulak & Betleja 1998, 2001). Zdá se, že pouze v extrémně chladné zimě 1996/97 reagovaly u nás lysky podobně jako v Polsku. Předpokládáme, že v této zimě, kdy z velké části zamrzlo i Labe, se část lysek běžně zimujících u nás přesunula na jihozápadnější zimoviště ve Švýcarsku a Francii. V rámci středních Čech lysky zimovaly především na Labi (45 60 %) a Vltavě (30 40 %). Převažující zimování lysek na velkých řekách i v mírných zimách jsme zjistili již v prvních dvou letech sledování celé této oblasti (Bílý et al. 2008). Také pro celou Českou republiku uvádí Pellantová (1994, 1996, 1997) výraznou převahu (přes 90 %) zimujících lysek na tekoucích vodách. Při listopadových kontrolách a v mírné zimě 2006/07 byl poměrně velký počet lysek zaznamenán také na pískovnách (15 23 %). Podobně bylo v posledních mírných zimách zjištěno zimování až stovek jedinců lysek na pískovnách i na Tovačovsku (Šírek in litt.) a až tisíce jedinců na Pardubicku (pískovna Oplatil, leden 2007 cca 3 000 ex., Bergmann, nepubl.). Ve srovnání s počty zjištěnými při Mezinárodním sčítání vodních ptáků v ČR (Musilová, Musil in litt.) byl v lednech 2004 2006 podíl středočeských jedinců 44 až 56 %. Pouze ve velmi teplé zimě 2006/07, kdy se velké množství lysek zdržovalo na stojatých vodách v dalších částech republiky, to bylo jen asi 10 %. Změna ve výběru biotopů byla zaznamenána v polském Slezsku zatímco v letech 1983 1987 zimovala většina lysek na tekoucích vodách (většinou na Odře), v následujících teplejších zimách došlo k výraznému přesunu na stojaté vody. Výrazný úbytek lysek ve Slezsku, který byl zaznamenán v 1. polovině 90. let, souvisí s jejich vymizením ze Slawskeho jezera. Pokračující úbytek ve 2. polovině 90. let je způsoben především poklesem početnosti na Odře (Czapulak 1985, 1991, Czapulak & Stawarczyk 1988, Czapulak & Betleja 1998, 2001). Sezónní dynamika na pražském zimovišti Lyska černá vykazuje od prosince do února relativně ustálenou zimní sezónní dynamiku (viz obr. 8). Na pražské Vltavě se vyskytuje od konce září, ale ještě po celý říjen nebývají počty příliš vysoké. Vysokých počtů dosahuje od konce prosince do konce ledna. V závislosti na délce dané zimy se zimující lysky mohou na Vltavě v Praze vyskytovat ve značných počtech i v únoru a někdy i v březnu. Poslední jsou zpravidla k vidění v první polovině dubna. V průběhu pravých zimních měsíců se početnost příliš nemění. Změnami početnosti lysky negativně reagují na teplotu v předchozí dekádě (r = 0,372, n = 141, p < 0,05). Počítáme li vliv teploty po dekádách, zjistíme, že teplota ovlivňuje početnost lysek zejména na začátku a na konci zimy (prosinec a únor). Souhrnné údaje o dynamice na pražském zimovišti v letech 1953/54 1965/66 (Hudec & Černý 1977) mají obdobný průběh jako v našich novějších datech. Rozdíl je jen ve vrcholu zimování, který za sledované období 1953/54 1965/66 spadal do 1. poloviny února, zatímco v našich výsledcích je vrchol zimování nejběžněji načasován od 3. dekády prosince po 3. dekádu ledna (může však nastat kdykoli během pravých zimních měsíců). Sezónní dynamika lysek byla sledována v podobných intervalech v rámci ekologické studie vodních ptáků a jejich potravy na podzim a zimě 2001/02 na Bodamském jezeře (Lake Konstance) v Německu (Werner et al. 2005). Po vel- 132

