Eneolit, cca 4400 2200 BC Pojem eneolit se nepoužívá v celé Evropě: v zemích na západ a sever od nás se pro toto období tradičně používá termín neolit, resp. jeho koncová stadia (Jungneolithikum a Spätneolithikum v německy mluvících zemích, Néolithique moyen a final ve Francii), ale např. pro období našeho raného eneolitu v Dánsku a severním Německu užíván pojem Frühneolithikum (tj. raný, nejstarší neolit), jelikož se v těchto oblastech první zemědělci objevují až v tomto horizontu, v zemích na jih od našeho území spíše název doba měděná, chalkolit (chalkos = řesky měď, lithos = kámen), eneolit z latinského aeneus, což je bronzový, ale taky měděný, tj. vlastně synonymum předchozího označení; pojem poprvé soustavněji použil J. Böhm v Kronice objeveného věku, vyšlo v Družstevní práci v roce 1941, synonyma pro českomoravské prostředí: pozdní doba kamenná, doba přechodní (ve starší literatuře).
Základní schéma českomoravského eneolitu - raný eneolit, cca 4400 3900 BC kultury: pozdně lengyelská (moravská malovaná), jordanovská, michelsberská - starší eneolit, cca 3900 3500 BC kultura nálevkovitých pohárů (KNP) - střední eneolit, cca 3500 2800 BC kultury: badenská (kanelovaná), řivnáčská, bošácká, jevišovická, chamská, k. kulovitých amfor - mladý eneolit, cca 2800 2200 BC kultura se šňůrovou keramikou (KŠK), kultura se zvoncovitými poháry (KZP)
Základní znaky (inovace) eneolitu - zavedení orebného zemědělství (oradlo), - tj. využití tažné síly dobytka (zápřah), - které podmínilo rychlé rozšíření další inovace, tj. kola a vozu, - nově se ve střední Evropě objevují výšinná opevněná sídliště, - rozšíření pyrotechnologických znalostí potřebných pro výrobu předmětů z barevných kovů (zejména měď, dále zlato a stříbro), - hornický způsob dobývání surovin (pro výrobu štípané a měděné industrie), - intenzivní využití domestikovaných zvířat k dojení
Orba - první nálezy oradel až z doby bronzové (Walle, Lavagnone), - v eneolitu orba prokazatelně doložena stopami po jejím užití, zpravidla tam, kde se mohly zachovat (většinou pod mohylovými náspy), - mohylový násep buď překryl místo, kde původně pole (datování mohyl tedy určuje ante quem datování stop po orbě), nebo orba rituální, tj. součástí pohřebního obřadu, čili stavby mohyly (pak stejně stará jako mohyla), - archaickými typy oradel půda jen rozrývána, proto pro eneolit, mladší úseky pravěku a raný středověk příznačná tzv. křížová orba (tj. výsledkem v ideálním případě čtvercová pole), - záhonový pluh (tj. s odvalovou deskou obracející půdní skývu) v našem prostředí až od 13. stol. n. l., - první doklady orby snad již těsně po roce 4000 př. n. l. (Březno u Loun), křížová orba v Evropě bezpečně v 38./37. století př. n. l.
Eneolit, orba, rekonstrukce
Nejstarší doložený pluh severně od Alp, Walle, D, cca 1700 BC
Březno u Loun, dlouhá mohyla, rekonstrukce
Eneolit, Muszkowice, PL, kultura nálevkovitých pohárů, půdorys mohyly
Eneolit, Muszkowice, PL, KNP, foto stop orby 1
Eneolit, příklad křížové orby, Praha-Klárov, asi raný středověk
Vůz - ve Starém světě se objevuje někdy okolo poloviny 4. tisíciletí př. n. l. - zhruba shodná data nejstarších nálezů svědčí pro rychlé rozšíření inovace po Předním východě a Evropě, původ inovace hledán na jednom místě (monocentrický model) i nezávisle na dvou a více místech současně (polycentrický model), - vůz doložen ikonograficky, keramickými modely vozíků, reálnými pozůstatky i stopami po provozu.
Eneolit, nejstarší doklady vozů ve Starém světě, cca 3500-2500 BC
Eneolit, smyk, pečetní váleček, Arslantepe, TR (nahoře) a piktogramy smyků a vozů z hliněných tabulek z Uruku, IRQ, okolo 3000 BC
Eneolit, tzv. standarta z královských hrobů z města Ur, IRQ, cca 2500 BC
Eneolit, čtyřkolý vůz z hrobu, Ostannij, Rusko-Kubáň, cca 3000 BC
Eneolit, nádobky ve tvaru vozů, Budakalász a Szigetszentmárton, H, cca 3300 BC
Badenská k. (ca 3500-2800 BC), doklady hliněných modelů a nádobek ve tvaru vozů
Eneolit, stávající nálezy zbytků eneolitických kol z Přialpí
Eneolit, kolo a osa vozu, Stare Gmajne, SLO, cca 3150 BC
Eneolit, kolo a osa vozu, Stare Gmajne, SLO, cca 3150 BC
Eneolit, zápřah, vrchol zoomorfního ucha nádoby, kultura nálevkovitých pohárů, Kręznica Jara, PL, cca 3500 BC
Eneolit, Arbon-Bleiche, CH, dřevěné jho, 3380 BC dendro
Eneolit, způsoby archaického zápřahu a jeho osteologický doklad, Holubice, zvoncovité poháry, cca 2400 BC
Eneolit, pohřeb několika dobytčat, Zauschwitz, D, kultura kulovitých amfor, cca 3000 BC
Eneolit, příklad výšinného opevněného sídliště/hradiska (Galgenberg, Bavorsko), cca 2900 BC
Eneolit, výšinné opevněné sídliště Rmíz u Laškova (Z od Olomouce), kultura nálevkovitých pohárů, cca 3700 BC
Rmíz, KNP, linie opevnění, vpravo řez přes val 3
Rmíz, KNP, příkop a val 3
Rmíz, KNP, val 3, kamenná hradba
Sběr a těžba ryzí mědi a měděných rud ve Starém světě
Měď - v ryzí podobě lze měď dodnes na zemském povrchu volně sbírat, i proto první artefakty z ní, kované za studena, v Anatolii již v akeramickém neolitu (ca 8200 př. n. l.), - tepelná extrakce mědi z rud podle dnešního stavu bádání doložena na Předním Východě někdy okolo r. 5000 př. n. l., - na Balkáně bouřlivý rozvoj metalurgie mědi okolo r. 4500 př. n. l. (pro toto období doloženy i doly na rudu Ai Bunar v Bulharsku a Rudna Glava v Srbsku), - jedno až dvě století poté první měděné předměty i u nás (měděný kroužek ze Střelic na Znojemsku, korálek v kostrovém hrobě v Praze-Stromovce), - měď v eneolitu nikdy v úplnosti nevytlačila kámen coby základní suroviny pro výrobu jednotlivých tříd artefaktů (podle stávajících nálezů např. na několik tisíc kamenných seker připadá několik desítek seker měděných), to nastalo až v době bronzové (až na několik importů jsou ve starší době bronzové doloženy pouze kovové kusy), - spíše než o pracovní nástroje šlo v eneolitu v případě těžkých měděných artefaktů (sekery, sekeromlaty) o prestižní předměty, tj. symboly moci, obdobnou funkci naplňovaly, minimálně zčásti, i měděné šperky.
Eneolit, měděné předměty, vlevo raně eneolitické sekeromlaty (ca 4000 BC), vpravo depot z Brna-Líšně (ca 3000 BC)
Čechy, Makotřasy u Kladna, zlomek tyglíku se stopami mědi, k. nálevkovitých pohárů, ca 3500 BC Číslo analýzy Typ Lokalita Předmět Muzeum ČísloInv Cu Sn As Sb Ag Ni Bi Pb Au Černych SA Makotřasy tyglík Kladno 61/ 3-41f? 50,0 > 1,0? 0,01 < 0,001? 0,005?? 0,02 UJF NAA Makotřasy tyglík, modrozelený povrch Kladno 61/ 3-41f 74,4 2,9 0,0090 0,0060 0,027 0,00003 UJF NAA Makotřasy tyglík, červenohnědý povrch Kladno 61/ 3-41f 51,8 1,2 0,0100 0,0080 0 0,00009 UJF NAA Makotřasy tyglík, sklovitý povrch Kladno 61/ 3-41f 3,4 0,9 0,0030 0 0 0,000003
Rudna Glava, Srbsko, doly na měď, ca 5000-4500 BC
Rudna Glava, Srbsko, doly na měď, ca 5000-4500 BC
Spiennes, Belgie, doly na pazourek, 4. tisíciletí BC
Eneolit, těžba suroviny na štípanou industrii, Krzemionki, PL, a Arnhofen, D
Eneolit, doly na severočeský křemenec, Tušimice
Základní schéma českomoravského eneolitu - raný eneolit, cca 4400 3900 BC kultury: pozdně lengyelská (moravská malovaná), jordanovská, michelsberská - starší eneolit, cca 3900 3500 BC kultura nálevkovitých pohárů (KNP) - střední eneolit, cca 3500 2800 BC kultury: badenská (kanelovaná), řivnáčská, bošácká, jevišovická, chamská, k. kulovitých amfor - mladý eneolit, cca 2800 2200 BC kultura se šňůrovou keramikou (KŠK), kultura se zvoncovitými poháry (KZP)
Pozdní lengyelská kultura (moravská malované keramika) nálezově zcela dominují sídliště, v Čechách a na Moravě dnes několik set nalezišť; sídliště většinou rovinná, doložena ovšem již též výšinná (např. Kramolín v okr. Třebíč), někdy již prokazatelně opevňovaná (Chrudim- Pumberka, Topol u Chrudimi) pohřebiště nejsou známá, jen několik málo desítek ojedinělých hrobů, s převahou kostrových (doloženy i žárové), s pohřby zpravidla ve skrčené poloze.