Sylvia 45 / 2009 1,1 1,0 podíl z maxima v dané zimě proportion of the winter maximum 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 XII/1 XII/2 XII/3 I/1 I/2 I/3 II/1 II/2 II/3 kontrola / control Obr. 8. Sezónní dynamika zimujících lysek černých (Fulica atra) na Vltavě v Praze v letech 1991/92 2006/07. Medián, mezikvartilové rozpětí a rozptyly. Fig. 8. Seasonal dynamics of the Common Coot (Fulica atra) on the Vltava River in Prague du ring winters of 1991/92 2006/07. Median,interquartile range and range. mi nízkých počtech lysek v říjnu nastalo výrazné zvýšení početnosti v listopadu (až na téměř 4 000 jedinců), pak pokles na několik set na začátku prosince a následný nárůst na cca 6 000 na začátku ledna. Jarní průtah na začátku března byl jen nevýrazný. Průběh od prosince do února se tedy v podstatě shoduje s námi zjištěnou dynamikou. SUMMARY Central Bohemia ranks among the most important wintering areas of the Common Moorhen (Gallinula chloropus) in the Czech Republic. In mid January, 61 96% of Moorhen wintering in the Czech Republic are recorded there. Wintering of some individuals belonging to the Czech breeding population was documented, but northern origin of most of the wintering Moorhen is supposed. Central Bohemian sections of the Vltava and Labe rivers are important wintering sites of the Common Coot (Fulica atra). In mid January, 44 55% of Coots recorded in the country were found there. In this study, data from the census of wintering waterbirds were used: from Prague (winters 1970/71 2006/07), Central-Bohemian sections of the Vltava and Labe rivers (1995/96 2006/07) and from the whole of Central Bohemia including important water bodies (2003/04 2006/07). Assessment of seasonal dynamics was based on nine counts carried out on the Vltava river in Prague in ten-day intervals since the beginning of December till the end of February during the winter seasons of 1991/92 2006/07. Interseasonal fluctuations of Moor hen numbers were recorded on the Vltava river in Prague as well as on the Vltava and Labe rivers in the winters of 1995/96 2006/07. January counts on 133

Mourková J. et al. / Zimování slípky zelenonohé a lysky černé ve středních Čechách the Vltava and Labe rivers were negatively correlated with the temperature in the first half of the winter (r = 0.5271; n = 11; p = 0.001). In Central Bohemia, wintering Moorhens are highly gregarious with important wintering sites on the Vltava river, Labe near Kolín, Jizera near Mladá Boleslav and fishponds near Stehelčeves. Seasonal dynamics of Moorhen numbers show no clear pattern, which may be a result of small sample size as well as of the behaviour of this hidden living species. Coot numbers on the Vltava river in Prague fluctuated markedly in the 1970s. In the early 1980s they reached 2000 individuals and since that time they have declined with small fluctuations to the present 500 individuals. On the Vltava and Labe rivers, high interseasonal fluctuations were recorded. The total number of Coots in January is highly negatively correlated with the temperature in the first half of the winter (r = 0.972; n = 11; p < 0.001), except for the extremely hard winter of 1996/97 when only low numbers of Coot were recorded. Most of the wintering individuals are found on slow flowing rivers of Labe (45 60%) and Vltava (30 40%), in November and during mild winters also on flooded sandpits (15 23%). Seasonal dynamics in Prague show a clear pattern with a maximum in the middle of the winter (between late December and late January), December and February numbers are also high. In comparison with a previous study carried out in Prague in the 1970s, peak numbers are reached earlier in the winter. PODĚKOVÁNÍ V prvé řadě je na místě poděkovat všem dobrovolným spolupracovníkům, kteří se Zimního sčítání vodních ptáků ve středních Čechách v letech 1970/71 2006/07 zúčastnili a jejichž data byla pro tuto studii použita. Za poskytnutí údajů z 1. poloviny 70. let děkujeme J. Horovi, Z. Musilové a P. Musilovi děkujeme za poskytnutí lednových údajů z Mezinárodního sčítání v ČR k diskusi našich výsledků. Studie byla v letech 2005 2007 podpořena Výzkumným záměrem MŽP ČR 000 207 1101. LITERATURA Andersen-Harild P. 1981a. Population dynamics of Cygnus olor in Denmark. 2nd International Swan Symposium, Sapporo, IWRB, Slimbridge: 176 190. Andersen Harild P. 1981b. Weight changes in Cygnus olor. 2nd International Swan Symposium, Sapporo, IWRB, Slimbridge: 359 378. Baum J. 1955: Ptactvo Velké Prahy. Orbis, Praha. Beekman J. H. 1991. Laying date and clutch size in relation to body weight in the Mute Swan Cygnus olor. 3rd International Swan Symposium, Oxford, IWRB, Slimbridge. Wildfowl (suppl. 1): 238 248. Bergmann P. 2000: Zimní sčítání vodních ptáků ve středních Čechách : Vltava, Labe 1997/98 a 1998/99. Zprávy ČSO 51: 3 10. Bergmann P. 2002: Změny v zimování vodních ptáků na Vltavě v Praze v poslední čtvrtině 20. století. Sylvia 38: 61 74. Bergmann P., Bílý M. & Mourková J. 2005: Zimní sčítání vodních ptáků ve středních Čechách v zimě 2004/05. Zprávy ČSO 61: 29 35. Bergmann P. & Šimek J. 1994: Pravidelné sčítání zimujících vodních ptáků na Vltavě v Praze. Metody studia populací a společenstev vodních a mokřadních ptáků. IAE VŠZ, Kostelec nad Černými lesy. Bergmann P. & Šimek J. 1997: Sčítání vodních ptáků ve středních Čechách na Vltavě a Labi v zimě 1995/96. Zprávy ČSO 44: 9 14. Bergmann P. & Šimek J. 1998: Zimní sčítání vodních ptáků ve středních Čechách: Vltava, Labe 1996/97. Zprávy ČSO 47: 3 9. 134

Sylvia 45 / 2009 Bílý M., Mourková J. & Bergmann P. 2008: Spatial distribution and habitat preferences of wintering waterfowl in Central Bohemia. Acta Zool. Acad. Scient. Hung. 54: 95 109. Czapulak A. 1985: Wintering census of waterfowl in Silesia in 1983 84. Ptaki Slaska 4: 69 79. Czapulak A. 1991: Wintering of waterfowl in Silesia in 1988 89. Ptaki Slaska 8: 118 131. Czapulak A. & Betleja J. 1998: Wintering of waterfowl in Silesia in 1990 1995. Ptaki Slaska 12: 127 143. Czapulak A. & Betleja J. 2001: Wintering of waterfowl in Silesia in 1996 1999. Ptaki Slaska 13: 107 124. Czapulak A. & Stawarczyk T. 1988: Wintering of waterfowl in Silesia in 1985 87. Ptaki Slaska 6: 25 42. Černý W. 1955: Dodatky o avifauně pražského území. In: Baum J.: Ptactvo Velké Prahy. Orbis, Praha: 167 179. Danko Š., Darolová A. & Krištín A. 2002: Rozšírenie vtákov na Slovensku. Veda, Bratislava. Dyrcz A., Grabinski W., Stawarczyk T. & Witkowski J. 1991: Ptaki Slaska. Uniwersytet Wroclawski, Zaklad ekologii ptakow, Wroclaw. Ferianc O. 1977: Vtáky Slovenska. Veda, Bratislava. Fiedler W., Bairlein F. & Köppen U. 2004: Using large-scale data from ringed birds for the investigation of effects of climate change on migrating birds: pitfalls and prospects. Adv. Ecol. Res. 35: 49 67. Flint P. L. & Sedinger J. S. 1992. Reproductive implications of egg-size variation in the Black Brant. Auk 109: 896 903. Formánek J. 2008: Lyska černá Fulica atra. In: Cepák J., Klvaňa P., Škopek J., Schröpfer L., Jelínek M., Hořák D., Formánek J. & Zárybnický J. (eds): Atlas migrace ptáků České republiky a Slovenska. Aventinum, Praha: 177 180. Gilissen N., Haanstra L., Delany S., Boere G. & Hagemeijer W. 2002: Numbers and distribution of wintering waterbirds in the Western Palearctic and Southwest Asia in 1997, 1998 and 1999. Results of International Waterbird Census. Wetlands International Global Series No.11, Wageningen, The Netherlands. Hudec