Čechy, pozdně lengyelské období, příklady hrobů a jejich výbavy
Morava, raný ene, MMK IIb, Džbánice, okr. Znojmo, hromadný pohřeb
Jordanovská kultura rozšířena v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (tam eponymní lokalita Jordanów, jižně od Wrocłavi) sídliště rovinná (např. Praha-Ďáblice), výšinná (Jenštejn), nepočetná pohřebiště žárová (Praha- Bubeneč, 4 hroby), kostrová (Třebestovice, okr. Nymburk, 8 hrobů) a ojedinělé hroby kostrové (např. Němčice na Hané) a žárové (Křenovice, okr. Přerov)
Čechy, jordanovská k., Třebestovice
Čechy, jordanovská k., Praha-Bubeneč, keramika z žárových hrobů
Březno u Loun, megadendrické stavby dvě megadendrické kultovní stavby, tzv. dlouhé mohyly, mj. pravděpodobně s doklady orby; připisovány buď pozdní jordanovské, nebo michelsberské kultuře zajímavější je stavba 86, orientovaná zhruba ZSZ VJV, zakončena jakousi předsíní oddělenou příčkou od zbytku stavby a směrem na V otevřenou; zachovala se v délce 145 m při š. objektu cca 4 m - původně byla ještě delší, Z konec postupně odnesen Ohří; ve vnitřním prostoru 3 osově stejně orientované hroby, z toho hrob CXV je možné považovat za primární, kosti datovány metodou 14 C, cca 3900 př. Kr.; analogie k březenským stavbám jsou na evropském severu a západě v pásu od Anglie po polské Kujavy a Slezsko, tyto jsou ovšem zpravidla o trochu mladší.
Březno u Loun, půdorysy dvou dlouhých mohyl, cca 3900 BC.
Březno u Loun, dlouhá mohyla, rekonstrukce
Anglie, dlouhá mohyla, West Kennet
Kultura nálevkovitých pohárů rozšířena od Volyně přes Polsko a Německo až do Nizozemí, na severu až v jižním Švédsku, na jihu doložena až v Dolním Rakousku; České země tedy při jižním okraji tohoto kulturního komplexu; opět sídliště rovinná (např. Benátky ve východních Čechách, Pohořelice a Velatice na Moravě), výšinná opevněná (již uvedený Rmíz u Laškova, z českých např. Cimburk u Kutné Hory), v Čechách víceméně doloženy pouze ojedinělé kostrové hroby (pohřebiště ve Velkých Žernosekách představuje výjimku), na Moravě při severním okraji Drahanské vrchoviny zachovány mohylníky (celkem asi 20 lokalit, na některých až několik desítek mohyl, zpravidla oválného půdorysu; starší pohřby jsou kostrové, mladší žárové); unikátní strukturu představuje čtvercové opevnění u Makotřas na Kladensku, patrně kultovního rázu, s doklady metalurgie mědi (viz výše)
Rozšíření kultury nálevkovitých pohárů v Evropě
KNP, moravské mohylníky, vlevo mapka rozšíření, vpravo plán mohylníku Křemela I
KNP, moravské mohylníky, starší fáze s kostrovými hroby
KNP, moravské mohylníky, mladší fáze, tj. s žárovými pohřby
KNP, Makotřasy, čtvercové příkopovité ohrazení, ca 3500 BC Číslo analýzy Typ Lokalita Předmět Muzeum ČísloInv Cu Sn As Sb Ag Ni Bi Pb Au Černych SA Makotřasy tyglík Kladno 61/ 3-41f? 50,0 > 1,0? 0,01 < 0,001? 0,005?? 0,02 UJF NAA Makotřasy tyglík, modrozelený povrch Kladno 61/ 3-41f 74,4 2,9 0,0090 0,0060 0,027 0,00003 UJF NAA Makotřasy tyglík, červenohnědý povrch Kladno 61/ 3-41f 51,8 1,2 0,0100 0,0080 0 0,00009 UJF NAA Makotřasy tyglík, sklovitý povrch Kladno 61/ 3-41f 3,4 0,9 0,0030 0 0 0,000003
KNP, kamenné sekeromlaty
Badenská kultura, resp. badenský kulturní komplex vyplňuje první polovinu českomoravského středního eneolitu (ca 3400-3100 BC); nazvána podle lokality Baden v Dolním Rakousku; v literatuře často vystupuje pod alternativním pojmem kultura s keramikou kanelovanou (podle převládající techniky výzdoby picích tvarů); české země tvoří severozápadní periferii badenského komplexu (ten na jihovýchodě zasahuje až do bulharské Thrákie); pro kulturu badenskou z Čech a Moravy pouze ojedinělé hroby kostrové a žárové (s výjimkou početnějších ohrozimských mohyl badenizované KNP na Drahanské vrchovině, viz výše), např. v Karpatské kotlině jde o pohřebiště většinou žárová; sídliště standardně nížinná i výšinná; zvláštní kategorii nálezů představují keramické depoty (Dřevčice, Praha-Vysočany)