K. & Černý W. (eds) 1977: Fauna ČSSR Ptáci 2. Academia, Praha. Hudec K. & Šťastný K. (eds) 2005: Fauna ČR Ptáci 2/I. Academia, Praha. Jirsík J. 1935: Jak žijí zvířata. Buchsbaum, Mor. Ostrava. Kaňuščák P. 2007: Vtáky širšieho okolia Piešťan. Balneologické múzeum, Piešťany. Klvaňa P. 2008: Slípka zelenonohá Gallinula choropus. In: Cepák J., Klvaňa P., Škopek J., Schröpfer L., Jelínek M., Hořák D., Formánek J. & Zárybnický J. (eds): Atlas migrace ptáků České republiky a Slovenska. Aventinum, Praha: 174 175. Mourková J., Bílý M. & Bergmann 2008: Zimní sčítání vodních ptáků ve středních Čechách v sezónách 2005/06 a 2006/07. Aythya 1: 84 104. Mourková J. & Bergmann P. 2005: Zimní sčítání vodních ptáků ve středních Čechách v zimě 2003/04. Zprávy ČSO 60: 5 18. Musil P. & Musilová Z. 2004: Mezinárodní sčítání vodních ptáků v České republice v lednu 2003. Zprávy ČSO 59: 33 40. Musil P. & Musilová Z. 2005: Mezinárodní sčítání vodních ptáků v České republice v lednu 2004. Zprávy ČSO 61: 22 28. Musil P. & Musilová Z. 2007: Jaký vliv mají klimatické změny na dlouhodobé změny distribuce a početnosti zimujících vodních ptáků v České republice? Zborník abstraktov, Aplikovaná ornitológia, Zvolen, Slovensko, 14 15. 9. 2007: 22. Musilová Z., Musil P. & Pellantová J. 2003: Mezinárodní sčítání vodních ptáků v České republice v letech 1998 2003. Zprávy ČSO 57: 17 23. Musil P., Musilová Z., Strnad M. & Neužilová Š. 2008: Rozšíření a početnost hojnějších druhů vodních ptáků v lednu 2006 a 2007. Aythya 1: 14 65. Musil P., Musilová Z., Slabeyová K., Ridzoň J., Karaska D., Topercer J., Poláková S. & Fuchs R. 2008: Vliv klimatických změn na početnost zimujících vodních ptáků ve střední Evropě: Srovnávací analýza údajů z České republiky a Slovenska. Sborník abstraktů, Zoologické dny, České Budějovice 2008: 137. Pellantová J. 1993: Mezinárodní sčítání vodního ptactva na území České republiky. Zprávy ČSO 36: 24 28. 135

Mourková J. et al. / Zimování slípky zelenonohé a lysky černé ve středních Čechách Pellantová J. 1994: Výsledky Mezinárodního sčítání vodních ptáků v České republice v sezóně 1992/93. Zprávy ČSO 38: 3 8. Pellantová J. 1996: Mezinárodní sčítání vodních ptáků na území České republiky v sezóně 1994/95. Zprávy ČSO 42: 3 7. Pellantová J. 1997: Mezinárodní sčítání vodních ptáků na území České republiky v sezóně 1995/96. Zprávy ČSO 44: 3 8. Rohwer F. C. 1988: Inter- and intraspecific relationships between egg size and clutch size in waterfowl. Auk 105: 161 176. Schmieder K., Werner S. & Bauer H. G. 2006: Submersed macrophytes as a food source for wintering waterbirds at Lake Constance. Aquat. Bot. 84: 245 250. Šír V. 1890: Ptactvo České. Knapp, Karlín. Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001 2003. Aventinum, Praha. Visser M. E., Perdeck A. C., Van Balen J. H. & Both C. 2009: Climate change leads to decreasing bird migration distances. Global Change Biol. 15: 1859 1865. Wahl V. 1944: Pražské Ptactvo. Česká grafická unie a.s., Praha. Werner S., Mörtl M., Bauer H. G. & Rothhaupt K. O. 2005: Strong impact of wintering waterbirds on zebra mussel (Dreissena polymorpha) populations at Lake Constance, Germany. Freshw. Biol. 50: 1412 1426. Wieloch M. & Remisiewicz M. 2001: Changes in wintering area of Polish population of Mute Swan (Cygnus olor). In: Švažas S., Meissner W., Serebryakov V., Kozulin A. & Grishanov G.: Changes of Wintering Sites of Waterfowl in Central and Eastern Europe. OMPO, Vilnius: 94 102. Došlo 9. září 2008, přijato 10. srpna 2009. Received 9 September 2008; accepted 10 August 2009. Editor: P. Adamík 136