Badenský kulturní komplex, mapka rozšíření
Badenská kultura, Dřevčice u Brandýsa n. L., keramický depot
Tzv. postbadenské kultury geneticky jsou odvozené z kultury badenské, jak napovídá název; řadí se mezi ně kultura chamská (podle města Cham v Bavorsku, u nás rozšířena v jihozápadních Čechách), řivnáčská (podle vrchu Řivnáč u Roztok-Žalova, rozšířena ve středních a severozápadních Čechách), bošácká (podle naleziště Bošáca na jihozápadě Slovenska, u nás ve východních Čechách, na severní a východní Moravě) a jevišovická (podle Jevišovic na Znojemsku); všechny čtyři kultury známe výhradně (bošácká, chamská, jevišovická) a téměř výhradně (řivnáčská) ze sídlišť, často výšinných (klasickým příkladem opevněného výšinného sídliště je řivnáčská lokalita na vrchu Homolka u Stehelčevsi); mezi unikátní nálezy patří bohatý skříňkový hrob straší řivnáčské kultury z Velvar (vybavený mj. měděnými šperky, v tom i pektorálem neboli náprsníkem) mezi postbadenské kultury nepatří souvěká kultura kulovitých amfor severského původu, rozšířená v severním pásu Čech i Moravy)
Řivnáčská kultura, opevněné výšinné sídliště Homolka u Stehelčevsi
Řivnáčská kultura, skříňkový hrob z Velvar
Kultura kulovitých amfor, rozšíření
KKA, kostrový hrob z Blšan u Loun (vlevo) a výbava kostrového hrobu téže kultury z Brozan nad Ohří
Mladší eneolit, kultura se šňůrovou keramikou, 2800-2500 BC kultura se šňůrovou keramikou (KŠK) je v Čechách a na Moravě doložena již cca 3000 objevenými hroby (dle odhadů však jde o četnost v řádech procenta či promilí původního stavu); jde o archeologickou kulturu, u které se s výjimkou nejmenších dětí předpokládá pohřbívání celé populace; KŠK pohřbívala výhradně kostrovým způsobem; pohřby jsou uloženy ve skrčené poloze a orientovány osově ve směru V-Z, muži na pravém boku, ženy na levém, obě pohlaví s pohledem na jih; jsou doložena pohřebiště či shluky pohřebišť o více než 100 hrobech: Vikletice, okr. Chomutov; sídliště prakticky nejsou známa (tj. nezanechala stopy).
KŠK, 2800-2500 BC, celkové rozšíření
KŠK, pohřebiště, Čechy
KŠK, spektrum nálezů z hrobů
Mladý eneolit, kultura se zvoncovitými poháry, 2500-2200 BC kultura se zvoncovitými poháry (KZP) je v Čechách a na Moravě doložena řádově tisícovkou hrobů (opět však jde o četnost v řádech procenta či promilí původního stavu); KZP pohřbívala kostrovým i žárovým způsobem kostrové pohřby jsou uloženy ve skrčené poloze a orientovány osově ve směru S-J, muži na levém boku, ženy na pravém, obě pohlaví s pohledem na východ; žárové pohřby se vyskytují jednak klasické urnové, jednak rozptýlené v klasické obdélné hrobové jámě jakoby připravené pro kostrový pohřeb četnost pohřebišť se pohybuje řádově v desítkách hrobů: Lochenice, okr. Hradec Králové; Vlíněves, okr. Mělník; Šlapanice, okr. Brno-venkov, ale i cca 150 hrobů Hoštice, okr. Vyškov; na rozdíl od kultury se šňůrovou keramikou jsou doložena i sídliště, rovinného typu.
Kultura se zvoncovitými poháry, 2500-2200 BC, rozšíření
KZP, pohřby mužů na levém a žen na pravém boku, S-J
KZP, tzv. rozptýlený žárový pohřeb
KZP, charakteristický pohár, dýka a nátepní destička, Stehelčeves
KZP, typy keramiky
KZP, tzv. půlměsícovitá spinadla
KZP, Au předměty
KZP, Cu předměty
KZP, Prosiměřice na jižní Moravě, hrob s příkopem